Významné osobnosti města Bzence

V tomto článku naleznete stručný životopis osob, které se ve Bzenci narodily a měly pro něj či své okolí nějakého významu nebo se dokázaly ve světě prosadit ať už v kulturních, vědeckých, politických, duchovních či jiných funkcích a oborech. Nemůžeme také zapomenout na osoby, které ačkoli z Bzence nepocházely, měly na něj velký vliv a pro Bzenec něco udělaly nebo se zasloužily o jeho rozvoj v jakémkoli směru. Těchto lidí bylo v průběhu historie našeho města spousta a o některých máme jen útržkovité informace. Budeme se snažit, aby postupem času byl zde uvedený výčet jmen kompletní a na nikoho z těch, co pro Bzenec, nebo svůj obor či práci něco obětovali a naše město na ně může být právem hrdé, se nazapomělo.

Výjimkou budou feudální vlastníci bzeneckého panství, kteří mnohdy měli na rozvoji Bzence také své zásluhy, ať už šlo o stavbu kostela sv. Jana Křtitele nebo kaple sv. Floriána aj. Tito budou však uvedeni ve vlastním článku (viz. majitelé bzeneckého panství), které je tomuto tématu bližší a kde se můžeme věnovat i celému jejich rodu. Samostatnou kapitolou jsou i bzenečtí občané, kteří se stali obětmi režimů nebo válek a položili svůj život pro své přesvědčení či náboženství, nebo byli jen obětí této zvůle a tyranie. Proto věříme, že i tito by zde měli být jmenování, aby jejich památka byla po právu uctěna.

Stručný přehled čestných občanů města Bzence

Vzhledem k tomu, že nejčastěji se nás ptáte na čestné občany města Bzence, připravili jsme si zde jejich výčet. Tento seznam je postupně doplňován, protože se nedochovala žádná kniha či celkový záznam, kde by byli všichni jmenováni. O osobnostech z tohoto seznamu naleznete zpravidla podrobnější údaje v abecedně řazené rubrice.

Beneš Edvard – prezident (čestným občanem jmenován 27. 5. 1936)

Bubela Karel st. – politik, továrník (čestným občanem jmenován před r. 1908)

Černý Ivan – starosta města Bzence (čestným občanem jmenován 19. 12. 2002)

Černý Jan – politik (čestným občanem jmenován 2. 3. 1934)

Fanderlik Josef – politik (čestným občanem jmenován před r. 1895)

Gottwald Klement – prezident (čestným občanem jmenován 23. 11. 1948)

Hanák Josef – duchovní, spisovatel (čestným občanem jmenován 18. 7. 1933)

Kouba František – pedagog (čestným občanem jmenován 18. 7. 1933)

Kulp Vojtěch – politik (čestným občanem jmenován před r. 1911)

Masaryk Tomáš Garrigue – prezident (čestným občanem jmenován 6. 3. 1935)

Polášek Rudolf – lékař (čestným občanem jmenován před r. 1939)

Pospíšil Jan – duchovní (čestným občanem jmenován r. 1887)

Rozkošný Jan – národohospodář a politik (čestným občanem jmenován před r. 1918)

Schönborn Friedrich – politik (čestným občanem jmenován 15. 3. 1885)

Skála Leopold – starosta města Bzence (čestným občanem jmenován před r. 1919)

Stránský Jaroslav – politik, novinář právník (čestným občanem jmenován v září roku 1945)

Na čestné občanství města Bzence byl v roce 1933 navržen také bývalý ředitel bzeneckých škol Jan Gartner, který se však jmenování vzdal a bývalý starosta židovské obce Gerson Königstein – jeho návrh na jmenování byl však ještě před projednáváním městského zastupitelstva odvolán.

Robert Alt

příslušník československé zahraniční armády na Západě
* 5. 6. 1882 Bzenec
† 18. 1. 1941 Chester, Velká Británie

Robert přišel na svět v pondělí 5. června 1882 ve Bzenci, židovským rodičům Sigmundovi Altovi a Heleně rozené Grünwaldové. Po absolvování obecné školy se vyučil jako kuchař a řezník. Sloužil u 1. železničního pluku v Pardubicích jako četař v záloze. Více o jeho životě není doposud známo, jelikož se židovské matriky narozených z té doby nedochovaly a nemáme ani bližší údaje o jeho rodičích, sourozencích, případně číslu popisném Robertova rodného domu. V indexu matriky oddaných není jeho příjmení uvedeno a je tedy pravděpodobné, že ani svou budoucí manželku Marii nepotkal ve Bzenci.

Další známý osud Roberta Alta se začíná psát až ve Francii na podzim roku 1939, kdy se zde formují první čs. jednotky pro boj s Němci, jejichž výstavbou byl pověřen Vojenský výbor v rámci ČSNV (Československý národní výbor), jehož náčelníkem byl vlkošský rodák generál Jan Sergěj Ingr. Dne 17. listopadu 1939 vyhlásila tato instituce mobilizaci československých státních příslušníků mladších 50 let, dobrovolně se mohli přihlásit i muži do věku 55 let. Mezi nimi nechyběl ani Robert Alt – člověk nevelký postavou – dle vojenských záznamů měřil 168 cm – ovšem s velkým vlasteneckým cítěním. V žádosti výslovně prohlásil, že chce za vlast bojovat i přes svůj věk – 58 let. Odveden byl dne 25. září 1939. Dne 15. dubna 1940 byl zařazen do československé branné moci v hodnosti četaře NT – náhradního tělesa (dnešními slovy – záložní jednotky).

Po neúspěšné obraně Francie proti vpádu nepřátelských vojsk byly od 26. června 1940 v několika transportech přepraveny zdecimované zbytky československé divize přes Gibraltar do Velké Británie – do přístavního města Liverpool. Robert Alt přijel do Anglie 7. července 1940 lodí SS Mohamed Ali El – Kebir. Po vylodění a nejnutnějším občerstvení odpochodovali vojáci se zpěvem na místní nádraží, kde nastoupili do připravených vlaků a bez zbytečných průtahů byli odvezeni do hrabství Cheshire. Zde, na panství Cholmondeley, vybudovali pro naše vojáky stanový tábor, který se jim stal na několik měsíců domovem. V táboře bylo započato s reorganizací a po nutném odpočinku i s výcvikem. Značně opotřebené staré stejnokroje z první světové války byly vyměněny za britské stejnokroje, jen stará francouzská výstroj byla ještě nějakou dobu používána. Bohužel se toto místo stalo známým i díky vzpouře v červenci roku 1940, kdy na špatné zacházení poukazovali nejen dobrovolníci československé národnosti židovského původu, kteří byli napadání například za používání německého jazyka mezi sebou, ačkoliv loajalitu ke své vlasti dali nástupem k těmto jednotkám dostatečně najevo.

Dne 12. srpna 1940 byla zformována Československá smíšená brigáda (Czechoslovak Mixed Brigade), někdy také označovaná jako 1. Československá brigáda, do které byl služebně zařazen i Robert Alt.

Za necelý půlrok od svého mobilizování, přesněji 7. října 1940, byl ze zdravotních důvodů, kdy mu byla diagnostikována rakovina prostaty, superarbitrován a 14. října 1940 propuštěn z branné moci. V sobotu 18. ledna 1941 v 16:15 se v nemocnici Upton Emergency Hospital ve městě Chester uzavřela jeho životní pouť. Pohřben byl židovským duchovním z jeho jednotky ppor. Alexandrem Krausem 21. ledna 1941 v Liverpoolu na Jewish broad cemetery. Jeho hrob č. 827 nezdobí typický československý válečný náhrobek, ale černá deska s Davidovou hvězdou a nápisy v angličtině a hebrejštině. V seznamech Britské komise pro válečné hroby je dodnes veden jako hrob válečný. Dle seznamu předmětů po zesnulém zůstalo po Robertu Altovi mimo šatstva také vojenská knížka, dopis z konzulátu, náramkové hodinky Lancet a kožená náprsní taška se třemi pohlednicemi a 11 fotografiemi. Šatstvo bylo zasláno sestře Lotte Scharfové žijící v Surrey, dnes součást Londýna. Osobní věci byly o několik let později předány manželce. V listopadu 1941 byl Robert povýšen do hodnosti rotmistra pěchoty v záloze in memoriam. Byl vyznamenán Československou vojenskou pamětní medailí se štítky: „F“ a „VB“ (Francie a Velká Británie).

Dne 22. listopadu 1944 se dostavila na československé velvyslanectví v osvobozené Paříži Robertova manželka Marie s žádostí o vypátrání pobytu svého manžela, jenž podle jejich slov odjel z Francie do Spojeného království s československou armádou s tím, že poslední zprávu od něj dostala 11. června 1940 z Agde.

Přestože během své krátké válečné anabáze pravděpodobně nevystřelil ani jednu kulku na nepřítele, který okupoval jeho milovanou vlast, umíral Robert Alt v cizině jako člověk, se svým jménem napsaným na cedulce připevněné na nemocniční posteli a s důstojnou péčí. Mnoho milionů jeho souvěrců, mezi nimiž byli desítky také z jeho rodného Bzence, takové štěstí nemělo a zemřeli jako pouhá čísla v nelidských podmínkách vyhlazovacích táborů po celé Evropě.

„Ty vytrvej do konce. Pak odpočineš, ale na konci dnů povstaneš ke svému údělu.“

Sestaveno z fragmentů osobní dokumentace Roberta Alta uložené ve Vojenském ústředním archívu v Praze, zápisků velvyslance ve Velké Británii pana Libora Sečky a osobního pátrání autora.

Miroslav Barták

účastník odboje za II. světové války, malíř

* 5. 5. 1917 České Budějovice

† 20. 10. 2003 Strážnice

Miroslav Barták se narodil v sobotu 5. května 1917 v Českých Budějovicích soustružníkovi Tomáši Bartákovi a jeho manželce Anně rozené Pokorné.

V období 1. října 1937 – 14. srpna 1938 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě.

V době své služby u bzeneckého 125. dělostřeleckého praporu poznal svojí budoucí ženu Boženu. Během Protektorátu Čechy a Morava byl Miroslav zaměstnán jako Okresní osvětový referent a později jako účetní v bzeneckém lignitovém dole. Působil v odbojových  skupinách Carbon – Terč, Orlov a aktivní protinacistickou činnost praktikoval i z pozice zaměstnance v místním dole. Na Silvestra 1939 pojal v kostele církve československé v Tyršově ulici za svoji manželku Boženu Vávrovou (* 1917 – † 1998), dceru známého bzeneckého obuvníka. Od 1. července 1940 je Miroslav Barták uváděn jako občan města Bzence. Nedlouho před osvobozením našeho města zaminovaly německé jednotky vinohrady a přístupové cesty k nim. Při průzkumné akci došlo k vážnému poranění Miroslavova švagra Lubomíra Vávry (*1924), který měl ale velké štěstí, že jej Miroslav doprovázel a krvácejícího z nebezpečné oblasti odnesl k včasnému ošetření u MUDr. Antonína Macháčka na sokolovně. Nejen za tento čin obdržel po ukončení války Československou medaili za chrabrost za osobní statečnost před nepřítelem a poděkování od ministra obrany.

Po znovuobnovení československých ozbrojených sil nastoupil Miroslav opět do činné služby. V roce 1945 sloužil v posádkách Uherské Hradiště, Josefov a Holešov. V letech 1946 – 1961 vykonával různé funkce na Vojenské akademii v Hranicích. V letech 1961 – 1963 sloužil v Hodoníně a do roku 1972 učil v Novém Městě nad Váhem na Spojovacímu učilišti, odkud odešel v hodnosti podplukovníka do zálohy a zároveň do starobního důchodu. Ve Bzenci žili Bartákovi u Vávrů na náměstí Svobody v č. p. 69 a později v penzi na ulici Pod Vinohrady č. p. 1174. Tři roky po smrti své ženy odchází Miroslav do domova pro seniory ve Strážnici, kde po dvou letech v pondělí 20. října 2003 umírá. Pochován je spolu s manželkou a jejími rodiči na bzeneckém hřbitově.

Mezi jeho velké záliby patřily olejomalba, akvarel, příroda a houbaření. S jeho obrazy se můžeme nejen u mnoha Bzenčanů setkat dodnes. 

Johann Friedrich Bechtel

nadlesní, odborný spisovatel
* 11. 9. 1800 Hanau, Německo
† 19. 8. 1868 Neustift am Walde, Rakousko

Pocházel z kupecké rodiny v kurfiřství hesensko-kasselském. Po krátkém školním vzdělání odešel roku 1816  k nadlesnímu Friedrichu Resslerovi, který mu vystavil výuční list a umožnil veřejné přezkoušení u kurfiřtského lesního úřadu v Hanau (1818). Pak krátce sloužil u gardového batalionu myslivců, absolvoval státní hesenské Hartigovo lesnické učiliště ve Fuldě (1819–20) a znovu se vrátil k vojenské službě. Dne 4. 12. 1823 vycestoval na příkaz hesenského lesního úřadu do Bzence. Roku 1828 se oženil s Annou Schrödrovou z Vídně a měl s ní čtyři děti.

Svůj aktivní život prožil na bzeneckém velkostatku patřícím manželce hesensko-kasselského kurfiřta Wilhelma II. Stal se tam skvělým praktikem a s titulem nadlesní také vedoucím lesním úředníkem velkostatku. K jeho největším zásluhám patří zcela originální způsob zalesnění (mezi borovici a břízu dal zasadit brambory a vysít žito) rozsáhlé oblasti vátých písků se starobylým místním názvem Dúbrava, jemuž se věnoval v letech 1825–52. Také se prosadil jako vyhledávaný inspektor a poradce pro lesnictví moravských velkostatků.

Od roku 1845 usiloval o založení prestižní dvouleté lesnické školy pro Moravu a Slezsko, která nakonec vznikla v roce 1852 na lichtenštejnském zámku v Úsově. Bechtel vypracoval návrh jejího studijního plánu a v letech 1850–52 připravil i stanovy Moravskoslezského lesnického školského spolku. Roku 1849 se zúčastnil prvního agrárního kongresu ve Vídni. Působil kromě toho v Moravskoslezské hospodářské společnosti v Brně, od roku 1849 v její samostatné lesnické sekci. Za práci tam obdržel v roce 1856 zlatou medaili. Byl čestným členem České lesnické jednoty (1850), jednatelem Moravskoslezského lesnického školského spolku (1852–68) a komisařem a examinátorem státních lesnických zkoušek.

