Únor 1918

Pátek 1. 2. 1918. Dosti mrzne. Klid. Odpoledne jsme jeli s municí, vyjeli jsme v pět hodin. Jeli jsme přes Primolano při cestě přes Enego[1] k hoře M. Lisa[2], kde má býti náš nový štelunk[3]. Kolem jedenácté hodiny dorazili jsme na místo, složili jsme náboje a jeli jsme zpět.

Sobota 2. 2. 1918. Cestou byla velmi zima a byl jsem unaven. Domů jsme přijeli ve čtyři hodiny. Hned jsem ulehl. Ležel jsem celé dopoledne. Večer jsme pekli koňskou sekanou. Žádné změny.

Neděle 3. 2. 1918. Klid. Jasno a dosti zima. Odpoledne jsem byl za Klimkem a pak jsem byl v San Vitu[4].

Pondělí 4. 2. 1918. Dopoledne byl prohlížet batterii náš nový plukovník. Je citelně zima.

Úterý 5. 2. 1918. Nic nového. Večer jsem jel s náboji do štelunku. V Enegu vyletělo skladiště do povětří a dostali jsme jen asi polovic, než jsme žádali.

Středa 6. 2. 1918. Zpáteční cestou byli dva koně raněni šrapnelem. Ráno v pět hodin jsme přijeli domů. Celý den jsem ležel. Klid.

Čtvrtek 7. 2. 1918. Je jasný den. Dopoledne jsem psal a převlékl se. Klid. Odpoledne jsem pral prádlo.

Pátek 8. 2. 1918. Klid. Žádná změna. Hrajeme skoro celý den šachy.

Sobota 9. 2. 1918. Malá nepříjemnost s poddůstojníkem, která byla hned vyřízena. Prý pozítří pojedeme do zákopů. Klid. Mír s Ukrajinou.

Neděle 10. 2. 1918. Novotný půjde do nemocnice. Je velmi sychravo. Jedeme večer do zákopů a tam připravíme boudy k bydlení a místo pro kanony. Vyjeli jsme o půlnoci.

Pondělí 11. 2. 1918. V pět hodin ráno byli jsme na místě. Bylo pomrzlo a vše klouzalo tak, že jsme s vozy do lesíka, kde budou kanony, nemohli vjet. Proto jsme to složili a pak snášeli, což trvalo skoro do sedmé ráno. Přes den jsme stavěli boudu. Odpoledne Taloši[5] silně stříleli. Bouda byla do večera hotová, zatopili jsme, ustlali a ulehli. Spal jsem dobře. K ránu byla velká střelba.

Úterý 12. 2. 1918. Dopoledne jsme kopali ve skále místo pro kanon. Byla to velmi namáhavá práce. Den byl krásný a velmi teplý. Přijel se podívat pan nadporučík. Taloši zase stříleli. Prý je s celým Ruskem uzavřen mír.

Středa 13. 2. 1918. O půlnoci přijely vozy a mužstvo, které nás má vystřídat. Taloši hodně stříleli a byla dost velká panika. Do rána jsme přijeli domů. Spal jsem celý den. Klimeš přišel večer od regimentu zpět.

Čtvrtek 14. 2. 1918. Je zamračeno a sychravo. Odpoledne odjížděly dva kanony do štelunku.

Pátek 15. 2. 1918. Velmi sychravo. Zase jeden kanon odjíždí do zákopů, zítra přijdu asi i já na řadu. Změny jinak žádné, jen teď hodně vojska z Ruska přijíždí.

Sobota 16. 2. 1918. Velmi se ozimilo a mrzne. Byl jsem v Primolanu pro poštu. Žádné změny. Klid. S netrpělivostí čekám na poštu. Stále vzpomínám domova a kéž by Bůh dal a brzy se se všemi ve zdraví shledal.

Neděle 17. 2. 1918. Je velmi zima a šeredně. Pojedu do štelunku. Navečer jel jsem do štelunku s kanonem. Cestou nic zvláštního, klid.

Pondělí 18. 2. 1918. Přijel jsem domů ve čtyři hodiny ráno a hned ulehl. Spal jsem do poledne. Pak jsme rozložili pryčny a vše dali na vozy. Byli jsme pak pro desky v domě na kopci. Spali jsme na zemi.

Úterý 19. 2. 1918. Ve čtyři ráno jsme vstali a pak vše uvedli do pořádku a šli do štelunku. Šli jsme serpentýnami. V deset hodin jsme tam dorazili a hned začali pracovat na bejváku. Byla to obtížná práce na celý den a až pozdě do noci. Kostru máme hotovou. Spal jsem u telefonistů.

Středa 20. 2. 1918. V osm hodin jsme vstali a hned jsme pokračovali ve stavbě. Do večera byli jsme skoro hotovi. Máme službu – wachu[6] – a jsem u telefonistů. Píšu a vzpomínám.

Čtvrtek 21. 2. 1918. Zase jsme celý den pracovali na našem bejváku. Již jsme skoro úplně hotovi. Přes den se trochu střílelo. Celkem je ale klid. Navečer zase práce s materiálem.

Pátek 22. 2. 1918. Velmi pěkný den. Dělají se cesty. Odpoledne se střílelo. I Taloši dosti střílí. Sedlický jede do nemocnice. Dostáváme velmi málo potravin. Mám stále hlad a kávu večer obyčejně bez chleba – to nestačí. To je otroctví a ne život.

Sobota 23. 2. 1918. Velký vítr, jinak je dosti pěkně. Taje. Děláme kaverny, to je práce, aby to čert vzal. Již by byl nejvyšší čas, aby to přestalo. Večer hořelo něco vepředu a stříleli jsme. Byli jsme u kanonu až do jedenácti hodin.

Neděle 24. 2. 1918. Dnes je nádherný den, pravý jarní. Dopoledne se čistil kanon a pak jsem své věci uvedl do pořádku. Kopou se kaverny. Dostal jsem dva balíčky.

Pondělí 25. 2. 1918.  Krásný den. Celkem klid. Kopou se kaverny. Žádné změny.

Úterý 26. 2. 1918. Zase krásné počasí jako včera. Odpoledne přišel nadporučík do štelunku. Žádné změny.

Středa 27. 2. 1918. Donesli koňské maso. Klid. Žádné změny. Krásný den.

Čtvrtek 28. 2. 1918. Je šeredně. Odpoledne padal sníh. Nic zvláštního. Klid.                

 

[1] Cca 13 km jihozápadně od Primolano.

[2] Monte Lisser – 1633 metrů n. m.

[3] Stellung – postavení.

[4] San Vito – vesnice v provincii Belluno.

[5] Italové.

[6] Strážní pohotovostní službu.