Vinařství

Vinařství ve Bzenci má starobylou tradici a po celou jeho historii hrálo ve městě důležitější roli než pěstování jiných plodin, což zapříčinily zvláště vhodné podmínky pro pěstování vinné révy na svazích severně od města, které jsou obráceny k slunci a půda zde má vhodné složení. Vinice ve Bzenci jsou doloženy již ve středověku a z vinařství ve Bzenci v době předbělohorské se nám dochovalo mnoho zápisů a dokumentů. Nejlepším vodítkem pro zjištění stavu bzeneckého vinařství té doby jsou bezesporu horenské knihy se zápisy z let 1580 – 1662 a 1618 – 1790. Tyto knihy byly rozděleny podle viničních tratí ze 16. století. Zápisy do nich se děly pod dohledem horného a týkaly se vlastnictví, prodeje a nákupu vinic. Zápis do knihy stál 1 denár a ze smlouvy z roku 1504 vyplývalo, že vrchnost nemá do prodeje vinic zasahovat, ale přesto v pozdější době již kolem roku 1580 bylo k zápisu potřeba jejího povolení.

Jedním z největších vlastníků vinic z doby před třicetiletou válkou byl městský úředník Tomáš Lomnický, který vlastnil šestnáct a půl čtvrti¹ vinohradů. Mimo něj dalšími význačnými majiteli vinic ve Bzenci té doby byli Jiří Straka se třinácti čtvrtěmi, žid Lazar Kolman, Oršila Hofmanka – oba s osmi čtvrtěmi, Matouš Hertl a žid Izák Podivínský se sedmi čtvrtěmi, Adam Vědropil a žid Markus Sklenářů se šesti a půl čtvrtěmi vinic, Pavel Kovářů se šesti čtvrtěmi, Jan Moravů s pěti a půl čtvrtěmi, Matyáš Trochopej, pan Jiřík Záviš, Jiřík Strnisko, Šimon Klaus, žid Librmon, Hans Pěnkavský, žid Mojžíš Rabínův a Pavel Nováků s pěti čtvrtěmi vinic. Dál již měli 4 měšťané po čtyřech a půl čtvrtích, 2 po čtyřech čtvrtích, 27 po třech čtvrtích, 16 po dvou a půl čtvrtích, 11 po dvou, 62 po jedné a 31 po půl čtvrti, po jednom achteli mělo pak 102 obyvatel města.

Z celkového počtu 409 čtvrtí vinic, které Bzenčané obdělávali, bylo 312 křesťanských a 97 židovských. Vinic které patřili přespolním bylo 54 čtvrtí z nichž 49,5 bylo křesťanských a 4,5 židovských. Velký počet židovských vinic byl dán tím, že židé v té době nesměli vlastnit pole a louky, kdežto na vinice se tento zákaz nevztahoval.

Úroda z vinic v té době se dá odvodit z urbáře z roku 1604, kdy výnos z devatenácti panských čtvrtí, které byly dobře udržované, činil 60-70 beček² vína. Takže pokud budeme počítat z jedné čtvrti vinohradu v průměru 3 bečky vína, je výsledek ze všech bzeneckých vinic 1446 beček (včetně vinic vrchnosti a přespolních majitelů). Z toho muselo obyvatelstvo odvést šlechtě desátek, který představoval zhruba 122 beček³. Kromě toho se za vinice vrchnosti platila i daň z pozemku tzv. zemní daň, která se povětšinou také odváděla ve víně. Pokud však někdo vysadil nový vinohrad, byl od obou poplatků jak desátku tak zemního po dobu šesti let osvobozen.

Měšťané měli i povinnost podle smlouvy s vrchností z roku 1491 prodat v městských hostincích ročně 12 beček jejího vína v ceně, kterou si vrchnost určila⁴ a obdělat deset čtvrtí jejích vinohradů v trati Podhradí, za což jim byla vyplácena jistá peněžní odměna podle druhu činnosti, kterou tam prováděli. V urbáři z roku 1604 je zmínka o jejich mzdě a přesné velikosti všech vinic patřících vrchnosti a to: „Vinné hory k zámku náležející – předně vinohrad pod Starým hradem, jenž slove Podhradí. Tohoto vinohradu jest 10 čtvrtí, jsou jej povinni Bzenečtí bez stravy dělati, má se jim jednomu tovaryši dáti: za den, kteří řeží, dolují a kolky stavějí a kopáčům po 3 krejcařích, smetačkám, vazačům, sbíračům nyní po 3 penězích a kteří sbírají hrozny po 3 haléřích, kteří pak putny nosí po 3 penězích⁵. Druhý vinohrad Kožuchy za 6 čtvrtí, třetí Rozkoš za 3 čtvrtí, leží v údole, takže všechny ze zámku spatřiti mohou. Tyto vinice jsou dobře zhnojené a napravené a v nich také najde sepěkné ovocné stromoví, protože vrchnost z těch vinic netolika z vína, ale také z ovoce, kdy se z požehnání Božího obdaří, znamenitých užitků se spodívati může a dostává z těch vinohradů panských outěžku do 60 i 70 beček vína.”

Ceny vinic se odhadovaly podle polohy, stáří a stavu vinohradu a podle platebních podmínek kupujícího. Cena vína zase podle jakosti a momentální úrody. Průměrná cena čtvrti vinic se na konci 16. století pohybovala okolo 125 zlatých a průměrná cena bečky vína byla 20 zlatých.

Bzenecké víno brzy získalo velký ohlas v dalekém okolí a bzenecké vinice náležely k předním vinicím v království, což lákalo i mnohé osoby z jiných končin ke koupi vinohradu ve Bzenci. Kromě místní šlechty vlastnily bzenecké vinice i osoby z předních šlechtických rodů. Z již výše uvedeného urbáře se dozvídáme, že ve Bzenci vlastnili vinohrady tito feudálové: Matyáš Drnopolský z Lichtenhamu (tři a půl čtvrti), Jiřík Záviš z Našovic (pět čtvrtí), Dorota Kropáčová z Nevědomí (tři a půl čtvrti), Mikuláš Salaj z Drobronu (jedna a půl čtvrti), Michal Radaj (dvě a půl čtvrti), Jan Senkyva (dvě a půl čtvrti), Jakub Vojska z Bogdunčovic a na Veselí (dvě a půl čtvrti) a Bernard Barský z Vacenovic (jedna a půl čtvrti). Dále pak v roce 1580 prodal Albrecht Čertorejský z Čertorej a na Bohdalicích spolu se svou matkou Kropáčovou z Nevědomí achtel vinice v Greftech za 46 zlatých, v roce 1581 Farkač Baračanský z Baračan jménem pozůstalých sirotů po Maruši Purčové prodal tři čtvrti vinohradu v Kněží hoře Janu Záviši z Osenice za 100 zlatých, v roce 1586 Jiřík z Hoštic a na dvoře v Miloticích prodal dvě čtvrtě vinic v Novosadech židu Mušlovi za 200 zlatých. V trati Havala patřili čtyři čtvrti vinice Fridrichu st. z Žerotína. Ten předal jejich držbu Kašparu Melicharovi z Žerotína a na Nových dvorech. Konkrétně tuto posledně jmenovanou vinici osvobodil majitel bzeneckého panství Kašpar Pruskovský od desátku na tak dlouho, dokud bude v držení výše jmenovaného Kašpara Melichara z Žerotína a jeho manželky Alžběty z Valdštejna. Ten je ale v roce 1618 prodal Janovi Kavkovi st. z Říčan za 700 zlatých. Vinice ve Bzenci držel i Vilém Zoubka ze Zdětína a na Habrovanech, které později darovala jeho dcera jezuitům (viz. článek jezuité ve Bzenci). V Horní Hoře držel tři čtvrti vinice i Petr Vok z Rožmberka.

Z tohoto výčtu vidíme, že díky věhlasu bzeneckých vinic se vinohradnictví brzy stalo hlavním zaměřením a zaměstnáním obyvatel Bzence včetně drobných nájemníků půdy tzv. hoferů, kteří kromě námezdné práce také obdělávali aspoň kousek svého vinohradu – podle urbáře z roku 1604 jich mělo své vinohrady 34.

Za třicetileté války vinařství díky válečným útrapám hodně utrpělo a nějaký čas znovu trvalo než se jej podařilo obnovit, protože lidskou sílu v prvé řadě vázala obnova polí v okolí města. Získat vinohrad do své péče v této době nebylo nijak těžké, protože na obnově zpustlých vinic mělo zájem jak město tak vrchnost. Proto byly vinice dávány v užívání jen za drobný peníz a někdy dokonce zadarmo, a to jak vinice vázané desátkem, tak vinice svobodné tzv. frejunkové, které vydával horenský úřad. Pokud však dotyčný člověk tyto vinice v předem domluvené době nevysadil nebo neobhospodařoval byl mu vinohrad odňat a dán jinému. Aby vinice neležely ladem, bylo dovoleno je osít obilím, za což se platilo vrchnosti místo vinného desátku ve víně určitého poplatku. Díky tomu mnoho vinic zaniklo úplně.

