Přepis článku publikovaného v roce 1987 v „Kapitolách z dějin města Bzence“.

Politický a hospodářský vývoj Bzence po roce 1945

Ivan Štarha

V prvních dnech po osvobození Bzence převzal správu města revoluční národní výbor, jehož předsedou se na ustavující schůzi 21. dubna 1945 stal František Souček. O bezpečnost a pořádek ve městě se staraly hlídky utvořené revolučním národním výborem z řad místních vojenských gážistů a občanů ve spolupráci s rumunským polním četnictvem. Hned v prvních dnech byli zajištěni Němci, pokud neuprchli s ustupující armádou, zrádci a kolaboranti. Ve městě byl pro ně upraven internační tábor a průběžně se prováděl soupis jejich majetku. V kasárnách se ubytovala sovětská vojenská jednotka, která převzala v oblasti Bzence výstavbu mostů.

Od dnů bezprostředních bojů o město bylo obyvatelstvo bez elektrického proudu, nemělo žádné telefonické ani vlakové spojení. Jen několik občanů mohlo sledovat rozhlasové zprávy prostřednictvím bateriových přijímačů. Teprve od nich získávali informace o současné vojenské i politické situaci ostatní.

Nově utvořený revoluční místní národní výbor vzal na sebe veškeré zásobování obyvatel města. Samostatně zajistil vydání potravinových lístků, na něž se vydávalo zboží ze zásob, které byly po ruce. Národní výbor měl ulehčenu práci tím, že značný počet osob se zcela nebo zčásti vzdal stanovených přídělů, aby tak mohlo být zajištěno zásobování těch nejpotřebnějších. Revoluční národní výbor také zajistil zásoby cukru v cukrovaru a později je předal ONV.

Během bojů zničili Němci všechny mosty na Syrovínce kromě mostu na okresní silnici do Těmic. Jedním z prvých úkolů revolučního národního výboru bylo proto zajistit ve spolupráci občanů s osvobozeneckými vojsky stavbu náhradních mostů. Vlastními silami byl postaven most v Nádražní ulici, sovětská vojenská jednotka postavila most ve Vracovské ulici. Ve spolupráci této jednotky s občany ze širokého okolí byl v několika dnech postaven náhradní most na přejezdu vlárské dráhy s tratí severní dráhy. Poněvadž byl zničen také železniční most na lokálce do Moravského Písku a všechny železniční stroje a vozy byly odvlečeny, postavili sami železničáři přejezd pro lokálku a tak malým strojem cukrovaru zajišťovali provoz ze Bzence přes Moravský Písek a Staré Město až k Napajedlům. Od 2. května se také jezdilo podle prozatímního jízdního řádu z Břeclavi po zničený vlárský most a zpět.[1] Ještě v průběhu května postavila operativní skupina železniční brigády rumunské armády pod velením plukovníka Panaitescu Traian tři železniční mosty a opravila trať mezi Veselím a Bzencem. Již mezi 28. – 30. dubnem obnovili Rumuni také telegrafní a telefonní spojení na trati mezi Bzencem a Kyjovem.[2]

Pro pokročilou roční dobu začaly brzy po osvobození i intenzívní práce na zelinářských polích a ve vinohradech. A právě tato snaha o rychlé obdělání půdy měla pro mnohé Bzenčany tragické následky. Němci totiž ve vinohradech zaminovali všechny trati, které byly z dosahu palby jejich zbraní. A tak přes zákaz vstupu do prokazatelně zaminovaných polí docházelo téměř každodenně k těžkým úrazům. Rumunské jednotky zřídily polní lazaret ve Fürstově domě na Horním náměstí, z něhož byly těžké případy v prvních dnech odváženy na Slovensko, neboť okresní město s nemocnicí bylo osvobozeno později. Přesto 11 místních občanů svým zraněním podlehlo.

Revoluční národní výbor byl v Bzenci nahrazen prvním voleným místním národním výborem 10. června 1945. Ten záhy po svém ustavení připravil program rozvoje a budování města, jehož některé body byly již během roku 1945 skutečně realizovány. Na prvním místě požadoval místní národní výbor získání dalšího průmyslu a obchodu do města, především další rozvoj konzerváren, zřízení průmyslu gumárenského s elektrárnou, dále zřízení jiného průmyslu s celoročním provozem v objektech cukrovaru, řádné vybudování dolu Littner na lignit Státní báňskou správou, dokončení dvou domů pro vojenské gážisty, které byly rozestavěny za okupace a vybudování všech zničených mostů na silnicích. Už v letních měsících se prováděly čerpací zkoušky na vodu pro městský vodovod z jímacích studní na katastru obce v blízkosti tehdejší železniční stanice Lidéřovice (Bzenec-Přívoz). Město také předložilo požadavek na rozšíření rolnicko-vinařské školy o školu konzervárenskou. Zásadní význam mělo přepracování regulačního plánu města. V trati „Stolářky‘’ měl být vybudován velký rybník o rozloze asi 43 ha, který by zlepšil klimatické podmínky města i okolí a umožnil rozvoj rybničního hospodářství. Rozšířena měla být také autobusová doprava. Ve spolupráci s obnoveným okrašlovacím spolkem pečoval národní výbor též o dokončení kanalizace a o úpravu vzhledu města.

Na kulturním úseku počítal program s vybudováním kulturního domu a ještě v roce 1945 byla městská knihovna z nevyhovujících místností, do nichž byla přestěhována za okupace, vrácena do původního objektu. Konečně zajistil národní výbor exhumaci obětí války z provizorního hřbitova u kostela a jejich pohřbení na čestném místě na hřbitově.[3]

Přes zemědělský a živnostenský charakter města zvítězila ve všeobecných volbách v Bzenci v roce 1946 Komunistická strana Československa, která si získala sympatie občanstva především svým důsledným bojem proti okupantům i jasně koncipovaným poválečným programem. Voleb se ve městě zúčastnilo 3 128 voličů, kteří odevzdali 973 hlasů pro KSČ, 837 hlasů pro Čs. stranu národně socialistickou, 803 pro Čs. stranu lidovou a 507 pro Čs. sociální demokracii. Jen 8 hlasovacích lístků bylo prázdných.[4] Podle těchto volebních výsledků se upravilo i zastoupení politických stran v místním národním výboru.

Poválečný vývoj v Bzenci, podobně jako v celé republice, byl výrazně ovlivněn únorovými událostmi roku 1948, které přinesly novou orientaci politického i hospodářského života ve městě. Odpoledne 21. února se ve městě ustavil místní akční výbor Národní fronty, který zreorganizoval místní národní výbor a tak přistoupil k očistě dalších složek a organizací ve městě. Funkcí předsedy MNV převzal po Aloisi Dostálkovi, který zastupoval v MNV před Únorem stranu národně socialistickou, komunista Petr Pospěch. V nově reorganizovaném národním výboru zůstali 3 zástupci strany lidové, 1 národní socialista a 2 bezpartijní, ostatní byli vesměs členy KSČ, která se tak stala i z tohoto hlediska vedoucí silou ve městě. Podporu nové vládě Klementa Gottwalda a vedoucí úloze komunistické strany vyjádřili bzenečtí občané v květnových volbách, v nichž odevzdali 2 363 hlasů pro kandidáty Národní fronty. Jen 285 hlasovacích lístků bylo bílých, 108 pak neplatných. Dne 23. listopadu 1948 jmenoval pak místní národní výbor čestným občanem města Bzence nového prezidenta republiky Klementa Gottwalda.

Ke změně v čele správy města došlo v červnu 1950, kdy byl novým předsedou MNV zvolen ředitel národní školy dívčí Oldřich Kučera. Národní výbor se v této době dělil na 9 referátů – pro vnitřní správu a bezpečnost, v jehož čele stál sám předseda MNV, referáty plánování, finanční, pro školství, osvětu a tělovýchovu, sociálně zdravotní, zemědělský, hospodářský a technický. S národním výborem úzce spolupracovala 28. března 1950 ustavená Rada žen.

