Paměti města Bzence
XIII. Druhý velký spor občanů s vrchností v polovici 18. století a několik pohledů do této doby
Nevraživost mezi obcí a vrchností byla přísným zakročením hraběte Erdmana proti písaři Stiegelmajerovi poněkud utlumena, ale nadobro zažehnána nebyla. K výbuchům tajené nevole docházelo častěji. Nástupce Stiegelmajerův Bernard Hoffman nesnažil se, alespoň dle mínění vrchnosti, působiti ke smíru, nýbrž, jak se vyjádřil hrabě, podporoval vzpurné hlavy a zavdával podnět k mnohým mrzutostem. V této době považovala vrchnost za nejpřednější a nejpovinnější ctnosti poddaných poslušnost a povolnost za všech okolností, i tehdy, bylo-li právo na jejich straně, a v každém odporu proti bezpráví a zvůli panské spatřovala ihned opovážlivost, ano vzpouru, kterou přísně trestala.
Tak dne 21. března r. 1739 ohradila se městská rada poníženě proti tomu, že vrchnost žádá z nových baráků 2 zl. úroku a oznámila, že se bude domáhati práva na vyšším místě.
Hrabě ihned pánovitě odpovídá:
„Není mě málo ku podivu, že moje zdejší městská rada se opovažuje nejen směle, ale i trestuhodně ujímati se baráků nově na mém pozemku postavených a jich hájiti tvrzením, že tak nikdy se nedálo. Vrchnost, na jejíchž pozemcích jsou baráky postaveny, jest oprávněna žádati nepatrný úrok 2 zl. z každého domku; vždyť i usedlí platí úrok. Proto se žádost rady zamítá.“
Dne 17. prosince r. 1741 prosí všichni bzenečtí rolníci, aby ti, kteří konají robotu v zahradě, nebyli nuceni pomáhati při honech, a namítají, že nikdo nepamatuje, aby kdy něco takového bylo nařízeno. Prosbu jejich hrabě zase zamítá slovy:
„Prosebníci nemohou popříti, že lidé transacti [1] a lidé urbarii [2] jsou povinni, kdykoli by se vrchnosti zlíbilo na hon, s ní jíti, doznají, že jsou povinni tenata voziti. A proto se tomu nesmějí vzpírati, je-li jich nutně třeba, byť i to bylo v roce velmi zřídka.“
Dne 23. listopadu r. 1742 prosí vinohradníci, aby vrchnost nebrala desátku z nevysazených vinic. Prosbu jejich odmítá hrabě tímto odůvodněním:
„Vrchnost nenařídila bez příčiny, aby se vinicím věnovala péče co největší, čehož dříve nebylo. Jak se dříve dělo, že se totiž povolovala roční lhůta [3], i když se podsadilo jen několik set oblouků, nebylo správné.
Roční lhůta se povoluje jen tehdy, když se vysazuje vinohrad nový; i nemají žadatelé důkazu, že by se jim byl vzal desátek, založili-li zcela nový vinohrad. Nemohou se také dovolávati horenského práva, poněvadž toto mluví o stálém úrokování; jako rolník jest povinen platiti pozemkový úrok, tak jest vinohradník povinen odváděti vinný úrok a když vína nemá, jest mu zaplatiti jej v penězích.“
Poněvadž B. Hoffman psal asi občanům tyto žádosti, domnívala se vrchnost, že jest jejich původcem, anebo že by jim svým vlivem mohl zabrániti. Proto mu nebyla valně příznivá. Když bylo r. 1748 jeho odchodem místo městského písaře uprázdněno, snažila se vrchnost dosíci toho, aby se stal písařem člověk povolnější. Obec však ustanovila písařem Václava Hillara, jejž nepředcházela právě pověst člověka pokojného, a jenž začal úřadovati, aniž by jej byla obec vrchnosti presentovala k potvrzení. Proti tomuto jednání obce podala vrchnost advokátem Janem Ign. Streidtem královskému tribunálu stížnost a dne 3. července žádala v zájmu všeobecného prospěchu zemské hejtmanství, aby zapovědělo obci připouštěti Hillara k úřadování, dokud se věc tribunálem nerozhodne. Je prý Hillar člověk nepokojný, jenž všady, kde působil, zasíval mezi vrchnost a poddané jen sváry.
Již dne 9. července nařizuje zemské hejtmanství tribunálu, aby vyšetřil důvody, jež má vrchnost proti jmenování V. Hillara městským písařem. Důvody vrchnosti nebyly uznány za závažné, obci však bylo nařízeno, by nového písaře presentovala vrchnosti, která jej, vidouc nezbytí, potvrdila.
Obavy vrchnosti se splnily brzy. R. 1748 bylo nařízeno šetření pozemků, na jehož základě měla býti zavedena nová, spravedlivější úprava daní. V sedění městské rady dne 29. července oznámil starosta Pavel Kotek, že došly „ostré patenty, jimiž se poroučí, by se město přiznalo, jak mnoho má vinohradů, rolí, zahrad a luk; ať se tedy obec usnese, co činiti, aby město neuvalilo na sebe nějakých těžkostí.“
Většinou hlasů bylo usneseno, aby byli vysláni do Brna na poradu k advokátu Jos. Taubenkorbovi syndikus Hillar s Jiříkem Rúčkou a Pavlem Dobiášem. Jednalo se totiž o to, mají-li se dáti do výkazu městských pozemků i sporné Zadní hory, jež držela vrchnost a některé vinice, jichž užívali občané olšovští, na něž si však činilo nárok město.
Jak jim poradil advokát, lze souditi z toho, že dne 6. srpna ve shromáždění celé počestné obce [4], do něhož se dostavila i většina práva rychtářského a horenského, bylo jednomyslně usneseno, že jak 28 achtelů vinic, jichž Olšovští užívají, z nichž však kontribuce do města neplatí, tak Zadní hory, jež drží vrchnost, mají se v přiznání městských pozemků uvésti.
Tím započat byl spor o Zadní hory po druhé. Neboť dne 18. září usnáší se rada, aby k advokátu do Brna byla poslána deputace na poradu o pozemcích obci od vrchnosti odňatých a o robotách, jimiž nejsou povinni, nestaví-li se zámek od základu.
Jakýmsi zahájením nepřátelství k vrchnosti bylo usnesení městské rady, že občané nebudou konati roboty při honech. Zámecký hejtman žádal radu, aby se otázala jednotlivě občanů a oznámila mu, kteří půjdou a kteří ne.
To zaleklo radu tak, že když v sedění dne 18. listopadu přednesl starosta hejtmanovu žádost, usnesla se rada na návrh řečníka Václava Nikla, aby se tentokrát na hon ještě šlo, příště však již nikoli, poněvadž se budou občané říditi svými privileji. Mysleli tím narovnání z r. 1634, v němž robota při honech není uvedena. Zároveň byla zvolena deputace, aby rozhodnutí hejtmanovi ihned oznámila. Tento pravil deputaci, že usnesení přednese hraběti.
Když se tak stalo, nařídil hrabě hejtmanovi, aby poslal radě výňatek z urbáře z r. 1604 o robotě při panských honech, v němž se praví, že všichni bzenečtí poddaní jsou povinni jíti na hon, kdykoliv se jim poručí. Měl také radu vyzvati, aby poslala některé z obce na kancelář, kde se jim urbář přečte.
