Paměti města Bzence
XX. Hospodářský a kulturní obraz Bzence v 1. polovině 19. století
Jaké byly v této době poměry hospodářské i kulturní jak na celém panství bzeneckém, tak v Bzenci samém, dovídáme se z díla Řehoře Volného „Markrabství moravské“, jehož statistika pochází z r. 1834.
Celé panství měřilo 13 502 jochů 607 čtverečních sáhů neboli 1 1/2 čtvereční míle. Bydlelo na něm 5 858 lidí, 2 805 mužského a 3 053 ženského pohlaví, z nichž dle náboženství byli 2 protestanté augsburského vyznání, 772 židé v městě bydlící, ostatní byli katolíky a mluvili česky, v městě i německy.
Hlavními zdroji výživy byla rozličná hospodářská odvětví. Rolí bylo 2 208 jochů 1 276 čtverečních sáhů panských, 1 921 jochů 986 čtverečních sáhů selských, luk a zahrad 1 266 jochů 1 358 čtverečních sáhů panských, 458 jochů 1 140 čtverečních sáhů selských, pastvin 1 951 jochů 1 556 čtverečních sáhů panských, 232 jochů 1 268 čtverečních sáhů selských, vinic 37 jochů 1 231 čtverečních sáhů panských, 842 jochů 1 326 čtverečních sáhů selských, lesů 4 463 jochů 671 čtverečních sáhů panských, 0 selských. Celkem bylo 10 019 jochů 692 čtverečních sáhů panských pozemků a 3 482 jochů 1 515 čtverečních sáhů pozemků selských.
Povážíme-li, že v obcích Syrovíně a Hostějově, jež patřily k bzeneckému panství, vrchnost neměla žádných pozemků, jest převaha panských pozemků v Bzenci a Vracově nad občanskými tím drtivější. Týž poměr je až dosud; téměř na 8 000 obyvatel nepřipadá v katastru bzeneckém a vracovském ani třetina pozemků.
Kromě pšenice, rži, ječmene, ovsa a obvyklých luštěnin a hlíznatých rostlin pěstovala se kukuřice a rozličná zelenina jako chřest, okurky, fazole, česnek, cibule, majoránka aj.
K tomu, že se tak zdárně pěstovala zelenina, přispívala nejen úrodná s pískem smíšená půda, nýbrž i píle obyvatelstva, zvláště městského, jež se odívalo jednoduchým, úhledným krojem.
Muži měli kalhoty a frak z tmavomodrého sukna, na šosech fraku byly přišity dva knoflíky a rukávy byly ohrnuty. Klobouk měli tuhý, lesklý, s úzkou stříškou, tvaru obráceného květináče. V zimě nosili beranici na pravé straně zdobenou třemi úzkými, barevnými pentlemi a kožich suknem obšitý. Krk si ovinovali černým šátkem.
Muži z Olšovce měli košile konopného plátna, jež měly u krku i u rukávů místo knoflíků tkaničky. I kalhoty byly z konopného plátna na jeden knoflík s jednou kapsou na pravé straně, dole byly užší, rozstřižené. Boty se nosily s vysokými holínkami, „skalické“. Vesta byla z modrého sukna s bombíky, na níž se nosil „lajblík“ z též látky s malým šosem. Klobouk a čepice měli téhož tvaru jako Bzenčané. V zimě nosili ovčí, neobšité kožichy tzv. dubeňáky.
Ženský kroj byl v Bzenci i Olšovci týž. Sukně nosily ženy málo; měly jen šorce z barveného konopného plátna, marýnky v předu vystřižené s rukávy u ramen poněkud nabíranými. Kolem krku si vázaly „půlky“. Na hlavách nosily modré šátky se žlutozelenými skvrnami; Bzenčanky si zavazovaly cípy šátku na temeni, Olšovjanky kolem krku.
