Uvedené články vycházely v deníku Národní listy, který založil v roce 1861 Julius Grégr. Mezi jeho významné redaktory patřili postupem doby například Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karel Sladkovský, Karel Čapek, Josef Čapek nebo Viktor Dyk. Přepis článků jsme opatřili pro lepší porozumění textu a dobových souvislostí poznámkami.

1866

Spolkový ruch na Moravě. V Bzenci zařizuje se čtenářsko-pěvecký spolek; v Hunčovicích spolek čtenářský, v Lebranicích záložna, v Komíně čtenářský spolek, v Místkách záložna. Vůbec čítá se na Moravě již téměř 500 spolků.

(Národní listy 24. 3. 1866, č. 82, str. 3)

1874

Zasláno z Moravy – Osvědčení. My, níže podepsaní občané města Bzence na Moravě přistupujeme k vyjádření občanů královského města Kyjova straniva vystoupení našich poslanců do říšské rady.

My také úplně souhlasíme s adresou důvěry panu hraběti Belcredimu¹, kterou mu zaslali občané z Kyjova pro nevstoupení do rady říšské.

V městě Bzenci na Moravě, dne 20. března 1874.

(Národní listy 28. 3. 1874, č. 85, str. 3)

1875

Sedmistaletá lípa dosud se zelená. V parku v Bzenci stojí prastará lípa, jejíž kmen má objem přes 14 metrů, koruna má více než 132 metrů objemu. Větve daleko sahající tíží svou kmen kolem rozštěpily. Tato lípa stála již r. 1604 a již tenkrát prý měla 500 let stáří. Zelená se dosud.

(Národní listy 28. 8. 1875, č. 236, str. 3)

Znakovací štace zřídí se se zvláštním povolením ministra obchodu v Bzenci² a Brumově, a sice pro znakovaní sudů a v Brumově ještě pro znakování dutých měr na sutiny.

(Národní listy 20. 11. 1875, č. 319, str. 3)

1876

Zbouření v Bzenci. Dne 11. tohoto měsíce shromáždilo se as 300 osob v hostinci v radnici v Bzenci. Měla se odbývati volba obecního představenstva. Avšak z toho sešlo, protože zatím došel od c. k. místodržitelství rozkaz, kterým se volba tato na neurčitou dobu odročuje. Když v 8 hodin dosavadní purkmistr pan Rychmann³ na radnici jíti chtěl, nebyl od strany, která při volbách zastupitelstva zvítězila, do radnice připuštěn. Ani četníci nemohli pořádek zjednati. Na telegrafickou zprávu dojel o 1 hodině odpoledne c. k. komisař z Uherského Hradiště s 3 četníky, odebral se v průvodu pěti četníků na radnici a chtěl nechati zámek, kterým zvítězivší strana dvéře u chodby ke kanceláři zavřela, odstraniti a staré představenstvo do úředních místností uvésti. Avšak tomu asi 100 lidí bránilo, takže musel i s četníky odejíti. Na to požádal telegraficky o dvě setniny vojska z Uh. Hradiště, které do Bzence také o 5 hodině odpoledne se zvláštním vlakem dojely. Za asistence 140 mužů vojska byl zámek utržen a dosavadní představený v úřad uveden. O 8 hodině večer stálo vojsko ještě před radnicí.

(Národní listy 15. 12. 1876, č. 346, str. 2)

O nepokojích v Bzenci kolují bezčetné nepodstatné zprávy. Na mnoze se i tvrdí to, že jest v Bzenci revoluce, že musely povolány býti dva pluky vojska, že je 19 osob zavražděných, mnoho poraněných a t. p. Jistý občan v Bzenci vyvracuje v „M. O.“ tyto přehnané zprávy. O revoluci není ani řeči. Jedná se o volby. V Bzenci odbývaly se volby 29. a 30. srpna. Volby ty byly místodržitelstvím zrušeny. Na to vyslána byla čtyřčlenná deputace občanů, aby místodržiteli stav věcí pravdivě vylíčila. Čas, v němž zrušené volby mají se znovu vykonati, dávno uplynul; po čtyřikráte byli občané u c. k. hejtmanství. Po třikráte byly volby vypsány, ale jen na papíře. Když konečně 3. prosince vypsány byly po čtvrté, hned zas odloženy na den 11. prosince. Ale brzy na to bylo opět oznámeno, že se volby odbývati nebudou. Také dne 9. tohoto měsíce v 10 hodin večer zmizel najednou plakát oznamující volby a na místě jeho přilepen jiný, ve kterém se oznamuje, že volba c. k. hejtmanstvím vypsaná, byla od c. k. místodržitelství na „neurčitou dobu“ odložena, což také dne 10. tohoto měsíce veřejně oznámeno bylo. Toť příčina tak zvané „revoluce“. Dne 11. t. m. sešlo se velmi mnoho občanů ku společné poradě co vlastně počíti mají. Dosavadnímu purkmistrovi bráněn přístup do úředních místností radnice. Na telegrafické požádání došel od hejtmanství komisař v průvodu stráže bezpečnosti, i žádal vstup do kanceláře. Bylo to odepřeno a komisař odešel bez pořízení. Následek toho byl, že povolány byly dvě čety (150 mužů) vojska do Bzence. Když pak vojáci již za tmavého večera přibyli, hnali útokem k radnici, ve které v přízemním hostinci shromážděno bylo občanstvo. Velkým štěstím se stalo, že nikdo nebyl poraněn. Vojsko postavilo se na to do čtverhranu a četnictvo obsadilo chodbu ke dveřím kanceláře. Při tom bylo slyšeti: „My chceme volby! My nechceme nynějšího starostu!“ Bylo po revoluci. Páni důstojníci vidouce ten klid všeobecný, s podivením jeden na druhého pohlíželi. Po několika minutách učiněn byl všestranný průchod. Dřív než se rozednilo, byl již úplný pokoj zjednán. Již třetí den minul, co město je vojskem obsazeno.

(Národní listy 16. 12. 1876, č. 347, str. 2)

Nepokoje v Bzenci, vyvolané rozmíškami pro obecní volby, jsou ovšem dávno skončeny, avšak vyšetřování vede se přísně a sice zavádí se dlouhé řízení s velmi váženým občanem J. Čermákem⁴, odpůrcem purkmistra, kterýž jest příčinou nespokojenosti všeho občanstva v Bzenci. Celé občanstvo hledí s velkým účastenstvím k výsledku vyšetřování vstříc. Zatím vzorný pan purkmistr, vojenskou pomocí dosazený, zase úřaduje a o vypsání voleb není ani slechu.

(Národní listy 21. 12. 1876, č. 352, str. 2)

„Revoluce v Bzenci“ pořád ještě straší. Celá věc má význam pouze místní, a kdyby nebylo přílišné horlivosti, s kterou povolána hned vojenská pomoc, nevědělo by se o celé události ve velkém obecenstvu pranic. V Bzenci jest jako tak leckde jinde purkmistr, jehož správa nenáviděna jest u veškerého občanstva. Kdyby zákonu dal se průchod a vypsaly a provedly se v zákonné lhůtě volby, bylo by dávno po purkmistrování jeho. Jest on vlastně již propadlý purkmistr. Volba, v níž ho nehoda ta potkala, byla však z formálních příčin zrušena a od té doby nemůže se občanstvo dovolat volby nové. Volba nová byla sice třikrát již úředně oznámena, avšak vždy opět odložena, vždycky našel vádychtivý pan purkmistr zástěrku pro odložení voleb. Občanstvo odpovědělo na takovou svévoli tím, že nechtělo ho pustit do obecního úřadu, shlukloť se před radnicí. Pan purkmistr pomocí vojska ztracenou posici zase dobyl a hraje si na pronásledovanou nevinnost. A aby to vydalo na „vyšších místech“ šilhá po ústavácku⁵. Vyslána opravdu soudní komise, kteráž započala ihned veliké vyšetřování. Téhož dne byli čtyři vážení občané bzenečtí vzati do vyšetřovací vazby a četníky jako poloviční velezrádní buřiči do Uherského Hradiště dopraveni. Mezi zatknutými je též známý inženýr p. Čermák, kterýž desetiletou praxí v Rakousku a Turecku se osvědčil. Všichni čtyři občané bzenečtí jsou od 14. tohoto měsíce v Hradišti ve vazbě držáni, ačkoliv soudní komise, která tu věc od 14. až do 20. t. m. v Bzenci vyšetřovala, již zase do Hradiště se navrátila. Avšak vojsko, které v této záležitosti do Bzence vysláno bylo, jest dosavad po bytech občanů rozděleno, takže se opravdu zdá, že moravské místodržitelství jest nějak mystifikováno a špatně zpraveno, neboť nedá se předpokládat, že by místodržitelství moravské chtělo se mísit do obecních záležitostí a snad svou mocí a vojskem podporovati purkmistra, o němž bzenečtí občané mají přesvědčení, že jest purkmistrem špatným, že jeho správa obec přivádí na mizinu. Žádost zatknutého p. Čermáka, aby proti kauci propuštěn byl na svobodu, byla zamítnuta, jako kdyby šlo o velký zločin. Místodržitelství moravské a ministr spravedlnosti sjednati by si měli nestranných zpráv o celé té věci. Vždyť takovýmto způsobem zdá se mimoděk, že béře okr. hejtmanství v Uherském Hradišti věc padlého purkmistra za věc svou, jako by mělo zcela jiné, dále sahající plány za lubem, plány, o kterých si dnes bzenečtí občané šeptají, ale kteréž by moravští poslanci na příslušných místech velmi hlučně pověděli. To všechno, co o příčinách a následcích revoluce ve Bzenci se nám píše, jest naprosto nepochopitelné. Vzbuzuje to všeobecný úžas a jest věru na čase, aby veřejné mínění v krajině této bylo ukojeno a celá věc uvedla se do těch úzkých mezí, do kterých patří a z nichž zatýkáním vážených měšťanů byla vymknuta.

(Národní listy 27. 12. 1876, č. 357, str. 2)

1877

Události při volbách obecních v Bzenci ještě nejsou k udivení celé Moravy odbyty. Dne 10. prosince již bylo vyšetřování skončeno a dnes po celém měsíci jsou zatknutí ještě v Uherském Hradišti ve vazbě držáni.⁶ Toť vypadá zrovna tak, jako by při nepatrné výtržnosti v Bzenci bylo jednalo se o nějakou velezradu nebo vzbouření. Zatím byl to jen projev občanstva nespokojeného s hospodářstvím purkmistra. Zatknutí jsou nejváženějšími a nejčilejšími občany v Bzenci a přichází jejich vazba panu purkmistrovi výborně vhod, protože nemohou vésti občanstvo při při nastávajících volbách. Tato neobyčejná výhoda pana purkmistra vzbudila zvláštní myšlenky, kterýmž poslancové moravští na říšské radě dají výraz.

(Národní listy 11. 1. 1877, č. 10, str. 2)

Neprozřetelné zacházení se zbraní. V Bzenci počínal si dne 27. t. m. vojín eskadrony hulánské⁷, která je tam posádkou, při cídění revolveru ostře nabitého tak neprozřetelně, že rána vyšla a trefila dceru měšťana p. Jurečky. Kulka vjela dívce do levých plic, proletěla tělem a vrazila do stěny. Dívka dosud žije ve strašných bolestech.

(Národní listy 30. 4. 1877, č. 118, str. 2)

Ticho v Čechách! Čtenářská jednota „Hrad“ v Bzenci uspořádati chtěla jako jiná léta výlet do blízkéhoháje „Bzinky“⁸. Nikdy nenapadlo úředním orgánům, aby nevinné vycházce té, při které se obyčejně jen tančilo, zpívalo a pilo, nějaké překážky v cestu klásti, letos však pojednou okresní hejtmanství vycházku tu zakázalo a místodržitelství po zadaném protestu zákaz politického úřadu potvrdilo. Příčiny neudalo hejtmanství ani místodržitelstvo.

(Národní listy 26. 8. 1877, č. 234, str. 3)

1879

Záležitost stavby jízdeckých kasáren na Moravě opět značně kupředu pokročila a jest očekávati, že příští sněm konečně učiní rozhodnutí v otázce této, kterouž se obírá značná část obyvatelstva Moravy po dlouhá již léta. Jak jsme již sdělili, vyslána byla od výboru zemského a příslušných míst vojenských do Hodonína a Bzence komise, aby vyhledala přiměřená místa ke stavbě jízdeckých kasáren, z nichžto v Hodoníně kasárna pro 4 eskadrony, v Bzenci pak pro dvě eskadrony⁹ vystaveny býti mají. Jak „Mor. Orl.“ sděluje, potkala se komise ta s uspokojujícím výsledkem. Místa pro jízdecké kasárny v obou místech byla lékařsky a technicky i vojensky ohledána. V Hodoníně vystavena býti mají kasárna na blízku nádraží, v Bzenci pak vedle silnice k nádraží vedoucí. Zastupitelstva řečených měst všemožně se o to starala, aby k rozluštění otázky té přispěla a výhody, jaké jim vystavení kasáren poskytuje, sobě pojistila. Tak se zavázalo město Bzenec bezplatně opatřiti stavební místo, což zajisté s nemalou obětí spojeno jest, jelikož místo takové značnou prostoru (8 – 10 jiter¹⁰) vyžaduje. Také město Hodonín hotovo jest, přiměřeným způsobem ku stavbě kasáren přispívati, a sice stavebním materiálem v stejné asi ceně jako Bzenec. Jest tedy na sněmu zemském, aby v příštím již zasedání potřebné peníze povolil, by pak příštím jarem mohlo se začíti se stavbou.

(Národní listy 18. 4. 1879, č. 92, str. 2)

Strážce národnosti. „Mor. Orlice“¹¹ uveřejňuje druhou sbírku německých razítek, jež se užívají v českých obcích a obrací se především do staroslavných Boskovic, aby pan starosta netoliko razítko „Gemeinderath der Stadt Boskowitz“ za slušné české vyměnil, nýbrž aby také vždy česky úřadoval. V Újezdě u Ivančic prý ze samé spořivosti krásné „Augezd“ nevyměnili doposud za razítko české. Čtouce „Siegel der Gemeinde Krtenitz“, ani jsme svým očím nevěřili, že by Křtěnice u Krumlova měly takovou krásnou – nestvůru. Také v Bzenci u Uherského Ostrohu by bylo na čase, aby hodili starý „Gemeinderath der Stadt Bisenz“¹² mezi jiné haraburdí a zaměnili novou radou města Bzence. Ohromeni jsme byli, čtouce „Markt Gemeinde Namiest“ na české úřední listině. Plenkovice u Znojma užívají doposud „Gemeinde Plenkowitz“. Pochybujeme velmi, že by v Tupeci u Lipníka vidělo boží sluníčko do roka něco jiného německého mimo „Vorstand der Gemeinde Tupetz“.

(Národní listy 16. 8. 1879, č. 195, str. 2)

Jízdecká kasárna na Moravě. Stavební program jízdeckých kasáren v Hodoníně a Bzenci, vypracovaný výborem moravského místodržitelství, byl zemským výborem moravským schválen. Zemský výbor zaslal nyní stavební program ministru války, jenž o něm definitivně rozhodne. Jakmile dojde ke schválení ministerstva, vypracuje zpravodaj zemského výboru v této záležitosti, Dr. Pomber, potřebnou předlohu pro zemský sněm v příčině stavby kasáren.

(Národní listy 7. 10. 1879, č. 239, str. 2)

Nová koňská železnice na Moravě. Od cukrovaru v Bzenci ku dvoru hraběte Viktora Chorinského ve Veselí, bude stavěna koňská dráha¹³, kteráž přetne severní dráhu císaře Ferdinanda u stanice Bzenec – Písek.

(Národní listy 26. 10. 1879, č. 256, str. 1)

1880

České školství na Moravě. V Brně právě vyšel „Schematismus škol národních a měšťanských, jakož i ústavů ku vzdělání učitelů a učitelek na Moravě na r. 1880“. Není to sice knížečka objemná, ale co v ní obsaženo, toť tak významné, že již z prostého sestavení cifer vychází najevo ona do nebe volající křivda, kteráž páše se na Moravě v ohledu školském na národě českém. Tu neplatí sofistické vytáčky ústaváckých¹⁴ listů a dávno otřepané již deklamace o nutnosti škol německých a o českých rodičích, kteří v zájmu svých dětí a vzhledem k jich budoucnosti sami chtějí míti školy německé.

Ze statistických číslic schematismu jest zjevné, že jedná se hegemonistům německým pouze o soustavnou germanizaci Moravy a násilné potlačování národnosti naší. Tak není v městech se smíšeným obyvatelstvem jiné školy nežli německé; ano i úplně česká města jako Krumlov mají pouze školu německou. Ve větších městech, kde není Němců, jsou školy utrakvistické, totiž školy, kde mládež česká přemílá se v německou. Kdežto dále v ryze českém Krumlově jest pro 296 žáků osmitřídní škola německá, rovněž v úplně české Třešti pro 97 žáků dvoutřídní škola německá a konečně vedle samých škol utrakvistických v České Třebíči ještě nádavkem pro 166 žáků taktéž čtyřtřídní škola německá.

Postrádá česká mládež, kde pro ni nemají utrakvistické neb německé vyučování, nejen řádného, ale všeho vychování. Vždyť jen při běžném prohlížení schematismu shledali jsme, že jest více nežli 22 škol českých jednotřídních, které mají mezi 200 – 230 žáky; 7 škol českých o jedné třídě mezi 250 – 300 žáky, 3 české školy o jednom učiteli mají docela více nežli 400 žáků. Českých šest škol, jež čítají mezi 400 – 450 žáky, má jenom 2 třídy! Kunovice mají pouze třítřídní školu při 589 žácích a Vsetín musí do pěti tříd vtěsnati 714 žáků. Přitom připomínáme, že jsme mlčením pominuli, jaké jest množství jednotřídních škol českých, v nichž má se učiti 150 až 199 žáků.

A přece má německý Bzenec čtyřtřídní školu již při 178 žácích. Na Moravě vůbec jest 617 škol německých pro 500 000 Němců, takže tu na 809 obyvatelů německých připadá již jedna škola. Českých škol máme 1 359 pro 1 500 000 Slovanů, takto tedy zde jedna škola přijde teprve na 1 103 obyvatele. Poměr tento smutný ve skutečnosti jest ještě horší, když víme, že české školy většinou jedno a dvoutřídní, kdežto německé školy jsou zpravidla většinou vícetřídní. V německých školách vyučuje se na 100 830 žáků, skoro tedy každý pátý z obyvatelstva německého chodí do školy; v českých školách jest 207 419 žáků, proto teprv každý sedmý Slovan zúčastní se vůbec vyučování, a sice českého. Do škol utrakvistických, kde z našich Vašků dělají se Michlové, chodí 23 726 žáků, a poněvadž to jsou skoro veskrze děti českých rodičů, odnárodňuje se v nich 63. díl obyvatelstva slovanského, tedy více nežli osmina všech českých dětí.

Při tomto stavu českých škol národních na vesnicích, při německých a utrakvistických školách národních v městech s českým neb smíšeným obyvatelstvem poněmčování úžasně pokračuje a neučiní-li se přítrž této germanizaci město za městem, krajina za krajinou se poněmčí a Morava se tak odnárodní, jak to vidíme v našem Slezsku. Kdo má školy vůbec a národní zvláště, tomu náleží budoucnost. Máme jich? Na to odpovídá schematismus Dr. Nováka.

(Národní listy 9. 1. 1880, č. 7, str. 2)

1882

Z Vídně, 22. září. „Wiener Ztg.“ přináší císařský rozkaz námořnický, kterýmž se rakouskému loďstvu projevuje spokojenost. Viceadmirál Pöck povýšen na admirála; dále uveřejňuje „Wiener Ztg.“ řadu povýšení a změn v armádě a udělení rytířského kříže řádu Františka Josefa. Kříž ten obdržel mimo jiné lékař pražské posádky Dr. Ferdinand Pečírka. Mimořádný profesor hospodářství na české polytechnice Dr. Jan Lambl jmenován řádným profesorem. „Wiener Ztg.“ uveřejňuje také plný obsah smlouvy Rakouska s Lucemburskem, týkající se vydávání zločinců, jakož i koncesní listinu, udělující baronu Lazzarinimu¹⁵ právo vystavěti lokální dráhu ze Bzence na Kyjov a z Wittmansdorfu na Ebenfurt.

(Národní listy 22. 9. 1882, č. 261, str. 3)

Nová sekundárka¹⁶ na Moravě. Jak již telegraficky oznámeno, prohlašuje včerejší „Wiener Zeitung“ udělení koncese ku stavbě sekundární dráhy z Bzence do Kyjova. Koncesionářem jest Oskar baron Lazzarini ve Vídni, nová trať bude 17 kilometrů dlouhá, se stavbou pak, která nejdéle za 1 ½ roku musí být dokončena, započne se bez odkladu.