K další reorganizaci místního národního výboru, který se podobně jako národní výbory dalších střediskových obcí stal v roce 1950 matričním úřadem pro obvod bývalé bzenecké farnosti, došlo 11. listopadu 1952. Tehdy stanul v čele města zaměstnanec Energetických závodů v Bzenci Josef Hartman, který byl v lednu 1954 vystřídán Janem Novákem. Toho v čele města potvrdily i květnové volby v roce 1954, volby v roce 1957 a v roce 1960.

V letech 1949 – 1960 náležel Bzenec k nově ustavenému správnímu okresu Veselí nad Moravou, v roce 1960 přešel k okresu Hodonín. V tomto roce zřídil MNV 9 komisí: zemědělskou, finanční, pro výstavbu města a stavbu kulturního domu, pro školství, kulturu a tělovýchovu, pro místní hospodářství a průmysl, plánovací, sociálně zdravotní, veřejného pořádku a pro obchod. Plénum MNV mělo 35 členů, rada byla devítičlenná. V roce 1964 byl v Bzenci obnoven statut města zřízením městského národního výboru, do něhož bylo po volbách 14. června zvoleno 37 poslanců, předsedou MěstNV se stal Pavel Němeček, počet komisí se nezměnil, jejich náplň však byla částečně obměněna. Rada MěstNV měla 11 členů. K menším změnám ve složení národního výboru došlo doplňovacími volbami v rámci probíhající konsolidace v roce 1970.

Léta 1968 – 1969 se dotkla i života v Bzenci. Po vstupu vojsk Varšavské smlouvy se ve městě objevila hanlivá hesla a byly odstraňovány orientační tabule, brzy se však podařilo situaci konsolidovat. Proto ani změny ve vedení města v roce 1970 neměly závažnější charakter.[5] Předsedou zůstal Pavel Němeček, místopředsedou byl zvolen ředitel bzeneckého závodu Slováckých konzerváren Jiří Ondráček a tajemníkem Karel Jelínek. Současně bylo zvoleno 6 stálých komisí a některé komise pomocné. Ke stálým náležely komise finančně plánovací, výstavby a životního prostředí, místního hospodářství, obchodu a cestovního ruchu, rozdělená do dvou úseků, pro školství a kulturu, sociálně zdravotní a pro ochranu veřejného pořádku. K nim náležel i místní výbor lidové kontroly. Mezi pomocné komise se počítala komise pro životní prostředí, komise zemědělská, sbor pro občanské záležitosti a spotřebitelská rada. V obvodu města bylo dále zvoleno 5 občanských výborů.

Ve volbách 22. – 23. října 1976 bylo město rozděleno na 40 obvodů, v nichž bylo voleno po jednom poslanci do MěstNV. V čele národního výboru stanul po těchto volbách Alois Skácel, místopředsedou byla zvolena Františka Potáčková, tajemníkem zůstal Karel Jelínek. K drobným změnám došlo ve skladbě komisí. Byly zvoleny komise finanční, výstavby a cestovního ruchu, komise zemědělská, kultury a školství, sociální a zdravotní, pro ochranu veřejného pořádku, pro mládež a tělovýchovu a výbor lidové kontroly. Mezi poslanci MěstNV bylo 25 dělníků a družstevních rolníků, 9 techniků a 6 ostatních profesí, 11 poslanců bylo mladších 35 let, 26 do 50 let a 3 do 60 let. Členů KSČ bylo do pléna MěstNV zvoleno 22, bezpartijních 14, 3 členové Čs. strany lidové a 1 člen Čs. strany socialistické. K bzeneckému matričnímu obvodu náležely vedle Bzence Těmice, Domanín, Syrovín a Žeravice.

Po volbách v červnu 1981 byl zvolen předsedou MěstNV Jaroslav Vaculík, místopředsedou Karel Jelínek, tajemnicí Eva Nevřivá. Rada včetně předsedy měla nadále 11 členů. Skladba komisí se změnila jen nepatrně. Z 55 poslanců bylo 32 členů KSČ, 4 Čs. strany lidové, 1 Čs. strany socialistické a 18 bezpartijních, z toho 27 z řad dělníků, 15 z řad inteligence, 6 členů JZD a 7 ostatních, tj. 35 mužů a 20 žen, mladých do 35 let bylo 22. Na pomoc národnímu výboru bylo opět zvoleno 5 občanských výborů. V roce 1984 se městský národní výbor stal stavebním úřadem pro Bzenec, Moravský Písek, Těmice, Domanín, Syrovín a Žeravice. Šlo o další krok v rozšiřování pravomoci střediskových národních výborů a přibližování vybraných agend státní správy občanstvu. V posledních volbách do národních výborů v roce 1986 byl v Bzenci zvolen předsedou MěstNV inž. arch. Ivan Černý, místopředsedou Jaroslav Čihák, tajemnicí zůstala Eva Nevřivá.

Vedoucí síla společnosti – Komunistická strana Československa – měla nyní ve městě dvě základní organizace. Předsedou městského výboru byl Richard Dobřický, předsedou městského výboru Národní fronty inž. Jiří Černý.[6]

Stejně jako se od roku 1945 podstatně změnil život Bzenčanů, měnil se výrazně i vzhled města, i když i v tomto případě šlo o proces poměrně dlouhodobý. Bezprostředně po válce se jednalo především o obnovu válkou poškozených domů a objektů. Požárem 23. dubna 1945 byl značně poškozen také bzenecký cukrovar. V dalších letech se budování a přestavba města rozbíhaly dosti zvolna, přesto bylo za patnáct let od osvobození, do roku 1960, postaveno ve městě 112 nových bytů, zbudovány dlážděné chodníky, vydlážděno a vkusně upraveno náměstí, upraveny parky, rozšířen místní rozhlas, nákladem několika miliónů korun byl v padesátých letech vybudován nový městský vodovod. Na akce z období první republiky navázala regulace Syrovínky a potoka Svodnice, pro protipožární potřeby byla v Barácích zbudována vodní nádrž. Po velkých povodních v červnu a počátkem července 1953 muselo město rekonstruovat městskou kanalizaci, několik let trvala přestavba městského koupaliště.

Jednou z největších poválečných stavebních akcí byla výstavba moderního kulturního domu, o níž se jednalo již od roku 1945. Tehdy byl ustaven Spolek pro postavení kulturního domu v Bzenci, jehož stanovy byly schváleny 17. listopadu 1945 a jehož prvním předsedou se stal tajemník MNV Antonín Válka.[7] Tento spolek však stavbu neuskutečnil a k dalšímu jednání došlo až o celých deset let později. V roce 1955 uvažovalo město o dvou alternativách – koupi židovské synagogy a její adaptaci na kulturní dům, nebo o přístavbě dosavadního Lidového domu. V první fázi vyhrál návrh na přebudování synagogy, která byla skutečně zakoupena za 20 000 Kčs. Až po zastřešení v roce 1957 bylo však zjištěno, že by přebudování templu v důstojný kulturní stánek bylo velmi nákladné a technicky složité. Po delším jednání přišlo tedy konečné rozhodnutí: synagogu zbourat a cihly, případně i jiný materiál použít k přestavbě Lidového domu v moderní kulturní dům. Šlo vlastně o novostavbu v Bzinské ulici v zahradě Lidového domu, na který novostavba navázala. Stavba, budovaná v akci Z, byla dokončena v roce 1966 a město Bzenec tak dostalo moderní kulturní stánek, který mu mohla závidět i mnohá větší města.[8] Do užívání byl nový bzenecký kulturní dům slavnostně předán 18. června 1966.

V roce 1962 zahájila Jednota stavbu obchodního domu v místech bývalého hotelu Löwy a obchodu se železem Emila Reicha na náměstí, v roce 1964 byla zahájena výstavba nové prodejny potravin v Olšovci. Rozšiřování počtu televizních přijímačů v bzeneckých domácnostech si vyžádalo stavbu retranslační stanice v Kněžích horách nad městem. V téže trati byl v roce 1970 postaven nový vodojem. Koncem šedesátých let vzrostla i bytová výstavba, organizovaná mimo jiné i nově ustavenými stavebními bytovými družstvy. V roce 1968 dokončilo stavební bytové družstvo dvanáctibytový dům u kostela, v roce 1970 zahájilo stavbu obytného domu o 24 bytech v Novosadech. V téže době zahájil národní výbor I. etapu přístavby své správní budovy. Byl též opraven kostel, na jehož věži byly instalovány nové elektrické hodiny.[9]

Od počátku sedmdesátých let výrazně stoupla ve městě průmyslová výstavba. Většina bzeneckých průmyslových podniků budovala nové provozní haly i další objekty, výrazně vzrostla i výstavba provozních objektů JZD. To mělo přirozeně vliv i na další růst města a budování dalších všeužitečných zařízení. Již v roce 1972 byla zahájena příprava výstavby v trati Novosady u sokolovny, kde mělo být postaveno 102 nových bytových jednotek. Do roku 1976 stála na svahu za sokolovnou nová vilová čtvrt: moderní domky s velkými zahradami až k říčce Syrovínce vyrostly v Olšovské ulici. Zvýšená péče se věnovala městské zeleni.

