Časopis „Bzenecký kraj“ vydávala místní KSČ v Bzenci pod vedením bzeneckého učitele Antonína Pojety. I když se jedná o silně tendenčně zabarvený časopis, přesto v něm nalézáme důležité a zajímavé informace o dění v městě Bzenci v prvních měsících po ukončení druhé světové války, které nejsou v důsledku překotných událostí zachyceny ani v městské kronice. Proto jsme se nakonec rozhodli uveřejnit kompletní přepis všech dochovaných čísel tohoto časopisu, které se nalézají v Expozici města Bzence. Postupem času nám také některá dochovaná čísla předali místní občané, za což moc děkujeme a opravdu si toho vážíme!
Bzenecký kraj – 14. května 1945
Vydává KSČ v Bzenci.
Zbavme se vlivů fašistické propagandy.
„Tisíckrát opakované lži lidé nakonec přece uvěří.“ To bylo základní heslo německé propagandy vypracované s vědeckou důkladností a přímo ďábelskou rafinovaností jejím tvůrcem a vedoucím Goebelsem. Dědictví tohoto hesla se ještě dlouho bude projevovat v myslích mnoha lidí, kteří poznali novodobou německou „kulturu“.
Vzpomeňme všech těch obrovských propagačních akcí, do kterých byl zapřažen celý státní aparát, a s jakou vytrvalostí byly určité události nebo hesla omílány až i hodně kritičtí lidé začali říkat, že snad na tom přece něco je.
Jsme hrdi na to, že jsme v hlavních věcech vlivu této rafinované propagandy nikdy nepodlehli a že jsme nikdy nepřestali věřit ve svoji pravdu, která nakonec musela zvítězit. Ale nebojme se také přiznat, že v myslích některých našich lidí zapustila některá fašistická hesla své kořeny a že nám dá mnoho přesvědčiti je, že pravda jest jiná. Nemůžeme probírat zde všecky ty lži nebo polopravdy o státoprávním postavení našich zemí nebo o rasové a národnostní otázce, nebo o umění apod.
Dnes, kdy válka je skončena a my budujeme nový státní, hospodářský, sociální a kulturní život, musíme si opakovat, jaké ideály a síly nám umožnily dnešní postavení. Náš přínos k vítězství nad německým fašismem hlavně v politickém ohledu je nesporný; všecky vrstvy obyvatelstva, aspoň ve svém celku, neztratily nikdy správnou orientaci přes všecku německou a zrádcovskou agitaci. – Ale bez Sovětského svazu a jeho Rudé armády by byl náš boj marný. A právě proti Sovětskému svazu byla od počátku nejvíce zamířena všecka německá propaganda a ohlas její slyšíme u nás dodnes. Válka trvající téměř šest let nepřináší sebou ve svém konečném stadiu nic krásného a tak není divu, že některým postiženým selžou na okamžik nervy. Tento stav chápeme, ale nemůžeme připustit, aby lidé, kteří na válce v pravém slova smyslu vydělali, nebo ji přinejmenším bez úhony přežili, rozšiřovali zastřeně, nebo otevřeně zprávy o událostech, které konec války nese sebou, v době, kdy je třeba budovati stát a nový sociální pořádek. Nemylte se, že je to jen náhodné vypravování o tom, co se někde stalo. Všimnete-li si, kdo tuto novou šeptandu dělá, uvidíte, že se sleduje jasný záměr zkalit hned zezačátku náš poměr k Sovětskému svazu. To nesmíme připustit. Sovětský svaz přinesl obrovské oběti v boji i v práci, které by nebyl schopen snad žádný jiný stát na světě. Sovětský lid v oblastech, kudy dvakrát přešla fronta, prožil taková utrpení, o jakých nemáme ani zdání a přesto hned po osvobození se dal do nadlidské práce, aby vybudoval komunikace a továrny pro frontu a neptal se, kde bude bydlet a co bude jíst. Tyto jeho oběti nás zavazují ne jen ku vděčnosti, nýbrž i snaze učiti se od ruského lidu a pochopit, odkud čerpal sílu k boji a obětem.
rh.
Časy se mění.
Rusko, za vlády carů obr na hliněných nohou s národem neuvědomělým, je dnes vítězným slovanským státem a vedoucím činitelem celé Evropy. Komunistická strana, dříve strana vyděděnců a opozičníků, je dnes vůdčí stranou státotvornou, ztotožněnou s programem vlády republiky, stojící plně za prezidentem Dr. E. Benešem a jeho přátelstvím s maršálem Stalinem, kdysi pronásledovaná, pronásleduje dnes nepřátele a škůdce národa a zaručuje právo a spravedlnost pro každého. Kolo osudu se točí: kdo byl nahoře, je dole, kdo byl dole, dostal se ke slovu.
To je nutno vzít na vědomí a vyvodit důsledky pod zorným úhlem prospěchu národního celku.
-eta
Do nové práce.
Ustupte z cesty, přátelé mojí,
nezdržujte mne, musím jít,
nad mlhou dálky hvězda má stojí,
vzhůru mne volá její svit.
Není můj druh, kdo barvu má dvojí
za právem dnes mne vede cit,
slovanské Rusko, vítězné v boji,
na cestu beru za svůj štít.
Dost bylo falše, zloby a záští,
podvodu, lsti a sobectví.
prodejné duše ve ctnostném plášti
přemnohým vládly úřadem.
Do prachu se vším zlořádem!
Právu chci vydat svědectví.
-eta
Zprávy:
Pan prezident Dr. Ed. Beneš byl uvítán v Masarykově rodišti nadšenými davy slováckého lidu, jež pozdravil z balkonu městské radnice. Všem se zachvěla srdce zvláštním pocitem při pohledu na jeho bílou hlavu, na jeho drahou tvář, nesoucí stopy sedmileté práce v zahraničí.
Složení čsl. vlády, jmenované dne 4. dubna 1945:
- Fierlinger, ministerský předseda
- David, náměstek předs. vlády
- Široký, náměstek předs. vlády
- Dr. J. Šrámek, nám. předs. vlády
- Jan Ursíny, nám. předs. vlády
- Jan Masaryk, min. zahraničních věcí
- Lud. Svoboda, min. nár. obrany
- Hub. Ripka, min. zahr. obchodu
- Václav Nosek, min. vnitra
- Vavro Šrobár, min. financí
- Dr. Zd. Nejedlý, min. škol. a osvěty
- Jar. Stránský, min. spravedlnosti
- Václav Kopecký, min. informací
- Laušman, min. průmyslu
- Ďuriš, min. zemědělství
- Ivan Pietor, min. vnitř. obch.
- Ant. Hasal, min. dopravy
- Fr. Hála, min. pošt
- Jos. Šoltéz, min. ochrany práce a soc. péče
- Dr. Ad. Procházka, min. zdrav.
- Václav Majer, min. výživy
- Vlado Klementis, st. taj. v min. zahr.
- Dr. Mikuláš Ferjenčik, stát. taj. v min. nár. obrany
- Jan Lichner, stát. taj. v min. zahr. obchodu
Výzva:
Pro civilní nemocné a raněné minami, ošetřované v domě Fürstově, se prosí o darování poživatin všeho druhu správě ošetřovny.
Národní výbor provedl včera peněžní sbírku na výplatu mzdy dělnictvu, pracujícímu na opravách mostů aj. Sbírka byla přijata s pochopením. Zítra přineseme její výsledek.
Bytoví referenti přidělili již několik bytů, uvolněných odchodem Němců a kolaborantů, potřebným našim lidem. Kvitujeme s povděkem.
Bzenecký kraj – 17. května 1945
Vydává KSČ v Bzenci.
Prezident Dr. Ed. Beneš v Praze.
Včera 16. května se vrátil prezident republiky téměř po sedmileté emigraci do Prahy. Sedm let diplomatických a politických bojů jest ukončeno triumfální cestou z Londýna přes Moskvu, Košice a celou republiku. Dr. Ed. Beneš jest jedním z mála evropských státníků, kteří boj proti nacismu dovedli od začátku až do konce. A tím jest dán také jeho význam, který sahá daleko přes rámec našich vlastních politických problémů. V době, kdy politicky rozervaná Evropa stála zde jako nevyhnutelná oběť Německa, sjednoceného vypjatým nacionalismem a světovládnými choutkami. On jediný viděl jasně, kde jest záchrana a nedal se ničím mýlit i když vedoucí státníci jiných států i velmocí ztratili hlavu. Proto také jemu věnovala nacistická agitace od začátku takovou pozornost; ještě jako prezident suverénního státu byl hanebně napaden na veřejném projevu Hitlerem a později se výpady proti němu opakovali v nacistickém i v našem zrádcovském tisku a rozhlase. Tato nenávistná agitace měla jediný cíl: otřást důvěrou, kterou měl Dr. Eduard Beneš nejen u nás, ale i v ostatní Evropě. Představme si válečná léta 1939 až 1942, dobu největších vojenských úspěchů Německa, dobu mizí všechny vedoucí politické i kulturní osobnosti v koncentračních táborech nebo v emigraci a kdy určití vlivní lidé se propůjčují k zrádcovským službám okupantům v celé Evropě. Představme si, jaký význam má v té době muž, který ani na okamžik nezakolísá ve své víře v netušené výrobní možnosti Velké Británie a Spojených států a v obrovskou morální a vojenskou sílu Sovětského svazu. Tato Benešova neochvějná víra ve vítězství nad Německem jest spojena s jeho neúnavným úsilím o mezinárodním uznání československé vlády v Londýně, o smazání mnichovské potupy a o navázání trvalých politických a vojenských svazků se spojeneckými státy a především se Sovětským svazem. Dík houževnatosti a diplomatické obratnosti končí všechny tyto akce úspěšně. Svůj návrat do vlasti přes Moskvu označil sám pan prezident za symbolický, neboť tam bylo ujednáno nové složení naší vlády a dány základy novému vnitropolitickému a mezinárodnímu postavení naší republiky. Jestliže nyní vítáme svého prezidenta v těžce zkoušené, ale vítězné Praze, vzdáváme mu zároveň svůj horoucí dík za vše, co pro náš stát v nejtěžších dobách vykonal i za to, co v budoucnosti můžeme vybudovat na základech, které on svou prozíravostí postavil.
rh.
Rudému praporu.
O.K.