(Národní listy 23. 9. 1882, č. 262, str. 4)

Vražda nebo neštěstí? Obyvatelstvo městečka Bzence na Moravě poděšeno jest od několika dnů následující záhadnou událostí: Dne 29. října zmizel nenadále ponocný Goliáš a po dlouhém pátrání nalezena byla o půl 6 hod. večer mrtvola jeho v jedné studni na olšovském předměstí. Ponocný odebral se večer předtím jako obyčejně na hlídku a byl ještě v 1 hodinu po půlnoci viděn. Od té doby se pak pohřešoval. Čeledín, který k večeru vodu vážil¹⁷, nalezl ve studni jeho mrtvolu. Vyšetřování, od kterého očekává se vysvětlení této záhadné události, jest již zavedeno.

(Národní listy 2. 11. 1882, č. 296, str. 3)

1883

Slavnost svěcení praporu Měšťanské besedy ve Bzenci uspořádána bude v sobotu dne 8. září dle následujícího programu: V předvečer dne 7. září 1883. O 9 hod. hudební zastaveníčko před bytem matky a kmotry praporu. V sobotu dne 8. září ráno budíček, o 8 hod. uvítání hostů a spolků na nádraží bzeneckém. O půl 10 hod. seřadění spolků v Olšovské ulici, před hostincem „U lípy“. Průvod na místo slavnostní. O půl 11 hod. před polednem svěcení praporu a po vykonaných obřadech průvod městem do besedních místností. Odpoledne společný oběd slavnostní; koncert na „Novém světě“ a večer taneční zábava.

(Národní listy 10. 8. 1883, č. 189, str. 2)

Letošnímu sněmu předloženo bude – dle prohlášení purkmistra Winterhollera ve včerejším zastupitelstvu – předloha stran stavby jízdeckých kasáren v Brně a Olomouci. Jízdecké kasárny v Bzenci a Hodoníně budou letos dostaveny. Obec brněnská hodlá ku stavbě kasáren těch odprodati zemi v městě pozemek 20 – 25 000 čtverečních metrů po 1 zl.

(Národní listy 31. 8. 1883, č. 207, str. 2)

1884

Z Brna, 28. května (Zvl. tlg. „N. L.“). Trať místní dráhy Bzenec – Kyjov jest dokončena a bude příštím týdnem odevzdána dopravě. Místní dráha kroměřížská přijala r. 1883 celkem 172 916 a rozdělí 2 ½ proc. dividendy.

(Národní listy 29. 5. 1884, č. 149, str. 3)

Z moravského sněmu (Jednání o volbě místodržitele hraběte Schönborna). Konec včerejšího sezení moravského zemského sněmu měl tento průběh. Po vyřízených předních punktech¹⁸ denního pořádku oznamuje zemský hejtman, že přikročí se k jednání o posledním odstavci denního pořádku a představuje zástupcem místodržitelovým p. okresního hejtmana Součka a c. k. okresního komisaře Mazlovského z Uherského Hradiště, jako zástupce vlády.

Dr. Weber podávaje zprávu odboru verifikačního o volbě poslance místodržitele p. hraběte Schönborna za Uherské Hradiště atd., domnívá se, že netřeba celou zprávu čísti, poněvadž se již několik dní v rukou poslanců nachází a oznamuje, že v době poslední nové důkazy o nesprávnosti volby došly, které do zprávy přijaty býti nemohly; vyčítá pak jednotlivé ty případy.

Na to přednáší votum minority¹⁹ poslanec Dr. Fandrlík a upouštěje od čtení vota tohoto, pádnými slovy hned kritizuje jednání verifikačního výboru²⁰, jenž v záležitosti této jednal zcela sumárně a jako by stanné právo v platnosti bylo. Za krátkou dobu vypracovala většina ta zprávu svou, ve které době ani nemohla se přesvědčit, zdali udání protestujících jsou správná a na pravdě se zakládají. Je to překvapující a každý se tomu diví, že zpravodaj většiny nepřišel s dodatky o vyšetření protestu a překvapuje to též, že dodatečná data ve výboru přednesena nebyla. Myslím, že mohu konstatovat, že protestujícími podané výtahy z gruntovních knih nejsou pravdivé a správné. Na to probírá řečník seznamy, které k protestu svému Dr. Kaiser přiložil a vyvrací veškerá udání Dr. Kaisera způsobem pádným a zničujícím, tak že sněmovna časem v úžas nad smělostí protivníků je uvedena, někdy mimoděk k veselosti naladěna, vidouc tak křiklavé případy malichernosti anebo lehkovážné nedbalosti, s jakouž strana německo-liberální věci tak vážné vyřizuje.

Tak kupříkladu mění liberální strana čísla domů ve městě Bzenci s čísly domů v kolonii Olšovci, jak a kdy jí to jde do krámu. Bzenec má totiž vlastní svoji pozemní knihu a číslování a kolonie Olšovec též tak. Popírá tedy liberální strana, kupříkladu, že Josef Svršek jest majitelem domu č. 24 a praví, že dům ten patří manželům Dittlovým. Josef Svršek má však dům č. 24 v Olšovci a Dittlovi dům č. 24 ve Bzenci. Svršek volil za svůj dům, z něhož platil, a proto nelze proti volbě jeho námitky činit. Totéž je s Josefem Sovou a Hutovými v Olšovci a Bzenci u č. 38, Janem Kutným a Františkem Kellnerem, Josefem Ručkou a Karlem Jurečkou, Františkem Ottou a Marií Lopreisovou, Josefem Řezníčkem a Josefem Valštýnem, Filipem Jelínkem a Filipem Urbanem, Františkem Jelínkem a Františkem Kristkem, Františkou Pospěchovou a Antonínem Tvarůžkem, jimž upírají se čísla domů a vykazují se vždy druhé straně, která skutečně domy ty v Bzenci má, za něž také volila.

Při mnohých domech není ještě devoluční pořádek sjednán, poněvadž nejsou pozůstalosti vyjednány, neb spisy se vlastníkům ztratily, anebo vlastníci nechtějí na to peněz obětovat, platí však z nich daně, jsou dlouhá léta v držení jejich a již několikrát bez překážky volili. Mnozí mají mimo spoluvlastnictví na domech i svobodné pozemky neb živnosti, z kterých takovou daň platí, že již tím k volbě oprávněni jsou. Jiní zase jsou uživateli domů do zletilosti svých dítek nebo mají právo doživotního užívání a platí sami daně, což je též k volbě opravňuje. Někteří postaveni jsou do protestu, ač věc jest zcela správná a není příčiny, aby se proti volbě jejich protestovalo, když i daň i majetek pozemní řádně i v protestu vykázán jest.

Nejhůře se vede se ženami, které měly za svobodna připsané reality, vdavše se, neoznámily to v knize pozemkové a nyní musí sobě nechat líbit, že se proti volbě jejich protestuje, protože se vdané tak nejmenují, jako se jmenovaly za svobodna. Nejzajímavější případ jest však s Josefem Přerovským. Tento platí 64 zl. 56 kr. daně a má dům č. 306 v Bzenci. Protestanti podívali se do pozemkové knihy, ne však na dům, který mu patří, nýbrž vzali zlatky, které na daních platí, za číslo domu a tvrdí, že číslo domu 64 v Bzenci patří Morici Tellerovi a protož nebyl Josef Přerovský oprávněn voliti.

Vývody Dr. Fanderlíka, kterýmiž zjištěno, že ústavácká²¹ většina verifikační výboru jednala sumárně, lehkovážně a nedbale, provázeny na mnohých místech souhlasem a pochvalou pravice.

Probrav takto zevrubně a vyvrátiv pádně všecky námitky protestujících a většiny verifikačního výboru Dr. Fanderlík praví:

To jsem se cítil povinným sl. sněmu sděliti a vyložiti. Sl. sněm pozná, jakým způsobem a s jakým úmyslem protest proti volbě hradišťské byl podán. Zůstavuji sobě, že před závěrem debaty o věci samé ještě blíže promluvím. Navrhuji, aby sl. sněm uzavřel, že volba J. E.²² pana místodržitele za poslance měst Uherského Hradiště atd. se schvaluje a zvolený ke sněmu připouští.

(Národní listy 25. 7. 1884, č. 205, str. 1, 2)

1885

Ze Bzence na Moravě, 15. března. (zvl. telegr. „Nár. Listů“). Obecní zastupitelstvo města Bzence jmenovalo v dnešním svém sezení místodržitele hraběte Schönborna jednohlasně svým čestným měšťanem. Přijalo zároveň resoluci, ve kteréž se co nejrozhodněji ohrazuje oproti sveřepým a lživým nájezdům Dr. Prombera, poslance za město Bzenec, na nestranného a spravedlivého místodržitele moravského hraběte Schönborna.

(Národní listy 16. 3. 1885, č. 74, str. 2)

Přípravy ke sjezdu učitelskému, jejž pořádá letos moravský ústřední spolek jednot učitelských o prázdninách na Velehradě a k němuž dáno prý bude úřední povolení jen pro uzavřené místnosti, postoupili tak dalece, že sestoupil se v Uherském Hradišti místní komitét sjezdový, za jehož předsedu zvolen jest pan ředitel Lošťák z Hradiště a za místopředsedu pan František Odstrčil²³, řídící učitel v Bzenci. Komitét ten vykoná všecky ekonomické přípravy ku sjezdu velehradskému.

(Národní listy 13. 6. 1885, č. 161, str. 2)

Z Brna, 6. července (zvl. tel. „N. L.“). Včera odpoledne řádila po Moravě, zvláště v okolí Bzence prudká bouře. Na lokální trati kyjovské byla jízda zastavena. V Bzenci je mnoho stavení pod vodou.

(Národní listy 7. 7. 1885, č. 184, str. 3)

Z Uherského Hradiště, dne 25. července. Přelíčení proti bzeneckým židům, kteří při minulém volebním boji na zemský sněm mezi Dr. Promberem²⁴ a místodržitelem Schönbornem kupovali hlasy ve prospěch Promberův, mělo býti dnes skončeno. Žaloba zněla proti 14 židům ze Bzence; zatím však jeden z nich Löw, zemřel, takže před soudem zasedlo jen 13 obžalovaných, mezi nimi starosta židovské obce Leopold Reich. Nával obecenstva k soudu byl nevídaný, neboť proces dělá v okolí senzaci. Svědků vyslechnuto 26. Závěrečné líčení bylo však odloženo na neurčitou dobu, jelikož obhájce obžalovaných, Dr. Scherer, podal několik pilných návrhů, pro které soud musil býti odročen.

(Národní listy 26. 7. 1885, č. 203, str. 3)

Příští výroční trh v Bzenci na Moravě odbývati se bude, a sice dobytčí v pondělí dne 28. a výkladní v úterý dne 29. září tohoto roku.

(Národní listy 25. 9. 1885, č. 264, str. 3)

Na místní trati Bzenec – Písek – Kyjov bude vlak č. 1 941 místo v 8 hodin 40 minut ráno již v 7 hodin 10 minut ze Bzence – Písku odjížděti a v 8 hodin 4 minuty do Kyjova přijížděti. Bližších zpráv lze nabýti z nárožních oznámení.

(Národní listy 29. 9. 1885, č. 267, str. 2)

Vojenské kasárny na Moravě staly se předmětem jisté chvály, kterou ministr vojenství Bylandt – Rheidt v delegacích pronášel. O původu těchto kasáren stůjž zde několik slov. Ubytování vojska po venkově pokládalo se od nepaměti za veliké břemeno pro tiché rolnictvo. Nehledě k jistým snahám o nápravu, které před stoletím na Moravě zahájeny, důležitý krok v tom směru stal se r. 1861 na sněmu moravském. Po vydání ústavy únorové 10. dubna 1861 byli to poslancové čeští Jan Izák, Jos. Wurm, Fr. Weber, A. Konvalina, Čelechovský a Pavlík, kteří podali návrh, aby zřízeny byly po venkově kasárny z peněz zemských. Návrhy ty odevzdány zemskému výboru. R. 1863 opakoval podobný návrh hrabě Serényi a roku 1866 sněm usnesl pevně na stavbě kasáren. Věc protahovala se poněkud, protože ministerstvo války nemohlo se rozhodnouti o soustavě kasáren. Roku 1871 sněm moravský – jednou většinou svou národní – uzavřel stavěti kasárny a věnován na stavbu veliký fond, přes milion. Po uspořádání vojenské normální posádky pro Moravu, začalo se r. 1879 se stavbou kasáren v Hodoníně a pak ve Bzenci. Zásluhy o zmenšení břemena u venkovanů mají národní poslanci, již venkov moravský zastupují. Zejména Fr. Weber rok co rok pozvedal hlasu svého na sněmu pro tuto záležitost. A když již bylo všecko hotovo, přichvátal k naloženému vozu Dr. Promber, aby kus popularity také si utrhl z cizích zásluh a pomáhal tlačiti rozjetý vůz. Vždyť stavba (v Bzenci a v Hodoníně) děla se v okresích, kdež města Dr. Promber zastupoval, i byl by ztratil půdu pod nohama, kdyby se aspoň na oko kasáren nebyl ujal. Ministr vojenství vzdával pochvalu Dr. Promberovi, kteráž patřila na adresu docela jinou. Trochu té reklamy dostalo se tudíž Dr. Promberovi nevinně, z nezasvěcenosti, nač moravské listy vším právem poukazují.

(Národní listy 12. 11. 1885, č. 311, str. 5)

Provolání a prosba ze Bzence. Kniha dobrá – brána ku vzdělanosti, tak dí náš arciučitel Komenský. Ve městě našem, bohužel, dosud této brány není, která by lid ku vzdělání a pokroku vedla – nemáme zde žádné veřejné knihovny. Nechtějíce provolání své zbytečnými a obyčejnými frázemi o potřebě čtení a užitku z něho plynoucího rozšiřovati, doznáváme zkrátka, že se nám velenutná potřeba toho jeví, bychom u nás a pro nás založili veřejnou knihovnu pro lid po způsobu jiných a podobných. Základ ku knihovně jest již položen. I vznášíme snažnou prosbu na prvém místě ku všem uvědomělým vlastenkám, měšťanům a rodákům bzeneckým, pak vlastencům okolním, pp. spisovatelům, knihkupcům a nakladatelům, duchovenstvu a učitelstvu a každému národně probudilému jednotlivci, žádajíce, by každý dle možnosti své ku blahu lidstva slováckého a zdokonalení knihovny této nám laskavě nápomocen byl. Dík srdečný a upřímný nejen od nás, ale též od budoucích bude odplatou každému dárci. Všechny dary a příjmy kvitovati budeme veřejně v časopisech moravských i českých. Zásilky adresovány buďtež: „Měšťanská beseda ve Bzenci“.²⁵

(Národní listy 14. 11. 1885, č. 313, str. 2)

1886

Z Brna, 21. května (zvl. tel. „N. L.“). Z míst nejlépe zpravených dovídám se, že za souhlasu místodržitele moravského a rozhodujících kruhů bude při doplňovacích volbách zemských ve skupině Uherské Hradiště, Ostroh, Bzenec a Veselí, za kterou byl poslancem místodržitel, kandidován Dr. E. Kusý, místodržitelský rada a zemský zdravotní referent, bratr zvěčnělého zemského a říšského poslance Dr. W. Kusého.

(Národní listy 22. 5. 1886, č. 141, str. 2)

Schůze voličů v Bzenci na Moravě. Voličové městské skupiny Uh. Hradiště, Uh. Ostroh, Bzence a Veselí sešli se minulou neděli k poradě o kandidátu pro poslanecký mandát, uprázdněný odstoupením moravského místodržitele hr. Schönborna²⁶. Po delší debatě přijali jednomyslně následující resoluci: „Voličové volební skupiny měst Uh. Hradiště, Uh. Ostrohu, Bzence a Veselí, shromáždění ve schůzi dne 30. května t. r. ve Bzenci, považují to za svou národní čestnou povinnost: 1. aby sjednali zadostiučinění svému poslanci zemskému J. E. p. místodržiteli Dr. Bedř. hr. Schönbornovi za všechny útoky následkem jeho dřívějšího zvolení na něho učiněné; 2. aby sjednali zadostiučinění sobě, ježto útoky na svého zástupce spolu uraženi byli a 3. aby sjednali zadostiučinění svému národu dosud neprávem utiskovanému, že při volbě na den 2. července t. r. ustanovené za poslance do sněmu zemského za skupinu městskou opětně pod každou podmínkou voliti budou J. E. pana Dr. Bedřicha hraběte Schönborna, c. k. tajného radu a místodržitele moravského. V Bzenci, dne 30. května 1886. Za volební výbor v Uherském Hradišti: Josef Schaniak, A. Soják. Za volební výbor v Uh. Ostrohu: Jan Huttula, Dr. Januška. Za volební výbor ve Bzenci: Dr. Jan Pospíšil, P. Goliáš. Za volební výbor ve Veselí: Frant. Prachař, Frant. Blažek.

(Národní listy 2. 6. 1886, č. 152, str. 2)

Z Kyjova, 14. června (zvl. tlgr. „N. Listů“). Výlet vídeňských Čechů stal se velkolepou manifestací národní a projevem slovanské vzájemnosti. V neděli přijelo přes 250 výletníků zvláštním vlakem. V Bzenci a na všech stanicích mezi Bzencem a Kyjovem vítáni byli co nejsrdečněji. Velkolepé bylo uvítání na nádvoří kyjovském, kdež Slovenky v krojích podaly hostům chléb a sůl. Proneseny vzletné řeči uvítací a děkovací. Národní slavnost v „ráji“ odbývaná zdařila se za krásného počasí výborně. Večer uspořádán koncert a zábava. V pondělí výlet do Milotic se zdarem úplným podniknut. Odjezd vídeňských hostí zavdal příčinu k nejsrdečnějším ovacím.

(Národní listy 15. 6. 1886, č. 164, str. 3)

Poloúřední „Moravské noviny“ uveřejňují v příčině volby hr. Schönborna zemským poslancem toto prohlášení: „Velectěným voličům měst Uh. Hradiště, Uh. Ostrohu, Bzence a Veselí! Opětnou, dne 2. července t. r. vykonanou volbou ve skupině měst Uh. Hradiště, Uh. Ostrohu, Bzence a Veselí vznesen opět na mne mandát zemského poslance za jmenovaná města. Považuji volbu tuto za vzácný, zvláště mne těšící a ctící důkaz význačné důvěry a vyslovuji tímto velectěným voličům, kteří pro mou osobu k volebnímu osudí se dostavili, nejvřelejší a nejsrdečnější díky. Než tytéž důvody, kteréž mne přiměly k složení dřívějšího mandátu a kteréž dle mého zdání veřejným tiskem dostatečně uváženy a oceněny byly, nutí mne, vyžadujíce na mně oběti, i nyní, abych se opětně na mne vznesené volby zřekl. Činím to s výrazem nejvřelejších díků a lituji rovněž tak, že, jelikož čestnému vyzvání svých mandátů, abych je na zemském sněmu zastupoval, vyhověti nemohu, oni tedy podrobiti se musí námaze opětovné volby, při níž nechť ctění páni voličové vznesou své hlasy na jiného muže, jemuž důvěřují. Dr. Bedřich hr. Schönborn.“

(Národní listy 7. 7. 1886, č. 186, str. 2)

1887

Z Vídně, 1. června (zvl. telegr. „Nár. Listů“). Společnost rakouské státní dráhy – dle „Pr.“ – podala k schválení plány pro labské překladiště v Březně. Trať moravské transversálky ze Bzence přes Veselí do Kunice bude odevzdána dopravě 4. tohoto měsíce.

(Národní listy 2. 6. 1887, č. 149, str. 3)

Přeložení výročního trhu ve Bzenci. Moravské místodržitelství povolilo městu Bzenci přeložení výročního dobytčího a výkladního trhu ze dne 3. na 4. října na den 5. (středu) a 6. (čtvrtek) října t. r.

(Národní listy 1. 10. 1887, č. 269, str. 3)

Zahájení vozby na českomoravské příční dráze. Dne 10. října 1887 budou tratě místní dráhy Brno – Kyjov se stanicemi: Šlapanice, Blažovice, Slavkov, Bučovice, Nesovice, Nemotice, Bohuslavice u Kyjova a se zastávkami: Slatina u Brna, Křenovice českomoravské příční dráhy, Křižanovice, Brankovice a Haluzice, dále vedlejší tratě Blažovice – Holubice s konečnou stanicí Holubicemi (připojení k dráze císaře Ferdinanda) a Veselí Sudoměřice – Petrov se stanicemi Strážnice a Sudoměřice, jakož i zastávka Zvorov²⁷ veřejné dopravě odevzdány. Stanice Šlapanice, Blažovice, Slavkov, Bučovice, Nesovice, Nemotice, Bohuslavice u Kyjova, Strážnice a Sudoměřice – Petrov budou otevřeny pro veškerou dopravu, zastávky Slatina, Křenovice a Haluzice pro dopravu osob, zavazadel a rychlého zboží, pak pro dopravu nákladního zboží v celých vagonech, zastávky Křižanovice – Brankovice a Zborov²⁸ pro dopravu osob, zavazadel a zboží rychlého, konečně trať Blažovice – Holubice pouze pro dopravu zboží v celých vagonech. Dnem zahájení vozby na těchto tratích Bzenec – Písek – Kyjov, Bzenec město – Kunovice u Uh. Hradiště – Uh. Brod a bude zaveden pro tyto tratě nový jízdní řád.

