Robert Alt

příslušník československé zahraniční armády na Západě
* 5. 6. 1882 Bzenec
† 18. 1. 1941 Chester, Velká Británie

Robert přišel na svět v pondělí 5. června 1882 ve Bzenci, židovským rodičům Sigmundovi Altovi a Heleně rozené Grünwaldové. Po absolvování obecné školy se vyučil jako kuchař a řezník. Sloužil u 1. železničního pluku v Pardubicích jako četař v záloze. Více o jeho životě není doposud známo, jelikož se židovské matriky narozených z té doby nedochovaly a nemáme ani bližší údaje o jeho rodičích, sourozencích, případně číslu popisném Robertova rodného domu. V indexu matriky oddaných není jeho příjmení uvedeno a je tedy pravděpodobné, že ani svou budoucí manželku Marii nepotkal ve Bzenci.

Další známý osud Roberta Alta se začíná psát až ve Francii na podzim roku 1939, kdy se zde formují první čs. jednotky pro boj s Němci, jejichž výstavbou byl pověřen Vojenský výbor v rámci ČSNV (Československý národní výbor), jehož náčelníkem byl vlkošský rodák generál Jan Sergěj Ingr. Dne 17. listopadu 1939 vyhlásila tato instituce mobilizaci československých státních příslušníků mladších 50 let, dobrovolně se mohli přihlásit i muži do věku 55 let. Mezi nimi nechyběl ani Robert Alt – člověk nevelký postavou – dle vojenských záznamů měřil 168 cm – ovšem s velkým vlasteneckým cítěním. V žádosti výslovně prohlásil, že chce za vlast bojovat i přes svůj věk – 58 let. Odveden byl dne 25. září 1939. Dne 15. dubna 1940 byl zařazen do československé branné moci v hodnosti četaře NT – náhradního tělesa (dnešními slovy – záložní jednotky).

Po neúspěšné obraně Francie proti vpádu nepřátelských vojsk byly od 26. června 1940 v několika transportech přepraveny zdecimované zbytky československé divize přes Gibraltar do Velké Británie – do přístavního města Liverpool. Robert Alt přijel do Anglie 7. července 1940 lodí SS Mohamed Ali El – Kebir. Po vylodění a nejnutnějším občerstvení odpochodovali vojáci se zpěvem na místní nádraží, kde nastoupili do připravených vlaků a bez zbytečných průtahů byli odvezeni do hrabství Cheshire. Zde, na panství Cholmondeley, vybudovali pro naše vojáky stanový tábor, který se jim stal na několik měsíců domovem. V táboře bylo započato s reorganizací a po nutném odpočinku i s výcvikem. Značně opotřebené staré stejnokroje z první světové války byly vyměněny za britské stejnokroje, jen stará francouzská výstroj byla ještě nějakou dobu používána. Bohužel se toto místo stalo známým i díky vzpouře v červenci roku 1940, kdy na špatné zacházení poukazovali nejen dobrovolníci československé národnosti židovského původu, kteří byli napadání například za používání německého jazyka mezi sebou, ačkoliv loajalitu ke své vlasti dali nástupem k těmto jednotkám dostatečně najevo.

Dne 12. srpna 1940 byla zformována Československá smíšená brigáda (Czechoslovak Mixed Brigade), někdy také označovaná jako 1. Československá brigáda, do které byl služebně zařazen i Robert Alt.

Za necelý půlrok od svého mobilizování, přesněji 7. října 1940, byl ze zdravotních důvodů, kdy mu byla diagnostikována rakovina prostaty, superarbitrován a 14. října 1940 propuštěn z branné moci. V sobotu 18. ledna 1941 v 16:15 se v nemocnici Upton Emergency Hospital ve městě Chester uzavřela jeho životní pouť. Pohřben byl židovským duchovním z jeho jednotky ppor. Alexandrem Krausem 21. ledna 1941 v Liverpoolu na Jewish broad cemetery. Jeho hrob č. 827 nezdobí typický československý válečný náhrobek, ale černá deska s Davidovou hvězdou a nápisy v angličtině a hebrejštině. V seznamech Britské komise pro válečné hroby je dodnes veden jako hrob válečný. Dle seznamu předmětů po zesnulém zůstalo po Robertu Altovi mimo šatstva také vojenská knížka, dopis z konzulátu, náramkové hodinky Lancet a kožená náprsní taška se třemi pohlednicemi a 11 fotografiemi. Šatstvo bylo zasláno sestře Lotte Scharfové žijící v Surrey, dnes součást Londýna. Osobní věci byly o několik let později předány manželce. V listopadu 1941 byl Robert povýšen do hodnosti rotmistra pěchoty v záloze in memoriam. Byl vyznamenán Československou vojenskou pamětní medailí se štítky: „F“ a „VB“ (Francie a Velká Británie).

Dne 22. listopadu 1944 se dostavila na československé velvyslanectví v osvobozené Paříži Robertova manželka Marie s žádostí o vypátrání pobytu svého manžela, jenž podle jejich slov odjel z Francie do Spojeného království s československou armádou s tím, že poslední zprávu od něj dostala 11. června 1940 z Agde.

Přestože během své krátké válečné anabáze pravděpodobně nevystřelil ani jednu kulku na nepřítele, který okupoval jeho milovanou vlast, umíral Robert Alt v cizině jako člověk, se svým jménem napsaným na cedulce připevněné na nemocniční posteli a s důstojnou péčí. Mnoho milionů jeho souvěrců, mezi nimiž byli desítky také z jeho rodného Bzence, takové štěstí nemělo a zemřeli jako pouhá čísla v nelidských podmínkách vyhlazovacích táborů po celé Evropě.

„Ty vytrvej do konce. Pak odpočineš, ale na konci dnů povstaneš ke svému údělu.“

Sestaveno z fragmentů osobní dokumentace Roberta Alta uložené ve Vojenském ústředním archívu v Praze, zápisků velvyslance ve Velké Británii pana Libora Sečky a osobního pátrání autora.