Židovská obec ve Bzenci

Počátky židovské obce ve Bzenci

Počátky židovské obce ve Bzenci zatím nelze zcela přesně určit, ale předpokládá se že se zde nacházela již v polovině 14. století, ovšem bezpečně doloženou ji máme až ve století šestnáctém, kdy se v pozemkových knihách objevují první zprávy o obchodování Židů. K usazování ve Bzenci je zřejmě vedla přítomnost zde rozšířeného vinařství (židé totiž nesměli vlastnit ani kupovat pole, ale na vinice se tento zákaz nevztahoval – toto omezení trvalo až do poloviny 19. století) a v neposlední řadě i důležitost polohy města, skrz které vedla frekventovaná obchodní cesta spojující Brno se severními Uhrami což bylo důležité zvláště pro obchodování, které tvořilo hlavní živnost bzeneckých židů. Ale kromě obchodníků byli mezi nimi například i jircháři, skláři a řezníci. Tito židovští řemeslníci však nesměli být příjímáni do cechů a mohli vyrábět a prodávat zboží jen pro své soukmenovce. Jednou z jejich výsad ve Bzenci byla i svobodná volba rabína a rychtáře – za což museli ovšem platit poplatek. Také směli mít svého kantora, ale jeho volbu potvrzovala vrchnost. Jiné zprávy o židech nalezneme v urbáři z roku 1604 a rovněž se o nich zmiňuje v druhé polovině 17. století ve své kronice i Tomáš Pešina z Čechorodu (i když nepříliš lichotivě – nazývá zde totiž Bzenec jako „nidus Judaeorum” – hnízdo židovské). V té době již bzenečtí židé vlastnili 97 čtvrtí vinohradů, což bylo okolo 20 % z celkové rozlohy bzeneckých vinic.

Umístění židovské obce a povinnosti jejích obyvatel

Židovská čtvrť se nacházela mezi zámkem a dolním náměstím a tvořily ji dnešní ulice: Krále Vladislava, Žerotínova, Krátká a Zámecká. Ovšem židé vlastnili i některé domy přímo na náměstí spolu s vlastními krámky a jatkami za které odváděli vrchnosti poplatky. Také velmi aktivně obchodovali s nemovitostmi a provozovali první „bankovnictví” ve Bzenci. Byli věřiteli mnoha bzeneckých obyvatel mimo svou židovskou obec o čemž svědčí zápisy v pozůstalostech, kde se často setkáváme s jejich pohledávkami. Z roku 1589 známe i prvního jménem doloženého rabína a to byl: Moyses ben Jicchak. Bzenecká vrchnost si celkově židů ve městě vždy cenila, protože jí z židovské obce plynuly nemalé výhody a příjmy, kterých máme nejvíce doložených ze století osmnáctého. Z peněžních poplatků to bylo: dvakrát ročně 2,5 libry pepře za vlastní krámy, k dani za dům museli ročně odvést navíc 32 grošů, za žeň 8 grošů a za provozování řeznického řemesla 40 funtů masa týdně. Z nepeněžitých poplatků to byla zvláště povinnost kdykoli a kamkoli na příkaz panstva doručit dopis, vymést nádvoří zámku, sklidit jablka z vrchnostenských sadů, pomáhat při vinobraní na panských vinicích, v případě potřeby z každého domu vyslat jednoho kopáče do těchto vinic – ovšem za mzdu 3 krejcarů denně na osobu, pomáhat při skladování sudů s vínem do vrchnostenských sklepů a v neposlední řadě mezi jejich povinnosti patřilo i krmení panských psů. Smlouvou s vrchností však židé dosáhli, že za vyplacení z roboty, daně domovní a daně ze svých jiných nemovitostí platila židovská obec „paušálně” ročně 108 zlatých a 23 grošů nezávisle na tom jestli se počet židů a jejich pozemků zvyšoval nebo zmenšoval. Stejného „paušálu” dosáhli i u výše jmenované daně za žeň ze které židovská obec platila vrchnosti 10 zl a 4 gr, také nezávisle na počtu svých obyvatel.