(Národní listy 7. 10. 1887, č. 275, str. 3)

1888

Otevření nových železničních tratí v Rakousko – Uhersku r. 1887. Během roku 1887 bylo v Rakousko – Uhersku otevřeno 1 304,982 km nových železnic (o 705,566 km více než r. 1886) s 212 novými stanicemi a zastávkami a s 23 odbočkami. Z toho připadá na Rakousko 20 tratí v délce 535,682 km se 100 stanicemi a na Uhersko 20 tratí v délce 769,3 km se 112 stanicemi. V zemích koruny české byly otevřeny tyto nové tratě:

Dne 1. ledna místní dráha z Jenšovic do Lužice se stanicí Lužcem (3,214 km).

Dne 1. března místní dráha podčeradecko-vrskmanská (17,153 km) se stanicemi: Polerady, Havraň, Březno Malé (zastávka), Strupčice a Vrskmany.

Dne 1. června dílčí trať Bzenec – Kunovice priv. spol. st. dráhy rak. uh. se spojkou do Uherského Hradiště (21,016 a 0,535 km) se stanicemi; Veselí n. M., Ostroh a Nová Ves u Ostrohu.

Dne 1. srpna místní dráha zásmucko-velkobečvarská (3,994 km) se stanicí Velké Bečvary.

Dne 25. srpna spojovací kolej priv. společnosti státní dráhy rak. uh. z dolního nádraží v Brně až ku km 157,9 hlavní tratě Brno – Adamov (2,010 km) s výhybkou Židenicemi.

Dne 10. října následující tratě priv. spol. státní dráhy rak. uherské:

1) Místní dráha brněnsko-kyjovská (co pokračování tratě Kyjov Brod Uherský) se stanicemi: Slatina (Z), Šlapanice, Blažovice, Křenovice (Z.), Slavkov, Křižanovice (Z.), Bučovice, Nesovice, Brankovice (Z.), Nemotice, Haluzice (Z.) a Bohuslavice u Kyjova (63,783 km).

2) Křídlo dráhy z Blažovic do Holubic (2,380 km).

3) Poboční trať z Veselí n. M. do Sudoměřic – Petrova se stanicemi: Znorovy (Z.), Strážnice a Sudoměřice – Petrov (14,457 km).

Dne 3. listopadu trať Jihlava – Horní Cerekvice – Hradec Jindřichův – Veselí c. k. českomoravské příčné dráhy (92,328 km) se stanicemi: Jihlava město, Rantířov, Kostelec, Třešť, Nový Svět (Z.), Batelov, Horní Cerekvice, Jihlavky, Vilímeč (Z.), Počátky – Žirovnice, Popelín, Jarešov, Hradec Jindřichův, Střížovice, Řečice Kadašova, Doňov a Veselí.

(Národní listy 22. 4. 1888, č. 112, str. 7)

Z Kostnice, 8. července. (pův. zpráva „Nár. Listů“). Věnec z národních navštívenek zaslaný z Prahy ke dni 6. července na mohylu mistra Jana Husa, byl jmenovaného dne časně ráno za přítomnosti čtyř Čechů na švýcarské půdě poblíže Kostnice v Tägerweilenu a v Gottliebenu usídlených slavnostně na pomník položen. Zároveň došel skvostný vavřínový věnec se slovanskou trikolorou od České besedy ve Štutgartě a třetí věnec věnovaný „českou věrnou stráží u hranice Husovy“. Stráž tuto tvoří vlastenečtí Čechové pp. J. H. Kodym z Klatov, správce zámku arenaberského, Karel Bartoníček z Horažďovic, restauratér a majitel nádražního hostince v Tägerweilenu, Zikmund Rychman ze Bzence na Moravě, řezbář v Gottliebenu a neúnavně činný občan A. G. Jiřička z Tábora, redaktor odborného časopisu pivovarnického. Odpoledne odnesen byl věnec navštívenkový do Gottliebenu, kdež jej paní B. Jiřičková odevzdala na památku k uschování do věže Husovy. Majitel zámku a věže Husovy pan baron Fabrice, ač rodilý Němec, nejen vyhověl přání deputace české a ochotně věnec pod ochranu přijal, nýbrž ihned objednal velikou skvostnou skříň se skleněnou tabulí, pod níž věnec bude uschován, aby pohromy neutrpěl. Skříň bude ozdobena českým lvem a kalichem, kteroužto práci provede pan Z. Rychman, Moravan v Gottliebenu usazený. Pan baron Fabrice slíbil mimo to, že věž Husovu vyzdobiti dá pamětnými deskami mramorovými s příslušnými nápisy v jazyku českém. Vůbec sluší s povděkem uznati, že českým nápisům ve věži Husově věnuje se zvláštní pozornost a péče jako významným památkám historickým. Kostnické obyvatelstvo jest nyní zcela jinak o Češích zpraveno, než bylo r. 1883 o památné pouti Čechů do Kostnice, kde z obavy před českými poutníky i vojsko bylo konsignováno. Zdejší obyvatelstvo všeobecně uznává, že štvaní proti Čechům bylo bezdůvodné, ba nanejvýš nespravedlivé a že zosnovali je ze stranické zášti jen lidé, kteří národa českého ani kulturních jeho snah neznají nebo znáti nechtějí.

(Národní listy 13. 7. 1888, č. 193, str. 2, 3)

Z Prešpurku²⁹, 22. srpna. Za příčinou návštěvy německého císaře ve Vídni počátkem října odloženo zahájení vozby na dráze Bzenec – Vlárský průsmyk – Teplá z 5. října na 20. října.

(Národní listy 22. 8. 1888, č. 233, str. 1)

Z priv. společnosti státní dráhy rakousko-uherské. Dne 28. října 1888 bude v Rakousku ležící část tratě Uh. Brod – Vlárský průsmyk moravské příčné dráhy současně s tratí v Uhersku ležící Vlárský průsmyk – Teplá, Trenčín – Teplice v připojení k otevřené již trati Brno – Uherský Brod veřejné dopravě odevzdána. Na trati té nalézají se stanice: Oujezd, Luhačovice, Nezděnice, Bojkovice, Pytín, Hrádek, Bohuslavice n. Vlárou, Bylnice – Brumov, Vlárský průsmyk a zastávka Záhorovice. Stanice Oujezd, Luhačovice, Nezděnice, Bojkovice, Hrádek, Bohuslavice, Bylnice – Brumov a Vlárský průsmyk budou otevřeny veškeré dopravě, stanice Pytín dopravě osob, zavazadel a rychlého zboží, zastávka Záhorovice pak pouze pro dopravu osob. Ode dne zahájení vozby na této trati pozbývá dosavadní jízdní řád tratí Brno – Uherský Brod, Bzenec město – Bzenec Písek, Veselí Sudoměřice – Petrov, Kunovice – Uherské Hradiště a nabude pro trať Brno – Vlárský průsmyk i s odbočkami platnosti nový jízdní řád.

(Národní listy 25. 10. 1888, č. 297, str. 7)

Otevření dráhy vlárské. Rakousko-uherská společnost státní dráhy, zahájí dne 28. října 1888 vozbu na dráze z Uherského Brodu přes Vlárský průsmyk do Teplé vedoucí, kterážto dráha dílem na Moravě od Uherského Brodu ke stanici na Vláře, co pokračování moravské transversálky³⁰ vystavěna jest a dílem spojovací dráhu od stanice Vláry do Teplé v Uhrách tvoří. Stanice v Teplé má vlastně úřední název Teplá-Teplice-Trenčín.

Celá zde uvedená trať jest pokračování již otevřené dráhy z Brna do Uherského Brodu vedoucí. Stanice železniční na moravské části této dráhy se nacházející, jsou: Újezd, Luhačovice, Nezdenice, Bojkovice, Pytín, Hrádek, Bohuslavice na Vláře, Bylnice-Brumov, Vlára (Vlárský průsmyk) se zastávkou v Záhořovicích na uherské části této dráhy, jsou stanice, od Vláry počítaje v Srní, Nemšové a v Teplé.

Stanice: Újezd, Luhačovice, Nezdenice, Bojkovice, Hrádek, Bohuslavice na Vláře, Bylnice-Brumov, Vlára pak Srní, Nemšová a Teplá, budou odevzdány veřejnosti s neobmezenou dopravou osob, zavazadel a zboží, stanice Pytín s dopravou osob i zavazadel a rychlou dopravou zasílaného zboží, zastávka Záhořovice slouží jen k dopravě osob. Ode dne otevření uvedené trati, pozbude jízdní řád na trati Brno, Uherský Brod, Bzenec, město Bzenec, Písek, Veselí nad Moravou, Sudoměřice, Petrov, Kunovice a Uherské Hradiště platnosti a nabude pro dráhu vlárskou i s odbočkami platnosti nový jízdní řád, který jest uveřejněn v provolání o otevření této dráhy, jakož i v obecném jízdním řádu této dráhy.

Jak jsme již oznámili, stane se otevření dráhy vlárské bez úřední slavnosti, vlak vyjede z Teplé z nádraží a pojede do Uherského Brodu dopoledne dne 28. října 1888 a vrátí se pak odpoledne do Teplé a tím bude slavnostní otevření provedeno.

Co příčina, proč slavnostní zahájení jízdy odpadlo, jest prý dle dalších zpráv, nás docházejících, nejisté postavení, v jakém se uherský ministr dopravy a obchodu Baroš nachází, který svým příkrým vystupováním vůči správním radám soukromých drah i proti prvním přednostům drah státních velikou opozici proti sobě vzbudil.

Na druhé straně uznává se veliká pracovitost a obětavost v úřadu Baroše co ministra a zástupcové velkokupectva v Pešti vzdali nedávno díky své jménem svých soudruhů ministru Barošovi, který pochází z nezámožné rodiny, potřeby lidu zná a jen svou nezdolnou pílí na ministra dopravy se vyšinul. Otec ministra Baroše jest soudcem v Ilavě, v trenčínské stolici.

Nechť se třeba vláda vlárská beze vší slávy otevře, tolik jest jisté, že důležitost dráhy té jest veliká a že i nám nemůže býti lhostejnou, nýbrž že s největším zájmem sledovati budeme rozvoj této dráhy. Jest to první dráha, která přímo spojí moravskou Slovač s uherským Slovenskem.

Jen litovati sluší, že jest vlárská dráha vystavěna co dráha sekundární a že všudy trčí následkem toho jednomu při každém přechodu přes trať: „Pozor na vlak!“ arci v Uhrách napřed v řeči maďarské, které na horním Uhersku, vyjímaje osoby úřední, advokáty, notáře, kněze a učitele nikdo nerozumí a pak v slovenské řeči, jíž skutečně mluví půl třetího milionu obyvatelů v Uhrách a půl milionu obyvatel na Moravě. Na Moravě při uvedené trati jsou nápisy „Pozor na vlak!“ v řeči české a německé.

Přihlížíme-li ke krajině, kterou se dráha bere, uznati musíme, že teprve drahou touto důležité spojení mezi Moravou a Uhry docíleno jest, z něhož obchod i průmysl velice těžiti budou, uváží-li se, že bohaté lesy této krajiny, pak výtečný kámen mramorový u Srní růžové i šedé barvy budou obchodu a průmyslu odevzdány. Lomy mramorové u Srní jsou nevyčerpatelné a teprve asi 5 roků známé. Mramor u Srní jest vápenitý, jemného zrna a trvalosti vzácné. Dále budou přístupny teplická zřídla, kámen porosní ve Mšeném, kyselka z Kubery. Novou drahou bude docíleno spojení přes junácký Váh, pravou to řeku Slovenska, bystřici síly neobyčejné, když se rozvodní a o braliska a útesy skalní se odráží, matným proudem v nížině pak se ubírá. V ní se takřka zrcadlí povaha lidu slovenského, na horách ve své neporušenosti žijícího, bystrého a podnikavého, v nížině pak pohodlného. V čase dešťů a přívalů jarních i podzimních bývá Váh velice rozvodněn, přívoz přes Váh jest pak nemožný.

Také nyní již částečně průmyslem se honosící krajina okolo Trenčína a Bánovce, zejména Zaj. Uherec (sklárna Göpfertova, továrna na hole, škola řezbářská), jakož i na Moravě Brumov (papuče), Bojkovice (bílé sukno), přijdou do přímého spojení s druhým světem a uvedou své výrobky do širšího obchodu.

Velice důležitou bude dráha vlárská se stanoviska vojenského, neboť trať této dráhy jest vlastně stará, kudy vojenské výpravy z Uher do Moravy a naopak se dály. Tou cestou (vlárským průsmykem) ubírali se staří Kvádové a Markomané, pak Avaři i Mongolové, tudy Tataři po své porážce na Hostýně do Uher utekli; vlárským průsmykem brali se voje husitské pod Prokopem Velikým do Uher, tímto průsmykem vtrhli také voje uherské do Moravy za válek mezi Matyášem Korvínem a Jiřím Poděbradským. I v nejnovější době po bitvě u Králova Hradce couvla pak od Olomouce přicházejíc, armáda rakouská do Uher a Benedek na svém ústupu do Prešpurku rozbil hlavní stan v Nemšové u Váhu, uznávaje se býti již aspoň částečně v bezpečí, když dostal průsmyk vlárský do své moci, než nepřítel za ním přikvačil.

I těm, kdo v Teplici Trenčínské hledají své uzdravení a je také nalézají, od neduhů a nemocí, jako jest rheumatismus, pakostnice, ischias, nádory následkem přestálých nemocí a nachlazení, poskytnuta příležitost rychle a jistě z Čech a Moravy do výtečných lázní teplicko-trenčínských se dostati, kde mezi svými (jest obyvatelstvo v Teplici Trenčínské i v okolí na kolik mil jen slovenské) rychlého uzdravení a zotavení najdou.

Požehnané bude působení dráhy vlárské i v ohledu národním, neboť sblíží Moravu i Čechy se Slovenskem; z Prahy bude možno asi za 9 neb 10 hodin, z Brna asi za 5 hodin do Teplé co hlavní stanice Teplice Trenčínské dojeti. Že krásná poloha krajin slovenských nad Váhem, malé Karpaty, jejich strmé skály, zvětralé a pobořené hrady, tiché vesničky, jaré a zelené lesy listnaté i jehličnaté, zpěvný lid slovenský přivábí tisíce synů a dcer českoslovanských do údolí Pováží a na Slovensko, o tom jsme přesvědčeni.

Přejeme, aby dráha vlárská byla národu slovenskému i nám pojítkem shody a svobody i lepší budoucnosti!

(Národní listy 28. 10. 1888, č. 300, str. 7)

1889

Svobodné skladiště na líh. Ministerstvo financí udělilo firmě Marek Löw a bratr v Bzenci na Moravě, jakož i firmě Eduard Fürst v Bzenci povolení k zřízení svobodného skladiště lihu v Bzenci.

(Národní listy 30. 1. 1889, č. 30, str. 5)

Nové české školy. V březnovém čísle „Věstníku Ústřední Matice školské“ čteme: V Bzenci na Moravě otevře Ústř. Matice novou školu mateřskou počátkem dubna. Povolení k tomu uděleno bylo vynesením c. k. zemské školní rady moravské ze dne 18. února t. r. Péči o tento nový ústav bude míti místní odbor bzenecký.

(Národní listy 16. 3. 1889, č. 75 str. 3)

Jan Búbela, botanik a hudební skladatel. Včera došla do Prahy telegrafická zvěst, že zemřel nejpřednější a proslulý moravský botanik, zakladatel a udržovatel divadelního spolku ve Vsetíně, obratný hudební skladatel, výtečný znalec rakouské flory a osvědčený preparátor p. Jan Búbela. Zesnulý narodil se 22. ledna 1855 ve Vsetíně, kde otec jeho měl dřevařský závod. Studoval v Praze na reálných školách a na obchodní akademii a veden výtečným učitelem Dr. Č. Kotalem pěstoval se zálibou přírodní vědy. Současně s přírodozpytcem, učitelem ve Vsetíně, p. J. Úlehlem prozkoumal zejména na vstavače (orchideae) bohatou floru vsetskou. Jako společník velkoobchodnické dřevařské firmy bratří Búbelů ve Vsetíně byl r. 1880 vyslán jako zástupce firmy do Bzence na jižní Moravě. Okres tento náleží k nejbohatším botanickým okresům na Moravě a za jeden rok B. stanovil 826 druhů rostlin. Na to podnikal vědecké výlety do různých moravských míst a i do Alp, seznal důkladně moravskou, českou i rakouskou floru. R. 1882 vstoupil v úzké přátelské spojení s nejproslulejšími evropskými botaniky a výsledkem bádání a neúnavné práce jest evropský herbář, kterýmžto velkolepým darem obdařil Přírodovědecký klub v Praze. Mravenčí jeho píli lze seznati nejlépe ze seznamu dublet, vydaného tiskem, jimž r. 1883 nabízel k výměně 2 000 druhů v 13 000 exemplářích a seznam r. 1886 v Meranu vydaný, v němž nabízí k výměně ještě 1 300 vzácných evropských druhů rostlin. Veškerou tuto neobyčejně namáhavou práci konal Búbela sám, sedávaje v zimě mnohdy celé noci při svém herbáři, kdežto v létě sbíral na svých vycházkách tisíce květin na výměnu.

Také jako hudebník pokusil se skládáním lehkých skladeb v českém duchu a sice složil čtverozpěvy, polky, mazurky a známou „rozmarnou čtverylku“ pořadatelům zábavných večerů, která jest v Čechách i na Moravě rozšířená. Též literárně byl velice činným a výsledek botanických svých výzkumů uveřejnil ve vídeňských odborných časopisech i v „Časopise musea spolkového ve Valašském Meziříčí“. Duševním neúmorným namáháním bylo slabé jeho tělo povážlivě rozrušeno, churavěl a již v zimě r. 1886 byl nucen odebrati se k svému zotavení do Meranu. Nedopřál si ani zde potřebného oddechu a vyřizoval veškeré poptávky s obvyklou svědomitostí. V polovici ledna r. 1887 přesídlil z Meranu do Mentonu na čarokrásné riviéře, odkud dne 23. února r. 1888 zaslal „Národním Listům“ první telegram o zhoubném zemětřesení, jež ho stihlo, když se vracel do Meranu. Vyvázl tehdy bez úrazu z nebezpečí, zotavil se v Meranu a na to se vrátil do vlasti v pevném přesvědčení, že jest uzdraven. Bohužel byla naděje tato klamná. P. Búbela povážlivě ochuravěl, až včera prvnímu svému neduhu podlehl, jsa teprve 34 léta stár. Zesnulý byl muž skromný, laskavý a zdrženlivý a vzorem vědátora, jenž celý svůj život zasvětil beze vší okázalosti vlasti a vědě. Budiž mu nehynoucí čest a sláva.³¹

(Národní listy 18. 4. 1889, č. 107, str. 2)

Úmrtí. Dne 25. června večer zemřela ve Bzenci na Moravě v 28 roce svého věku slečna Františka Böhmová z Blatné, pěstounka při opatrovně Ústřední Matice školské, po šestileté chvalné činnosti v povolání svém. Františka Böhmová působila až do února t. r. v Opavě i byla na ústav letos nově zřízený dosazena, avšak plicní choroba zabránila jí nové místo nastoupiti a bylo třeba dosaditi tam náhradnici. Pohřeb v Bzenci koná se dnes.