Ale rada v sedění dne 19. listopadu na návrh Václava Nikla se usnesla, aby se vzkázalo hejtmanovi, že do zámku nepůjdou, nýbrž žádají, by se jim urbář poslal na radnici; celá obec je prý jednomyslně umluvena, že na hon nepůjde.
Hrabě tedy rozkázal, aby se ještě téhož dne dostavila na zámek celá obec. Z obavy před nemilými následky uposlechli, a hrabě jim dal lhůtu do zítřka, aby se rozhodli, půjdou-li na hon nebo ne.
Druhého dne vzkázal hejtman starostovi, aby svolal na radnici celou obec. Starosta tak učinil a ve shromáždění přednesl, že hejtman jménem hraběte poroučí, by se dnes zase všichni občané dostavili na zámek, kde budou „examinirováni“, půjdou-li na hon nebo ne.
Po řeči Václava Nikla usnesla se poctivá obec, že na zámek již nepůjdou, poněvadž tam byli včera. Vyslala tam jen deputaci se syndikem Hilarem, aby oznámila hejtmanu usnesení.
Tuto neposlušnost pokládala však vrchnost za vzpouru a proto dala hlavní opozičníky, Václava Nikla, Jana Adamce a Jakuba Čumra za celou obec zatknouti a do Hradiště dopraviti, kde byli ponecháni ve vyšetřovací vazbě.
Tím byl odpor obec zdolán; ve shromáždění dne 3. prosince byl sepsán a podepsán memoriál na Jeho Excelenci milostivou vrchnost v příčině arestovaných sousedů v Hradišti, aby je ráčila propustiti. Memoriál nesli na zámek radní Jan Goldman a Jiřík Rúčka.
Co se týče robot při honech, obec se poddala, ale spor o Zadní hory vlekl se dále. Starosta, městská rada i obec podala dne 16. prosince hraběti memoriál o Zadních horách a vinicích Olšovjanů v katastru bzeneckém ležících, jejž sestavil advokát Taubenkorb a v němž se odůvodňovaly nároky obce na jmenované role a vinice.
Memoriál se nám sice nezachoval, ale o jeho obsahu můžeme souditi z listu dne 20. prosince v Bzenci datovaného, jímž hrabě vyvrací nároky obce takto:
„Prosebníci nesprávně tvrdí, že jsem před několika léty koupil od domanských poddaných 20 achtelů vinic, z nichž před generální visitací lánů i po ní prý odváděli kontribuci bzeneckému starostovi, poněvadž, pokud jsem pánem na Bzenci, nebylo v Zadních horách žádných vinic, nýbrž bylo to svobodné pole, patřící druhdy k svobodnému dvoru Winklerovu, jehož užívali již moji předkové; proto není pravda, že mně titulo empti [5] od Domanských připadlo, o čemž se mohou prosebníci jasně přesvědčiti, nahlédnou-li do knihy devolutionis possessionum [6], z nichž je patrno, že se Domanští velmi zmýlili. A tudíž není také pravda, že by mé pole v Zadních horách patřilo do bzeneckých lánů, jak dosvědčuje i krajský katastr.
Co se týče 28 achtelů vinic Olšovským patřících, jest trestuhodnou opovážlivostí, tvrdí-li prosebníci, že jsou pod úrokem a že přec z nich žádné daně neplatí; naopak je zcela zřejmé, že ze všech těchto vinic vždy platili kontribuci.
A proto se jejich odůvodnění a trestuhodné jednání ostře odmítá a jim nařizuje, aby se budoucně varovali takové domýšlivosti.“
Rada se však nedala touto hrozbou zastrašiti, nýbrž vyzvala advokáta Taubenkorba, aby sestavil nové odůvodnění nároků města na Zadní hory a vinice Olšovjanů. Týž tak učinil v březnu r. 1749 a poslal je obci.
Dne 15. března shromáždil se počestný úřad, rychtářské a horenské právo a slavný výbor, všichni podepsali druhý memoriál na J. Excel. mil. vrchnost a poslali s ním do zámku z úřadu Fr. Vojtěcha, z horenského práva Jos. Ježe a z výboru Jos. Bunžu.
V memoriálu se vysvětluje hraběti, že nejde o vinice nyní vysazené, nýbrž o 20 achtelů bývalých vinic, za něž žádají pole. Co se týče Zadních hor, dokázalo město během čtyřicetiletého procesu již několikrát, že náležely k městským lánům a že vrchností byly v minulém století zabrány; nejedná se o svobodná pole dvoru Winklerova, jichž bylo dle potvrzení zemského účetního 100 měřic, nýbrž o bývalé vinice.
Den před doručením memoriálu povolal panský kancelista bezpochyby z rozkazu hraběte starostu se syndikem na zámek, kde jim ukázal mapu celého panství bzeneckého a pravil jim, že inženýr naměřil tehdy jen 20 městských lánů. Radil jim proto, aby ustoupili od nároků na Zadní hory, neboť dojde-li k novému měření pozemků a shledá-li se, že mají více lánů, než jim náleží, budou z toho míti škodu. Přejí-li si, ať jen přijde více občanů na zámek, že jim vše vysvětlí a ukáže.
Ve shromáždění počestné obce dne 18. března oznámil starosta oznámení kancelistovo; obec se však domluvila, aby se do zámku neposílal nikdo ze sousedů, nýbrž jen dvě osoby, jež by oznámily, že obce žádá na podaný memoriál resoluci, ať jest jakákoli.
Resoluce došla dne 20. března. Hrabě odpovídá, že trvá na tom, co oznámil obci dne 20. prosince minulého roku. Ať si jen povolají – ale na vlastní škodu a outratu – zemského měřiče. Až se jim potom, jak jest v zemi obyčej a více toho příkladů, odebere, co se v jejich lánech více naměří, nezapomenou jistě tak brzy bludné cesty, kterou svévolně nastoupili.
Odpověď zarazila úřad, takže po celý duben byl klid. Až dne 5. května svolal starosta celou obce a jménem úřadu ji přednesl, že hrabě zamítl obě jejich žádosti o navrácení Zadních hor a že jim dal velice nemilostivou resoluci, odkazuje je na nové vyměření pozemků.
Jejich advokát již sestavil memoriál na královskou deputaci strany toho vyměřování. Bude z toho velká útrata, a naměří-li se jim více pozemků, než mají míti, jsou ve velkém nebezpečí, že se jim odejmou. Co tedy o tom soudí poctivá obec?
Václav Nikl jménem celé obce a všech tří práv prohlásil, aby se memoriál na vyměřování pozemků podepsal a zaslal, kam patří. Chce tomu celá poctivá obec, všichni za jednoho a jeden za všechny, byť i z toho jakékoli škody a outraty následovaly.
Protokol schůze pro větší toho jistotu jednomyslně podepsali purkmistr Pavel Kotek, rychtář Ant. Bílý, horný Demazy a 40 občanů. Došlo-li k vyměřování a jak dopadlo, není nikde zaznamenáno. Snad z obavy, aby jim nebylo naměřeno více pozemků, než mají míti, se později rozhodli jinak.
