Zpráva vzdělavatele za rok 1938

Odešel rok, který měl býti rokem radosti a slávy nad dvacetiletou kvetoucí republikou. Zatím se stal rokem rozčilení, napětí, nervů, nadějí i rezignací, zoufalého odhodlání obětovat životy, nebývalé jednoty všech českých duší až konečného pokoření. Když minul 21. květen bez katastrofálních následků, tu po dokončení posledních příprav jsme uskutečnili svůj slet. Desátý, dvojnásob jubilejní. Co krásy jsme v něm prožili! Jaká odhodlanost, jaké nadšení! Neznámý neznámému tiskl ruku a na shledanou jsme si dávali na hranicích, kam jsme byli odhodláni jít všichni, jakmile „Vlast máti zavolá“. Byli jsme však poníženi, snad i zrazeni, připraveni o kraje, lidi, naše sokolské jednoty rozpuštěn a majetek jejich zabrán. My však chceme, musíme a budeme žít dále.

V roce 1938 nás přejelo kolo dějin. Ocitli jsme se pod ním a byli jsme zraněni na údech i těle. Hlava, duše, srdce však zůstaly. Budeme tedy pracovat a věřit. Není příčiny, proč bychom se měli vzdát víry Husovy, víry Jiřího z Poděbrad, víry T. G. Masaryka a Tyrše: že nakonec přece pravda zvítězí!

Činnost naší jednoty r. 1938 počala přípravami na X. všesokolský slet. Samostatných proslovů týkajících se sletu bylo proneseno 10.

Přednášky byly 3, debatní schůzka 1, divadelní představení 2, zvláštní oslavy byly 2, kulturních výchovných filmů bylo 7, programů zábavních 1, taneční zábavy 2.

V měsíci září až prosinci byla všechna činnost věnována jednak mobilizaci, kdy členové jednoty konali sokolské hlídky, jednak přístavbě nového tělocvičného sálu. S velkými finančními obětmi byl krásný tělocvičný sál slavnostně předán dne 12. prosince 1938.

Při té příležitosti byl vykonán slib nově zapsaných členů.

Bylo jich celkem 44.

Přeji naší práci a činnosti hodně zdaru.

Na zdar!

Jarmila Kmentová, zástupce vzdělavatele