Historie školství ve Bzenci

Stručná historie školství do roku 1918

První průkaznou zmínku o škole ve Bzenci máme z roku 1594 v purkrechtní knize, kde je zaznamenáno, že jistý Jiřík Straka prodává podsedek na Horním rynku proti škole ležící za 30 zl. Jistě však škola fungovala ve Bzenci i v dobách dřívějších, o čemž nás přesvědčují i zápisy v knihách horenských a zápisních, kde nacházíme zmínky o různých rektorech žijících ve Bzenci. Je však nutno si uvědomit, že výuka nebyla vůbec stejná jako dnes a i navštěvování školy nebylo povinné. V době, kdy nebyla náboženská řevnivost nijak vyostřená, docházeli do školy jak děti katolíků, tak i českých bratří. Teprve později za hrabat Pruskovských, kteří byli výlučně katolického vyznání, si zřídili čeští bratři vlastní školu, která byla nejspíše umístěna v budově sboru na Suchém řádku.

Židé ve Bzenci se v dřívějších dobách vyučovali hebrejskému čtení a psaní v synagoze, která stála na stejném místě jako synagoga pozdější. O tom, že bzenečtí židé využívali hlavně hebrejštiny, nás přesvědčují i zápisy z knihy poplatků odváděných vrchnosti v 17. století, kde se židé podepisují výlučně hebrejsky.

Z dob třicetileté války a po ní jakékoli zmínky o bzenecké škole chybí. Další zmínku nalézáme až v knize dekretů z počátku 18. století, kdy se dovídáme, že rektorem bzenecké školy byl jistý Jan Ostrožka. Z této zmínky si zároveň můžeme udělat i představu o platu tehdejších učitelů, který nebyl nijak valný. Od obce dostával 20 zlatých ročního platu a zbytek vybíral každou sobotu od žáků, což však nečinilo nijak závratnou částku, protože více než polovina dětí do školy vůbec nechodila. Později dostávali učitelé i příspěvek od bzenecké vrchnosti a zpravidla zastávali i funkci varhaníka, což alespoň částečně zlepšilo jejich finanční situaci.

V této době stávala škola na Dolním náměstí v domě č. 77. Poněvadž však již nedostačovala svým potřebám, zaměnila ji obec na příkaz vrchnosti v poslední čtvrtině 18. století za spáleniště na rohu Horního náměstí a ulice vedoucí na Dolní náměstí naproti kostela. Zde pak postavila hraběnka Arnošta Salmová–Neuburgová novou školu o 1 velké učebně a 3 pokojích pro učitele a jeho pomocníka. Na tuto stavbu dodalo město nádeníky a povozy a zavázalo se do budoucna o tuto budovu pečlivě starat.

Roku 1785 v důsledku poněmčování monarchie se stala i bzenecká škola tzv. vzornou školou, které tehdy vznikaly ve všech městech a místo rektora již muselo být obsazováno nejen se souhlasem města, ale i faráře a vrchnosti. Naproti výraznému poněmčování dětí přinesla tato změna do budoucna alespoň zlepšení finančního ohodnocení bzeneckým učitelům a jejich roční plat se tak stal již velmi slušným. Prvním vzorným učitelem na městské škole byl jmenován Antonín Kraus. Pro zajímavost uveďme v českém překladu od pana Hanáka Krausovo již německy psané přiznání příjmů (fase) z r. 1787, které nám alespoň částečně ukazuje tehdejší poměry na bzenecké škole:

Pravdivé přiznání a udání počtu dětí školy schopných mužského i ženského pohlaví a příjmů jak na dávkách a penězích, tak na rozličných jiných poplatcích německé školy v Bzenci, patřící pod panství Bzenecké.

I. Počet dětí školy schopných.

V místě školy a přiškolených osadách jest 153 školy schopných chlapců a 111 děvčat, celkem 264. Z těch se zdarma vyučuje 38 chlapců a 25 děvčat, celkem 63.

II. Příjmy vzorného učitele na penězích i přírodních dávkách.

1. Od kostela za kostelní hudbu 14 zl., z nadací 9 zl. 10 kr., za zpívání pašijí 1 zl. 10 kr., celkem 24 zl. 20 kr.

2. Od vrchnosti platu na penězích 50 zl., na obilí 4 měřice pšenice po 1 zl. 30 kr., 12 měřic rži po 1 zl., 2 měřice ječmene po 48 kr., 1 měřici prosa za 2 zl., dále 2 sudy piva po 7 zl. a 8 sáhů dříví po 1 zl. 30 kr., celkem 97 zl. 36 kr.

III. Platu od města 25 zl., pohřebních poplatků 25 zl., místo koledy 10 zl.

IV. Z týdenního školního platu.

Od 68 dětí po 1 kr., od 42 dětí po 1 a půl krejcaru, od 59 dětí po 2 kr., od 32 dětí po 3 kr. měl ročně 270 zl. 15 kr.