Jako o Zadní hory, vlekl se již více než 40 let i spor o jedenáctidenní robotu měšťanů nerolníků a stál obec obrovské na tu dobu peníze, totiž přes 18 000 zl.
Občané si tedy umínili, že si rozhodnutí sporu stůj co stůj vynutí. Proto odepřeli robotu při senoseči, za což 10 z nich bylo uvězněno na 4 dny. Tím se však nedali odstrašiti a rozhodli se nekonati jiných robot než ty, jež jim byly uloženy narovnáním z r. 1634.
Ve shromáždění celé obce dne 11. července přednesl řečník Václav Nikl jménem všeho občanstva právu purkrechtnímu, rychtářskému a horenskému, že dle nejmilostivěji konfirmovaného privilegia neboli transaktu obec toliko 8 dní milostivé vrchnosti robotovati jest zavázána, tato však od mnoha let žádá 11 dní. Poněvadž ta věc již 40 let v procesu trvá a přes 18 000 zl. škod útrat s jinými ještě rozepřemi kausiruje [7], a přec od vyššího rychtáře vyřčení právního obec se dočkati nemůže, nebudou občané do konce roku 1749 jiných robot konati kromě těch, jež jim privilegium vyměřuje, jak již učinili při dělání sena, pro což 10 sousedů v arestě na zámku 4 dny zavřeno a v díle panském držáno a zase od mil. vrchnosti propuštěno bylo. Lid ve svém usnesení, že toho roku více robot konati nebude „jen co se patří, stojí a to ne z protivenství proti své milostivé vrchnosti, nýbrž toliko proto, aby nejmilostivější rychtář tím byl přinucen, právní vyřčení městu učiniti, by velké útraty vzaly jednou konec.“
I tázal se řečník, co tomu poctivé právo purgrechtní, rychtářské i horenské říkají? Všechna tři práva souhlasila, aby se konaly jen roboty transaktem nařízené; ať z toho vznikne cokoli, všichni za jednoho a jeden za všechny stojí.
Jen horný Demazy vzkázal po Fr. Vojtěchovi, že s tím nesouhlasí, že však horníkům nebrání na tuto domluvu se podepsati.
Na usnesení se podepsalo 130 občanů; kdo neuměl psáti, byl podepsán jiným a u svého jména udělal křížek [8].
Dne 30. července byli starosta a syndikus citováni k hejtmanu a kancelistovi, kteří se jich tázali, proč nechtějí robotovati více než 8 dní. Odpověděli, že jen proto, aby se učinil konec procesu a aby si vynutili vyřčení nejvyššího rychtáře. Hejtman i kancelista jim pravili, že z toho obci nic dobrého nevykvete.
Starosta podal o tomto jednání zprávu ve shromáždění celé obce dne 31. července, a otázal se jí, co tomu říká. Celá obec vzkřikla jedním hlasem: „Jinak nebudeme jednati, a jak jsme se usnesli dne 21. července, budeme robotovati jen 8 dní.“
Hrabě tedy hleděl občany zviklati v jejich úmyslu jiným způsobem. Byl u něho právě návštěvou jakýsi generál – jméno jeho se neuvádí – jenž jeho návodem obeslal k sobě na zámek starostu, syndika a jednoho radního; místo starosty však šel na zámek Jan Goldman a s ním František Goldman, Jan Rychmach a syndikus. Ale generál s nimi nejednal, nýbrž jeho adjutant, jenž jim pravil, že si hrabě generálovi stěžoval, že město Bzenec proti němu rebelíruje a nechce mu konati 11 dní robot. I napomínal je, aby zachovávali vrchnosti poslušnost, sice že sám do toho vkročí.
Starosta shromáždil dne 10. srpna zase celou obec a vyloživ jí vše, se tázal, co tomu říká. Obdržel odpověď, že jak se zavázali, tak budou jednati.
Tato pevnost a odhodlanost působila; ani vrchnost, ani úřad nesáhl k nějakým násilným opatřením. Občané svou nepoddajností si vynutili, že koncem roku 1749 začal tribunál jednati o jejich sporných věcech.
Byla jmenována komise, v níž byli z tribunálu Asfeld a Pallestrazzi [9], vrchnost zastupoval advokát Fr. Streidt, město fiskal Jan Kugler.
Starosta P. Kotek s městskou radou posílá dne 9. prosince komisi přípis, v němž odůvodňuje hlavně nároky města na Zadní hory, snaže se působiti na její rozum i cit. Obsah jeho vývodů jest tento:
„Zadní hory, v nichž byly jen vinice, patřily před visitací lánů i po ní městu. Možno to zcela snadno a jasně dokázati. Předně generální visitace lánů roku 1667, 1668, 1669 prokázala, že někteří sousedé z Domanína, poddaní velehradského panství, drželi v Zadních horách 20 achtelů vinic, jež lze nalézti v katastru bzeneckém. Také možno dokázati, že z nich odváděli daň bzeneckým starostům. Z těch, kteří pracovali v těchto vinicích, jsou mnozí ještě na živu a mohou to věrohodně dosvědčiti. I ze Bzence mnozí občané měli v těchto Zadních horách vinice, jež jsou poznačeny v krajském katastru. Také horenské knihy to dosvědčují a udávají, kolik achtelů těchto vinic bylo a komu ze Bzence a Domanína byly připsány. Tyto knihy také dokazují, že po ukončení generální visitace lánů, ještě v r. 1677 až 1682 mnozí sousedé ze Bzence s vědomím vrchnosti v těchto pustých vinicích Zadních hor pracovali, což mohou i dosvědčiti.
Avšak r. 1684 přivlastnila si, jak dokazují naše spory, tyto Zadní hory vrchnost a bzeneckým poddaným odňala násilím všechny vinice, jež tam měli a jichž dle krajského katastru i dle horenských knih bylo asi 93 achtele, domanským občanům však jako cizím poddaným jejich 20 achtelů zaplatila, jak nám tito dosvědčují a čehož máme i důkazy. Tyto vinice vrchnost vykučovala, v pěkné, široké pole zorala a je k panské straně připojila. Ale město muselo z těchto polí vždy daně platiti, jak patrno z katastru generální visitace lánů. Nyní byly i staré pusté vinice, jichž jest při městě 22 achtelů, v pole změněny, čímž nabylo město 2 lánů a 3 1/4 achtele; avšak patří mu i celé Zadní hory, jež drží vrchnost, z nichž však město platí daně.
Proces mezi městem a vrchností trvá již přes 40 let a stál chudobné město s jinými spornými případy více než 16 000 zl. Dejž Bůh, by se šťastně skončil. Poněvadž na bzeneckém území jest málo polí, musejí vinohradníci, až na 21, každé sousto chleba jinde hledati a kupovati. Proto jest jim nemožno od toho ustoupiti, aby jim Zadní hory nebyly vráceny a na pole rozděleny, jak se stalo i s jejich lány.“
Dále udává starosta, že z kontribuce, kterou odvádí město, bylo vyňato 8 domů, z nichž tři připadly vrchnosti a 5 židovské obci, a že jest při městě pastvina Doubrava zvaná, jež jest i v krajském katastru poznačena jako městský majetek.