(Národní listy 26. 6. 1889, č. 174, str. 3)

Hasičský sjezd ve Velkém Meziříčí. Česká ústřední jednota mor.-slez. dobrovolných hasičských sborů svolala na minulou neděli schůzi vyslanců, která stala se všeobecným sjezdem hasičstva a důstojnou slavností národní. Sjezd předcházelo v sobotu odpoledne vysvěcení sochy sv. Floriána na náměstí a nové budovy hasičské, kterou obec pořídila. Starosta města odevzdal budovu starostovi sboru velkomeziříčského p. Hybnarovi, jenž ji s poděkováním přijal. Po té odevzdány byly diplomy čestného členství sboru velkomeziříčského členům obecního zastupitelstva, načež následovalo odevzdání klíčů veliteli P. Krškovi, jenž o hasičství na Moravě získal si velikých zásluh a jenž po 20 let jest již hasičem. Uznání zásluh dostalo se p. Krškovi čestným darem, zlatým prstenem, který mu u příležitosti této odevzdaly dámy. Po vroucím poděkování promluvil starosta české ústřední jednoty hasičské p. Dr. Illner poukazuje na krásnou shodu obecního zastupitelstva se sborem hasičů. Na večer byl uspořádán skvělý pochodňový průvod a přátelský večer, k němuž dostavilo se přečetné obecenstvo a při němž hlavně vynikala kapela hudebních ochotníků sestavená a secvičená p. učitelem Ročkem. V neděli záhy z rána nastal ve Vel. Meziříčí neobyčejný ruch. Hudba a střelba z moždířů probouzela hasičstvo již v sobotu do města přibylé. Ze všech stran scházely se sbory, jež byly domácím sborem srdečně vítány. O 10 hodině byla čtvrtá řádná schůze vyslanců české ústřední jednoty moravsko-slezských hasičských sborů v budově nové školy měšťanské. Dr. Illner zahájiv schůzi uvítal delegáty, jichž se sešlo skorem 100. Starosta města, jenž se dostavil s radními, pozdravil hasiče, načež přikročeno k jednání. Zpráva jednatelská a pokladní schválena, jakož i po delší debatě přijaty s některými změnami nové stanovy ústřední jednoty, která nyní již čítá ve svazku svém 182 sborů českých na Moravě a 3 sbory ve Slezsku. Po té pojednával p. P. Krška o zřízení všeobecné pojišťovny proti požáru jednotou a přijata resoluce, kterou se ukládá výboru, aby po zralé úvaze hleděl pojišťovnu tuto co nejdříve v život uvésti. Přednáška p. profesora Janouška o organizaci hasičstva pro pokročilost doby vzata z denního pořádku. Po té přijat návrh, aby byly opatřeny všem sborům v jednotě pásky se jmény sídel jejich. Starostou zvolen horlivý nynější starosta p. Dr. Illner z Brna, I. místopředsedou p. P. Krška z Vel. Meziříčí, II. místopředsedou p. profesor Janoušek z Příboru. Do výboru zvoleni delegáty spolků pp. Faust z Brna, Kočí z Ivančic, Přikryl ze Slavkova, Pokorný ze Vsetína, Kalovský z Kojetína a Vozáb z Vel. Beranova. Starostové žup zvolili pak do výboru pp. Rychmana ze Bzence, Svobodu z Tišnova, Jul. Janouška z Dol. Štěpánova a Ludvíka z Příboru. Po schůzi byl banket, při němž proneseny ovšem četné a vlastenecké přípitky, načež následovalo velice přesně provedené cvičení sboru ve Vel. Meziříčí. Zdařilou a utěšenou zábavou skončena byla pěkná tato slavnost hasičstva na Moravě, která zajisté všem účastníkům zůstane v milé paměti.

(Národní listy 11. 9. 1889, č. 251, str. 3)

Pohřešuje se od 14. minulého měsíce učitel Bedřich Kotek z Rožnova. Jest postavy prostřední, měl tmavý plnovous, krátké tmavé vlasy, brejle se žlutým kováním. Chodil poněkud ohnutý. Oblek měl z tmavohnědé kostkované látky a hnědý slaměný klobouk. V ruce měl malý černý vak. Kdož by o zmizelém nějaké zprávy měl, ať podá o tom zprávu jeho matce do Bzence.

(Národní listy 13. 9. 1889, č. 253, str. 3)

1890

Chřipka. Zaznamenáváme následující chřipkový bulletin z Moravy. Chřipka řádí skoro ve všech městech moravských, nyní též v Přerově, Bzenci, Lomnici, Boskovicích, Svitavách a v jiných městech krutě a neústupně. Třeba nebylo tam vystupování epidemie tak prudké, jako v městech velikých, tak např. v Brně, přece jen chřipka všude řádí velice nemilosrdně, činíc celou řadu lidí neschopnými k obvyklému dennímu zaměstnání. Chřipka se zvláštní zálibou vybírá si také v sazárnách oběti. Ze všech moravských měst, kde zařízeny jsou tiskárny, docházejí zprávy o váznutí práce za příčinou přehojných onemocnění mezi sazeči.

(Národní listy 11. 1. 1890, č. 10, str. 2)

Srážka vlaků. Na trati Brno – Vláry rakousko-uherské státní dráhy stala se včera večer v 7 hodin srážka vlaků. Vlak, vyjíždějící v 6 hodin 50 minut ze Bzence, stanice severní dráhy, dojel přesně dle jízdního řádu do stanice Bzenec (město). Vlak ten zprostředkuje spojení severní dráhy se státní a dojel již do nádraží, již také zastavoval a cestující chystali se opustiti vozy, když tu pojednou přijel směrem od vlárského průsmyku jiný osobní vlak, což mohlo se státi jen tím způsobem, že přijel do stanice o několik minut dříve, nežli měl. Narazil na vlak dřívější s takovou silou, že poslední vůz, v němž bylo kupé prvé a druhé třídy, úplně byl roztříštěn. Ve voze naštěstí nikdo se nenalézal. V předposledním voze třetí třídy nalézali se čtyři cestující, více jich ve vlaku nebylo. Jeden z nich, jenž stál u otevřených již dveří, seskočil a neutrpěl pražádného poranění. Avšak jiný cestující, obchodník se železem Kaempf z Kyjova, jakož i jakýsi neznámý dělník, utrpěli velmi těžká zranění. Čtvrtá osoba, manželka Kaempfova, vyvázla s poraněním lehčím.

(Národní listy 15. 1. 1890, č. 14, str. 3)

O srážce vlaku u Bzence na Moravě docházejí následující podrobnější zprávy. Zjistilo se na základě vyšetřování, konaného četnickým velitelstvím, že srážku zavinil strojvůdce August Diesel z Brna, jenž vlak čís. 2 704 řídil a nechávaje znamení k zastavení bez povšimnutí, do stanice Bzenec – město vjel a na osobní vlak zde narazil. Železníku Kaempfovi z Kyjova přeraženy byly obě nohy, jeho manželce jedna noha; dcera jeho poraněna byla lehce na ruce. Opakuje se i v tomto případě zkušenost, že při podobných neštěstích nejčastěji stávají se zranění na nohou.

(Národní listy 17. 1. 1890, č. 16, str. 3)

Přeložení výročního trhu ve Bzenci (na Moravě). Výnosem c. k. mor. místodržitelství ze dne 11. t. m., č. 13 551 přeložen jest ve Bzenci nejbližší dobytčí trh výroční a konati se bude místo 28. dubna v pondělí dne 21. dubna t. r.

(Národní listy 16. 4. 1890, č. 104, str. 3)

Místa v cukrovarech. Vařiče, ve vaření cukroviny pro odstředivky obeznalého, v cukrovaru v Hrochově Týnci. Žádosti s doklady jen v opisech, které vráceny nebudou, ředitelství cukrovaru. Adjunkta, absolv. technika s delší praxí, v cukrovaru ve Bzenci na Moravě. Žádosti s doklady v opisech tamtéž.

(Národní listy 12. 8. 1890, č. 221, str. 3)

Z Brna, dne 16. srpna (zvl. tel. „N. L.“). Z mnoha krajin docházejí pověsti o hrozných bouřích a spoušti na ovoci, staveních, mostech a cestách. V Konici zabil blesk muže a ženskou; v Nové Vsi ženskou. Arcibiskupský park v Kroměříži byl částečně zpustošen a doprava pro kroměřížsko-kojetínské trti porušena. V Bzenci strhala vichřice střechy a komíny. V okolí Opavy (ve Slezsku) na mnohých místech hrom zapálil.

(Národní listy 17. 8. 1890, č. 226, str. 3)

1891

Uprázdněná místa. Zahradníka (zelináře a štěpaře) na praktickém učilišti v Bzenci na Moravě, jež založí spolek pro šíření hospodářských vědomostí ve Vídni IV., Waagg. 4. Podmiňuje se osvědčená schopnost řídit celý podnik. Žádosti témuž spolku.

(Národní listy 15. 1. 1891, č. 15, str. 3)

Výkonný výbor strany lidové na Moravě vydal dnes vřelé volební provolání a zároveň kandidátní listinu, dle níž odporučuje se k volbě v Kroměříži, Uherském Hradišti, Uh. Ostrohu, Bzenci, Veselí a Uherském Brodě zemský poslanec Vojt. Kulp, starosta v Kroměříži. Protikandidáta nemá. (v článku vypsány ještě další okresy nevztahující se k městu Bzenci – pozn. přepisovatele)

(Národní listy 28. 2. 1891, č. 58, str. 6)

Velectěnému pánu, panu MUDr. Rud. Poláškovi³², městskému a obvodnímu lékaři v Bzenci. Za obětavé přičinění a ohromnou píli při těžké nemoci mé manželky, jejíž zdraví téměř nenavrátitelným býti se zdálo a též z toho důvodu, že pan doktor Polášek pražádné odměny ode mne nežádal, vidím se nucen touto cestou vzdáti mu nejvřelejší díky. Ve Bzenci, 12. května 1891. Jan Markl³³.

(Národní listy 14. 5. 1891, č. 132, str. 7)

K třetímu sjezdu českých šachistů ve dnech 15. a 16. srpna. Tento třetí sjezd (první byl roku 1871 a druhý roku 1886) pořádaný na oslavu naší zemské výstavy má býti důkazem, že i v tomto oboru duševní ušlechtilé zábavy není národ náš za ostatními kulturními národy a že přispěním české inteligence umožněn bude národní český turnaj, který našim domácím hráčům poskytne příležitost ku zjištění svého „českého championa šachového“, který by pak čestně účasten býti mohl zápasů mezinárodních, cizinou tak často pořádaných. K tomu účelu dále přispěli a stali se pro tento rok neb provždy členy české asociace šachové: český spolek šachovní v Praze 25 zl., český spolek šachovní v Plzni 25 zl., Fr. Vuršr, úředník městské spořitelny v Plzni 25 zl., MUDr. Dykast, lékař v Mirošově 25 zl., Svobodín Pajkr, obchodník v Hradci Králové 25 zl., jako členové zakládající; J. Hinkenikl, hospodářský ředitel v Červených Pečkách 13 zl., MUDr. Eduard Mazel, plukovní lékař v Bzenci 10 zl., dále pp. Fr. Rabas, mlynář v Krušovicích, Josef Scheydler, sekretář obchodního soudu, V. Freytag, účetní, J. Karel, magistrální úředník, Jiří Chocholouš, úředník státní dráhy v Praze, P. Karel Traxler, kaplan v Hamrech, L. Vetešník, učitel v Jiříkovicích na Moravě po 3 zl. jako členové činní; V. Kuchta, dílovedoucí v Berlíně, V. Košek, rolník v Č. Dubě, J. Schöffler, holič, B. Frohmann, úředník zastavárny, K. Svoboda, J. Montanelli, J. Simon, úředníci banky „Slavie“ v Praze, J. Kahles, učitel v Červ. Pečkách, Ant. Fiala, kostelník na Vinohradech po 1 zl. jako členové přispívající. Z uvedených jmen zřejmo, že šachová hra těší se oblibě všech stavů a tříd lidu našeho a oprávněnou jest tuším naděje, že tyto příspěvky zvýší se ještě dary mnohých vynikajících korporací a osobností, kteréž vždy jeví živý zájem pro šíření ušlechtilých zábav v našem národě. Mezi nimi též městská rada pražská po příkladu jiných měst při podobných sjezdech zajisté neodepře přiměřené podpory na čestné ceny. Jestiť Praha známa ve světě šachovém jako sídlo nejvyššího počtu problémistů, s nimiž horliví šachisté z ciziny osobní styky rádi hledají. Taktéž sjezdu věnovali svou přízeň na prvém místě Měšťanská beseda v Praze propůjčením menšího sálu s vedlejšími pokoji pro turnaje a odbornou výstavu všech šachů se týkajících věcí, knih, obrazů a rytin. Pánové Hainz, Suchý a Suchánek ochotně zapůjčí potřebný počet kontrolních hodinek ku měření času při hře. Páni Goldschmidt a synové, majetníci závodu „U města Paříže“, obešlou výstavu všemi druhy šachovnic a figur, mezi nimiž budou mnohé anglické speciality. Zároveň výbor činí tímto uctivé vyzvání ku všem českým řemeslníkům, kteří zabývají se výrobou šachovnic a figur všeho druhu, by neobtěžovali sobě zaslati práce své na výbor české asociace ve dnech 13. a 14. srpna do místností Měšťanské besedy, kdež bude v ten čas chystána odborná výstava šachová. Podrobný program sjezdu, výše cen a podmínky turnajů uveřejněny budou příští týden. Přihlášky do turnajů praktických přijímá do 10. srpna jednatel asociace pan F. Moučka 978/II.

(Národní listy 31. 7. 1891, č. 208, str. 3)

Z Londýna, 1. srpna. Ve valné schůzi anglické společnosti „Telegraph – Telephon Company of Austria Limited“, která je majetnicí telefonické sítě pražské, prohlásil předseda podmínky, jaké rakouská vláda v příčině převzetí linií společnosti náležejících do státní správy klade, jsou nepřijatelné, vyslovil však přesvědčení, že rakouská vláda zaujme naposled přece stanovisko spravedlnosti. „Fremdenblatt“, který zprávu tuto přináší, dodává k tomu, že vláda stanovisko to neopustí.

Do konce roku 1892 budou zavedeny tyto telefonické sítě: Vídeň – Brno – Jihlava – Praha jakožto druhé spojení Vídně s Prahou (posavadní vede směrem přes Jindřichův Hradec); dále: Praha – Plzeň, Praha – Liberec, Děčín – Warnsdorf, Warnsdorf – Velká Schönava v Sasku a Liberec – Svitava v Sasku, mimo to lokální sítě v Čechách: Aš, Ml. Boleslav, Rumburk, Bzenec.

(Národní listy 1. 8. 1891, č. 209, str. 1)

Výstavní vlaky. Hospodářský spolek v Kyjově vypraví v pátek dne 14. srpna 1891 zvláštní vlak na jubilejní zemskou výstavu. Vlak tento bude vypraven ze Bzence a bude přibírati účastníky na stanicích ve Bzenci, Vracově, Vlkoši, Kyjově, Bohuslavicích, Nemoticích, Brankovicích, Nesovicích, Bučovicích, Křižanovicích, Slavkově a v Křenovicích a vyjede ze Bzence ráno. Bližší doba odjezdu oznámena bude v době nejkratší. Lístky budou míti pro účastníky tohoto vlaku platnost ku jízdě do Prahy a zpět po 8 dní t. j. ode dne 14. do 22. srpna a mohou účastníci při zpáteční cestě každého osobního vlaku použiti, rychlovlaku vyjímaje.

Ceny jízdních lístků: ze Bzence, Vracova, Vlkoše, Kyjova a Bohuslavic pro II. tř. 7 zl. 70 kr., III. tř. 4 zl. 60 kr., z Nemotic, Brankovic, Nesovic, Bučovic a Křižanovic pro II. tř. 7 zl., III. tř. 4 zl. 20 kr. a ze Slavkova a Křenovic pro II. tř. 6 zl. 60 kr., III. tř. 3 zl. 90 kr. Pro dvě dítky do 12 let lze koupiti 1 lístek té které třídy. Dospělý s dítkem do 12 let může použíti lístku II. třídy. Každý kdo zúčastniti se chce tohoto zvláštního vlaku, nechť přihlásí se nejdéle do 6. srpna t. r. u místních jednatelů v té které obci, jež budou obecním představenstvem v známost uvedeny a složí u něho náležitý obnos na jízdní lístek, načež obdrží prostřednictvím téhož jednatele legitimační lístek a v posledních 8 dnech před vypravením vlaku jízdní lístek. Upozorňuje se, že peníze se vrátí, nevypraví-li se zvláštní vlak, kterýž může v posledních 48 hodinách u společnosti státní dráhy odřeknut býti.

Kromě místních jednatelů přijímají a udělují informace. Ve Strážnici pan Dr. Josef Kochánek, advokát. V Uherském Ostrohu: p. Ant. Urbánek, pokladník záložny. V Hodoníně: Fr. Ploskal, účetní v záložně. V Kyjově: Dr. Karel Kozánek, advokát, Vojtěch Finsteršot, majitel domu a Dr. Otakar Koutský, kandidát advokacie. V Bučovicích: p. Ant. Semerád, sollicitator u Dr. Rozkošného. Ve Slavkově: p. J. Tiráy, ředitel záložny. Dle přání u jednatelů vysloveného budou účastníkům opatřeny též hromadně vstupenky do výstavy a pěkné, levné byty s příslušenstvím, o jedné i více postelích od 60 kr. výše. Upozorňujeme zejména, že věnujeme jeden den společné návštěvě posvátných i památných míst v královské matičce Praze, v kteréž příčině podán bude též návštěvníkům dobrý výklad dějinný. Jelikož náš spolek pozván jest od hospod. spolku pardubického ku návštěvě Pardubic, učiníme též v Pardubicích jednodenní zastávku, abychom poznali český venkov, prohlednuvše tamější vzorná hospodářství a četné průmyslové závody. V případě nahodilých překážek bude vlak odložen na sobotu dne 15. září 1891.³⁴

(Národní listy 2. 8. 1891, č. 210, str. 7)

Sokolský věstník. Tělocvičná jednota Sokol ve Bzenci pořádá v neděli dne 30. srpna t. r. v půl 4 hod. odpol. na Horním náměstí první veřejné cvičení. Po cvičení průvod městem. Zahradní koncert a slavnostní představení na „Novém světě“³⁵. Po divadle taneční zábava.

(Národní listy 18. 8. 1891, č. 226, str. 3)

Ústřední Matici školské zasílají studující ze Bzence část výtěžku divadelního představení (10 zl.) jako „Svatováclavský dar“.

(Národní listy 23. 8. 1891, č. 231, str. 10)

Zvláštním únosem do Ameriky zaměstnával se dle „Mor. Orlice“ těchto dnů krajský soud v Uherském Hradišti. Max Leopold Necheles, nyní 33 letý, ženatý úředník severní dráhy, odbyv dva roky filosofie, dva roky techniky a železniční kurs, byl naposledy na stanici ve Bzenci jako oficiál I. třídy. S postavením svým nebyl spokojen a těkavá jeho mysl nedala mu pokoje, až konečně pojal úmysl, se svou manželkou Bzenec opustiti a do Ameriky přesídliti. Ve Bzenci byl též úředník W. a jeho 17 letá dcera S., která zasvěcena byla v úmysl Nechelesa a svolila k tomu, že se dobrodružství manželů Nechelesových zúčastní. Uzavřeno bylo slečnu S. od jejích rodičů pod záminkou, že s manželkou Nechelesovou do Bilska na 8 dní pojede, – pro cestu tu získati. V druhé polovici měsíce září 1887 opustila Anna Nechelesová se slečnou S. Bzenec, dojely do Berlína, kamž M. Necheles, vzav sobě 8 dní dovolenou, jinou cestou dorazil, a odtud ujížděli vespolek do Paříže. List, z Paříže dne 20. září do Bzence zaslaný, došel do rukou adresátů teprve, když již společnost v Havru na loď do Ameriky vsedla. Dne 2. října dorazili do Nového Yorku, odkudž slečna S. šťastný příjezd do Nového světa zkormouceným rodičům telegraficky oznámila. Manželé N. byli odhodláni v Americe novou existenci si zaopatřiti, jeli se tam tedy napřed poohlédnout, nechavše dítky u svých příbuzných a slíbivše slečně S., že ji, pakli se jí tam líbit nebude, nazpět do Evropy odešlou. A tak se stalo, neboť již dne 23. října 1887 opouštěla Anna Nechelesová se slečnou S. Ameriku a dorazily již dne 2. listopadu v kruh svých rodin. Paní Anna Nechelesová musila pro ten čin pykati, neboť byla v roce 1888 před soud postavena a k osmidennímu žaláři odsouzena. Avšak i Max N. zatoužil po svých dítkách, touha po otčině nedala mu pokoje a to tím více, ježto tak lehce v Novém světě nelze existenci si zaopatřiti – a proto odhodlal se raději před soud se postaviti, než déle opuštěn v cizím světě dlíti. Obdržev od ministerstva bezpečný průvod, vrátil se do Evropy a dostavil se k přelíčení. Skutek svůj omlouval tím, že slečnu S. jen jako společnici své poněkud churavé manželky s sebou vzal, že ji též, jakmile si toho přála, do domova na své útraty poslal, že slečna S. úplně srozuměna byla a že jemu vůbec neznámo bylo, že by byl skutkem tím trestuhodný čin spáchal. Soud uznal obžalovaného vinným dle čl. 96 tr. zák. a vyměřil mu žalář pouze čtrnáctidenní.

(Národní listy 4. 9. 1891, č. 243, str. 3)

Sokolský věstník. Tělocvičná jednota Sokol v Bzenci na Moravě koná v neděli odpoledne dne 27. září t. r. pochodové cvičení do Uh. Ostrohu.

(Národní listy 24. 9. 1891, č. 263, str. 2)

Sylvestrovské zábavy. Sylvestrovskou zábavu pořádají cvičící členové Sokola bzeneckého dne 31. prosince 1891 v místnostech hotelu „U zlatého hroznu“³⁶ ve Bzenci. Na programu: sólové výstupy, zpěvy a hudba. Velká tombola. Čistý výnos věnován Sokolu bzeneckému.

Měšťanská beseda ve Bzenci pořádá letos ve svých místnostech sylvestrovský večer. Začátek v 7 hodin.

(Národní listy 25. 12. 1891, č. 355, str. 3)

1892

Ze Bzence na Moravě. Panu Josefu Čepkovi, tlumočníku nejvřelejších tužeb českého lidu, volají „Na zdar!“ svobodomyslní občané ze Bzence na Moravě.