V roce 1984 byly potom úředně pojmenovány nové ulice, postupně vyrostlé za sokolovnou a při silnici k Těmicím. Při silnici to byla ulice Těmická, nad ní Slunečná a Na vyhlídce, Nad sokolovnou, Sokolská a Pod vinohrady. V roce 1982 nechalo město na rohu náměstí u kostela zbourat domy č. 78 a 1119, na jejichž místě byla v následujících letech zahájena výstavba domu s pečovatelskou službou.

Když v roce 1985 hodnotil bzenecký kronikář Antonín Pres období uplynulých 40 let, mohl konstatovat, že v Bzenci bylo za toto období zbudováno 868 nových bytových jednotek, tedy 57,4 % všech bytů. Všechny nové byty byly I. kategorie, téměř 150 bylo pětipokojových. Mezi nově postavenými byty bylo 572 soukromých bytů a 35 činžovních domů, z toho 25 státních a 10 družstevních. Z všeobecně prospěšných staveb byl přebudován silniční průtah městem, zbudován vodovod, kanalizace, rekonstruováno veřejné osvětlení, kabelizována elektrorozvodná síť a z části i síť telefonní. Významným mezníkem bylo dokončení I. etapy plynofikace zavedením plynu do všech průmyslových závodů města.[10] Přes dokončení celé řady významných veřejných staveb se objevovaly i některé problémy. Jedním z nich byl nedostatek vody, objevivší se počátkem osmdesátých let, zvláště ve čtvrti Babí, který bude vyřešen rozšířením vodovodu Bzenec-Hodonín.

Do plánu na léta 1986-1990 byla zařazena na prvním místě další plynofikace, dále výstavba nové dílny, autodílny, vrátnice a rekonstrukce starého závodu Desty, rekonstrukce správní budovy Řempa, další výstavba Moravských vinařských závodů, výrobní hala, ubytovna a velkosklady Slováckých konzerváren, dále vlečka do závodu Osevy, čistička a úpravna vody, 12 komunálních bytů, 42 stabilizačních bytů pro podniky a 70 rodinných domků, dostavba domu pečovatelské služby, dostavba expres bazénu UNICO, výstavba lesnického odborného učiliště, rekonstrukce památkově chráněného domu čp. 31 pro městskou knihovnu a síň tradic, rekonstrukce domu čp. 77 pro dům služeb, výstavba samoobsluhy na bývalém Templu a další akce.[11]

Zásadní změny přinesl do vývoje bzeneckého průmyslu i zemědělství Únor 1948. Jediný větší průmyslový podnik, cukrovar v Bzenci-Písku, zahájil poválečnou kampaň v roce 1947, v příští sezóně na podzim 1948 však v něm došlo k těžké technické závadě, která nedovolila ani dokončit kampaň. Poněvadž náklady na modernizaci závodu se zdály být příliš vysoké, bylo po delším jednání rozhodnuto vyřadit cukrovar z provozu, přikročit k demontáži strojního zařízení a použít budov pro jiné účely. Již v roce 1949 byla část budov, vlečka a některé stavební pozemky předány Frutě. 31. července 1950 byla demontáž zařízení dokončena a objekty bývalého cukrovaru převzal jako sklady n. p. Dehtochema, který zde měl původně zařídit výrobu hadrové a kryté lepenky. Od 1. dubna 1951 v nich pak zřídil národní podnik Obnova Gottwaldov provozy na generální opravy obuvnických strojů a kotlů, sklady veškerého materiálu a strojů a od roku 1955 i generální opravy dieselmotorů. Zaměstnání zde nacházelo 180 pracovníků. Rudý říjen, n. p., Gottwaldov používal část objektů na uskladnění ojetých pneumatik, z nichž část v místě zpracovával na vložky, používané pro částečné opravy pneumatik.

Dnem 1. července 1955 omezila Obnova Gottwaldov svou činnost v budovách cukrovaru jen na výrobu technické pryže a opravy gumové obuvi. V dalších objektech měla sklady Krajská zásobovací základna místního hospodářství Gottwaldov a Krajský kovopodnik Jarošov zde prováděl opravy obuvnických strojů, parních kotlů, dieselmotorů a strojů na protektorování pneumatik. Pro tuto výrobu postavil novou halu. Poněvadž poptávka po zmíněných strojích s rozvojem motorismu vzrůstala, vyvinul podnik snahu nejen o jejich opravy, ale také o výrobu nového modernějšího stroje. Tak byl ve vývojovém středisku v Malenovicích vyvinut nový protektorovací lis, který začal bzenecký závod vyrábět. K sériové výrobě došlo v roce 1958 a během několika následujících let si tyto nové stroje značky Ideal našly cestu do všech socialistických i do některých kapitalistických států. Poněvadž prostory starého cukrovaru již této výrobě nevyhovovaly, byly přistavěny tři nové haly. Od roku 1957 vyráběl bzenecký Kovopodnik také zařízení na mechanizaci zemědělství, krmné a hnojné drážky.

Poněvadž bzenecký závod byl hlavním závodem Kovopodniku, jednalo se v roce 1955 o umístění podnikového ředitelství v Bzenci-Kolonii, jednání však bylo neúspěšné. Stejně nepříznivě dopadlo i obsáhlé jednání o přeložení podnikového ředitelství Slovácké Fruty z Uherského Hradiště do Bzence, probíhající v letech 1954 a 1955.

Dnem 1. července 1960 převzal veškerou výrobu v provozech bývalého cukrovaru i v nově zbudovaných halách Okresní průmyslový podnik Hodonín se sídlem v Moravském Písku. Podnik vznikl sloučením provozoven bývalých krajských komunálních podniků Kovoslužby, Kovopodniku, Dřevopodniku, Obnovy a Textilní výroby v okrese Hodonín a věnoval se výrobě strojů pro podniky místního hospodářství, údržbě a službám obyvatelstvu na úseku kovovýroby a dřevovýroby, opravám kožené a gumové obuvi a zakázkové výrobě prádla.[12] Hlavním výrobním artiklem byly v bzeneckém závodě zmíněné lisy Ideal. Vyráběl a opravoval i další stroje, kotle, dieselmotory a zavedl opravu gumové obuvi. Od roku 1961 měl vlastní výzkumné a vývojové středisko. V roce 1963 vystavoval na veletrhu v Poznani protektorovací lis Ideal 800 na osobní vozy a Ideal 1120 na nákladní vozy, o rok později na veletrhu v Záhřebu rovněž lis I 800 a uzavřel zde dohodu o vybavení dvou závodů v Jugoslávii lisy I 800, I 948, I 1120 a I 1280, které nově zavedl do výroby v roce 1963. Zájem o všechny tyto lisy a s nimi související drásací, navalovací a stříkací stroje byl i v Maďarsku a v NDR.

