50 let měšťanské školy v Bzenci

Tato drobná publikace vyšla nákladem přípravného výboru pro oslavy 50. výročí měšťanské školy a tiskem Františka Tomečka v Bzenci v roce 1948. Protože se dnes jedná již o poměrně málo známou brožurku, uveřejňujeme zde její kompletní přepis.

PROGRAM SLAVNOSTI

kterou oslaví město ve dnech 25. a 26. září 1948

POŘAD OSLAV:

V SOBOTU DNE 25. ZÁŘÍ 1948

O 17. hod.: Beseda bývalých učitelů a žáků.

O 20. hod.: Divadelní představení „Mraky na nebesích“ pro dospělé.

V NEDĚLI DNE 26. ZÁŘÍ 1948

O 6. hod.: Budíček.

O 8.30 hod.: Bohoslužby.

O 9.30 hod.: Zahájení výstavy: a) žákovských prací, b) učitelů – malířů, c) vína a ovoce.

O 14. hod.: VINOBRANÍ na sokolském cvičišti s taneční zábavou.

O 20. hod.: Veselice s vinobraním v obou sálech sokolovny.

 
V PONDĚLÍ DNE 27. ZÁŘÍ 1948

O 20. hod.: Divadelní představení „Mraky na nebesích“.

Zdravice měšťanské škole.

Padesát let měšťanské školy v Bzenci.

Letošního roku slavíme 50-leté trvání měšťanské školy v Bzenci. Tato doba stačí, abychom poznali výsledky, kterých se škola dopracovala. Ročník za ročníkem vycházel z jejích dveří do životního boje a celá nynější generace Bzenčanů je odchována a vychována touto školou. Jistě každý z vás si uvědomuje, jak významným a důležitým činitelem při tvorbě charakteru je škola. A bzenecká škola byla jednou z nejlepších! Bylo by zajímavé sledovat životní osudy absolventů naší školy, jakých úspěchů dosáhli, kolik se jich rozešlo světem a kolik už jich odešlo tam, odkudž není návratu.

Naše měšťanská škola byla povolena v roku 1897. Rozpočet zněl na 76 300 K a vystavěl ji architekt Fey z Uh. Hradiště. Ale nedařilo se všecko, jak bychom se domnívali. Byly boje – byly hlasy proti stavbě, mezi nimi také hlas zástupce velkostatku. Ve školní kronice se praví doslova: „O velkých bojích a rekursech pro zřízení měšťanské školy v Bzenci zmínky nečiním, jelikož se vše časem vyjasnilo a v pořádek uvedlo, ale podotýkám, že to bylo kruté, než lid nahlédl.“

A tak 4. října 1897 byl položen základní kámen. Do něho byly uloženy dějiny města Bzence, dějiny bzenecké školy obecné, mince a bankovky. Slavnostní řeč pronesl Leopold Skála, člen místní školní rady. Církevní obřady vykonal arcikněz a farář bzenecký Dr. Jan Pospíšil. Okresní školní inspektor Perútka se nemohl této slavnosti zúčastnit a proto poslal jen přání tohoto znění: „Dobrotivý Bůh žehnej novému ústavu dnes a po všechnu budoucnost.“

Nyní se začalo se stavbou. Trvalo to téměř rok, než byla stavba dokončena. Dne 18. srpna 1898 byla škola vysvěcena a předána městu. Zajímavé na tehdejší dobu rakouskou je, že 4. října byl položen základní kámen, a to byl den jmenin císaře Františka Josefa I. a 18. srpna za rok byla vysvěcena. A to byl zase den narozenin téhož císaře.

Pro zajímavost a pro vzpomínku podávám pořad slavnosti svěcení školy.

O 4. hod.: Budíček s hudbou a střelbou.

O 8. hod.: Střelba z hmoždířů na Starém hradě.

O 9. hod.: Slavná mše svatá.