Když mu v roce 1865 zemřela manželka, ukončil Bechtel svou inspekční práci a přestěhoval se ke své dceři do Vídně, kde byl posléze povolán do direktoriální rady Říšského lesnického spolku ve které působil až do své smrti roku 1868.

• zdroje:

• http://www.mezistromy.cz/cz/les/galerie-lesniku/bechtel-jan-bedrich
• http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php/BECHTEL_Johann_Friedrich_11.9.1800-19.8.1868

Vojta Braniš

architekt, sochař, pedagog
* 31. 1. 1893 Bzenec
† 1983 Záhřeb

Tento významný bzenecký rodák a architekt odešel do Chorvatska, kde z dob trvání rakousko-uherské monarchie byla velmi silná česká menšina. Tady působil od roku 1932 jako učitel a poté ředitel na tehdejší škole řemesel v Záhřebu, kde pomohl vystudovat řadě místních umělců. v roce 1948 však přešel do Bělehradu na Akademii věd a umění, ale brzy se vrátil zpět do Záhřebu, kde až do svého odchodu na důchod působil na škole umění a desingu.

V roce 1937 spolu s architektem Branislavem Kojicem pomáhali utvořit jugoslávský pavilon na světové výstavě v Paříži. Mezi jeho nejznámější díla patří: Chorvatské zrození z roku 1915, bronzová socha Matka z roku 1920 a Hlava taktéž z roku 1920. Zpět do rodného města se již nikdy natrvalo nevrátil a zemřel v roce 1983 v Záhřebu, který si během svého života tak moc oblíbil.

• zdroje:

• http://hr.wikipedia.org/wiki/Vojta_Brani%c5%a1
• http://www.mojesrbsko.cz/

Karel Bubela st.

továrník, politik, čestný občan města Bzence
* 20. 2. 1846 Vsetín
† 6. 2. 1908 Vsetín

Narodil se do statkářské a obchodnické rodiny ve Vsetíně, kde také navštěvoval národní školu. Poté studoval reálnou školu ve Vídni, Brně a Praze. Svá studia uzavřel jedním absolvovaným rokem na technice, poté vstoupil do obchodu se dřevem, který provozoval jeho otec. Již v roce 1872 založil ve Bzenci se svým bratrem Josefem firmu Bratři Bubelové, která rovněž podnikala se dřevem. Zde se mu také narodili synové Karel a Jindřich. Vedení firmy se v roce 1876 přesunulo do města Vsetína, nicméně Karel Bubela se nadále podílel na kulturním dění v městě Bzenci, o čemž svědčí fakt, že byl v roce 1882 jedním ze zakladatelů místní Tělocvično-hasičské jednoty „Sokol“. V politice se angažoval jako člen Moravské národní strany a zasedal i v Moravském zemském sněmu. Byl rytířem řádu železné koruny III. třídy, členem národohospodářského ústavu při c. k. akademií pro vědy, slovesnost a umění v Praze, radním města Vsetína, čestným občanem Kyjova, Bystřice pod Hostýnem, Holešova, Valašských Klobouk, Bzence, Hranic a Vsetína, čestným členem mnoha spolků. Zemřel po dlouhé nemoci ve čtvrtek dne 6. února 1908 před 4 hodinou ranní ve věku 62 let. Pohřben byl dne 9. února 1908 na evangelickém hřbitově ve Vsetíně.

Bohumír Bunža

římskokatolický kněz, dómský vikář v Olomouci, děkan ve Vyškově
* 17. 3. 1877 Bzenec
† 17. 10. 1950 Praha (věznice Pankrác)

Vystudoval gymnázium v Uherském Hradišti. Teologii studoval v Olomouci, na kněze byl vysvěcen tamtéž dne 5. července 1901. Nejprve byl kaplanem ve Strání u Uherského Brodu, v roce 1902 se stal kaplanem ve Vyškově. O deset let později byl jmenován dómským vikářem v Olomouci. V červnu 1918 se vrátil zpět do Vyškova jako farář. V roce 1937 zde byl jmenován děkanem.

Velmi se angažoval v řadě aktivit – ve Vyškově založil Charitu, podporoval První českou měšťanskou a rodinnou školu, vyučoval náboženství, byl členem městského muzejního spolku, v letech 1935–1936 byl zástupcem starosty města.

Po druhé světové válce se věnoval opravě poškozeného děkanského kostela. Řadu let byl předsedou Jednoty katolického duchovenstva olomoucké arcidiecéze. Byl také čestným kanovníkem Kolegiátní kapituly u sv. Mořice v Kroměříži.

Stal se však nepohodlným pro komunistický režim. Byl spolupracovníkem Jana Šrámka a jeho synovcem byl poslanec Bohumír Bunža (taktéž ze Bzence), který byl po únorovém převratu v roce 1948 vyloučen z ČSL a po emigraci v ČSR odsouzen k smrti.

Dne 11. října 1949 odjel P. Bunža na schůzi Jednoty katolického duchovenstva do Kroměříže, kde byl zatčen. Vyslýchán byl nejdříve v Olomouci, pak na Pankráci. Vyšetřován byl kvůli případu kněžské nemocenské pojišťovny Alois Čáp a spol. Po tvrdých nočních výsleších však 17. října 1950 zemřel v pankrácké vězeňské nemocnici. Nedožil se tak soudního procesu, v němž bylo 18. ledna 1951 odsouzeno deset kněží. P. Bunža zemřel ve věku 73 let, pohřben je ve společném hrobě v Praze–Ďáblicích.

Bohumír Bunža

politik
* 10. 2. 1908 Bzenec
† 27. 11. 1990 New York, USA

Absolvoval gymnázium ve Vyškově, poté v letech 1927 – 1931 práva na MU v Brně. Zpočátku působil u Okresního soudu v Uherském Hradišti, než se stal okresním soudcem v Bojkovicích. Za války spolupracoval s odbojem v rámci organizace Obrany národa a po jejím zániku s paraskupinou Carbon. Již od 30. let byl také činný v Československé straně lidové až do roku 1948, kdy byl ze strany pro své názory neslučitelné s tehdejším režimem vyloučen. 10. 4. 1948 odešel do exilu a již v listopadu toho roku byl ve své vlasti odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti. V roce 1949 se stal spoluzakladatelem Rady svobodného Československa a od roku 1950 vedoucím činitelem Křesťansko-demokratické unie střední Evropy. Spoluzaložil také Společnost pro vědy a umění. V letech 1962 – 1977 se stal vedoucím pracovníkem Mezinárodního křesťanského demokratického studijního a dokumentačního ústavu v Římě, kde zároveň působil jako šéfredaktor Studií a Nového života. Autor francouzsky psané knihy Československá strana lidová, která pojednává o její historii, ale také již po revoluci psané studie Rada svobodného Československa. Po pádu komunistického režimu zavítal ještě v roce 1990 na návštěvu do Bzence, ale krátce po ní 27. 11. 1990 zemřel.

Martin Bzenecký

kněz

Působil jako farář v Koryčanech.

Václav st. Bzenecký

primátor města Kyjova
† 1580

Jan Černý

čestný občan města Bzence, politik
* 4. 3. 1874 Uherský Ostroh
† 10. 4. 1959 Uherský Ostroh

Rodák z Uherského Ostrohu. Po absolvování gymnázia v Uherském Hradišti vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Roku 1899 začal pracovat na okresním hejtmanství v Hodoníně, poté od roku 1908 jako úředník na ministerstvu veřejných věcí ve Vídni. v roce 1912 se stal přednostou moravského místodržitelství v Brně, kde v této funkci zůstal až do roku 1918. Po vzniku samostatného Československa působil jako ministerský předseda a ministr vnitra, poté jako zemský prezident. 2. 3. 1934 k jeho šedesátinám jej městské zastupitelstvo jmenovalo čestným občanem za zásluhy o stát i zemi Moravskoslezskou se všemi jejími obcemi. Diplom zhotovený malířem Jano Köhlerem mu byl pak předán I. starostovým náměstkem Janem Kuchařem a členem městské rady Martinem Antlem.
V březnu 1939 byl na vlastní žádost penzionován a zbytek svého života prožil v ústraní ve svém rodném Uherském Ostrohu.

• zdroje:

• SOKA Hodonín, Kronika města Bzence 1918-1937 AM-BZ 167
• http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_%C4%8Cern%C3%BD_(politik)

PhDr. Josef Cvrček

pedagog, historik
* 7. 12. 1868 Bzenec (Olšovec)
† 28. 7. 1914 Praha

Většina současných zdrojů uvádí, že se profesor Cvrček narodil v Olšovci u Uherského Brodu. Jedná se však o omyl, jak ostatně dokazuje i zápis v bzenecké matrice a mnohé články v dobovém tisku. Josef Cvrček se narodil v roce 1868 v Bzenci (v místní části Olšovec – pozdější autoři jej omylem zaměnili se stejnojmennou obcí na Uherskobrodsku) do rodiny místního podsedníka Josefa Cvrčka. Po studiích působil jako profesor gymnázia na Král. Vinohradech v Praze. Na konci 19. století publikoval články s historickou tématikou pro Časopis Matice moravské a Český časopis historický. Zvláště v prvním z nich se věnoval historickým událostem a lidovým obyčejům v  městě Bzenci. Byl také pověřen opisováním foliantů herrnhutských pro české muzeum. Z těchto foliantů, které obsahovaly archiv Jednoty bratrské v Hernnhutě, čerpal látku pro mnoho svých pozdějších prací.  Zemřel ve věku pouhých 46 let dne 28. 7. 1914. O tři dny později byl pohřben v rodinné hrobce na olšanském hřbitově.

Jan Dresser

kněz
* 5. 12. 1741 Bzenec
† 5. 10. 1792 Strání

Působil jako farář ve Strání od 9. 7. 1781 do 5. 10. 1792 a jako kooperátor ve Velké. Je pochován ve Strání.

Josef Dufalík

pedagog, obecní kronikář
* 6. 1. 1892 Bzenec
† 25. 12. 1968 Bzenec

Narodil se ve Bzenci, kde vychodil zdejší obecnou a měšťanskou školu. Poté absolvoval učitelský ústav v Brně. Učil v Kostelci, Miloticích, Vracově a od roku 1924 byl ustanoven definitivním učitelem na obecné škole chlapecké ve Bzenci. Později zde pak učil na měšťanské škole a zároveň i na Všeobecné živnostenské škole. 17. prosince 1924 byl městským zastupitelstvem jmenován do funkce obecního kronikáře, kterou zastával až do roku 1933. Byl i členem komise pro pojmenování náměstí a ulic a podílel se tak na doposud užívaných názvech ulic jako Vladislavova, Žerotínova, Na zahradách a moha jiných. Kromě toho byl činným i v mnoha jiných akcích ve prospěch města Bzence. V roce 1933 však odešel do Ivančic, kam si zažádal o služební přeložení, aby zde jeho dítě mohlo navštěvovat ústav pro hluchoněmé. Za války se vrátil natrvalo zpět do Bzence. Při osvobozovacích bojích o město byl v dubnu 1945 postřelen v Olšovci, zranění však naštěstí nebylo vážné. Zemřel 25. 12. 1968 ve věku 76 let. Vděčíme mu za zápisy v kronice mezi roky 1918 – 1933, které vedl velmi pečlivě a nestranně a poskytnul nám tak krásný obraz dění ve Bzenci v těchto letech.

• zdroje:

• SOKA Hodonín, Kronika města Bzence 1918-1937 AM-BZ 167

Jindřich Gazda

interbrigadista
* 14. 4. 1913 Bzenec
† 2. 10. 1938 Španělsko

Jindřich se narodil v pondělí 14. dubna 1913 v domě č. p. 488 v Barákách. Domek, jenž postavil jeho děda zedník František Gazda (1856) bychom dnes hledali v ulici Revoluční marně. V místech, kde žily tři generace Gazdových, teď roste tráva a parkují rodiče, kteří vyzvedávají své ratolesti z místní školky. V matriční knize není stejně jako u o devět let starší sestry Antonie (1904) zapsán otec, jejich matka Magdalena (* 12. 11. 1883 – † 15. 4. 1970) je tedy uváděna jako svobodná matka. Jindřich byl jistě odvážným a rozhodným člověkem. U svého kamaráda z Hodonína se učil boxovat a vůbec rád sportoval. Jindřich sloužil mimo jiné i u 17. protiletadlové baterie Klement Gottwald. O jeho pohybu po španělských bojištích nemáme skoro žádné informace, ale podle novinového článku se na Vánoce 1936 účastnil bojů nedaleko Córdoby, přesněji v oblasti okolo měst Montoro a Villa del Río. Až po válce se rodina dovídala zprostředkovaně od Jindrových kamarádů a spolubojovníků, kteří je navštívili, o radostech a strastech toho jejich španělského válčení. Jindřich Gazda byl vyznamenán československým vojenským řádem Bílého lva “Za vítězství”, in memoriam, jenž byl udělován za osobní statečnost v boji nebo za takový mimořádný bojový čin, který měl vzápětí rozhodující vliv na úspěšné provedení bojového úkolu. Dnem jeho smrti byl určen 2. říjen 1938 a oficiálně byl prohlášen našimi úřady za mrtvého 19. listopadu 1970. Pochován je ve Valencii, více než 2 000 km od svých milých a rodného Bzence. Jeho jméno je napsáno symbolicky i na pomníku rodinného hrobu Potrusilů a později byl z Luže na městský hřbitov přenesen pomník, jenž tam byl 8. října 1967 odhalen na jeho počest.

Msgre. Josef Hanák

kněz, spisovatel, překladatel, historik
* 17. 3. 1873 Žalkovice
† 4. 11. 1961 Kroměříž

Vystudoval gymnázium v Kroměříži a Přerově, a poté bohosloví v Olomouci, kde se stýkal s takovými osobnostmi jako Karel Dostál-Lutinov. Jako katecheta působil na několika místech, Bzenec byl jeho působištěm od roku 1903.

