Uvedený článek byl uveřejněn v roce 1963 ve Zprávách Spolku sběratelů a přátel exlibris.

Ze zprávy o smrti Ctibora Šťastného

Ctibor Šťastný, ředitel škol v. v., malíř a grafik, bojovník za svobodu, nositel čs. válečného kříže, zemřel po těžkém utrpení 5. prosince 1962.

Měl těžký život – i když sám působil druhým jenom radost. Narodil se 18. října 1884 v Bzenci na Moravě, absolvoval učitelský ústav v Příboře, odkudž přichází na rodné Slovácko, kde učiteluje, s očima dokořán se dívá kolem, učarovává ho bohatství barev slováckého folkloru a není se proto co diviti, že se s dobrými přáteli Josefem Hodkem a Jaroslavem Dobrovolským pouští do grafiky. Tak vznikají jeho první exlibris. V umění nachází vnitřní pohodu, radost z práce – i když život má neradostný. Brzy mu umírá žena a Ctibor – pln bolesti a s nemalým vypětím se stará o svého synka, učiteluje a maluje. V kraji pod Buchlovem se scházejí Bedřich Beneš Buchlovan, Karel Jaromír Obrátil, Josef Hladký, J. H. Štěrba, Jožka Pospíšil, z kumštýřů Josef Hodek, Jaroslav Dobrovolský, Ctibor Šťastný a v „Hradišťu“ je živo. Ctibor se soustřeďuje na leptání. Jeho barevné akvatinty okouzlují pečlivým provedením i pestrostí barev. Žení se podruhé, začíná radostněji žít. A tato vnitřní radost se objevuje v hýřivých barvách jeho kouzelných květů, jeho exlibris jsou vyhledávána zahraničními sběrateli, jimž vytvořil řadu vpravdě mistrovských akvatint. Z jedné jediné desky kouzlil barvami hýřící květy, kresebně, graficky i tiskařsky jedinečně provedené. Troufám si tvrdit, že nemá u nás – ani v zahraničí – v tomto směru konkurenta.

Jeho radostná práce je přerušena zásahem gestapa. Pro odbojovou činnost (na přímé udání konfidenta Ryšánka) je i s manželkou zatčen a vězněn až do konce války. Vrací se však sám – bez manželky Anděly, jež byla umučena v Sachsenhausenu. S podlomeným zdravím přichází do „prázdného domu“. Začíná znovu a v bolestném údobí vzpomíná na radostné chvíle. Proto působí kol sebe jen radost. Překrásné jsou také jeho soubory „Památné lípy bzenecké“, „Naše úvozy“ i mnohé grafické listy.

Prohlížíme-li dnes přes 350 listů Ctibora Šťastného, můžeme být právem hrdi nato, že tento skromný a dobrý člověk i umělec se cele věnoval tvorbě exlibris – jimiž působil radost těm, kteří jej měli rádi a kteří na něj budou vždy rádi vzpomínat.