O 10. hod.: Průvod z kostela k nové školní budově. Kázání, slavnostní řeč, svěcení školy. Rozdávání památek školním dětem.

O 13. hod.: Průvod ze školy do kostela, tam slavné Te deum, císařská hymna. Průvod z kostela k radnici. Česká národní hymna.

O 14. hod.: Společný oběd v sále Skálova hotelu.

O 16. hod.: Průvod na Starý hrad. Slavnost uzavření vinných hor. Koncert.

O 20. hod.: Pochodňový průvod ze Starého hradu na Horní náměstí, slavnostní osvětlení nové školy. Ohňostroj. Hymna císařská a česká.

Vyučování začalo 19. září 1898. Otevřela se jen I. třída. Zapsaných žáků bylo 61. Do německé školy, která tehdy byla v Bzenci, bylo toho roku zapsáno 17 dětí.

Nebylo dostatek vyučovacích pomůcek, a proto se ujal zvyk, že při stolových zábavách, na hody, při divadlech aj. příležitostech se vybíralo na školu.

Mezi různými dárci větších částek byli: Leopold Skála, hosté u Skálů, starosta Orlický, předseda místní školní rady Repík, TJ. Sokol, Občanská záložna, Měšťanská Beseda, městská rada aj. Školného se tenkrát platilo 4 K měsíčně.

Výchova a vyučování za Rakouska bylo v duchu nám Čechům nepříznivém. Mládež byla vedena k úctě císařskému domu, k Vídni, k „širší vlasti“, k němčině – a učitelé byli ustavičně v rozporu s příkazy vychovatelskými. Na českém učiteli páchalo se násilí a tíha nařízení vídeňské vlády těžce na něho doléhala.

Vrcholu dostoupilo toto násilí v první světové válce. Ale jestliže jsme si oddechli po r. 1918, nebylo to nadlouho. Německý duch znovu se vzepjal k novému útoku a zotročoval učitele v daleko hrůznější míře, než tomu bylo dříve. I název škola měšťanská se změnil v pojmenování škola hlavní. Ale to jsou věci týkající se všech českých škol.

Tato persekuce začala v r. 1939. Všecko, co připomínalo česko-slovenskou vzájemnost, všecko, co nám připomínalo slávu českých dějin, musilo být odstraněno. Zapomenuta měla být hrdinnost legionářů, ven ze tříd musily obrazy našich velikánů, umělců, vědců a svátek 28. října a 7. března byl umlčen.

Zato němčině se již musily učit i děti šestileté. Nesmíme zapomínati na tyto doby germánského útisku! Z učitelského sboru naší školy byl zatčen a odvezen katecheta P. Ferd. Pokorný. Na nucené práce musil odb. učitel Jos. Šimíček. Gestapem byli odvlečeni také Ctibor Šťastný, řed. v. v. a učitel Straka, který se už nevrátil.

Když se blížil konec germánské rozpínavosti a německá vojska ustupovala přes Bzenec, vykradli němečtí vojáci naši školu, rozbili dveře, rozházeli knihovny, zničili přírodopisné preparáty atd., atd. Škoda tím způsobená byla odhadnuta na 50 000 předválečných korun.

Ale i z této pohromy jsme se vzpamatovali a škola zase byla uvedena v pořádek. Zavedl se telefon a rozhlas, zavedeno ústřední topení, vodovod, celý vnitřek školy byl opraven, vyčištěn, všechny třídy a chodby vymalovány. Zbývá ještě vnějšek školy, na který dojde v době nejbližší.

Ředitelství školy děkuje na tomto místě všem, kdož se v jakémkoli směru zasloužili o rozvoj školy a ji účinně podporovali.

Shodou okolností slavíme toto jubileum v době nové organizace školství. Celá dosavadní tvářnost školy se mění. Mění se název školy, mění se vnitřní náplň, forma i obsah.