Vinice, většinou k jihu obrácené, skýtaly ročně průměrně na 5 000 věder vína, jež bylo velmi silné, dalo se dlouho držeti a patřilo k nejznamenitějším v zemi. V tomto odvětví předčila vrchnost pílí a obezřelou péčí značně poddané, poněvadž tito vysazovali své vinice příliš ovocnými stromy a nevěnovali náležité pozornosti výběru druhu révy. Nejlepší víno skýtal vrchnosti pahorek, na jehož vrcholu stál druhdy hrad Bzenec, a jenž uchovával vždy ještě slávu, kterou slynul v minulosti.
Ovocné stromoví v zahradách, vinicích i na polích bylo velmi vydatným zdrojem příjmů pro poddané, kteří ovoce (výborné třešně a višně, jablka, hrušky, ořechy) buď vyváželi do severnějších krajů Moravy, nebo je prodávali do palíren a nezřídka z něho i sami pálili třešňovku a slivovici.
Včelařství se pěstovalo nepatrně.
V panských lesích o 4 revírech – Bzeneckém, Vracovském, Olšovském a Bažantnici – se pěstovaly tyto druhy stromů: duby, olše, břízy, bory. Myslivectví nebylo valné.
Co se týče dobytka, mělo panství 9 koní, 531 krav, 2 615 ovcí, rolníci 368 koní, 849 krav, 41 ovcí. Rolníci chovali i mnoho vepřového dobytka a zvláště mnoho hus.
Vrchnost měla 5 dvorů. Řemesla provozovalo na panství 60 mistru; 3 pekaři, 1 sládek, 3 výrobci kořalky, 1 bednář, 3 hostinští, 1 sklenář, 1 vápeník, 1 kavárník, 1 soustružník, 1 hrnčíř, 1 draselník [1], 2 mýdlaři, 1 brusič, 1 zámečník, 4 krejčí, 8 obuvníků, 1 povozník, 2 truhláři, 1 hodinář, 1 voskář atd.
Obchodníci byli téměř všichni židovského původu; bylo na panství 19 obchodníků se střižným, 1 s lněným, 3 se smíšeným zbožím, 48 s rozličnými surovinami, 4 s kůžemi, 19 podomních obchodníků a kramářů. Mimo to obchodovali židé s vínem, čerstvým i sušeným ovocem, obilím, senem, slivovicí, kořalkou. Lidé ze Bzence, z Olšovce a Vracova se zeleninou obchodovali v blízkých městech a městečkách a se semeny obchodovali dílem doma, dílem v hlavních městech říše a nezřídka – např. v zimě – i v cizině. Provozovací kapitál jak křesťanů, tak židů činil ročně několik set tisíců zlatých. Vedla zde jen spojovací cesta z Brna do Uherského Hradiště, jejíž nejbližší poštovní stanice byly Žarošice a Hradiště.
Mládež se vyučovala ve 3 katolických školách – v Bzenci, Vracově a Syrovíně – a v jedné židovské – v městě.
Ku podpoře chudobných kromě 3 farních chudobinských ústavů byl v Bzenci chudobinec od vrchnosti r. 1772 založený, v němž bydlily 3 staré ženy, které z kapitálu 1 432 zl. v. m. obdržely každý třetí rok příspěvek na oděv. Mimo to bylo zde od r. 1808 tzv. Papíkovo nadání 1 026 zl. pro 1 studujícího. Židovská školní a náboženská nadání činila celkem 3 570 zl. v. m. O zdravotnictví pečovali 2 ranhojiči.
Bzenec měl 489 domů, z nichž 401 náleželo křesťanům a 88 židům. Křesťanských obyvatelů měl 2 033, a sice 948 mužského a 1 085 ženského pohlaví, židovských 772, z nichž bylo 406 mužského a 366 ženského pohlaví, celkem 2 805. Olšovec měl 69 domů asi se 400 obyvateli. Křesťané drželi 225 jochů 709 čtverečních sáhů rolí, 300 jochů 263 čtverečních sáhů pastvin a 502 jochů 263 čtverečních sáhů vinic. Dobytka měli asi 74 koní, 64 volů, 273 krav. Pěstovali hlavně víno a zeleninu.