V této době souhlasili i poručníci nezletilého majitele panství Jiřího Kryštofa Pruskovského – hrabě Jiří z Oppersdorfu a svobodný pán Joachym z Čížova a Malichinic s vyhotovením smlouvy s městem, ve které se měšťané zavázali ke každoročnímu odprodeji bečky vína za levný peníz a to za jeden a půl tolaru vrchnosti, spolu s jeden a půl měřicí ovsa za bečku. Za to se vrchnost vzdala práva panského šenku vína a to dvanácti beček po deseti tolarech za bečku, čili dvanácti tolarů splatných ke dni 23. 4. a 27. 12. Kromě toho měšťané souhlasili, že budou obdělávat vrchnostenský vinohrad v Podhradí, jak tomu bylo odedávna.

V roce 1655 bylo v katastru 302 a půl měřic vinic, k nimž musíme ještě připočíst ještě 161 a půl achtele pustých vinic, které ztratily své hospodáře během války a nebyly ještě znovu obdělány. V roce 1669 již bylo při lánské vizitaci napočítáno 674 měřic vinic. Pro srovnání: při té samé vizitaci bylo napočítáno 925 měřic polí, přičemž jeden achtel vinice se rovnal jedné měřici pole s jednou osminou měřice. Rozsah polí ve městě tedy tvořil 6,5 lánu, kdežto vinic bylo 14 lánů. Pokud si chceme udělat obrázek, o kolik to bylo víc než je obvyklé, uveďme, že v té době se například v Syrovíně nacházelo 5 lánů polí a 5 lánů vinic, v Hostějově 2,5 lánu polí a 0,5 lánu vinic.
Značná velikost vinic ve Bzenci byla dána také tím, že město mělo právo na svůj vlastní šenk vína a bzenečtí měšťané směli čtyřikrát ročně šenkovat svá vína, z toho dvakrát po čtrnácti dnech a dvakrát po čtyřech týdnech. To znamenalo, že každý obyvatel města, kterému zde patřili vinice, směl v tuto dobu svobodně prodávat své víno, což se nejčastěji uskutečňovalo ve sklepích či lisovnách, ale také i v průjezdech domů nebo jejich obytných místnostech. Šenkovní místa byla označena věncem z vinné révy a doba prodeje byla v létě do desíti hodin večer a v zimě pak do devíti hodin. Pokud neměl nějaký občan vlastních vinic, ale měl zájem o svůj šenk vína, musel víno nakoupit u místních vinařů a v žádném případě od přespolních. Bzenecká vína se ale odprodávala i do vzdálenějších míst. Hlavními odběrateli byla města Olomouc, Brno a dokonce i Praha.

V druhé polovině 17. století se rozloha vinic stále zvětšovala a ubývalo pustých vinic. Josef Sommer v roce 1728 vyměřil všechny bzenecké pozemky a zjistil, že se ve městě nachází 656 poddanských polí a 756 měřic vinic. Podle tereziánského katastru bylo na bzeneckém panství napočítáno 31,5 měřice vinic v Olšovci, 17,4 měřic v Hostějově, 247,2 měřice a 253 achtelů v Syrovíně a 1253 měřic vykázalo město Bzenec což bylo mnohem víc než celý zbytek panství dohromady. Produkci vína v této době můžeme poměrně přesně zjistit, protože se nám dochovala produkce z let 1780 až 1785, kdy výnos z jednoho jitra⁶ dosahoval 8,5 vědra.

Vinohrady měli svou vlastní správu s úředníky a řídili se tzv. horenským právem (jehož celý opis naleznete na konci článku), které bylo ještě z doby předhusitské, upravené jen o jiné druhy postihů za přestupky proti němu. Tímto právem se musel řídit každý, kdo zde držel vinice jak z řad domácího tak i cizího obyvatelstva. V čele úřadu stál perkmistr, který měl po boku horenské konšely. Měli na starosti přehled o nákupu, prodeji, výměně a darování vinic. Tyto informace pak písař zapisoval do horenských knih, o nichž zde již byla zmínka. Horenský soud zasedal dvakrát v roce – v dubnu v neděli následující po sv. Jiřím a v srpnu v neděli po nebo před sv. Vavřincem.

K samotné ochraně vinic a dohlížením nad dodržováním horenského práva měl perkmistr k ruce hlídače, kteří se nazývali hotaři. Ti skládali při vstupu do své funkce přísahu (je také uvedena v horenském právu na konci článku) a jejich zvolení do úřadu proběhlo vždy při druhém zasedání horenského soudu v srpnu. V prosazování horenského práva měli hotaři rozsáhlé pravomoci včetně použití zbraně, ale to jen v případě nezbytně nutných, jinak vždy měli svázaného prohřešníka předvést před purkmistra nebo jeho konšely, aby ti podle práva rozhodli o jeho potrestání. Brát do rukou spravedlnost a viníka zlynčovat na místě jim bylo pod vysokými tresty zakázáno.

Hotař měl i svou předepsanou výstroj a to: koženou brašnu přes rameno, ručnici, kocar (bič na krátké dřevěné násadě) a sukovici. Služba hotařům začínala po zarážení hory, což byl starý zvyk, kdy se na sv. Vavřince vztyčil na Starém hradě a Kněží hoře prapor s víchou na znamení, že vstup do vinic je všem bez rozdílu až do doby sklizně hroznů zakázán. Zarážení hory provázela i velká slavnost, která začínala ranní bohoslužbou v kapli sv. Floriána. Poté se v odpoledních hodinách odebral průvod od radnice, v jehož čele šel perkmistr s konšely na Starý hrad, kde bylo pro zúčastněné přichystáno občerstvení s hudbou.

Po zarážení hory přešla veškerá pravomoc do rukou právě hotařům, kteří dohlíželi, aby byl zákaz vstupu do vinohradů dodržován a zamezilo se tak všem krádežím dozrávající úrody hroznů.

Původní bzenecké sklepy tzv. plže byly vykrouženy v prašnici s lisovnami v jejich přední části. Předsklepí bylo postaveno z cihel a tvořilo malý domek, kterému se říkalo „búda“ a bylo poměrně prostorné. Kromě lisu a jiných nástrojů potřebných k lisování a sklepnímu hospodaření v nich byly i lavice a stoly.

Vlastníky těchto sklepů nebyli jen obyvatelé Bzence. Například jezuité z Hradiště drželi ve Bzenci rozsáhlé vinice s nádhernou „búdou“, která už spíš připomínala výstavní měšťanský dům než obyčejný sklep (více článek jezuité ve Bzenci). Další významnou vinohradnickou stavbou byla i vrchnostenská lisovna v blízkosti zámku.

Cena vína v té době dosáhla vrcholu v roce 1722 kdy se bečka vína pro jeho vysokou kvalitu prodávala za 20 rýnských a v zimě dokonce za 30 rýnských. Na cenu vína měla i vliv prusko-rakouská válka kdy se ceny vína vyšplhala na cenu 64 zlatých za bečku rok starého vína, za deset let starého pak na 150 zlatých. Po válce se ceny vín opět snižovaly, až se ustálily na výši od 40 do 60 zlatých na bečce podle stáří a kvality vína.

Ceny vinohradů v druhé polovině osmnáctého století stále stoupaly a rozhodně patřily mezi nejdražší a nejvýnosnější zemědělskou půdou na panství, protože víno se v té době nejen vysoce cenilo, ale platily se jím i dávky vrchnosti a město si do vína ukládalo své majetkové rezervy. V roce 1761 stál achtel vinohradu v Klínech 160 zl., v Horních Horách 200 zl. a dva achtele v Maršálkách 300 zl. Tyto ceny jsou z odhadu pozůstalostí, takže je potřeba upozornit, že tato cena byla vždy odhadnuta o trochu níže než byla skutečná prodejní cena.

Tento růst a výnosnost vinic si brzy plně uvědomila i vrchnost a proto přikročila i k obnově svého vinného šenku a koncem 17. století v něm začala znovu nalévat víno, i když se tohoto práva v roce 1634 zřekla. Také začala s útlakem bzeneckých vinařů, aby zamezila prodeji jejich vín na úkor těch svých. Mimoto její úředníci při vybírání vinného desátku násilím odebírali červené víno místo bílého a zakazovali prodej vín ze svobodných vinic dráž než korunu za máz. Také dovolovali bzeneckým židům nákup vína od přespolních a jeho prodej ve Bzenci. Také určili dobu prodeje vín a kdo prodával mimo stanovené hodiny byl pokutován desíti zlatými. Pokud tuto dobu porušil vícekrát, hrozilo mu uvrhnutí do proslulé věznice Špilberk v Brně. Ve Vracově či Olšovci však stanovená doba prodeje nebyla, i když byly tyto obce součástí bzeneckého panství, a tak nákupčí, kteří dorazili do Bzence mimo stanovené hodiny byli nuceni se vrátit, čímž byli bzenečtí vinaři značně poškozováni.

Tímto začaly spory měšťanů s vrchností, které se táhly mnoho let a byly vyřešeny až smlouvou z roku 1750. V této smlouvě sice vrchnost získala oficiální právo svého vlastního šenku, zavázala se však, že dohlédne na zákaz prodeje vína ve Bzenci, které odtud nepocházelo a zrušila stanovenou dobu prodeje vín, kterou dříve tak prosazovala.