Nový školský zákon pronikavě zasahuje do dosavadního systému školského. Jde o to, aby naše škola splnila tyto nové úkoly, aby mládež z ní vycházející byla tak vyzbrojena pro život, aby přinesla národu a republice očekávaný užitek.

Končím slovy Masarykovými: „V dětech je národ věčný.“

K 50. výročí měšťanské školy v Bzenci

Ctibor Šťastný, řed. měšť. školy v. v.

50 let měšťanské školy v Bzenci, toť půl století kulturního života v městě. Jak těžko se rodily ty začátky naší školy! Dobře si pamatuji na ty osobní boje, které za prestiž jistých lidí by obětovaly základy kultury v městě. Nechci se rozepisovati o poměrech v městě v době zrození měšťanských škol, jen to připomínám, že to trvalo celých sedm let, než zvítězil rozum a snaha jisté skupiny občanstva byla korunována úspěchem. Těmi sedmiletými rozmíškami dali se naši občané předstihnout Uh. Ostrohem, kde tamější děkan P. Barták svým mecenášským darem způsobil, že již roku 1892 byla v Uh. Ostrohu zřízena měšťanská škola. Nám se to podařilo až r. 1898.

Škola měšťanská v Bzenci byla sice povolena již r. 1897, ale stavba trvala rok a tak začátek měšťanské školy byl až r. 1898.

Školství v Bzenci před zřízením měšťanských škol bylo ve stavu velmi ubohém. Škola obecná byla šestitřídní v budově naprosto nevyhovující, vzniklé častými přístavbami ne zrovna šťastnými. Školní budova byla přízemní a mohu říci, že to byla nejhorší škola na okrese. Poměry ve školství byly takové, že živelně volaly po nápravě. Novou budovu stavěl architekt Dominik Fey z Uherského Hradiště, a to na místě staré školní budovy s přikoupením sousedního domu č. 55 a zahrady bývalého starosty Goliáše během jednoho roku 1897 – 1898. zatím se vyučovalo i polodenně na radnici i hosp. škole, ve školce a v obecním domě. Stavba školní budovy se prováděla za starostování Josefa Orlického a za předsedy místní školní rady Cyrila Repíka. Pisatel těchto řádků si pamatuje na slavnost kladení základního kamene někdy v létě r. 1897. Shromážděno bylo žactvo i občanstvo před stavbou kolem základního kamene a po proslovech různých řečníků následovaly poklepy na základní kámen, do něhož se uložily různé listiny o stavbě školy a také mince a bankovky tehdejší měny. Předseda místní školní rady zahájil poklep, obrátil se k dětem, hlavně k těm nejmenším a zvolal – citátem z Komenského: „Pojď sem dítě, uč se moudrým býti“, po něm pak následovali jiní. Školní budova byla postavena nákladem 100 000 K. Byla na tehdejší dobu postavena honosně a byla také nejkrásnější budovou na okrese. Často byla navštěvována hosty z celé Moravy ba i z východních Čech. Na tehdejší dobu byla vybavena i mnoha pomůckami. Prvním ředitelem byl jmenován odborný učitel z Frenštátu p. Radh. Jos. Okoun. Doporučen byl tehdejším zemským inspektorem Lošťákem. Odborným učitelem jmenován byl Petr Hyvnar ze Zámrsk na Hranicku. Ředitel byl zkoušen z I. odb, odb. uč. P. Hyvnar měl aprobaci II. a III. odb. Do první třídy bylo zapsáno 57 žáků; mnozí z těch čekali několik let na zřízení měšťanské školy. Také pisatel těchto řádků vstupoval do I. třídy, jsa stár 14 let a měl některé spolužáky ještě o rok starší (absolventy zimní hospodářské školy).