V roce 1963 byl v závodě vyroben též prototyp lisu Baby na skútry a připravoval se prototyp obřího lisu na pneumatiky 17 x 32, o průměru do 180 cm. Byl určen především pro pneumatiky na sovětské těžkotonážní vozy o nosnosti 25 tun, které pracovaly v našich uhelných dolech. Montáž tohoto lisu byla ukončena v srpnu 1964, o měsíc dříve, než stanovil termín. Na V. mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně měl dobrý ohlas i další výrobek závodu – posuvné žlaby Pionýr II a Pionýr III na opravu defektů automobilových pneumatik.[13]

Dobrými pracovními výsledky se mohly pochlubit i další provozovny Okresního průmyslového podniku. Tak v provozovně 802, opravna obuvi v Moravském Písku, pracovaly již v roce 1964 dvě úspěšné brigády socialistické práce. Za rok 1963 odevzdala tato provozovna navíc za 210 000 Kčs výrobků. O vánocích opravili pak pracovníci OPP v Moravském Písku mimo plán kotle ústředního topení v základní devítileté škole v Bzenci, aby děti netrpěly zimou. Nahradili tak plnění úkolů Okresního stavebního podniku ve Veselí nad Moravou.[14]

K 1. červenci 1965 vznikl vyčleněním z OPP Moravský Písek nový samostatný podnik Kovo Bzenec. Z průmyslového podniku převzal výrobu zemědělského strojního zařízení, zařízení na protektorování automobilových plášťů, zámečnických výrobků, ochranných košů na demižóny, generální opravy obuvnických strojů a výrobu protektorovacího zařízení, tvořící 33 různých typů strojů. Z nich byl unikátem drásací stroj, odstraňující starý vzorec pneumatik, vyráběný jako univerzální stroj pro všechny druhy pneumatik, zatímco jinde ve světě byly vyráběny pouze stroje pro pneumatiky určitých rozměrů. Podnik – jediný toho druhu v republice – pokračoval v úspěšné tradici, kterou zahájil pod hlavičkou OPP. V roce 1966 začal s výrobou nulté série lisu 670 na protektorování malých zahraničních pneumatik a v téže době zde byla vyvinuta balička vajec k třídícímu stroji Škoda, jejíž výrobu převzal OPP v Blansku.[15]

V roce 1967 dal podnik do provozu novou halu, zbudovanou nákladem cca 3 218 000 Kčs. V tomto roce měl 448 zaměstnanců, pro rok 1969 uvádí bzenecká obecní kronika 374[16], v roce 1971, když získal čestný titul „Podnik 50. výročí vzniku KSČ“, 400 zaměstnanců. Výroba podniku se postupně přesouvala do nově postavených objektů v sousedství bývalého cukrovaru, v roce 1983 byla postavena i správní budova. Výroba se postupně rozšířila o bojlery, kotle k ústřednímu topení, pračky, odstředivky a další kovové výrobky.[17]

Po utvoření samostatného podniku Kovo Bzenec zůstala Okresnímu průmyslovému podniku, jehož ředitelství přešlo do Bzence, výroba a opravy v sektoru dřevo, textil, kůže a guma. Vyráběl bytové doplňky – stolky, pohovky, křesla, ale i celé obývací pokoje, z nichž dětský obývací pokoj Student získal v roce 1966 čestné uznání na výstavě spotřebního zboží Brno 66. Hledaným výrobkem byla také dětská postýlka, řešená jako skládací souprava. V oboru Textil vyráběly provozovny podniku prádlo, plavky, trenýrky, zástěry a dětské kalhotky, z oboru kůže dámské kabelky, aktovky, pracovní brašny, kazety na měřicí přístroje. Podnik prováděl též opravy televizorů, radiopřijímačů, elektrospotřebičů, obuvi a punčoch. V roce 1966 měl celkem 18 provozoven.[18]

V roce 1974 převzal Okresní průmyslový podnik Hodonín se sídlem v Bzenci některé provozovny zrušených Komunálních služeb města Bzence. Některé řemeslnické profese, nepokryté těmito podniky, vykonávali řemeslníci na zvláštní povolení národního výboru. Ředitelství OPP sídlilo v adaptované budově bývalého hotelu Skála vedle budovy MěstNV na náměstí.

Počátkem osmdesátých let měl podnik, zaměstnávající přes 750 pracovníků, v Bzenci provozovny sektoru textil, radiotelevizní opravnu, vzorkovou prodejnu a provozovnu kůže-guma. Řadu služeb však město postrádalo. Kamenosochařství bylo ve Vracově, pohřební služba až v Kyjově, ve městě byla zrušena i osobní a nákladní autodoprava a mandlování.[19]

Opuštěné objekty cukrovaru převzal národní podnik Řempo, který zde zřídil odbytovou základnu, rozdělenou na dvě střediska. V roce 1971 měla základna 138 zaměstnanců a řadila se tak mezi větší bzenecké podniky. Ani Řempu však staré objekty cukrovaru úplně nevyhovovaly, proto v roce 1983 vybudovalo novou skladovací halu pro textil a zařadilo do plánu další stavební akce.

Dne 1. listopadu 1969 byl v Bzenci zřízen odštěpný závod 08 národního podniku Desta Děčín. Pro servisní opravnu vysokozdvižných vozíků získal tento podnik od Slováckých konzerváren bývalý objekt Kvality v Olšovci a v letech 1970 – 1971 provedl jeho rozsáhlou rekonstrukci za 2 milióny korun. Závod prováděl servis pro vozíky Desta pro Jihomoravský, Západoslovenský a Severomoravský kraj, vyráběl některé díly k těmto vozíkům a generální opravy některých řad vysokozdvižných vozíků pro celou ČSSR. V roce 1970 měl závod 31, o čtyři léta později 57, v roce 1981 již 85 zaměstnanců. V roce 1982 závod rozšířil svoje provozovny, do plánu zařadil další rekonstrukce celého starého závodu.

Na místě bývalé porážky v blízkosti nádraží byl 1. ledna 1973 otevřen další průmyslový podnik – servis a ústřední prodej národního podniku Sigma Olomouc, zabývající se generálními opravami čerpadel a výrobou některých součástek na vodní čerpadla. V roce 1981 měl provoz 21 zaměstnanců.

Hodonínské cihelny v Bzenci-Přívoze vyráběly bílé vápenopískové cihly a v roce 1984 zahájily v nově vybudované továrně zkušební výrobu betonových střešních tašek. Provozovna Štěrkoven a pískoven v Bzenci-Přívoze byla zaměřena na těžbu smaltových písků a výrobu písků slévárenských.[20]

Bzenecký konzervárenský průmysl reprezentovalo po roce 1945 především družstvo Kvalita, které se stalo největším konzervárenským podnikem ve městě i v širokém okolí. Základem tohoto podniku byla za okupace vzniklá německá firma Sükund. Družstvo mělo přímo v Bzenci výrobu ovocných a zeleninových konzerv a rajského protlaku a druhý závod na výrobu ovocných šťáv značky „KV“, v němž byla v roce 1947 vyráběna vedle šťáv z domácího ovoce jako novinka také šťáva pomerančová. V Olšovci pak mělo družstvo výrobu okurkových a zeleninových konzerv v octě. Mimo Bzenec měla firma zelárnu v Uherském Ostrohu a náležela jí též sušárna a mrazírna firmy Salvátor v Moravském Jáně na Slovensku.

Vedle tohoto největšího družstevního podniku vzniklo v Bzenci Dodavatelské družstvo ovoce a zeleniny a Včelařské družstevní podniky. Vzrostly též některé podniky soukromé, z nichž nejvýznamnější byla firma František Rýpal, zabývající se výrobou okurek, zeleninových konzerv a kysaného zelí. Provozovnu zde mělo též družstvo Zelenina Kyjov.

V roce 1949 se družstvo Kvalita stalo základem jednoho z nejvýznamnějších závodů národního podniku Fruta, který převzal i v roce 1948 znárodněnou firmu Rýpal. V následujících letech vplynuly do závodu i další drobné provozovny. Ze starších závodů tohoto resortu družstevní octárna nezahájila ani po roce 1945 činnost. Octárna R. Fürstové, jejíž majitelka získala státní občanství USA, byla po únoru 1948 začleněna do Moravských lihovarů a octáren, n. p., Brno, kam přešla i družstevní rafinérie lihu. Později převzala octárnu Bzenecká Fruta, v objektech rafinérie byl pak v roce 1951 zřízen sklad Benziny.