(Národní listy 4. 7. 1892, č. 183, str. 2)

C a k. vojenské místní velitelství v Bzenci. Vyhláška č. 115. Dne 20. září t. r. o 11. hodině dopolední bude se v kasárnách jízdy v Bzenci za příčinou propůjčení markytánství³⁷ v těchto kasárnách konati písemné projednávání ofertní. Za účelem tím zvou se podniku toho chtiví, aby se podáním nabídek zúčastnili. V bližší podmínky lze u c. a k. kasárního velitelství denně od 8 hodiny dopolední do 6 hodiny večerní nahlédnouti. V Bzenci, dne 5. září 1892. Emil svobodný pán z Magdeburgu, major.

(Národní listy 8. 9. 1892, č. 248, str. 6)

Výstavka hodonínská³⁸ (pův. zpráva „N. L.“). Nezabránily jí ani cholera, ani smyšlené atentáty. Třeba pověděti, že v této době plné zákazů, konfiskací samo nebe přálo výstavce hodonínské, na níž moravské Slovácko tak se už natěšilo, jako drobné děti na večer s pohádkami. Však také výbor výstavkový vedl si s nemalou obezřetností.

Cholera strašila Hodonínem, kuchařka na nádraží a dvě hysterické ženštiny ve městě musily na rozkaz svých pánů onemocněti cholerou, jíž ani ryze německý lékař nemohl za choleru rozpoznati. Když nešlo s cholerou, smyšlen atentát. Z potravního spolku dle jedněch, dle jiných z besedního domu bylo vystřeleno na průvod německý vracející se ze svěcení praporu školního; dva lidé raněni i jména jejich jmenována, u četníků denuncováno³⁹ a vydenuncována tuším i prohlídka. Než ani to nepomohlo. Výstavkový výbor – jak viděti – vedl si tak obezřele, že Němcům nezbyly než takovéto zoufalé nesmysly.

A dnes výstavka už zahájena. „Je v ní jako v pohádce“, povídají si Slováci. „Es ist köstlich wunderschön“⁴⁰, praví si i Němci sami, dodávajíce, že něco takového by sami ani nesvedli. A je v ní plno den prvý, plničko i den druhý a třetí – a na každý z příštích dnů přihlášeno už návštěv tolik, že konec bude patrně skvostnější ještě dnů počátečních.

Průběh zahájení samého byl tento: Už v předvečer slavnosti zahajovací sjížděli se hosté zblízka i z dáli. Z Prahy dojeli zástupcové Ústředního výboru národopisné výstavy. Nálada byla už v den sobotní slavnostní. Ve výstavních místnostech pracovalo se poslední dny i v noci – v den zahájení výstavky však byla už úplná.

V neděli za krásného počasí další hosté sjížděli se už záhy zrána. Každý vlak dovážel hostí plno, plničko. Ze Strážnice vypraven zvláštní vlak o 270 účastnících, Dr. Jaroslavem Kouteckým⁴¹ a starostou Horným vedený. Lokomotiva a vozy ověnčeny prapory a chvojím; v čele lokomotivy ověnčený nápis: „Sláva hodonínské výstavce!“ Hosty vítal p. Jos. Šír mladší, jakožto předseda odboru spolkového na nádraží, pp. dři. Josef Dorazil a František Hess u besedního domu. Kromě hostů vlaky přibyli hosté i žebřinovými vlaky z blízkých a vzdálených vesnic: z Kobylí, Milotic, Svatobořic, Dubčan, Lužic, Těšic a Mikulčic. Nadšenou pozornost poutaly k sobě mimo to hanácké deputace ze Skaštic u Kroměříže a z několika jiných obcí v krajích lidových.

Zvláště milými hostmi byli pp. profesor Jos. Klvaňa starší z Uherského Hradiště⁴², akad. malíř Jožka Úprka⁴³, pp. poslanci měst a venkova: p. farář Weber⁴⁴, p. gruntovník Pavlica⁴⁵, Nosek⁴⁶, Jos. Štancl⁴⁷, Dr. Otokar baron Pražák, Dr. Koudela, Dr. Josef Podbrdský, dále z Turč. Sv. Martina pp. redaktoři Svetozar Hurban Vajanský⁴⁸ a Ďuro Čajda⁴⁹ a architekt Bulla⁵⁰.

Při zahájení zastoupeno bylo přes 20 vzdálenějších měst rozmanitými deputacemi, tak z Brna (prof. Šileným, sl. El. Machovou a Christ. Žáčkem), Olomouc (pí. Černochovou, sl. Madl. Vanklovou), Kroměříž (notářem Javůrkem, živn. Zapletalem), Přerov (prof. Fischerem, obchodníkem Jaroškem), Valašské Meziříčí (JUC. Odrážkou koncip.), Lipník (Dr. Frant. Šromotou a pí. Louisou Šílenou), Boskovice (Dr. Krichmannem s chotí), Bystřice nad Perštýnem (p. naduč. Serbouskem), Olešnice (naduč. J. Hylákem), Telč (poslancem DR. Podbrdským), Napajedla (Čtenářským spolkem v plném počtu), Břeclav (Čtenářským spolkem), Strážnice (celým vlakem, s nímž zejména přijeli členové městské rady, Čtenářského spolku a učitelstva), Uherské Hradiště (poslancem Stanclem, prof. Klvaňou a chotí, Dr. Vysloužilem, red. Jansou aj.), Podivín (Dr. Šlechtou a členy městské rady) Bzenec (městskou radou v plném počtu vedenou p. J. Orlickým, starostou), Klobouky u Brna, Kyjov (Dr. Severinem Joklíkem a členy Čtenářského spolku), Slezská Opava, kde za rok bude asi pořádána výstavka (p. Fromem, velkoobchodníkem), Turč. Sv. Martin (Svetozarem Hurbanem Vajanském a red. Ďurou Čajdou, p. archit. Bullou a jeho chotí), pak Uherská Skalice a Holič; dále Čejč (naduč. Methodem Bezděkem), Kobylí (sl. Mařenkou Bezděkovou, jakožto vůdkyní celé „žebřinové výpravy“).

Z okolních vesnic a městeček slováckých byly přítomny deputace v krojích skoro ze všech a byly také fotografovány. Tak zastoupeny byly Ratíškovice, Dubňany (velmi četně), Hovorany, Terezín, Čejč, Čejkovice, Mutěnice, Podvorovy oba, Bojanovice, Prušánky, Josefov, Lužice, Těšice a Mikulčice, Nová Ves, Lanžhot, Lanštorf, Rohatec, Milotice (odkud poslanec farář Weber přivedl celou výpravu), Hrušky, Svatobořice, Vrbka, Velký Javorník (rodina seniora Molnára), Šakvice, Lhota Hroznová a jiné obce moravské, pak četné přilehlé vesnice uhersko-slovenské Katov, Radimov, Mokrý Háj, Radošovec, Kopčany, Posvátná, Gbely, Trnovec aj. Celkem tedy ke 30 obcím moravsko-slováckým a asi 7 obcí uhersko-slováckých. Účastníků počítalo se na 5 000 osob! Nikdo prý v Hodoníně nepamatuje takového lesku, tolik slávy, veselí a radosti, jakýmiž se leskl Hodonín v den zahájení výstavky. Zahájení vykonalo se ve dvoraně besedního domu Občanské záložny, který spolu s domem Dr. Dorazila tvořil ladný celek okrášlený prapory slovanskými i říšskými. Dr. Josef Dorazil, advokát, jakožto předseda výboru výkonného promluvil o významu výstavky pro Hodonín a Hodonínsko. Dr. Frant. Hess jakožto předseda širšího výboru uvítal hosty, zejména čestné členy výboru, poslance, důstojnictvo, úřednictvo, starosty obcí, deputace spolkové, mezi nimiž i deputace „Dělnické besedy“ v Hodoníně. V řeči položil důraz na to, že výstavka jest dílem ryze kulturním bez politické barvy.

Ze sálu ubírali se hosté na výstavu volným proudem. V krátké chvíli vybráno za vstupenky přes 200 zl. Výstavkou rozproudil se čilý, veselý život. Mezi hovor český mísily se i dotazy německých hostí po tom onom českém malíři, spisovateli atd. Průmyslníci vykládali hostům o svých závodech. Většinou převládal hovor nářečím slovenským a kroj slovenský. To proto, že v jihomoravských městech i inteligence ráda hovořívá nářečím a že dámy hodonínské v tento den vesměs byly v krojích. Sály prvého poschodí byly tak přeplněny, že bylo třeba občas zastaviti prodej vstupenek. Venku stály zástupy lidu hodonínského, těšícího se tolika hostem a tomu, až samy ve dny prázdné od návštěv hostí z okolí do výstavky své choditi budou.

K hodině druhé byl ve dvoraně banket, jehož se zúčastnilo na 300 osob. Nálada povznesená došla výrazu v pronesených přípitcích. Dr. Frant. Hess, advokát, prvý přípitek pronesl českému králi. Dalším přípitkem vítal hosty, zejména vzácné hosty z uherského Slovenska, Dr. Josef Dorazil, načež odpověděl slovy vroucími Svetozar Hurban Vajanský. Poukazuje k tomu, že umělé hranice cis. a trans nemohou nás rozděliti. Poslanec farář Weber projeviv radost, že vidí sjednoceny zástupce národa našeho ze všech zemí koruny svatováclavské, vyslovil přání, abychom vyhledávali všichni jen takové způsoby práce národní, kde různé strany stýkajíce se v názorech, mohou svorně působiti v nynější trudné pro nás době, skončil známým citátem ze Sušila. Dr. Jaroslav Koutecký poukázal v přípitku ke škůdcům a vředům moravského Slovácka a k pilné obraně v oboru ekonomickém. Dovodil plnou oprávněnost a vysokou mravní cenu zásady „Svůj k svému“. Dále mluvil Dr. Jan Koudela, zemský poslanec. Za Slezany promluvil Opavan, velkoobchodník Fromm⁵¹ za hlučného souhlasu. Žádal, aby nezapomínalo se na Slezsko, jež spolu se Slovenskem spojuje náš národ s ostatním Slovanstvem. Red. „Černokněžníka“ Ďuro Čajda z Turč. Svat. Martina připil vatře, kterou zapálili Hodoňané dnešního dne a přeje si, aby z ní sálalo teplo i do uherského Slovenska. Hlučný, dlouhotrvající nadšený souhlas všech přítomných byl okamžitým významným projevem našich upřímných sympatií s věcí slovenskou.

Zatím za hlučných zvuků hudby blížil se k besednímu domu přečetný „žebřinový vlak“ z Těšic, Mikulčic a Lužic vezoucí nám průvod obžinkový (dožatou), který ve dvoraně provedl říkání, tance a zpěvy dožínkové. Dojem dožínků byl skvostný. Ohlasem jeho byla nadšená řeč děkana Václava Oharka. Redaktor „Velehradu“ p. Kusák, navázav svá slova na lidový rozvoj tisíciletý poukázal k významu Slovenska v Cyrilo-Methodějské ideji a vyslovil naději, že Velehrad cyrilo-methodějský zazáří znovu. Po té rozešli se hosté dílem znovu do místností výstavních, dílem po zahradě a po rozsáhlé verandě, v níž umístěn „Košt výtečných bojanovských vín“. Za zvuků hudby p. Poděly z Uherského Hradiště slavnostní nálada řinula se prostorami besedního domu na ulice hodonínské.

Večer byla akademie za spolupůsobení členů akadem. feriál. klubu slováckého a sl. Kolacích, operní pěvkyně ze školy Lukešovy, jež rázem dobyla si úcty a podivu všech účastníků akademie.

Večerní vlaky přivezly nové hosty k pondělnímu sjezdu výstavkovému.

(Národní listy 16. 9. 1892, č. 256, str. 3, 4)

Kroužek členů tělocvičné jednoty Sokol v Bzenci pořádá za laskavého spoluúčinkování vlasteneckých dam v neděli, dne 13. listopadu v místnostech hostince br. Skály divadelní představení: Kříž u potoka – obraz ze života venkovského. Začátek o 7 hodině večer.

(Národní listy 12. 11. 1892, č. 313, str. 4)

1893

Jak známo, koná se v neděli v Brně sjezd německých důvěrníků. „Deutsche Zeitung“ vítá jej s pláčem nad stálým úpadkem Němectví na Moravě. Jedno město za druhým prý Němci ztrácejí. Obecní volby téměř ve všech městech moravských se smíšeným obyvatelstvem dopadají rok od roku pro Němce nepříznivěji. Čechové namáhají se všemožně, aby dostali moravská města do své moci. Na proskripční listině jsou dosud německá (!) města Bzenec, Lipník, Hranice, Mor. Ostrava, Vyškov, Litovel, Hodonín a Mor. Budějovice. Počet jejich snad se ještě zdvoj a ztrojnásobí a jest se obávati, že Němci neztratí jen jednotlivá města nýbrž celé skupiny. Čechové užívají antisemitského hnutí, aby zejména donutili židy, aby nehlasovali více s Němci. Toho prý by si měli povšimnout němečtí důvěrníci v Brně a zanechat malicherných třenic. Co prý Němci nyní na Moravě ztratí, nedobudou prý zpět ani za sto let.

(Národní listy 5. 5. 1893, č. 124, str. 1)

Národopisná výstava českoslovanská v Praze r. 1894. Celá řada výstavek jest pro letošní léto projektována. Nejen Morava, letos i Čechy ve valné míře účastní se tohoto ruchu. Jaksi oficiálně bude řada venkovských výstavek zahájena o svatodušních svátcích výstavkami ve Val. Meziříčím, Hnojicích a Nákle. Pak následovati budou: Prostějov, Holešov, Přerov, Vel. Meziříčí, Zbraslav, Hlinsko, Domažlice, Opočno. Konečně chystají se, aniž dosud doba jich zahájení stanovena, výstavky v Moravských Budějovicích, Frenštátu, Bzenci⁵², Lipníku, Telči, Šlapanicích, Orlové, Rožnově, Plasích, Litovli, Velké na Slovácku, Mor. Ostravě, Vizovicích, Kroměříži, Jindř. Hradci, Bělé u Bezdězu, Jílovém, Hradci Králové, Litomyšli a Vlašimi. Jak vidno, odbory v Čechách letos vstoupí v závod s moravskými; dle dosavadních zpráv počítáme, že pouze v království bude uspořádáno ke dvaceti výstavkám.

(Národní listy 18. 5. 1893, č. 137, str. 4)

Veřejné schůze. Český politický spolek v Uherském Hradišti⁵³ pořádá v pátek dne 8. září t. r. veřejné shromáždění ve Bzenci v sále hotelu Skálova o půl 4 hod. odpol. Pořad rokování: 1. Zahájení schůze. 2. O úkolech strany lidové. 3. O národní práci. 4. Resoluce, volné návrhy a dotazy. 5. Přijímání členů.

(Národní listy 7. 9. 1893, č. 248, str. 3)

Z Vídně, 12. září. „Deutsche Zeitung“ pojednávajíc o slavnostech za příčinou výročního dne vydání královského reskriptu ze dne 12. září 1871 pochybuje, že policejní mocí vláda provede pacifikaci Čech. Ona prý musí konečně zahájit jinou politiku proti Čechům a dáti jim na srozuměnou, že všechny naděje k obnově státu svatováclavského jsou marny. Vláda ať prý počne jednou vládnout důsledně na čáře státní jednoty. Potom prý také nejnárodnější Čech bude rakouský stát milovat a vzbudí prý dnešní reskriptní soustrastný úsměv. Týž list volá státního zástupce na Čechy v Bzenci, kteří prý by se měli na několik neděl pozavírati.

(Národní listy 12. 9. 1893, č. 253, str. 1)

Ochotnická divadla. Akademický feriální⁵⁴ klub uher.-hradišťský pořádá ve Bzenci za spolupůsobení ctěných slečen a pánů divadelní představení „Praha je Praha“ a taneční zábavu dne 17. září v hotelu Skálově. Vstupné: sedadlo 50 kr., lístek ku stání 30 kr. Otevření pokladny o 7 hod. Začátek přesně o 8 hod. Čistý výnos věnován spolku „Radhošti“.

(Národní listy 14. 9. 1893, č. 255, str. 4)

1894

Zemskému výboru poukazuje se pak řada petic obcí za podporu následkem zavládnuvší nouze. Týž má jich odůvodněnost vyšetřiti a při rozdělení dotyčné dotace na ně vzíti zřetel. Za stejným účelem přikázána zemskému výboru žádost spolku pro chov dobytka pro okres rýmařovský. Za to nepovolena subvence zelinářské škole v Bzenci a vzornému hospodářství v Horněmčí a zamítnuta žádost pohořelického spolku hospodářského za subvenci.

(Národní listy 23. 1. 1894, č. 22, str. 3)

Na sněmu markrabství moravského poslanec P. Weber⁵⁵ upozornil při této příležitosti na podnik ředitele velkostatku ve Bzenci, jenž s úspěchem a ve značných rozměrech pěstuje americkou révu; řečník žádá, aby z dotace 4 000 dotyčnému pěstiteli přikázáno bylo 1 000 zl. jakožto subvence. Návrh není podporován.

(Národní listy 31 1. 1894, č. 30, str. 2)

Na sněmu markrabství moravského (schůze dvacátá druhá). Jménem školského odboru mluví poslanec Dr. Fux. Každé slovo jeho jeví jízlivou podrážděnost. Navrhovatelé přišli pozdě – zasedání sněmu schyluje se ku konci; pokud se týče reálky hodonské – proč prý nemá býti zřízena raději ve Bzenci, v Lošticích? A může sněm povoliti 2 000 zl. na školu, která ještě ani neexistuje, může vyjednávati sněm s komitétem, jenž chce vydržovati školu vydáváním nějakého kalendáře, pořádáním maškarního plesu? Což mohou záložny, které to ani ve stanovách svých nemají, poskytnouti záruku trvání reálných škol? Návrhy právě učiněné na zřízení hned tří škol byly do sněmu v pravém slova smyslu vmeteny. Řečník přimlouvá se za jejich odmítnutí.

(Národní listy 9. 2. 1894, č. 39, str. 3)

Starosta „Ústřední Matice školské“ v Hodoníně. Profesor Dr. Jaromír Čelakovský po jednodenním projednávání záležitostí národního školství v Brně odebral se do Hodonína. Zde 7. tohoto měsíce v delší poradě projednána byla otázka zřízení české reálky v Hodoníně. Místo toho uznáno bylo za jediné výhodné pro význam svůj, velikost, železniční spojení i vliv jeho na Slovač celou. (Pro tichou rolnickou Strážnici uznáno výhodnějším zřízení gymnasia, o něž již se hlásí, v čemž také o sjezdu měst slováckých bude podporována) Konstatována byla i pravděpodobnost velice četné návštěvy dle skutečných přihlášek. Prof. Čelakovský oznámil, že vyhlédnuta již je také osoba ředitele české reálky hodonské, ujednáno pak dále důležité usnesení o návrhu na zřízení „družstva měst a obcí slováckých“. Reálka hodonská prvá léta a popřípadě i dále bude ústavem matičním, přímé zastoupení ústředního výboru bude míti matiční odbor v Hodoníně. Odbor ten provede i koupi potřebných pozemků. Vzhledem k Opavě a k Zábřehu přijatá zásada, že hodonská reálka má býti vydržována nákladem moravského Slovenska samého a to hlavně jenom zaručenými ročními příspěvky obcí a záložen, pak místních odborů matičních. Pětiměsíční práce chlubí se tedy výsledkem znamenitým. Zejména přičiněním venkovských obcí a venkova vůbec: to konstatováno. Z měst získány Podivín, Bzenec, Uh. Brod. Jak věc již je v proudu, dá se očekávati, že nyní s vlasteneckou daní přihlásí se kdejaké město na Slovači, kde jaká záložna, korporace i uvědomělý jednotlivec. Jen rychle, včas! Aby tak finanční obtíže úplně mohly býti překonány, další učiněny nemožnými a letos již aby Slovač pochlubiti se mohla svou reálkou v Hodoníně.

(Národní listy 14. 2. 1894, č. 44, str. 9)

Schůze živnostenská ve Bzenci (na Moravě) byla v neděli dne 24. t. m. o 3 hodině odpolední v zasedací síni městské radnice za četného účastenství živnostníků z měst: Bzence, Uh. Ostrohu, Starého Města (u Uh. Hradiště) a Veselí n. Moravou konána schůze, jež zabývala se nemocenským pojišťováním příslušníků společenstev, hlavně též učňů, jakož i nynějším stavem otázky, jež se týče opravy živnostenského řádu. O záležitosti prvější zevrubně a důkladně pojednal pozvaný z Prahy pan Tom. Rebec, redaktor „Živnostníka“, o záležitosti druhé pak poslanec p. Vojt. Kulp z Kroměříže, jenž objasnil, kterak „zásluhou“ koaličních stran na říšské radě a jich vlády uvázla a nyní vskutku doslova „stojí“ otázka opravy řádu živnostenského. Resolucí, od stavitele pana Rychmana navrženou, projevili shromáždění, že pokládají za vhodné a nutné, by společenstva převzetím závazku v zákoně vytčeného pečovala o vysvobození učňů z nemocenských pokladen okresních, dále pak že nezvratně trvají na sneseních všech dosavadních sjezdů živnostenských, jež nutnou opravou řádu živnostenského se zabývaly a že ve všem úplně se připojují ku resoluci, jež v té příčině přijata byla na sjezdu živnostníků moravských, dne 29. dubna t. r. v Brně konaném. Rokování, zvláště v příčině nemocenského pojišťování příslušníků společenstev, bylo velmi živé, výklad obou pp. zpravodajů sledován s patrným zájmem a hlučnou doprovázen pochvalou, načež jim shromáždění povstáním a voláním „Na zdar!“ dík vyslovilo.