Komise jala se nyní vyšetřovati sporné věci; tak v květnu roku 1750 posílá obci dotaz, trvá-li na tom, aby pozůstalost po zbězích a těch, kteří se dali na vojnu [10], nezanechají-li dědiců, připadla po zaplacení dluhů vrchnosti, zanechají-li však dědice, obci.
Občané i v tomto roce setrvali v odporu proti jedenáctidenní robotě; proto posílá fiskál Kugler obci v květnu dopis, v němž jí ostře nařizuje, aby, než bude vynesen rozsudek, konali robotu 11 dní, jinak že by byli občané jako rebelanti přísně potrestáni.
O dotazu komise i dopisu poslaném od fiskála se jednalo ve shromáždění obce dne 12. května. Co se týče pozůstalosti po zbězích a na vojnu se davších, bylo usneseno, aby vždy rozhodl rychtář; bylo by lépe, kdyby pozůstalost po těch, kteří se dali na vojnu, připadla obci, poněvadž se může státi, že voják se navrátí domů a nemaje z čeho žíti, připadne na obtíž obci.
Co se však týče jedenáctidenní roboty, řečník Jakub Čumr přednesl a počestná obec jedním hlasem vzkřikla, že, jak začala roku 1749 konati robotu jen 8 dní, na tom také jednomyslně trvá, že občané podle privilejí více než 8 dní robotovati nebudou a nechtějí a že za to chtějí i zemřít.
Dne 2. června došlo před komisí, k níž bylo přibráno i 10 občanů, k sepsání předběžného protokolu, do něhož byly pojaty všechny stížnosti od roku 1709 obcí podané. Poněvadž obec na základě usnesení dne 12. května odpírala jedenáctidenní robotu, poslal jí tribunál i krajský hejtman dekrety, jimiž se jí co nejpřísněji nařizovalo, aby konala starodávné roboty až do komisionálního výroku, nestane-li se tak, dává se vrchnosti moc, donutiti občany k robotám pouty a železy.
Dekrety se četly ve shromáždění celé obce dne 19. července, na čež se starosta tázal, co tomu obec říká. Obec nedala odpovědi, nýbrž se tázala počestného úřadu, co on o tom soudí. Tento odpověděl, že vysoké instanci těžko odporovati, že se má požádati p. fiskál, aby o té věci vyhotovil memoriál na Její Majestát.
Tím dávala se obec na ústup, avšak syndikus Václav Hilar se snažil vzpružiti pokleslé mysli občanů a je povzbuzovati k vytrvalosti. Když byl však o tom zpraven vrchností krajský úřad, dal jej jako štváče zatknouti a v Hradišti uvězniti.
Závěrečné jednání komise bylo určeno na den 1. září. Fiskál Kugler vyzval obec dopisem ze dne 24. srpna, aby poslala k tomu jednání několik občanů. Obec si přála, aby je doprovázel syndikus Hilar a jim byl radou nápomocen. Obrátila se tedy na „milostpána“ krajského hejtmana s prosbou, „aby byl propuštěn a z arestu laxirován pro pilnou příčinu strany citirování komise.“ Krajský hejtman jim odpověděl, že jim ho propustí, když se za něj zaručí listem, podepsaným vlastníma rukama a obecní pečetí opatřeným.
Obec, bojíc se snad, že by prchl, oznámila krajskému úřadu, že za něj nebude a nechce ručiti, poněvadž neví, v čem jest závadný; tož aby si pomáhal, jak sám nejlépe může. K závěrečnému řízení poslala obec do Brna 20 občanů. Na návrh fiskála Kuglera se projednávaly všechny stížnosti od roku 1709 obcí podané.
Předně se to týče ustanovování městského písaře, shodly se strany na tomto: Obec má právo dosaditi i sesaditi svého písaře, ale poněvadž zájem veřejný žádá toho, aby každá obec měla řádného písaře, v obci bzenecké však nejsou lidé literáti, kteří by byli s to posouditi, je-li uchazeč schopen zastávati úřad městského písaře, má obec právo písaře jmenovati, jest však povinna, dáti jej potvrditi vrchnosti, kdyby obec chtěla písaře sesaditi, má vrchnosti udat důvody. Podobně i vrchnost, kdyby nechtěla písaře potvrditi, jest povinna oznámiti obci důvody. Kdyby se strany nemohly shodnouti, mají si vyžádati rozhodnutí vyššího úřadu.
O stížnosti podané dne 17. prosince r. 1709 tribunálu, týkající se robot při stavbě zámku neb dvoru, ať se již staví od základu nebo z části, bylo rozhodnuto, že občané nerolníci mají poslati in corpore [11] denně dva nádeníky, z těch pak, kteří mají koně, jest každý povinen dáti týdně jednu fůru jak na území městském, tak vracovském s výjimkou lesů a vzdálených míst. Vrchnost prohlašuje svým advokátem, že k opravám zámku nebo dvoru těchto robot nebude žádati.
Na to, že občan Pavel Klúčka byl na rozkaz zámeckého hejtmana čtyřmi husary na Špilberk dopraven, se deputovaní nepamatovali.
Potom došlo na stížnosti, podané dne 13. července r. 1711 tribunálu a dne 20. července 1713 císaři. Občané byli nejdříve tázáni, uznávají-li urbář z roku 1604 za pravý a platný. Odpověděli, že jej uznávají, prohlásí-li vrchnost, že nemá urbáře staršího. To se také stalo.
O úroku 28 zl. 50 kr. ze svobodných polí prohlásil adv. Streidt, že se nejedná o úrok ze svobodných polí, nýbrž o pozemkový úrok 14 zl. 28 kr., s čímž občané souhlasili. Podobně souhlasili s úrokem 1 zl. 59 kr. a nikoliv, jak stálo ve stížnosti, 3 zl. 59 kr., jejž obec platila z jednoho pole. Také uznali losunk 70 zl., čili 60 zl. mor. až na částku 10 zl. 30 kr., jež se má přiřknouti židovské obci. Uznali i úrok 20 zl. mor., čili 23 zl. 20 kr. za střihání ovcí a úrok bzeneckých řemeslníků.
O robotě 8 respektive 11 denní dovolávají se strany výroku soudního.
Stížnost o dopravě nákladu do Přerova a zpět se stala bezpředmětnou.
O zvyšování úroku z Roubanic prohlašuje advokát Streidt, že se tak již nestane, s čímž jsou deputovaní srozuměni. Co se týče daně z komínů, žádá komise, by buď od stížnosti upustili, nebo ji vyřídili soudní cestou.
Podobně jsou odkázáni na soudní cestu se stížností, týkající se Zadních hor a vyměřování pozemků. Od toho, aby se platila kontribuce z dvora Winklerova do městského kontingentu, upustili. O robotách podruhů bylo rozhodnuto, že se bude jednati dle urbáře.