Kromě toho že psal eseje o francouzské náboženské literatuře do časopisu Archa a Hlídka, překládal také francouzské romány. Je také autorem „Pamětí města Bzence“, jehož výtěžek z prodeje byl využit v roce 1924 na obnovu kaple sv. Floriána poničené požárem. Dále byl autorem „Dějin vinařství ve Bzenci“, které vydal v roce 1922 na počest vinařské výstavy, která se zde konala a také autorem „Domácího řádu židovské obce ve Bzenci“.

Byl také výborným řečníkem, jehož projevy u příležitosti různých svátků a oslav ve Bzenci byly vždy velmi kladně hodnoceny. Bzenec propagoval i různými články do časopisů a novin, zvláště pak bzenecké vinařství, jehož byl věrným zastáncem.

Za svého života byl členem olomoucké DLU, předsedou katechetského spolku a čestným členem Zemského vinařského spolku. Čestným občanem města Bzence byl jmenován 18. července 1933. Na důchod odešel do Kroměříže, kde také v roce 1961 zemřel.

(více si o osobě Josefa Hanáka můžete přečíst v článku V. Bitnara: Josef Hanák – život a dílo)

Antonín Hank

obchodník
* 16. 5. 1881 Polička
† 21. 2. 1977 Kyjov

Mnoho lidí si jej stále pamatuje z jeho působení ve sběrném dvoře v Bzenci, ti mladší pak jako obchodníka z knihy „V čase chroustů“ – málokdo však zná celý příběh jeho života.

Antonín Josef Hank se narodil 16. května 1881 v Litomyšlské (dnešní Tyršově) ulici č. p. 168 v Poličce. Jeho otec Antonín byl měšťan a tkadlec.
Vyučil se v obchodě p. Julia Schwaba v Moravské Radiměři, byl příručím u p. Herrlicha v Rajhradě. Z místa vystoupil a dal se zapsat v obchodní škole Napoleona M. Kheila v Praze, kterou absolvoval v českém oddělení jako první, v německém oddělení jako druhý nejlepší žák. Ředitelství školy jej doporučilo hraběti Kinskému v Kostelci nad Orlicí, kde pracoval jako hospodářský adjunkt a později jako účetní v kruhové cihelně a parní pile.
V armádě sloužil u pěšího pluku č. 98 ve Vysokém Mýtě, kde absolvoval jednoroční Bildungsschule pro poddůstojníky a složil zkoušku z vojenského účetnictví. Jako četař byl pomocným účetním u hospodářské správy.
Po návratu z vojny si našel místo u hraběte Kolowrata Krakovského v Týnci u Klatov, odtud odešel do Uherského Hradiště k poslanci Josefu Štanclovi.
Byl ustanoven účetním a správcem dvou kruhových cihelen a továrny na hliněná kamna (kachle). Když se vedení závodů ujal Štanclův syn, přešel Antonín do sousedních Kunovic do kruhové cihelny Josefa Abrháma, dědečka známého herce.
Když byla v roce 1909 vyhlášena částečná mobilizace a pan Hank musel narukovat, přišel o dobré místo. Dověděl se však o obchodě v Bzenci, jenž chtěl majitel pro stáří pronajmout. Tak se stal obchodníkem a vždy tohoto kroku litoval. Dne 14. dubna 1913 se oženil s Annou Hlavsovou narozenou 26. července 1891 taktéž z Poličky. Za první světové války vedla jeho žena živnost, po válce nastaly pro obchod horší časy. Za druhé světové války se vždy snažil obstarat lidem kde co. Znal spoustu výrobců a byl u nich dobře zapsán svým solidním jednáním.
Po únoru 1948 přišel na mizinu, přestože se ničím neprovinil. Peníze měl uloženy na vázané vklady, zboží mu bylo bez náhrady odvezeno, obchod zavřen, starý dům znárodněn a zbořen. Ve svých 70 letech přijal místo pomocníka u zedníků, potom byl nočním hlídačem u býků v inseminační stanici za 2,40 Kčs na hodinu. Nakonec přijal místo sběrače druhotných surovin a v této funkci pracoval 25 let až do své smrti. Zachránil tak velkou spoustu historických písemností a fotografií z našeho města. Celý dlouhý život se snažil řídit těmito pravidly:

1. Šetři časem – ani vteřinka se ti v životě nevrátí.
2. Šetři své zdraví – bez zdraví nemůžeš být šťasten. Nepil, nekouřil a v mládí cvičil v Sokole.
3. Šetři zlým slovem – ani párem koní je nevezmeš zpět.
4. Šetři lidskou prací a jejími výsledky – každý člověk zanechá na všem, co dělá, kousek svého života a úsilí.
5. Šetři i penězi – těžko se vydělávají, ale snadno se rozkutálejí.
6. Šetři přírodu – rád chodil alespoň někdy v neděli do lesa a celá rodina s ním. Nikdy nic svévolně neulomil, nezničil, pěkně mluvil o práci hajných /prodával jim střelivo/ a o práci na poli – zažil jí dost u rodičů.

Byl dlouholetým členem městské rady za živnostenskou stranu, prosazoval zřízení koupaliště proti opozici, aby se bzenecká mládež mohla naučit plavat. Každým rokem se totiž dříve někdo utopil v Moravě, kam se chlapci a dívky chodili koupat.
Dům, ve kterém byl Hankův obchod, byl nejstarší ze všech domů na náměstí – měl v číslování bývalé židovské obci čp. 1 a pocházel z 18. století, později byl přečíslován na 808.

Pan Antonín Hank zemřel 21. února 1977 v kyjovské nemocnici v úctyhodném věku 96 let. Jeho manželka Anna jej následovala za necelé čtyři měsíce 19. června 1977.

Emilie Haroková

etnografka
* 1. 11. 1939 Bzenec

Vystudovala historii na univerzitě v Olomouci a postgraduálně etnografii na univerzitě v Praze. Věnovala se lidové kultuře, především výzkumu keramiky a bydlení. Pracovala v muzeích v Havířově a Českém Těšíně než přešla v sedmdesátých letech do Valašského muzea v přírodě v Rožnově, kde zastávala funkci kurátorky sbírek nábytku. Zde připravila několik výstav. Kromě toho je autorkou studie Malovaný nábytek a spoluautorkou studie Život a tradice na Těšínsku v minulosti.

Jan Hirš

pedagog, kronikář
* 9. 10. 1913 Bzenec
† 1. 11. 1994 Bzenec

Působil jako učitel ve Bzenci, poté přednášel od roku 1948 na gymnáziu v Uherském Brodě a od roku 1963 zastával funkci ředitele základní devítileté školy v Žeravicích. v padesátých letech byl ustanoven obecním kronikářem po zesnulém městském tajemníku Antonínu Válkovi (†1948). Tuto funkci prováděl až do konce roku 1966, kdy byl kronikářem nově určen p. Daněček.

Mezi jeho největší zásluhy patří pomoc s vybudováním muzejních sbírek města Bzence, kterou pomáhal od roku 1939 vytvářet pod hlavičkou muzejního spolku pro Bzenec a okolí, který zde vznikl již v roce 1937 a kde zastával funkci jednatele a správce sbírek. Tuto jemu svěřenou funkci plnil obětavě a s velkým nadšením pro danou věc bez nároku na jakoukoli fyzickou odměnu. Proto poté velmi těžce nesl postupný rozklad bzeneckých sbírek, které velmi trpěly častým stěhováním a skladováním v nevhodných prostorách v šedesátých letech a posléze jejich zrušení v roce 1977 a centralizování se sbírkami v depozitáři okresního muzea v Hodoníně.

Obnovení činnosti muzejního spolku a znovuvytvoření bzeneckých sbírek v nynější expozici města Bzence se však bohužel již nedožil.

• zdroje:

• SOKA Hodonín, Kronika města Bzence 1918-1937 AM-BZ 167
• SOKA Hodonín, Kronika města Bzence 1918-1937 AM-BZ 168
• http://www.bzenecko.cz/stranky/expozice-mesta-bzenec-historie-a-soucasnost-14.html

Bartoloměj Holomek

stavitel
* 26. 10. 1858 Bzenec
† 21. 1. 1944 Bzenec

Narodil se ve Bzenci, kterému také zůstal po celý život věrný. Byl jedním ze zakladatelů společnosti s.r.o., která zřídila v Lidéřovicích (nyní Bzenec-Přívoz) v roce 1911 cihelnu Calcium a později také parní pilu. Angažoval se zde i v nepodařené akci o založení strojního mlýna. Z tohoto podniku však brzy pro jeho finanční náročnost a nedostatek stavebního materiálu v době po ukončení první světové války sešlo a nápad se nerealizoval. Byl dlouholetým členem ředitelstva bzenecké pobočky Moravsko-slezské banky a členem městského výboru (do roku 1919). Když došlo ke sloučení židovské a křesťanské obce v jeden správní celek a oboje zastupitelstva byla rozpuštěna, byl Bartoloměj Holomek obcí delegován do tříčlenné komise, která měla tuto věc projednat a vyřídit s nadřízenými úřady.

• zdroje:

• SOKA Hodonín, Kronika města Bzence 1918-1937 AM-BZ 167

Jaroslav Jablonický

dirigent, flétnista, umělecký vedoucí, sbormistr
* 21. 10. 1931 Moravský Písek
† 4. 6. 1987 Bzenec

Narodil se dne 21. 10. 1931 v Moravském Písku. V letech 1946 – 1948 absolvoval Vojenskou hudební školu v Praze, kde byla jeho hlavním nástrojem flétna, vedlejším buben. Po ukončení základní vojenské služby nastoupil jako hudebník k útvaru ČSA v Plzni a od listopadu 1952 působil v Krušnohorském státním orchestru Teplice. V roce 1953 přešel jako flétnista do Filharmonie pracujících v Gottwaldově.

Podílel se na vzniku bzenecké cimbálové muziky, která pak účinkovala spolu s místním tanečním souborem na mnoha kulturních akcích nejen v Československu, ale i v zahraničí. V letech 1960 – 1965 absolvoval při zaměstnání konzervatoř v Brně a od roku 1964 zastával ve filharmonii pozici I. flétnisty a vedoucího skupiny fléten. Činnost ve filharmonii ukončil v prosinci 1971 a nastoupil do zaměstnání v DESTA n. p. ve Bzenci jako montážní dělník. Zde pracoval až do roku 1985, kdy nastoupil do invalidního důchodu.

Byl zakladatelem a dirigentem Smíšeného pěveckého sboru BZENČAN. V průběhu života se angažoval v mnoha poradních sborech kulturních středisek a byl vyhledávaným uměleckým vedoucím dechových hudeb jako například Sobuláci, Podhoranka, Vnorovjané, Vinařinka a jiných. Zemřel náhle a nečekaně dne 4. 6. 1987 ve věku 56 let.

(více si o osobě Jaroslava Jablonického můžete přečíst v článku RNDr. Jitky Jablonické: Život a mé vzpomínky na tatínka Jaroslava Jablonického)

Karel L. Jelínek

soudce, spisovatel
* 14. 8. 1871 Enzersdorf
† 17. 1. 1934 Brno

Narodil se 14. 8. 1871 v Enzersdorfu, kde jeho rodiče přechodně bydleli kvůli práci, ale již po dvou letech se vrátili zpět do Bzence.

Karel Jelínek studoval na gymnáziu v Uherském Hradišti, poté absolvoval práva v Praze a Vídni. Působil na různých funkcích u soudu v Uherském Hradišti, Uherském Brodě, Kyjově a od roku 1920 zastával funkci vrchního rady vrchního soudu v Brně, kde také zemřel dne 17. 1. 1934.

Již jako student hradišťského gymnázia psal básně a beletrii. Jeho báseň „Nový život“ byla v roce 1892 poctěna cenou Literárního odboru Moravskoslezské besedy v Praze. Později přispíval do časopisů a krajinských listů, pak se ale zcela orientoval na odbornou právnickou literaturu. Z jeho děl byla knižně vydána pouze publikace „Od Bzenca“, která vypráví příběhy několika fiktivních rodin z města Bzence a nejbližšího okolí, kde velmi realisticky líčí životy zdejších obyvatel druhé poloviny 19. století. K dalšímu vydání této hodnotné knihy, ani k vytvoření sbírky jeho ostatních roztroušených prací, ač bylo naplánováno na rok 1926, však již nikdy nedošlo.

Norbert Jokl

lingvinista
* 25. 2. 1877 Bzenec
† 1942

Narodil se v Bzenci dne 25. 2. 1877 v rodině místního židovského obchodníka Heinricha Jokla a jeho manželky Emilie rozené Haasové. Absolvoval s výborným prospěchem studium práv na univerzitě ve Vídni v roce 1901. Právníkem se však nikdy nestal – více jej lákala lingvistika a proto dál pokračoval ve studiu. Opět s výborným prospěchem exceloval v oborech indoevropské lingvistiky, slavistiky a romanistiky.

V roce 1903 nastoupil jako zaměstnanec knihovny vídeňské univerzity, kde zůstal až do roku 1938. Ve svých třiceti letech začal soustavně studovat albánštinu, jejímuž studiu se do té doby nikdo soustavně nevěnoval. Od roku 1913 působil jako soukromý docent, jehož oborem byla „indoevropská lingvistika se zvláštním zřetelem k albánským, baltským a slovanským jazykům“. V roce 1923 získal titul profesora a v roce 1937 čestný titul dvorního rady. Vzhledem ke svému židovskému původu byl v roce 1938 z univerzitní knihovny propuštěn. Albánská vláda spolu s italským ministrem zahraničních věcí usilovali u německých úřadů o povolení, aby mohl Norbert Jokl vycestovat do Albánie, kde by zastával funkci knihovníka a pokračoval ve své práci, avšak marně.