(Národní listy 26. 6. 1894, č. 174, str. 6)

Věstník vojenský. (z článku uveden jen odstavec s vazbou na Bzenec – pozn. přepisovatel) Na odpočinek dáni byli: setník 25. pěš. pluku Arn. Andres ve Bzenci; nadporučíci A. Schwarz v Teplicích od pěš. pluku 15 a Jan Hofmann od 1. pluku trainu.

(Národní listy 30. 7. 1894, č. 208, str. 3)

Sňatky. Slečna Aninka Brunclíková z Rožďalovic a pan Fr. Nešněra, městský zvěrolékař ve Bzenci na Moravě, slaviti budou sňatek svůj dne 28. srpna t. r. o 11. hod. dopol. v děkanském chrámu rožďalovickém.

(Národní listy 20. 8. 1894, č. 229, str. 3)

1895

Místa v cukrovarech. Chemik neb technický příručí přijati budou pro cukrovar v Rohatcích a ve Bzenci. Žádá se delší praxe. Žádosti s doklady v opisech, které vráceny nebudou, do cukrovaru Rudolfa Auspitze a spol. v Rohatcích na Moravě.

(Národní listy 17. 4. 1895, č. 105, str. 6)

K národnostním poměrům na Moravě (pův. dopis „Nár. Listů“). Zmínili jsme se, že podáme důkaz, a sice daty statistickými a v každé příčině věrohodnými, že obyvatelstvo židovské dnes na Moravě žije a bohatne z obyvatelstva českého a že tedy má povinnost, žíti s tímto v přátelství nejenom společenském, nýbrž také politickém.

Velice zajímavým a zároveň poučným jest porovnati v jakých městech a krajích nejvíce židů na Moravě žije.

Za základ k porovnání tomuto vzali jsme města volící ve skupinách měst do zemského sněmu a úřední výkazy o posledním sčítání lidu ze dne 31. prosince 1890.

Ze 79 těchto měst (města s vlastním statutem: Brno, Olomouc, Kroměříž, Uherské Hradiště a Znojmo z počtu toho vypouštíme) má 20 měst samostatnou obec židovskou. Jsou to města:

Jméno města:	Počet českého obyvatelstva:	Počet německého obyvatelstva:	Počet židovského obyvatelstva:
Holešov	4 291	363	206
židovská obec:	319	570	578
Celkem	4610	933	784
Uherský Brod	3 567	440	365
židovská obec:	144	441	514
Celkem	3 711	881	879
Mikulov	79	5 975	142
židovská obec:	0	2 082	919
Celkem	79	8 057	1 061
Třebíč	8 672	680	260
židovská obec:	635	754	637
Celkem	9 307	1 434	897
Kyjov	2337	1012	580
židovská obec:	34	269	240
Celkem	2 371	1 281	820
Strážnice	4 357	265	177
židovská obec:	224	204	229
Celkem	4 581	469	406
Hranice	4 967	2 367	306
židovská obec:	123	202	181
Celkem	5 090	2 569	487
Lipník	3 498	1 815	255
židovská obec:	470	523	362
Celkem	3 968	2 338	617
Ivančice	3 668	179	82
židovská obec:	260	311	250
Celkem	3 928	490	332
Pohořelice	304	2 441	184
židovská obec:	74	572	427
Celkem	378	3 013	611
Břeclav	3 016	2 676	450
židovská obec:	59	369	290
Celkem	3 075	3 045	740
Slavkov	3 388	71	180
židovská obec:	260	174	170
Celkem	3 648	245	350
Kounice	2 003	561	82
židovská obec:	113	233	173
Celkem	2 116	794	255
Uh. Ostroh (s předměstím)	2 845	144	174
židovská obec:	67	133	143
Celkem	2 912	277	317
Bzenec	3 351	328	228
židovská obec:	138	322	311
Celkem	3 489	650	539
Veselí s předměstím	3 106	269	98
židovská obec:	12	12	12
Celkem	3 118	281	110
Přerov	11 582	1 105	486
židovská obec:	74	131	135
Celkem	11 656	1 236	621
Prostějov	16 133	3198	953
židovská obec:	656	990	757
Celkem	16 789	4 188	1 710
Boskovice	4 313	369	298
židovská obec:	177	898	893
Celkem	3 490	1 268	1 191
Jevíčko	1 978	382	163
židovská obec:	0	154	123
Celkem	1 978	536	286

 

 

 

Mezi těmito 20 městy, které mají velice problematické potěšení vlastních samostatných židovských obcí, jest 18 měst s většinou českého obyvatelstva a pouze 2 města většinou německá.

Než porovnejme dále, jaký počet obyvatelstva židovského mají jiná města česká a jaký města německá, nemající samostatné obce židovské.

Tak mají města s většinou obyvatelstva:

Město:	Celkový počet obyvatelstva:	Obyvatelstva židovského:
Valašské Meziříčí	3 482	150
Místek	4 922	136
Velké Meziříčí	5 401	543
Příbor	4 674	157
Telč	4 914	201
Jemnice	2 647	140
Bučovice	3 063	244
Vyškov	5 567	263
Krumlov	1 868	134
Moravské Budějovice	3 301	127
Hodonín	8 482	728
Loštice	2 574	180
Litovel	4 355	138
Kojetín	5 605	265
Tovačov	2 632	108

 

Města s německou většinou obyvatelstva mají:

Město:	Celkový počet obyvatelstva:	Obyvatelstva židovského:
Unčov	5 019	68
Rýmařov	4 786	31
M. Třebová	7 417	104
Svitavy	7 787	200
Nový Jičín (!)	11 562	270
Dvorec	2 803	24
Beroun	3 862	25
Budišov	4 018	51
Stonařov	1 638	13
Sternberk (!)	15 395	114
Fulnek	3 498	46
Podštát	1 554	16
Hustopeče	3 654	239
Mohelnice	4 391	151
Šumberk	10 493	117
Zábřeh	2 940	84
Šilperk (!)	1 957	2
Něm. Brodek (!)	1 647	1

 

Z těchto dat jest zcela zřejmé, že v městech s většinou českého obyvatelstva žije mnohem více židů nežli v městech německých.

Všimněme si však dále, jak se to má s počtem obyvatelstva židovského na venkově. K porovnání v počtu židovského obyvatelstva uvádíme statistiku některých soudních okresů na Moravě.

Přes 600 obyvatel židovských mají tyto okresy:

Politický okres:	českého obyvatelstva:	německého obyvatelstva:	židovského obyvatelstva:
Lipník	17 150	4 176	674
Slavkov	28 256	1 057	657
Holešov	26 184	1 063	799
Mor. Ostrava	29 990	13 512	2 232
Židlochovice	26 352	8 691	795
Ivančice	31 529	2 061	729
Mikulov	766	35 865	1 323
Mor. Krumlov	15 004	12 203	856
Břeclav	21 317	3 502	1 464
Uherský Ostroh	31 450	1 287	1 190
Strážnice	21 555	788	743
Prostějov	39 132	4 331	1 769
Třebíč	34 019	1 598	987
Velké Meziříčí	35 968	807	717
Boskovice	25 197	1 587	1 333
Přerov	31 621	1 322	706
Uherský Brod	39 933	1 051	1 173
Jihlava	29 190	7 590	769
Kyjov	31 988	1 494	1 169
Hodonín	23 149	3 593	1 076

 

Celkem tedy jest z 21 okresů, majících přes 600 židovského obyvatelstva 20 okresů většinou českých a jeden jediný většinou německý.

Méně než 50 obyvatelů židovských mají tyto okresy:

Politický okres:	českého obyvatelstva:	německého obyvatelstva:	židovského obyvatelstva:
Plumlov	21 592	94	19
Vyzemberk	34	15 129	24
Staré město	35	15 803	24
Šilperk	7 387	11 384	12
Konice	18 686	5 770	44

 

Tedy 3 okresy většinou německé a 2 většinou české.

Cifry mluví! Říká se a v tomto případě mluví cifry ty velice výmluvně. Jimi dokázáno zřejmě, že většina židovského obyvatelstva na Moravě žije v městech a okresích většinou českých. Ježto pak židovské obyvatelstvo vůbec zanáší se hlavně obchodem, zjevno, že obchoduje na Moravě dnes židovstvo převážnou většinou s obyvatelstvem českým, z něhož také bohatne. Jsou tedy židé na Moravě na českém lidu závislí.

Ale přes toto vědomí odvislosti židů na Moravě – a české ohromné většině obyvatelstva – byloť na Moravě při posledním sčítání lidu napočítáno 1 591 562 Čechů, 663 119 Němců a 45 324 židů, stojí dnes židé, až na ojedinělé případy vesměs v prvních řadách nepřátel našich.

Postupem časů, v nichž vystřídalo se kolik vlád, nabyli jsme nezvratného přesvědčení, že na Moravě každý úspěch, každý drobet rovného práva a spravedlnosti musíme si vybojovat sami, tomu již dávno jsme odvykli doufati v uznání spravedlnosti a dobrého práva našeho a následkem toho v zlepšení bědných poměrů národnosti české. Vlastní silou jen a rozhodným bojem můžeme se domoci kýženého zlepšení, můžeme zabezpečiti si své národní bytí a zjednati si rovné právo.

Česká Morava stojí dnes ve znamení boje za české své bytí. Boj to poctivý a ten má také svá práva. Jedním z práv těch jest úplná bezohlednost k těm, kteří přes to, že z českého lidu žijí a bohatnou, s jeho nepřáteli se spolčují.

Nechtějí-li židé na Moravě, aby se tohoto válečného práva proti nim plnou měrou užívalo po příkladu Prostějova, nechť změní svou taktiku a prohlásí se aspoň za nestranné. To od nich žádati máme plné právo, ba i povinnost. Kdo nepřátelství seje, nepřátelství také sklízí. Nehlásáme boj proti plemeni ani válku náboženskému vyznání, ale vedeme ovšem boj s politickými a národními odpůrci a kdo do řad těchto se staví, vyzývá nás sám proti sobě do boje.

Tedy ještě jednou: obraťte a buďte aspoň nestrannými!

(Národní listy 14. 5. 1895, č. 132, str. 1, 2)

Z kruhů cukrovarnických (zprávy osobní). Jmenováni byli: Josef Bayer technickým adjunktem v Rohatci; Leop. Jesser chemikem ve Svijanech – Podolí; J. Salkin techn. úředníkem ve Bzenci; Ant. Sotorník techn. asistentem v Kelčanech; Jos. Wurm techn. adjunktem v Neštěmicích.

(Národní listy 13. 6. 1895, č. 161, str. 6)

Právník prosí o místo mundantské⁵⁶ neb jiné stavu jeho přiměřené zaměstnání. Nastoupí ihned. Adresa: Karel Lúka v Bzenci na Moravě.

(Národní listy 5. 8. 1895, č. 214, str. 4)

1896

Poslanec Štancl a soudruzi podali následující návrh: „Zemskému výboru se ukládá, aby za příčinou zřízení české vinařské školy při zimní hospodářské škole ve Bzenci provedl vyjednávání s hospodářským spolkem velehradským a zastupitelstvem městským ve Bzenci a podal sněmu v příštím zasedání dotyčný návrh.“⁵⁷

(Národní listy 16. 1. 1896, č. 15, str. 3)

Sněm markrabství moravského (12. schůze v Brně dne 18. ledna). Příští schůze je v pondělí ve 12 hodin. Na denním pořádku je odůvodnění návrhu poslance Dr. Helceleta a Rozkošného stran revise katastru daně pozemkové, jakož i odůvodnění návrhu poslance Štancla na zřízení české vinařské školy v Bzenci.

(Národní listy 19. 1. 1896, č. 18, str. 3)

Sněm markrabství moravského (13. schůze v Brně dne 20. ledna). V dnešní schůzi odůvodňoval posl. Dr. Koudela návrh v příčině revise katastru pozemkové daně a posl. Štancl návrh na zřízení české vinařské školy v Bzenci. První návrh odkázán odboru hospodářskému, druhý odboru školnímu. Město Uh. Hradiště podalo jako jedno z prvních českých měst na Moravě petici za zřízení české university na Moravě.

(Národní listy 21. 1. 1896, č. 20, str. 4)

Školní odbor konal schůzi dnes za předsednictví Dr. Fuxe a zapisovatelství posl. Heimricha. Přijat návrh ref. Heimricha, aby zemský výbor vyjednával s hospodářským spolkem velehradským a městem Bzencem v záležitosti posl. Štanclem navrženého zřízení vinařské školy v Bzenci s vyučovacím jazykem českým a podal v příštím zasedání sněmu návrhy.

(Národní listy 1. 2. 1896, č. 31, str. 5)

Živelné pohromy. Ze Bzence dochází nás tato telegrafická zpráva: „Včera (v pátek) před 5. hodinou odpoledne snesla se nad Bzencem a okolím hrozná bouřka, spojená s průtrží mračen, jež způsobila ohromné škody na zelinářských zahradách, rolích a vinohradech, z kterýž dravé proudy vod nejen násady a osení, nýbrž i všecku úrodnou prsť hluboko ze země vyrvaly a odplavily. Hráze, cesty a železniční trať jsou rozkáceným živlem strhány. Naděje na úrodu zničena je na několik let; způsobené škody páčí se značně přes sto tisíc zlatých. Bezodkladné zavedení pomocné akce jest nutno.“

Korespondenční kancelář oznamuje: „V pátek večer nastala mezi Kyjovem a Bzencem prudká průtrž mračen, jíž je celá krajina zpustošená. Škoda páčí se na milion. Železniční spojení je přerušeno.“

(Národní listy 31. 5. 1896, č. 149, str. 4)

Říšská rada – z poslanecké sněmovny (schůze 508 ve Vídni, dne 6. června). Poslanec Hájek a soudruzi podávají na ministra železnictví tento dotaz: J. Martiny, kupec, zaslal dne 19. května t. r. ze stanice Soběslavi dráhy Františka Josefa firmě Jan Koluch⁵⁸ v Bzenci – Písku zpět dva staré, prázdné sudy. Na toto zpět zaslané zboží byl, jak samozřejmě se v českých krajinách děje, nákladní list vyhotoven v české řeči, avšak poněvadž nebyl napsán v jazyku německém, musel zasílatel nejvyšší sazbu železniční zapravit, což se mu oznámilo s připomenutím, že prý železniční úředník v Bzenci – Písku českému obsahu nákladního listu nerozuměl, a tudíž nejvyšší sazbu nákladní úmyslně předepsal.

Jednání toto jest tím více nápadné, poněvadž jest notoricky známo, že stanice Bzenec – Písek nachází se v ryze české krajině. Jest tudíž povinností tamějšího železničního úředníka, aby byl české řeči úplně mocen.

Jelikož toto provokační jednání železničního úředníka proti českému obecenstvu naprosto trpěti se nesmí, činí nížepsaní na železničního ministra dotaz:

Jest V. E. ochotna k tomu působiti, aby se takovéto nepřístojnosti odstranily, aby tudíž železniční úředníci v zemích koruny české ustanovení, byli úplně mocni  řeči české slovem i písmem.

(Národní listy 7. 6. 1896, č. 156, str. 2)

Městská rada ve Bzenci vypisuje tímto konkurs na obsazení místa městského zvěrolékaře. Místo toto obsadí se na 1 rok prozatímně a jest s ním spojeno služné 450 zl. Vedlejší jisté příjmy, mimo soukromou praxi, páčiti lze na 400 zl.

Žádosti s průkazy o stáří, způsobilosti a dokonalé znalosti jazyka českého podány buďtež městskému úřadu ve Bzenci do 29. června 1896.

Ve Bzenci, dne 10. června 1896. Fr. Bezchleb, starosta.

(Národní listy 21. 6. 1896, č. 170, str. 7)

Městská rada ve Bzenci vypisuje tímto konkurs na obsazení uprázdněného místa městského účetního. Toto místo, s nímž spojeno jest roční služné 600 zl., zadá se prozatímně na zkušební dobu v řádu služebním vytknutou, po jejímž uplynutí nastane ustanovení definitivní. Kauce služební rovná se ročnímu služnému.

Uchazeči musí býti absolventy české obchodní akademie, přes 22 roky staří a bezúhonní.

Žádosti s doklady v opisech, jež se nevrátí, podány buďtež do 23. října 1896 městskému úřadu v Bzenci.

V Bzenci, 3. října 1896, F. Bezchleb, starosta.

(Národní listy 8. 10. 1896, č. 277, str. 6)

Výsledek voleb v kurii městské a obchodních komorách do moravského zemského sněmu (Z Brna, 30. října).  Za Uherské Hradiště, Uherský Ostroh, Bzenec a Veselí zvolen dosavadní poslanec a společný kandidát Josef Štancl, měšťanosta v Uherském Hradišti všemi 431 hlasy.

(Národní listy 31. 10. 1896, č. 300, str. 1)

Šampaňské z Mělníka. Již před 60 lety činily se s výrobou šampaňského pokusy na Mělníku a jak pověst praví, s dobrým prospěchem. Z neznámých však příčin výroba zanikla, ač podmínky k těžbě nejjemnějších vín francouzských na Mělnicku v hojnosti se nalézají. Pravlastí šampaňského jest Remeš v Champagni ve Francii, odkud jeho jméno. Pověst praví, že vynálezcem úpravy šampaňského byl Don Perignon, mnich kláštera Haut Villers. Dlouho zůstal způsob výroby utajen a teprve znenáhla rozšiřoval se po celém Burgundu, jehož révy dávaly zvlášť jemné šampaňské. Vbrzku seznalo se, že ne z každého druhu vína dá se vyrobiti šampaňské oněch výtečných vlastností, jež požívajícího v nejrůžovější náladu uvádějí. Seznáno brzy, že jednak vápenitá půda, jednak druh révy a klimatické poměry, v nichž roste a plody přináší, jsou příčinou toho, co šampaňské činí nápojem tak božským. Jak v úžasné míře výroba šumivého vína ve Francii stoupla, vidno z toho, že v roce 1780 vyrábělo se 6 000 lahví, kdežto v roce 1791 udává statistika již 21 000 000 lahví. Zaváděním čistých druhů rév začato i v letech šedesátých v Německu s výrobou šampaňského, která znenáhla se stupňovala, jmenovitě po válce r. 1870, takže dnes již v Německu 43 závodů výrobou šumivého vína se zabývá s úspěchem skvělým. I u nás učiněn pokus v letech pětatřicátých, ale nezdařil se. Ve Štýrsku zřízena první firma v letech padesátých bratřími Kleinoschgy. V Uhrách nejprve založena továrna v Prešpurku, druhá vznikla v Pešti. Poslední závod toho druhu zřízen ve Bzenci na Moravě. V roce 1890 u příležitosti všeobecné výstavy hospodářsko-lesnické poskytnuta byla účastníkům příležitost, ochutnati různé druhy šampaňského a tu jevilo se patrně, že jemnost a chuť nelze vykouzliti uměle, nýbrž že jakost moku révového závisí na druhu, půdě a podnebí. Všeliká šumivá vína, která nebyla vypěstěna z rév burgundských, jež rostly na půdách vápenitých, různila se tak nápadně, že od francouzských znalců všeobecně byla zavrhována. Víno moravské ze Bzence, kde výhradně burgundské se pěstí, uznáno od francouzských znalců za jedno z nejlepších co do jemnosti, chuti, lahody a vůně pravého francouzského. U nás v Čechách Karlem IV. zavedené druhy z Burgundu jsou materiálem, který dává nejvýtečnější víno k výrobě šampaňského. Jest to zvláštní věc, že červené druhy rév burgundských, dosáhnou-li vrcholu zralosti a jsou-li zdravé, nepoškozené, za mírného lisování dávají šťávu úplně bílou, která jen někdy nepatrně bývá růžově zbarvena. Zbylá část nedokonale vylisovaných hroznů upravuje se jako víno červené; bílý samotok nechá se zkvasit, by prvé bouřlivé kvašení prodělal, načež učištěný po přísadě potřebného množství cukru do lahví se stáčí, by se v nich dokvasil a kyselinu uhličitou vytvořil. Když kvašení přestalo a víno v lahvích se dokonale zčistilo, postavením a točením láhve shromáždí se kaly v hrdle, které se pak odstraní. Toť v stručných rysech pochod šumivého vína přirozenou cestu. V Čechách výrobu nešumivého šampaňského zavedl zvěčnělý odborný rada A. Šmídt v Dolních Beřkovicích. Víno to uznáno bylo skorem na všech výstavách za jedno z nejlepších v Rakousku; přichází do obchodu pod jménem „Labín“ a přispělo v nemalé míře ke zvučnému jménu mělnických vín, jež v posledních letech obrozené české vinařství vypěstilo. Na Mělnicku pěstuje se výhradně réva burgundská. Máme tedy doma výtečného materiálu k výrobě šampaňského dostatek, jest si jen přáti, aby tato výroba u nás zdomácněla a hojného odbytu došla.