Město přísně dbalo na to, aby tato smlouva byla z její strany dodržována a nezavdalo tak příčiny k jejímu porušování i ze strany vrchnosti. Dokonce zašli tak daleko, že mimobzenecké víno zde nemohlo být bez vědomí obecních úřadů ani skladováno. Když si P. Duchoslavský, dominikán a bývalý rodák ze Bzence, chtěl vzít do sklepa bečku darovaného vína, kterou chtěl poté ve vhodnější době odvézt a žádal o to povolení pekmistra, bylo mu sice vyhověno, ale pod podmínkou, že bečka bude zapečetěna horenskou pečetí a to na tak dlouho, dokud ji neodveze.

Přesně opačně si však počínala vrchnost, kterou nějaké dodržování smlouvy nijak netrápilo. Již 1. ledna 1757 uzavřela se židovskou obcí smlouvu, která židům dovolovala ročně přivézt ze Syrovína 10 beček vína za poplatek 1 zl. 30 kr. z bečky a poté dokonce dle smlouvy z roku 1772 odtud přivezla navíc dalších deset beček košér vína bez jakéhokoli poplatku. Na stížnosti měšťanů však vrchnost reagovala prohlášením, že smlouva z roku 1750 se vztahuje pouze na křesťanskou obec a o židovské tam nebylo ani řeči, a tak židům nebude v žádném případě bránit nakupovat pro svou potřebu levnější vína. Měšťané si okamžitě stěžovali ke guberniu, které jim dalo za pravdu a dekretem z 30. 9. 1771 zakázalo židům i křesťanům nalévat ve Bzenci cizí vína. Toto nařízení však bylo ze strany židů obcházeno a ti prodávali cizí vína i nadále. V prosinci roku 1780 dokonce městská obec zabavila židu Hešlu Löblovi 20 věder cizího vína a oznámila tento přečin proti nařízení krajskému úřadu. Ten postoupil celou záležitost guberniu, které rozhodlo 26. 2. 1781 aby byl jmenovaný žid za každé vědro pokutován částkou 30 krejcarů a peníze složil u křesťanské obce. Po vyplacení částky mu mělo být víno vráceno pod podmínkou, že jej z města odveze. Do budoucna nařizovalo, aby každý, kdo se opovážil tady prodávat cizí vína a přišlo se na to, má mu být víno zabaveno ve prospěch křesťanské obci.

Konec 18. století poznamenaly další spory s vrchností. Také započal velký úpadek vinařství ve Bzenci a okolí. Ten byl důsledkem klesání spotřeby vína u obyčejných lidí, které bylo dáno čím dál větší masovou oblibou kořalky a piva jejichž výroba neustále stoupala. Vrchnostenské vinice navíc ztratily část poddanských pracovníků díky robotnímu patentu z roku 1775.

Téměř po celé devatenácté století pak vinařství ve Bzenci stále a stále víc upadalo. Hodně vinic bylo přeměněno v pole nebo bylo úplně zrušeno, což by ve století osmnáctém bylo téměř nemyslitelné. Příčinou bylo krom výše zmiňované obliby kořalky a piva, také poměrně častá malá úroda nebo úroda vína horší kvality. Také výskyt škůdců byl poměrně častější a rok 1901 zasadil vlastníkům vinic v Horní hoře ránu v podobě rozsáhlého sesuvu půdy. Čím dále více Bzenčanů se tedy přiklánělo k pěstování zeleniny a vinaření opouštěli.

Jediným, kdo udržoval své vinice ve větší míře, byl bzenecký velkostatek (transformovaný majetek vrchnosti po roce 1848). V druhé polovině 19. století dokonce i zakládal nové vinice a za působení ředitele Františka Schwarzmanna začal s výrobou šumivého vína , které si brzy získalo světovou známost. V úrodných letech činila úroda velkostatku 1100 hektolitrů bílého vína a 300 hektolitrů vína červeného. Šumivých vín značek Nonpareill, Cabiner a Extra dry ročně vyprodukoval okolo 30 tisíc lahví. V roce 1897 velkostatek zřídil na pěstování vína šest skleníků, v nichž se díky vyšší teplotě sklízela první úroda vína již v první půlce června, druhá pak v polovině listopadu. Ze skleníku se ročně sklidilo okolo 50 – 60 q hroznů, prodávaných za 5 – 10 K. Ředitel František Schwarzmann se zasloužil i o založení mateční vinice amerických druhů, které křížil s doposud u nás užívaným kultivarem Vitis riparia X Vitis rupesties Bzenec (dříve Schwarzmann). Po výskytu révokazu zavedl štěpování podnožové révy za zelena. Poté, když se podnožkové řízky začaly štěpovat na anglickou kopulaci jazýčkovou, ale s jazýčkem co nejkratším, bylo nutno místo spojení ochránit „obvazem“, který byl vytvořen ze dvou polovin korkové zátky, pomocí k tomu účelu zvlášť sestrojených spínacích kleští, jimiž procházely 2 – 3 drátky. Práce po sevření kleští byla zakončena zadrhnutím drátků kolem korku, a tím také utěsňováním místa štěpování. Schwarzmann zjednodušil spojování roubů s podnožemi pomocí obuvnických floků. V prvním desetiletí dvacátého století však velkostatek začal vinice pronajímat, likvidovat a měnit v pole. Zastavila se i výroba šumivých vín, jejichž poslední zásoby byly odprodány. Jedinými pěstiteli vín ve Bzenci zůstali zemědělci a česká vinařská škola, která roku 1899 zřizovala nové vinice.

Po vzniku školy následoval 11. září 1902 i vznik Zemského vinařského spolku pro markrabství moravské. Ten ihned začal vydávat pod redakčním dohledem učitele L. Čecha první čísla spolkových „Zpráv“ a od ledna 1907 časopis „Vinařský obzor“.

Po první světové válce se začalo bzenecké vinařství a vinohradnictví opět probouzet k životu a brzy již rozloha vinic činila 82 hektarů. Viničné tratě zůstaly v podstatě nezměněny a to: Klínky, Kožuchy, Horní hory, Prostřední hory, Čihůvky, Maršálky, Starý hrad, Kněží hory, Grefty, Pod Cukmantly, Růžené, Hasníky, Kleny, Humenec a Havala. Z toho nejplodnější vinice se nacházely na Starém hradě, Kožuchách, Maršálkách a Kněží hoře. O tom svědčí i zápisek Řehoře Volného z roku 1834: „Vinice většinou k jihu obrácené skýtají víno, jež je velmi silné, dá se dlouho držeti, a náleží k nejznamenitějším v zemi.”

Produkce vína v té době činila z jedné měřice vinice 1 – 5 hl vína. Mezi nejčastější a nejoblíbenější odrůdy patřily: Bzenecká lipka, burgundské bílé, sylván zelený, veltlínské, muškátové, tramín, portugal, burgundské modré, vavřinecké a frankovka. Z nich nejznámější byla Bzenecká lipka, jež v dobách mocnářství a poté i za první republiky získala mnohé ocenění na výstavách v Madridu, Bruselu, Vídni v Londýně a mnoha dalších. O ní napsal i slavný básník Adolf Heyduk, že jiná vína se jí rovnat nemohou.

V roce 1919 byla zbořena Jezuitská bouda v Havale, která již sloužila jen jako sklad vinařského náčiní a příbytek hlídačů, čímž přišel Bzenec o pěknou a významnou barokní památku. V roce 1921 vzniklo v Hodoníně vinařsko-ovocnické družstvo, které mělo za úkol krom péče a rozvoje vinařství v kraji i výrobu, nákup a prodej vín. Toto družstvo mělo při vzniku 57 členů se 140 podíly a jeho provozní kapitál činil 14 000 Kč. Když byl posléze jmenován do funkce ředitele Miroslav Skula, bylo sídlo družstva přesunuto do Bzence. Zde koupilo od Leopolda Skály velkoobchod s vínem včetně sklepů s příslušenstvím a počet jeho členů prudce stoupal. V roce 1924 byl jejich počet již 136 s provozním kapitálem 96 900 Kč a družstvo se zařadilo mezi úspěšné vinařské firmy na našem území s obchodním zastoupením i v Rakousku u vídeňské firmy Nechwila a také s filiálkami v Praze, Hradci Králové, Moravské Ostravě, Zlíně, Znojmě, Velkých Pavlovicích, Příměticích a Hustopečích. Další pobočkou byl Pezinok na Slovensku, kde družstvo postavilo vlastní lisovny.

Ve Bzenci od roku 1928 fungovala ve vlastnictví družstva pokusná vinice amerických odrůd v rozsahu 5 ha v trati Maršálky, za jejichž roční pronájem platilo družstvo městu 200 Kč z jedné měřice.

Význam vinařského družstva za první republiky stále stoupal také spolu s ročním obratem. Ten byl sice v začátcích družstva jen 139 527 Kč, ale již v roce 1925 to bylo už 8 630 062 Kč a v roce 1930 dokonce 14 972 062 Kč. Další roky sice poznamenala krize, jež zasáhla téměř celý svět, a roční obrat družstva poklesl na 11 832 053 Kč, ale již v roce 1936 se opět zvýšil na 22 733 430 Kč. V té době již členská základna družstva činila 478 členů.