Východně od Starého hradu před dřevěným křížem bylo na začátku 19. století několik sklepů, jež jedné noci shořely a pro vzdálenost od města již nebyly postaveny. Místo bylo poté osázeno révou.
Bzenec byl sídlem panského vrchního úřadu a farního úřadu; fara se školou byla podřízena místní vrchnosti. Do farnosti kromě města patřily vesnice Olšovec a Písek.
Bzenec byl středem děkanství, do něhož náležely fary: Bzenec, Boršice, Ježov, Osvětimany, Polešovice a Vracov a lokální kaplánky: Domanín, Rohatec, Syrovín a Žeravice.
Město mělo 4 výroční trhy s trhem na koně a skot a dva týdenní trhy, v neděli a ve čtvrtek.
Zámek o dvou poschodích s kaplí sv. kříže a zahradou po francouzském způsobu pěstovanou, mající 725 sáhů a dvě stopy v obvodu, byla skvostná stavba barokového slohu, částečně valy obehnaná; zámek stál na místě vyvýšeném a byl z něho daleký rozhled po luzích moravských.
Kromě farního chrámu, kaple sv. Floriána a kaple bratrstva sv. Jana, jíž se používalo za márnici, byla zde farní budova, křesťanská škola, synagoga, židovská škola, pivovar, pálenice, hostinec a dva dvory. Ř. Volný ještě podotýká, že se v Bzenci nalezly moravské mince ze 12. století.
Z rodáků bzeneckých uvádí Ř. Volný Jana Petra ze Bzence, jenž byl na počátku 15. století jmenován magistrem svobodných umění na pražské univerzitě a Jana Sarkandra Ježka, nar. 21. března r. 1746, děkana v Židlochovicích, jenž napsal a tiskem vydal některá kázání a články rozmanitého obsahu. Rodákem bzeneckým byl i Jan Kastinger, farář v Halenkově a od 7. ledna 1797 ve Vizovicích, kde se stal i děkanem, konsistorním radou a školním inspektorem. R. 1807 byl dosazen na faru v Boňovicích na Hané. Kdy zemřel, je neznámo.
V létech třicátých byl Bzenec značně zněmčen; svědčí o tom i pamětní kniha s německým nápisem, jež byla pořízena r. 1831 za starosty Ondřeje Donnersbergera, horného Filipa Rúbíka a přísežných Karla Goldmana a Ant. Kašpárka. I obecní účty a protokoly schůzí obecního výboru se psaly německy; ačkoli se na radnici písemně úřadovalo německy, v zasedáních se zajisté jednalo česky, poněvadž většina členů výboru německy neuměla.
Němčina pronikala i do cechů, takže v 19. století se dály zápisy do knih cechovních německy. R. 1829 utvořila všechna řemesla, i ta, jež dosud žádného cechu neměla jako hrnčířské atd., „Spojený cech“. Zřízení cechovní zaniklo v letech šedesátých uzákoněním svobodného provozování řemesel. Živnostníci ze Bzence, Domanína, Písku a Temnic utvořili r. 1882 Živnostenské společenstvo se sídlem v Bzenci, jež mělo před světovou válkou na 350 členů, jichž počet však během války klesl asi na polovinu.
Vinařství bylo i v první polovici 19. století předním zdrojem příjmů Bzenčanů. Urodilo-li se hodně vína dobré jakosti, část se odprodala, by se mohlo opatřiti, čeho bylo třeba pro rodinu a domácnost, část se ponechala ve sklepě pro osvěžení hospodáře i domácích. Neúroda vína měla za následek nejen peněžní, ale i duševní tíseň. Protože víno bylo pro Bzenčany opravdu „nebeským darem“, věnovali mu zvláštní pozornost, a odtud se shledáváme v památních i gruntovních knihách tak často s poznámkami, jež se týkají úrody vína.
