NĚCO O MÝCH VÝMĚNNÝCH STYCÍCH ČESKO-POLSKÝCH

Do kultu exlibris zasvětil mě můj zesnulý přítel Jaroslav Dobrovolský roku 1929. A nejen to, ale i do grafické mé práce byl jsem jím inspirován. Do začátku mi dal i svůj bohatý materiál výměnný a pak, když mi udělal první dvě knižní značky a i další, měl jsem i materiál vlastní. Při jednom z častých našich rozhovorů, když jsme se již navzájem dobře poznali, nabádal mě k tomu, abych sám zkusil něco v exlibris vytvořit, a to v leptu, který by mi lépe slušel než dřevoryt. Dal jsem si říci a pokusy se mi dosti dařili. Měl jsem pak i svůj vlastní materiál a pomalu se mi množil i od jiných autorů (Bartošík, Fleissig, Johannsen, Hodek, Vadasz, Nagy, Wimmer, Váchal). To již jsem pilně vyměňoval nejen s domácími sběrateli, ale i s cizinou. Již v roce 1931 jsem měl čilé výměnné styky s Polskem. Několikrát jsem v tom roce vyměnil s p. Rud. Mekickim ze Lvova. K tomu ještě téhož roku přibyli Frant. ryt. Biesiadecki, Bronislaw Goldman, Max. Goldstein, všichni ze Lvova a dále Kazim. Reichman z Varšavy a Frant. Zygarkowski z Poznaně. Slibné to byly začátky, ale pak několik let byla nějaká stagnace, až zase v r. 1936 až 1937 opět ze Lvova se ozval náš krajan Ludv. Feigl. Hlavní a nejintenzivnější styky nastaly r. 1938, a to s p. Tad. Lesznerem z Varšavy. Ještě téhož roku jsem s ním vyměnil pětkrát (celkem 136 listů). K němu se přidružil p. Ant. Kurcz z Radomi. Roku následujícího jsme slibně pokračovali (devětkrát – 223 listů). To už jsem nejen vyměňoval, ale také pro ně vytvořil své první listy, a to pro jeho dcerušky Irenu a Žofii Lesznerovnu r. 1939 krajinné motivy z našeho parku a pro T. Lesznera typickou staročeskou chalupu s okolím a pražské věže. Jeho přičiněním jsem rozmnožil okruh vyměňovatelů. Velmi cenné zásilky výměnné mi posílala paní Amanda Glänzerová a paní Žofie Weryha-Darewska z Varšavy. Také jsem pro obě dámy vytvořil knižní značky, pro první jižní krajinu, pro druhou exlibris et musicis; rovněž pro pana Ant. Kurcze Oravský zámek.

Musím se však přiznati, že za své práce ani za jiné listy, které on zprostředkoval, jsem od svého nového přítele nebral honoráře, ale místo nich opatřoval mi listy od polských grafiků. Tak jsem získal 3 lepty od Edw. Przeorské, několik dřevorytů od Kaz. Wiszniewského z Kielců, jeden dřevoryt od Henr. Gacziňského a dřevoryt od Štef. Urozewského. Mimo již jmenované listy vytvořil jsem jeden list pro Krysi Dembickou (chrysantemu), v r 1941 pro T. Lesznera rytíře na koni v útoku, pro p. Edw. Chwalewika kathedrálu sv. Jana ve Varšavě. R. 1942 pro Marii Kulikowskou pozdní sníh, pro Irenu a Žofii Lesznerovnu květinové motivy, pro paní Irenu Urozewskou růži, pro Edw. Przeorskou lesní zátiší. Poslední práce, která byla určena pro min. úř. Edw. Chwalewika a měla vyjadřovat česko-polské sbratření, nebyla provedena. Desku i s náčrtkem jsem však v té spoušti ve svém bytě našel po svém návratu z kriminálu.

Snad bude dokončena – až jak se domluvíme s p. Lesznerem. Naše korespondence byla vždy velmi srdečná a přečasto jsem na něj v době svého věznění vzpomínal. Také jsme si několikrát v dopisech představovali naše shledání u mne v Bzenci. Snad, až se poměry zlepší, i toho se dočkáme. Oba jsme byli osudem krutě potrestáni. Chystám slušnou kolekci jednak svých prací, jednak dublet, abych milému polskému druhovi pomohl opět k jeho milé libůstce.

Ctibor Šťastný

Článek byl uveřejněn 20. 6. 1946 v Knižní značce roč. 6, č. 3, str. 2-3.