V roce 1938 se družstvu podařila výhodná koupě budovy bzeneckého zámku včetně rozsáhlých sklepů a získala tak nové prostory pro výrobu a reprezentaci. Zámecké sklepy byly upraveny na sklady vína a zámecké budovy na lisovny, provozovny a kanceláře družstva. Zámek před tím vlastnil hrabě Mágnis, který z něj přesunul správu velkostatku do Strážnice a nepotřebnou budovu pouze pronajímal.

Mezitím ubývalo jednotlivých soukromých vinic v rukou obyčejných vlastníku na úkor zmiňovaného družstva, jehož plocha vinic se neustále zvyšovala. Proto v roce 1932 byla založena Vinařská besídka, která měla něco málo přes 80 členů. Jejím úkolem bylo získávání nových sazenic, podložek a zlepšování vinic šlechtěnými sazenicemi, čímž přispívala k rozvoji vinařství ve městě. V nádražní ulici otevřela vlastní vinárnu s názvem Jihomoravská. V roce 1926 proběhla ve Bzenci valná hromada svazu pěstitelů vinné révy doprovázená výstavními trhy vína, která přinesla městu a celému bzeneckému vinařství celorepublikovou prestiž. O těchto trzích je i záznam v obecní kronice:

„Producenti vína ze všech zemí Československé republiky utvořili po převratu svaz pěstitelů vinné révy, bez rozdílu národnosti. Svaz tento má název: Ústřední svaz vinařů československých v Praze. Valné hromady tohoto svazu konají se ročně a na různých místech. Letošního roku připadlo svolati valnou hromadu na Moravu a usneseno ji odbývati v Bzenci, v sídle Vinařsko – ovocnického družstva. Dne 13. srpna 1926 měl v Brně schůzi výstavní odbor „Ústředního svazu vinařů“, kde na návrh zástupce „Vinařsko – ovocnického družstva v Bzenci“ usnešeno, uspořádati při zájezdu členů „Svazu“ do Bzence na valnou hromadu, výstavní trhy na víno. Vinařsko – ovocnickému družstvu v Bzenci uloženo, aby provedl uspořádání těchto trhů. Termín stanoven na 26. až 29. září 1926.

S pracemi bylo ihned započato, vyjednáno propůjčení sklepů zámeckých a natisknuty letáky a výzvy k účasti. Katecheta Jos. Hanák z Bzence a ředitel Frant. Kretz z Uherského Hradiště upozorňovali svými články v různých denních listech na projektované trhy. Zasílány pozvánky a prospekty a tím zajištěna náležitá reklama. Zatím bylo pracováno na úpravě zámeckých sklepů, které nebyly již asi 15 let používány. Plakáty k této výstavě vydané byly jako posledně s obrazem mistra Kašpara.

Ač rok 1926 nebyl příznivý úrodě vína, přece přihlášek od vinařů z Čech, Moravy, Slovenska a Podkarpatské Rusi sešlo se tolik, že celkové množství nabízeného vína činilo 3 077,20 hl. K trhům vydány katalogy, v nichž bylo označeno jméno vinaře, množství, cena a podmínky prodávajícího.

V neděli dne 26. září 1926 za pěkného počasí zahájeny trhy. Na náměstí koncertovala slovácká kapela v síle 30 mužů z Kyjova. Mezitím sjížděli se ze všech končin republiky četní hosté, takže v Bzenci bylo živo jak nikdy před tím. Dopoledne po koncertu promluvil na náměstí inspektor vinařství Bohumil Jeremiáš z Bratislavy, načež se mohutný průvod odebral za zvuků hudby na výstaviště. Zde uvítal hosty starosta Bzence p. Frant. Kučera a předseda „Ústředního svazu“ poslanec Rudolf Malík, který také trhy otevřel.

Rozsáhlé sklepy zámecké byly brzy přeplněny a těšily se vzácné pozornosti návštěvníků. Zvláště veselo bylo ve výstavní vinárně, kde koncertovala cikánská kapela z Myjavy. Celkem navštívilo výstavu 3 145 platících osob; největší návštěva byla v neděli (1 810 osob). Poslední den uspořádali do Bzence zájezd hostinští z Moravy. Vstupné činilo v neděli 4 Kč, po ostatní dny 3 Kč za osobu.

Všechen náš tisk referoval o těchto trzích a i zahraniční tisk přinesl o nich zprávu. Všechny novinářské referáty vyslovily se velmi pochvalně o výstavě, jejíž hlavní účel byl, aby se vzbudil zájem o naše domácí vinné produkty. Jméno Bzenec četlo se tyto dny ve všech u nás vydávaných listech a výstava sama prospěla Bzenci značně po stránce hospodářské.

Ve výstavní ochutnávárně byla prodávána vína po 1 Kč a 2 Kč za skleničku. Každý si mohl dle katalogu vybrati víno, o které měl zájem za cenu 4 Kč až 31 Kč za litr. Ve výstavní vinárně bylo na čepu stále přes 20 druhů různých vín. Sklenička ( 1/8 litru) prodávána po 2, 2,50, 3, 3,50 a 4,50 Kč. Celkový obrat za 4 dny výstavy činil: příjem 68 219,63 Kč, vydání 62 104,60 Kč. Ve výstavní dny zaměstnáno bylo stále asi 60 osob, kteří veškeré práce konaly dobrovolně a zdarma.”

O proslavení bzeneckých vín se staraly i četné vinařské výstavy, jež se za první republiky pořádaly. Například výstava vín v Mladé Boleslavi a Opavě v roce 1926 měly pro bzenecké vinařství velký význam. I o těchto výstavách se dochoval zápis v obecní kronice a tak můžeme sledovat jejich průběh tak, jak jej zachytil obecní kronikář té doby: „Tohoto roku zúčastnilo se vinařské a ovocnické družstvo v Bzenci dvou velkých výstav a to v Mladé Boleslavě a v Opavě a získalo bzeneckému vínu dobrého jména po celé republice.

Rada města Mladé Boleslavě s okresní správní komisí a Národohospodářským ústavem pro severovýchodní Čechy uspořádala velkou výstavu v Mladé Boleslavě, která trvala od 16. června do 31. srpna 1927. Výstavní výbor chtěl zříditi na výstavě vinárnu a zadati tuto pouze české firmě. Poněvadž v našem státě máme jen malý počet českých velkoobchodů s vínem a Vinařsko – ovocnické družstvo v Bzenci výstavnímu výboru z mnoha míst doporučeno, bylo zmíněné družstvo několikráte vyzváno k účasti. Vedoucí činitelé družstva obávali se však velkých nákladů a rozhodnutí o účasti stalo se teprve, až přijel do Bzence člen výstavního výboru M. Barcal, ředitel spořitelny města Mladé Boleslavě a přiměl družstvo k účasti. Zřízení výstavní vinárny vyžádalo si značných nákladů, neboť jen za poplatek z místa a propůjčení místností zaplatilo družstvo 18 200 Kč, výstavní pavilon vyžádal si nákladu přes 38 000 Kč.

Družstvo vedlo vinárnu ve vlastní režii. Slovácká děvčata z kyjovska obstarávala obsluhu v krásných slováckých krojích a cikánská kapela ze Sence na Slovensku koncertovala denně hostům ve vinárně. Na vinárně byl umístěn velký nápis „Bzenec“ a na výstavě také všeobecně se říkalo: „Půjdeme do Bzence“. Vinárna stala se oblíbeným místem návštěvníků výstavy a hlavně milovníkům dobrého vína, kterého zde byl značný výběr z různých vinných krajů naší vlasti. Nejvíce bylo hledáno víno bzenecké. Celkem vyčepováno bylo asi 80 hl vína a úhrnná tržba dosáhla sumy 235 268,86 Kč.

O něco později zúčastnilo se družstvo „První putovní zemědělské, živnostenské a osvětové výstavy v Opavě“ ve dnech 6. až 21. srpna téhož roku.

Družstvo nabídku výstavního výboru přijalo a zřídilo slováckou vinárnu na výstavišti. I tato vinárna těšila se po celou dobu trvání výstavy čilé pozornosti a byla tak navštěvována, že místnosti bylo nutno rozšířiti. Ve vinárně čepovala se různá vína, z nichž největší oblibě se těšila vína bzenecká, z kterých byly na čepu „lipka“ roč. 1925 a 1926 a červené bzenecké.

Obsluhu obstarávala děvčata z Bzence a okolí v pestrých slováckých krojích při hudbě myjavské kapely. Vinárna získala si brzy dobrého jména a nebylo snad jediného návštěvníka, který by nebyl vinárnu navštívil. Neříkalo se nadarmo: „Nebyl na výstavě, kdo nebyl ve slovácké vinárně.“ Také opavský tisk referoval několikráte pochvalně o vinárně a „Bezručův kraj“ v čísle ze dne 19. srpna 1927 přinesl řadu karikatur z vinárny a ke konci článku o výstavě napsal: „Nejzábavnějším koutkem výstavy je nesporně slovácká vinárna. Zde rozpaluje krev dobré bzenecké víno, chvilku veselá, chvilku smutná slovácká kapela myjavská a neméně náladová slečna Boženka s celým štábem bzeneckých krasavic.“

Vyčepováno bylo asi 30 hl vína a celková tržba činila 84 580,40 Kč. Opaváci se neradi loučili s vinárnou a slíbili, že navštíví rádi Bzenec, aby oplatili Bzenčanům návštěvu a u dobrého „bzeneckého“ obnovili vzpomínky na výstavu.
Těmito výstavami získalo naše víno široko, daleko, dobrého jména a získalo bzeneckému vinařství nových odbytišť.”