Vítězně vlaje, volá vpřed
ničitel všech nacistických běd,
září jak rudý drahokam,
s touhou jsme čekali – vlaje nám.
Pod tebe řadíme se v jeden šik,
ať je to učitel, rolník, či dělník.
Prodělals prapore krvavý křest,
my zdravíme tě hrdě: „Buď práci čest.“
Slovácký krúžek.
Jako princ v zakletém zámku budil zde spící slováckou pěsničku, jež se opravdu po jeho boku zvonivým smíchem zasmála do uprášených ulic města z úst dobrých šohajů a pěkných frajerek do zvuku primášových huslí, nedbajíc žertovného šťuchání kontrášů s basou.
Jako v pohádce krásné byly ty večery v krúžku, krúžkaři milí, budete vzpomínat? Pěsničko krásná, v srdci Tě ponesu do světa, abys mi rodný kraj připomněla.
Zprávy:
V minulých dnech vrátili se do našeho města přednosta stanice Karel Šostý se svým synem Josefem Šostým, studentem medicíny, redaktorem Alexejem Novosadem a obchodníkem Josefem Deutschem, kteří byli vězněni v Kounicových kolejích v Brně a pak v koncentračním táboře v Mirošově u Rokycan. S radostí vítáme tyto naše spoluobčany ve svém městě a v osvobozené vlasti.
-l-
Žádosti o náhradu a hlášení ztrát jsou nadále přijímány u Národního výboru a budou předloženy k dalšímu projednání u nadřízených úřadů.
Výnos sbírky příspěvků na obnovovací práce překročil již částku 120.000.- K.
Dělnické mzdy, pokud dle platných předpisů nedosahovaly částky K 4.- za pracovní hodinu, budou upraveny na tuto minimální sazbu.
Národní výbor projednává s Nár. výborem v Mor. Písku otázku získání ploch od statku Galliova, ležících v bzeneckém katastru, pro zdejší zájemce.
V nejbližších dnech dojde k utvoření Místního odboru Čsl. Červeného kříže.
Místní hudebníci věnovali na sbírku k postavení kulturního domu v Bzenci částku 4.000.- K.
V příští schůzi Národního výboru dojde k ustavení užšího výboru, který bude místo bývalé městské rady.
Most přes Syrovínku v Nádražní ulici postaví okres za součinnosti Místního Národního výboru.
Národní výbor v Bzenci stanovil úřední hodiny na radnici od půl osmé do dvanácti a odpoledne od půl druhé do pěti hodin. V sobotu pak od půl osmé do jedné hodiny.
Vláda ve svém programu prohlašuje, že nikdy nepřipustí, aby v osvobozené republice převládal kořistnický zájem jednotlivců a skupin nad zájmy pracujícího lidu měst a venkova.
Československá branná moc žádá Národní výbory, aby zajistili veškerá motorová vozidla, jakož i vojenské koně.
Národní správa bývalé německé firmy Sükind oznamuje, že v sobotu dne 19. května 1945 ve 14 hod. budou ze skladiště u nádraží rozprodány dřevěné trámy.
Bzenecký kraj – 18. května 1945
Vydává KSČ v Bzenci.
Vojáci Republiky.
Nastupujeme, jdeme, abychom splnili rozkaz vlasti. Odpoutáváme se od teplého domova, od svých milých, od dětí rozpačitě se usmívajících. Nastupujeme po třetí. Vzpomínka letí zpět na květnovou mobilizaci 1938, plnou odhodlaného nadšení a víry ve vlastní síly. Vzpomínáme na smutný nástup v září, plný rozkladu a zrady, kdy jsme na konci každé představy hrdinství viděli smrt.
A přece jsme si téměř nevystřelili. Jdeme po třetí. Jde nás méně, ale naše řady jsou semknuty v jednotu myslí a srdcí. Jdeme do služeb vlasti drahé, milované, abychom setřeli poslední bolestné slzy z její utýrané tváře.
Jděte vojáci, ať kamkoliv jít bude nutno! Ať jsou v povinnostech vaše tvrdé ruce, ale čisté. Buďte vojáky ocelových pěstí a ocelových srdcí. Buďte vojáky neúprosné spravedlnosti, hluší k lichocení, odmítaví k úplatkům, buďte železnou armádou Republiky!
-eta.
Zprávy ČTK.
Washington 16. května. Neúprosné potrestání viníků. Členové amerického kongresu vypracovali zprávu o poměrech v německých a českých koncentračních táborech. Ve zprávě se označují poměry a metody v těchto koncentračních táborech za zločiny na civilizaci a žádá se neúprosné a tvrdé potrestání všech viníků.
Moskva – TASS. Přejímání zajatých německých vojáků a důstojníků na všech frontách je ukončeno.
Praha. Lucemburský rozhlas oznámil, že československé oddíly se vracejí do osvobozené vlasti.
Japonsko zrušilo spojeneckou smlouvu.
Tokio 16. května. Japonsko prohlásilo spojeneckou smlouvu tří mocností zvaný Pakt tří, Itálie, Německa a Japonska za zrušenou.
Robert Ley, smutně proslulý vůdce pracovní fronty v Německu, byl zajat vojsky 7. americké armády.
Z bývalé protektorátní vlády jsou internováni, pokud jsme se dověděli:
Dr. Emil Hácha, Dr. Krejčí, Richard Bienert, Dr. Kamenický, Hrubý, Dr. Kalfus. Moravec byl již v prvních hodinách pražské revoluce zastřelen ruským legionářem z minulé války.
Anglický premiér Churchil se sešel s Eisenhowerem a Montgomerym, aby dojednali plánování poválečné situace v Německu.
Ze severní Itálie se hlásí, že vojska maršála Tita, která obsadila Terst a Korutany /Celovec/, pronikají místy až za anglické pozice. Včera vydal Tito rozkaz vojskům, aby se stáhla na východní břeh řeky Isoče, čímž se ovšem na situaci Terstu nic nemění, poněvadž leží asi 50 km na východ.
Autonomní vláda Podkarpatské Rusi prohlásila, že je rozhodnuta pro přivtělení k SSSR.
500 obřích létajících pevností vykonalo již třetí letecký útok na Nagoju. Nagoje je co do velikosti třetí japonské město, v němž je soustředěn letecký průmysl. Bylo shozeno 3.500 tun pum.
Prezident Dr. Edvard Beneš vykonal na Staroměstském náměstí přehlídku 1. čs. armády pod velením generála Svobody.
Jsme na tom hůře?
Jistě každý z vás, drazí spoluobčané, vidí každý den ony smutné zástupy lidí, jež putují s velkými ranci a zavazadly směrem od nádraží do Kolonie. Každý z vás se na ně dívá se soucitem, neboť ví, že jsou to bývalí českoslovenští mučedníci, kteří byli vězněni v koncentračních táborech, Kounicových kolejích a Pečkových palácích. Nejsou to jen naši čs. příslušníci, jsou mezi nimi i příslušníci jiných slovanských národů, kteří se vracejí po velkém utrpení do svých drahých domovů. Kolik slzí jsem již viděl, jak spadly z tváří diváka, jenž zřel na tento smutný průvod. Proč jsem viděl slzy? Proč litování? Myslím, že na prvém místě by bylo lepší, kdyby ten či onen plačící a litující jim nabídl alespoň trochu teplého jídla a košíček chleba. Je jisté, že dnešní zásobování není tak bohaté, aby se mohlo říci, že je dostatek, ale přesto jsou zde lidi povolaní, kteří by mohli zaříditi alespoň tolik, aby se těmto našim bratrům mohlo podati v Bzenci alespoň malé občerstvení. Vždyť se najdou lidé a hlásí se lidé, kteří jsou ochotni chytiti se tohoto krásného poslání z řad našich spoluobčanek.
Nuže drazí, pomozte i vy, třeba krajíčkem chleba nebo čímkoliv a pomozte nám tuto akci přivésti do proudu, aby ti, kdož trpěli měsíce a dlouhá léta za svatou věc svého národa viděli, že my všichni jsme na ně vzpomínali a že je máme v lásce a úctě.
-an-
Z Národního výboru.
Národní výbor žádá o spolupůsobení Okresní N. V., aby došlo k převážení z koncentračních táborů se vracejících skupin, a sice ze bzeneckého nádraží na nádraží severní.
Národnímu výboru bylo přikázáno několik koní, pro které byli již honci posláni do Brna. Budou pracovati na plochách zemědělských, dosud neobdělaných.
Poněvadž k vojsku nastupující nemají v mnohých případech ani přikrývek, ani pracovní obuvi, obrátil se N. V. s výzvou na obyvatelstvo, aby dle možností ulehčilo Národnímu výboru vybavení těch nejpotřebnějších. Dary se přijímají v pátek dne 18. 5. t. r. do 10 hodin dopoledne v přízemí radnice.
Dle mobilizační vyhlášky může prozatím odložiti prezentační komise nástup do činné vojenské služby těm osobám, kterých je z důležitých zájmů veřejných nezbytně zapotřebí na místech jejich občanského povolání a to na návrh Místního neb Okresního Národního výboru.
Zkouška mužů pro smíšený sbor koná se dnes v 19.30 hod. v tělocvičně měšťanské školy. Příprava k oslavám narozenin pana prezidenta.
Bzenecký kraj – 19. května 1945
Vydává KSČ v Bzenci.
Šťastnou cestu.
Po šestiletém postavení vězně bez práv a odvolání dnes poprvé naši chlapci jako vojáci Republiky jdou do zbraně pod vlastními prapory a za vlastní zájmy. Je to slavný historický okamžik a my všichni cítíme jeho závažnost. Proto se na ně díváme, měkkým pohledem doprovázíme, neboť jsou naší pýchou a záštitou. Tisíce vojenských písniček letí nám hlavou, ale ne, žádná nemůže vyjádřiti to, co bychom chtěli:
Aby ti chlapci byli silní a nezranitelní jako Achilles, chytří a prozíraví jako Odysseus, udatní a nepřemožitelní jako Žižkovi boží bojovníci.
Šťastnou cestu, chlapci, jděte vesele, ale nezapomeňte, čím jste vlasti povinni, ať jdete kamkoliv, všude noste v srdci Lidice, Ležáky, noste v srdci vzpomínky na koncentráky a věznice, na Gestapo, oddíly SS a na hroby v zámecké zahradě. Buďte trestající rukou národa tolik pronásledovaného a vražděného. Budeme na Vás stále vzpomínati.