Dne 4. března 1942 byl Norbert Jokl zatčen gestapem a převezen do sběrného tábora. Jeho další osud je neznámý – spekuluje se o jeho úmrtí ve sběrném táboře ve Vídni, či smrti v květnu 1942 v koncentračním táboře Malý Trostinec. Svou rozsáhlou knihovnu s celoživotní prací věnoval Albánii, nicméně k tomu již nedošlo. Knihovna byla úřady v roce 1942 zabavena a do dnešních dnů se z ní dochovalo pouze něco přes 200 jeho prací. Za jeho celoživotní dílo je přezdíván otcem albanistiky.

MUDr. Gabriel Klein

lékař, člen městského zastupitelstva
* 21. 12. 1871 Chropyně
† 3. 4. 1934 Bzenec

Ve Bzenci působil několik desetiletí jako lékař a získal si svou svědomitostí a uznalostí velké obliby. Po roce 1918 byl také po dvě funkční období členem městského zastupitelstva za sdružené strany židovské. Z neznámých příčin spáchal v roce 1934 sebevraždu a pohřben je na místním židovském hřbitově.

• zdroje:

• SOKA Hodonín, Kronika města Bzence 1918-1937 AM-BZ 167

Jaromír „Louis“ Konůpka

hudebník, jazzman
* 24. 3. 1942 Bzenec
† 6. 3. 2014

Narodil se 24. 3. 1942 ve Bzenci. Při studiích v Praze se začal věnovat tradičnímu jazzu – dixielandu. Na počátku šedesátých let se stal členem kapely Storyville Jazzband, tehdy začínajících muzikantů Ivana Mládka, Františka (Ringo) Čecha a dalších. V roce 1968 byl jedním ze zakládajících členů kapely Steamboat Stompers, která byla zaměřena na dynamický dixieland a brzy se začala prosazovat na tuzemských jazzových festivalech a koncertovala v jazzových i studentských klubech. V tuto dobu také Jaromír Louis Konůpka figuroval na druhém místě (za Felixem Slováčkem) mezi klarinetisty v žebříčku českých jazzových hudebníků. Kromě klarinetu hrál také na saxofon a zpíval. Postupem času získávala kapela Steamboat Stompers na popularitě a vystupovala na mnoha místech v tuzemsku, Evropě a koncertovala také na jazzovém festivalu v San Diegu v USA. V 80. letech 20. století přerušil Jaromír Louis na čtyři roky svou hudební činnost, když byl pracovně vyslán do Bagdádu. Po návratu se stal členem známého dixielandového orchestru Old Timers Jazz Band. S nimi absolvoval stovky koncertů, ale nakonec se vrátil ke Steamboat Stompers, s nimž hrál až do nuceného konce své hudební kariéry v roce 2001, zaviněného postupující těžkou nemocí. Více o jeho hudebním působení se můžete dozvědět na webu steamboat-stompers.cz v sekci historie, kde naleznete také mnoho fotografií. Jaromír Louis Konůpka zemřel 6. března 2014.

(další informace naleznete v článku Vladimíra Konůpky: „Bzenecký rodák Jaromír „Louis“ Konůpka, známý hudebník a jazzman“, který je uveřejněn v rubrice „Vzpomínky“)

František Kouba

pedagog, čestný občan města Bzence
* 24. 1. 1868 Jihlávka na Moravě
† 9. 12. 1951 Bzenec (nemocnice Uh. Hradiště)

Narodil se dne 24. ledna 1868 v Jihlávce na Moravě. Obecnou školu navštěvoval v Mladěnovicích, poté studoval v Telči, kde také složil maturitní zkoušku na tamější zemské vyšší reálce. Rozhodl se pro povolání učitele a nastoupil do IV. ročníku c. k. učitelského ústavu v Brně, odkud ale odešel a stal se výpomocným podučitelem ve Velkém Újezdu na Moravě (okres Znojmo) dne 8. ledna 1888. V témže roce absolvoval zkoušku dospělosti na c. k. učitelském ústavu v Kutné Hoře a byl ustanoven prozatímním podučitelem na šestitřídní škole obecné v Bzenci dne 12. září 1888. Později učil již jako odborný učitel na měšťanské škole chlapecké i dívčí.  Dne 1. 7. 1925 byl jmenován ředitelem měšťanské školy chlapecké po odcházejícím Petru Hyvnarovi. Do penze odešel 1. 9. 1929.

Dne 18. 7. 1933 byl jmenován čestným občanem města spolu s Msgre. Josefem Hanákem. Při příležitosti jmenování čestným občanem daroval městu tři své olejomalby Bzence, které byly později umístěny v kancelářích radnice.

Malba byla jeho koníčkem a na svých obrazech zachytil řadu dnes již neexistujících bzeneckých míst a budov. Jeho malby mají cenu nejen uměleckou, ale jsou i cenným historickým dokladem (například malba zachycující interiér „Jezuitské búdy“ zbořené v roce 1919). Jako penzista se často a rád procházel místním okolím a se všemi se zastavil a rád pohovořil. Byl u zdejších občanů velmi oblíben a na jeho poslední cestě jej doprovodila řada jeho bývalých žáků.

• zdroje:

• SOKA Hodonín, Kronika města Bzence 1918-1937 AM-BZ 167

Josef Kunický

duchovní
* 8. 3. 1915 Bzenec
† 17. 4. 1969 Přerov-Předmostí

Kazatel, autor „Homiletické příručky“ a šéfredaktor „Kazatele. V roce 1949 byl zatčen STB na své faře v Otrokovicích a až do září 1952 zadržován ve vazbě. Od roku 1966 byl P. Kunický členem Arcibiskupské liturgické komise, pracoval v jejím biblickém (překladatelském) odboru, překládal texty pro nové české ordinárium, zejména žalmy.
Zemřel v Předmostí dne 17. 4. 1969.

Maxmilián Viktor Zdenko František Jindřich Kurzweil

* 13. 10. 1867 Bzenec
† 9. 5. 1916 Vídeň

Otec: Karel Kurzweil – majitel cukrovaru v Bzenci
Matka: Maria Kurzweilová (roz. Marterer) – dcera Zemského státního zástupce z Prahy

Narodil se v cukrovaru v Bzenci. Studoval na Akademii výtvarného umění ve Vídni a navštěvoval také Academii Julian v Paříži. Ve francouzské metropoli také poprvé r. 1894 vystavoval své obrazy. Patřil mezi zakladatele vídeňského secesního hnutí a byl editorem významného uměleckého časopisu „Ver Sacrum“. Později působil jako profesor na vídeňské Frauenkunstschule. V roce 1905 získal cenu Villa Romana. Jeho pozdější tvorba je ovlivněna díly Edvarda Muncha a Ferdinanda Hodlera.

V pozdějších letech však propadal stále častějším depresím a melancholickým stavům, které vedly k jeho sebevraždě, kterou spáchal dne 9. 5. 1916 spolu se svou žačkou a milenkou Helenou Hegerovou.

I přes poměrně krátký časový úsek jeho aktivní umělecké tvorby se nesmazatelně zapsal do dějin umění a patří k nejvýznačnějším představitelům vídeňského secesního hnutí.

Šimon Lomnický z Budče

básník, prozaik a dramatik
* 1552 Lomnice nad Lužnicí
† 1623 Praha

Narodil se v Lomnici nad Lužnicí a studoval na školách v Českém Krumlově a Jindřichově Hradci. Po studiích působil jako učitel v Kardašově Řečici, poté zastával funkci panského úředníka v Třeboni a Lomnici. Nakonec se stal hostinským v Ševětíně.

Je autorem mnoha básní a prozaických mravně-výchovných děl, která prokládal mravoučnými citacemi, jež přebíral od antických a středověkých filozofů.

Často býval hostem v Bzenci u svého strýce, městského písaře a bohatého měšťana Tomáše Zelenky, který se psával dle svého rodiště jako Tomáš Lomnický. Jemu věnoval v roce 1615 i svou knihu „Tobolka zlatá“ (ve které kritizuje lakomství a lichvu). O městě Bzenci se krátce zmiňuje i ve svém „Výkladu na otčenáš“.

František Myklík

pedagog
* 13. 9. 1853 Chylice, okres Uh. Hradiště (nyní součást Ostrožské Nové Vsi)
† 19. 8. 1923 Bzenec

Působil jako učitel ve Bzenci a jeho koníčkem byla archeologie. Přispíval do časopisu vlasteneckého muzea v Olomouci články o nálezech z Bzence a okolí – zvláště o bzeneckých popelnicových polích a lužické kultuře. Díky jeho píli máme mnoho nálezů z naší lokality pečlivě zdokumentovaných a doložených. Po odchodu do penze se usadil natrvalo v Bzenci a zde také v srpnu 1923 zemřel.

• zdroje:

• SOKA Hodonín, Kronika města Bzence 1918-1937 AM-BZ 167

Josef Okoun

pedagog
* ?
† 5. 3. 1923 Vsisko u Olomouce

Do Bzence byl jmenován jako ředitel nově otevřené měšťanské školy chlapecké v roce 1898 a od roku 1900 i ředitelem nově zřízené měšťanské školy dívčí. Tyto školy byly pod jednou správou až do roku 1908, poté se ředitelem měšťanské školy chlapecké stal Petr Hyvnar.

Josef Okoun odešel na odpočinek roku 1920 a ředitelství měšťanské školy dívčí po něm převzal Jan Gartner. O svůj úřad se vždy staral svědomitě a obětavě, bylo mu však vytýkáno přílišné zasahování do soukromého života jemu podřízených učitelů. Byl činným jako spisovatel pedagogických a metodických statí (zvláště o německém a českém jazyce) a často mu byly svěřovány posudky nových jazykových učebnic.

• zdroje:

• SOKA Hodonín, Kronika města Bzence 1918-1937 AM-BZ 167

Josef Orlický

starosta
* 10. 3. 1850
† 11. 2. 1922

Dlouholetý starosta města Bzence jenž v jeho čele stál v letech 1891 – 1895 a 1899 – 1911, tedy po čtyři volební období. Byl i dlouholetým předsedou Občanské záložny a stál u zrodu cihelny Calcium na Bzenci-Přívoze v roce 1911.

• zdroje:

• SOKA Hodonín, Kronika města Bzence 1918-1937 AM-BZ 167

Ladislav Págo

chemik
* 22. 7. 1927 Bzenec
† 14. 12. 2004 Brno

Vystudoval na přírodovědecké fakultě UJEP v Brně, pracoval jako středoškolský profesor ve Valašském Meziříčí. Poté přešel na přírodovědné oddělení ústavu archeologického v Brně a od roku 1969 přednášel na UJEP. Zabýval se pravěkou metalurgií a výzkumem konzervačních metod. Je spoluautorem Záchranné úpravy kovových archeologických nálezů a autorem Úvodu do muzejní konzervace a Restaurování a Muzeálné konzervácie kovov.

Jan Pírko

ředitel cukrovaru
* 4. 11. 1890 Žamberk
† 11. 1. 1941 Praha

Ing. Jan Pírko působil v Bzenci několik let jako ředitel cukrovaru. Při obecních volbách v roce 1928 kandidoval za stranu lidovou a byl za ni také zvolen a stal se prvním námětskem starosty Fr. Kučery. Svou činnost zaměřil plně ve prospěch města. Stál v čele všech kulturních podniků, pomáhal ze všech svých sil k rozvoji Bzence. Později byl přeložen do Židlochovic a odtud jako ředitel cukrovaru u Kralup v Čechách, odkud měl možnost často zajíždět do Prahy. A tam také byl v kritický den 17. listopadu 1939 zatčen spolu s mnoha studenty, když se postavil na jejich ochranu proti německým okupantům. Zdravá, vysoká a silná postava bývalého bzeneckého náměstka byla po delším věznění, kde byla infikována TBC vrácena jako troska. Nepřežil dlouho toto věznění a zemřel 11. ledna 1941. Byl převezen do rodného Žamberka a tam pohřben za velké účasti svých přátel. Za město Bzenec se s ním rozloučili jeho bývalí spolupracovníci starosta František Kučera a člen rady p. Martin Antl.

• zdroje:

• SOKA Hodonín, Kronika města Bzence 1918-1937 AM-BZ 168

Miroslav Plešák

publicista
* 9. 9. 1943

Působil jako překladatel, dramaturg a pedagog v Brně a Zlíně.

Jan Podlaha

pedagog
* 10. 3. 1897 Vlastiboř (okr. Tábor)
† 8. 5. 1932 Vlastiboř (okr. Tábor)

U žákyň velmi oblíbený odborný učitel na dívčí škole měšťanské v Bzenci, člen místní školní rady. Narodil se dne 10. března 1897 ve Vlastiboři. Po absolvování pětileté jednotřídní školy ve Vlastiboři a třech letech na měšťanské škole v Soběslavi vystudoval zdejší učitelský ústav. Po maturitě v červenci 1916 sloužil aktivně přes dvě léta na italském bojišti. Po návratu z války působil na obecných školách v Makově, Choustníku, Vlastiboři a Hlavatcích. Po zkoušce učitelské způsobilosti pro školy měšťanské byl vyslán na Slovensko, kde působil pět let na měšťanských školách v Uhorské Vsi a Veľkých Levárech. V roce 1927 nastoupil na místo odborného učitele na bzenecké měšťanské škole dívčí. Byl členem zdejší Odbočky svazu čs. důstojnictva (jako nadporučík v záloze) a od roku 1929 také členem místní školní rady.