Ačkoliv byla nová školní budova postavena pro obecné a měšťanské školy chlapecké a dívčí, nebyla dívčí měšťanská škola povolena. Druhým rokem trvání však město samo vydržovalo jednu odbornou učitelku ze svých vlastních prostředků a tak později po roce trvání provizória byla pak povolena i dívčí škola měšťanská. Druhým a třetím rokem byl sbor místní školy chlapecké doplněn novými odbornými učiteli, a to druhým rokem odborným učitelem Františkem Koubou pro III. odbor a třetím rokem odborným učitelem Janem Gartnerem pro I. odbor. Obecná škola chlapecká byla pod správou ředitele Josefa Okouna, čtyřtřídní školu obecnou dívčí spravoval řídící učitel František Odstrčil, bývalý správce šestitřídní školy obecné.

Když pak byla povolena dívčí škola měšťanská, byl její správou pověřen ředitel Josef Okoun.

Ředitel Josef Okoun staral se o školu velmi pečlivě, zavedl do školy nový pořádek, staral se o pomůcky a i ve snaze o chování žáků byl na místě. Byl ve svém úřadě velmi svědomitý a totéž žádal jak po učitelích, tak po žácích. Jeho žáci, hlavně z prvních dob jeho působení v Bzenci, na něj v dobrém vzpomínají. Totéž je třeba vyzvednouti i o ostatních našich učitelích. Absolventi bzenecké školy měšťanské vždy čestně obstáli v soutěži, kde jim bylo umožněno ukázati své vědomosti. Naše škola měla dobrý zvuk a její absolventi bezpečně se umisťovali na různá učiliště další, na něž bylo žádáno absolvování měšťanské školy.

Později po odchodu řídícího učitele Františka Odstrčila do penze, byly školy bzenecké rozděleny na chlapeckou a dívčí a byla systemizována dvě místa ředitelská. Ředitel Josef Okoun byl jmenován okresním školním inspektorem na okrese Kyjov a přešel jako ředitel na dívčí školu a na obecné a měšťanské škole chlapecké jmenován byl ředitelem odborný učitel Petr Hyvnar.

Po odchodu okresního školního inspektora a ředitele Josefa Okouna do penze, byl jmenován ředitelem zasloužilý pracovník školský Jan Gartner a po odchodu ředitele P. Hyvnara na odpočinek jmenován neméně zasloužilý náš odborný učitel ředitelem chlapecké školy František Kouba. Je zajímavé, že naši staří učitelé a pak ředitelé vysloužili skorem všecka svá učitelská léta v Bzenci. Ředitel Gartner od r. 1883 jen s malou přestávkou v Kunovicích a ředitel František Kouba vůbec zůstával věren líše učitelské v Bzenci.

Po odchodu ředitele Jana Gartnera na zasloužený odpočinek jmenována byla ředitelkou dívčí školy odborná učitelka z Veselí nad Moravou paní Ludmila Dvořáčková.

Po odchodu ředitele Františka Kouby na odpočinek, spravoval po 3 léta zatímně chlapecké školy pisatel těchto řádků a byl pak vystřídán ředitelem Jar. Bébarem. Tento po sedmiletém působení odešel do penze a vedením chlapeckých škol pověřen znova pisatel těchto řádků. To už byla doba protektorátu, doba germánského útisku. Ze Slovenska a pohraničí se vracely celé řady mladšího učitelstva a tak školská správa byla nucena jim uvolnit místa tím, že všichni 55-ti letí odešli do penze a tak i na našich školách měšťanských ustanoveni noví ředitelé Silv. Butkovský na měšťanské škole chlapecké a Karel Pírek na měšťanské škole dívčí. To už je doba přítomná a správa státu se dostala r. 1945 znovu do rukou národa. Doba je revoluční nejen u nás, ale jako po každé světové válce, v celém světě. Vláda je v rukou lidu, bude tedy záležet na něm, jak bude dále.

Bzenec před válkou.

Floriánek.

56 rumunských křížků.

U prvního hrobu partyzánů.

Památná lípa.

Zámecká bříza.

Bzinek.

Bzenec.

Verše složil Lad. Koutný, ředitel národní školy v Bzenci.
 