Jeďte vesele – Šťastnou cestu!
Budujeme jednotné odborové hnutí dělnictva.
Vývoj posledních let a především vývoj za poslední války překonal mnohé z těch předsudků, které nám kdysi znemožňovaly vytvoření jednotného socialistického hnutí pracujícího lidu, lidové fronty a jednotné dělnické odborové organizace. Dnes na našem osvobozeném území stojí silná komunistická strana, v níž jsou sloučeni všichni poctivě smýšlející příslušníci socialistických stran a jediná odborová organizace dělnická se svým výborem v čele, který je představitelem jednotného dělnického odborového hnutí u nás. Místní organizace komunistické strany vyzývá dělnictvo továren a dílen k vytvoření jednotné odborové organizace. Dnes jsou zde všechny podmínky k tomu, aby dělnická třída odstranila všechno zlo, napáchané na pracujícím lidu a zaviněné roztříštěností lidových mas, jež nás vehnala do hrůzy druhé světové války a pod jho fašistického panství. Šest let nacistické vlády je nám poučením. Nejednotnost pracující třídy nesmí se opakovat!
Dnes anebo nikdy může se pracující lid vymanit z poroby, do které jej vedla dřívější politika různých politických směrů. Křivdy napáchané nacistickými vetřelci a jejich pomahači, musí být odčiněny. V každé továrně a dílně je bezpodmínečně nutné vytvořit závodní výbor. V tomto výboru mají býti zastoupeni poctiví dělníci a hlavně ti, kteří se osvědčili v boji proti fašismu. ZV stanoví ihned po obnově provozu závodů a dílen své úkoly. Národní výbor překontroluje ustanovené výbory a dřívější činnost jejich členů. Bude-li nutno, zreorganizuje jej.
Závodní výbory musí být nadány větší pravomocí, než byly ZV ve staré Republice. Vždyť význam dělníka jako sociálního, hospodářského a politického činitele v budoucnu stále poroste.
On se stane vedoucí třídou ve státě, on bude rozhodujícím činitelem v budoucí státní organizaci.
ZV převezmou buď samy správu podniků, jež byly majitelem opuštěny a stávají se národním majetkem a řízení práce za pomoci spolehlivých úředníků nebo se budou na správě a řízení podniku význačnou měrou účastniti. Zamezí tím vývinu nové nezaměstnanosti a zajistí plynulé zásobování veřejnosti svými výrobky v národním hospodářství.
Jedině jednotné odborové hnutí dělnické třídy zaručuje jí vydobytí a uhájení všech sociálních práv a vymožeností!
Zprávy z Národního výboru.
Místní NV doručil žádosti občanů za odklad prezenční vojenské služby k dalšímu řízení u Okresního NV v Uherském Hradišti.
Okresní NV nařídil vykonati po celém okrese dne 20. května jednotně sbírku pro oběti války a německé perzekuce, aby mohly býti rychle udělovány podpory tam, kde postižený nemůže čekat na příslušná opatření vlády.
V nejbližší době bude zahájen železniční provoz na trati ze Bzence do Moravského Písku.
Podle usnesení Okresního NV smí místní NV povolovati pouze taneční zábavy. Ostatní podniky – divadla, průvody apod. bude povolovat Okresní NV.
Bytoví referenti provádějí výměnu bytů, což se schvaluje. V pěkných bytech nemusí bydleti p. Gamberský, p. Adámek aj., nýbrž naši lidé, kteří se celá léta tísnili v nedostatečných bytech.
V nejbližších dnech bude pravděpodobně zaveden v našem městě elektrický proud. Upusťte proto od požadování petroleje, pokud je Vám to jen možno, neboť zásoby jsou již velmi malé a je třeba je uschovati pro všechny případy.
Všichni, kdož mají zájem na vyčištění poškozených lesních kultur, sejdou se v úterý dne 22. tohoto měsíce u Formánkového. Práce budou rozděleny zájemcům na místě samém. Pracuje se za dřevo, jehož množství bude v každém jednotlivém případě zvlášť dle povahy práce přiděleno.
Vyhláška staničního úřadu v Bzenci. Věc: reaktivování železničních zaměstnanců.
Podle usnesení Železničního NV v Brně, ze dne 1. 5. 1945 číslo 5/15 mohou se zaměstnanci čs. státních drah do 60-ti let, kteří byli dáni do výslužby, obzvláště ti, kteří byli penzionováni nuceně bez vlastního zavinění, hlásiti se znovu do činné služby. O přijetí rozhodne železniční správy za spoluúčasti ŽNV, který si také vyhrazuje právo povolati obecně nebo jednotlivě do služby zaměstnance starší 60-ti let.
Přihlášky do činné služby, přijímá evidenční služebna, každého jednotlivého zaměstnance.
Železniční zaměstnanci na odpočinku, doba Vás všechny volá, proto vzhůru do práce pro blaho všemu lidu Republiky Československé.
Přednosta staničního úřadu, K. Šostý.
Pod čarou:
Naši páni v Brně cosi na mně vědí, zbavili mne povýšení a staršího dali na mé místo. A já mám zůstat v úřadě pracovat, kde jsem poroučel? Ne, ne. Pane doktore, potřebuji od Vás vysvědčení, že jsem nemocen, aby na mne nemohli. Tak, děkuji Vám. Ať dělají druzí. Já budu aspoň mít čas podívat se, kde jsou levná kůzlata; budu mít čas hledat přátele a protekci, nu, vždyť v tom se já vyznám. Ostatně moji přátelé z vinárny mi vždycky dovedou dobře poradit. Tož na mne jste, vzácní páni, nedorostli ani v nové republice! Kdepak chytit úhoře! Co tomu říkáš, občánku s lopatou? Nelíbí se Ti to? Jo, to se musí umět!
-.š.-
Bzenecký kraj – 20. května 1945
Ročník I.
Neděle 20. května 1945.
Číslo 9.
Oč nám jde.
T. G. Masaryk řekl kdysi: „Upadne-li český národ znovu do poroby, bude to hrob, z něhož nebude již zmrtvýchvstání.“
Řeknete, že se mýlil, že mu ani jeho nejvěrnější žák Dr. Eduard Beneš neuvěřil, neboť jinak by se nebyl dal do práce v Londýně. A přece důvody k tomu výroku skutečně byly a jsou. Německo sledovalo vůči Slovanům politiku chobotnice: obemknout chapadly ze všech stran a vysát. Tak zlikvidovalo Lužické Srby a Pobaltské Slovany, ten smysl měla i memelská výspa i hluboký zářez německých kolonistů k Novému Jičínu a k Jičínu a k Jihlavě. Nyní je sice Německo poraženo, ale německé obyvatelstvo žije a nikdo na světě nebude míti moci, aby z jeho mysli vytáhl sny o germánském panství nad světem. Spíše velbloud projde uchem jehly, nežli se Němec vzdá dobyvačnosti. A tak má žíti republika – skoro jako dřív – ze tří stran obklopena Němci, kteří dovedou mistrně vnášet neklid a spory do našich řad a znemožňovat naši jednotu. Jejich číselná převaha a intrikářské schopnosti byly a jsou pro nás stálým nebezpečím. To pochopili už naši buditelé před sto lety (Kolár, Čelakovský) a byli prvními stoupenci Slovanské myšlenky, kteří viděli zabezpečení českého národa pouze v těsném přimknutí k veliké mateřské zemi ruské. To uznal také Dr. E. Beneš a usiloval o upřímné přátelství se Sovětským svazem už jako ministr zahraničí a tím více později jako prezident republiky. A jestliže jeho státnický věhlas je uznáván Evropou i Amerikou, nemáme jistě ani my důvodu, abychom mu nedůvěřovali. A jestliže on šel do Prahy přes Moskvu, ukázal tím zřejmě cestu i nám. Není jiné cesty k Československé svobodě, k svébytnému životu našeho národa. Ostatně proč stát v nedůvěřivém střehu před tím, který železnou pěstí rozbil zamčené dveře našeho doživotního žaláře? Rusku záleží nepochybně na tom, aby se i v našem národě vytvořila účinná zbraň proti fašismu – a to je beze sporu komunismus, který by vlastně měl míti dnes český název slovanské bratrství. Že jeho stoupenci nejsou fanatiky mezinárodní doktríny, to dokázaly nejlépe oddíly parašutistů, bojující v týle německých armád. Naopak, tento komunismus vypěstil v ruském člověku pravý pojem vlastenectví. Co tedy ještě máme proti němu? Že zabezpečuje drobnému pracujícímu občanu stejné právo na spravedlnost a občanskou důstojnost? Program naší vlády, jež se postavila na půdu komunismu našim poměrům přizpůsobeného, musí být také programem každého z nás. Nesmíme tu vidět politickou stranu v bývalém slova smyslu, nýbrž celostátní hnutí za obrodu a jednotu národa.
-eta.
Spící země.
Dej zemí pít a dej jí ohně
snad okřeje, dnes jenom stůně
a do nového poledne
plnička bude vůně.
Když brázda pak
je dívkou nedotknutou,
je zapotřebí semene
a pracovitých rukou.
Dej zemi pít a dej jí slunce,
je hladová, ač o tom neví,
pak změklý pohled osvěží si
právo na úsměvy.
-Al.-
Chceme mít svůj stánek umění.
Již dávno se mluví o tom, že Bzenci schází něco, co jiná města již mají a na co jsou hrda. Myslím, že to není nic jiného nežli „Kulturní dům“. A my, Bzenčané, chceme si také vybudovati tento dům, tuto studnici kultury a umění, nejen pro nás, ale pro naše děti. Chceme, aby bylo věčně vzpomínáno onoho slavného okamžiku, kdy naše vlast byla vymaněna z rukou germánského militarismu, chceme, aby den znovuzrození Československé republiky byl zachován trvalým památníkem, a tím památníkem bude „Kulturní dům“.
Čemu bude vlastně sloužit „Kulturní dům“? – zeptá se mnohý ze čtenářů.