Bzenecký konzervárenský závod prošel řadou organizačních změn. V roce 1950 byl začleněn do n. p. Valašské pálenice a konzervárny Uherské Hradiště, k 1. lednu 1953 vznikl pak samostatný podnik Bzenecká Fruta, k němuž náležely konzervárna a octárna v Bzenci, octárna v Kyjově, konzervárna v Dubňanech, ovocná školka a moštárna v Kyjově. Již k 30. červnu 1954 byl však tento podnik sloučen se Slováckou Frutou v Uherském Hradišti, v letech 1963 až 1966 byl závodem Jihomoravské Fruty.[21] Přes tyto organizační změny zůstal závod věrný své tradiční výrobě, především konzervaci okurek. Došlo však k zásadním změnám v technice výroby její mechanizací a změněnou technologií. Starý způsob mléčného kvašení byl záhy nahrazen sterilizací a i ve výrobě konzerv propagoval závod nejmodernější metody. V roce 1959 vyrobil 424 tun kompotů, 342 tun nakládané zeleniny, 1471 tun sterilované zeleniny, 280 tun hotových jídel, 342 tun nakládané zeleniny a 1282 tun sterilovaných okurek. Výrobky byly vyváženy do Anglie, Dánska, Německa, Švédská a Austrálie.[22] V roce 1964 zpracoval bzenecký závod 474 vagónů okurek, z toho 80 % okurek sterilovaných. Více než 10 % výroby šlo na export do kapitalistických států. Bzenecké sterilované okurky pod značkou Nova nebo Znoymia se objevily v obchodech v NSR, v Anglii, ve východní Africe i v Austrálii.[23] Naproti tomu závod již v roce 1950 zrušil výrobu likérů, kterou převzal s jednou ze znárodněných firem.[24]

Vedle okurek se závod věnoval další konzervárenské výrobě. V roce 1960 bylo například zpracováno 6 vagónů jahod, byly konzervovány třešně, višně a další ovoce. Ze zeleninových konzerv bylo vyrobeno 22 vagónů tzv. „lipské směsi“. Šlo o směs celeru, kedluben, mrkve, zeleného hrášku a fazolových lusků. O rok později vyrobili v Bzenci také 2 vagóny hroznových kompotů a 250 q kompotu meruňkového. V roce 1962 zpracoval závod na kompoty 11 vagónů višní, 15 vagónů meruněk a 17 vagónů třešní.

Ve výrobě okurek byl závod každoročně hodnocen jako nejlepší z celého podniku. V roce 1963 získal již podruhé standartu podnikového ředitele jako celkově nejlepší ze všech jedenácti závodů podnikového ředitelství. Celoroční plán splnil v roce 1963 již 4. listopadu. Také v následujícím roce překročil celoroční plán výroby o 8 %.[25]

Této tradičně dobré práci zůstal podnik věrný i v dalších letech. V roce 1972 uvedl do provozu novou velkokapacitní třídičku okurek, v roce 1982 rozšířil své skladovací prostory v továrně na Úkolkách v západní části města, náležející kdysi židovské firmě Königstein, kde se postupně soustředily hlavní objekty závodu a byl vybudován nový rozsáhlý výrobní areál.[26] Další výrobní provozy zůstaly na rohu Nádražní a Bzinské ulice, výroba octa byla umístěna v původních objektech za nádražím, několik skladů měl závod na dalších místech ve městě.

V roce 1984 závod vyrobil 1513 tun ovocných kompotů, 57 tun diabetických kompotů, 66 tun ovocných protlaků, 1816 tun jednoduché sterilované zeleniny, 4936 tun sterilovaných směsí a salátů, 914 tun sterilovaných zeleninových polotovarů, 658 tun sterilovaných okurek a 468 tun kysaného zelí. Octárna vyrobila přes 35 000 hl octa.[27]

Nejdůležitějším bzeneckým podnikem zůstalo i po osvobození Vinařské družstvo, o němž pojednáme dále.

Za zmínku též stojí, že byla v Bzenci po osvobození obnovena drobná tiskárna Františka Tomečka, která však byla likvidována již v roce 1951.[28]

V socializaci drobných živnostenských provozoven sehrálo důležitou úlohu výrobní družstvo Trud, sdružující živnosti truhlářské, malířské, lakýrnické a čalounické. Družstvo bylo založeno 1. listopadu 1945 ve Veselí nad Moravou. Jeho základem byla továrna na nábytek Beer a Žádník, kterou za okupace arizoval Němec Reschke. V letech 1950-1952 převzalo toto družstvo v okresech Veselí nad Moravou, Kyjov a Hodonín 54 drobných živností a továrny na nábytek Ladislava Čmelíka a Františka Strážnického v Bzenci. Když v roce 1952 podnik ve Veselí nad Moravou převzaly UP závody Koryčany, přešlo sídlo družstva do Bzence, kde získal Trud dřevěné objekty na Úkolkách. Mezitím družstvo stavělo novou provozovnu ve Veselí, kam se po jejím dokončení v roce 1957 vrátilo i vedení družstva. V roce 1960 však družstvo ztratilo nový objekt ve Veselí ve prospěch UP závodů Bučovice a definitivně se přestěhovalo do Bzence, kde zadaptovalo objekty na Tyršově ulici.

K 1. lednu 1961 vplynulo do družstva výrobní družstvo malířů a natěračů Směr Hodonín, takže v následujících letech mělo družstvo 17 provozoven a několik pracovišť malířů a natěračů. Provozovny mělo v celém okrese Hodonín a vedle běžných služeb obyvatelstvu vyrábělo zakázkově rekreační chaty, nábytek a čalouněné výrobky.[29] Od počátku šedesátých let vyrábělo ve svých provozovnách v Bzenci a v Kyjově obývací pokoje TD 22 a TD 30, o které byl velký zájem. Za rok 1965 jich družstvo vyrobilo 390. Celkový objem výroby v tomto roce dosáhl 11 miliónů korun, z toho bylo za 3 milióny na zakázkách a milión dvě stě tisíc korun za opravy nábytku.[30]

Dalším mezníkem ve vývoji družstva, které mělo v roce 1969 262 pracovníků, byl rok 1977. Tehdy se jeho součástí stalo výrobní družstvo Stavba Strážnice, čímž se výroba rozšířila o stavby, pomocnou stavební výrobu a projekční činnost.

V bzeneckých provozovnách, v nichž pracovalo v roce 1981 160 zaměstnanců, zůstala tradiční výroba – na Úkolkách obývací pokoje, v čalounické provozovně v Tyršově ulici výroba a opravy čalounického zboží.[31]

Menší provozovny měla v Bzenci také výrobní družstva z oboru textilní výroby – Vkus a Lidová tvorba. Provozovna družstva Dlažba na Doubravách pak vyráběla cementové dlaždice, skruže a další cementové výrobky.

Ostatní drobné živnostenské provozovny přecházely postupně do Sdruženého komunálního podniku Bzenec, který byl založen 14. února 1950 jako první ze čtyř podobných podniků okresu Veselí nad Moravou. Již v prvním čtvrtletí 1951 byly do tohoto podniku začleněny čtyři hostince, autodílna, pohřební ústav, pískoviště a v provozu byla také zahradnictví a nákladní doprava. Později zavedl podnik plakátování, odvoz popela, začlenil instalatérství a převzal do správy hřbitov, koncem roku 1951 rozšířil služby o oděvnictví, cukrárnu a zasklívání oken.[32] V roce 1952 získal Sdružený komunální podnik Bzenec oblastní charakter začleněním hostinců v Těmicích, Domaníně, Žeravicích, Syrovíně a v Moravském Písku. Koncem roku byl však zrušen a začleněn do Oblastního komunálního podniku ve Veselí nad Moravou.