Bzenecké víno také proslavila Bzenecká vinárna v Ostravě, která začala fungovat v druhé polovině roku 1928 na Nádražní třídě pod názvem „Jihomoravská vinárna” a těšila se velmi dobré pověsti. Mimo ní zřídilo družstvo v Ostravě ve sklepeních staré radnice i tranzitní sklad vína určený pro prodej vína ve velkém, čímž si zajistilo další důležité odbytiště.

Druhá světová válka pro bzenecké vinařství znamenala povinný odvod hroznů a vázanou hospodářskou činnost, ale i přes to si uchovalo bzenecké vinařství po celou dobu války mírnou vzestupnou tendenci. V roce 1940 vybudovalo ředitelství zemských výzkumných ústavů ve Bzenci pokusnou stanici vinařsko-zelinářskou. Zázemí celé stanice umístilo spolu s laboratořemi do budovy zámku. Po válce proběhla první větší výstava vín ve Bzenci 6. a 7. dubna 1947 z popudu Vinařské besídky v budově Sokolovny. Bylo v ní prezentováno 459 vzorků vín ze Bzence, Blatnice, Domanína a z Vracova.

V roce 1949 proběhlo znárodnění vinařského družstva, které v té době mělo 60 zaměstnanců a začalo se měnit v čistě krajový podnik se zaměřením na vinice ve Bzenci a okolí. V roce 1950 prodalo své filiálky v Příměticích Vinařskému družstvu ve Znojmě a dál se zbavilo i svých poboček v Hustopečích, Zlíně, Ostravě a Praze. V roce 1950 začalo čerpat úvěr 650 000 Kč uvolněný na stavbu čerpací stanice a vybudování opěrných zdí. V roce 1953 se stalo národním podnikem – Slovácké vinařské závody v Bzenci se závodem v Mutěnicích a provozovnami v Čejkovicích, Dolních Bojanovicích, Kyjově, Polešovicích a Střážnici. Podnik vlastnil celkově 62 ha vinic a 6 ha vinařských školek.

Postupně se zvyšoval objem výroby a v roce 1954 došlo i k obnově výroby šumivého vína pod značkou Chateaux Bzenec, které se nejdříve vyrábělo pouze bílé a od roku 1960 i červené. Za toto víno získal závod v roce 1965 zlatou medaili na mezinárodním konkurzu v Lublini, kde byla kladně hodnocena jeho jemná vůně, lahodná chuť a poměrně nízká cena. V roce 1965 dosáhla jeho výroba 15 vagónů, což je 202 000 lahví.

V roce 1958 se stal bzenecký podnik závodem Vinařských závodů, n. p., Praha a od roku 1960 Vinařských závodů v Bratislavě. V této době započala rozsáhlá rekonstrukce a modernizace provozu v areálu zámku, která navázala na opravy budovy zámku, který byl v roce 1952 poničen požárem.

V roce 1964 byla na Bzenecku rekordní úroda vín a závody vykoupily od pěstitelů 220 vagónů hroznů za 49 000 000 Kč a závod musel začít pracovat na tři směny, aby množství hroznů zpracoval. V tomto roce se závod stal nejlepším v celém podniku a získal putovní standartu podnikového ředitele Vinařských závodů v Bratislavě a také standartu Ústředního výboru odborového svazu. Závod také spolupracoval s okolními zemědělskými podniky, kam dodával odpad ze své výroby pro krmné účely. Také obnovil pěstování révových sazenic, kterých například v roce 1964 vyexpedoval na 150 000 kusů z nichž 90 000 bylo jakostních s ujímavostí I. třídy.

V roce 1966 závod otevřel vlastní reprezentační vinárnu v hotelu Flora v Praze pod názvem „Vinárna u bzenecké lípy” a také v tomto roce získal čestný titul Závod vzorné jakosti.

V roce 1968 již bzenecký závod patřil pod Moravské vinařské závody, n. p., Mikulov a patřili k němu provozovny v Ostravě a v Mutěnicích. První z nich však byla v roce 1982 transformována v samostatný závod.

V roce 1975 započala rozsáhlá rekonstrukce závodů, jež pak trvala až do let devadesátých a v areálu zámku vzniklo 8 obrovských vínojemů – každý s kapacitou 24 hl vína. V zahradě pak vznikly nové sklady lahví.

V roce 1981 měl Bzenecký závod spolu s provozovnami 404 zaměstnanců. Po odpadnutí Ostravy v roce 1985 pak 254 zaměstnanců.

Drobní pěstitelé byli vesměs sdruženi ve Svazu zahrádkářů a byly mezi nimi oblíbeny k pěstování především tato vína: bzenecká lipka, slovácký rubín, zlatý hrozen, sylvánské zelené, ale také mnoho jiných. O jejich šikovnosti a píli svědčí fakt, že jejich vína získávala vysoká hodnocení na všech výstavách vín v regionu.

V devadesátých letech která přinesla změnu režimu, přinesla postupně i stagnaci a ukončení výroby vína v Bzeneckém zámku. Opuštěné výrobní závody koupily až v roce 2007 vinařské závody Hukvaldy, které sem přenesly své sídlo. Tato společnost sem postupně přenesla i veškeré své ostatní aktivity a bez ohledu na svůj zavedený obchodní název jej změnila na nový – Zámecké vinařství Bzenec. Pod tímto názvem dnes svými výrobky pokračuje v tradici a šíření známosti bzeneckých vín po celé republice a i za její hranice.

Dalším větším vinařstvím, které zde navázalo na tradici kvalitních bzeneckých vín je vinařství Bzenec JUDr. Blanky Ďurinové založené v roce 2001. Toto vinařství vlastní vinice v trati Psí hora a zbytek své produkce vína pokrývá hrozny nakupovanými z jiných bzeneckých vinic nebo vinic ve Svatobořicích-Mistříně, Čejči, Terezíně a v Ostrožské Lhotě. Svou výrobu mělo vinařství v budově na Horním náměstí, ale tu přeměnilo v degustační místnost a přesunulo se do mnohem modernějších prostor v areálu zámku při silnici do Těmic. Tyto větší prostory jim mimo jiné i pomohly zvýšit produkci, jež nyní činí kolem 300 000 lahví vín ročně.

Ze soukromých vinařů je dlouhodobě ceněn také p. Bunža, což ho vedlo v roce 1993 k založení firmy Vinařství Bunža, jež v současnosti obhospodařuje 14 ha vinic, z kterých produkuje svá vína. Od roku 2001 produkují i své známkové víno Bunžolé. Vinařství také obnovilo výrobu dříve známého perlivého vína Vincůr. Výroba vína probíhá v provozovaném sklepě Pod Starým hradem a konečné lahvování v bývalé sektárně zámeckého sklepení. V Barácích provozuje vinařství sklípek určený k degustacím svých produktů.

Čím dál více vinic v soukromých rukou Bzenčanů však zarůstá a zaniká jak postupně vymírá linie starých zapřisáhlých bzeneckých vinařů. Jejich děti již o vinice pro jejich náročné obhospodařování ztrácí zájem, protože pořád platí staré rčení vinařů, kteří vinnou révu srovnávali s dívkou: „Mosí sa o ni starat po celý rok a nesmí sa spustit z očí.”

Zaznamenaná úroda hroznů v jednotlivých letech v horenských knihách a obecních kronikách:

Horenské právo

Jedná se o opis z roku 1735, ale pochází nejspíše již ze století šestnáctého. Uvádím jej doslova citovaný z Pamětí města Bzence od Josefa Hanáka pro jeho snadnou srozumitelnost a zachování jazyka originálu, opatřený stejnými vysvětlivkami jako jej opatřil autor pamětí před sto lety. Na konci opisu byl uveden Rejstřík práva horenského v markrabství moravském, který byl sestaven ze začátečních slov jednotlivých článků která jsou uvedena kurzívou. Tento typ horenského práva platil kromě Bzence například i v Žeravicích, Strážnici, Hodoníně, Velkých Pavlovicích a Ždánicích. Pro srovnání uvedu na konci i část stejného horenského práva ze Žeravic, aby byly vidět drobné odlišnosti mezi jednotlivými články.

Horenské právo engelštejnské⁸ při městě Bzenci za horenství p. Jana Kotka starého, p. Filipa Kotka mladého, p. Mart. Hodonského, p. Jos. Součka, p. Jana Hlučického, p. Ant. Bílého a p. Mich. Grejssla v nově předepsané ke dni sv. Vavřince r. 1735 od Bernarda Jak. Hoffmana, ten čas syndikusa bzeneckého. Vincúr panský toho času p. Matouš Bílý.

Nejprve ohlašujeme, že pán náš markrabě J. M. kníže země této jest pravý pán gruntovní hor v zemi moravské, což by se stalo neb přihodilo svárlivých aneb obtížných věcí, to my na J. M. horní konšely vznésti máme, a J. M. má to spraviti a vypraviti jakožto vrchní pán soudů našich.