MÍSTNÍ NÁRODNÍ VÝBOR V BZENCI

děkuje jménem svým a jménem školy všem dále uvedeným, kteří u příležitosti oslav 50. výročí měšťanské školy v Bzenci přispěli na vnitřní vybavení školy dobrovolným darem:

Halová Anastázie, nájemce restaurace Sokolovny.

Slovácké družstvo hospodářské, pobočka v Bzenci.

Pavlíček Ladislav, obuvník.

Křivánek Václav, prodej kůže, řemenů a obuvnických potřeb.

Hudeček František, strojírna.

Šemora Karel, krejčí.

Minařík Emil, hostinský.

Mitáček Ladislav, zmocněnec.

Laga Anast., účetní.

Frantal Josef, skladník Jarošovského pivovaru.

Samson Jan, konzervárna.

Grabovský Hubert, zahradnictví.

Látalová Františka, obchod se smíšeným zbožím.

Nejezchleba František, výroba cementového zboží.

Fabrici Theodor, natěračství.

Píštěk František, sedlář a čalouník.

Belant František, řezník a uzenář.

Píšťková M., obchod se smíšeným zbožím.

Strážnický Josef, továrna na nábytek.

Rýpal František, konzervárna okurek a zeleniny.

Středomoravské závody lihovarské, nár. podnik, závod Bzenec.

Bzenecká octárna Eduard Fürst v národní správě Středomoravských závodů lihovarských, národního podniku v Kojetíně.

Marek Lad., bufet.

Kolář František, mlynář.

Kováč Miroslav, stavitel.

Čmelík Ladislav, továrna na nábytek.

Rusňák Florián, kolářství.

Čagánková Anna, konzervárna okurek a zeleniny.

Šimčík Jan, parní pekárna.

Plšek Robert, textilní zboží, oděvy.

Michálek Vojtěch, obchod se smíšeným zbožím – uhlí, koks.

Fuchs Eduard, cukrárna.

Baťa, národní podnik – prodejna Bzenec.

Reich a Paška, obchod se železem.

Černín Rudolf, konzervárna okurek a zeleniny.

Zálešák Matěj, MVDr., městský veterinář.

Vytonský Max., drogerie.

Indra Stanislav, textilie.

Nedvědický František, elektro – radio závod.

Repíková Štěpánka, modistka.

Habáň Josef, restauratér (nájemce hotelu Skála).

Vojáček a Holakovský, velkoobchod s vínem.

Králík Jan, košíkářství.

Goldman Oldřich, elektro – radio závod.

Absolonová Filipína, zámečnictví – instalatérství.

Sutner Břetislav, krejčovství.

Rýpal Jan, krejčovství.

Novosad František, stolařství.

Reizentaler Stanislav, výroba sudů, kádí, lejt a škopků.

Terman Antonín, pekařství, obchod se smíšeným zbožím.

Babáková Anděla, obchod se smíšeným zbožím – semena.

Kočiš Karel, závod krejčovský.

Douša Josef, obchodník.

Mlček Václav, krejčí.

Krupík Karel, kamnářství.

Belka Antonín, vulkanizace.

Hošek František, obuv – oděv.

Antl Martin, obchod se smíšeným zbožím – mléko.

Jauerník Vladimír, hodinář.

Prachman František, cukrárna.

Černý Josef, obchod se smíšeným zbožím – uhlí, koks.

Maděra Antonín, klempířství.

Černá Marie, choť štábního kapitána.

Strnad Jakub, knihařství a papírnictví.

Kalla Bedřich, povoznictví – nákladní autodoprava.

Laga Jan, pokrývačství.

Tomčala Andělín, cukrářství.

Psotka Alois, strojní zámečnictví.

Černín Jaromír, obchodník.

Duda Antonín, řeznictví a uzenářství.

Vinařské družstvo v Bzenci, z.s. s.r.o., pod národní správou.