Nuže, milý čtenáři, zahloubej se. Chodil sis vypůjčovat knihy do městské knihovny? – Ano. – Byl jsi spokojen s umístěním tak důležité místnosti, ze které jsi čerpal po své únavné práci vzdělání a ze které sis odnášel knihy, aby ses ve chvílích odpočinku pobavil? Nemyslíš, že knihovna by měla být na vhodnějším místě, nežli za výkladní skříní?
Byl jsi někdy na výstavě? Líbila se ti? A mnohdy sis řekl. Škoda, že ve Bzenci nemůže nic takového být. Není pro to místo. Nuže postavením „Kulturního domu“ bude místo i pro výstavy.
Jak rád jsi chodil na koncerty a divadla. Kolikrát jsi přišel a již jsi nedostal lístek. Byl jsi zlý, poněvadž jsi chtěl být také přítomen. „Kulturní dům“ ti poskytne to, po čem jsi mnohdy toužil a co ti nebylo dáno. A co myslíš? Nemohlo by tam být také muzeum? Určitě. Vždyť odtud budeš se dívat na minulost svého města. Slyšel jsi o „Slováckém krúžku“ a slovácké „búdě“? Slyšel, ale ještě jsi neměl příležitost vidět pravou slováckou „búdu“, kde vesele zaznívá zpěv za doprovodu cimbálové muziky.
To všechno ti chce „Kulturní dům“ poskytnout, ale potřebuje také tvé pomoci. Potřebuje tvé dobré vůle a štědré dlaně.
Jistě tě bude těšit, jestliže budeš jednou, po postavení bzeneckého Kulturního stánku, moci říci s pýchou a hrdostí: Toto jsme postavili my, Bzenčani.
Sama obec položila již do vínku na tento památník dar ve výši Kč 50.000.- a jistě již tento prvý krůček ti musí osvětliti význam a poslání „Kulturního domu“. Ihned na to jest podána zpráva, že byl složen opět nový dar ve výši Kč 30.000.-, kterým prokazují členové Národního výboru pochopení pro zahajovanou akci a doufají, že bude dosti následovníků. Bzenečtí hudebníci se přidávají k akci a věnují Kč 4.000.-.
Obracíme se proto na vás, spoluobčané a spoluobčanky, abyste každý podle svých možností vždy a při každé příležitosti si vzpomněli na akci „Kulturního domu“. Apelujeme na vás, abyste otevřeli svá srdce a dali i tu maličkost, která také pomůže. Až bude jednou „Kulturní dům“ postaven, budeme pak moci prohlásiti hrdě, že tento stánek umění, vzdělání a pokroku jest výslednicí společné a nenáročné práce všech lidí dobré vůle.
Vybízíme také všechny místní podniky a korporace, aby pamatovaly při každé příležitosti a vhodnými dary se zapojily do veřejného života v našem městě.
Doufáme a spoléháme, že výzva „daruj každý dle možnosti co nejvíce“ přinese skutečně krásné a zasloužené ovoce, které jistě bude blažit nás i naše budoucí.
-Al-
Němec – fašista – kolaborant.
To jsou slova, která vzbuzovala hrůzu a odpor po dobu šesti let německé okupace. A nositelé těchto, pro český lid odpuzujících názvů pohybovali se volně mezi námi, aniž by někdo z nás byl tak mocný je zneškodnit. Za nimi stála moc bývalého Gestapa, o niž se opírali a za jehož štítem se skrývali. Pro ně nebyla žádná česká věc svatou, pro ně byl Čech to, co pro Němce – pouhým nic, ani člověkem – přesto, že se zrodili z českých rodičů. Tím větší zradou se na českém národě provinili. Za zradu – zasloužený trest. Trest nejen pro ty, o kterých se vědělo po celou dobu, že zrazují svou vlast, ale i pro ty, kteří jim potají v této zradě napomáhali, buď z vlastního přesvědčení, buď ze strachu o svůj život, nebo i z tzv. donucení, jak teď někteří tvrdí. Na všechny dochází. Vláda jest pevně rozhodnuta všechny tyto viníky tvrdě potrestat. Na základě vládního nařízení zajistil Národní výbor ve Bzenci zatím některé z těchto zrádců a po předběžném vyšetření předal je Okresnímu Národnímu výboru v Uh. Hradišti.
Němci: Malík Karel, Brzek Václav, Bunža Ludvík, Rezek Robert, Nováková Ema, Jenšíková – Haasová, Axmannová Matylda.
Fašisté a kolaboranti: Adámek Karel, Kellner Robert, Kellner Arthur, Kranz Mojmír, Šrámek Evžen, Kozák Jindřich, Gamberský Karel, Marek Josef, Motal Josef, Sámek Alois, Vaculík František, Krol František, Ručka Jaroslav, Ventrča Vincenc, Svobodník Josef, Dobeš Mojmír, Valdhans Václav, Krippel Vlastimil.
V příštích číslech uveřejníme výtahy z výslechových protokolů výše uvedených, jakož i jména dalších zrádců.
Občanstvo se žádá, aby spolupracovalo s vyšetřující komisí tím, že okamžitě upozorní na eventuelně se navrátivší odrodilce a usvědčujícími doklady přispělo k očišťování od těchto. Rok 1938 se nesmí opakovat, a proto musíme bezohledně zbavit národ ode všech Němců, vlajkařů a jejich nohsledů.
Baťovy závody ve Zlíně a Fatra Napajedla
zahájí v úterý dne 22. května opět svůj provoz. Železniční správa ve Bzenci jedná o zavedení pravidelného vlakového spojení mezi stanicemi Kyjov a Napajedla. Bližší informace budou uveřejněny v pondělí dne 21. května na vývěskách na staniční budově.
Místní zprávy.
Odborová organizace vysokoškoláků. Na základě výnosu děkanátu Masarykovy univerzity v Brně musí býti bývalí vysokoškolští studenti, jakož i abiturienti středních škol, kteří se hodlají státi posluchači vysokých škol, organizováni v Odborové organizaci vysokoškolských studentů, zřízené při Národním výboru ve Bzenci. Přihlášky na vysokou školu mohou býti vyřízeny jen prostřednictvím této odborové organizace, která za spolupráce s Národním výborem prozkoumá politickou minulost a mravní bezúhonnost každého jednotlivého žadatele. Ustavující schůze vysokoškolské odborové organizace v Bzenci koná se dnes v neděli dne 20. května 1945 v 10 hodin dopoledne v místnosti sekretariátu KSČ v Zámecké ulici. Účast všech je ve vlastním zájmu bezpodmínečně nutná. Bližší zprávy ve vývěsní skříňce u radnice a v příštích vydáních Bzeneckého kraje.
J.Š.
Okresní národní výbor v Uh. Hradišti oznámil, že vzhledem k vážné době, kdy všichni musí napjati všechny síly k práci, zrušují se až do odvolání doposud dodržované sváteční dny. Bude proto v pondělí dne 21. května tohoto roku normální pracovní den. Rovněž ostatní svátky připadající na dny v týdnu (např. Boží tělo) odpadají.
Okresní národní výbor v Uherském Hradišti vydal leták, který byl vyvěšen na vývěsních tabulích. Týž přikazuje provésti sbírku poživatin pod heslem: „Vše pro armádu!“ Přečtěte pečlivě a připravte si vhodné již nyní. Provedení sbírky tohoto druhu bude včas oznámeno spolu se způsobem, jakým bude provedena.
V páteční schůzi Národního výboru vyžádala si opět otázka odstranění min delší rozpravy. Tento ožehavý, dosud nerozřešený bod pořadu každé schůze jest co nejpečlivěji sledován a jsou navazovány styky mnohými směry. Snad se podaří v nejbližších dnech uskutečniti hromadnou sběrovou akci min.
V nejbližších dnech bude uskutečněn prodej trávy na obecních plochách, jakož i jeteliny, získané na dílky z plochy zemského statku.
Zprávy čsl. rozhlasu:
Ministerský předseda Fierlinger poslal blahopřání čs. pancéřové brigádě pod velením gen. Lišky při vstupu jejich sborů na půdu Československa. Čs. pancéřová brigáda bojovala u Tobruku, v severní Francii a Holandsku, obléhala Dunquerk (Dünkirchen) a vstoupila nyní ze západu na území vlasti.
Podle zpráv vysílače Praha včera v noci byl bývalý ministerský předseda II. republiky Rudolf Beran internován. Také Dr. Kruliš Randa je internován.
Pro trestání válečných zločinců, v jejichž vyšetřování se urychleně pokračuje, má americká armáda k dispozici speciální oddíly. Některé vlády byly požádány, aby poslaly k vyšetřování své úředníky, kteří by se sami přesvědčili o německých zločinech. Čs. delegace odejela již včera.
Slečna de Gaulleová, sestra generála de Gaulla, mluvila o koncentračním táboru, v němž byla Němci internována. Prohlásila, že němečtí lékaři brali ženám části kostí a svalů a transplantovali je raněným vojákům. Při druhé operaci ženy obvykle umíraly.
Kanada, Irsko a Dánsko chystají zásoby potravin pro Evropu. Irsko má dodat 25.000 kusů dobytka, 15.000 q mléčných výrobků, 5 milionů kg masových konzerv.
Jugoslávie si činí nároky na Korutany a maďarské území na řece Rábu.
Majitel a vydavatel: Komunistická strana čsl. v Bzenci.
Zodpovědný redaktor Antonín Pojeta, Bzenec.
Tiskem knihtiskárny Fr. Tomeček v Bzenci.
Bzenecký kraj – 29. května 1945
Vydává K.S.Č. v Bzenci
Úterý 29. května 1945
Za zemřelým Ant. Strakou
Když ruce jsme si stiskli naposledy
a v oči jsme si mlčky hleděli,
příteli, byl jsi rozechvěn a bledý,
co čekalo nás, jsme oba nevěděli.
Byl smutný den. Nad lesy mlhy byly
utichal v nitrech nějak mladý vzdor.
Mlčky, tak mlčky jsme se rozloučili
na svahu Chřib, na svahu bílých hor.
Já ze žaláře přišel. Život hlučí kolem
leč – v srdci mém je tiš…
Na naše rozloučení myslím s bolem.
Je to tak divné, že se již nevrátíš….
-721-
Rozloučili jsme se s Antonínem Strakou
V neděli jsme se rozloučili s dobrým učitelem, věrným Čechem a neohroženým národním bojovníkem Ant. Strakou, který padl do krvavých rukou gestapáků.