2. Oznamujeme, že každý pergmister je mocný na místě J. M. nad horami a jeho horní konšelé též moc takovou mají a jako pergmistr jsou, a kdož by koupil neb prodal vinohrad, když by pergmistra nemohl míti, tehdy může jeden konšel horní odevzdati aneb přivlastniti, daje pergmistru jeho právo. Kdož čtvrt vinohradu přijímá, ten má dáti 2 d.⁹ a ten, kdož odevzdá, 1 d. pergmistrovi má oba dáti vepsati v knihy horenské, zač jest prodán, na které časy neb léta pro potomní nesnáze.

3. O soudu také oznamujeme, že dvakráte v roce soud horní osazen býti má, první soud tu neděli po sv. Jiří a druhý tu neděli před nebo po sv. Vavřinci, leč by z některé zvláštní příčiny odložen byl od samého pána gruntovního.

4. Také oznamujeme, že všichni, kteří vinohrad v horách mají, ti mají v ty časy jmenované při obojích soudech aneb právních býti, a každý má oznámiti své vinohrady před pergmistrem a horními konšely a má dáti z každé čtvrti 1 d., a kdož by toho neučinil, ten propadne 10 gr. tolikrát, kolikrát by toho neučinil a to bez všeho odporu.

5. Také oznamujeme, že žádný vincour nemá dělníků z cizího vinohradu do svého odluzovati. Pak-li by to učinil, a na něj to shledáno bylo, kolikrát se toho dopustil, tolikrát propadne 10 gr. svým pergnosům¹⁰, a v tom jeho pán nic vinen nebude.

6. O shnilých kolech taky oznamuje, že vincourovi odpuštěno jest, aby shnilé koly sbíral a pakli by on, anebo jeho vladař, aneb jeho dělník lámal dobré a užitečné koly na kusy, ten jest na Milosti Pána svého, a hrdlo propadl by každý, kdož by to učinil.

7. O vzetí kolku oznamujeme, když by který pocestný člověk vzal jeden kůl v horách, o který by se podpíral, ten za to nic nepropadne, a kdož by vzal dva a popaden byl s nimi, ten propadl 5 lib. svého masa neb ruku, pak-li by vzal tři, ten propadl hrdlo.

8. O tlučení kolů také oznamujeme, kdož by koly k bití byly hospodářovi k požitku, kdož by jeden kůl vzal sobě k požitku a hospodářovi ke škodě, ten hrdlo tratí.

9. O místu před vinohradem také oznamujeme, že místečko před vinohradem má tak široké býti, co vůz s koňmi dlouhý jest, a to místo má tak velké právo, jak vinohrad sám, a kdož by na toto místo utekl, a jej kdo řečí neb jinými neslušnými věcmi neb slovy urazil, ten propadl 5 lib. svého masa neb ruku, pak-li utekl do vinohradu o poctivou věc, tehda má plný frejunk¹¹ jako v kterém místě až do pergmistrova příští¹² aneb do příští jednoho z konšelů, ti mají dáti jej ku právo k jeho odpovědi, což k němu žalovati má. Pak-li je věc nepoctivá, tehdy nemá žádného frejunku jako zrádce, mordéř nebo násilník.

10. O svádce ve vinohradech my také oznamujeme, když by se dva dělníci ve dvou vinohradech svadili, a meze by je dělila, takže by dohromady nepřišli, jeden každý z nich propadl 10 gr., pak-li by v hromadu běželi přes meze a jeden druhého udeřil, tehdy jsou frejunk zrušili a hrdlo propadli, pak-li by kdo života svého na vinohradě bránil, nemoha toho nijak ujíti v tomže by zabil druhého, ten proti hoře, ani proti horným nic by vinen nebyl, jedině aby proti Pánu Bohu a přátelům doložil, jakž právo jest.

11. O runě a mezích mezi vinohrady my také oznamujeme, že vnitřní meze svým chodem přísluší k zevnímu vinohradu, ačkoliv jich obojích jest, také nemá blízko z obou stran meze dovolovati, než pňoví tak daleko má býti od meze, co by motykou mezi ním a mezí mohl táhnouti, a kdož by v tom byl postižen, že by k mezi blízko dovoloval sobě ku polepšení, a že by se skrze to meze kazila, kolikrát by to koli udělal, tolikrát 5 lib. vosku pergmistrovi a 12 d. alb.¹³ aby dal a sousedu svému aby škodu opravil.

12. O podtahování pod zem oblouků my také oznamujeme, kdož by jeden vinný peň aneb více z svého souseda vinohradu pod zemí do svého vinohradu uvedl a jinému pni odnímal, sousedu ku škodě a sobě k polepšení, uznal-li jeden konšel horní nebo dva muži obecní, a bude svědky usvědčen, ten hrdlo propadl a jest falešný a přísluší na rošt a pak-li uteče, jeho všecek statek, mohovitý a nemohovitý, propadl Pánu svému a jestnevyčtený¹⁴ a nemůže nikde žádného frejunku míti.

13. O vytažení oblouků my také oznamujeme, kdo by ve vinohradě popaden byl ve dne neb v noci, když by víno zralé bylo, a bral-li by víno, ten hrdlo propadl, a pokládají jej za zloděje, a kterýž by soused jej popadl, tomu má všecka obec a hora neb právo pomoci buď na mistra¹⁵, aneb k čemukolivěk, a což by koli na nákladu bylo, má s ním celá obec trpěti.

15. O krádeži my také oznamujeme, kdož by chodil na soumezi aneb frydu na hoře neb dole a neukradl by nic, ale má úmysl krásti, bude-li popaden, bude počten za zloděje a hrdlo tratí.

16. O hotařích my také oznamujeme, když hotař se usadí¹⁶, ten má věrně hlídati a tomu jest odpuštěno, když večer jde domů po zvonění klekání, aby sobě vzal 3 hrozny vína a ty má nésti v ruce a ne v koši a má je ukázati pergmistru anebo jednomu hornému konšelu. Neudělají-li toho, mají v jeho domu hledati a najdou-li u něho znamení, buď málo neb mnoho, ten propadl hrdlo, a taky toto právo k němu jest, dělal-li by ve své budě mest, aneb prodával-li by hrozny, buďto ve dne aneb v noci, aneb prodával-li by ovoce ze stromu aneb na stromu, každý takový propadl hrdlo, takové hotařův právo jest a v sobě zavírá. Jestliže by jej kdo nutiti chtěl, buď jízdný neb pěší aneb obecný člověk, o lidský statek a bude v tom dopaden, hrdlo tratí.

17. Právo pergmistra na hrozny, také pergmistr má toto právo, aby jemu hotař na každou sobotu 3 hrozny dal neb košík vína, jež by státi mohlo za 2 d., a má počíti bráti na konci v hoře a má bráti napříč přes všechny vinohrady z vinohradu do vinohradu.

18. Soud o vinohradech, také tyto hory právo mají: Když se dva sousedé o jeden vinohrad, buďto známí neb neznámí, soudí, tehdy pergmistr má je oba v přípovědní právo vzíti a obě strany zaručiti ku právu, a potom se o tu věc spolu suďte a na kterém sejde, ten propadl pánu svému 10 gr. a pergmistrovi 12 d. Pak-li se chce zase souditi, má tomu, který jej dostal právem vendirovati¹⁷, hotových peněz položiti tolik, jak ten vinohrad drahý jest, a potom nechť žaluje, jak chce.

19. O odvolání k soudu, my také oznamujeme, jestliže by se který soused odvolal, buďto žalovník nebo odporník, k soudu, ten má to učiniti k soudu ze čtyř stolic, pergmistrovi a jeho radův, a mají k tomu vzíti své při horách, kteří mají vinohrady, aneb jiné dobré lidi, aby moudře mohli se smluviti, pak-li se nemohou smluviti, mají se utéci k našemu Pánu markraběti této země, a J. M. má na to vydati ortel s radou svých služebníků a s radou měšťanů v městě Brně, a což tu nalezeno bude, to mají zase dáti na město neb na dědinu tu, kdež se o to soudí, a při tom má zůstáno býti, a každý se odvolati nemůže.

20. Kdo by vinohrad zastavil, my také oznamujeme, jestliže by kdo vinohrad zastavil buďto židům neb křesťanům pro svou nouzi, tehdy má býti vymíněno před pergmistrem, co podstavuje, požitek-li, kterým by se ten vinohrad vyplatiti mohl, a aby pňoví zůstalo, pak-li zastavuje grunt k tomu, tož do roka to stojí při židu, chce-li se tím užitkem hojiti, pak-li na požitku sešlo¹⁸, tehdy může pňoví prodati, ale má prve dlužníkovi svému prvnímu dáti věděti, a nevyplatí-li ho třikrát po 14 dnech aneb v 6 nedělích, tehdy může ten vinohrad prodati, co nad to zbude, dlužníkovi svému to nahraditi má. Pak-li by se sešlo, to má dlužník vyplniti. A jestliže by kdy žid neb jiný člověk půjčil na vinohrad a dal své připovědění před hornými a pergnosy, ten má své peníze na každý rok před právem ohlásiti a neučiní-li toho, pohorší svému právu, ale to stojí pergmistru a židu, zdá-li se že by ten vinohrad za to dosti drahý byl, tehdy má ten žid vinohrad prodati, aby vinohradu nic nesešlo a aby dělán byl, aby Pánu nehynulo na jeho platech, a ten člověk nemá tím nic vinen býti jiným statkem svým.

