Stručná historie n.p. Fruta (Sloko) – závod Bzenec

V únoru 1988 byly poskytnuty údaje na požádání tehdejšího Muzea Hodonínska pracovníky výrobního oddělení bzeneckého závodu pro potřeby Stále expozice ve Veselí nad Moravou. Zpracoval historik Mgr. Miloš Hynek. Zdroj: Masarykovo muzeum Hodonín.

Mluví-li se kdy o Bzenci, každému vyvstanou v mysli dva pojmy: zelenina a víno. Pro oba tyto zemědělské artikly má město a okolí nejlepší předpoklady: výbornou půdu a velmi dobré podnebí – mikroklima. Připojí-li se k těmto dvěma předpokladům ještě pracovití lidé, nemůže to v nic jiného vyústit, než v drobné hospodářství, jakým je třeba zelinářství. Ona pracovitost se zřejmě projevovala na polích při potocích Svodnice a Syrovínky, kde Bzenčané a Bzenčanky obdělávali zahradní půdy. Hlavně pak lpěli na okurkách, kterým říkali oharky. Okurky ať syrové, nebo kvašené se daly prodat v celém okolí. Bzenčané jezdili na trakačích obtěžkaných zeleninou až do Luhačovic a Slavkova – a tam, kde se třeba v malém obchodovalo, tam se uchytli židé. Není divu, že jich v Bzenci bylo tolik, že měli svoji židovskou obec – školu – templ, že tvořili kapitalistickou vrstvu mezi zemědělským obyvatelstvem města a obklopovali celé okolí náměstí. Rozmach zemědělství započal postavením Severní dráhy, doprava byla zahájena r. 1841, neboť tak bylo město spojeno s hlavním městem mocnářství Rakousko-Uherska Vídní. Za rok na to zde byl zřízen /r.1842/ i poštovní úřad. A to potřebovali podnikaví židovští obchodníci. Každý čtvrtek a neděli nabízeli jim bzenečtí zelináři své bohaté produkty, hlavně pak okurky na bzeneckém náměstí a lidé z celého okolí přinášeli sem jak ovoce, tak i ostatní zeleninu. Dráha umožnila rychlé rozesílání zboží do Vidně a na Ostravu. Byty tudíž dány předpoklady k rozvoji konzervárenského průmyslu. Bohaté surovinové zázemí, výborná doprava, spousta lidí bez zaměstnání, protože nebyl v dosahu žádný jiný průmysl. A robota byla zrušena roku 1848.

Bzenečtí pěstovali okurky a někdy jich vyprodukovali tolik, že je nebylo možno uchovat v čerstvém stavu. A zde jsme u počátku bzeneckého konzervárenství. Tito první konzerváři sypali propichované okurky do sudů, kde je mléčně prokvášeli v solném nálevu. Tak se objevili na trzích města proslulé bzenecké kvašáky. I u tohoto artiklu se záhy objevila konkurence. Přišlo se na to, že chuť kvašáků možno zlepšit přidáním listu višňového, kopru, křenu, estragonu a podobně. Tím proslula stará firma Janoušek, která obchodovala hlavně s Vídní, kam vyvážela jen velké okurky výborné chuti. Jí patřil velký sklep, nalézající se ještě dnes naproti školy. Využívají jej Slovácké konzervárny dodnes.

Jinak byl tento konzervárenský průmysl výhradně v rukou židovských podnikatelů, jako firma Marka Königsteina synové, Leopolda Sommera, Bratři Jelínků, Oskara Glasera, Pavla Juhna a spol. Záhy vyrostlo mnoho židovských i nežidovských firem jako Jan Markes, Rudolf a Jaromír Černínovi, Jan Ajmunt, František Rýpal. Dále Anna Čagánková, František Kuchař a Jan Kimmer. Ale i mnozí drobní zemědělci nakládali doma oharky, kdy je pak převáželi do okolních vesnic ke zpeněžení. čilý byl též obchod na bzeneckém nádraží, kde se kolem vagonů prodávaly bzenecké kvašáky. Ke konzervovaným kvašákům přibyla ještě konzervovaná rajská jablíčka. 1 kg se prodávalo za 0,20 Kčs a 1 kg okurek od 0,30 do 0,80 Kčs. Salátové okurky za 0,10 Kčs. Do tohoto průmyslu zasáhla před druhou světovou válkou politika. Na Moravě, hlavně pak na Slovácku, dostávají se do čela agrárníci, reprezentovaní prezidentem zemědělské rady Viktorem Stoupalem, který v roce 1937 začal vyjednávat s Pavlem Juhnem o koupi této firmy. Březnové události jen urychlily tuto akci a ve Bzenci bylo založeno agrární družstvo Kvalita. Židovské firmy byly zrušeny a byla založena firma Sükind. A tak vznikly ve Bzenci dvě větší firmy, které začaly modernizovat a soustřeďovat výrobu. Židé byli z Bzence odsunuti a po válce se vrátil jen zubní lékař Alfréd Blumka.