Pohřbu, který se konal v Ostrožském Předměstí zúčastnilo se vojsko, čety partyzánů, Sokol, hasičstvo, nesčetné množství děvčat ve slováckých krojích, zástupci škol, Národních výborů a čs. odboje. Smuteční obřady byly zahájeny před pomníkem padlých Smetanovým „Věnem“. Se zesnulým se za přítomné rozloučil naposled tklivými slovy jeho kolega učitel, por. Oldřich Kučera, který ve smutečním projevu vyzdvihl osobnost zemřelého a nastínil zhruba jeho práci v čs. odboji, pro kterou položil hrdinně život. Za třídu, kterou učil, se s ním rozloučil žák Vaněk. Velitel partyzánů ze Strážnice vzdal hold velkému mrtvému za všechny partyzány čs. odboje. Po smutečních obřadech, které vykonal duchovní CČS – Leo Marceluch ze Bzence byla zazpívána „Modlitba za vlast“. Kolem čtvrté hodiny dal se smuteční průvod do pohybu a za zvuků smutečních chorálů ubíral se na hřbitov, kde byly tělesné pozůstatky národního hrdiny Ant. Straky uloženy za zvuků národní hymny k věčnému spánku. Čest jeho světlé památce!
-721-
Radostná akademie
Po nedělní večerní slavnosti na náměstí oslavili včera dopoledne také učitelé a žáci bzeneckých škol na intimní slavnosti 61. narozeniny svého prezidenta. Kvinteto učitelského sboru zahrálo dětem směs z Prodané nevěsty a lehkou hudbu a z úst chlapců a děvčat zazněly zase po šesti letech slova veršů J. V. Sládka, Viktora Dyka a Petra Bezruče. Slavnost byla připravena jistě v krátké době, ale přesto byla krásným a dojemným svědectvím lásky našich dětí k národu, republice a prezidentovi. Během okupace tak často opakované obavy, že mládež se nám za ta dlouhá léta odcizí, byly rázem rozptýleny. Ne! Mládež se nám neodcizila a jejím heslem jsou vpravdě slova vepsaná na ozdobné průčelí tělocvičny s obrazem prezidentovým: „Věrni zůstaneme!“ Vidět, že učitelstvo bylo na svém místě a neplnilo nacistických nařízení.
-rh-
Kulturní referent v Bzenci
Nastíním stručně, jak si představuji tuto novou funkci a v jakých zásadách chci pracovat.
Buď z neskromnosti nebo z opravdového zájmu o dobrou věc volal jsem již před dvěma lety po zřízení této funkce, která by usměrňovala všechnu činnost místních složek. Mám za to, že každá lidská práce – tedy i kulturní – musí sledovat určitou linii, určitý cíl. Tímto cílem nesmí býti osobní prospěch nebo prospěch určité skupiny lidí, nýbrž společný prospěch všech občanů našeho města v souladu se zájmy celého národa ve státě. Proti správnosti tohoto cíle, doufám, nemůže býti námitek.
Byla by škoda, kdyby dobří pracovníci byli z nové práce vyloučeni. Já prosím, aby všichni – i když se cítí třeba schopnějšími – přišli na základnu společného cíle a dali své schopnosti jako povinnou daň národu do služeb práce pro rozkvět nové republiky.
Chtěl bych utvořit osvětový výbor, který by společnou prací plánoval a řídil všecku tu osvětovou činnost města.
Kdo mi rozumí a schvaluje, bude mi vítán denně v 5 hodin v sekretariátu, tam se nedělá stranická politika, nýbrž především osvětová a národní práce.
-eta.
„š“ ???
Jste zvědavi, kdo jsem? Chodím mezi vámi a tenké uši mám. Mám ve zvyku mlčet, ale když se ozvu, vždy z toho někoho hlava bolí. Škoda, že v redakci si přede mnou uši ucpávají a redaktor mé řádky přesívá, jak štěrk přes síto. Prosím, čtenáři, neboj se mne, neboť nesmím říct vše, co vím, dokud redaktora funkce nezbavím. Zatím jsem sice kousavý, ale uvázaný pes.
-š.
Koule
Koule je těleso oblé a nemá žádných hran, všude sklouzne, nikde nenarazí. Čím větší a těžší, tím nebezpečnější pro každého, kdo se s ní setká a má opačný směr. Neuhne-li z cesty, rozdrtí ho, jsouc vždycky v právu, ať vane vítr zprava či zleva. Kéž bychom se těch koulí mohli nějak zbavit, až budeme stavět republiku. Vždyť ke stavbě se vůbec nehodí! Leda bychom je posadili na samý vrch pro ozdobu.
Místní zprávy.
Již bylo vystaveno přes 3500 průkazů totožnosti. Dnes tato akce končí. Kdo si průkaz dosud nevyzvedl, ať tak učiní během dneška.
Šetřete palivem! Ačkoliv v Bzenci jsou opravy elektrického vedení skončeny a vše je připraveno, není známo, kdy se naše žárovky rozsvítí. Proto je na dolech dosud mrtvo. Stojí čerpací zařízení a stojí všechna práce.
Naše hnutí roste, počet přihlášek denně stoupá, ne sice tím tempem, jako v Čechách, ale tím jistěji. Jen naši rolníci dosud nepochopili v dostatečné míře, že i oni patří mezi nás, a to ne jedinci, nýbrž všichni, pokud chtějí pracovat pro republiku.
Hledač min Karel Vlach, který již ve španělské válce nabyl zkušenosti a vyčistil již Lužice, Sudoměřice a Rohatec, pracuje ve Bzenci. Kdo by měl zájem, ať se přihlásí na radnici. Komunistická strana domáhá se u ruského velitelství vyslání čety odborníků, ale zatím není jisto, podaří-li se to.
Bzenecký kraj – 2. června 1945
Vydává KSČ v Bzenci, číslo 26
Mládež na nové cestě
Mládež je vždy temperamentní. Mládí je prudké a vášnivé, snadno se nadchne pro krásnou a dobrou věc. Touží po velkých činech, po novém duchu, po rychlém odstranění všeho, co překáží volnému růstu a rozvoji. Je prudké jako řeka, je nespoutané, nesvázané přejatými předsudky, a proto schopné přijmout novou dobu a nové ideje s nadšením a se zápalem. Proto mu nová republika věnuje tak výraznou pozornost, proto je organizuje, aby se chopilo nové práce.
Naše doba je doba revoluce, doba nové orientace světové, orientace slovanské. Dobro zvítězilo nad germánským zlem a je třeba dobře zajistiti dobyté pozice proti záškodníkům a vybudovati podmínky klidného rozvoje našich národních sil. Revoluce probíhá bez krve, probíhá důstojnými formami kulturního národa, neboť je vedena zbraněmi ducha. Také mládež je volána do zbraně, aby nesla prapor revoluce, aby porážela staré názory, předsudky a křivdy starého řádu. Prvním úkolem je vytvořiti úderné oddíly práce – to budou odbory Svazu mládeže. Všichni ti, kdož mají nadšení pro republiku, všichni, jimž záleží na budování lepšího zítřka, všichni, kdož mají mysl pro dobro a krásno, ti všichni přijdou rozmnožit naše řady.
-eta.
Naše armáda
Na světnici mužstva v kasárnách přišel důstojník a prosil o půjčení jídelní misky, aby v ní mohl zanésti trochu jídla své choré paní, jež byla převezena do nemocnice. V mžiku byla miska i s příborem připravena a hoši horlivě otvírali své zásobárny a dávali sami, bez jakékoliv výzvy, části svých zásob pro nemocnou, jež potřebovala potravy. V malé chvíli byla aktovka plná jídla. Nebylo zde znát rozdílu hodností, nebylo zde znát rozdílu společenského postavení, ani rozdílu politického smýšlení. Všichni měli stejnou vůli – jako Čechové, vojáci poskytnout pomoc příslušníku českého národa, který je v nesnázích. Tento důstojník, jako pravý Čech, nepřišel rozkazovat, ale nepřišel ani žebronit, přesto, že byl valící se frontou téměř o vše připraven. Ale právě tak nepotřebovali ani vojáci, jako řádní Češi výzvy k tomu, aby konali svou povinnost k Čechovi, jenž byl v tísni. To je zářný případ.
A takových případů je v naší nové armádě mnoho. Všichni jsou si přáteli, všichni jsou si rovni. Má-li práci jeden voják, tucet jiných mu pomůže, má-li nouzi jeden voják, tucet jiných mu ochotně poskytne pomoc. O vše se bratrsky dělí, ať je to něco k snědku, nebo ať jsou to cigarety a jiné věci. Ochota mezi vojáky je zjevně stále větší. Vzájemná pomoc – vzájemná důvěra. Nařídí-li něco velitel, neděje se to rozkazovacím tónem nebo křikem jako dříve, nýbrž docela přátelsky. Však také nejsou rozkazy důstojníků vyplňovány se strachem před trestem, nýbrž dobrou vůlí a s plným vědomím odpovědnosti každého jednotlivce.
To je správné chápání našich nových poválečných práv a povinností. Na takovém podkladu se buduje naše nová lidová armáda po vzoru Rudé armády. Lidová armáda neznamená armádu, v níž by vojáci poroučeli a rozkazovali důstojníkům nebo opačně. Lidová armáda je ta, v níž každý její příslušník koná řádně své povinnosti, v níž každý dovede poroučet v první řadě sobě, ale poslouchá nejdříve rozkazu svých nadřízených a pak teprve uplatňuje přání svoje.
„Bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů!“ Bude-li každý příslušník československé armády přísný sám k sobě a spravedlivý k jiným, bude naše lidová armáda přísná, ale spravedlivá. Bude taková, jakou si ji představujeme míti. Bude pravou sestrou veliké slavné Rudé armády, naší spojenkyně. Bude schopná vzít na sebe každou povinnost, jež jí bude naší novou svobodnou republikou uložena.
Pp.
Občané,
kteří jste ještě neodevzdali přihlášky do strany komunistické v Bzenci, učiňte tak ještě dnes do 6 hodin večer v sekretariátu KSČ, Zámecká ulice, bývalá židovská škola. Ti, kteří mají zájem vstoupit do strany a chtějí pomoct budovat naši novou republiku, dostanou přihlášky v uvedené místnosti.