Na deskách jedné horenské knihy jal se horný Filip Rúbík rokem 1796 počínaje činiti každoročně záznamy o úrodě, jakosti i ceně vína, z nichž uvedu aspoň pozoruhodnější.
V letech 1796 a 1797 byla úroda vína prostřední, na achteli 5 věder, jakosti dobré, za vědro mestu se platilo 4 zl.
R. 1798 byla úroda hojná, na achteli 10 věder, jakosti velmi dobré; vědro mestu stálo 3 1/2 zl.
R. 1799 byla úroda vína nepatrná, na achteli 1 vědro, jakosti špatné; víno bylo tak kyselé, že ho nechtěl nikdo ani koupiti.
I r. 1800 byla úroda slabá, jakosti však dobré; vědro mestu stálo 8 zl. Toho roku potloukly kroupy Novosady a Liščí hory.
V letech 1801 a 1804 byla úroda vína prostřední jakosti dobré; cena vědra mestu byla 7 až 11 1/2 zl.
Ale r. 1805 byla úroda nepatrná, jakosti velmi špatné, takže víno po vylisování bylo kyselé jako ocet a vylévalo se před sklepy.
R. 1806 a 1807 byla úroda prostřední, dobré jakosti, vědro se prodávalo za 16 zl.
R. 1808 byla úroda hojná dobré jakosti; za vědro se platilo také 16 zl.
R. 1809 byla úroda malá jakosti špatné, než po vykvasení se víno poněkud napravilo, avšak se neprodávalo.
R. 1810 byla úroda prostřední, jakosti méně dobré; vědro mestu stálo 18 zl., víno však bylo poněkud tvrdé.
Za to r. 1811 byla úroda velmi hojná, výborné jakosti; vědro mestu se prodávalo za 4 zl. stříbra. Tak dobrého vína nikdo v Bzenci nepamatoval.
R. 1812 byla úroda velmi hojná, po achteli 20 až 30 věder, jakosti však méně dobré, poněvadž víno bylo poněkud nedozrálé; vědro mestu se v Bzenci prodávalo za 3 1/2 zl., v okolí jen za 1 zl. 80 kr.
R. 1813 byla úroda velmi slabá, jakosti špatné, víno se neprodávalo.
R. 1814 většina vinic pomrzla jarními mrazy, a co zůstalo, zmrzlo v srpnu úplně.
R. 1815 byla také pranepatrná úroda, avšak jakosti dobré; vědro mestu se prodávalo za 70 zl. šajnů. O víno byla velká nouze, takže ve většině sklepů nebylo ani pětítky vína. Bylo to v době, kdy vojna stíhala vojnu, kdy Francouz byl dvakráte [2] v Bzenci jako nepřítel a obyvatele velmi utiskoval provianty a rekrutýrkou, ano i čtrnáctileté chlapce chytal na vojnu.
R. 1816 byla úroda malá jakosti dosti dobré; víno se neprodávalo.
R. 1817 až 1819 byla úroda prostřední, dobré jakosti, cena vědra mestu 6 až 7 zl. stř.
R. 1820 zmrzly z jara všechny vinohrady na tabák, takže vůbec žádného vína nebylo. Podobně všechno pomrzlo i r. 1821.
Zato r. 1822 byla úroda velmi hojná jako r. 1812 jakosti výborné jako r. 1811. Vědro mestu stálo 8 zl.; byl to balzám pro sklepy po těch válečných útrapách a neúrodách.
R. 1823 a 1824 byla úroda nepatrná jakosti špatné, poněvadž všechno zkazily mrazy.
Ještě horší byl rok 1825. Byl to rok neslýchaný, zjara byly silné mrazy, dne 16. června pak potlouklo třikrát v jednom dni, kroupy byly tak velké jak slepičí vejce, takže nebylo lze ani poznati, kde byly vinohrady.