V sobotu dne 7. května 1932 si vyžádal Jan Podlaha dovolenou, aby mohl navštívit svou těžce nemocnou matku ve Vlastiboři. Druhý den přišel do města telegram o jeho skonu – příčinou smrti byla mozková mrtvice zaviněná tuberkulózou mozkových blan. O jeho pohřbu byl učiněn mimo jiné i zápis v místní školní kronice: „Na pohřeb vypravila se ředitelka za školy dívčí, učitel Alois Hába za školy chlapecké, 2 žákyně ze II. třídy, jichž byl třídním učitelem a jedna ze IV. třídy; žákyním byly hrazeny cestovní výlohy ze školního fondu – výtěžku divadla; později, se zástupci Odbočky svazu důstojníků přijely dvě žákyně ze železničářských rodin. Učitelské sbory věnovaly dva věnce, žákyně rostlé kytice. Pohřben byl 11. května na hřbitůvku v Nedvědici u Soběslavi; sluneční záře a zpěv skřivanů doprovázely rakev jeho na cestě z rodné vísky – nad jeho rovem upřímně truchlili všichni, kdož jej znali; byl učitelem nejvýš svědomitým, povinností i cti školy a stavu úzkostlivě dbalým. Zanechal mladou ženu – Slovenku a roční dcerku Martičku. Nad hrobem promluvila žákyně H. Deutschová, ředitelka, učitel A. Hába, železniční adjutant Karlík za důstojnictvo a čsl. duchovní z Tábora, jenž jej pochoval, když mu byl ve vlastním vyznání odepřen pohřeb pro občanský sňatek.“

MUDr. Rudolf Polášek

obvodní lékař, čestný občan města Bzence
* 1. 4. 1861 Postřelmov, okres Šumperk
† 28. 12. 1939 Bzenec

Působil ve Bzenci již od svého mládí jako lékař a byl zde činným až do své smrti v roce 1939. Byl členem mnoha sociálních a kulturních korporací, hlavně však vlivným členem TJ Sokol, který po dlouhou řadu let vedl jako jeho starosta – poté byl jmenován čestným starostou jednoty a členem představenstva sokolské župy Komenského. Do roku 1923 byl i námětkem starosty a členem městské rady, ale 23. 6. na tyto funkce rezignoval rozladěn třenicemi ve veřejném životě města. Později byl jmenován za své zásluhy o město jeho čestným občanem. 31. 12. 1939 proběhl pohřeb MUDr. Poláška za mimořádné účasti místního obyvatelstva a hostů z řad Sokola.

Neměli bychom zapomenout, že tento lékař jako první ve Bzenci zavedl v roce 1923 bezplatné prohlídky pro matky s malými dětmi, čímž ulehčil život mnohým nemajetným rodinám v Bzenci.

• zdroje:

• SOKA Hodonín, Kronika města Bzence 1918-1937 AM-BZ 168

ThDr. Jan Pospíšil

duchovní
* 1837 Ohnice
† 24. 5. 1918 Olomouc

Narodil se dne 2. 5. 1837 v Ohnicích č. 17 (nyní Vojnice, místní část obce Těšetice u Olomouce). Absolvoval českou reálku v Olomouci, poté studium bohosloví tamtéž a v roce 1862 byl vysvěcen na kněze. Ve stejném roce nastoupil jako kooperátor na své první působiště do Bzence, aniž by tušil, že s tímto městem zůstane spojen po většinu svého života. V roce 1866 zde byl jmenován farářem, r. 1871 pak děkanem a školním inspektorem náboženství celého děkanátu, r. 1873 arcibiskupským komisařem při gymnáziu v Kyjově a r. 1884 bzeneckým arciknězem a assesorem konzistoře.

Stál v čele kulturního života v městě i okolí. Za jeho působení se počaly zdejší německy psané matriky vést v českém jazyce. Pro bzeneckou farnost nechal zhotovit celou řadu bohoslužebných předmětů a ve zdejším kostele dvě překrásná votivní okna. Na náměstí Svobody nechal r. 1915 zhotovit Mariánský sloup s nákladnou sochou svaté Panny Marie s Jezulátkem – náhradou za zbořenou kapličku, která bránila rozšíření komunikace.

V r. 1900 odešel ze Bzence, když byl jmenován kanovníkem v Olomouci. V r. 1914 se stal prelátem a scholastikem při olomouckém metropolitním chrámu Páně. Zde také finančně podporoval studia seminaristů.

S Bzenčany však i nadále udržoval četné styky. Získal mnoho dalších titulů a funkcí. Svůj plný život zakončil po krátké nemoci dne 24. 5. 1918 v Olomouci. Jeho tělesné pozůstatky byly uloženy za přítomnosti generálního vikáře preláta Geislera na hřbitově v Bzenci k poslednímu odpočinku.

Oficiální i čestné funkce a tituly ThDr. Jana Pospíšila:

• předseda ústředního výboru Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje,
• titulární prelát a scholastik při olomouckém metropolitním chrámu Páně,
• sídelní kanovník,
• papežský domácí prelát,
• apoštolský protonotář,
• Jeho Eminence rada a konsistoriální assessor (1884),
• komtur c. k. řádu Františka Josefa,
• čestný občan města Bzence, čestný občan města Moravského Písku a Mistřína.

Navštívenka ThDr. Jana Pospíšila s připsaným poděkováním z rubové strany.

• zdroje:

• Hanák J., Paměti města Bzence

František Přerovský

živnostník, náměstek starosty
* 29. 9. 1868
† 9. 8. 1928 Bzenec

Dlouholetý člen městského zastupitelstva a ve dvacátých letech také náměstek starosty. Dále působil u spořitelny města Bzenec jako předseda spořitelního výboru. Ve městě provozoval řeznictví a uzenářství a angažoval se zde ve vybudování živnostenské strany, kterou poté i dlouho vedl.

Zemřel náhle raněn mrtvicí a byl pohřben na místním hřbitově za velké účasti obyvatelstva i zástupců obce.

• zdroje:

• SOKA Hodonín, Kronika města Bzence 1918-1937 AM-BZ 167
• fotografii z roku 1907 p. Františka Přerovského a jeho manželky stojících ve dveřích jejich obchodu poskytla paní Vystavělová

Ludmila Racková

pedagožka, charitativní pracovnice
* ?
† květen 1937 Přerov

Ve Bzenci působila delší dobu jako učitelka, v době po roce 1918 i jako členka městského zastupitelstva. Vždy se bez nároků na odměnu věnovala sociálním potřebám chudých. Na penzi odešla do Přerova. Zpráva o její smrti zdrtila mnoho bzeneckých občanů, zvláště těch, kterým dříve pomáhala. Proto na její pohřeb konaný 14. 5. v Přerově byla vyslána deputace z obce, škol a obyvatelstva, aby jí alespoň touto formou mohlo poděkovat za její dobrodiní.

Mezi její nepopiratelné zásluhy patří i pomoc při organizaci vzniku pobočky čsl. Červeného kříže ve Bzenci, jehož byla jednatelkou a kterážto organizace se i přes původní skepsi bzeneckého obyvatelstva stala za první republiky významnou složkou pomoci zdejším občanům při živelných a jiných kalamitách.

• zdroje:

• SOKA Hodonín, Kronika města Bzence 1918-1937 AM-BZ 167

Jan Rychman

stavitel, zakladatel Tělocvično-hasičské jednoty Sokol v Bzenci
* 19. 2. 1843 Bzenec
† 16. 1. 1931 Bzenec

Pocházel z rodiny bzeneckého měšťana a zámečníka Martina Rychmana. Vzdělání získal na technice v Brně. Nejprve pracoval jako stavitelský příručí v Brně, od roku 1870 provozoval ve Bzenci stavitelskou firmu. Byl velmi aktivním člověkem – působil ve výboru „Moravského tělocvičného spolku v Brně“ již od jeho založení v roce 1862 a také ve výboru na něj navazující „Tělocvičné jednotě brněnské Sokol“ a později v roce 1882 stál také u zrodu „Tělocvično-hasičské jednoty Sokol v Bzenci“, která se po sedmileté činnosti rozštěpila na dvě samostatné organizace: „Tělocvičnou jednotu Sokol v Bzenci“ a „Dobrovolný hasičský sbor v Bzenci“. Jan Rychman zůstal činný v obou. V T.J. Sokol Bzenec byl starostou v letech 1882 – 1886 a 1915 – 1924 a náčelníkem v letech 1887 – 1890. V roce 1892 přijal funkci starosty X. župy hasičstva Jižní Moravy. Na jeho počest byla poté župa pojmenována „Rychmanova“. V roce 1930 získal záslužný zlatý kříž jako uznání za dlouholetou činnost v hasičském sboru.

Ještě v roce 1926 se zúčastnil ve věku 83 let VIII. všesokolského sletu v Praze, kde cvičil prostná starších cvičenců. V průběhu svého života se podílel také v roce 1868 na vybudování brněnského vzdělávacího řemeslnického a dělnického spolku „Svatopluk“ a byl činným ve výboru Hospodářského spolku velehradského, v obecním zastupitelstvu i radě města Bzence. Za I. světové války byl pronásledován pro své národní a sokolské přesvědčení.

Pohřben byl 18. 1. 1931 za velké účasti místních spolků a občanstva na bzeneckém hřbitově. Nad hrobem promluvil jeho dávný přítel Msgre. Josef Hanák a za obec se s ním rozloučil starosta obce František Kučera. Promluvili také zástupci moravského hasičstva a sokolstva.

• zdroje:

• SOKA Hodonín, Kronika města Bzence 1918-1937 AM-BZ 167
• kopie fotografie Jana Rychmana v hasičské uniformě pochází ze stránek Bzeneckého zpravodaje

Josef Schlesinger

Zakladatel a majite časopisu Das Interessante Blatt.

Vilhelm Singer

žurnalista, šéfredaktor „Neues Wiener Tagblatt“
* 26. 11. 1847 Bzenec
† 10. 10. 1917 Vídeň

Narodil se v městě Bzenci v místní židovské komunitě, nicméně své dětství prožil v Napajedlích u Zlína. Absolvoval gymnázium v Olomouci. V roce 1868 se po neshodách s otcem, který mu vyčítal jeho angažovanost v olomouckém deníku „Die neue Zeit“, přestěhoval do Vídně. Krátce se živil jako herec, ale brzy začal pracovat jako zpravodaj pro deník „Debatte“, kde měl na starosti zprávy z probíhajících soudních přelíčení.

Další zkušenosti získal u deníků „Neues Fremden-Blatt“ a „Die Presse“. Poté pracoval jako místní zpravodaj a divadelní kritik pro „Deutsche Zeitung“. Od roku 1880 působil jako hlavní korespondent a zástupce „Neue Freie Presse“ v Paříži. Brzy si zde vybudoval rozsáhlou informační síť a získal mnoho přátel z předních politických a kulturních kruhů. Ve svých článcích se neomezoval jen na politická témata, ale snažil se postihnout dění v celé tehdejší francouzské společnosti. V Paříži zůstal až do roku 1891, kdy se vrátil zpět do Vídně a začal pracovat jako šéfredaktor a editor novin „Neues Wiener Tagblatt“, kde zůstal až do své smrti.

Byl také prezidentem společnosti Steyrermühl AG, která sdružovala vydavatelství knih a osmi novin včetně „Neues Wiener Tagblatt“ a prezidentem Mezinárodní tiskové asociace, u jejíhož zrodu stál.

Leopold Skála

starosta, živnostník
* 1. 8. 1852 Kvasice, okres Kroměříž
† 1. 8. 1938 Bzenec

Čestný občan města a bývalý bzenecký starosta, který tuto funkci zastával v letech 1912 – 1919 během těžkých dob světové války. Na funkci starosty chtěl rezignovat pro svůj pokročilý věk a nemoci již v roce 1918, ale tato rezignace byla okresním hejtmanem Dr. Januštíkem po domluvě stornována a p. Skála ve starostenské funkci vydržel ještě necelý rok do nových voleb.

Kromě jiných realit a rozsáhlých pozemků vlastnil na náměstí měšťanský dům, který přebudoval na hotel Skála. Byl také výborným vinařem a velkým propagátorem bzeneckého vinařství. Ve známých Skálových sklepích se scházeli umělci, malíři, básníci, význační politici a jiní veřejní činitelé, jak o tom svědčí mnohé verše s kresbami a zápisy v pamětní knize. Za dob rakousko-uherské monarchie provozoval plovárnu s lodičkami “Lázně Skála” v prostorech za nádražím v místech dnešní výrobní haly firmy Decro, tu ovšem prodal v roce 1932 městu, které zde vytvořilo koupaliště. v tomto roce také věnoval městu rozsáhlé pozemky o výměře 9 086 m² za touto plovárnou pod podmínkou, že se na nich vybuduje obecní hřiště, přístupné žactvu, tělocvičným spolkům a sportovním klubům, což se o pár let později také stalo. Tento úspěšný živnostník, bzenecký činitel a mecenáš zemřel v pokročilém věku v roce 1938 v den svých narozenin.

• zdroje:

• SOKA Hodonín, Kronika města Bzence 1918-1937 AM-BZ 167
• SOKA Hodonín, Kronika města Bzence 1918-1937 AM-BZ 168
• fotografie Leopolda Skály pořízená roku 1937 se nachází ve sbírkách městského muzejního spolku

Ctibor Šťastný

učitel, grafik
* 18. 10. 1884 Bzenec
† 5. 12. 1962 Bzenec

Po absolvování měšťanské školy ve Bzenci vystudoval učitelský ústav v Příboře. Poté učil v Súchově, Derflích a Uherském Ostrohu. Po I. světové válce, kterou prožil jako voják na východní frontě, byl přeložen na měšťanskou školu do Bzence, kde se postupem doby propracoval až do funkce jejího ředitele.

O grafiku a bibliofílii se začal zajímat více v průběhu třicátých let a tato práce ho vzápětí zcela pohltila. Byl ale činný i ve veřejném životě města, kde stál u založení místního Muzejního spolku v roce 1937. Za II. světové války byl za svou protiněmeckou činnost odsouzen úřady a poslán v roce 1943 spolu s rodinou do koncentračního tábora, kde strávil zbytek války. Po válce se duševně i fyzicky zlomený vrátil do Bzence a věnoval se již téměř výhradně grafice. Zemřel zde roku 1962 a je pohřben na místním hřbitově.

Za svůj život vytvořil přes 350 grafických děl z nichž na mnoha je vyobrazen Bzenec a jeho okolí. Věnoval se zejména ex-libris, ale také vytváření novoročenek, velikonočních přání a hlavně lyrické grafice s krajinářskými prvky. Je čestným občanem našeho města a po jeho osobě je pojmenována i jedna z bzeneckých ulic.

Více se o tomto našem významném rodáku dočtete na stránkách www.ctiborstastny.cz, kde je zde zachycen celý jeho život a dílo.