O panském hostinci, prodeji ovsa, sena a řezanky stalo se narovnání tak, že jest vrchnost oprávněna míti v Bzenci hostinec jako dříve, a nezastaví-li se povozník u hostince, aby krmil, může mu každý občan obrok prodati; jinak mají občané právo, prodávati obrok jen o týdenních a výročních trzích. Co se týče nálevu vína, jest vrchnost oprávněna nalévati na svém hostinci vína mladá a stará, jak činí dosud; z blahovůle k poddaným se však nálevu jednoročního vína vzdává. Také se vrchnost zavazuje, že nedovolí v Bzenci nalévati vína cizího. Deputovaní jsou s tím nejen spokojeni, nýbrž i ochotni hraběti za to poděkovat.
Písemný zákaz, že nesmí nikdo v zimě po 8. a v létě po 9. hod. vína nalévati, nýbrž musí mít dům zavřen, byl zrušen.
Dále prohlásili občané, že ustupují od stížnosti strany honů a separace kontribuce, poněvadž se tato již stala. Stížnosti z doby hejtmana Častolovského, podané dne 2. října 1711 zemskému hejtmanství, se staly během doby bezpředmětnými. O stížnosti ze dne 1. září 1711 bylo rozhodnuto již dříve. Podobně i stížnosti z roku 1714 pozbyly významu.
Co se týče prodeje dříví Bzenčanům, má vrchnost tak málo dříví, že ani jí nestačí. Potrestání syndika [12] ex capite haereseos [13] bylo odčiněno.
Posléze se jednalo o úhradě škod výloh sporu; strany se smluvily, že se jich, pokud vzešly z věcí, jež jsou urovnány, vzdávají, avšak co se týče věcí, jež se budou soudně vyřizovati, podrobí se soudnímu rozhodnutí.
Komise ukončila protokol napomenutím obce, by upustila ode všeho pobuřování a urputnosti k vrchnosti, aby se jí podrobila ve spravedlivých jejích požadavcích, v nespravedlivých však by se řídila radou komorního prokurátora Kuglera, vrchnost pak vybídla, by jednala s poddanými laskavě a otcovsky. Jménem a na místě celé obce protokol podepsali: Pavel Kotek, starosta, Jan Rúčka a Filip Ostrožka, radní, Martin Stavjaný, Jan Ryndák, Antonín Somr, Antonín Stařeček, Jan Bělík, Jan Mareček, Josef Bunža, Jiří Tom. Novosad, Fr. Repík, Fr. Nevřivý, Mart. Šikut, Václav Bohúšek, Jiří Pokorný.
Spor, jenž již 42 let vzrušoval obec a stál na tu dobu přímo obrovské peníze, zůstal v hlavních bodech, strany robot a Zadních hor, nerozhodnut. Z procesu jde najevo, že občané uznávali, a zajisté právem, jen ony platy a roboty, jež se jim ukládaly v narovnání z r. 1634. Vždyť toto narovnání bylo s nimi proto učiněno, by se jim polevilo, jinak, kdyby byly měly všecky staré závazky zůstati v platnosti, by bylo bývalo zcela zbytečným. Vrchnost se stále dovolávala jen urbáře z r. 1604, jejž chovala na zámku jako zakletý poklad, dovolujíc občanům za sporu do něho nahlédnouti. I komise byla by bezpochyby toho mínění jako občané a byla by občanům dala za pravdu. Odtud též otázka, uznávají-li tento urbář za pravý a platný. Tím, že jej uznali, byla jejich věc, aspoň co se týče losunku, úroku za střihání ovcí a některých robot, ztracena. Je také pozoruhodné, že v rozhodné chvíli, jak roku 1725, tak roku 1750 a později roku 1776, nalezla vrchnost vždycky nějakou záminku k uvěznění městského syndika, takže občané nemajíce rádce byli bezbranní.
Syndik Václav Hilar byl svého úřadu zbaven, a místo něho byl při právní sessi dne 20. listopadu za městského písaře přijat Jos. Fr. Pazúrek. Ještě téhož dne byl od milostivé vrchnosti potvrzen a dne 22. listopadu i poctivé obci představen.
In sessione curiali die 23tia Novcmbris [14] byl mu od počestného úřadu jurament [15] uložen, který s počestností přijal a přísahal, jak následuje:
„Já Josef Pazúrek, jakožto zdejší městský syndikus, přísahám Pánu Bohu všemohoucímu, nejblahoslavenější beze vší poskvrny počaté Marii Panně, matce Boží a všem milým božím svatým, že tuto mně svěřenou službu syndikuskou věrně a pilně zastávati, při tom taky to, co se mne buďto při obyčejném shromáždění, nebo při jiných právních sesích a konferencích v tajnosti svěří, též tajně u sebe zachovati a držeti, při právních soudech spravedlivou a upřímnou informaci tak, jak mně mojého dobrého svědomí vnuknutí ukazovati bude, od sebe vydati, obecné dobro dle možnosti fedrovati, mojím představeným povinnou poslušnost zachovávati a slušný respekt poukazovati, městské protokoly, aneb jakékoli jiné spisy by mně svěřeny byly, věrně opatrovati, slovem ve všech mých povinnostech tak, jak na čest milujícího syndikusa a spolu křesťana katolického náleží a se patří, se vždy chovati chci. K čemuž mně dopomáhej P. B., nejbl. a bez posk. poč. m. b. P. M. a všecí milí boží svatí. Amen.“
Ještě téhož roku byl soudně vyřízen spor o jedenáctidenní robotě ve prospěch vrchnosti, a obec byla odsouzena platiti všechny soudní škody a útrapy. Když ve shromáždění obce dne 22. listopadu byl přečten dopis vrchnostenského plnomocníka Streidta, jímž oznamoval, že jsou mocí vys. sl. kr. tribunálu kondemnirováni [16], celá poctivá obec se usnesla, aby v té příčině p. fiskál o radu se tázal. Týž radil obci, by se odvolala k Jejímu Veličenstvu, což se i stalo. Z kabinetní kanceláře byl dne 11. prosince poslán královskému tribunálu list, jímž císařovna potvrdila jeho rozhodnutí, že jsou občané povinni konati 11 dní roboty, a sice 8 dní dle narovnání z r. 1634 a 3 dni, jež stipuloval hr. Jiří Krištof r. 1665, avšak co se týče výloh, vzešlých z projednávání tohoto sporu, mají se obci prominouti.
Jinak v polovici 18. století plynul život veřejný i soukromý, až na krátkou dobu vpádu pruského, týmž nerušeným proudem, jako na začátku téhož století. Několik pohledů do něho nám skýtá kniha protokolní.
Prodávalo-li se zboží ve značnějším množství, bylo nařízeno, vážiti je na váze obecní, aby lid nebyl podváděn padělanými váhami. Když však židé se jali v domech sami vážiti zboží na centy, vydal hr. Erdman memoriál, jenž byl čten dne 11. února r. 1743 ve schůzi výboru, a jímž jak židům, tak křesťanům zapovídal vážiti doma na pokoutné váze; kdo by vážil doma něco přes 90 funtů těžkého, propadl pokutě 10 zl.
I v této době urovnávalo městské právo rozličné spory, jež se týkaly hned majetku, hned cti. Tak dne 7. června r. 1746 při úplné sessi za purkmistra p. Ant. Bílého stalo se porovnání mezi Josefem Skočovským a Ant. Vincúrkem strany vybývání obecních robot; poněvadž každý půl domu užívá, musí každý polovici obecních robot vybývati. Kdyby však jeden nebo druhý od obecní roboty se odtahoval, také od zvonění proti mračnům, tehdy přestupník toho 2 zl. moravské na chrám Páně dáti musí; kdyby však po druhé se to stalo, tuplovanou pokutu dáti a složiti povinen bude.