R. 1826 vinice sice vypučely, ale vína nebylo téměř žádného.
R. 1827 a 1828 byla úroda prostřední, jakosti dobré; cena vědra mestu byla 8 zl. stř.
R. 1829 byla sice úroda hojná, jakost jeho však špatná, takže se víno neprodávalo.
R. 1830 a 1831 byla úroda prostřední, jakosti dobré; vědro mestu se prodávalo za 8 zl. až 8 zl. a 20 kr.
R. 1832 byla úroda prostřední, jakosti nevalné; cena vědra mestu byla 12 zl. vídeňské měny čili 4 zl. 80 kr. stř. [3]
R. 1833 byla úroda prostřední, dobré jakosti, cena vědra mestu 16 zl. v. m. čili 6 zl. 40 kr. stř. Toho roku dne 15. dubna byl strašný oheň za velkého větru; obě strany v řadě za kostelem a celá Bzinská ulice napředu ohněm spáleny.
R. 1834 byla úroda hojná jakosti výborné, vědro mestu bylo za 10 zl. stříbra; víno bylo tak dobré, že nebylo od 60 let pamětníka, aby mělo víno tak neslýchané ctnosti. Bylo silné, sladké, čisté. Vinobraní bylo dne 20. září.
R. 1835 byla úroda velmi hojná, o 1/3 větší než v roce předešlém, jakosti velmi dobré; cena za vědro mestu byla 6 zl. stř.
R. 1836 a 1837 byla úroda slabá jakosti špatné, za vědro mestu se platilo 4 zl. stř.
R. 1838 byla úroda prostřední, jakosti dosti dobré, cena vědra mestu byla 7 zl. stř.
R. 1839 byla úroda hojná jakosti dobré; cena mestu byla jako roku předešlého.
R. 1840 byla úroda malá jakosti méně dobré, vědro mestu se prodávalo za 4 zl. stř.
U tohoto roku je poznámka: „Tyto památky zaznamenal pro budoucí vědomost všem potomkům a obyvatelstvu bzeneckému s upřímné náchylnosti pro vše dobré 42letý bývalý horný Filip Rúbík.“
Další poznámky až do roku 1849 pocházejí od Martina Rychmana.
R. 1841 byla úroda malá, jakosti velmi dobré, vědro mestu se prodávalo za 12 zl.
V letech 1842 až 1845 byla úroda malá jakosti špatné, cena vědra mestu byla 7 až 8 zl. stř.
R. 1846 byla úroda prostřední, jakosti velmi dobré, vědro mestu se prodávalo za 12 1/2 zl., vědro čistého vína za 18 zl., peněz rakouských za 25 zl.
R. 1847 byla úroda malá, jakosti méně dobré, vědro mestu za 8 1/2 zl.
R. 1848 a 1849 byla úroda prostřední, jakosti dobré; vědro mestu se prodávalo za 12 1/2 zl., čistého vína za 21 zl.
I v následujících letech se pokračovalo v těchto záznamech úrody, jakosti a ceny vína.
V letech 1850 až 1860 byla úroda malá, jakosti špatné; víno bylo nevyzrálé, a platilo se za vědro mestu 4 až 5 zl.
V letech 1861 až 1865 byla úroda prostřední, jakosti dosti dobré, vědro mestu bylo za 6 až 7 zl.
R. 1866, ač réva zjara pomrzla, a úroda byla nepatrná, byla jakost vína dosti dobrá; vědro mestu se prodávalo za 12 zl.
V následující době byla hojnost vína znamenité jakosti r. 1868, 1874, 1889, 1900, 1901, 1908, 1917 a 1921.
V letech 1869 a 1892 byla sice jakost vína velmi dobrá, úroda však malá.
Cena se pohybovala ve výši 7 až 15 zl. za vědro.