Socializace drobných živností byla v Bzenci dokončena do roku 1953, kdy zůstaly soukromé živnosti jen několika přestárlým živnostníkům. Byl to kovář a koláři. K 1. červenci 1953 bylo místní hospodářství soustředěno do dvou podniků s okresní působností – podniku průmyslového a podniku služeb. Až k 1. říjnu 1956 byl opět zřízen Komunální podnik města Bzence, do něhož byly postupně převedeny všechny služby v Bzenci a v okolí. K 31. prosinci 1956 měl již 23 zaměstnanců, o dva roky později 56 zaměstnanců a 11 učňů, několik provozoven malířství a natěračství z nichž jedna byla v Těmicích, později opravu jízdních kol, šicích strojů a motocyklů, klempířství, zámečnictví a instalatérství, hodinářství (zrušené v roce 1978) sklenářství, elektroinstalace a krejčovství. Zřizování některých provozoven bránil nedostatek prostorů. Proto se například nepodařilo zřídit provozovnu kamnářskou, ač byl pracovník zajištěn. V roce 1958 byly ke Komunálním službám města Bzence připojeny provozovny kovářství a stolařství v Žeravicích, zřízena vulkanizace, koncem roku 1959 pak stavební údržba.[33]

V roce 1961 měly bzenecké komunální služby provozovny elektro, zámečnictví, klempířství, 2 kovárny, kamnářství, sklenářství, provozovnu brašnářskou, stavební údržbu, malířství, natěračství, traktorovou dopravu, 2 autotaxi, 3 provozovny holičské a 2 kadeřnické, provozovnu čalounickou, vulkanizaci, kolářství, bednářství, stolařství v Žeravicích a v Bzenci, provozovnu pletařskou, kamenosochařskou, pohřební službu, 2 zahradnictví a sběrnu prádla a šatstva.[34] Hodinář Vojtěch Breil začal jako první na okrese poskytovat na opravy tříměsíční záruku. Stolařských výrobků bylo v roce 1962 vyrobeno za půl miliónu korun. Nové provozovny byly zřízeny v Domaníně a v Moravském Písku, kde podnik adaptoval i místnost pro kadeřnictví, zajišťované dvakrát týdně z bzenecké provozovny. Za rok 1964 byly bzenecké komunální služby vyhlášeny nejlepším podnikem místního hospodářství v okrese Hodonín. K výraznému zlepšení došlo především ve stavební údržbě. Kvalitně a rychle byla například provedena adaptace pohostinství v bzenecké sokolovně. Podnik si naplánoval vybudovat komplexní stavební četu, v níž by vedle základních stavebních profesí byli i stolaři, instalatéři, elektrikáři a natěrači.[35]

V roce 1968 začaly Komunální služby, jejichž provozovny byly dosud z větší části ve starých nevyhovujících prostorách, budovat nové objekty za nádražím, do nichž postupně přesouvaly výrobu z nevyhovujících provozoven. V roce 1974 byla však většina provozoven Komunálních služeb města Bzence delimitována do Oblastního podniku služeb se sídlem v Kyjově, menší část do Okresního průmyslového podniku se sídlem v Bzenci a do Okresního stavebního podniku ve Veselí nad Moravou.

Soukromé obchody ve městě i v okolí převzal postupně zčásti státní a zčásti družstevní obchod. Například obchod se železem firmy Reich a Paška přejal v roce 1949 národní podnik Kovomat Praha, textilní obchod Jana Koziny národní podnik Tep, potravinářské prodejny převzalo z větší části spotřební družstvo Slovácká svépomoc v Hodoníně.[36] V roce 1952 byla dále pro organizaci družstevního obchodu v okrese zřízena Jednota Veselí nad Moravou, nahrazená o rok později Okresním svazem spotřebních družstev v Ostrohu, který vytvářel ve střediskových obcích Jednoty, takzvaná Selpa. Jedno z nich bylo zřízeno také v Bzenci. Tato malá družstva trvala do konce roku 1956, kdy jejich kompetenci převzala okresní Jednota v Ostrohu.[37]

Také obchodní síť města se postupně zkvalitňovala. V polovině šedesátých let byly ve městě 4 prodejny masa, 2 mléka, 6 potravin, 7 pohostinství, vinárna, po jedné prodejně cukrovinek, obuvi, partiového zboží, látek, papíru, hraček, stavebního zboží a chemodroga, nově byl ve městě vybudován obchodní dům s průmyslovým a spotřebním zbožím, později postavena prodejna potravin v Olšovci, v roce 1970 dán do provozu mléčný bar s cukrárnou[38], postupně i další prodejny. V roce 1985 zřídil MěstNV za budovou bývalé radnice tržiště. V nejbližších letech by měla být obchodní síť města rozšířena o samoobsluhu na bývalém Templu a pohostinství u nádraží, zvětšena by měla být samoobsluha v Kolonii.

Brzy po osvobození došlo k první změně ve skladbě bzeneckých zemědělských usedlostí. Zbytkový statek ing. Ladislava Dedka o rozloze 72 ha byl rozparcelován. Necelá stovka zemědělců dostala pole a louky v rozloze 10-50 arů, obec převzala dvůr u zámku s budovami a zahradou, dvě stodoly u svého hřiště získala také tělocvičná jednota Sokol. V roce 1949 byly pak děleny rozsáhlé polnosti náležející faře, u které zůstalo jen 5 1/2 ha půdy.

Do skladby pěstovaných plodin nám dovolují nahlédnout rozpisy osevu, určované okresním národním výborem. V roce 1951, kdy bylo ve městě evidováno 930 zemědělských závodů, měli bzenečtí zemědělci pěstovat pšenici na 72 ha, žito na 69 ha, ječmen na 54 ha, oves na 29 ha, kukuřici na 17 ha, brambory na 106 ha, cukrovku na 11 ha, okopaniny na 46 ha, pícniny na 110 ha a zeleninu na 219 ha.[39]

K socializaci vesnice vykročil na Bzenecku jako první Domanín, kde byl ustaven přípravný výbor jednotného zemědělského družstva již 4. dubna a JZD zřízeno 6. června 1949. V Bzenci byl ustaven přípravný výbor JZD až 8. května 1950, družstvo pak bylo schváleno 8. září 1950. Mělo 61 členů, z toho však jen 9 zemědělců, a v počátcích hospodařilo na 24,9 ha zemědělské půdy z celkové výměry 1230 ha. Stejně jako v ostatních obcích bylo do bzeneckého JZD začleněno zemědělské strojní družstvo, ustavené v Bzenci 15. prosince 1948, které přineslo do JZD 1 traktor, 2 vlečné vozy, 2 lisy a mlátičku vyrobenou u firmy bří Galusové.[40]

V následujících letech po svém založení rostlo bzenecké JZD jen velmi zvolna. V roce 1952 převzalo od MNV 12 hektarů obecních luk a obecní plemeníky. V září si družstevníci zajeli do čtyř družstev na Slovensko, kde získávali zkušenosti ke své práci. Vedení družstva pomáhal i místní národní výbor organizováním společných schůzí rady MNV a představenstva JZD. Poněvadž největší potíží malého družstva byla rozdrobenost půdy, jednalo se již v září 1952 o provedení hospodářsko-technické úpravy půdy. Koncem roku ustájilo družstvo společně 65 kusů vepřového dobytka a na jatkách upravilo kravín pro 20 kusů hovězího. Během roku 1952 se zvýšila členská základna o 38 nových členů. Množství družstvem obdělávané půdy nyní dosáhlo 68 hektarů a k 19. lednu 1953 přešlo JZD na III. typ. Do plánu nejbližšího období si družstvo dalo výstavbu dvou kravínů po 100 kusech hovězího dobytka a výstavbu drůbežárny na Babí pro 500 nosnic.

Splnění těchto plánů se však značně protáhlo. Přechod na III. typ totiž nepřinesl okamžitý rozvoj družstva. Spíše naopak. Dosavadní představenstvo, složené vesměs z členů, kteří do družstva vnesli méně než půl hektaru, muselo být nahrazeno novým, neboť kovozemědělci, kterých bylo asi 90, z družstva vystoupili. Předseda družstva Josef Jelínek musel bojovat s nedostatkem pracovních sil, neochotou družstevníků ke společné práci pro družstvo i dalšími potížemi.

