Neuskutečněný památník prezidentu T. G. Masarykovi

K první myšlence postavit v městě Bzenci památník prezidentu – Osvoboditeli došlo již v roce 1935 při příležitosti jeho 85. narozenin. Město vyčlenilo ze svého rozpočtu 2 000 Kč, které poskytlo jako základ fondu pro stavbu nového pomníku. S jeho slavnostním odhalením se počítalo na den 20. výročí trvání samostatného československa, tedy 28. října 1938. 14. listopadu 1937 členové městského zastupitelstva uskutečnili sbírku na památník a koncem listopadu již jeho fond obnášel 20 000 Kč. Jako prostor pro památník byla vybrána plocha před zámkem, naproti Sokolovny, k čemuž se o jejím poskytnutí svolně vyjádřilo i místní vinařské družstvo, kterému tyto pozemky patřily.

V roce 1938 byla jako pracovní komise vybrána městská rada, která tak získala dohled nad celým projektem; vypsala proto soutěž na návrh památníku ve spolupráci s SVUM v Hodoníně. Po získání většího počtu návrhů uspořádala v sále radnice jejich výstavu, kde o vítězi měli rozhodnout samotní občané města. Celkem bylo vystaveno 13 návrhů a výstavy se zúčastnilo 126 lidí. Největší pozornosti se těšil model sochaře Antonína Chromka pro nějž bylo získáno 39 hlasů a s nímž tedy město navázalo další jednání.

Poté se přistoupilo k dalším sbírkám, které měly doplnit celkový kapitál na výstavbu pomníku a do kterých přispěli i bzenčané žijící v Americe. Celkem bylo po těchto sbírkách k dispozici ve fondu okolo 44 000 Kč. Antonín Chromek byl proto požádán městskou radou o vytvoření modelu v nadživotní velikosti a zástupci obce se poté střídavě přesvědčovali o jeho práci.

Vše však brzdila celková politická situace v předvečer mnichovské krize a ani opakující se mobilizace nevěstily nic dobrého. Teprve v pozdních měsících roku 1938 oznámil sochař, že je s modelem hotov, že je vše připraveno k převzetí a převezení a požadoval za bronzovou sochu včetně podstavce 65 000 Kč, což však bylo nad možnosti města. A tak zůstal model v sochařově ateliéru v domku na samotě nad Zlínem, protože s jeho odlitím a umístěním se nemohlo zatím počítat.

Další světové válečné události však odsunuly celý projekt do pozadí a následná poválečná a hlavně poúnorová situace v našich zemích jej již pohřbila navždy. A tak Bzenec přišel o tuto vkusnou upomínku, kterou chtěli jeho občané uctít vše, co pro nás tento prezident vykonal a o co vše se zasloužil a kterého v době první republiky tolik milovali a jehož si tolik vážili.

zdroje:
• SOKA Hodonín, Kronika města Bzence 1937 – 1971 AM-BZ 168