Ludvík Bedřich, řeznictví a uzenářství.

Kozina Jan, obchod s módním zbožím.

Tomeček František, knihtiskárna.

Kolářová Leopolda, pletárna.

Osyčka Otto, elektro-závod.

Markes Jan, konzervárna zeleniny.

Holek Josef, obuvník.

Hauswirthová Marta, dámská krejčová.

Goldmanová Božena, květinářství.

Jakob Emil, obchod se smíšeným zbožím.

Jemelík Oldřich – pekárna.

Neumann Jindřich, úř. zkoušený holič, kadeřník.

Mrazík Vilém, bednářství.

Mrazíková Anna, obchod se smíšeným zbožím.

Michal Karel, obchodní zástupce.

Ajmunt Jan, konzervárna okurek.

Ježek Konrád, pekařství.

Sommerová Anna, elektroprádelna – žehlírna.

Potůček Antonín, stolařství.

Káčerová Boh., obvodní porodní asistentka.

Žerávek Fr., hostinský – Krčma.

Vašíková Karla, obchod se smíšeným zbožím.

Lelek a spol., slovácká továrna oděvů.

Mrkva Cyril, obchod se smíšeným zbožím.

Daněček Josef, obchodní zástupce.

Němec František, autodílny.

Staněk Antonín, krejčovství.

Repíková Františka, obchod se smíšeným zbožím.

Hušek Alois, zahradnictví.

Höhnová Růžena, prodej kuřiva.

Vidlák Leopold, pekařství.

Brázda Josef, obchod kolon. zbožím – uhlí, koks, paliv. dříví.

Čermák Václav, obchod se smíšeným zbožím.

Kozina František, zednický mistr – technická a stavební kancelář.

Vaněk Vojtěch, zkoušený podkovář.

Procházková Ludmila, obchod se smíšeným zbožím.

Konečná Cecilie, dámská krejčová.

Mlček Ludvík, zahradnictví.

Hostýnek Jan, kloboučník.

Mareček Ant., odborný závod semenářský.

Křížek Josef, pekařství.

Rosová R., velkoobchod s ovocem a zeleninou.

Rosa Karel, koncesovaná osobní a nákladní autodoprava.

Bureš Antonín, kovář a podkovář.

Kolář Jindřich, holič.

Ševčík Vladimír, knihařství.

Mičík František, hostinský.

Rovnost – knihkupectví.

Kvalita, družstvo pro nákup, zpracování, výrobu a prodej zemědělských plodin a produktů, zapsaná společnost s.r.o.

Kumpán Bedřich, holič a kadeřník – prodej parfumerie.

Reimitz Josef, malíř a natěrač.

Holomek Miroslav a spol., stavitel.

Fuchs Antonín, výroba sodové vody a limonád.

Čermák Vladimír, drogerie.

Dostálek Alois, střižní a krátké zboží.

Spořitelna města Bzence.

Hank Antonín, železářský obchod.

Derka Ludvík, materiální obchod.

Lékárna „u Marie Pomocné“ – Ph. Mr. Karel Čížek.

Svoboda Antonín, řeznictví a uzenářství.

Jašek Albín, MUDr., praktický lékař.

Bosák František, insp. Pražské městské životní pojišťovny.

Kaštalán Antonín, trafika.

Macháček Antonín, MUDr., obvodní a železniční lékař.

Hospodářské družstvo Kyjov, filiálka Bzenec.

Vratislavský Ferdinand, fotoateliér.

Strážnický Václav, sklenářství – rámování obrazů.

Ruth František, knihkupectví – papírnictví.

Kočiš Karel, řeznictví a uzenářství.

Daněčková Marie, hostinec.

Blumka Alfred, MUDr., odborný zubní lékař.

Novák Leopold, stolařství.

Plešák Alois, módní síň.

Šmídová Marie, mléčné výrobky, vejce.

Skřivánková – Ženatová Zdenka, dámská krejčová.