Cechy i v této době pilně dbaly a dozíraly, aby cechovníci nezadávali své cti a tím i cti celého cechu. V přítomnosti celoroční sesse dne 24. července r. 1747 došlo k narovnání mezi poctivým cechem kovářským, zámečnickým a stolařským; cechmistr poslal totiž dne 22. téhož měsíce Emericha Křižoviče, stolaře, pro 4 másy vína, na něž se složili; avšak týž přinesl jen 3 1/2 másu, a když se víno měřilo, pravil, že zavdal dobrým lidem. Když byl vehnán do úzkých, otázkou „kterým?“, přiznal se, že si 4 kr. ponechal na maso. Vyšlo najevo, že to udělal v opilství; a proto se hned při poctivém cechu stalo porovnání a pod přísahou pokutnou se zamezilo, aby mu toho žádný vyčítati nemohl, ani neměl.
Totéž bylo i při právu purkrechtním rozhodnuto a pod pokutou 3 zl. zakázáno, mu to vyčítati.
Aby se zabránilo krádežím, přísně trestal purkrecht ty, kdož podporovali zloděje v nekalém řemesle. V sedění dne 22. března r. 1749 byl souzen Fr. Šišák, poněvadž vojákovi, jenž byl u něho ubytován a v Písku ukradl odstavené tele, 3 husy a 2 kačeny, tele z kůže stáhl a kůži jako svou vlastní židovi prodal za 21 kr. Za tuto pomoc byl odsouzen, aby na chrám Páně pokuty 10 zl. položil, taxy od sentence [17] 2 zl. 20 kr. a nad to do arestu s jedním poutem na noze na 8 dní byl zavřen.
To se všechno na něm exekvírovalo.
I nactiutrhání bylo přísně trestáno. V sedění rady dne 3. března 1750 přednesl před poctivý úřad Karel Želibor z Hradiště žalobu proti Tomáši Jaškovi, měštěnínu bzeneckému, že by ho měl důtklivými slovy na veřejném rynku tejrati. Když se to skrze svědky dokázalo, musel Jašek Karlu Želiborovi odpros učiniti, byl mu vyřčen arest a dala se mu (Želiborovi) atestace dobrého jména pod obecní pečetí.
V sedění dne 16. března předstoupil zase před počestný úřad Fr. Pokorný, bednář a vedl sobě stížnost proti Cyrilu Goltmanovi, sousedu bzeneckému, že by ho měl v rathouze veřejně slovy důtklivými a na cti utrhačnými se dotýkati. Cyril Goltman na tu žalobu se ihned uznal, že svědků vedení žádných nežádá, raději že se vinným dává, že se dokonce upamatuje, že veliký rúš jest měl. Dal dobré slovo Fr. Pokornému, aby mu to odpustil, a potom jemu učinil právní veřejný odpros, že jej za dobrého drží a že se dokonce nepamatuje, co mluvil a zavázal se pokutou 5 tolarů, kdyby se opovážil taková tejrající a důtklivá slova někomu buď v rúši, neb ve střízlivosti mluviti.
V sedění rady, konaném dne 2. prosince téhož roku, předstoupil pan vachmistr od slavného regimentu Sucheského [18] před počestný úřad a přednesl svoji stížnost, kterak Florian Grus, kterého když vojenský sedlář jakožto do jeho kvartýru nepatřícího ven s kordem vyháněl, jemu kord vydřel a tím kordem proti němu se fechtoval a jemu s. h. [19] huncfútů nadal, a při tom počestném ouřadu satisfakci žádal [20].
Conclusum per unanima vota [21]: Poněvadž se na Fl. Grusa provedlo, že takový exces [22] učinil a ve vojenském kvartýru co hledati a vojákovi nepříležitost dělati neměl, tím méně se vojenské zbraně chytati, nýbrž tomu všemu dobrovolně ujíti mohl, pročež právo naznalo, aby se jemu před rathouzem na placi skrz hlásného 20 ran dalo. Což se taky vykonalo.
K sedění, jež se konalo dne 4. února r. 1751, byl na poručení p. inspektora jménem vys. hraběcí Excelence předvolán Ferdinand Vendl, zdejší kovář, a sice k tomu cíli a konci, aby na témž místě v rathouze slova, která mluvil k Venclovi Hájkovi, tovaryši p. sklepníka panského, „neví-li, že dělá za tovaryše u katovy dcery“, zase odvolal a útraty všechny zaplatil. To se také stalo. Co se týče útrat, sessi zaplatil, ostatní však jemu bylo od těch, kteří ke slyšení toho odvolání byli citírováni, odpuštěny.
Již ve stížnostech podaných dne 13. července r. 1711 tribunálu žádalo město, by bylo, co se týče kontribuce z lánů a komínů, od panství separováno.
Na celém panství bylo v 2. polovici 17. století 47 lánů 4 achtele polí a 343 komíny, z čehož připadlo na Bzenec 15 lánů 1 1/2 achtele polí a 164 komíny. Kromě toho patřilo 4 1/2 achtele rolí hradišťským jesuitům, dvěma měšťanům z Hradiště a Winklerovým sirotkům a l achtel vinohradu bzeneckým židům. Panských komínů bylo 35, a sice zámek, dvory, ovčírny, pivovar, palírna, myslivna, bednárna, kovárna a mlýny.
Dle repartice, kterou obecní hospodář předložil městskému úřadu dne 1. září r. 1748, bylo pro tento rok předepsáno městu kontribuce: In ordinario z 16 lánů 5 ¾ [23] achtele po 56 zl. 936 zl. 15 kr, ze 164 komínů po 40 kr. 109 zl. 20 kr., akcisu dle starého kontraku 100 zl., na nevyhnutelné útraty 46 zl. 42 kr. 2 d., celkem 1 192 zl. 42 kr. 2d [24].
V říjnu téhož roku dal hrabě dekretem, jenž se četl v sedění rady dne 14. října, souhlas, aby bylo město, co se týče kontribuce, od ostatního panství separováno; měsíčně mělo se odváděti 87 zl. 8 kr., z achtele 7 kr. 2 d.
Komise deputovaných markrabství moravského povolila separaci dne 30. října [25] 1748 rokem 1749 počínajíc. Dle nového soupisu platilo celé panství kontribuci z 52 lánů 7 3/4 achtele polí a z 35 panských a 343 poddanských komínů. Z toho bylo nyní městu přiřčeno 16 lánů 7 3/4 achtele rolí a 164 komíny. V červenci roku 1749 obdrželo město výpis nedoplatků kontribučních, jež činily 1 922 zl. 48 kr. 3 2/8 d.; bylo mu nařízeno, aby je zaplatilo do r. 1760, a sice ročně po 160 zl. 14 kr. 2/8 d.