21. Kdo víno koupil, také oznamujeme, kdyby který host víno koupil v horách, tehdy kdo by víno prodal, má jemu to víno před svými dvěma sousedy pro svědectví hamovati¹⁹, tak aby Pánu na jeho desátku nic nesešlo, a má to vypraviti bez hindrování²⁰ a má ochrániti na míli od hory, a žádný usedlý člověk nemá zapovídati toho člověka aneb pro peníze obstavovati, pak-li by se dva hosti o jednu koupi svadili, může jeden druhého obstaviti a má se jim na druhý den pomoci, aby na třetí den mohlo býti odpravení.

22. O hamu²¹ my také oznamujeme, že mají jeden ham udělati a ten má hamován býti s radou pergnosův, aby byl k sobě i od sebe, k brání i dodávání.

23. O vybírání desátků my také oznamujeme, že desátník má svou čtvrt na horním kbelu²² s vědomím a radou horních konšelův, kterýmž svůj desátek bráti má, a pergmistr aneb jeden pergnos má s nimi jeti, aby se lidem spravedlivě stalo. Pak-li by chudý člověk své víno do beček vlil, tehdy desátník má vzíti míru spravedlivou na jednom drelinku a to víno hamovati, buď ho málo neb mnoho. Pak-li by ten člověk neměl vína tolik, tehdy má v druhém neb třetím vinohradě vedle sebe, nahoře neb dole koupiti, aby Pánu svému desátek vyplnil.

24. Kdo by víno před desátkem překryl²³, také toto oznamujeme, že desátník má toto právo, kdož by své víno překryl tajně schovaje a desátku pravého nedal a bylo by to na něm shledáno, ten jest desátníku neb pánu gruntovnímu to víno, což v tom vinohradu utržil, propadl, a potom, jako k jinému zloději trestáním má se k němu přikročiti.

25. Kdo na pni vína kupuje vnově, také hora toho za právo má: Kdož vnově víno na pni kupuje, ten má svou přípověď dáti pergmistrovi před jedním perknosem neb konšelem horním, jestliže pak by se víno zkazilo skrze krupobití, aneb skrze kterékoliv dopuštění boží, a že by ten člověk chudý neměl jemu co dáti a také, že by nenašel koupiti ve třetím vinohradě od sebe dole neb nahoře, má jemu zase peníze jeho vrátiti, pak-li by jich jemu nedal, tehdy ten má své peníze na pňoví.

26. O perkrechtu daní také hora za právo toto má: Jestliže by kdy kterého roku víno se zkazilo neb neurodilo a že by kdo neměl z čeho perkrechtu dáti a nenalezl v hoře koupiti, tehdy Pán jeho na jiný rok má jemu beze vší škody čekati.

27. O obstávce vína pod horou také tato hora za právo má: Že žádný člověk nemůže vína u hor pro peněžitý dluh zapovídati, leč by to byl prve zaopatřil před pergmistrem a horními konšely právem svou přípovědí, tehdy jest nejprvnější a obdrží své právo.

28. O upomínání dluhů dále hora za právo má: Že žádný dlužník pro upomínání dluhů má jíti na míli od hor beze vší překážky.

29. Kdo by vinohradu neřezal, také hora vinohradní za právo má, kdo by vinohrad měl a nemohl jej dělati a k tomu se nepřičinil, aby řezán byl, když by řezali jiní a kopali, že by se víno v pupencích ukazovalo na vinohradech, ten vinohrad jest propaden Pánu gruntovnímu beze všeho odporu. Pak-li by ten člověk neb erbové zase ten vinohrad chtěli míti a od Pána gruntovního vyplatiti, má jim k výplatě neobtížně dán býti, a má se sousedům svým o škodu umluviti a Pánu svému 5 funtů vosku dáti, pergmistrovi 10 gr., aneb ten vinohrad odevzdej sám od sebe i ode všech svých přátel a erbův.

30. O dědictví také hora za právo má: Kdož vinohrad má na své moci den a rok, kterýž by koli dědic v zemi usedlý byl a po smrtelné ruce chtěl by toho vinohradu držitelem býti, ten se má každý rok na právu horním jedním penízem připovídati. Neučiní-li toho a zanedbá-li jeden rok, sám svého práva se zbaví a nemá-li on aneb jeho erbové k tomu co říci, tehdy má tak mnoho ehontirovat aneb uručiti, jak nahoře psáno jest, těch 5 funtů vosku.

31. O poručnících dále hora toto za právo má: Když poručníci vinohrad v své moci mají a jej drží, kteréhož to vinohradu nejbližší erbové čekají, když k svým letům přijdou a ještě jim z toho poručníci odpovídati mají, opustí-li to den a rok, sám sobě v tom překážku učiní, na každý rok nebude-li se připovídati.

32. O sbírání vína také toto hora za právo má: Když by se již víno bráti aneb sbírati mělo, který by soused šel ze svého vinohradu mimo vinohrad sousedův a jemu stoje na jeho mezi bráče vzal, ten jest pergmistrovi z každého bráče 5 gr. pokuty propadl, pak-li by stál na své mezi a volal na ně, on nic nepropadne.

33. O pasení dobytka také hora toto za právo má: Když již víno berou, tehdy pergmistr s radou horních konšelů má dáti provolati, aby žádného dobytka, krav, koní, sviní, ovec do vinohradu nepouštěli, a čí by koli dobytek postižen byl, ten propadl z každé hlavy dobytka 1 gr., a komu by škoda se stala, opraviti a s ním se umluviti má.

34. O ostrlizu jest také zapověděno, aby žádný neostrlizoval než ve svém vinohradě, leč by všudy v hoře sebráno bylo, a kdož by v tom popaden byl, ten pergmistru 5 gr. propadl.

35. O honbě neboli myslivosti také toto jest zapověděno: Všelijaká honba aneb myslivost přes celý rok nemá ve vinohradech bývati, a kdo by s koněm dopaden byl, ztratí koně a k tomu propadl 5 funtův, pak-li by moci ujel, aneb byl-li by jízdný proti moci, buď nám v tom J. M. pan markrabě ku pomoci, jakož prve psáno jest, a k J. M. utéci se o to mají aneb k Pánu gruntovnímu.

36. Réví cizího nebráti také hora za právo má: kdož by pňoví neb réví z cizího číhokoli vinohradu domů bez vůle pána vinohradu toho nosil, ten propadl 5 gr. purgmistrovi.

37. Vína v hroznech neprodávati také hora za právo má, když víno zralé, a že by kdo ze svého vinohradu před vinobraním pomalu víno v hroznech aneb jinak prodávati chtěl, toho nemá žádný učiniti bez dovolení Pána gruntovního, komuž ty vinohrady přináležejí. A pak-li by to bez vůle Pána gruntovního učinil, ten propadne to víno, co v tom vinohradě má a hornému 10 gr. pokuty.

38. Stezky nenáležitě zapověděné, také hora za právo má, že všechny nespravedlivé stezky mezi vinohrady jsou zapověděny a kdož by v tom popaden byl, pergmistrovi 10 gr. propadl, a chtěl-li by toho pergmistr zanedbati a byl by přemožen neboli přesvědčen jedním konšelem horným, ten jest propadl Pánu svému 5 funtů, kolikrát koli by se toho dopustil.

39. Vína z cizích hor nešenkovati a nevoziti. Psáno jest, že hora za právo má, také žádného vína z jiných hor nešenkovati a nevoziti, poněvadž z těch hor desáteční mají. Pak-li by žádný nešenkovati a dávati nechtěl a obci skrze to ouzkost na víně byla, mají moc koupiti kdekoliv od starších a šenkovati podle kupu a spravedlivého rozeznání některých obecních lidí, kteří by k tomu povoláni byli, a jestliže by kdo víno z cizích hor přivezl dříve, než-li by z domácích vykoštováno a vyprodáno bylo, ten každý takové víno propadl.

40. O hotařích také prohlašujeme, že žádný hotař nemá do vinohradu jen na 3 grefty jíti pod pokutou hrdla ztracení. Než uhlídá-li, že by byla škoda od koho, buď od ptáků, nebo od dobytka, neb od jiného dělána, má jíti ptáky vyhnat a dobytek má právo přihnat.

41. Psi mají vázáni býti, když hrozny zaměkají, také ohlašujeme, v kterém vinohradě pes postižen bude a hotař jej postihne, ten, kterého pes jest, má dáti hornému 10 gr. pokuty a tomu, komu ten pes škodu udělal, s ním se vyrovnati povinen jest.

Zpráva hotařům, kterak ve svém povolání chovati se mají, když se do hor od horného přijímají.

1. Předně a nejprve hotaři aby hor pilni byli a sousedům hus ani žádného dobytka nebili, hry v búdách aby též zanechávali, ovocí též všelijakých pod ztracením hrdla nebrali.

2. Aby hotaři dále do vinohradu nevkročovali než-li 3 kroky, leč by viděli jakou škodu, a jestliže by soused hotaře kterého ve vinohradě zastal při jakékoli škodě, buďto že by ořechy sbíral, neb jablka, neb hrušky trhal, i jiné ovoce jakékoliv, o to na hrdle trestán býti má.