Vývoj židovské obce od 17. až do poloviny 19. století

V roce 1604 bylo dle urbáře ve Bzenci 32 židovských domů a špitál na Dolním náměstí, ze kterého se odváděl samostatný poplatek. Také se nám v tomto urbáři dochovaly i jména tehdejších židovských obyvatel – majitelů nemovitostí ve městě – a nebude jistě bez zajímavosti je zmínit. Byli to: Abrahám Beran, Librmon, Isák Boskovský, Daniel Kramář, Lazar Kolman, Šalamon z Kojetína, Jakub Chromý, Jakub Baruchův, Daniel Baruchův, Maja Petrových, Markus Křivonos, Markus Sklenářův, Smarl Kozelek, Abrahám Ezichelův, Martin Burdas, Aron z Kojetína, Jakub Šimonův, Abrahám Polák, Samuel Mečíř, Izák Podivínský, Eliáš, Mojžíš rabínův, Abrahám Izákův syn, Jakub Mojžíšův, Lazar, Benjamin, Šteffek, Kolman z Brodu, Jakub Žerovský, Samuel z Žeravic, Markus Zlatník, Mojžíš starého Markusa zeť, Isák Strážnický, Aron Isáků, Mojžíš Sklenář a Šťastný žid. Pohromou pro židovskou obec a vlastně i pro celý Bzenec byl však vpád Bočkajovců v roce 1605 a také třicetiletá válka, během nichž bylo město zle poničeno a dlouho trvalo, než čas zahladil všechny škody. Ještě v roce 1655 je uváděno na 25 židovských usedlostí zpustlých. Aspoň malou záplatou bylo pro židy provozování a pronájem obecní palírny, kterou zde vrchnost po třicetileté válce postavila za roční nájem 100 zlatých. Také namísto zničených jatek postavili židé čtyři nové za roční daň vrchnosti 16 zl. a 4 nové krámy se smíšeným zbožím za 12 zlatých ročně. Pátý krám sice postavila vrchnost, ale pronajímala jej také židům za 3 zlaté ročně. Z této doby se nám dochovala i jména židovských provozovatelů obchodů se smíšeným zbožím: Salamon Walscher, Mojžíš Polák, Israhel Levit a Marty Comprecht a také první jménem známý židovský rychtář Lasser Mayer. Z let šedesátých 17. století je znám i žid Wolf, který zde provozoval obchod se solí a ze kterého platil vrchnosti v průměru 65 zlatých ročně. I v této době ale židé provozovali krom obchodů i řemesla a to hlavně kožešnictví, krejčovství a sklenářství. Pořád však platilo, že smějí přijímat zakázky jen od svých souvěrců. Občas jim bylo povoleno za určitý poplatek pracovat i na zakázkách pro nežidovské obyvatelstvo, ale do cechů vstoupit nesměli. Tento zákaz však nebyl často dodržován a židé pracovali tajně i pro zbytek bzeneckého obyvatelstva. Při přistižení jim ale hrozilo exemplární potrestání. Roku 1726 začal platit tzv. familiantský zákon, který omezoval počet židovských rodin a z nichž z každé se směl oženit pouze nejstarší syn. I přesto patřila místní židovská obec mezi největší na Moravě. V roce 1750 je ve Bzenci uváděno již 63 židovských domů a těsně po roce 1800 dokonce 88. V roce 1830 zde žilo 637 židů a roku 1850 jejich počet přesáhnul devíti stovek. V trestních případech podléhala židovská obec až do roku 1782 městu Bzenec, jinak však byla pod ochranou vrchnosti.