Z těchto záznamů je zřejmo, že roky, v nichž se urodí výborné víno, jsou dosti řídké. Proto opatrnost a trpělivost musí býti předními vlastnostmi každého vinaře; opatrnost, aby šetřil dobrého ročníku tak dlouho, až v příznivém létě bude moci zase naplniti sudy dobrým mokem a trpělivost, aby v letech slabé úrody nezmalomyslněl a vinice nezanedbal, nebo dokonce nezrušil, nýbrž čekal, až přijde rok příznivý, jenž mu hojně nahradí vydání z let nesporých.
Rozmachem obchodu a průmyslu v 19. století nezůstal nedotčen ani Bzenec; dne 1. května r. 1841 byla zahájena doprava na Severní dráze, jíž odprodalo město 4 jochy 765 čtverečních sáhů za 2 239 zl. 3 kr., r. 1842 byl zřízen v Bzenci poštovní úřad a r. 1848 byl u nádraží Severní dráhy postaven cukrovar.
Bouřlivý rok osmačtyřicátý vzrušoval i obyvatelstvo Bzence. Městu bylo úředně nařízeno, aby poslalo ke Strážnici silnou hlídku, poněvadž byla obava, že vzbouření Maďaři učiní na Moravu vpád. Nadlesní Bechtel se pokoušel zříditi v Bzenci národní gardu; ale nadšení gardistů trvalo jen potud, pokud bylo zaněcováno vínem, jímž je hostilo několik přátel občanských svobod.
Když proti vzbouřeným Maďarům přitáhli Rakousku na pomoc Rusové, byl po nějakou dobu i v Bzenci ubytován oddíl ruského vojska a choval se k obyvatelstvu přátelsky.
R. 1849 vypukla dne 18. srpna úplavice, jíž podlehlo 61 osob a jež pominula dne 30. září; dne 9. září zemřelo touto epidemií 9 osob.
Zrušení roboty budilo i v Bzenci všeobecnou radost; výkup za den roboty potahem byl stanoven na 12, za den roboty pěší na 4 kr. Každému občanu bylo splatiti takovou sumu, aby úroky z ní se rovnaly částce, kterou by mu bylo ročně platiti za roboty, jimiž byl povinen.
O tomto výkupu z roboty se nám dochoval revers hraběte Viléma z Reichenbachu ze dne 17. října 1848:
„Při první své přítomnosti v Bzenci jsem vám ústně slíbil, že za jeden den tažné roboty 12 kr. a za jeden den pěší roboty 4 kr. nahraditi míti budete, s tím ulehčením pro vás, že kdyby sešlý sněm ve Vídni levnější náhradu ustanovil, při tom zůstati má. Poněvadž jsem nyní panství bzenecké přijal, opakuji to přislíbené písemně, že rozsouzení říšským sněmem na každý způsob vyplniti chci.“
Poznámky k textu:
[1] Draslárna patřila židu Spitzovi; byla na Novém světě, měla 1 pec se 4 kotli a vyrábělo se v ní ročně na 250 centů drasla.
[2] 1805 a 1809.
[3] Smlouvou zaveden byl r. 1753 stejný ráz peněz s jižním Německem (konvenční měna). Ve finanční tísni pomáhala si vláda vydáváním papírových peněz (bankocetlí) od r. 1762, jichž kupní cena klesala – r. 1807 se rovnalo 100 zl. v bankocetlích 50 zl. stříbrným, r. 1810 již jen 25 zl. stříbrným a v únoru r. 1811 jen 11 2/8 zl. stř.; proto byl v březnu r. 1811 vydán patent, jímž cena peněz papírových a měděných byla snížena na 1/5 jmenovité hodnoty (státní bankrot). Zároveň byly vydány nové papírové peníze zvané šajny, jež však také klesaly. Od r. 1819 se poměr natolik snížil, že 250 zl. šajnů (vídeňské měny) se rovnalo 100 zl. stř. (konvenční měny), což trvalo až do let padesátých. R. 1858 byla zavedena nová měna – zlatý rakouský – kdy se 100 zl. konvenční měny rovnalo 105 zl. rak.