Roční příjem vzorného učitele byl 452 zl. 11 kr.

Z dochovaných zápisů víme, že v první polovině 19. století byla bzenecká škola dvoutřídní. O tom, kolik bylo placeno rektorovi rodiči za jednotlivé děti, rozhodoval stupeň jejich výuky. Platba probíhala každou sobotu při čtení jejich jmen – v I. třídě platily děti, které se učily abecedě – po 1 krejcaru, které slabikovaly – po 2 krejcarech, které četly a psaly – po 3 krejcarech. V druhé třídě platily děti, které četly, psaly a počítaly – po 3 krejcarech, které se učily němčině a diktandu – po 6 krejcarech. Vyučovalo se každodenně 5 hodin a další 2 hodiny se věnovaly hudbě.

Škola však dne 26. 8. 1835 vyhořela po požáru, který založili Wurtenberští husaři a který postihl i značnou část Dolního náměstí. Rektor s rodinou se poté přestěhoval do zámku, výuka v poničené škole však probíhala až do října téhož roku. Mezitím se upravila učebna v obecním domě, kde se následně vyučovalo až do posledního čtvrtletí roku 1837, než byla postavena škola nová.

Ta byla v průběhu šedesátých let 19. století rozšířena na školu trojtřídní a postupem doby na školu šestitřídní.

Výnosem školní zemské rady byla v roce 1897 povolena veřejná měšťanská škola chlapecká a výnosem stejného úřadu z roku 1898 byla dosavadní šestitřídní obecná škola rozdělena na čtyřtřídní školu chlapeckou a dívčí. Díky těmto nařízením se ihned započalo se stavbou nové školy, která byla během roku postavena a 18. srpna 1898 slavnostně posvěcena (dnes dům s pečovatelskou službou na Horním náměstí). Bylo uvažováno i o zřízení veřejné měšťanské školy dívčí, což však školní rada nepovolila, proto byla obecním představenstvem podána žádost na zřízení soukromé měšťanské školy dívčí, čemuž bylo v roce 1900 vyhověno a o dva roky později se již i tato škola stala také veřejnou.

Mimoto vznikla v Bzenci roku 1885 Zemská rolnická škola, která si později získala velký ohlas a v roce 1892 také Živnostenská pokračovací škola a někdy v této době zde vznikla i první mateřská školka.

Židé měli svou vlastní školu, na které probíhala výuka v německém jazyce. Původně stávala na Dolním náměstí v rohovém domu čp. 769 po pravé straně směrem k Vracovu. Od roku 1863 na ní působili 4 učitelé s celkovým ročním příjmem 1860 zl. V roce 1878 byla dána jako čtyřtřídní pod zemskou správu s podmínkou, že jednoho učitele bude platit židovská obec. V roce 1899 se škola přestěhovala do nových prostor v domě čp. 759 a byla přejmenována na „Školu císaře Františka Josefa“, ale již v roce 1908 byla na počest jubilea šedesátiletého panování tohoto císaře znovu přejmenována na „Kaiser Franz. Josef Jubileumvolksschule“. Za první světové války byli někteří její učitelé ve vojenské činné službě, a proto došlo k omezení a stáhnutí posledních dvou tříd na třídu jednu. Ve školním roce 1918/1919 měla škola 92 dětí, z nichž bylo 43 Židů, 10 Němců a 39 Čechů. Velký počet českých žáků a to nejen ze Bzence byl dán tím, že rodiče chtěli dětem vštípit němčinu a usnadnit jim tak v budoucnu cestu k pracovním příležitostem a povoláním kde se tento jazyk vyžadoval. Naneštěstí většina českých dětí nestíhala tempo výuky vedené pouze v německém jazyce, jak poznamenal v dobových zápiscích bzenecký učitel a kronikář Josef Dufalík. Ihned po utvoření samostatného Československa v roce 1918 nastal hromadný odchod žáků do českých škol a zbytek tohoto vyučovacího roku německá škola fungovala jen setrvačností, protože i většina židovských žáků přestoupila do těchto škol. Ještě o prázdninách roku 1919 se na dveřích objevila výzva k zápisu nových žáků, ale byla na intervenci tehdejšího člena správní komise L. Vojáčka sňata a tato škola přestala existovat.

O dalších osudech, vzniku a mnohdy i zániku jednotlivých škol ve Bzenci v dobách samostatného Československa, okupace a po ní, bude postupně pojednáváno v následujících rubrikách, kde se již budeme věnovat každé škole zvlášť.

Hanák, J.: Paměti města Bzence. Adamov 1999
Zemek, M.: Kapitoly z dějin města Bzence. Praha 1987