škpt. Robert Tvarůžek

šermíř, publicista
* 1. 9. 1870 Bzenec
† 31. 3. 1943 Brno

Vystudoval gymnázium v Uherském Hradišti a poté vojenskou akademii ve Vídni, kde také absolvoval šermířský kurz. Učil tělocvik a šerm ve Strassu, Budapešti, Enns, Petrovaradinu a na různých vojenských školách a od roku 1896 i u císařského dvora. v roce 1901 byl již mistrem šermu II. třídy a v roce 1914 dokonce vrchním mistrem šermu v c. k. Rakousko-Uherské armádě.

Po rozpadu monarchie zastával v našem nově vznikajícím státě od 4. 4. 1919 funkci vrchního mistra šermu československé armády, kde získal roku 1921 hodnost štábního kapitána. v roce 1925 zastával funkci tělovýchovného náčelníka pro brněnské posádky.

Poté odešel z armády do výslužby a věnoval se pokládání základů moderního šermu jako sportovní disciplíny a jeho výcviku i závodní činnosti. Díky jeho osobě se dostal šerm i na řadu středních škol. Později se stal i lektorem šermu na brněnské technice a univerzitě a od 15. 1. 1940 se angažoval v utvoření šermířského odboru SK Židenice, jehož se stal 19. 2. 1940 prvním předsedou. Je autorem mnoha publikací o šermu, sportu a tělocviku.

• zdroje:

• http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=11776

Antonín Válka

městský tajemník, obecní kronikář
* 10. 6. 1898 Polná
† 1948

Narodil se v obci Polná u Přerova, kde také později působil na postu městského oficiála. Dne 15. května 1926 získal místo městského tajemníka ve Bzenci. Po odchodu obecního kronikáře Josefa Dufalíka v roce 1933 byl jmenován i na tuto funkci. Jako dočasný kronikář působil již dříve, když vedl kroniku v době roční služební nepřítomnosti Josefa Dufalíka v roce 1931. Angažoval se i v pořádání městských oslav a jiných akcí pod záštitou města a stál u zrodu “Spolku chovatelů drobného zvířectva pro Bzenec a okolí” v roce 1935.

Jako zajímavost uveďme, že byl jedním z ustanovených činitelů města, kteří jeli předat jmenování čestného občanství města Bzence prezidentu Dr. Edvardu Benešovi do Prahy. S prezidentem i jeho ženou se setkal a zanechal nám o této schůzce velmi poutavou zprávu, kterou po jeho smrti zveřejnil Jan Hirš vpisem do městské kroniky. Antonín Válka zahynul při tragické nehodě v roce 1948.

• zdroje:

• SOKA Hodonín, Kronika města Bzence 1918-1937 AM-BZ 167
• SOKA Hodonín, Kronika města Bzence 1937-1971 AM-BZ 168

P. František Weber

duchovní, politik
* 31. 12. 1826 Žeravice
† 1. 2. 1908 Lovčice

Knězem se stal v roce 1855, působil jako kaplan a později farář v Miloticích. Od roku 1857 byl členem Moravského zemského sněmu a v roce 1873 byl dokonce zvolen jako poslanec Říšské rady ve Vídni, kde působil do roku 1902 a zastával zde neochvějně zájmy českého národa a církve. Za jeho vynikající obhajobu při projednávání proticírkevních zákonů v roce 1875 byl církví jmenován rytířem Božího hrobu.

Ve Bzenci se zasloužil o výstavbu kasáren, jejichž stavba zde byla na jeho intervenci schválena, stejně jako se zasloužil i o stavbu kasáren v Hodoníně. Ulehčil tak bzeneckým občanům, kteří do té doby museli ubytovávat a hostit vojsko na své náklady. Pomohl tak i hospodářskému růstu města, jež z vojenské posádky ve Bzenci mělo celou dobu jejího působení zde nemalý užitek. v neposlední řadě má i velký podíl na založení Ústavu choromyslných v Brně. v roce 1906 odešel na odpočinek do Lovčic, kde později také zemřel.

• zdroje:

• http://www.milotice.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=13&Itemid=2

Jan Petr ze Bzence

mistr svobodných umění univezity Karlovy

Oběti první světové války

Za první světové války bojovalo na všech frontách okolo 700 bzeneckých občanů, z nichž se domů nevrátil každý desátý. Tento výčet zachycuje všechny, kteří položili svůj život v boji, podlehli zraněním nebo infekčním nemocem, které každý konflikt provází, a zemřeli mnohdy v dalekých krajích, aniž by měli možnost ještě naposled spatřit své rodiny a známé. Ale měli bychom si uvědomit, že ani tento seznam není kompletní, protože mnoho mužů, kteří se po ukončení bojů domů vrátili podlehlo v kratší či delší době zraněním, které za války utrpěli, nebo také byli až do konce života zmrzačeni a poznamenáni ať už fyzicky nebo psychicky díky útrapám a hrůzám válečného konfliktu, jež zažili.

Nezvěstní:

• zdroje:

• SOKA Hodonín Kronika Bzence 1937-1971 AM-BZ 167
• Hanák J., Paměti města Bzence, přetisk Adamov 1999

Oběti nacistického režimu

Julie Adlerová

* 8. 4. 1876
† 7. 2. 1943

Narodila se ve Bzenci a bydlela v domě čp. 806. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 166 do koncentračního tábora Terezín, kde zemřela dne 7. 2. 1943. Jako příčina úmrtí uvedena bronchopneumonie. Stav – svobodná.

Marta Altová

* 9. 4. 1923
† 1943

Do Bzence se zřejmě přistěhovala těsně před okupací nebo v průběhu protektorátu. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 182 do koncentračního tábora Terezín. Z něho byla již 1. 2. 1943 znovu přesunuta transportem Cu, č. 93 do Osvětimi, kde neprošla selekcí a byla zavražděna v plynové komoře. Stav – svobodná.

Robert Alt

* ?
† ?

Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 transportován do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. byl s většinou dalších bzeneckých občanů přesunut do vyhlazovacího tábora Auschwitz – Birkenau, kde prošel selekcí a v nelidských podmínkách přežil válku. Byl pouze jedním ze dvou bzeneckých židů, kterým se podařilo přežít a vrátit se zpět.

Karoline Bick

* 6. 5. 1867
† 23. 3. 1943

Narodila se ve Bzenci a bydlela v domě čp. 730. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 248 do koncentračního tábora Terezín, kde zemřela v nelidských podmínkách 26. 3. 1943. Stav – svobodná.

Zdeňka Blumková (roz. Steinerová)

* 30. 6. 1911
† 1943

Manželka bzeneckého zubaře MUDr. Blumky, která bydlela spolu s ním v domě čp. 972. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 264 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. putovala transportem Cu, č. 139 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná, žena v domácnosti.

• fotografie pochazí ze soukromé sbírky paní Tvrdoňové

Jiří Blumka

* 5. 10. 1932
† 1943

Syn manželů Blumkových, který se narodil ve Bzenci a bydlel v domě čp. 972. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 262 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. putoval transportem Cu, č. 137 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora.

• fotografie pochazí ze soukromé sbírky paní Tvrdoňové

Eva Blumková

* 2. 2. 1937
† 1943

Dcera manželů Blumkových, která se narodila ve Bzenci a bydlela spolu s nimi v domě čp. 972. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 263 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. putovala transportem Cu, č. 138 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora.

• fotografie pochazí ze soukromé sbírky paní Tvrdoňové

Ing. Berthold Brief

* 1. 2. 1896
† 1943

Narodil se ve Bzenci a pracoval v Brně odkud se vrátil 31. 7. 1940 a bydlel v domě čp. 797. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 168 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. byl s většinou dalších bzeneckých občanů znovu přesunut transportem Cu, č. 86 do vyhlazovacího tábora Osvětim, kde prošel selekcí, ale nedlouho poté zemřel v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – ženatý.

Leopoldina Briefová

* 31. 5. 1904
† 1943

Manželka ing. Briefa, jejíž původ se nepodařilo prozatím zjistit. Bydlela v domě čp. 797 a starala se o domácnost. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 169 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. putovala transportem Cu, č. 87 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná.

Charlotta Briefová

* 4. 1. 1867
† 1943

Narodila se v Petrově u Hodonína a do Bzence přišla z Blatnice v roce 1879. Bydlela v domě čp. 797. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 167 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. putovala transportem Dr, č. 241 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdova.

Jana Brösslerová

* 24. 2. 1912
† 1943

Narodila se ve Bzenci a bydlela v domě čp. 801. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 170 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. putovala transportem Cu, č. 88 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – svobodná.

Olga Brösslerová

* 8. 5. 1877
† 11. 3. 1943

Narodila se v Kvasicích u Kroměříže – do Bzence se přistěhovala v roce 1909 a bydlela v domě čp. 801. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 171 do koncentračního tábora Terezín, kde zahynula 11. 3. 1943. Stav – vdova.

Jindřich Büchler

* 12. 10. 1875
† 1943

Tento úředník ve výslužbě a dlouhodobý člen městského zastupitelstva a městské rady se narodil v Šaštíně u Senice a do Bzence přišel 1. 7. 1908. Bydlel v domě čp. 929. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 173 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. putoval transportem Dr, č. 277 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – ženatý.

Růžena Büchlerová (roz. Hušáková)

* 8. 9. 1876
† 1943

Manželka bývalého městského radního a zastupitele Büchlera jejíž původ se nepodařilo prozatím zjistit. Bydlela v domě čp. 929 a starala se o domácnost. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 172 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. putovala transportem Dr, č. 279 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná.

Berta Davidová (roz. Friedmanová)

* 13. 2. 1876
† 1943

Narodila se v Adamově u Brna – do Bzence se přestěhovala z Vídně v roce 1896 a bydlela v domě čp. 538. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. putovala transportem Dr, č. 295 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná.

Hermína Fasselová

* 10. 4. 1872
† 1943

Narodila se v Praze-Karlíně – do Bzence se přistěhovala v roce 1939 a bydlela v domě čp. 538. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 237 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. putovala transportem Dr, č. 415 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná.

Elsa Fischkusová

* 14. 3. 1912
† 1943

Narodila se v Rostoki-Beligrod a do Bzence se přistěhovala v roce 1914 a bydlela v domě čp. 13. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 179 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. putovala transportem Cu, č. 91 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – svobodná, pracovala jako úřednice.

Felix Fischkus

* 28. 3. 1914
† 1943

Narodil se v Rostoki-Beligrod – do Bzence se přistěhoval v roce 1914 a bydlel v domě čp. 13. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 177 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. byl s většinou dalších bzeneckých občanů znovu přesunut transportem Cu, č. 89 do vyhlazovacího tábora Osvětim, kde prošel selekcí, ale nedlouho poté zemřel v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – svobodný.

Lilly Fischkusová

* 24. 10. 1908
† 1943

Narodila se v Áros – do Bzence se přistěhovala v roce 1914 a bydlela v domě čp. 13. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 178 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. putovala transportem Cu, č. 90 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – svobodná, žena v domácnosti.

Emanuel Fischkus

* 20. 1. 1880
† 1943

Narodil se ve Bzenci a bydlel v domě čp. 13. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 transportován do koncentračního tábora, kde neprošel selekcí a byl zavražděn v plynové komoře. Stav – vdovec, úředník ve výslužbě.

Pavla Fischerová

* 28. 2. 1860
† 1943

Narodila se ve Skalici odkud se do Bzence přistěhovala v roce 1914 a bydlela v domě čp. 192. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 219 do koncentračního tábora Terezín, ale již 15. 12. 1943 putovala transportem Dr, č. 458 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – svobodná.

Samuel Fest

* 1. 3. 1877
† 1943

Narodil se v Boskovicích – odtud se do Bzence přistěhoval v roce 1920 a bydlel v domě čp. 274. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 174 do koncentračního tábora Terezín, ale 6. 9. 1943 putoval transportem Dm, č. 3923 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – ženatý.

Ella Festová (roz. Steinerová)

* 17. 2. 1897
† 1943

Manželka p. Festa jejíž původ se nepodařilo prozatím dohledat. Bydlela v domě čp. 274. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 175 do koncentračního tábora Terezín, ale 6. 9. 1943 putovala transportem Dm, č. 3924 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná, žena v domácnosti.

Emil Frankl

* 21. 2. 1882
† 1943

Narodil se v Bzenci a bydlel v domě čp. 66. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 184 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. putoval transportem Cu, č. 95 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – ženatý.

Irma Franklová (roz. Müllerová)

* 13. 2. 1896
† 1943

Manželka p. Frankla původem ze Bzence, kde bydlela v domě čp. 66. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 183 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. putovala transportem Cu, č. 94 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná, žena v domácnosti.

Marta Franklová

* 9. 4. 1923
† 1943

Narodila se ve Bzenci a bydlela v domě čp. 66. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 transportována do koncentračního tábora, kde neprošla selekcí a byla zavražděna v plynové komoře. Stav – svobodná.

Marie Franklová

* 28. 5. 1884
† 1943

Narodila se ve Vídni – do Bzence se přistěhovala z Moravské Ostravy a bydlela v domě čp. 538. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 235 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. putovala transportem Cu, č. 124 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdova, žena v domácnosti.

Šimon Fürst

* 21. 12. 1853
† 1943

Narodil se v Bzenci a bydlel v domě čp. 744. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 transportován do koncentračního tábora, kde neprošel selekcí a byl zavražděn v plynové komoře. Stav – ženatý, penzista.

Amálie Fürstová (roz. Franklová)

* 10. 7. 1867
† 11. 10. 1943

Narodila se ve Bzenci a bydlela v domě čp. 744. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 189 do koncentračního tábora Terezín, kde zahynula v nelidských podmínkách 11. 10. 1943. Stav – vdova, žena v domácnosti.

Stella Fürstová

* 10. 4. 1894
† 1943

Narodila se ve Bzenci a bydlela v domě čp. 744. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 187 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. putovala transportem Cu, č. 96 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – svobodná, žena v domácnosti.

Laura Fürstová

* 30. 10. 1896
† 1943

Narodila se ve Bzenci a bydlela v domě čp. 744. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 188 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. putovala transportem Cu, č. 97 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – svobodná, žena v domácnosti.

Rozálie Fürstová

* 8. 9. 1861
† 1943

Narodila se ve Bzenci a bydlela v domě čp. 805. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 transportována do koncentračního tábora, kde neprošla selekcí a byla zavražděna v plynové komoře. Stav – svobodná.