Koncem roku 1953 byla provedena hospodářsko-technická úprava půdy na pozemcích ing. Dedka a soukromí zemědělci z této trati dostali výměnou jiné pozemky. Byla též vybudována silážní jáma pro 120 m³ krmivá. Provizorní kravín a vepřín mělo družstvo nadále v bývalé obecní porážce. Senoseč, žně i podzimní práce však musely být ze značné míry zajišťovány brigádnicky vojáky místní posádky, školní mládeží i brigádami organizovanými MNV. V roce 1954 zvolený předseda MNV Jan Novák se stal zároveň předsedou revizní komise JZD. Tím mohl dobře zajišťovat vzájemný styk MNV a JZD a podporovat rozvoj družstva, které na podzim 1955 vykázalo první úspěšné výsledky v živočišné výrobě, když se mu podařilo dosáhnout plánovaného stavu hovězího dobytka a zástav vepřového dobytka překročilo o 40 kusů. Až do této doby zaostávalo družstvo v počtu dobytka za plánovaným stavem. V téže době bylo přistoupeno ke scelování pozemků v trati Bažantnice. V zimní kampani 1955/1956 se v získávání nových členů do JZD Bzenec sice umístil na 5. místě v okrese Veselí nad Moravou, byly však přijaty převážně ženy družstevníků a drobní zemědělci. Málo úspěšná byla i zimní kampaň v následujícím roce. Až v zimním období 1957/1958 bylo přijato 94 nových členů. Za tyto úspěchy obdržel MNV Bzenec putovní vlajku nejlepší obce v socializaci vesnice a 10 000 Kčs z doplňkového rozpočtu. Pracovní jednotka dosáhla v JZD za rok 1957 poměrně vysoké částky 22 Kčs a naturálie v hodnotě 6,21 Kčs.

Vzápětí za těmito příznivými výsledky však následovala opět stagnace a v určitém smyslu i úpadek družstva. Hodnocení poměrů v JZD v roce 1958 hovoří nezakrytě o neutěšených poměrech, o špatné pracovní morálce a nedostatcích v organizaci práce, o nedostatku krmiva, finančních prostředků na vyplácení záloh, ale i o neplnění dodávek. Konstatuje, že členové se starají jen o své záhumenky a nárazové polní práce musí zajišťovat brigádnicky. Na společné schůzi MNV, představenstva JZD, městského výboru a vesnické organizace KSČ 17. července 1958 bylo zdůrazněno, že hlavní příčinou nedostatků v JZD jsou padesátiarové i větší záhumenky, na nichž družstevníci pěstovali pracovně náročnou zeleninu na úkor prací v JZD. Nebyla dosud dokončena žádná z plánovaných stavebních prací. Špatně byly plněny i dodávky. Ze 170 členů JZD bylo jen 120 práceschopných. Zelenina na polích JZD byla na rozdíl od záhumenků špatně obdělávána. Jako první opatření k odstranění těchto nedostatků bylo na této schůzi doporučeno snížit výměru záhumenků pod 50 arů, povolit na nich pěstovat maximálně 10 arů zeleniny a urychleně dokončit adaptace, zvláště vepřína na Dúbravách. Ten byl koncem roku 1958 skutečně dostavěn, v zimě však bylo zjištěno, že je chladný, a proto málo vhodný. Špatný stav a nízkou užitkovost dojnic ovlivňovalo špatné krmení. Počátkem roku 1959 chybělo družstvu do plánovaného stavu 100 dojnic.

V roce 1959 vstoupili do bzeneckého JZD další zemědělci, takže JZD mělo 236 členů. Koncem roku zůstalo ve městě jen 16 soukromě hospodařících zemědělců, z toho 7 do dvou hektarů půdy a 9 nad dva hektary. Byl rozšířen strojový park o dva nové a dva starší traktory. Sousední JZD v Moravském Písku dostalo dokonce přidělen i kombajn.[41] Bzenecké družstvo mělo v tomto roce vepřín a odchovnu slepic na Doubravě, vepřín v bývalých jatkách, jalovice a telata mělo ustájeny ve stáji u bývalé rafinérie lihu, další provozní objekty mělo na zámku. Pěstovalo 470 kusů hovězího dobytka, 667 vepřů a 3681 slepic, na 86 ha pěstovalo zeleninu, na 278 ha obilí, na 32 ha brambory, na 30 ha cukrovku a na 25 ha kukuřici.[42] Počátkem roku 1950 obdrželo JZD čestný štít Státní pojišťovny za úspěchy v soutěži za ozdravění skotu od TBC a brucelózy. V létě pak bylo bzenecké JZD jedním z prvních družstev na okrese, které projevilo zájem o dvoufázovou sklizeň obilí, zaváděnou tehdy jako novinku v zemědělské výrobě. Se strojní traktorovou stanicí v Hodoníně uzavřelo družstvo smlouvu na sklizeň 40 ha luskoobilných směsek. V následujícím roce zavedlo bzenecké družstvo řadu sociálních výhod pro své členy. Ze sociálního fondu bylo družstevníkům hrazeno pojištění, placeno nemocenské, 1000 Kčs příspěvku v mateřství a přídavky na děti. Družstevníkům, kteří odpracovali 350 pracovních jednotek a ženám s 200 jednotkami byla hrazena dovolená.

Výrobní výsledky bzeneckého družstva však byly stále jen průměrné a v některých ukazatelích i nižší. Například průběh podzimních prací v roce 1962 včetně práce traktoristů byl hodnocen velmi špatně. Celkově družstvo v tomto roce nesplnilo plán nákupu masa, mléka, obilí, cukrovky ani zeleniny, mělo nedostatek krmiv a nerealizovalo ani plán náboru mládeže do zemědělství. Za první pololetí 1963 bylo družstvo v plnění plánu výkupu zemědělských produktů na 59. místě z počtu 61 družstev.

Až od poloviny roku 1963 došlo k významnému zlepšení. Za vedení nového předsedy, kterým se stal Josef Čožík z Domanína, byl nákup obilovin splněn již 11. srpna na 103 %. Přitom se žně poprvé obešly bez brigád. V rekordním čase byla také zvládnuta sklizeň sena. Cukrovky se družstvo zavázalo dodat namísto 88 vagónů 120. Velmi pěkné výsledky prokázala také čtyřčlenná drůbežářská brigáda, které byl v roce 1964 udělen titul Brigáda socialistické práce. Za rok 1963 dodala 101 596 vajec, 6596 kusů nad plán.[43]

Tento dobrý nástup se projevil nejlépe v hospodářských výsledcích roku 1964, kdy JZD obhospodařovalo 808 hektarů zemědělské půdy, z toho 566 hektarů orné. Pro veřejné zásobováni dodalo v tomto roce 61 649 kg hovězího masa, 56 275 kg masa vepřového, 298 558 litrů mléka, 303 926 vajec, 2757 q zrnin, 115 vagónů cukrovky, 48 vagónů zeleniny a 274 q vinných hroznů. Peněžní obrat dosáhl v tomto roce částky 5 004 190 Kčs, pracovní jednotka včetně naturálií dosáhla výše 15,15 korun. Mimo ni bylo na prémiích a peněžních odměnách vyplaceno družstevníkům i brigádníkům 457 849 Kčs.[44]

Střídavé výsledky vykazovalo družstvo i v následujících letech.[45] V roce 1967 postavilo odchovnu mladého dobytka a 4 bytové jednotky proti kasárnám, hospodářské výsledky za rok 1969 však ukázaly schodek 400 000 Kčs. To vedlo v únoru 1970 k výměně celého technického vedení družstva. Ani novému vedení se však nepodařilo zajistit splnění dodávkových úkolů na rok 1970. V tomto roce obhospodařovalo již družstvo 821 ha zemědělské půdy a pěstovalo 347 kusů hovězího dobytka, 338 vepřů a 13 053 kusů drůbeže.[46] Ke zlepšení ekonomické situace zavedlo jako přidruženou výrobu těžbu písku, která již v roce 1974 přinesla družstvu zisk 382 000 Kčs.

Druhý největší bzenecký zemědělský podnik – školní statek – hospodařil počátkem sedmdesátých let na 260 ha půdy, 4 poslední soukromí zemědělci obdělávali v roce 1971 ještě 14,92 ha půdy.

Jednotné zemědělské družstvo v Bzenci hospodařilo samostatně do roku 1975, kdy došlo usnesením členské schůze z 20. února a se souhlasem rady ONV v Hodoníně ze 17. července 1975 ke sloučení JZD Žeravice, JZD Moravský Písek a JZD Svornost v Těmicích s připojenými JZD Syrovín a Domanín a JZD Bzenec. Sídlem nového družstva, které převzalo název Svornost, se stal Bzenec. Spojené družstvo obhospodařovalo 3410 ha zemědělské půdy, z toho 2599 ha orné. Mělo 960 členů, z toho však jen 769 činných. K 31. prosinci 1975 pěstovalo družstvo 2968 kusů hovězího dobytka, z toho 819 krav a 2792 prasat, z toho 230 prasnic.