(Národní listy 20. 12. 1896, č. 350, str. 4)

1897

Ve Bzenci na Moravě jsou trhy na koně a hovězí dobytek opět otevřeny a koná se příští trh dne 18. ledna 1897.

(Národní listy 16. 1. 1897, č. 350, str. 5)

Stavitelského kresliče spolehlivého, poněkud znalého němčiny, který by též zastával cvičitele „Sokola“, přijme za výhodných podmínek Bartoloměj Holomek, mistr zednický ve Bzenci na Moravě.

(Národní listy 23. 5. 1897, č. 142, str. 7)

Protestní schůzi lidu ve Bzenci pořádá městská rada v neděli dne 19. t. m. o 3 hod. odpolední ve dvoraně Skálova hotelu, při níž pan JUDr. František Prokeš z Brna promluví o nynějších poměrech politických.

(Národní listy 18. 12. 1897, č. 349, str. 2)

1898

Ze sněmu markrabství moravského (34. schůze, v Brně dne 18. února). Poslanec Štancl učinil loni ve sněmu návrh v příčině zřízení české vinařské školy ve Bzenci. Ve věci té podal dnes školní odbor ve srozumění se zemským výborem návrh, aby sněm v zásadě se usnesl na tom, by zimní hospodářská škola ve Bzenci byla rozdělena na rolnickou a vinařskou školu se dvěma ročníky. Poslanec Štancl vřele doporučil tento návrh, který také přijat.

(Národní listy 19. 2. 1898, č. 50, str. 4)

Z Brna, 8. července (Tlfgrm. „Nár. Listů“). Zemská školní rada schválila zřízení českých veřejných dívčích měšťanských škol v Mor. Ostravě a v Kyjově a veřejné české chlapecké měšťanské školy v Bzenci počátkem nastávajícího školního roku.

(Národní listy 8. 7. 1898, č. 186, str. 4)

Oslava Palackého. Ze Bzence. Vlastenecké obyvatelstvo města Bzence pořádá slavnost Palackého dne 31. července. Slavnostní řeč promluví p. JUC. Frant. Koželuha⁵⁹, načež jest v zahradě panského pivovaru koncert, při kterém bzenecké dámy uchystají buffet. Večer sehraje se Šamberkův „Karel Havlíček Borovský“. V předvečer slavnosti byl průvod městem, osvětlení tohoto a ohňostroj.

(Národní listy 31. 7. 1898, č. 209, str. 3)

Místo varhaníka. Při farním chrámu Páně ve Bzenci obsadí se místo varhaníka. Služné obnáší kromě štóly 600 zl., k čemuž obec přispívá ročně 240 zl. Žádosti, patřičnými doklady opatřené, podány buďtež farnímu úřadu ve Bzenci do 30. prosince 1898. Josef Orlický, starosta. Dr. Jan Pospíšil, arcikněz a farář.

(Národní listy 18. 12. 1898, č. 348, str. 6)

1899

Ohláška. Níže podepsaná správa matrik v Derečke ohlašuje, že: 1. Jan Stelzmayer, ohledně stavu: svobodný, náboženství: římsko-katolického, zaměstnání: obchodník s vepřovým dobytkem, obyvatel: Császárfalu, rod. místo Császárfalu, 30. října roku 1871 a jest synem Jana Stelzmayera a manželky jeho rozené Terezie Lovraničové. 2. Marie Pelánková ohledně stavu: svobodná, náboženství: římsko-katolického, zaměstnání: kuchařka, obyvatelka: Császárfalu, dříve ve Bzenci (na Moravě), rod. místo Ruda (na Moravě) dne 7. srpna 1864, kteráž jest dcerou zesnulého Tomáše Pelánka a zesnulé manželky jeho Kateřiny rozené Holíkové spolu stav manželský uzavříti míní.

Vyzývají se všichni, kdož by proti jmenovanému ženichu a nevěstě vztahující se nějakou zákonitou překážku aneb volnému uzavření sňatku zabraňující okolnost na vědomí měli, aby ji u nížepsaného matrikáře (náměstka) bezprostředně aneb v cestě vyhlašujícího představenstva místní obce (vlastně téže matrikářem) v známost uvedli.

Vyhlášení toto třeba uskutečniti v následujících místech: v Derečke, v Császárfalu, ve Bzenci a v časopise „Národní Listy“ v Praze.

V Derečke, dne 5. prosince 1898, Marek Káth, správce matrik.

(Národní listy 27. 1. 1899, č. 27, str. 6)

Konkurs. Představenstvo israelitské obce Bzenec zadá ofertním řízením přestavbu činžovního domu ve čtyřtřídní národní školu, byt a obecní kancelář. Plány, rozpočet, jakož i stavební podmínky jsou denně v isr. obecní kanceláři v úředních hodinách k nahlédnutí.

Oferty⁶⁰ mohou se jak na veškeré práce najednou, tak i na každou zvláště podati.

Uzavřené nabídky podány buďtež nejdéle incl. 18. února 1899, kdež též 8 proc. vadium proti kvitanci budiž složeno.

V Bzenci, dne 2. února 1899, Ignaz Frankl, starosta.

(Národní listy 5. 2. 1899, č. 36, str. 7)

Insolvence. Spolek věřitelů k ochraně pohledávek při insolvencích v Praze oznamuje tyto insolvence: Hermína Fuchsová, ovdovělá Stránská, obchodnice u Jihlavy, Edvard Pařízek, krejčí v Bzenci.

(Národní listy 1. 3. 1899, č. 60, str. 5)

Místo učitele vinařství. (Úřední vyhláška) Při zemské rolnické a vinařské škole, která příštím školním rokem počínaje v Bzenci zřízena bude, obsadí se místo řádného učitele pro vinařství, vinné sklepnictví a ovocnictví. S místem tím až do nastávajícího upravení platů spojeno jest roční služné 800 zl. a nárok na kvinkvenálky po 80 zl., jakož i na aktivní přídavky, jak pro učitele škol měšťanských určeny jsou. Kdož ucházeti se chce o místo, ať podá svou řádně kolkovanou žádost do 31. t. m. mor. zemskému výboru v Brně. Žadateli jest se prokázati, že způsobilý jest vyučovati na školách rolnických, že nabyl praktických zkušeností v příčině té a že poměry rolnické jemu známy jsou. Učitelské místo toto uděleno bude zatím jen provizorně.

(Národní listy 2. 8. 1899, č. 212, str. 5)

První okrsek sokolské župy „Komenského“ pořádá v neděli dne 13. srpna t. r. veřejné cvičení ve Bzenci s tímto pořadem: O půl 3 hodině odpolední seřazení průvodu v Olšovské ulici. O 3 hodině odpolední průvod městem a uvítání hostů radou městskou. O 4 hodině odpolední veřejné cvičení: a) proslov br. Dr. Jaroslava Kouteckého ze Strážnice, b) cvičení prostná, c) cvičení na nářadí s jedním střídáním, d) kroužení s kužely, e) hry a různosti. Koncert, zpěvy, zábavná pošta atd. v místnostech panského pivovaru. Taneční zábava.

(Národní listy 6. 8. 1899, č. 216, str. 4)

Místo učitelské. Při čtyřtřídní chlapecké škole obecné s vyučovací řečí českou v Bzenci místo definitivního podučitele. Žádosti do 7. října okresní školní radě v Uh. Hradišti.

(Národní listy 31. 8. 1899, č. 241, str. 5)

Jmenování učitelů. Jmenováni byli Ladislav Čech⁶¹ odborným učitelem na zemské rolnické a vinařské škole v Bzenci a Josef Poláček ředitelem této školy.

(Národní listy 2. 10. 1899, č. 273, str. 3)

V Bzenci u Uherského Hradiště shlukl se lid v neděli dne 29. října večer a demonstroval po ulicích. O půlnoci rozbito bylo 30 tabulí v oknech.⁶²

(Národní listy 31. 10. 1899, č. 302, str. 2)

Další demonstrace na mor. venkově. V Brně, 31. října. Dnes došly do Brna zprávy o bouřlivých demonstracích v Chropyni, ve Slavkově a ve Bzenci.

(Národní listy 1. 11. 1899, č. 303, str. 2)

Včera rozšířeny byly ve Vídni zlomyslné pověsti, že v Kyjově hoří židovská synagoga, které byly však úředními zprávami záhy vyvráceny. Z Hodonína odjely na včerejšek v noci do Kyjova tři škadrony 15. dragounského pluku. Z Brna odjel včera večer do Kyjova oddíl brněnské posádky, kterýž se tam utábořil mezi stodolami za městem. Dále přijelo do Kyjova 100 dragounů ze Bzence. Tito postavili se na náměstí. V městě panuje úplný klid.

(Národní listy 3. 11. 1899, č. 305, str. 2)

Bouřlivé kontrolní shromáždění v Kyjově. Z Brna, 6. listopadu (pův. zpráva). Neexistuje snad pamětníka, jenž by byl svědkem tak bouřlivého kontrolního shromáždění, jaké bylo v minulém týdnu v Kyjově. Průběh bouřlivého kontrolního shromáždění v Kyjově byl následující: Ke kontrolnímu shromáždění v Kyjově vyslán byl setník Rosenmayer, jenž již na cestě do Kyjova s „Wiener Tagblattem“ v ruce řeči českých poslanců označoval jako „štváčské“. Když byl po zahájení kontrolního shromáždění volán záložník nadmyslivec pan Dufek, podstarší v pivovaře, oblíbený a velmi to vážný občan, hlásil se českým „zde“. Setník, uslyšev český zvuk, vyzývavým hlasem nařídil Dufkovi, aby se hlásil „hier“. Třikráte vyzval setník záložníka, jenž třikrát zvolal zvučně opět „zde“. Setník zuřil a odsoudiv p. Dufka na 8 dní do vězení, dal rozkaz městskému úředníku p. Šremplovi, aby jej zavřel do obecního žaláře. Týž však nevyhověl jeho žádosti s podotknutím, že může uposlechnouti jen rozkazu svého nadřízeného a nikoli rozkazu vojenského. Setník, rozzloben v míře nejvyšší, povolal venku stojící místní a polské četníky, aby odvedli pana Dufka. Avšak v témže okamžiku zaznělo sálem jako hromu burácení ze sta hrdel: „zde“, „zde“, „zde“, „zde“ a hned zapěna všemi přítomnými píseň „Hej, Slovane!“ a „Kde domov můj?“. Jelikož rozzuřený setník seznal, že ani za asistence četníků nelze pokračovati ve schůzi, prohlásil tuto za hrozného lomozu a za ohromného dupotu přítomných židů, kteří chtěli zpívající umlčeti, za skončenou a odešel ze sálu. O zatčení p. Dufka, jenž na to odveden na okresní hejtmanství četníkem, bleskem rozletěla se zpráva po městě. Lid sbíhal se na náměstí, provázel p. Dufka a s hlasitým provoláváním „sláva“ a „na zdar“ hrnul se k hejtmanství. Za ním po chvíli ubíral se tamže jmenovaný setník. I jej doprovázely veliké masy lidu, křičíce „vyřežte nám jazyky“, „jděte pro pruské kanony“ a podobně.

C. k. okr. hejtman Dr. Zahradník přichvátal do kanceláře a po poradě s přišlým četníkem chtěl odevzdati provinilce c. k. okr. soudu. Avšak dav reservistů a ohromný zástup lidu kyjovského, za účastenství celé inteligence města stál před budovou c. k. okr. hejtmanství a žádal za vydání zatčeného. Každým okamžikem situace stávala se vážnou, neboť rozjitření zástupu bylo nevylíčitelné. Na žádost, aby byl zatčený propuštěn, odvětil s výsměchem setník, že se to nestane, leč by se země pominula. Zástupem zaburácel hromový odpor, pěsti se zvedaly, rozjitření rostlo, marně se namáhal policejní inspektor, jenž přichvátal k zástupu, aby mysli rozvášněné upokojil, marně tak činil c. k. okr. hejtman a starosta obce Dr. Galusek. Hromovým hlasem odpověděl zástup: „Pana Dufka pusťte, pak půjdeme!“. Jelikož již hrozilo násilí, neboť zástup chystal se vniknouti do budovy, byl na rázné zakročení povolaných činitelů p. Dufek propuštěn a za hlaholu zpěvu, za volání slávy a na zdar odveden do svého příbytku.

Obecenstvo se poté rozešlo. Před hotelem p. Michálkovým, kde byl ubytován setník, provoláváno znova „hanba“, „fuj“ a „uč se česky“. Setník Rosenmayer odloživ kontrolní shromáždění, jež mělo trvati ještě tři dny, objednal si kočár, ale nechal ho státi před hotelem a v průvodu četníka ubíral se zadním východem z hotelu na nádraží ještě téhož dne. Obecenstvo zvěděvši o tom, chvátalo na nádraží, kam však nikdo ani za zaplacení vstupního lístku nebyl vpuštěn. Za hlasitého volání hanby odjel z Kyjova, aby telegrafovati mohl do Bzence, do Brna a do Vídně pro vojsko.

Téže noci zalarmováno vojsko v Brně, téže noci přijely do Kyjova 2 eskadrony dragounů ze Suchých Krut a 2 ze Bzence, ranním vlakem pak setnina vojska 49. pluku z Brna s generálem Pottem. Kyjovský komisař c. k. hejtmanství, rodilý to Čech, Zwakony, sám v noci nabídnul se vojsku, že ho ubytuje, informoval ho o situaci a radil, které části by se měly obsaditi. Vojsko nemohlo dostati noclehu. Dobývalo se do okolních stodol, chtějíc vypáčiti vrata. Týž komisař, který je členem Čtenářského spolku v Kyjově, vodil vojsko po městě, aniž by byl k tomu někým vyzván neb zplnomocněn, tloukl pěstí na dveře dívčí školy, chtěje ubytovati vojsko uvnitř, a když nikdo za dveřmi se neozýval, křičel: „Ich lass die Schule mit Gewalt aufsperren“; když však přece nikdo neodpovídal, pravil: „Nepotřebujeme školy, máme gymnasium, tam je místa dosti.“ I ubíral se s vojskem ku gymnasiu, chtěje vyházeti školní nářadí ven; zastavil se konečně u hotelu Michálkova a u místností Čtenářského spolku, když se mu podařilo přinutiti majitele hostinců těch k otevření. Vojsko ubytovalo se v místnostech tamních. Ještě však předtím bylo by došlo málem ku nevinnému krveprolití. Část vojska dorazila do Kyjova právě, když lid ubíral se ze čtenářského spolku z divadelního představení. Důstojníci, majíce za to, že lid vyhrnul se proti vojsku, veleli: „Bajonett auf! Leden!“ Jest děkovati jen šťastné náhodě, že přichvátavší starosta města vysvětlil vojsku situaci a že nedošlo ku hroznému neštěstí. Druhého dne ráno na Dušičky vyslýcháni byli dva židé: Plaček a Fischer, účastníci to přerušeného kontrolního shromáždění, na hejtmanství a hned po výslechu četníci sháněli po městě ony osoby, jež zmínění židé označili za zosnovatele „vzpoury“. Hned na to uzavřeno náměstí kordonem pěšího vojska a ulice vyplněny jízdou. Téhož dne ráno mělo se totiž konati shromáždění z okolních osad. Při tom nastaly opětně vzrušující výjevy. Uvědomělí rolníci: Pekárek ze Svatobořic a bratranci Měchurové ze Šardic, hlásili se přesto, že sál byl obsazen co nejhustěji vojáky s nasazenými bajonety, přesto, že předsedající vyhrožoval každému hrubým žalářem, hlásili se přece ve své mateřštině slůvkem „Zde!“ A když generál tváří v tvář rolníku Pekárkovi ometl urážku: „Víte, že jste se dopustil zločinu?“, odvětil rolník: „Pane generále, my jsme také národ a nemusí se po nás šlapat nohama!“ Po těch slovech odsouzen na 14 dní do vězení a odveden vojíny se vztyčenými bodáky přes náměstí k c. k. okresnímu soudu. A když vytýkal týž generál br. Měchurovým ze Šardic, že se dopustili zločinu, odvětil jeden z nich hrdě: „Pane generále, vy máte 450 zl. měsíčně; podívejte se na moje mozolné ruce; a my se nesmíme za to vše ani česky hlásit?“ Rovněž i tito dva byli vedeni vojskem přes náměstí do vězení. Starý Měchura, otec jednoho z odsouzených, radostně na náměstí volal na svého syna a jeho bratrance: „Dobře jste se, chlapci, drželi!“

Po odbytém kontrolním shromáždění vedl opět komisař Zwakoň oddíl vojska po městě a jako za výjimečného stavu dal bubnovati a předčítal vyhlášku vojenskou, že na třetí den (3. listopadu) bude se konati kontrolní shromáždění příslušníků z Kyjova poznovu, k němuž kdo by se nedostavil, bude přísně potrestán. Po shromáždění tom ovšem mělo se konati vyšetřování pro zločin „vzpoury“. Zavřenému Dufkovi, jenž byl s ostatními uvězněnými každou chvíli vláčen oddílem vojska na výstrahu po náměstí, vyhrožováno dvacetiletým žalářem! Chtěli mermomocí na něm, aby jmenoval původce „vzpoury“, avšak týž zmužile opakoval: „Hlásil jsem se „Zde!“ z vlastního svého přesvědčení, protože jsem Čech; nikdo mne k tomu nenaváděl, nikdo nepřemlouval.“ Vojenské hlídky chodily městem, kordon vojska zesílen po celý den. Téhož dne sestaven vojenský soud na okr. hejtmanství, který zavedl rozsáhlé vyšetřování. Na udání židů předvoláváni různí účastníci kontrolního shromáždění ku výslechu, leč nevyšetřeno ničeho. Třetího dne odpoledne o 4. hod. konáno znovu kontrolní shromáždění kyjovských demonstrantů. Reservisté shromážděni ve dvojstupu v sále obecního domu, za každou dvojicí stál voják s nasazeným bodákem. A teď nastalo neslýchané pokoření národa českého: Znovu nařídil setník Rosenmayer, aby se předvolaní hlásili slovem „hier“, načež vyvolával přítomné jménem a každý pod následky „velkého“ trestu musel předstoupiti před generála. Od hlavy k patě p přehlížel setník a přítomní četníci předstoupivšího, není-li to jeden z „provinilců“ dne předvčerejšího. Zavolán-li žid, propuštěn byl okamžitě, aniž by si ho byl kdo povšimnul, avšak při volání českého jména málo kdo propuštěn, ale všichni ponecháni byli ve vyšetřování, jež trvalo pozdě do noci. Výsledek byl takový, že nevyšetřeno ničeho. Konečně všichni po udání svého nacionále propuštěni na svobodu. Čtvrtého dne ráno, ačkoli generál snažil se ukrotiti lid zmínkou, že si váží národnosti české a že uvězněným ničeho již se nestane, odvedeni tito v poutech o půl osmé hodině ranní v průvodu oddílu vojska na nádraží, odkudž dopraveni do Brna. Lid hlasitě reptal a dával najevo nelibost svoji slovy: „Jen zločinci a vrahové v poutech bývají voděni! Což ta naše řeč je tak trestuhodná, že nás také v poutech do kriminálu musí voditi?“

Co řádky tyto dopisujeme, zesilují se kordony vojenské, přijíždí nový oddíl vojska a celý vagon důstojníků z Brna, ve Bzenci je záloha pro případ potřeby. Proč? Nikdo neví, neboť v městě panuje po celé čtyři dny vzorný pořádek a klid. Kdo chladným, nepředpojatým okem pohlíží na celou událost kyjovskou, musí nahlédnouti, že celý tento čin vyvolal jen komandující setník svým chováním. Jak se mu dařilo, co vše mu lid řekl, jak se dále vůči němu na náměstí zachoval, to ví on sám nejlépe. V sobotu Rosenmayer po vyšetřování byl odstraněn a povolán telegraficky na jeho místo setník Engel z Kroměříže. Opětně zatčeni byli dva reservisté ze Stavěšic, kteří se hlásili „zde“. Byli odesláni zvláštním vlakem ku brigádě brněnské. Do Brna dopraveno bylo celkem šest záložníků z Kyjova. Jsou uvězněni na Špilberku a vede se s nimi vyšetřování pro zločin vzpoury!!!