Rudolf Galia

* 27. 4. 1863
† 4. 5. 1943

Narodil se v Uherském Hradišti, do Bzence se přistěhoval z Luhačovic v roce 1939 a bydlel v domě čp. 1019. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 261 do koncentračního tábora Terezín, kde zahynul 4. 5. 1944. Stav – ženatý, statkář.

Hermína Galliová

* 11. 4. 1876
† 10. 2. 1944

Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 260 do koncentračního tábora Terezín, kde zahynula 10. 2. 1944. Stav – svobodná.

Joachim Gansel

* 13. 2. 1870
† 1943

Narodil se v Starém Hrozenkově, do Bzence se přistěhoval z Moravské Ostravy a bydlel v domě čp. 86. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 193 do koncentračního tábora Terezín, ale 15. 12. 1943 putoval transportem Dr, č. 616 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – ženatý.

Štěpánka Ganselová (roz. Huppertová)

* 11. 12. 1872
† 1943

Manželka p. Gansela, která se do Bzence přistěhovala spolu s ním z Moravské Ostravy a bydlela v domě čp. 86. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 192 do koncentračního tábora Terezín, ale 15. 12. 1943 putovala transportem Dr, č. 617 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná, žena v domácnosti.

Maurycy Leon Gerstler

* 16. 8. 1889
† 1943

Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 195 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. putoval transportem Cu, č. 99 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – ženatý.

Alžběta Gerstlerová

* 19. 11. 1894
† 1943

Manželka p. Maurycyho Gerstlera. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 194 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. putovala transportem Cu, č. 98 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná.

Alfred Glaser

* 13. 6. 1895
† 1943

Narodil se ve Bzenci a bydlel v domě čp. 780. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 200 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putoval transportem Cu, č. 102 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – ženatý. Byl rolníkem a vlastníkem koňského potahu, se kterým se živil formankou pro Bzenčany a lidi z okolních obcí.

Markéta Glaserová (roz. Bradová)

* 25. 7. 1901
† 1943

Manželka p. Glasera, která bydlela spolu s ním v domě čp. 780. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 199 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putovala transportem Cu, č. 101 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná, žena v domácnosti.

Pavel Glaser

* 23. 2. 1927
† 1943

Narodil se ve Bzenci a bydlel v domě čp. 780. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 198 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putoval transportem Cu, č. 100 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – svobodný, zámečnický učeň.

Paulína Glaserová (roz. Löwy)

* 11. 4. 1868
† 1943

Narodila se v Nedachlebicích a bydlela v domě čp. 780. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 transportována do koncentračního tábora, kde neprošla selekcí a byla zavražděna v plynové komoře. Stav – vdova.

Rudolf Glaser

* 27. 2. 1891
† 1943

Narodil se ve Bzenci a bydlel v domě čp. 314. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 211 do koncentračního tábora Terezín, ale 15. 12. 1943 putoval transportem Dr, č. 648 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – ženatý.

Gréta Glaserová (roz. Kohnová)

* 6. 11. 1901
† 1943

Manželka p. Glasera Rudolfa, která bydlela spolu s ním v domě čp. 314. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 210 do koncentračního tábora Terezín, ale 15. 12. 1943 putovala transportem Dr, č. 640 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná, žena v domácnosti.

Eva Glaserová

* 29. 9. 1934
† 1943

Dcera manželů Glaserových – Rudolfa a Gréty. Narodila se ve Bzenci a bydlela v domě čp. 314. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 209 do koncentračního tábora Terezín, ale 15. 12. 1943 putovala transportem Dr, č. 638 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora.

Oskar Glaser

* 1. 6. 1894
† 1943

Narodil se ve Bzenci a bydlel v domě čp. 65. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 204 do koncentračního tábora Terezín, ale 15. 12. 1943 putoval transportem Dr, č. 646 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – ženatý.

Frieda Glaserová (roz. Krigová)

* 15. 9. 1899
† 1943

Manželka p. Oskara Glasera, která bydlela spolu s ním v domě čp. 65. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 203 do koncentračního tábora Terezín, ale 15. 12. 1943 putovala transportem Dr, č. 639 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná, žena v domácnosti.

Anita Glaserová

* 27. 5. 1932
† 1943

Dcera manželů Glaserových – Oskara a Friedy. Narodila se ve Bzenci a bydlela v domě čp. 65. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 202 do koncentračního tábora Terezín, ale 15. 12. 1943 putovala transportem Dr, č. 617 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora.

Ivonna Glaserová

* 10. 4. 1930
† 7. 8. 1943

Dcera manželů Glaserových – Oskara a Friedy. Narodila se ve Bzenci a bydlela v domě čp. 65. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem do koncentračního tábora Terezín, kde zahynula 7. 8. 1943.

Josef Glaser

* 15. 12. 1902
† 1943

Narodil se ve Bzenci, ale žil v Mikulově odkud se zpět do Bzence vrátil v roce 1938 po odstoupení pohraničí Němcům a bydlel zde v domě čp. 16. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 213 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putoval transportem Cu, č. 114 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – ženatý.

Marta Glaserová (roz. Paterová)

* 28. 4. 1901
† 1943

Manželka p. Josefa Glasera, která bydlela spolu s ním v domě čp. 16. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 212 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putovala transportem Cu, č. 113 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná, žena v domácnosti.

Cecílie Glaserová

* 25. 5. 1877
† 14. 5. 1943

Narodila se v Novém Jičíně a odtud se do Bzence přistěhovala zřejmě v roce 1911 – bydlela v domě čp. 754. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 218 do koncentračního tábora Terezín, kde zahynula 14. 5. 1943 v nelidských podmínkách které zde panovaly. Stav – vdova.

David Grünfeld

* 24. 5. 1867
† 30. 5. 1943

Narodil se ve Velké nad Veličkou, do Bzence se přistěhoval z Uherského Hradiště v roce 1941 a bydlel v domě čp. 758. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 240 do koncentračního tábora Terezín, kde zahynul 30. 5. 1943. Stav – vdovec.

Elsa Guttmannová

* 21. 5. 1895
† 1943

Narodila se ve Bzenci a bydlela v domě čp. 742. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 224 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putovala transportem Cu, č. 119 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – svobodná.

Marie Guttmannová

* 28. 8. 1885
† 1943

Narodila se ve Bzenci a bydlela v domě čp. 743. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 225 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putovala transportem Cu, č. 120 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – svobodná.

Herta Hrubá

* 11. 5. 1913
† 1943

Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 223 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putovala transportem Cu, č. 118 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora.

Amálie Jelínková

* 26. 2. 1872
† 1943

Narodila se v Humpolci a odtud se do Bzence přistěhovala v roce 1900 – bydlela v domě čp. 86. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 191 do koncentračního tábora Terezín, ale 15. 12. 1943 putovala transportem Dr, č. 930 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdova.

Elsa Joklová

* 22. 4. 1887
† 1943

Narodila se v Kyjově a odtud se do Bzence přistěhovala v roce 1909 – bydlela v domě čp. 74. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 238 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putovala transportem Cu, č. 125 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdova.

Alexander Juhn

* 14. 5. 1902
† 1943

Narodil se ve Bzenci a bydlel zde v domě čp. 192. v roce 1942 se přestěhoval na Salaš čp. 38 v Uherském Hradišti. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 220 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putoval transportem Cu, č. 117 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – ženatý.

Hedvika Juhnová (roz. Plaschuerová)

* 17. 11. 1901
† 1943

Manželka p. Alexandra Juhna pocházející z Prahy, která bydlela spolu s ním v domě čp. 192 a poté v Uherském Hradišti. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 221 do koncentračního tábora Terezín, ale 15. 12. 1943 putovala transportem Dr, č. 945 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná, žena v domácnosti.

Julie Juhnová

* 10. 11. 1888
† 1943

Narodila se ve Bzenci, ale žila ve Svatobořicích odkud se zpět vrátila v roce 1931 a bydlela v domě čp. 286. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 216 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putovala transportem Cu, č. 115 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – svobodná.

Regina Juhnová (roz. Baranová)

* 5. 10. 1886
† 1943

Její původ se zatím nepodařilo zjistit, jen že bydlela v domě čp. 286. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 215 do koncentračního tábora Terezín, ale 15. 12. 1943 putovala transportem Dr, č. 946 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora.

Otto Juhn

* 22. 11. 1904
† 1943

Narodil se ve Bzenci a bydlel v domě čp. 286. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 217 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 byl s většinou dalších bzeneckých občanů přesunut do vyhlazovacího tábora Osvětim transportem Cu, č. 116. v tomto táboře prošel selekcí, ale nedlouho poté zemřel v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – svobodný.

Otto Klein

* 31. 12. 1901
† 1943

Narodil se ve Bzenci a bydlel v domě čp. 317. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 206 do koncentračního tábora Terezín, ale již 6. 9. 1943 putoval transportem Dm, č. 4880 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – ženatý.

Jana Kleinová (roz. Redlichová)

* 16. 11. 1904
† 1943

Manželka p. Otto Kleina, která pocházela ze Bzence a bydlela spolu s ním v domě čp. 317. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 205 do koncentračního tábora Terezín, ale 6. 9. 1943 putovala transportem Dm, č. 4881 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná, žena v domácnosti.

Zdeněk Klein

* 22. 4. 1935
† 1943

Syn manželů Kleinových – Otta a Jany, který se narodil ve Bzenci a bydlel v domě čp. 317. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 207 do koncentračního tábora Terezín, ale již 6. 9. 1943 putoval transportem Dm, č. 4879 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora.

Emma Kohnová (roz. Juhrmannová)

* 20. 7. 1873
† 9. 4. 1943

Narodila se v Eidlitz – do Bzence se přistěhovala z Brna v roce 1938 a bydlela v domě čp. 65. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 208 do koncentračního tábora Terezín, kde zahynula v nelidských podmínkách jež zde panovaly 9. 4. 1943. Stav – vdova.

Leonard Kien

* 11. 5. 1886
† 1943

Narodil se v Uherském Ostrohu – do Bzence se přistěhoval z Brna v roce 1939 a bydlel v domě čp. 322. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 185 do koncentračního tábora Terezín, ale ke konci války 16. 10. 1944 putoval transportem Er, č. 694 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – ženatý, obchodní zástupce.

Olga Kienová (roz. Franklová)

* 4. 3. 1898
† 1943

Manželka p. Leonarda Kiena, která pocházela ze Bzence a bydlela spolu s ním v domě čp. 322. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 186 do koncentračního tábora Terezín, ale ke konci války 16. 10. 1944 putovala transportem Er, č. 695 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná, žena v domácnosti.

Hugo Königstein

* 20. 7. 1877
† 19. 10. 1943

Narodil se ve Bzenci a bydlel v domě čp. 653. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 257 do koncentračního tábora Terezín, kde zahynul 19. 10. 1943. Stav – ženatý.

Margareta Königsteinová

* 6. 4. 1895
† 1943

Manželka p. Huga Königsteina, která pocházela ze Strážnice a bydlela spolu s ním v domě čp. 653. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 256 do koncentračního tábora Terezín, ale již 15. 12. 1943 putovala transportem Dr, č. 1086 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná, žena v domácnosti.

Karel Königstein

* 22. 6. 1922
† 1943

Syn manželů Königsteinových – Huga a Margarety, který se narodil ve Bzenci a bydlel v domě čp. 653. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 227 do koncentračního tábora Terezín, ale již 6. 9. 1943 putoval transportem Dl, č. 1032 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora.

• fotografie z roku 1930 se nachází v soukromé sbírce pana Tvarůžka

Lola Königsteinová

* 8. 11. 1920
† 1943

Dcera manželů Königsteinových – Huga a Margarety, která se narodila ve Bzenci a bydlela v domě čp. 653. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 255 do koncentračního tábora Terezín, ale v posledním roce války 20. 3. 1944 putovala transportem Dx, č. 26 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora.

• fotografie z roku 1930 se nachází v soukromé sbírce pana Tvarůžka

Anna Königsteinová

* 30. 12. 1852
† 27. 12. 1943

Narodila se ve Bzenci a bydlela v domě čp. 767. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 246 do koncentračního tábora Terezín, ale již 15. 12. 1943 putovala transportem Dr, č. 1085 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora 27. 12. 1943.

Arnošta Kubnerová

* 4. 9. 1864
† 6. 3. 1943

Narodila se ve Bzenci a bydlela v domě čp. 518. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 196 do koncentračního tábora Terezín, kde zahynula 6. 3. 1943. Stav – vdova.

Ernestina Kuhnerová (roz. Jahnová)

* ?
† 1943

Narodila se ve Bzenci a bydlela v domě čp. 518. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 transportována do koncentračního tábora, kde neprošla selekcí a byla zavražděna v plynové komoře. Stav – vdova.

Adolf Löwy

* 6. 11. 1873
† 14. 8. 1943

Narodil se v Nedachlebicích – do Bzence se přistěhoval z Brankovic v roce 1896 a bydlel v domě čp. 762. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 226 do koncentračního tábora Terezín, kde zahynul 14. 8. 1943. Stav – ženatý.

Löwy Anna

* 24. 11. 1886
† 1943

Manželka p. Adolfa Löwyho, která bydlela spolu s ním v domě čp. 762. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 227 do koncentračního tábora Terezín, ale již 15. 12. 1943 putovala transportem Dr, č. 1333 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná, žena v domácnosti.

Žofie Manuelová

* 1. 10. 1873
† 18. 3. 1943

Narodila se v Dřinově u Kroměříže – do Bzence se přistěhovala z Kuželova v roce 1902 a bydlela v domě čp. 209. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 231 do koncentračního tábora Terezín, kde zahynula 18. 3. 1943. Stav – svobodná.

Arnošta Motyčková (roz. Winterová)

* 18. 9. 1904
† 1943

Narodila se v Brně – do Bzence se přistěhovala z Mařatic v roce 1940 a bydlela v domě čp. 769. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 transportována do koncentračního tábora, kde neprošla selekcí a byla zavražděna v plynové komoře. Stav – vdaná.

