Sochy a památníky

Pomník padlým za I. světové války

První podnět pro stavbu pomníku dala již v roce 1919 družina československých válečných poškozenců ve Bzenci, jež si jeho stavbu vytyčila jako jeden ze svých prioritních záměrů. Pro nedostatek finančních zdrojů však od toho musela prozatím upustit. Znovu byla myšlenka vztyčení památníku oživena až v roce 1925, kdy za tím účelem družina uspořádala několik schůzí a sbírek, jež vynesly částku 6 000 Kč, což ale zdaleka nedostačovalo. Realizace se začala uskutečňovat až v roce 1929, kdy obec darovala družině pro památník pozemek a finančně přispěly i některé jiné bzenecké spolky a jednotlivci. Zbudován byl z umělého kamene sochařskou a kamenickou firmou Petr z Kyjova nákladem asi 9 500 Kč a do jeho základního kamene byl vložen památní list tohoto obsahu:

Památce obětem světové války z Bzence! Světovou válkou nabyl náš národ svobody, po níž horoucně toužil tři sta let. Svoboda jeho byla vykoupena krví nesčetných jeho synů. Proto žehnáme jejich památce a jména jejich chceme uchovati ve vděčné paměti. I z našeho města obětovali za svobodu vlasti své mladé životy četní mučedníci. Jejich druhové, kteří s nimi trpěli, utvořili v r. 1919 „Družinu válečných poškozenců“, jež si vytkla za úkol zbudovati jim důstojný památník. Na tento účel uspořádala Družina veřejnou sbírku, jež vynesla 6 000 Kč, a 3 000 Kč věnovali občané. Starostou města tou dobou byl Frant. Kučera, předsedou Družiny Jos. Kuchař, jednatelem Jan Jurčeka, pokladníkem Jos. Tvarůžek. Ať hlásá tento památník úctu a vděčnost obyvatelstva města k těmto bzeneckým mučedníkům za svobodu národa všem příštím věkům!

V Bzenci, v červnu 1930

Slavnostní odhalení proběhlo v neděli 29. června 1930 ve tři hodiny odpoledne pod záštitou městské rady za velké účasti válečných poškozenců, hasičstva, sokolů, legionářů, místního a okolního občanstva. Řeč měl poslanec Neumeistr z Prahy. Žák měšťanské školy přednesl báseň a po proslovu činovníků družiny válečných poškozenců starosta obce přijal pomník do ochrany města. Obec si ochotně vzala na sebe povinnost udržovat památník. Na stavbu mimo jiné přispěli i pan Leop. Skála obnosem 2 000 Kč, honební výbor v Bzenci 100 Kč, obec Bzenec 500 Kč, odbočka svazu důstojníků v Bzenci 300 Kč, spořitelna města 200 Kč, čsl. Červený kříž v Bzenci 100 Kč a židovská náboženská obec 100 Kč.

Bohužel již po několika letech se objevily v památníku trhliny a musel být dvakrát restaurován. V roce 1936 byl vyměněn a přepsán seznam se jmény padlých. Poslední oprava proběhla v roce 2006 díky podpoře ministerstva obrany a města Bzence.

• zdroje:

• Kapitoly z dějin města Bzence, kol. autorů, Vyškov 1987
• Okresní archív Hodonín AM-Bz 169

Pomník obětem I. světové války

O zřízení vhodného památníku vojákům, kteří podlehli ve zdejší záložní nemocnici zraněním a chorobám, bylo uvažováno již v roce 1915. K tomu účelu byl sestaven výbor v čele s P. Josefem Hanákem, který měl za úkol stavbu pomníku zrealizovat. K alespoň částečné úhradě nákladů spojených s jeho vybudováním měla posloužit veřejná sbírka uskutečněná dne 29. 10. 1915.

Komitét pro zbudování pomníku zvolil pro památník podobu syenitového obelisku s bronzovým dvojhlavým rakouským orlem na vrcholu. I přes obtíže se podařilo dosáhnout toho, že v dvojjazyčně psaném textu byla čeština uvedena na prvním místě.

Samotná stavba, jež byla situována uprostřed vojenské části zdejšího městského hřbitova, proběhla v roce 1916 a památník byl posléze vysvěcen dne 13. srpna. Slavnostního předání městu se zúčastnil prelát Dr. Jan Pospíšil z Olomouce, plukovník Neumann v zastoupení c. k. ministra války, podplukovník Karenovicz v zastoupení c. k. velitelství ve Vídni, c. k. okresní hejtman Dr. Januštík a štábní lékař Dr. Dürr.

