Uvedený článek byl zveřejněn ve Slováckých novinách v roce 1910.

Ze bzeneckých matrik

autor: Josef Hanák

Probíraje se starými farními matrikami, nalezl jsem v nich několik poznámek, které mezi zápisy učinil bzenecký farář Tomáš Sylvestr. Poznámky ty pocházejí z doby války třicetileté a jasně osvětlují ony spouště, jež válka způsobila v městě Bzenci i celém kraji. Uveřejňujeme je tedy z toho důvodu, že budou snad zajímati nejen čtenáře ze Bzence, nýbrž i širší obecenstvo.

Již před válkou třicetiletou stihly Bzenec válečné pohromy, jimiž město bylo přivedeno na pokraj záhuby. Původcem jejich byl kníže sedmihradský Štěpán Bočkaj. Tento postavil se r. 1604 v čelo uherských protestantů proti císaři Rudolfu II., který usiloval potlačiti v Uhrách protestantskou reformaci, vtrhl z jara r. 1605 na Moravu a dobyl 2. května i města Bzence, které s kostelem i zámkem vypálil. Požárem roztavily se i kostelní zvony. Obyvatelstvo, pokud uniklo smrti, se rozuteklo, takže město zůstalo liduprázdnou zříceninou. Pole i vinice nebyly obdělávány, ba nebylo ani nikoho, kdo by se byl opuštěných pozemků zadarmo ujal.

Město se sice během několika let poněkud zotavilo, jak patrno z toho, že r. 1613 byly dány na kostelní věž zvony nové; ale nikoli na dlouho. R. 1618 nastala válka třicetiletá, která byla i Bzenci osudnou. Nasvědčují tomu poznámky, napsané v nejstarší bzenecké matrice. Tuto matriku – začal r. 1638 Stanislav Vojtěchovský, bohosloví a obojího práva doktor, apoštolský protonotář, bzenecký, vracovský a vlkošský farář. Jsou v ní zápisy křtů z těchto obcí: ze Bzence, Písku, Vracova, Vlkoše, Vacenovic, Žeravic, Temnic (Těmic), Domanína a Syrovína.

Farář Vojtěchovský neučinil v matrice žádné poznámky, jež by se vztahovala na současné události. V listopadu r. 1640 stal se farářem bzeneckým a vracovským (Vlkoš, Žeravice a Syrovín odpadly od bzenecké farnosti) Tomáš Sylvestr, bakalář bohosloví. Vykonával tedy duchovní správu v nynější farnosti bzenecké, vracovské a domanínské. Za něho rozzuřily se lítice válečné na jižní Moravě nejkrutěji. Jest to patrno i z poznámek, které tento farář učinil mezi křestními zápisy zmíněné matriky.

V roce 1643 scházejí zápisy křtů z měsíce července a srpna a farář Sylvestr k tomu podotýká: „Pro časté a více než tyranské vpády obojího vojska (nepřátelského i císařského), pro loupeže a katanské muky byli jsme donuceni všichni uprchnouti a se skrývati.“

R. 1644 minul bez větších pohrom. Ale následující rok 1645 patří k nejhorším v dějinách Bzence. V tomto roce byla Morava jevištěm pustého drancování švédského vojevůdce Torstensona, s nímž se spojil proti císaři Ferdinandu III. sedmihradský kníže Jiří Rákóczy. Torstenson, jsa podporován Rákóczym, táhl dokonce na Vídeň a na tomto pochodu navštívil i Bzenec, jejž vyplenil. Farář bzenecký uchýlil se do hradbami chráněné a za Moravou ležící Strážnice. „Prchl jsem pro Švéda a Rákóczyho, kteří tohoto roku řádili, do Strážnice“, napsal v matrice. Dítky v dubnu a květnu narozené byly pokřtěny ve Strážnici a teprve po návratu farářově zapsány do matriky bzenecké.

Ještě téhož roku učinil Rákóczy s císařem Ferdinandem III. smír v Linci. Ke konci r. 1645 nastal však mor, jenž tak řádil, že lidé se mezi sebou ani nestýkali. Z listopadu a prosince není opět v matrice žádných záznamů a farář udává příčinu těmito slovy: „Ostatní, kteří tohoto roku byli pokřtěni, nejsou zde zaznamenáni, poněvadž této knihy nebylo po ruce a lístky se ztratily. Za zuřícího moru pro nebezpečí nákazy nebylo radno déle s lidmi jednati, nebo je, zvláště neznámé a z nakažených domů a míst přišedší, do domu vpouštěti.“ Křty se asi zapisovaly v sakristii na lístky, které se ztratily, a proto nemohly býti dodatečně v matrice zaznamenány.

Zajímavo je také srovnati v jednotlivých letech počet pokřtěných – pokud ovšem byli zapsáni – jenž je velmi kolísavý.

Tak r. 1638 je zaznamenáno 83 křtů, r. 1639 90 křtů, r. 1641 148 křtů, r. 1644 89 křtů, r. 1646 55 křtů, r. 1650 109 křtů. Za následujících pokojných let počet křtů stále stoupá.

Hlavně po nešťastných letech 1643 a 1645 počet křtů klesl velmi značně. Povážíme-li, jak velká byla tehdy rozlohou farnost bzenecká a jak nepatrný je počet křtů, pochopíme teprve zkázu, kterou v našem kraji způsobila neblahá válka. Čítáme-li na 1 000 lidí ročně jen 30 porodů, vidíme, že v roce 1646 měla farnost bzenecká, vracovská a domanínská dohromady kolem 2 000 lidí, kdežto dnes mají tyto farnosti přes 11 000 obyvatel (bez židů).

Zdroj: Slovácké noviny, r. 1910, č. 12, str. 1-2.