3. Jestliže by hotaři na jakém pití přes pole i doma byli postiženi, o to dostatečně od horného trestáni býti mají.

4. Tolikéž kteří hotaři své mají vinohrady, aby v hoře bez horného anebo horníka vůle ořechů netloukli, nežli s jejich jistým vědomím a vůlí, jestli by se takové ořechy trefovaly k jeho ořechům aneboližto k sousedovým.

5. Tolikéž hotaři aby žádného ovoce neprodávali, buďto hrušek, jablek, leč by se v tom horném opověděli, pak-li by v tom postižen byl, hotař i soused, který by od něho kupoval, na hrdle trestán býti má.

6. Tolikéž co se dotýče ořechů, když z stromu prší, nižádný hotař ráno vstana sbírati nemá, ba ani ve dne, pokud lidé ořechů neotlukou, pak-li který postižen bude, jako k jinému zloději horný se zachovej.

7. Jestliže by hotaři kohokoli ve vinohradě zastali a toho hornému neoznámili, od horného trestáni býti mají.

8. I tolikéž jak mnozí hotaři smějí cesty aneb chodníky, kteréž jsou svobodny, zapovídati, ořechy a jiné všelijaké ovoce nastražují, potomně přítomní lidé mnohdykrát když o tom nevědí, zdvihnouce, s nimi se o to handrkují a nenáležitě šacují mimo vědomost a vůli horného, ten a takový hotař skrz to lotrovství, na kterémž by se ta věc našla, od horného jako jiný trestán býti má.

9. Toto také z přísného poručení J. M. pána se poroučí hotařům, aby žádné myslivosti střelbou, ani osidlem, ani strunami na koroptve, ani na zajíce neprovozovali a toho neprodávali, a jestliže-by v tom hotaři, nebo kdo jiný postižen byl a hotaři o tom vědíce hornému toho neoznámili, a to dostatečně jestliže by se na ně proneslo, na hrdle trestáni jako jiní zloději býti mají.

10. Tolikéž hotaři kdyby koho v hoře při jakékoli škodě nebo zlodějství zastali, mají sobě jeden druhému dáti věděti jakýmkolivěk heslem nebo znamením a tu sejdouce se k sobě na pomoc býti a bez bití takového člověka vzíti a pak-li by se bránil, jej svázati a tak svázaného k hornému jako jiného lotra a zloděje přivésti.
A takoví hotaři budete věděti jak se chovati a čeho se uvarovati a bez vůle horného před sebe nic nebrati a jemu ve všem odpovídati, aby horný o hotařích, kde bývají, věděti mohl.

Přísaha hotařův

„Já N., hotař hor vinohradních, přísahám Pánu Bohu všemohoucímu, Otci, Synu i Duchu svatému, Matce Boží Marii Panně a všem svatým, i této poctivé obci, jakož jsem k této povinnosti hotaře volen, že se v takové službě věrně a spravedlivě se vší bedlivostí a pilností chovati chci a vinohradům jak panským, obecním, sousedským i přespolních, kteříkoli v těchto horách své vinohrady mají, aby se od žádného škoda na hroznech a ovocích všelijakých nedála, bedlivě přehlídati i sám se téhož pod ztracením hrdla nedopouštěti, a kdož by koliv zoumyslně škodu čině postižen byl, neprohlídajíc na žádné přátelství neb nepřátelství, přízeň neb nepřízeň na dar neb nedar, na něj toho nezatajovati, ale ku právu horenskému dostaviti připovídám a podle všech artikulův, kteréž se na nás vztahují, chovati a podle nich se říditi chci. K tomu mně pomáhej Bůh v trojici jediný, bez poskvrny počatá Panna Maria, Matka Boží a všichni svatí. Amen.”

Horenské právo v Žeravicích

1. Nejprve oznamujeme, že náš pán markrabě JM urozený pan hrabě a pan gruntovních hor v zemi Moravské dovoluje, že v svárných aneb obtížných věcech naší hory na konšele s pilností vznésti máme a oni moc mají spravit a vypraviti jakožto vrchní Pán a správce statků našich.

2. Oznamujeme, že každý purkmistr je mocen na místě Jeho Milosti nad horami a jejich konšelé ti moc takovou mají a jako purkmistr jsou. Kdo čtvrt vinohradu přijímá, ten má jeden groš dáti a kdo odevzdává, ten má dáti jeden groš a purkmistr má oba vpsáti v horní knihy, zač je prodán, na které časy nebo léta, pro právní nesnáze.

3. O soudu také oznamujeme, že dvakrát v roce právo aneb soud horní sezeno býti má. První soud tu neděli po sv. Jiří a druhý tu neděli před a aneb po sv. Vavřinci, leč by z některé zvláštní příčiny odloženo bylo od samotného pána gruntovního

7. O vzetí kolka také oznamujem, když by který pocestný člověk vzal jeden kůl v horách na který by se podpíral, ten zaplatí 10 grošů, kdo by vzal dva a popaden byl s nimi 20 grošů, kdo by vzal tři, ten propadl na milost pána svého.

8. O tlučení kolí oznamujeme, když by kolí k bití byla hospodáři k požitku a kdo by jediný kůl vzal sobě k požitku a hospodáři ke škodě, ten hrdlo ztratí.

33. O pasení dobytka také táto hora za právo má. Když již víno zraje, tedy purkmistr s radou horních konšelů má se povolati, aby žádného dobytka, krav, koní, sviní, ovec do vinohradu nepouštěli a číbykoli dobytek popaden byl, ten propadl z každé hlavy dobytka 4 groše a od každého drobného dobytka 1 groš a komu by se škoda stala, to opraviti a s ním domluviti se má.

34. Réví z cizího nebrati hora také za právo má a kdož by pňoví nebo réví z číhokoliv vinohradu domů bral bez vůle jeho, ten propadl 5 grošů purkmistrovi.

40. O hotařích také ohlašujeme, že žádný hotař nemá do vinohradu na tři kroky neb grefty jíti a kdyby viděli, že by byla škoda od lidí neb dobytka dělána, má jíti dobytky vyhnati a na právo přihnati.

Přísaha hotaře

„Přísaháme my, hotaři hor vinohradských Pánu Bohu Všemohoucímu, Otci, Synu i Duchu svatému, Panně Marii, matce Boží i všem svatým, jakož i tobě, své milé vrchnosti, Jeho Milosti vysoce urozenému Panu Zikmundu z Petřsvaldu a tejto poctivé obci městečka Žeravic, jakož jsme v této povinnosti hotařské zvoleni, slibujeme, že se v takové službě věrně a spravedlivě, se vší bedlivostí a pilností chovati budeme a k vinohradům, jak panským, obecním, sousedským i přespolním, kteří své vinohrady v těch horách mají, aby se od žádného škoda na hroznech a ovoci všelijakém nedělala, bedlivě hlídati i sami se toho též pod ztracením hrdla nedopouštěli a kdožkoliv by zúmyslně činíc škodu přistižen byl, nepřihlížejíc na žádné přátelství ani přízeň na něj toho nezatajovali, ale ku právu horenskému představiti povinni budem. A podle všech artikulů, které se na nás vztahují, chovati a podle nich se říditi chceme. Tomu nám dopomáhej Bůh, Otec, Syn, Duch sv., Panna Maria a všichni svatí Amen.”

Za tento článek bych chtěl poděkovat zvláště panu Metoději Zemkovi za jeho poutavé a srozumitelné čtení o vinařství ve Bzenci v díle Kapitoly z dějin města Bzence, z něhož se při utváření tohoto článku hlavně vycházelo, a chtěl jej věnovat bývalému katechetovi ve Bzenci panu Josefu Hanákovi, autorovi Pamětí města Bzence, který sám byl příznivcem bzeneckého vinařství a propagoval jej po celé republice.

Dobová nabídka hraběcích sklepů z roku 1905

Dobová nabídka vinařství Leopolda Skály pro roky 1910 a 1911

Dobová nabídka vinařství Leopolda Skály z roku 1913

Dobová nabídka Vinařsko-ovocnického družstva v Hodoníně se sídlem v Bzenci z 20. let 20. století

Seznam prodávaných vín na prvních bzeneckých výstavních trzích vín v roce 1926

Dobový katalog vydaný při příležitosti výstavy vín v roce 1932

Původní viněty místních produktů

Další viněty a etikety naleznete v Galerii vinět bzeneckých vinařů a společností v rubrice „Zajímavosti“, případně ji otevřete kliknutím zde.

Několik druhů vín Moravských vinařských závodů – závod Bzenec.

• zdroje:

• Hanák, J.: Paměti města Bzence. Adamov 1999, str. 90-95, 146, 147
• Žůrková, R.: Žeravice od minulosti k současnosti, Kyjov 1985, str. 88-89
• Kolektiv autorů: Kapitoly z dějin města Bzence, Praha 1987, str. 93-96, 133-139, 165, 209-213, 235-237
• http://www.vino.bunza.cz/
• http://www.zameckevinarstvi.cz/o-nas/kdo-jsme/
• http://www.vinol.cz/vyrobci/vinarstvi-durinova/

Přečtěte si také přepis původního textu Dějiny vinařství v Bzenci od Msgre. J. Hanáka, autora Pamětí města Bzence.