Život bzeneckých židů v letech 1850 – 1938

Roku 1867 získali židé plnou náboženskou i politickou rovnoprávnost a přestali pro ně platit různá omezení a nařízení jak tomu bylo doposud, čehož židé ihned využili a začali zkupovat nemovitosti i mimo svou židovskou obec což velmi nelibě neslo křesťanské obyvatelstvo, které přestože s nimi obchodovalo jim nikdy nebylo valně nakloněno.

Prudký nárůst židovského obyvatelstva vedl také k rozšíření židovské obce na západní stranu náměstí a prostoru za ním, takže židovské domy stály již i podél silnice v ulici Vracovské. V obci byla úřední řečí němčina, kterou se povětšině bzenečtí židé mezi sebou domlouvali a k níž se hlásili i při sčítání obyvatelstva což vysvětluje statistiky z té doby kdy je ve Bzenci uváděno 23 % německy mluvícího obyvatelstva. Také v židovské škole jež stála nejprve na náměstí a poté v Židovské ulici byla vyučovací řečí němčina. Místní židé se živili převážně obchodem se smíšeným zbožím a také se zemědělskými produkty. Nevymizela ani řemesla jako pekařství, řeznictví, krejčovství, zpracování kůží a povoznictví. Tyto povolání a živnosti se velmi často dědili v rámci rodiny. V poslední čtvrtině 19. století však nastal ve městě pokles židovského obyvatelstva, které se stěhovalo do větších měst, převážně do Vídně, takže na počátku 20. století žilo ve Bzenci již jen 416 osob židovského vyznání. Tento počet se ještě více snížil po rozpadu monarchie a vzniku samostatného Československa, kdy měli židé obavu z nových poměrů a také represálií které by vůči nim mohlo nastat ze strany místního obyvatelstva za jejich výrazné prorakouské chování během války, takže plno židovských obyvatel se vystěhovalo do Rakouska. Nutno podotknout, že i když v okolních městech k jistým nepokojům skutečně došlo, ve Bzenci se protižidovské akce omezily jen na tajný roznos letáků s protižidovskou tématikou, kterým bylo ihned zamezeno. V roce 1919 došlo ke sloučení samostatné židovské obce s vlastním městem pod jedinou politickou obec a samostatná židovská správa, která zde fungovala od roku 1852 zanikla. V roce 1930 bylo již ve Bzenci jen 138 židů.

Bzenečtí židé za druhé světové války a po ní

Předzvěstí největší pohromy pro židy však byl zánik samostatného československého státu a nastolení protektorátu Čechy a Morava pod taktovkou hitlerovského Německa. Již v prosinci roku 1941 byla bzenecká synagoga zdemolována členy NSDAP a českého fašistického hnutí Vlajka. Počet židovských obyvatel ve městě za druhé světové války byl poněkud větší než před ní, protože se sem přistěhovalo plno židů z okupovaného pohraničí za svými příbuznými. Dne 27. 1. 1943 došlo k hromadnému odsunu místních židů do Uherského Brodu a odtud 31. 1. do koncentračního tábora Terezín. Zde část zůstala a zbytek byl v průběhu roku přesunut do tábora Osvětim. Hrůzné podmínky v táborech přežili pouze dva bzenečtí židé a to: MUDr. Blumka a Robert Alt. Kompletní seznam Bzenčanů židovského vyznání odvlečených nacisty naleznete v rubrice významné osobnosti v podkapitole oběti nacistického režimu.

Po válce byl ve Bzenci ustanoven synagogální sbor s vlastní modlitebnou, který sdružoval navrátivší se místní židy a také příslušníky tohoto vyznání z okolí. Tento sbor byl ale později zrušen.

Hanák J. ,Paměti města Bzence, Adamov 1999
Hurt R. , Dějiny města Vracova, Musejní spolek v Brně 1969
SOKA Hodonín, Kronika města Bzence 1918 – 1937 AM-BZ 167
Zemek, M. : Kapitoly z dějin města Bzence. Praha 1987
Klenovský J. : Z historie židovské obce v Bzenci
http://www.bzenecko.cz