V roce 1981 obhospodařovalo družstvo, jehož předsedou byl ing. Josef Studnička, celkem 3528 ha zemědělské půdy, z toho 2806 ha orné, 79 ha zahrad a sadů, 176 ha vinic, 424 ha luk a 43 ha pastvin. V rámci přidružené výroby vyrábělo družstvo palety, kožené rohože, odlučovače, těžilo písek, zavedlo malou kartonáž, zřídilo pálenici, provádělo čištění nádrží a nově uskutečnilo výrobu potrubí k chladicímu zařízení v automobilech Škoda 105 a Škoda 120 pro Automobilové závody, n. p., Mladá Boleslav. V roce 1981 vyrobilo těchto trubek za 6 300 000 Kčs, o rok později již za 13 miliónů. Výrobu zajišťovalo 20 pracovníků. Těžba písku byla naopak k 1. lednu 1982 zrušena. Družstevní vinárna, otevřená v roce 1977 na Horním náměstí, měla v roce 1981 tržbu 558 000 Kčs. V roce 1984 pracovalo v JZD Svornost 613 členů, z toho 81 členů v technickohospodářských funkcích. O rok později otevřelo družstvo u bzeneckého nádraží novou správní a sociální budovu.

Za nádražím v blízkosti octárny zřídil v roce 1975 Agropodnik, společný zemědělský podnik Hodonín, temperovaný sklad ovoce a zeleniny. V roce 1985 zavedl bzenecký závod Agropodniku výrobu palet na přepravu a skladování ovoce a zeleniny a měl 55 zaměstnanců.

Počátkem osmdesátých let postavil n. p. Oseva v Bzenci-Kolonii závod na uskladnění 25 000 tun osiva. Do zkušebního provozu byl závod uveden v červenci roku 1984.

K 1. lednu 1977 došlo k reorganizaci Lesního závodu Strážnice, jehož polesí Bzenec, Vracov a Soboňky byly sloučeny v polesí Bzenec. Z dosavadních 2100 ha bylo tak bzenecké polesí zvětšeno na 6242 ha. Roční těžba polesí dosahovala průměrně 25 000 m³, po roce 1968, kdy vichřice Olga smetla v okolí na 12 000 m³ dřevní hmoty, byla roční těžba podstatně zvýšena. V roce 1977 dosáhla 31 500 m³. Na polesí bylo v té době zaměstnáno 13 technickohospodářských pracovníků.

Myslivecký spolek v Bzenci měl počátkem osmdesátých let 40 členů. Ročně odstřelili 25 kusů srnčí zvěře, 350 zajíců a 480 bažantů.[47]

Za 40 let od roku 1945 se tedy jak bytovou výstavbou, tak novými objekty průmyslových závodů i moderních podniků zemědělských podstatně změnila tvář někdejšího Bzence. Nemalá změna pak nastala i v sociálním postavení jeho obyvatel a ve způsobu života občanů města, v jejich životní úrovni.

Ivan Štarha

[1] OA Uherské Hradiště, ONV Uherské Hradiště, kart. 82, č. 244.

[2] F. Mainuš – P. Beneš, Ve jménu přátelství, s. 134 a 176.

[3] OA Uherské Hradiště, ONV Uherské Hradiště, kart. 82, č. 244.

[4] Zprávy Státního statistického úřadu, roč. 27 (1946), č. 37 (Řada B, číslo 15), s. 283.

[5] OA Hodonín, Kronika města Bzence 1937-1971.

[6] Kronika města Bzence 1971-1985.

[7] OA Uherské Hradiště, ONV Uherské Hradiště, kart. 345, č. 253.

[8] OA Hodonín, ONV Veselí, kart. 216 a 535. Též Jaroslav David, Bzenec – město vinohradů. Slovácko, č. 9 z 11. 5. 1960.

[9] OA Hodonín, Kronika města Bzence 1937 –1971.

[10] Kronika města Bzence 1971-1985.

[11] Volební program Národní fronty města Bzence na léta 1986-1990.

[12] Slovácko, č. 18 z r. 1960.

[13] Tamtéž, č. 37 z 11. 9. 1963, č. 33 z 12. 8. 1964 a č. 48 z 25. 11. 1964. Též Miroslav Darmopil, Historie a současnost Okresního průmyslového podniku, 950 let města Bzence, s. 50-52.

[14] Slovácko, č. 1 ze 4. 1. 1964 a č. 3 z 20. 1. 1965.

[15] Tamtéž, č. 10 z 9. 3. 1966 a č. 39 z 26. 9. 1966.

[16] OA Hodonín, Kronika města Bzence 1937-1971.

[17] Kronika města Bzence 1971-1985.

[18] Slovácko, č. 19 z 11. 5. 1966.

[19] Kronika města Bzence 1971-1985.

[20] Tamtéž.

[21] 25 let historie Slováckých konzerváren, n. p., Uherské Hradiště, 1973, s. 37-38.

[22] OA Hodonín, Kronika města Bzence 1937-1971.

[23] Otto Vašíček, Historie konzervárenského průmyslu v Bzenci, 950 let města Bzence, s. 46.

[24] OA Hodonín, ONV Veselí, kart. 14, 43. schůze rady ONV.

[25] Slovácko, č. 16 z 22. 6. 1960, č. 9 z 1. 3. 1961, č. 39 z 27. 11. 1961, č. 27 ze 4. 7. 1962, č. 48 z 27. 11. 1963 a č. 4 z 27. 1. 1965.

[26] Kronika města Bzence 1971-1985.

[27] Tamtéž.

[28] OA Hodonín, Kronika města Bzence 1937-1951.

[29] Josef Zelina, Vznik a vývoj lidového výrobního družstva truhlářů, malířů, lakýrníků a čalouníků Trud Bzenec, 950 let města Bzence, s. 48-49.

[30] Slovácko, č. 15 ze 14. 4. 1966.

[31] Trud Bzenec 1945-1985. Bzenec 1985; též Kronika města Bzence 1971-1985.

[32] OA Hodonín, ONV Veselí, kart. 15, zápisy z rady ONV 1951.

[33] Tamtéž, katr. 535, č. 1965.

[34] OA Hodonín, Kronika města Bzence 1937-1971.

[35] Slovácko, č. 2 z 9. 1. 1963 a č. 16 z 27. 4. 1965.

[36] OA Hodonín, ONV Veselí, kart. 13, zápisy z 3., 6. a 8. schůze rady ONV.

[37] SOA v Brně, H 46, kart. 23, č. 56.

[38] OA Hodonín, Kronika města‚ Bzence 1937-1971.

[39] Tamtéž.

[40] Ivan Štarha, Archiválie ke vzniku JZD v okresních archívech. In: Archivní dokumentace období výstavby socialismu, Brno 1985, s. 106.

[41] OA Hodonín, ONV Veselí, kart. 8, č. 216 a kart. 535, č. 1965.

[42] Tamtéž, Kronika města Bzence 1937-1971.

[43] Slovácko, č. 2 z 23. 5. a č. 16 z 29. 6. 1960, č. 9 z 1. 3. 1961, č. 43 z 24. 10. 1962, č. 9 z 27. 2., č. 30 z 24. 7., č. 34 z 27. 8. a č. 37 z 11. 9. 1963 a č. 18 z 29. 4. 1964.

[44] Jan Novák, JZD Bzenec, 950 let města Bzence, s. 55-56.

[45] K vývoji průmyslu a zemědělství od roku 1948 zhruba do šedesátých let srvn. Ivan Štarha, Socializace průmyslu, živností a zemědělství v Bzenci, Jižní Morava 1978, s. 67-76.

[46] OA Hodonín, Kronika města Bzence 1937-1971.

[47] Kronika města Bzence 1971-1985.

ZEMEK, Metoděj, Csc. (ed.). Kapitoly z dějin města Bzence: Separátní výtisk příspěvků z Jižní Moravy 1982 (r. 18), 1983 (r. 19), 1986 (r. 22), 1987 (r. 23). 1 vyd. Praha : Tisková, ediční a propagační služba místního hospodářství, 1987. 257 s.