Projev k zahájení školního roku 1. 9. 1945

Přepis rukopisu s projevem k zahájení školního roku dne 1. 9. 1945. Přepis je ponechán v původní gramatické a stylistické podobě.

Děti, ba i mnozí dospělí lidé nedovedou pochopit velikosti dějinných chvil. Vzpomínám si na deštivý 15. březen před šesti lety, kdy od Vracova přijeli Němci na motorkách, autech a s děly. Lidé se na ně dívali, usmívali, dávali se s nimi do řeči. České děti je obskakovaly a sbíraly cukrlata, které jim Němci házeli – a mně se tehdy chtělo zoufalstvím křičet a zabíjet. Já jsem věděl, co jejich příchod znamená, já jsem znal jejich nenávist k Čechům.

Tehdy se na nás přátelsky usmívali, ačkoliv věděli, že nás budou mučit a zabíjet! Když mladá kočka chytne myš, nezakousne ji hned; napřed si s ní hraje, občas do ní drápy zatne a nechává jí krčiti se v úzkosti před strašnými zuby. Tou kočkou bylo Německo a tou myší po šest let byl náš ubohý český národ.

Když přišli k nám, byli u nás obchody plné zboží, poživatin, látek, cukrovinek, vína, piva, cigaret, mléka, másla – zkrátka všeho. Přišli sem s plnýma rukama potištěných papírů, jimž říkali marky a za ně lacino kupovali v obchodech, pili a jedli v hostincích a cukrárnách, až jim za ušima praskalo.

To se jim to u nás líbilo. Přitom poznávali náš národ zblízka, našli také několik podlých zrádců, kteří za peníze zradili svou vlast a národ, jako Jidáš zradil Krista a udávali Němcům naše nejlepší lidi, jichž bylo umučeno a povražděno přes 400 000!

Ale Němci viděli také, že náš národ je vzdělaný, a to se jim nelíbilo. Proto zavřeli vysoké školy, aby nebylo českých profesorů, lékařů, inženýrů, soudců – zkrátka, aby budoucí český národ byl vyškolen pouze pro lopatu, krumpáč a sekyru, aby mohl sloužit Němcům.

Později začali zavírat i střední školy. Ba ani do měšťanky nemohl chodit, kdo by chtěl. A v těch školách tolik němčiny, aby se celý národ, co nejdřív poněmčil a zapomněl na svou slavnou minulost. A to dělali Němci, zatímco vedli válku! Co by s námi dělali, kdyby vyhráli?

U nás se usmívali a jen tam, kde našli záminku, tam lidi věznili, ruce lámali, nehty trhali, oči vylupovali, jazyky řezali a mučili k smrti hůře než nejdivočejší kmeny africké. Lidice a Ležáky vybili a vyhladili z povrchu země. Co asi dělali v Jugoslávii, Polsku a Rusku? Miliony a miliony nevinných lidí postříleli, plynem otravovali i zaživa zakopávali.

A všude vítězili a šli dál a dál. Byli u Leningradu, byli u Moskvy, byli u Stalingradu a cpali se do něj. A tehdy maršál Stalin pohodil vousem a vzkřikl: „Ani krok dál! Táhněte, odkud jste přišli! Rudá armádo, kupředu, žeňte tu německou bestii, bijte ji hlava nehlava!“

A už to šlo! Rusové zničili veliké armády u Stalingradu a hnali Němce bez oddechu v zimě, v létě, až je z Ruska vyhnali. Potom očistili Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko a Finsko klepli přes prsty, osvobodili Polsko i Slovensko a pronikli do Německa. Hitler se vztekal, několik generálů dal popravit, sám se ujal velení, ale německé armády utíkaly dál. A zatím zas Angličané a Američané je vyhnali z Francie, Itálie, Belgie, Holandska a mašírovali přes Německo na Berlín a na Prahu.

Německo je poraženo – to Německo, které chtělo ovládnout nejen Evropu, nýbrž celý svět, je poraženo na hlavu.

Němci nás chtěli vystěhovat na Sibiř a teď tam půjdou sami. Šťastnou cestu!

Ruské a spojenecké armády dobyli vítězství – ano – ale to vítězství je drahé, velmi drahé. Kudy šel boj, všude jsou u kostelů hřbitovy zabitých a všude jsou lazarety plné zraněných a zmrzačených hrdinů. Matkám se nevrátí jejich synové, dětem se nevrátí otcové. Až stanete u jejich hrobů, uvědomte si, že tam leží zabiti zdraví a silní lidé, kteří mladý život položili za naši svobodu, k níž bychom si sami nikdy nepomohli. Kdo je zabil? Němci. Kdo je zmrzačil? Německé miny. Pamatujte si, z Německa nám nikdy nic dobrého nepřišlo a nepřijde!

Proto je žádný Čech nemůže mít rád. Ale Rusové a Rumuni? Občané naříkají, že jim vzali víno, slepice a vajíčka, že jim museli odevzdat brambory nebo obilí. Ano, vždyť jsou to lidé a musejí jíst. A jak si mají jídlo dovézt z Ruska, když jsou zničeny dráhy i mosty na silnicích? Kdo je zničil? Němci! Kdo je tedy vinen? Němci! Šest roků jsme je museli živit, nakonec odvezli, co mohli, ba i zničili, jen aby Rusové neměli co jíst! A proto, děti, věřte, i kdyby nám vzali vše, zůstanou pořád našimi nesmírnými dobrodinci, protože nám vrátili svobodu, zachránili nás z drápů dravé šelmy, od níž nás čekala neúprosná smrt!

Ať žijí hrdinové ruské a rumunské armády! Ať žijí vojáci Anglie a Ameriky! Ať žije maršál Stalin!

První prezident naší republiky, tatíček Osvoboditel Masaryk, kterého celý národ ctil a miloval, doporučil za druhého prezidenta Dr. E. Beneše, a tím jej prohlásil za nejlepšího občana republiky a nejlepšího státníka. Ale zato Hitler, když se chystal přepadnout nás, právě jemu spílal a nadával, jako nevzdělaný pacholek na ulici. Jako šílený řval do rozhlasu: „Herr Beneš a já nemohou vedle sebe žít, jeden musí pryč, ale já to nebudu!“

Tehdy odešel Beneš do Ameriky. Tam jej přijali přátelsky a nabízeli mu profesorské místo na univerzitě. Ale on odmítl pohodlný a klidný život a odebral se do Londýna, aby pracoval za nás, za republiku! Šest roků pracoval – dnes už možná Hitlera smaží čerti a náš prezident Dr. E. Beneš se slavně vrací do osvobozené vlasti.

On vždycky věřil ve vítězství spravedlivé věci a z Londýna nás těšil a povzbuzoval v nejtěžších dobách, když Němci vítězili. Miloval svůj nešťastný český národ, který svým odchodem zachránil před nelidským vražděním a zničením. A nyní je na Slovensku a chystá se na cestu do zlaté matičky Prahy. Jak se asi těší na Prahu, jak se těší na shledanou se svým národem.

Ó drahý náš prezidente! Útrapami a starostmi zbělel váš vlas, líce se pokryla vráskami – ale do našich srdcí vracíte se veliký a krásný, všemi ctěný a všemi milovaný. České děti při vstupu do osvobozené české školy slibují vám lásku a věrnost; slibují Vám slavnostně, že pilnou prací a dobrým vychováním splní naděje, které v ně kladete, že slibují Vám, že chtějí vyrůsti v dobré, poctivé a pracovité občany z nové republiky! Slibujete?

Panu prezidentovi sláva!

Republice Československé sláva!

Svobodné české škole sláva!