Berta Müllerová

* 12. 4. 1871
† 1943

Narodila se ve Bzenci a bydlela v domě čp. 66. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 180 do koncentračního tábora Terezín, ale již 15. 12. 1943 putovala transportem Dr, č. 1455 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdova.

Ing. Bedřich Nesselroth

* 26. 7. 1901
† 1943

Narodil se v Moravské Ostravě – do Bzence se přistěhoval v roce 1939 a bydlel v domě čp. 538. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 234 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putoval transportem Cu, č. 123 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – ženatý.

Erna Nesselrothová (roz. Franklová)

* 6. 6. 1908
† 1943

Manželka p. Ing. Bedřicha Nesselrotha, která bydlela spolu s ním v domě čp. 538. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 233 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putovala transportem Cu, č. 122 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná, žena v domácnosti.

Růžena Nesselrothová

* 12. 1. 1871
† 12. 5. 1943

Matka p. Ing. Bedřicha Nesselrotha, která pocházela z Loseau – Rybnik a bydlela spolu s ním v domě čp. 538. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 232 do koncentračního tábora Terezín, kde 12. 5. 1943 zahynula. Stav – vdova.

Mořic Redlich

* 12. 1. 1864
† 1. 6. 1943

Narodil se ve Bzenci a bydlel v domě čp. 758. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 242 do koncentračního tábora Terezín, kde zahynul 1. 6. 1943. Stav – vdovec.

Ida Redlichová

* 30. 6. 1894
† 1943

Narodila se ve Bzenci a bydlela v domě čp. 758. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 241 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putovala transportem Cu, č. 126 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – svobodná.

Žofie Redlichová (roz. Kaiserová)

* 14. 5. 1875
† 1943

Narodila se ve Bzenci a bydlela v domě čp. 758. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 239 do koncentračního tábora Terezín, ale již 15. 12. 1943 putovala transportem Dr, č. 1708 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdova.

Emil Reich

* 5. 9. 1888
† 1943

Narodil se ve Stupavě u Kyjova – do Bzence se přistěhoval z Koryčan v roce 1912 a bydlel v domě čp. 67. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 249 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putoval transportem Cu, č. 130 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – ženatý.

Arnošta Reichová (roz. Wasservogelová)

* 28. 1. 1888
† 1943

Manželka p. Emila Reicha, která bydlela spolu s ním v domě čp. 67. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 250 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putovala transportem Cu, č. 131 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná, žena v domácnosti.

Ervin Redlich

* 13. 1. 1899
† 1943

Narodil se ve Bzenci a bydlel v domě čp. 758. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 245 do koncentračního tábora Terezín, ale již 15. 12. 1943 putoval transportem Dr, č. 1703 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – ženatý.

Berta Redlichová (roz. Grünfeldová)

* 24. 5. 1907
† 1943

Manželka p. Ervina Redlicha, která bydlela spolu s ním v domě čp. 758. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 244 do koncentračního tábora Terezín, ale již 15. 12. 1943 putovala transportem Dr, č. 1701 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná, žena v domácnosti.

Hedvika Tischlerová

* 4. 2. 1875
† 1943

Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 230 do koncentračního tábora Terezín, ale již 15. 12. 1943 putovala transportem Dr, č. 2250 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná, žena v domácnosti.

Jiří Redlich

* 25. 8. 1938
† 1943

Syn manželů Redlichových – Ervina a Berty, který se narodil ve Bzenci a bydlel v domě čp. 758. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 243 do koncentračního tábora Terezín, ale již 15. 12. 1943 putoval transportem Dr, č. 1705 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora.

Sophie Sablová (roz. Festová)

* 2. 9. 1869
† 17. 2. 1943

Narodila se v Boskovicích – do Bzence se přistěhovala v roce 1895 a bydlela v domě čp. 274. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 176 do koncentračního tábora Terezín, kde zahynula 17. 2. 1943. Stav – vdova.

Irma Sachsová (roz. Wasservogelová)

* 28. 10. 1892
† 1943

Narodila se v Moravském Písku – do Bzence se přistěhovala z Břeclavi v roce 1938 a bydlela v domě čp. 67. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Co, č. 939 do koncentračního tábora Terezín, ale již 29. 1. 1943 putovala transportem Ct, č. 924 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná.

Karel Sachs

* 16. 2. 1927
† 1943

Narodil se ve Břeclavi – do Bzence se přistěhoval v roce 1938 a bydlel se svou matkou v domě čp. 67. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Co, č. 941 do koncentračního tábora Terezín, ale již 29. 1. 1943 putoval transportem Ct, č. 926 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora.

Vilém Sachs

* 28. 11. 1902
† 1943

Narodil se u Mikulova – do Bzence se odtud přistěhoval v roce 1938 a bydlel v Kolonii v domě čp. 664. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 277 do koncentračního tábora Terezín, ale již 6. 9. 1943 putoval transportem Dl, č. 1840 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – ženatý.

Jeanneta Sachsová (roz. Winterová)

* 11. 10. 1909
† 1943

Manželka p. Viléma Sachse, která bydlela spolu s ním v Kolonii v domě čp. 664. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 276 do koncentračního tábora Terezín, ale již 6. 9. 1943 putovala transportem Dl, č. 1839 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná, žena v domácnosti.

Otto Schön

* 12. 7. 1884
† 1943

Narodil se v Napajedlích – do Bzence se přistěhoval z Otrokovic v roce 1935 a bydlel v domě čp. 76. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 271 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putoval transportem Cu, č. 143 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – ženatý.

Gretta Schönová (roz. Sommerová)

* 13. 1. 1897
† 1943

Manželka p. Otto Schöna, která bydlela spolu s ním v domě čp. 76. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 270 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putovala transportem Cu, č. 142 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná, žena v domácnosti.

Olga Schornbäcková

* 9. 12. 1890
† 1943

Manželka pana nadlesního Křesťana, který zemřel za protektorátu. Byla odsunuta 11. 1. 1944 transportem Ez-St_81 č. 280 do koncentračního tábora Terezín, kde zemřela v nelidských podmínkách, které zde panovaly 3. 1. 1945. Její dcera Ivona však díky tomu že manželství její matky bylo smíšené zůstala ve Bzenci a válku přežila.

Leopold Sommer

* 10. 12. 1863
† 19. 5. 1943

Narodil se ve Bzenci a bydlel v domě čp. 733. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 266 do koncentračního tábora Terezín, kde zahynul 19. 5. 1943. Stav – vdovec.

Mořic Sommer

* 17. 12. 1861
† 10. 2. 1943

Narodil se ve Bzenci a bydlel v domě čp. 324. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 268 do koncentračního tábora Terezín, kde zahynul 10. 2. 1943. Stav – ženatý.

Josefína Sommerová (roz. Klugová)

* 23. 3. 1861
† 1943

Manželka p. Mořice Sommra, která bydlela spolu s ním v domě čp. 324. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 transportována do koncentračního tábora, kde neprošla selekcí a byla zavražděna v plynové komoře. Stav – vdaná, žena v domácnosti.

Hermína Spitzerová

* 14. 1. 1861
† 1943

Narodila se ve Bzenci a bydlela v domě čp. 31. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 transportována do koncentračního tábora, kde neprošla selekcí a byla zavražděna v plynové komoře. Stav – vdova.

Anna Schneiderová (roz. Paulová)

* 17. 3. 1884
† 1943

Narodila se v Březolupech a do Bzence se přistěhovala ze Starého města u Uherského Hradiště v roce 1930 a bydlela zde v domě čp. 986. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 254 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putovala transportem Cu, č. 132 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdova.

Irma Schönová (roz. Sommerová)

* 27. 2. 1892
† 1943

Narodila se ve Bzenci a bydlela v domě čp. 76. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 269 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putovala transportem Cu, č. 141 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdova.

Růžena Weisserová (roz. Glaserová)

* 16. 2. 1896
† 1943

Narodila se ve Bzenci a bydlela v domě čp. 759. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 222 do koncentračního tábora Terezín, ale v posledním roce války 12. 10. 1944 putovala transportem Eq, č. 243 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná, žena v domácnosti. (U jejího jména je uvedeno – bez vyznání)

Rudolf Winter

* 26. 4. 1870
† 1943

Narodil se v Kopčanech u Skalice – do Bzence se odtud přistěhoval v roce 1893 a bydlel v Kolonii v domě čp. 664. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 279 do koncentračního tábora Terezín, ale již 15. 12. 1943 putoval transportem Dr, č. 2433 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – ženatý.

Pavla Winterová (roz. Branová)

* 8. 11. 1893
† 1943

Manželka p. Rudolfa Wintera, která bydlela spolu s ním v Kolonii v domě čp. 664. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 278 do koncentračního tábora Terezín, ale již 15. 12. 1943 putovala transportem Dr, č. 2431 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná, žena v domácnosti.

Šimon Winter

* 22. 7. 1910
† 1943

Narodil se v Brně – do Bzence se přistěhoval z Uherského Hradiště v roce 1941 a bydlel v domě čp. 762. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 229 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putoval transportem Cu, č. 121 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – rozvedený.

Otílie Winterová

* 29. 3. 1878
† 1943

Maminka p. Šimona Wintera, která pocházela z Ostrožské nové Vsi a bydlela spolu s ním v domě čp. 762. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 228 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putovala transportem Cu, č. 127 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdova.

Boris Žornovský

* 11. 7. 1883
† 1943

Narodil se v městě Ignatovka u Kyjeva – do Bzence se přistěhoval ze Senca u Galanty v roce 1938 a bydlel v domě čp. 8. Pro svůj židovský původ byl 27. 1. 1943 deportován ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunut transportem Cp, č. 258 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putoval transportem Cu, č. 135 do Osvětimi, kde zahynul v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – ženatý.

Etellea Žornovská (roz. Kleinová)

* 24. 7. 1889
† 1943

Manželka p. Borise Žornovského, která bydlela spolu s ním v domě čp. 8. Pro svůj židovský původ byla 27. 1. 1943 deportována ze Bzence do Uherského Brodu a odtud 31. 1. 1943 přesunuta transportem Cp, č. 259 do koncentračního tábora Terezín, ale již 1. 2. 1943 putovala transportem Cu, č. 136 do Osvětimi, kde zahynula v nelidských podmínkách tohoto tábora. Stav – vdaná, žena v domácnosti.

Naneštěstí se u některých odsunutých židovských příslušníků ze Bzence nepodařilo dosud nalézt žádné údaje, protože se do Bzence přistěhovali až v průběhu války a byli zde jen krátkou dobu než byli odsunuti a dochovala se jen jejich přijmení a počet osob – týka se to těchto osob a rodin:
P. Oberländer, p. Schneider, rodina Sonnensteinova – počet osob 3 (z této rodiny máme jen zmínku o Bedřichu Sonnesteinovi, který prošel selekcí, ale zemřel nedlouho poté v nelidských podmínkách koncentračních táborů), p. Stössler, rodina Süssova – počet osob 2, rodina Kohnova – počet osob 2.

• zdroje:

• SOKA Hodonín Kronika Bzence 1937-1971 AM-BZ 168
• www.zmizeli-sousede.cz
• www.holocaust.cz

Veřejně známé osobnosti

Je samozřejmostí, že do této rubriky musíme zahrnout i osobnosti, které si vysloužily čestné občanství města Bzence jako vděk a uznání za svou činnost pro rozvoj celé země od zdejších obyvatel. Není třeba vypisovat jejich životopisy a psát o jejich činech, protože o nich byly již dříve napsány celé publikace.

V roce 1935 byl jmenován čestným občanem města Bzence první československý prezident T. G. Masaryk při příležitosti jeho 85. narozenin. Po získání souhlasu kabinetní kanceláře s tímto jmenováním mu byl odeslán diplom zpracovaný akademickým malířem Jano Köhllerem.

V roce 1936 byl jmenován čestným občanem města Bzence druhý československý prezident Dr. Edvard Beneš. Diplom se jmenováním mu byl vezen osobně 27. 10. 1937 na pražský hrad, o čemž nám zanechal zprávu městský tajemník A. Válka, který byl jedním z členů bzenecké deputace vyslané s diplomem:

„Když se otevřely dveře audienční síně, pojal každého z nás zvláštní pocit, neboť jsme stáli před hlavou státu. Pan prezident přišel nám vstříc, srdečně nás vítal a podával nám ruku. Pan starosta ho srdečně pozdravil a předal mu diplom o udělení čestného občanství. Pan prezident poděkoval a letmo si diplom prohlédl. Pak vzpomněl těžkých dob utrpení českého národa, připomněl jeho vzkříšení a projevil naději, že všecky těžkosti budou odstraněny a že bude zase dobře. Poptal se na naše stezky a potřeby a vzpomněl nedávné své návštěvy na výstavě Slovácka v Uherském Hradišti, na níž často vzpomíná, neboť prý se mu na Slovácku líbí. Pan starosta ho ujistil, že budeme pracovat ze všech sil pro potřeby republiky a pro její další rozkvět, načež naše návštěva, trvající asi deset minut, byla ukončena srdečným stiskem ruky nám všem.

Pak jsme byli převedeni nádvořími do soukromých komnat paní prezidentové. Na stole už stála námi darovaná váza. Po krátkém proslovu pana starosty rozpředla se debata, při níž i paní prezidentová vzpomněla nedávné návštěvy Slovácka a projevila přání, aby opět mohla zavítat do našeho kraje. To nás velmi potěšilo. Srdečným stiskem ruky jsme se s milou to paní rozloučili.

Po odchodu jsme jen želeli, že jsme si nevzali žádný z nás nabízené cigarety, předkládané v čekací síni p. prezidenta. Tak nám mohl zůstat na památku makatelný důkaz o naší návštěvě u pana prezidenta. Na ten okamžik nikdo z nás do smrti nezapomene.”

V době protektorátu v roce 1939 obdržela obec od okresního úřadu výnos, jímž bylo nařízeno zrušení čestného občanství p. prezidentu Dr. Ed. Benešovi. Toto rozhodnutí bylo dáno dle stylizace výnosu obci “na uváženou”. Proto bylo tomuto výnosu vyhověno a čestné občanství, udělené panu prezidentu dne 27. 5. 1936, bez debaty a poznámek zrušeno.