Podle zprávy od vrchnosti z r. 1750 dané a v zemské registratuře v Brně chované, platili tehdy v Bzenci: stálého úroku o sv. Jiří 48 zl. 55 kr.; o sv. Janu 114 zl.; o sv. Václavu 35 zl.; o sv. Martinu 23 zl. 30 kr.; o Vánocích 119 zl. 2 kr. a řemeslníci svého úroku 16 zl. 24 kr.
Židé platili o sv. Jiří 63 zl. 28 kr.; o sv. Vavřinci 11 zl. 49 kr.; o sv. Václavu 63 zl. 28 kr. a o Vánocích 163 zl. Desátek dávali ve slámě a zrně: pšenice ¼ k. a 6/8 m.; žita 4 ½ k. a 18 m.; ječmene 3 k. a 10 4/8 m.; ovsa ½ k. a 2 4/8 m.
Dal-li se někdo dobrovolně na vojnu, měl-li nemovitý majetek, činíval před úřadem smlouvu s tím, kdo jej chtěl obdělávati, aby úřad pečoval o její dodržování. Tak Josef Horák učinil dne 12. listopadu r. 1747 před úřadem narovnání s Josefem Stařečkem, že týž bude jeho půli vinohradu v Hažnecích obdělávati za polovici vinné úrody.
V době procesu s vrchností starosta svolával velmi často, jak jsme viděli, celou obec. Mnozí občané však dílem z liknavosti, dílem proto, že nesouhlasili s tím, by se spor hnal do krajnosti, se stranili těchto shromáždění. I stěžuje si do toho starosta v sedění dne 10. prosince r. 1748 a táže se, co proti tomu činiti. Usneslo se, že, kdo nebude v radnici, bude-li se čísti jeho jméno, zaplatí pokuty 6 kr.; na tyto peníze se má poříditi schvalná pokladnice.
Zdá se však, že purkmistr Pavel Kotek sám nebyl vzorem pořádkumilovnosti. Při shromáždění celé obec dne 3. února 1749 vyšlo na světlo, že se ztratila železná, za starodávna vyrytá obecní pečeť z truhly v kostele [26]. Na budoucí paměť se tedy protokolovalo: „Poněvadž se neví, kdo by tu pečeť vystranil, a ačkoliv ta stará pečeť jinak než nynější nová vyrytá jest, přece kdyby na světlo vyšla a u někoho se nalezla, ten velkého trestu ujíti nemůže, a kdyby se něco pečetěného takovou pečetí vynalezlo, to na žádný způsob platno býti nemá.“
Pečeť se nalezla, a sice u samého p. purkmistra. Rada se tedy dne 11. února usnesla, aby byla pro budoucí a věčné časy před celou poctivou obcí saldirována a skrze pana Fr. Truchlíka, radního a kováře, náležitě roztlučena, v nic uvedena a obci navrácena.
Právě v době, kdy proces spěl ke konci, měl starosta práce nad hlavu; zasedání stíhalo zasedání, komise komisi, bylo třeba vyřizovati se syndikem dotazy tribunálu a jiných úřadů, a přec odměny od obce bylo málo. I žádá tedy dne 18. února r. 1750, aby mu počestná obec za jeho práci něco učinila. Dostává však odpověď, aby měl strpení, že při následujícím shromáždění obce se mu něco učiní. Co to bylo, nebylo pro věčnou paměť zaznamenáno; patrně to nestálo za to.
V Bzenci se nejen nesmělo nalévati cizí víno, nýbrž bez dovolení obce ani přechovávati. Proto rodák bzenecký P. Duchoslavský, kněz řádu dominikánského, žádá obec, aby mu dovolila bečku darovaného vína – odkud se nepraví – vzíti do sklepa do Bzence, že si ji odtud brzo odveze. Obec se usnesla dne 8. března r. 1750, že se mu to dovoluje, však že se má skrz horenské právo zapečetiti, dokud by si ji nevzal.
I některé patenty z této doby jsou hodny zmínky, poněvadž osvětlují tehdejší poměry. Ve shromáždění obce dne 14. října r. 1748 se četl patent o tabáku, že se může bráti, odkud se líbí a že s ním může obchodovati, komu se líbí, avšak jedenkaždý usedlý má dáti z komína 10 kr. ročně.
Ve shromáždění obce dne 2. ledna roku 1750 bylo čteno několik patentů, z nichž zajímavější jsou, že každý láník má v roce panu krajskému odvésti 6 vrabčích hlav, pololáník 3 a každá chalupa i dům 1, a že se cikáni v zemi nemají trpěti, nýbrž pryč hnáti. Dne 8. března se publikoval patent, týkající se štoly, by se jím všichni řídili [27].
O hospodářských poměrech jednotlivých občanů kolem 18. století nás poučuje kniha rozdílů z r. 1743, jež obsahuje zápisy z let 1743 až 1784. Na titulním jejím listě čteme: „V tomto roce konaly a zastávaly městský úřad níže postavené moudré a opatrné osoby, totiž: 1. Pan Pavel Kotek, purkmistr, 2. p. Jiřík Souček, 3. p. Jan Goldman, 4. p. Jan Kučera, 5. p. Jan Batka, 6. p. Jakub Chmel, 7. p. Ant. Hučický, 8. p. Ant. Bílý, 9. p. Jan Hašek. 10. p. Ant. Gazda, 11. p. Jos. Jež, 12. p. Karel Nevřivý, radní, 13. Bernard Jakub Hoffman, přísežný syndikus.“
Uvedu z ní aspoň několik zápisů.
Sirotkům nebožtíka Bartoně Rychmacha zůstal barák pod Fabiánem vedle Martina Biče. Když však dlužníci roku 1743 na vdovu doráželi a zaplaceni býti žádali, musila vdova ten barák zaměniti s Janem Kopřivou proti přídavku 19 zl. Z toho dne 27. června se dalo Lazaru starému Záblovi vedle reversu 4 zlaté 30 kr. Isaiovi vedle přiznání vdovy 8 zl. 15 kr., na kontribuci za rok 1738 a 1739 1 zl. 59 kr., úřadu z pomoci a písaři 36 kr., vdova do rukou dostala 3 zl. Dále Záblovi mimo vrchní peníze, co Jura Rychmach po složení přísahy sirotkům povinen zůstal a je složil, odvedeno 7 zl. Rozdíly z pozůstalosti po nebožtíku Josefu Šopkovi: Z prodaného domu za 115 zl., z kterých se uráží dluh 61 zl. a Josefu Stavjanému za kamna a okna 2 zl. 59 kr., zůstává a odvedeno matce na vyživování dětí 51 zl. 1 kr. Však aby matka se svým vinohradem na dítky pamatovala. Z kterých 51 zl. 1 kr. Jan Matyáš pod interesy má 13 zl.
Dětem barák patří a matka v něm do své smrti místo má. Marii Bezchlebce odvedeno 10 zl., Ignáci Šopkovi 40 zl. Jan Matyáš odvedl vdově Šopkové dne 16. listopadu 1746 i s interesy 13 zl. 35 kr., pročež Jan Matyáš na domu žádného dluhu nemá.