Z Národního výboru
Neštěstí způsobovaná minami se stále opakují v několika tratích, které jsou skutečně velmi těžce zamořeny minami. Jedná se o tyto trati: Maršálky, Prostřední hory a Kněží hory se Starým hradem. Poněvadž v těchto tratích se opakují stále neštěstí – ZAKAZUJE SE – docházeti do zmíněných tratí v zamořených jejich částech. Nedovolte dětem docházeti na Starý hrad a vůbec do vinných hor, ať již za prací či na procházky. Pracujeme na tom, aby se získaly pracovní vojenské skupiny hledačů.
Obyvatelstvo města se upozorňuje na vyhlášku zdejšího staničního úřadu Bzenec, dle níž se přeprava osob děje nyní jen ve velmi omezeném rozsahu. Dle ní mohou býti přepravováni toliko dělníci do práce, čsl., ruské a americké vojsko, policie, četnictvo a čsl. občané vůbec; nesmí být vůbec přepravováni: Němci, vojenští deport. zajatci a cizozemci ze zajateckých táborů. Nastupující cestující musí předkládati službu majícímu vrátnému osobní průkaz.
Před dvěma dny vrátil se opět po několikaletém věznění v koncentračním táboře zdejší ředitel měšťanských škol v. v. pan Ctibor Šťastný. My všichni se těšíme z jeho návratu a přejeme mu, aby slunce svobody, na které se tolik vždy těšíval, mu svítilo ještě hodně a hodně dlouho, protože ho máme všichni upřímně rádi.
Včera byl v sále Lidového domu ustaven Svaz české mládeže v Bzenci. Tohoto slavnostního apelu zúčastnilo se přes 300 mladých hochů a dívek, kteří s nadšením vyslechli proslov kulturního referenta – uč. Ant. Pojety, který promluvil do mladých duší. R. Haschke nastínil organizaci mládeže a pak mládež přistoupila k volbám. Zvolený výbor a referenti odborů poděkovali za důvěru. Provoláním prezidentu republiky, maršálu J. Stalinovi a Rudé armádě zakončena byla slavnostní ustavující schůze, jíž se zúčastnili také členové Národního výboru.
Už ho tady máme!
Včera se vrátil do našeho města za četnické asistence známý napomahač gestapa Rud. Novák, který má na svědomí mnoho českých lidí, kteří byli vězněni. „Triumfální“ vjezd do Bzence si jistě pan Novák tak nepředstavoval. Tak „vzácnou“ osobu je nutno přece přivítati.
Sekretariát Svazu české mládeže ve Bzenci je prozatímně umístěn v Zámecké ulici – bývalá žid. škola, v I. poschodí. Odedneška se v něm přijímají přihlášky do Svazu české mládeže.
Pamatujete vždy a při každé příležitosti na Kulturní dům!
Bzenecký kraj – 27. června 1945
VYDÁVÁ KOMUNISTICKÁ STRANA ČSL. V BZENCI
Ročník I.
Středa 27. června 1945
Číslo 32.
Lid a armáda
V rámci krásného dne mládeže byl dne 24. června na bzeneckém náměstí uvítán protitankový pluk 4 „Jaselský“, jemuž velí major Ivan Janko. Tento pluk je součástí 3 čs. samostatné brigády „Prešovské“ pod vedením plk. Viléma Salchera. Krásným, procítěným proslovem uvítal naši milou armádu předseda Svazu české mládeže Alexej Novosad za mládež a kulturní referent Ant. Pojeta za Nár. výbor a město Bzenec. Na to se ujal slova plk. Salcher, poděkoval za uvítání a zdůraznil vůli čs. armády, bojovati až do konce za republiku očištěnou od podvratných živlů, která musí být lidovou, zabezpečena novou čs. armádou, v níž nebude místa pro ty, kteří v těžké době vlast a národ pro vlastní prospěch zradili. Bouřemi potlesku byla přerušována jeho řeč, jež byla jasným odleskem cítění a smýšlení všech. A malebná skupina Slováckého krůžku v krojích, s košíky květin pro oba velitele, byla jen vyvrcholením citů vzájemného bratrství mezi lidem a armádou. Tklivé melodie národní hymny československé a ruské zakončily srdečnou slavnost uvítání.
-eta.
Vládní program se plní…
V neděli se uskutečnilo ve Strážnici slavnostní předání majetku Němce Magnise do rukou českého lidu. Manifestace se zúčastnilo občanstvo ze Strážnicka, Horňácka a kopaničáři z okolí Myjavy, místní československá posádka a zaměstnanci velkostatku. Po slavnostním průvodu účastníků manifestace ze sokolského hřiště do parku bylo po projevech Zemského národního výboru, místní N. V., závodního výboru a zástupce Národní správy velkostatku provedeno zatknutím otky do země symbolické předání kdysi německé půdy do rukou českého lidu. Slavnostní řečník manifestace Ing. Sochorovec ze Zemského národního výboru v Brně zdůraznil ve svém projevu význam tohoto historického aktu, jímž na věky byla odčiněna křivda spáchaná po Bílé hoře na českém národě, kdy Ferdinand II. věnoval půdu, konfiskovanou Žerotínům, cizáckému šlechtici Františku Magnisovi, jehož rod až do dnešní doby byl oporou germanizačních snah v našich zemích. Řečník zdůraznil dále ve svém projevu politické a vojenské události, jež umožnily tak dalekosáhlé zásahy do vlastnického práva cizácké šlechty a zrádců, nastínil stručně nové tendence pozemkové politiky, které jsou dány novým dekretem presidenta republiky o konfiskaci půdy Němcům, Maďarům a zrádcům a jeho projev vyvrcholil v mohutný dík Rudé armádě, maršálu Stalinovi a presidentu Dr. Benešovi, kteří vytvořili předpoklady nejen pro naše národní osvobození, ale i pro změnu celé hospodářské a politické struktury naší republiky.
Předáním Magnisova velkostatku dostává se do českých rukou velký lesní majetek, rozkládající se na úpatí Bílých Karpat od Vápenek pod Javořinou až k Radějovu, lužní lesy u Strážnice a lesy v okolí Bzence, velké dvory v Kněždubu, Velké a Strážnici a menší podniky průmyslové. Tak se po třech stoletích plní historická spravedlnost a půda, jejíž výnos sloužil cizím zájmům, které byly vždy v rozporu se zájmy lidu, se dostává do rukou těch, kteří na ní pracují a kteří se jí proto nikdy nezpronevěří.
-rh
BZENECKÝ ZÁMEK
Bzenecký zámek vysoký je,
kdo nemá milú, ten ať pije, ej, ten ať pije.
Já milú nemám, já pít mosím,
velikú žalosť v srdci nosím.
Vínečko bílé, zlato země,
dyž já ho piju, dobře je mně, ej, dobře je mně.
Šak až uvidím lásky známku,
zamknu já sklípek na pět zámků.
-eta
Vojáci z Volyně
Jak bylo uvedeno v minulém čísle, organisovala se 3. čs. samostatná brigáda po dobytí českých krajů 15 000 mužů z celkového počtu asi 40 000 Čechů, jichž dědové se tam usadili kolem roku 1870 a od té doby hospodařili na půdě velmi úrodné. Téměř 100 vesnic – jako Mirohošť, Kvasilov, Kupičov apod. – leží roztroušeno ve třech okresích: luckém, rovenském a dubenském. Přes to, že tito Čechové měli mimo obecné školy jen čtyři měšťanky, uhájili si neztenčené vlastenectví a rádi přijali pozvání do nové republiky. Jejich vojáci odešli již na Žatecko na dozor k Němcům, jejich rodiny tam přesídlí později. Česká Volyň má ovšem také svoje Lidice: Je to obec Malin, kde Němci sehnali všechny muže do kostela, ženy a děti do stodol a beze zbytku pobili a spálili.
Vysočina zpívá
Od Brna k Jihlavě jen zvolna jede vlak, hned supí těžce, hned zase skřípe brzdami. Z práce v brněnských továrnách se vracejí muži i děvčata z Horácka. Typicky řezané tváře, pátravý pohled do očí, kostnaté, mluvící ruce. Patnáct let jsem je vídal jen zamlklé, zasněné, do sebe uzavřené, skoro neochotné odpovídat na zvídavou otázku. Připadal mi ten vlasti kout jakoby zakletý. A dnes? Skupina dělníků zpívá písničku za písničkou a do přestávky mezi nimi zaznívá píseň z vagonů sousedních. Kdože v nich probudil zpěv? Vnitřní štěstí, upřímná radost z osvobození! Zpívají prostému vojáčku Rudé armády, sedícímu nenápadně u okna. Takové Horácko jsem ještě nepoznal, takové něžně veselé, takové opravdu naše. Najednou jsou mi všichni tak blízcí, rozpřádám hovor a bavím se za jízdy s neznámými. Chápou smysl doby a vítají příchod nového života, nového pojmu spravedlnosti a práva, v něž věří celou silou prostých srdcí. Tentokrát je, doufám, republika nezklame!
-eta
Co Bzenec ještě nedávno nesměl věděti
Někdy jdou kolem velké dějiny, aniž by tloukly na buben a tím na sebe upozorňovaly. Tak tomu bylo v Bzenci v r. 1943-45. Pracoval zde tou dobou štáb velké podzemní organisace, jejíž ústředí bylo v Praze v bojové organisaci KSČ „Žižka 2“. Její jednotky v r. 1944 byly přejmenovány na jednotky „Vela“ a to kvůli lepšímu krytí mateřské organisace pražské. Tato vojska lidové armády (zkratka „Vela“) byla proorganisována v celé východní Moravě a táhla se od Mor. Ostravy přes Val. Meziříčí, Bystřici p. H., Hulín, Uh. Hradiště, Uh. Ostroh přes Bzenec, Kyjov do Hodonína. Do konce hitlerovské vlády jich bylo 121 rot a rozšířila se i za řeku Moravu na Drahanskou vysočinu, Boskovice a Chřiby. Ostravsko-slezskému úseku velel pplk. gštb. Pokorný, valašskému – pplk. Kašík a slováckému plk. děl. Míťa Budík. Vrchním velitelem „Vely“ byl gen. Dr. J. Koutňák, všem bzenčanům dobře známý. A přece jim nebyl známý. I když někteří něco tušili, nevěděl přece nikdo, jak veliká organisace je z tohoto místa nenápadně řízena. Všednost viditelného jednání, to je zákon lsti podzemní práce.