(Národní listy 7. 11. 1899, č. 309, str. 3, 4)

Poslanec Kulp a soudr. podali na předsedu v ministerské radě tento dotaz: Od neblahého kroku, který vláda nynější učinila zrušením jazykových nařízení, množí se rozesílání vojska do měst a míst moravských. Četné jsou případy, že bez všeliké příčiny celá oddělení vojska bývají vysílána do měst a míst bez veškerého předchozího dotazu u politických úřadů, ano i proti zřejmé vůli politických, policejních místních a obecních úřadů. Takový případ stal se v Uherském Brodě, Ostroze a zejména v Bzenci, kde bez veškeré příčiny, bez vědomí a svolení okresního hejtmanství a obecní rady na pouhou žádost jednotlivcovu dne 29. října celé oddělení jízdy vyburcováno bylo a do města Bzence posláno. Že takového zakročení naprosto nebylo třeba, je z toho patrno, že povolané vojsko, když našlo náměstí úplně prázdné, s nevolí město opustilo a pak z toho, že místní četnická stráž neuznala za nutné vůbec zakročiti. Takovýmto svévolným krokem osob nepovolaných vojsko zbytečně se obtěžuje a připravuje o noční odpočinek. Takové vyzývavé počínání soukromých a nepovolaných osob nemůže se nadále trpěti, neboť jím jsou mysli bez toho rozechvěné ještě více pobuřovány, drážděny a roztrpčeny. Jelikož se takové případy opakují v poslední době stále, táží se podepsaní:

1. Jsou tyto případy svévolného alarmování a povolávání vojska vládě známy?
2. Jest ochotna přesně a přísně naříditi podřízeným úřadům, aby podobné přehmaty se neopakovaly a každý případ takový potrestati?

(Národní listy 9. 11. 1899, č. 311, str. 3)

Z Uherského Hradiště. Důvěrná schůze starostů obcí politického okresu uherskohradišťského konala se dnes 12. t. m. za přítomnosti poslanců Kulpa, Rozkošného a Štancla. Schůzi zahájil starosta Býček z Huštěnovic, jenž promluvil o účelu schůze, načež na návrh Dr. Františka Vysloužila zvolen za předsedu schůze starosta města Bzence pan Orlický⁶³, za zapisovatele starosta Býček a redaktor Kretz. Předseda poděkovav za volbu, udělil slovo poslanci Kulpovi, který promluvil o politické situaci a na to poslanec Rozkošný o přenesené působnosti obcí a provádění hesla „Svůj k svému“. Na to přečetl starosta Býček resoluci, ku které se několik řečníků přihlásilo k slovu, načež byla jednomyslně schválena. Schůze zúčastnilo se na dvě stě uvědomělého rolnictva slováckého.

Resoluce zní: „My starostové obcí politického okresu uherskohradišťského prohlašujeme své pevné přesvědčení, že vláda hraběte Claryho na národě českém spáchala hrubé bezpráví a křivdu tím, že vzala mu to, co po právu bylo mu jednou dáno; tím, že zrušila se jazyková nařízení, kterýmiž národu našemu aspoň částečně prováděna měla býti rovnoprávnost jazyka českého v zemích koruny svatováclavské, zaručená zákony stejně všem národům tohoto státu. Bezpráví toto ukládá nám za povinnost, abychom s celým národem proti nynější vládě mužně hájili čest i právo svého národa a proto:

1. Vyzýváme důrazně poslance své, aby prováděli tuhý odpor proti této nespravedlivé vládě.
2. Vypovídáme této vládě veškerou ochotu k výkonům takzvané přenesené působnosti v obcích, pokud zákony tím zavázány nejsou.
3. Vypovídáme této vládě účastenství ve spolku červeného kříže a vyzýváme všecky příslušníky národa našeho, aby ze spolku ihned vystoupili.
4. Slibujeme a zavazujeme se navzájem, že proti všem úřadům důrazně hájiti budeme práva našeho jazyka.
5. Slibujeme a zasazujeme se, že pevně a vytrvale ve všem všude říditi se budeme heslem „Svůj k svému!“

(Národní listy 14. 11. 1899, č. 316, str. 7)

1900

Z věstníku učitelského: Podučitel Fr. Krčma přidělen za podučitele chlapecké škole obecné ve Bzenci.⁶⁴

(Národní listy 28. 1. 1900, č. 27, str. 13)

Stavitelský kreslič, který by též samostatně stavbu říditi mohl a který obou zemských jazyků v slově i písmě mocný jest, obdrží místo u nížepsaného. Služné měsíčně 80 neb 90 korun a byt. Bližší zprávu dá Bartoloměj Holomek, zednický mistr ve Bzenci, Morava.

(Národní listy 4. 3. 1900, č. 62, str. 15)

Místa učitelská (na Moravě). Učitele pro I. odbor na měšťanské škole pro chlapce ve Bzenci. Žádosti do 25. května okresní školské radě pro venkov v Uh. Hradišti.

(Národní listy 24. 4. 1900, č. 112, str. 6)

Pan Arnošt Praus, absolvent pražské konservatoře, hud. skladatel a ředitel kůru ve Bzenci na Moravě, podrobil se dne 28. dubna státní zkoušce z varhan a zpěvu s vyznamenáním.⁶⁵

(Národní listy 1. 5. 1900, č. 119, str. 24)

Osobní. Pan Ctibor Rychman ze Bzence složil v těchto dnech stavitelskou zkoušku s dobrým prospěchem.

(Národní listy 16. 5. 1900, č. 134, str. 3)

Zemřel ve vlaku. Z Vídně, 11. července. (C. B.) Ruský viceadmirál Fedotov zemřel náhle na cestě ze Sevastopole do Itálie, v Bzenci, na stanici severní dráhy Ferdinandovy.

(Národní listy 12. 7. 1900, č. 190, str. 2)

Sesouvání půdy. Na svahu Horní hory u Bzence na Moravě posunuje se již po tři neděle země a rozměr její se denně zvětšuje. Dosud jest jí v pohybu 1 500 – 1 800 čtv. metrů. Na svahu tomto byly vinice a zelinářské zahrady, kterých by dnes nikdo nepoznal. Povrch země jest všemi směry potrhán a na četných místech utvořily se značné pahrbky, jinde opět dolíky. Několik parcel vinic s mnoha starými třešňovými a meruňkovými stromy z povrchu úplně zmizelo a na jejich místa posunuly se vrstvy země z hořejší části svahu. Poškozeno jest 14 chudých obchodníků se zeleninou, jimž značné vinice a zahrady byly jedinou výživou. Někteří z nich pozbyli katastrofou touto veškerý svůj majetek.

(Národní listy 2. 8. 1900, č. 211, str. 3)

Feuilleton⁶⁶. Na den sv. Vavřince. Napsal V. Řh. 30 stupňů Celsia ve stínu. Obloha modrá, bílá téměř žárem tetelí se nad plochými komíny, z nichž stékají černé šmouhy na špinavé zdi, mezi žloutnoucí zkroucené větévky akátů, ploužících se po tmavočervených, maltou postříkaných prejzech⁶⁷. Chumáčky holubů kymácejí se v rozžhavených vrstvách vzduchových, prchajíce před rudým cárem, jímž neviditelný holubář mává nad obrubou křidlicové střechy, na níž roztažen v klidu odpočívá kominík. Oknem řine se mi do kanceláře horká láva, šílené masařky zunčí⁶⁸ narážejíce na okno, droboulinký prach usazuje se na aktech, na šatech, proniká do plic a ničí ve spolku s únavným vedrem poslední jiskřičku pracovní energie. Občas otevřou se dveře a příbuzný nešťastník, odsouzený rovněž k udržování úředního stroje po dobu, kdy šťastnější soudruzi baví se venku zasíláním pohlednic, na nichž modré alpy, nádherné restauranty, široké prospekty moře, rozmnožují muka Tantalova nebohých zajatců, dojde si pro nějaký „numerus exhibiti“ – a  zase ticho. Právě dnes cítím to dvojnásob – je nedaleko do svatého Vavřince, den to, kdy moji známí tam dole na Slovácku chystají se k „zavírání hory“. Nemohu dnes psát. Vyplním ty dvě nudné, nekonečné hodiny do oběda vzpomínkami na tento den minulého roku, jenž mne zanesl do Bzence v jižní Moravě, do země vína a zeleniny.

Vylezl jsem na malinké stanici severní dráhy, jež tisíce a tisíce cizinců chrlí z Vídně do ciziny, žárlivě je střehouc, aby neuvázli někde v rozkošném moravském kraji. Dá-li se přece některý svésti, octne se najednou z pohodlných dopravních prostředků v nejprimitivnějších poměrech, v starobylých vagonech pochybné kvality, ne-li dokonce v nějaké rozhárané bryčce dobře naloženého povozníka, který se nad ním smiloval. Šťastně jsme ještě unikli s přítelem této horší eventualitě, vlezli do vypražené dřevěné boudy, jejíž povlaky horkem praskající, vyznačovaly naši přihrádku za „lepší“ třídu, počkali odevzdaně, až byl průvodčí vlaku se svým mázem hotov a jeli jsme.

Ploužili jsme se rozkošným krajem, drobnými lány, zahrádkami bez plotů, nekonečnou zelení, v níž modraly se kadeřavé hlávky, bělel se kopr, žloutly lusky a po hnědé zemi, mezi schnoucím listím, do hněda se zardívaly tučné dýně. Trvá to malou věčnost, než se vlak vymotá z toho zahradního moře, jež jakoby zalévalo i koleje, ovíjejíc kola vlaku svými šlahouny a přistane konečně před pěknou hromádkou domků, které se tulí kolem podivného, jako z lepenky vystříhaného hradu pod malým návrším, na němž se bělá a červená ze zelené pěny vinic malinký kostelíček.

Nedivte se, prosím, že zde nad kancelářským stolkem vzpomínám na tu celkem prozaickou cestu v nadšení. Ale i bez takového umělého zvýšení fantazie, jaké působí kancelářský prach, ujišťuji vás, že vás může poloha toho malého rozkošného hnízda nadchnouti. Nejsou to alpští velikáni, ani poetická jezera co vás zde vábí, ani italské roviny to nejsou – jest to snad to víno, ty mírné, drolivé pahorky, pokryté měkkou, kučeravou zelení, prokvetalou červenými šátky žen a bílými vyšívanými košilemi mužů, jež působí na Slovácku tím svěžím milým dojmem, jemuž se neubráníte, když navštívíte požehnaný ten kraj. Bohužel, mizí už rozkošné to panorama, jímž kdysi slynul slovácký kraj, vinice hynou nedostatkem pracovníků a nemocemi révy a z bývalých velikých vinic zbývají jen malé ostrůvky, z nichž Bzenec patří ještě k nejzachovalejším. Panství zachovává ještě veliké vinice burgundské révy, z níž vyrábí champaňské, které pak pod různými drahými, cizokrajnými značkami putuje do ciziny a občanstvo samo nevzdává se naděje, že nadejde vinicím na Slovácku ještě jednou lepší doba, pěstuje vzácnou révu a udržuje staré zvyky, jimiž dříve se provozovalo právo na viničných horách.

Dozvěděli jsme se o tom náhodou v panském sklepě. Když jsme skončili své objednávky, prohlédli široké sklepy, v nichž ve vlahém přítmí zraje tisíce lahví champaňského, usedli jsme v chladném předsklepí, kde veselé Slovačky primitivními stroji zátkují láhve a bavili se při bledém, tiše šumícím moku, nářky na úpadek vinařství, mizení národních krojů atd. jak to bývá. A tu dověděli jsme se o starém bzeneckém zvyku „zavírání hory“. Bylo právě k páté hodině, odkudsi zazněly první rány hmoždířů, nedalo nám to, přešli jsme přes prázdné náměstí, na němž se před židovskými krámy popelilo několik dětí a stoupali po úzké zaprášené cestě do chladné, sluncem zalité „hory“.

Neznám rozkošnější cesty, než vzrostlou vinici. Noříte se jak do měkkých, šplounavých vln, cítíte kořenitou, zelenou vůni révy, pod nohami měkce povoluje sypká, drolivá opuka, pod tmavozelenými, křehkými lupeny hnízdí chumáčky zelených, fialově nadýchnutých hrozínků s tuhými stěsnanými zrny, broučci, pavoučci, žlutí motýlci kmitají se kolem vás, jak stoupáte vzhůru, až na suchý palouček kolem nově natřeného kostelíčka, u něhož zroubeno několik hrubých stolů a lavic, malá kazatelnička a vzadu jakoby sklípek, v němž tají se objemné soudky. Na lavičkách sedí teprve několik sousedů na plném slunečním žáru, u kostelíka ve stínu krčí se muzikanti v otřelých vojenských čepicích, s vyleštěnými žlutými plechy a na pokraji svahu, odkud nejlépe viděti do rozkošného slováckého kraje, usídlil se, uprostřed maje obrovský máz, malý hlouček studentů.

Jak jest krásné to Slovácko, jež se tu prostírá před vámi od širokých, masivních věží ve Veselí, tratících se v modravé mlze na jih, až po „svatého Antonínka“, jehož kaplička rýsuje se vám vlevo na obzoru! Nemohu se nikdy dosti nadívati do toho požehnaného kraje, na ty drobné vesničky, rozsypané mezi roztroušeným stromovím, mezi olšovím na břehu říček, mezi štíhlými topoly a rozlehlými švestkovými sady.

Zatím dostavilo se již více hostí, mladý student gymnasista připojil se mně a jmenuje mi vesničky, říčky, hory a jest znáti, jak má to své Slovácko rád. Jeho otec mezi tím vykládá mi o židech v Bzenci, o volbách, o bzeneckém duchovním správci atd., přičemž jako mimochodem podotýká, že svého synka, onoho gymnasistu, posílá do německého gymnasia. K němu druží se ještě jiný občan, který ví ještě smutnější příklady ze společenského života svého malého městečka, takže za nedlouho znáte nejčernější zločiny celé té honorace, která zatím, stařičkého arcikněze majíc v čele, rozsedla se po lavicích jí vyhrazených a zahájila při ryčné hudbě slavnost.

Nepletli jsme se mezi ně, usadili jsme se po příkladu jiných do suché trávy, zásobili se znamenitým, kalně červeným vínem, dobrými párky a přihlíželi k zimničné činnosti obecního policajta, jenž v parádní uniformě pobíhal kolem tří hmoždířů, žárlivě hlídaje vozík s prachem a rekvizitami před houfem čiperných kluků. Rány hlučně zaznívaly, sklenice zvonily, řev mládeže za kostelíkem rozléhal se mezi révovím, studenti zpívali – ach, jak bylo veselo tam na tom sluncem zalitém kopečku, jehož sálavé, bělo-zelené kontury, tetelící se ve žhavém slunci nad třaslavými, červenými střechami Bzence, ruší nyní můj ospalý klid, vznášejíce se jako přelud nad mým psacím stolkem z kupy uprášených akt. Trávili jsme tak spokojeně čas až do večera, kdy slunce se naklánělo hluboko za kostelík, světlé šaty dam počaly jasněji vystupovati v modrém vzduchu, nálada dostupovala vrcholu nadšení a hudba, zmořená vedrem, vydávala již podivné, málo melodické zvuky. Nevšimli jsme si ani, že již delší čas stůl honorací věnuje nám svoji pozornost. Byli tam všichni příliš známí mezi sebou, než aby návštěva dvou cizích lidí nebudila pozornost. Dostali jsme pozvání, přisednout k čestnému stolu, kde jsme našli dřívější oponenty vládnoucí strany v dokonalé shodě i se starostou, i s duchovním správcem, i s celou městskou radou. Na stole na talířkách, ověnčených kytičkami, ležely malé, již do modra nalité hrozníčky, mezi nimi mohutné kytice, zarosené sklenky a kolem veselé, upřímné tváře, jež nám se srdečným pozdravem hleděly vstříc. Všichni se nás vyptávali na Prahu, na Čechy, pak, když se již zšeřilo, nastaly přípitky, mluveny ohnivé řeči, až náhle zasvítily mezi révovím helmice, zabělaly se režné haleny a náčelník hasičů se svými věrnými hlásil se starostovi.

Slunce zatím zapadlo. Ohromné požáry protínaly bělavé nebe a vrhaly jasné přísvity na pláň pod našimi nohami. Temno vystupovalo jako kouř ze zelených úponků, z nichž vysvítaly špice bílých tyčí. Bílá mračna jako roztrhané plátno visela nad obzorem a malinké vísky rozsypávaly hrstky světel po kraji, tiché a nehybné, jež vyskakují z temných chumáčků střech a stromoví jak oči vyhlížejících podzemních skřítků. Zaplály smolné pochodně, praskaly mezi révovím, syčely a prýskaly, barevné lampiony tichým zářivým světlem plynuly v nočním vzduchu, průvod řadil se na hluboké, vymleté cestě, hudebníci spustili veselý pochod a se smíchem řítíme se výmoly a strašidelnými stíny vinných tyčí k městečku. Hora jest zavřena. Réva odevzdána sama sobě, jen osamělý hlídač smí se procházeti po zelených úbočích, na nichž těžké hrozny dozrávají sladkou opojivou šťávou.

Zástup lidí roste, hudba vyhrává po náměstí, lampiony dohořívají, starosta ukončuje slavnost srdečnou řečí a zve honoraci k slavnostnímu pohoštění na radnici. Hrneme se do široké síně, prohlížíme obrazy starého Bzence, zatímco policajt s jinými ještě služebnými duchy chystá hostinu.

A byla hostina slavná, pro celou městskou radu i pro zvané hosty. Starosta předsedal ve svém vyvýšeném křesle, staré zvyky byly vychvalovány, znamenití muži bzenečtí oslavováni, zatímco mládež u svého stolu horlivě se bavila, hudebníci chystali nějaký ten tuš a lid zdola zvědavě nakukoval do síně. Dobře nám tam bylo v té útulné radní síni, ale našeho pobytu bylo už na mále. Bylo už k půlnoci, když před radnicí zastavil náš vůz, jeda k nádraží. Večeře už skončena, po sále se objevily malé stolky a na nich nezbytné taroky, rozloučili jsme se a provázeni srdečným zvaním, sešli. Za chvíli mizel nám v hluboké tmě Bzenec z očí. Žhavá cigára soudruhů připomínala mi znovu fantastický ten rej lampionů tam nahoře u kostelíčka, který jsem jen tušil ve tmě nad sebou.

Nikdy jsem tak srdečně nelitoval starých, mizejících zvyků, jako tenkráte. To vše jest již jen uměle obnovené, horního práva už se nikdo nebojí, celá ta poesie starobylosti jest již hodně vyčpělá a přece, jak silným dojmem to působí na cit! Jest však cit jedině oprávněným měřítkem pro zachování starých obyčejů? Máme právo posuzovat a cenit staré zvyky dle toho, jak lahodí našemu krasocitu? Trochu těžké myšlenky na rozkošnou noční jízdu spícím krajem. Raději oddat se příjemným dozvukům denních dojmů, ať do libosti víří hlavou. Za nedlouho beztoho zase celá ta prosa, špinavé nádraží, němečtí sklepníci, rozviklané vagony atd., přepadne vás a vyruší ze snění.

Nedivte se, že Slováci sami rádi utíkají před tou prosou, která se jim roztahuje v jejich kraji, do pohádkové říše svých starých obyčejů, že hledí je oživovati a uchovávati, třeba by právě neodpovídaly novým národohospodářským programům. Kéž by však právě s takovou pílí, s kterou si hledí uchovávati pro radost staré zvyky, hleděli vytěžiti, co jest dobrého pro sebe z moderního pokroku, z onoho prosaického světa, jemuž již starý patriarchální život podléhá.

(Národní listy 11. 8. 1900, č. 220, str. 1)

Zde! Z Brna, 26. října (Zvl. tel. „Nár. Listů“). „Lidovým Novinám“ telegrafují z Uherského Ostrohu: Záložník Holub ze Bzence byl při kontrolním shromáždění zatčen, poněvadž se nehlásil německým slůvkem „hier“. Bude prý postaven před vojenský soud.

(Národní listy 27. 10. 1900, č. 297, str. 2)

Zde! Ze Bzence oznamují: Jak známo, byl zdejší velkoobchodník pan Robert Kolúch při kontrolním shromáždění, dne 26. října v Uh. Ostroze konaném zatčen proto, že se nehlásil ani „hier“ ani „zde“ a ponechán ve vazbě u okr. soudu v Uher. Ostrohu až do 6. t. m., tedy 11 dní. Dne 6. listopadu ráno dostavil se četník a p. Kolúcha s nasazeným bodákem odvedl do vězení zeměbraneckých kasáren v Kroměříži, odkud týž den o ½ 12 hod. v noci dopraven byl ve vojenské uniformě v průvodu vojenské hlídky do Vídně k vojenskému soudu. Podotknouti sluší, že p. Kolúch vůbec „nenarukoval“, vojenské uniformy na sobě nikdy neměl a vojenské disciplíny rovněž nezná, dále jedenáctkráte kontrolnímu shromáždění byl přítomen a nikdy nebyl vyzván, aby se hlásil „hier“, až letos naposledy.

Rovněž zatčen byl při kontrolním shromáždění v Uh. Ostrohu dne 27. října knížecí hajný z Hluku pan Pantůček, otec rodiny a ponechán ve vazbě u c. k. okres. soudu v Uh. Ostrohu až do 7. t. m. Dne 7. t. m. dopraven byl četníkem do Kroměříže.

(Národní listy 13. 11. 1900, č. 314, str. 2, 3)

Úmrtí. Minulý čtvrtek zemřel v Bzenci na Moravě pan Antonín Šašina, c. k. technický finanční kontrolor, po krátké nemoci ve 44 roce věku svého. Tělesné jeho ostatky, převezené do Nového Bydžova, byly včera na tamějším hřbitově pochovány.

(Národní listy 11. 12. 1900, č. 342, str. 4)