Rozdíly na statek po nebožtíku Matouši Jančím, který bez testamentu z toho světa sešel a zanechal po sobě Annu, manželku, Andrýsa syna, dceru Kateřinu a Annu. Tohoto statku jest:
Dům vedle vdovy Žižíčky, který se prodati má a buď barák vystavěti, nebo s jiným zaměniti; v tom baráku však, aby matka volně do smrti místo měla, po smrti pak teprve ten barák těm třem dětem připadne. Dva achtele vinohradu se rozdělí na čtyři díly. Ty vinohrady však, aby matka do zrostu dětí užívala, je živila, šatila, k dobrému vedla a 2 zl. dluhu zaplatila.
Dobytka jest 1 jalovice, ta má se na pohřeb prodati, 1 kráva při domě zůstane na výživu dětí, 2 prasata, jedno letos na zabití a druhé na chování.
V domě jsou 2 bečky staré na sypání. 2 bečky a jedna pětka na víno, 3 motyky, 1 rýl, 6 papírových obrázků, 1 stůl, 4 zhlavce, 1 duchna. V Bzenci dne 16. prosince roku 1747.
Rozdíly statků po nebožtíku Antonínu Jančím, které na nížepsané sirotky a vdovu jejich matku rozděleny jsou, a sice Matouši a Karlovi každému půl Horní hory. Matce s děvčetem Kněží hory každé půl achtele. Na to jsou dluhy: P. kontrolorovi 60 zl., panskému pekaři 5 zl., Löblovi Holešovskému 54 kr., Markovi 4 zl. 54 kr. a za špich soli 48 kr., dohromady 5 zl. 42 kr., na čež dostal 14 liber ryb po 4 kr., takže zůstává 4 zl. 64 kr. Suma dluhu 70 zl. 40 kr. Dům zůstává státi. Ty dluhy z ourody se platiti mají vinného užitku.
Zvláště jasně nám osvětluje tehdejší domácí zařízení a hospodářské poměry inventura pozůstalosti statků po nebožtíku Jiříku Pogodovi ze dne 5. března roku 1749. Zůstalo: Dům vedle Jiříka Súčka ležící, ceněný ve 200 zl. Půl vinohradu v Hažnecích ležící vedle Fr. Chmela, jenž patří manželce jeho, 1 achtel vinohradu v Prostřední hoře vedle Ant. Kotka, 1 Roubanice na Osuškách vedle Jana Marečka, 1 Roubanice na Dubových vedle Jana Haška, 1 dílek na Dubových vedle Kaštalána, 1 Roubanice na Oběšených vedle Sarafinky vdovy, 1 louka pod Olšovcem vedle Valštýna; 3 krávy, 2 koně tažné, 1 vůz kutý, 1 pluh, 2 brány a co k hospodářství patří selskému; náčiní vinné, dvě bečky, 1 pětítka, 1 kadečka, 5 kusů peřin, 1 duchna, 6 beček na sypání, 1 hrubý skřich, 1 kotel měděný s nohami.
Obilí se zachovává k živnosti.
Dluhy: Václavu Rachvalovi 23 zl.
Na to rozdíly: Matce, vdově Pogodové patří louka pod Olšovcem, 1 Roubanice na Dubových pod struhou, 1 kráva, 2 polštáře a duchna, 2 bečky na sypání, kotel měděný.
Jakubu synovi patří: 1 Roubanice na Osuškách, 1 v Příčinách, 1 na Oběšených, 2 krávy, 2 koně, 1 vůz kutý, 2 brány a hospodářství selské se zanechává k živnosti; kdyby však se z toho co prodalo, matka ku třetímu dílu právo má.
1 bečka, 1 pětka vinná; kadečka vinná se zanechává k užívání obou; 4 bečky na sypání v komoře. Vinohrad v Prostřední hoře v 50 zl.
Poněvadž však dům ve 200 zl. se cení, a matka i z vinoradu na třetí díl má nárok, 83 zl. 20 kr. pobírati míti bude, ostatek na domě všechno Jakubovi patří i s tím vinohradem. Matka plnomocnou hospodyní až k dospělosti a oženění syna zůstávati bude, kdyby však dům v ruce synovi přišel, matka místo až do smrti při něm v domě míti má a 1 záhon vedle Jiříka Súčka do smrti užívati bude, kdyby se v jedné světnici porovnati nemohli, bude syn povinen jí v tom gruntě světničku vystavěti.
Toho půl achtelu vinohradu v Hažnecích matce jakožto její vlastní zůstane.
Václavu Rachvalovi dluh 23 zl. ze všeho hospodářství platiti se bude.
Stalo se za purgmistrovství p. Pavla Kotka a k němu přidaných pánů radních, poněvadž Jura Pogoda bez testamentu, to jest ab intestanto zemřel.
Zápisy v knize rozdílů jsou psány česky buď samým purgmistrem, nebo městským písařem, jímž po Josefu byl Martin Jos. Bránecký. Jen 2 zápisy pozůstalosti, jež projednávala vrchnost, jsou německé.
Obchod v této době měli v rukou židé. Podle úředních zpráv z r. 1748 chovaných v zemské registratuře v Brně, jež se týkají reklifikační daně v Bzenci, Uherském Brodě a Prostějově vedli židé neomezený obchod ve všem a škodili tím velice obchodníkům měšťanským.
Poznámky k textu:
[1] Poddaní, jimž se ukládaly povinnosti smlouvou s nimi učiněnou.
[2] Poddaní, jichž povinnosti byly vytčeny v urbáři.
[3] Zproštění vinného desátku.
[4] Jednalo-li se o věc důležitou, svolal starosta všechny občany a žádal, aby všichni hlasovali a usnesení podepsali. Tím způsobem se hleděl s radními předem chrániti proti výtce, že jednali neprozřetelně a zároveň chtěli míti oporu proti vrchnosti, jež i v oprávněném hájení zájmů občanů spatřovala nedostatek úcty a poslušnosti a přikračovala k přísným trestům, obyčejně k trestu žaláře.
[5] Kupem
[6] Kniha nápadu vlastnictví.
[7] Zaviňuje.
[8] Uvádím to proto, že jest to kulturním dokumentem; ze 130 občanů neumělo psáti 70, tedy více než polovice.
[9] Křestní jejich jména se neudávají.
[10] Dáti se dobrovolně na vojnu bylo dosti lákavé; takoví dostali od obce 20 až 25 zl. na ruku a byli od obce pohoštěni.
[11] Vespolek.
[12] Stiegelmajera.
[13] Pro kacířství.
[14] V sedění rady dne 23. listopadu 1750.
[15] Přísaha.
[16] Odsouzeni.
[17] Rozsudku.
[18] De Souches byl velitelem a obráncem Brna proti Švédům.
[19] Salvo honore tj. při veškeré cti.
[20] Totiž vachtmistr.
[21] Jednohlasně usneseno.
[22] Výtržnost.
[23] Během doby přibylo tedy městu 1 lán a ¼ achtele rolí z pustých vinic, jež byly vzdělány v pole.
[24] Kromě toho platilo město vrchnosti rozličné úroky.
[25] Dle jiného záznamu dne 29. října.
[26] Ve věžní komoře.
[27] Pro Moravu byl vydán štolový patent dne 15. dubna r. 1749. Městské obyvatelstvo se dělilo na 5 tříd; kdož byli v 1. třídě, platili od oddavek 2 zl, v 5. třídě 18 kr.