O průběhu této slavnosti se nám dochoval i popis ve zdejší školní kronice:

„Po mši svaté, která se konala na náměstí císaře Františka Josefa, odebral se průvod na hřbitov, kde na rovech vojínů tyčí se syenitový obelisk ozdobený dvojhlavým orlem z bronzu. Pomník posvětil v zastoupení polního superiora místní c. k. polní kurát Jindrák, načež měl vlastenecky procítěnou řeč. Potom plukovník Neumann jménem c. k. ministerstva války položil na rovy skvostný vavřínový věnec. Na to poděkoval pan starosta Skála přítomným hostům a pan c. k. okresní hejtman povzbudil účastníky k obětavému plnění jejich vlasteneckých povinností. Na konci měl P. Josef Hanák srdečnou řeč k lidu. Trojím provoláním slávy J. V. císaři a císařskou hymnou slavnost důstojně skončena.“

Po pádu rakouské monarchie a zřízení československého státu byl rakouský orel sundán, ale o památník i nadále pečovali příslušníci místní vojenské posádky, kteří zde nově vysadili stromky, hroby osázeli květinami a každoročně zde dne 2. listopadu při Památce zesnulých konali pietní vzpomínku za padlé. Při těchto akcích zde celý den stála čestná vojenská stráž a této akce se účastnilo i civilní obyvatelstvo.

Na podzim roku 1923 bylo pohřebiště zrekonstruováno a opatřeno po obvodu zdobeným železným plotem, který se bohužel do dnešních dnů nedochoval.

Na tomto pohřebišti bylo pochováno 232 vojáků, z toho 48 Čechů a Slováků, 54 Němců, 41 Rusů, 18 Jihoslovanů, 38 Poláků, 14 Maďarů, 13 Italů, 2 Rumuni a 4 Turci. Pouze tři vojáci židovského vyznání byli pohřbeni samostatně na židovském hřbitově. V roce 1928 dne 9. října proběhla exhumace příslušníků Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (později Království Jugoslávie), jejichž ostatky byly převezeny na vojenský hřbitov do Olomouce a zde za účasti obecních zastupitelů a členů místní posádky znovu pohřbeny.

Na konci sedmdesátých let bylo rozhodnuto o zrušení vojenské části hřbitova a její přeměně na urnový háj. Samotný pomník však zůstal zachován a tvoří tak dodnes jednu z výrazných dominant městského hřbitova.

Příloha:

• zdroje:

• SOKA Hodonín, Kronika města Bzence 1918 – 1937 AM-BZ 167
• Hanák J., Paměti města Bzence, přetisk Adamov 1999

Pomník zemřelým židovským vojínům v roce 1918

Vojákům, kteří zemřeli v bzenecké záložní nemocnici byla vyhrazena vojenská část zdejšího městského hřbitova. To se však netýkalo tří vojínů židovského vyznání, kteří zemřeli v roce 1918 a byli pochováni na místním židovském hřbitově. Jejich pomník je umístěn v severní části pohřebiště u zdi, která odděluje oba hřbitovy.

• zdroje:

• Fotografie: sbírka města Bzence
• Hanák J., Paměti města Bzence, přetisk Adamov 1999

Pomník vojákům Rumunské armády

Pomník, jehož autorem je Ignác Šišák, byl zbudován k desátému výročí osvobození města Bzence v roce 1955 na Horním náměstí naproti bývalé měšťanské škole. Již několik dnů před samotným odhalením pomníku sem byly přeneseny desky se jmény padlých Rumunů z bývalého místa jejich posledního odpočinku, které se nacházelo po pravé straně od hlavního vstupu do kostela. Zde bylo v roce 1945 pohřbeno v masovém hrobu 56 mrtvých Rumunů, kteří padli při osvobození Bzence, poté co sem byla jejich těla svezena z celého okolí města. Již 20. března 1952 však byla těla exhumována a převezena na společný rumunský hřbitov do Brna. V zetlelých šatech bylo ještě nalezeno pět granátů, které pak byly zneškodněny za Starým hradem.

K odhalení nového pomníku došlo v úterý dne 19. dubna za účasti žáků školy, deputace z řad Mnv a místní posádky, která zde spolu s pionýry postavila čestnou stráž. Slavnostní projev měl předseda Mnv Jan Novák, který pak předal pomník pod patronaci školy a při této příležitosti byl také okolní park přejmenován na Park pionýrů. Tehdejší ředitel školy Oldřich Kučera patronaci přijal a slíbil, že se škola bude o pomník starat, což také po dlouhá léta vzorně činila.

nápisy na prostředním pomníku

nápisy na levém pomníku

nápisy na pravém pomníku

• zdroje:

• SOKA Hodonín, Kronika města Bzence Am – Bz 168
• http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/48-bzenec/

Socha sv. Floriána na Starém hradě

Byla dílem místního kamenosochaře Ignáce Šišáka na objednávku a náklad místních farníků. Na Starém hradě byla postavena a vysvěcena v květnu roku 1952 jako památka na zbořenou kapli zasvěcenou tomuto patronovi. Socha byla z pískovce a na podstavci nesla nápis: Svatý Floriáne oroduj za nás. L. P. 1952. Naneštěstí brzy podlehla vandalismu, kdy jí neznámý pachatel urazil hlavu. A tak můžeme tuto sochu, o níž nemá většina mladších Bzenčanů ani potuchy, že na Starém hradě vůbec kdy stála, obdivovat pouze z dobových fotek.

• zdroje:

• SOKA Hodonín, Kronika města Bzence Am – Bz 168
• Tvarůžek J., článek – Kaple sv. Floriána