Po roce 1945 začíná ve Bzenci nynější rozmach konzervárenství. Družstevní podnik Kvalita byl sloučen s firmou Sükind, jenž měla své kanceláře v domě Marka Königsteina. Po roce 1948 byla zrušena poslední soukromá firma Františka Rýpala a spolu s Kvalitou vytvořena Fruta národní podnik, pak VASPAKO, které značně rozšířily sortiment svých výrobků, přešlo se na sterilaci, začalo se zpracovávat ovoce. Změny názvů firem, nesou sebou změny všeho druhu. První firma, která začala vyrábět mléčně vykvašené okurky vznikla před 100 lety. Dnes Slovácké konzervárny, koncernový podnik Uh. Hradiště mají 8 závodů, z nichž sedmý je závod Bzenec. V Bzenci je i učňovské středisko konzervárenské, je zde průmyslová škola konzervárenská. Závod Bzenec produkuje ročně kolem 1200 vagonů hotových výrobků, ve výrobě zboží je to hodnota kolem 95 mil. korun. Protože konzervárna se skládá z několika pomocných provozů, bylo rozhodnuto v roce 1983 sloučit všechny provozy do jednoho celku, a to výstavbou nové konzervárny na Úkolkách.

Proto byl v roce 1984 položen základní kámen na novou konzervárenskou halu, která bude spolu se zařízením reprezentovat 100 mil. korun nákladů. Dostavba bude provedena v roce 1988 a nový provoz zahájen v roce 1989. Výroba tak vzroste na 1560 vagonů, z toho sterilované okurky na 710 vagonů. V současné době vyrábí závod Bzenec kolem 350 vagonů okurek, když v době nadúrody v roce 1982 vyrobil 532 vagonů, což byla výroba nejvyšší a opravdu rekordní. V toto období nastupovali na noční brigády nejen režijní pracovníci, ale na sobotní a nedělní směny vojáci z Vyškova. Od té doby nebyla výroba překonána, naopak okurky klesají pro nezájem pěstitelů a velkou pracnost při sběru v období kampaně.

Slovácké konzervárny mají průměrný roční stav 322 pracovníků s průměrným výdělkem 2 642 Kčs. Vlastní ještě octárnu, kde se ročně stáčí 1 200 000 tisíc litrů octa a octem zásobují i okolní konzervárny a Rybenu.

Exportuje se do Anglie, Německé spol. republiky, Kanady, Řecka, Tunisu, kde hlavně se prodává salát pod názvem Kunovjanka, dále pak sterilované okurky pod názvem Znojmia, nebo Nova. Zájem o sterilovanou zeleninu u našich spotřebitelů je veliký, závod nestačí ani zeleninu v dostatečné míře vyrábět, protože poptávka převyšuje nabídku.

Závod je závodem vzorné jakosti a za výsledky své práce byl odměněn několikrát standartou podnikového ředitele. Má 11 kolektivů BSP, pracuje zde klub ruského jazyka. Má své vlastní zdravotní středisko, rekreační zařízeni na Radějově a každoročně pořádá cesty zaměstnanců k moři do BLR, Jugoslávie a MLR. Všichni zaměstnanci jsou členové ROH a početná je i stranická a mládežnická organizace.

BSP pod vedením s. Presové byla za výsledky své práce zapsána do Zlaté knihy okresu Hodonín.

V čele závodu stoji ředitel s. Zdeněk Goliáš, v čele koncern. podniku ředitel s. JUDr. Pavel Mauer.