Paměti města Bzence
XIX. Bzenec za válek napoleonských
Začátek 19. století byl neblahý; zuřily napoleonské války, jež pustošily Evropu a za nichž bylo národům snášeti tak mnoho útrap. Ani Morava nebyla jimi ušetřena, a také na Bzenec dolehly veškerou tíží. Tak zvaná třetí koaliční válka skončila se nepříznivě pro spojené císaře, rakouského a ruského, na Moravě.
Když totiž rakouský generál Mack kapituloval dne 13. října roku 1805 s celou armádou v pevnosti ulmské, táhl po té Napoleon na Vídeň, do níž dne 13. listopadu slavil vítězný vjezd. Odtud zamířil na Moravu, jež byla zaplavena spojeneckým i francouzským vojskem. Toho roku byla však Morava postižena i živelní pohromou, neobyčejným mokrem, takže obilí porostlo, a víno bylo po vylisování tak kyselé, že se vylévalo před sklepy. Následkem toho nastal nedostatek potravin a značná drahota, jež byla lichváři ještě zvyšována.
Tyto potíže vyživovací vzrostly příchodem obojího vojska. Dne 23. listopadu přitáhl do Bzence první francouzský oddíl 400 mužů, jimž bylo městu opatřiti potravu a víno. Dne 29. listopadu došlo do Bzence na 400 mužů rakouského vojska, na jejichž pohoštění platilo město 30 kr. a más vína na muže. Dne 30. listopadu projelo městem 50 jezdců rakouských a 70 francouzských a dne 1. prosince táhlo zde 3 200 granátníků a dajčmajstrů.
K bitvě tří císařů došlo u Slavkova dne 2. prosince; zbožňovatelům Napoleonovým se zdálo, že samo slunce toho dne neobyčejně jasně září, s obdivem patříc na vítězství jejich miláčka. Po bitvě u Slavkova procházely Bzencem po celý prosinec menší i větší čety rakouského, ruského a francouzského vojska; dne 4. prosince 3 000 a dne 6. prosince 400 mužů rakouské pěchoty, dne 7. prosince 350 mužů rakouské jízdy a 80 kozáků, dne 9. prosince 120 rakouských vojáků, jež bylo městu pohostiti. Dne 14. prosince přitáhlo do Bzence 700 mužů francouzské pěchoty, z nichž 400 tu zůstalo; křesťanská obec ubytovala 300 a židovská 100 mužů. Od 18. do 29. prosince se zastavovalo denně ve Bzenci na 200 mužů.
Celkem navštívilo Bzence od 23. listopadu 1805 do 4. ledna 1806 6 700 pěších a 1 023 jezdců rakouského vojska a 2 710 pěších a 470 jezdců francouzského vojska, jež bylo městu pohostiti a z nichž 3 853 mužům dalo i vína. Kromě toho židovská obec pohostila přes 400 mužů rakouského a přes 600 mužů francouzského vojska.
Když dne 30. prosince odtáhl ze Bzence francouzský plukovník Chovel se svým pěším plukem, zůstal zde až do 12. ledna poddůstojník Lerrani s 60 muži, aby spravovali dvě nemocnice pro francouzské vojsko zřízené; jedna byla ve větším obecním domě č. 325 a druhá v domě č. 80. Lerrani jednal velmi neurvale; odcházeje žádal ještě 40 bochníků chleba po 12 kr., 60 liber hovězího masa po 10 1/2 kr. a vědro vína. Poněvadž starosta Jos. Donersberger nejevil velké ochoty a možná při jeho odchodu nemohl potlačiti bezděké radosti, rozbil mu na rozloučenou dvéře. Neméně pánovitě se choval i lékař Coffé jenž bydlel u Jana Hrachovce. Byl velkým labužníkem a žádal kromě hovězího a telecího masa kapouny, zvěřinu, víno, pivo a kávu, takže jeho strava od 1. do 5. ledna stála denně nejméně 3 zl. Městu bylo dále zjednati a zaplatiti 126 povozů na přípřež, 202 posly jízdné a 589 poslů pěších.
Útraty města za této francouzské invaze byly na tu dobu nesmírné, totiž 15 422 zl. 20 kr. Uvedu je podrobně.
