42. VLÁDNÍ PROBLÉMY

Ani absolutní vládce se neobejde bez početné, pečlivě rozdělené družiny dvorních hodnostářů, tajemníků, komorníků, dozorců, zřízenců a služebníků. Nejinak náš Emil paša. V žádném jiném oddělení jsem nespatřil takový houf služebného dvořanstva jako u něho. Býval to opravdu impozantní pohled, připomínající skvělé korunovační průvody, jak je líčí spisovatelé historických románů, když Emil po tučném dejeuner vycházel ze své útulné rezidence s doprovodem svých nejdůvěrnějších ministrů a celá nepřehledná řada jeho nohsledů nastupovala podle svých možností k ranní přehlídce vládního okrsku. Z úst panovníkových se rozléhaly, někdy klidným, někdy prudkým tónem, podle vyspání a napapání, jen úsečné rozkazy, které byly ihned horlivě zapisovány pro věčnou paměť hbitým perem odborových referentů a stejně bystře prováděny nižšími vykonavateli.

Jednu věc nutno zvlášť pochvalně vyzvednout, totiž zvládnutí národnostního problému, který byl v jeho říši neobyčejně ožehavý, uvážíme-li, že v ní bylo usídleno nejméně sedm různých národností, židy a cikány nevyjímaje. Vnitřní úřední řečí byla samozřejmě němčina, ale pro dorozumívání s poddanstvem bylo vytvořeno bez dlouhých filologických debat jakési super-esperanto, sloučenina z germánských, slovanských a románských prvků, s geniálním zjednodušením mluvnice na pouhé postavení slovních kořenů vedle sebe; jejich vzájemný logický vztah se určoval jedině přízvukem a tónem hlasu jako v čínštině. Tato mezinárodní řeč měla opět tolik rozličných nářečí, kolík bylo v táboře bloků, světnic a dílen, a byla schopna neomezeného vývoje podle přílivu té neb oné národnosti. Byla to však výlučně řeč mluvená a nikoli též spisovná, takže se v ní nezachovala ani jediná sbírka básní lyrických nebo epických, čímž budou zklamáni zejména gymnazijní studenti, kterým by se mohla po 1 000 letech předložit jejich četba k překládání. Snad jen skrovné zlomky se zachrání v memoárových spisech, jež byly dosud o koncentrácích vydány. Nepochybuji, že pozdější jazykozpytci budou z těchto úryvkovitých citátů pracně kdysi shledávat tvarosloví a slovník této již opět zaniklé mluvy koncentrácké, jako to činili jejich předchůdcové z kusých nápisů na roztříštěných deskách a cihlách, vyhrabaných ze sutin starobylých měst sumerských nebo aztéckých.

Někdy přece vznikalo nedorozumění. Poručil například Emil, který uměl česky, svému polskému příručímu, aby mu přinesl obvazy ze skříně. Když fámulus dlouho nešel s potřebnou věcí, ohlédne se pán po něm a vidí s údivem, jak onen hrabe usilovně v odpadkové bedně. I křikne naň hněvivě: „Pitomče, z té kistny nic nechci. Vem to ze skříně!“ – „Vždyt já šukám (hledám) ve skříni.“ Ukázalo se, že Polákům znamená skříň totéž, co nám bedna, kdežto naše skříň sluje u nich šafa.

Možno říci, že ve složení své tělesné stráže zachovával Emil spravedlivou národnostní paritu. Byli v ní zastoupeni Němci, Poláci i Češi a jiní. Jeho pobočníkem a vrchním číšníkem byl mladý, hezký Polák, kterého zároveň zasvěcoval podrobně do všech tajů anatomie a chirurgie. Dbal dokonce o to, aby tento jeho mladistvý pomocník si odvykl při řezání vředů utírat ruce a nůž o kalhoty. K Čechům se choval Emil, ač Němec, celkem blahovolně, což se vysvětluje tím, že v československé republice zaujímal před Mnichovem postavení tajného policisty. Já si naň osobně nemohu stěžovat, ba ke konci svého pobytu v jeho panství byl bych se u něho málem stal čímsi jako dvorním kaplanem, z čehož sešlo při úvaze, že jakékoli náboženské funkce a úkony byly v revíře a vůbec v táboře tehdy zakázány. Ačkoli Emil nebyl zásadně proti tělesným trestům, přece okřikoval své podřízené Němce, když z jakési hluboce zakořeněné sadistické mánie týrali slabé a staré neduživce. Zvláště jeden z těchto surovců mi utkvěl v paměti, jako by byl vystřižen ze starého němého filmu „Fantom pařížské Opery“ – s chladnýma, vpadlýma očima, úzkými rty a dravčím nosem. I u něho se pojila krutost s nenávistí ke knězi. Plížil se často okolo mne jako tygr v houští, hledaje příležitost, aby na mne skočil. Nemohl mi však uškodit díky bdělé pomoci mého krajana a přítele Lojzíka Cuceho.