Štábní rotě bzenecké velel učitel Pojeta a velel jí tak šikovně, že nikdy nebyla prozrazena. Centrum porad tvořily byty přednosty stanice K. Šostého, pí. Arbeitové, p. Kováře a Rachvalů. U Kovářů a Arbeitů přenocovávali illegálně velitelé úseků, spojky různých krajů a to tak často, že ani hotel Skála nemíval tolik hostů. Také u Rachvalů tomu tak bylo.
Bezmezná byla oddanost těchto rodin věci odboje, ba někteří jejich členové, např. sl. Božena Kovářová převzala na sebe ódium (opovržení, hanu – pozn. přepisovatele) milostné známosti, jen aby se zdařilo zastřít skutečnost, že u nich se scházeli a ukrývali pracovníci podzemního hnutí včetně Dr. J. Koutňáka, zuřivě gestapem hledaní. Je přirozené, že tam, kde pracuje štáb hnutí, v takovém městě není radno občanstvo masově organisovat. Proto nebyla v Bzenci pojata do organisace „Vely“ skupina nešťastného uč. Straky. Vadila tomu také ta okolnost, že Straka byl zapojen přes ostrožského „Frantu“ (kpt. Bogataj) na „londýnské“ vedení. „Vela“ byla přísně východní. Bylo to viděti už z toho, že byl Prahou za politického komisaře kraje bzeneckého jmenován Fr. Souček, starý komunista, španělský dobrovolec z baterie Gottwalda.
Co říci o Bzenčanech v poměru k „Vele“? Dík jim za to, že nebyli příliš zvědaví, když viděli nějaký tajuplný přízrak, že o těchto věcech nemluvili a nepřitáhli přes konfidenty Nováka a Gamberského pozornost gestapa na Bzenec, dík jim za to, že neupadl v paniku, když hlava „Vely“ gen. Dr. Koutňák byl stržen do gestapáckých mučíren, dík jim za to, že věřili, že „Velisté“ umějí zmírat, ale nedovedou prozrazovat.
Třebaže skupině Bzenec nebylo souzeno účinně zasáhnouti, jako zasáhli „Velisté“ na jiných místech, nelze jí upříti dnes tehdejšího odhodlání a vůle k boji.
Gen. Dr. J. Koutňák
Učitelé
Právě nyní, před ukončením školního roku, chtěl bych Vám říci několik slov. Svěřili jsme vám naše dítky v předpokladu, že jim vštípíte do jejich srdcí a myslí to nejlepší a nejkrásnější z vašich vlastních vědomostí. Vám, čeští učitelé, svěřili jsme náš nejdražší poklad a očekáváme, že nám vychováte moudré, sebevědomé a schopné syny a dcery pro naši novou budoucí českou vlast. Buďte spravedlivi ku svým svěřencům, buďte přísní, avšak lidštější než jako byli až doposud někteří z vás. Buďte si vědomi toho, že vlídnými slovy a klidnou domluvou docílíte mnohdy více než bitím a hrubým nakládáním se žáky. Budujeme naši republiku od základu. Proto vás, čeští učitelé a učitelky, prosím: Nechť ani kousíček starého shnilého zdiva nedostane se vinou vašeho učitelského sboru do základů naší nově budované a tak draze vykoupené republiky. Postup a přestup žáků do vyšších tříd a učilišť nechť se děje spravedlivě dle schopností a vědomostí každého jednotlivce. Čeští učitelé! Buďte si všichni vědomi své zodpovědnosti za vše, co činíte, národ vás pozoruje a ve svém nitru posuzuje. Každý z vás pracuj tak, aby jak v této pro náš národ ještě těžké době, tak i v příští době radostné, čestně obstál.
Tomáš Krásný
Ucho jehly
Soudruhu redaktore, ještě se ti chce mluvit? A myslíš, že někoho přesvědčíš? Ja, to bys musel mít sklep a dobré víno v něm, pak by ti stačila polovina slov a všecko by ti nejen tleskalo, ale i uvěřilo. Já být na tvém místě, vzal bych barvy a šel za svou zálibou do přírody. A všechny ty odpůrce „ze zásady“ bych nechal stát s otevřenou hubou a napřaženou rukou na náměstí. A náš časopis? Ty si myslíš, že Bzenčanům bude na tom záležet, aby měli svůj časopis? Myslím, že marně čekáš na příspěvky od nár. socialistů a soc. dem., ač vědí, že na ně čekáš. Spíše velbloud projde uchem jehly, než bude Bzenec takový, jaký by sis ho přál!
-š
Odvážní chlapci
V minulých dnech se vrátili s vědomím dobře vykonané práce věrní kamarádi, členové Slováckého krúžku, Rosťa Repík a Frant. Bunža, který se před rokem, 26. června 1944, v úloze inženýra dostal s Repíkem z Itálie k Záhřebu a sloužili v čs. brigádě Jana Žižky z Trocnova, spadající do vojsk maršála Tita. Zkusili bojů dost – Našice, Džakovo – i hladu dost: 3 měsíce bez soli, několik měsíců jen o fazoli. Ale vrátili se šťastní a bez zranění do republiky, za níž bojovali. Chlapci – hrdinové – čest Bzence. Vítáme Vás!
Místní zprávy
Na výzvu „Bzeneckého kraje“ věnuje Karel Kníže, zahradník ve Vracovské ulici 2 000 Kč pro ty, kteří se vrátili z koncentráků a našli byty vydrancované. Pěkný příklad!
Žákyně IV. třídy měšťanské školy darují 1 150 Kč na kulturní dům. Je to pěkný čin, děkujeme!
Firma Sup (arch. Kopečný), jíž byl povolen pronájem dílny E. Šustrové, rozhodla se věnovati 5 proc. obratu na dobré účely a sice: jednu třetinu na Kul. dům, třetinu Strakově nadaci a třetinu míst. chudým.
Dnes přesně v 8 hodin večer sejdou se v modrém sále Lidového domu členové Slováckého krúžku a jeho přátel, dále též spolupracovníci M. Huka a pokud možno i horníci, kteří pracovali s por. Bartákem pro důležité informace. Ve 20:30 hodin bude tam obvyklý večer Slováckého krúžku.
Zpěvákům! Časté oslavy ukázaly, jak dobrý sbor pozvedne daný program. Je v zájmu cti města, aby takový sbor byl vždycky po ruce a mohl zasáhnouti i při oslavě narychlo pořádané. Kdo má chuť a sluch a hlas (hlavně tenor), ať se přihlásí u p. Plešáka, aby mohl býti zván do zkoušek.
Dne 27. června zahajuje kino Orel pravidelné promítání amer. filmem „Ďábelští střelci. Další program bude oznámen v pátek 29. června míst. rozhlasem.
Majitel a vydavatel: Komunistická strana čsl. v Bzenci.
Zodpovědný redaktor Antonín Pojeta, Bzenec.
Tiskem knihtiskárny Fr. Tomeček v Bzenci.
Bzenecký kraj – 8. července 1945
VYDÁVÁ KOMUNISTICKÁ STRANA ČSL. V BZENCI.
Ročník I. Číslo 35
Neděle 8. července 1945.
Včera a dnes.
Vedle nového tvořivého ruchu vidíme kolem sebe i dosti tváří zamlklých. A to i z řad těch, kteří se ukázali býti za fašistické diktatury u nás spolehlivými vlastenci. Tenkráte při setkání byli jsme plni sdílného rozhovoru. Tenkráte navzájem jsme si sdělovali zprávy ze zahraničního rozhlasu, plni důvěry k sobě. Proč dnes při setkání dost těžko navazujeme nit rozhovoru? Je to tvrdá skutečnost, že jejich strany v druhé republice nebyly obnoveny?
Oni přece neměli nic společného s chybným vedením svých bývalých politických vůdců! Ba právě naopak. Tenkrát jasně vyslovovali se proti jich proradě! Vina tedy, jež vyplývá z prorady předáků zrušených stran, se jich v nejmenším nedotýká!
A opakujeme rádi, že z dob války, jak jsme jich poznali, máme pro ně jen dobré vysvědčení! Šli za republikou, šli za Benešem bez ohledu na své politické strany! Odkud tedy prýští jejich zamlklost?
Přejí si snad obnovení bývalých občanských stran po vnitřní čistce? Co by se stalo v tomto případě, máme dobrou ukázku z dob před 20 lety. Po velkém osvobozeneckém kvasu v roce 1918 nastoupila u nás již v roce 1925 vládu tzv. panská koalice. V případě obnovení občanských stran během krátké doby nabyly by v nich převahy zase mocní tohoto světa na poli hospodářském. Vliv kartelů, průmyslových a finančních magnátů byl by v nich rozhodujícím. Jejich vlivem ožila by záhy i stará nebožka — panská koalice! A ta by měla své Stoupaly, kteří by se dorozumívali za zády republiky s novými Henleiny. Našla by své Berany, kteří by měli schůzky s novými Papeny. Postavila by do popředí politiky, kteří by hledali oporu všude kromě východu. Kromě Sovětského svazu!
Láska k republice dokazuje se dnes pevným postojem k ní! Naše republika má i z hlediska vlasteneckého tak radikální program, že k jeho uskutečňováni nesmí z řad vlastenecky cítících lidí přijíti na zmar ani nejmenší silečka. I kdo není politicky organisován, jako vlastenec musí vždy dávati jasně najevo, že republika se může na něho spolehnouti v každém ohledu!
Žijeme v době, kdy při tísnivých poválečných poměrech zdá se nám nejednou úkol naší republiky, jak je stanoven vládním programem, nad její síly.
Proto i postoj vlastenců nabývá tím větší závažnosti a odpovědnosti, ať stojí, kde stojí!
Zkoumá-li se dnes u mnohých národní spolehlivost z doby fašistického panství u nás, spočívá dnešní vlastenecká spolehlivost každého z nás v pevném postoji k naší druhé republice v dobrém i ve zlém! A neméně i v pevném postoji k našemu největšímu spojenci — k Sovětskému svazu!
S. d.
Splav.
Přes věků jez
k turbinám ideálů,
přes pole, mez,
vítězů do chorálu
bouří a hučí,
duní a zvučí
vítězná revoluce.
Kapka za kapkou v dunivém pádu
padá tu v mohutném vodopádu
přes splav, v náručí šílených vírů,
jež tvoří hranice válek a míru,
jež třídí vody a třídí dav.
Běda, kdo správný nenajde směr,
bez vůle, kormidla, řítí se v splav.
Bez vůle tvor
a všemocný živel —
bezmocný vzdor,
šum orlice křídel –
malinké nic
v zajetí revoluce —
prohraný boj …
pohřební svíce.
Dál šumí jez svou revoluční píseň
a ztiší nadšení, jásot a šum:
po proudu vrávorá vstříc příštím dnům
rozbitý člověk; jímá ho tíseň,
neboť jede na proud — nemaje hřích —
generací minulých i nezrazených.
-OO-
Buďme zásadní!
Byly doby, kdy naši dědové a otcové, soused se sousedem, občan s občanem nepotřebovali žádné stvrzenky neb doklady k tomu, když jeden druhému půjčil peníze neb prodal-li cokoliv a zůstal dlužen. Prostě slib nebo slovo našich dědů platilo více, nežli dnes třebas i kolkovaná stvrzenka. Slib, čestné slovo, dochvilnost, na tyto tři věci se dnes nejvíce hřeší. Prosím, půjčte dnes někomu větší obnos peněz bez dokladů na delší dobu. Dá vám čestné slovo, že peníze tehdy a tehdy vrátí. Nejsou sice všichni lidé takoví, ale mnohý z těch, jež dají čestné slovo se na ten den nepřihlásí, jiní obnos snad i popřou. Anebo na příklad, předseda spolku nebo Nár. výboru svolá schůzi na 20 hod., buďte však jisti, že polovina svolaných se dostaví o půl hodiny později. Jsme přece lidé s rozumem a vůlí, proč tedy děláme tyto chyby pravidelně k vlastní i cizí škodě? Přijdete-li pozdě k vlaku, je pryč a pak čekáte hodiny a jste rozmrzelí sami na sebe, proč jste nebyli dochvilní. Kolikrát jste dali vašim známým slovo a kolikrát jste toto slovo přece nedodrželi? Mám rád lidi takové, kteří aniž by se dušovali a zapřísahali přece dodrží dané slovo, jsou dochvilní a zásadní. Kolik času se tím promrhá, že lidé jsou nedochvilní a o kolik mrzutostí a sporů bylo by na světě méně, kdyby lidé dodržovali daný slib a čestné slovo. Přátelé, buďme mužní! Dbejme toho, abychom vždy dodrželi dané slovo nebo slib.
Tomáš Krásný.
NAŠE MUZEUM
Jednou z mých větších starostí v době mého žalářování bylo naše muzeum. V neděli dopoledne vždy jsem zalétal myšlenkami domů do svého rodného kraje a vzpomínal, co se tam asi děje. Věřil jsem v dobré lidi, kteří zůstali doma, že neopustí tak slibně se vyvíjející činnost a snad, že se najdou i jiní, kteří se dívali na tu věc zatím s jakýmsi odstupem, zaměstnáni jinými záležitostmi. S jakousi vnitřní žádostí jsem si zrekapituloval, co se dosud provedlo, vzpomínal mých věrných pomocníků a pravidelných návštěvníků, pana Fr. Bezchleba a jeho synka, přátele a členy Vinařského družstva, kteří měli radost z každého přírůstku a vycházeli nám vždy ochotné vstříc. Často jsem si také vzpomněl na pisatele Tomáše Krásného, který na muzeum pamatoval i v daleké cizině a z těžce vydělaných peněz je obohatil. V době, kdy se fronta blížila k našemu městu, byla moje starost čím dále větší. S radostí jsem však zjistil, že náš kulturní podnik nebyl zapomenut a s horlivostí opravdu bezpříkladnou, byly ukryty a uloženy naše sbírky a cennosti na různých místech velmi pečlivě a cílevědomě. Opět podal důkaz své lásky k věci pan Bezchleb a kolega Hirš. Díky vám přátelé! Pomalu se zase ukládají naše sbírky na svá původní místa a mládež, kterou jsem vždy rád vídal o nedělních návštěvách, přichází a již také přináší různé předměty, které ukazují, co nám bylo překonati v právě prožitých těžkých dobách. Doba nejistoty minula a nám nastává v našem muzeu nová éra a nový možný rozmach. Vzpomínám na časté rozhovory s členy našeho muzejního spolku, kteří měli radost z vykonané práce a slibovali obohatit naše sbírky různými památkami ještě z první světové války, až prý se s tím bude moci vyjíti, báli se, aby cenné věci, zásahem tehdy nových pánů vládců, nepřišly ke zkáze na škodu národa. Nyní již není žádných obav, ba naopak mám dojem, že nová doba, a právě prošlá řada těžkých let nás vzmuží jak v práci a snaze, tak také zanechá v našem muzeu odraz toho, co jsme ve starostech prožívali. Sám ještě nejsem úplně schopen zúčastniti se rozběhu do nové práce, ale doufám, že se mi opět vrátí moje zdraví, a i moje bolest časem přebolí. V práci pro rozkvět našeho muzea a za účinné pomoci osvědčených pracovníků, a hlavně mladších sil zapojím se zase do této ušlechtilé práce. Občanstvo města ať nezapomíná na naše muzeum a svěří, případně daruje do našich sbírek věci a památné předměty, které dokumentují přešlé těžké časy, aby byly uchovány pro pokolení příští. Naše občanstvo vždycky bylo pamětlivo rozkvětu města a bude i dále podporovati naše snahy, aby v dohledné době bylo možno upraviti naše muzejní sbírky tak, aby muzeum mohlo býti oficiálně předáno veřejnosti.
Ctibor Šťastný.
Věříme.
Vytýkají nám čtenáři, že naše články vyjadřují mnoho nespokojenosti s poměry, jsou plny výčitek a výtek. Snad, ale i pak je to zcela logické, protože noviny jsou vždycky obrazem své doby a pravdivým jejím zrcadlem. A dnešní doba opravdu nemá času na lásku a přátelství, nesouc nedůvěru a podezřívání. Kdybychom si druh druhu mohli pohlédnout do duší a do myšlenek, kdybychom dovedli pochopit, že všichni, téměř všichni lneme láskou k republice, že všichni ji chceme míti pevnou, šťastnou a spravedlivou, pak by jistě přestalo vzájemné nevražení a nedůvěra. Bylo by nám veseleji a byli bychom šťastni i přes některé nedostatky. Pak by také naše pero vesele zpívalo v rozjásaných článcích — a čtenáři by se při četbě spokojeně usmívali. Zatím však věřme, že ta doba není daleka a snažme se jen o jedno: aby nevinnému Čechu nebylo ukřivděno, ať je to kdokoliv. Nenechme se štvát lidmi osobně zaujatými a proto nekritickými!
—eta
Zrcadlo.
Radnice odmítá výtky. Dnešní doba přináší všem zaměstnancům radnice tolik práce, jako nikdy předtím. Tato práce je vázána zákony a výnosy Okres. národ. výboru. Ani dnes nelze každé žádosti a každému přání vyhověti. V úředních hodinách se podání stran přijímají, ale pak je nutno tyto zpracovat. Dále je třeba zpracovati též opatření a usnesení místního Národního výboru – ba vyříditi i resty z doby, kdy pro celodenní styk se stranami nebylo možno se k práci dostat. To byly důvody, proč se Nár. výbor rozhodl omeziti styk se stranami. Toto se uvádí, aby veřejnost věděla, že se na radnici nejvíce pracuje právě v klidu, při zavřených dveřích, a to v zájmu města i občanů.
–ta.
Nám taky něco.
Lidské srdce měkne při pohledu na zkroušený obličej. Někteří občané jsou mistry v umění vyvolat tak příznivý dojem, že vyhlédnutá oběť otvírá bezděčně zásuvky a plní aktovku a košíky. A jestliže tento mistr přidá k dojmu ještě balíček cigaret, může si brzy ze zásob otevříti obchod doma. Pravda, řeknete, nic ti po tom není, nezáviď! Ale není to pravda. Oč více utrhne pro sebe jeden mazaný sobec, o to je ochuzen celek. Kupuje-li bezdětný pensista denně jeden litr mléka, je to neúměrné a značí to, že v jiné rodině, třeba s dětmi, je holý čaj. Stejnou bezohledností lze nazvati každé neúměrné a potřebám celku odporující shromažďování poživatin. Vy šťastní, až budete prohlížet zásoby, navozené z okolních vesnic, poslouchejte dobře, neuslyšíte-li v duchu volání chudých dětí: „Nám taky něco!“
oj.
Dne 8. července.
Česká zemská péče o mládež v Brně založila při příjezdu pana presidenta Dr. Ed. Beneše do Brna na paměť osvobození republiky fond pod heslem „V dětech je národ věčný“. Její snahou je získati po celé Moravě tolik peněžitých prostředků, aby z nich bylo možno zříditi ústavy pro moravské děti – v našem kraji ústav pro matky a kojence. Dárci s částkou, kterou věnují, budou se zapisovati do zvláštních archů, jež po skončení sbírky v celém okrese budou sebrány a svázány do památních knih a na věčnou paměť uloženy do Národního muzea v Praze. Hlavní sbírku provedou žákyně měšťanské školy ve Bzenci tuto neděli 8. července po celý den. Rodiče ať pamatují na sbírku a připraví doma potřebné. Pro závažnost sbírky dobrovolní dárci ať věnují příspěvek aspoň (nejméně) ve výši dvaceti korun. V důsledku toho se sbírka pro postižené minami odkládá o týden, tj. na neděli 15. července.
Z redakce:
Prosíme čtenáře, aby nám lask. odprodali, pokud mají čísla Bzeneckého kraje, která nebyla tištěna v tiskárně (čísla s kreslenou hlavičkou). Dopisovatele žádáme, aby nám v dopisech a článcích podávali návrhy na zlepšení v kterémkoli směru, hlavně po hospodářské stránce, ať už ve prospěch Bzence nebo okolních vesnic. V tom je smysl hesla budovati republiku dle vládního programu.
Majitel a vydavatel: Komunistická strana čsl. v Bzenci. Zodpovědný redaktor Antonín Pojeta, Bzenec. Tiskem knihtiskárny Fr. Tomeček v Bzenci.