Od 22. do 29. listopadu 2 400 zl., za stravu pro muže po 30 kr., za cukr a kávu 1 200 zl., za 126 věder vína po 24 zl. 2 880 zl., za oves 120 zl., poslům a za jiné věci od 23. do 29. listopadu 668 zl. 4 kr., za stravu pro 70 zajatců 96 zl., vydání pro 700 mužů, kteří přitáhli dne 14. prosince, z nichž každý dostal 1/2 másu vína a 1 zl. na stravu, 910 zl., za povozy a poslům 22 zl., za povozy a poslům dne 15., 16., 17 prosince 1 200 zl., za 600 másů vína po 36 kr. 360 zl., za chléb, povozy a poslům dne 18. prosince 293 zl. 30 kr., dne 19. prosince 323 zl., od 20. do 24. prosince 1 527 zl. 30 kr., od 25. do 29. prosince 1 411 zl. 30 kr., dne 30. a 31. prosince 204 zl. 30 kr., od 1. do 4. ledna 328 zl.
Na nemocnici v domě č. 325 platilo město denně 68 zl., 6 kr. [1], celkem 1 487 zl.
Na nemocnici v domě č. 80, v níž se léčili francouzští vojáci svrabem stižení, platilo město od 26. prosince do 5. ledna denně 22 zl. a od 6. do 12. ledna, kdy počet nemocných se zmenšil, jen 8 zl., což s jinými útratami za dříví, seno, slámu, jetel a jiné, činilo 350 zl. 51 kr. Konečně mělo město s francouzským vojskem ještě tyto útraty: Za slámu 60 zl., za píci 197 zl., za kancelářské potřeby 13 zl. 39 kr., plukovníku Chovelovi výpalného 600 zl. a za 10 loktů francouzského sukna mu bylo dáno 100 zl., jeho tajemníkovi a zároveň tlumočníkovi za 12 loktů sukna dáno 72 zl., kováři Bendlovi, jemuž Francouzi nechtěli za práci zaplatiti, 57 zl. 50 kr.
I židovská obec měla značná vydání, poněvadž jí bylo ubytovati a pohostiti na 1 100 vojáků.
Tato vydání byla většinou po válce státem hrazena. Ale starosta Josef Donnersberger si stěžuje, že Francouzi odpírali mu dáti stvrzenky na to, co jim bylo dodáno, takže nezbývalo, než dosvědčiti to přísahou.
Také v roce 1806 utrpělo město ustavičnými dodávkami a přípřežemi mnoho škod; jen na přípřeže vyplatilo 2 683 zl. 54 kr., jež bylo nutno sehnati sbírkami.
V této pohnuté době zemřel dne 13. března r. 1805 děkan Heinrich, po němž se stal farářem a děkanem bzeneckým Kristián Hospodář, rodák z Olšovce, předtím farář ve Vracově. Na jeho podnět byl nákladem farníků zbudován nynější hlavní oltář, jehož štukovou práci se sousoším Na nebe vzetí a 4 evangelisty vytvořil Ondřej Schweigel z Brna († 1813). R. 1806 pořídil soupis příjmů, plynoucích ze bzeneckého obročí.
Ze Bzence dostával farář obilného desátku: 1 4/8 měřice pšenice po 1 zl. 30 kr. v ceně 2 zl. 15 kr., 28 měřic rži po 1 zl. 12 kr. v ceně 33 zl. 36 kr., 16 měřic ječmene po 45 kr. v ceně 13 zl., 5 měřic kukuřice po 1 zl. 30 kr. v ceně 7 zl. 20 kr. Od vrchnosti dostával bečku vína v ceně 30 zl. a rovněž od obce. Od 3 občanů za cibuli 2 zl. 20 kr., od některých občanů peněžité dávky 7 zl. 33 kr. 1 d., 147 kuřat po 3 kr. v ceně 7 zl. 21 kr., 490 vajec, 12 kusů po 3 kr., v ceně 2 zl. 2 kr. 2 d. Od vrchnosti 30 sáhů dříví po 2 zl. v ceně 60 zl., obilného desátku 10 měřic pšenice v ceně 15 zl., 11 měřic ječmene v ceně 8 zl. 15 kr. Od obce vinných desátků v ceně 204 zl.
Z Domanína dostával obilného desátku 67 měřic ovsa po 36 kr. v ceně 40 zl. 12 kr.
Z Temnic dostával obilného desátku od 5 podsedníků po 30 snopech od 14 čtvrtníků po 1 kopě a 30 snopech rži; sype-li kopa 1 1/2 měřice dostal 35 měřic v ceně 42 zl.
Z Písku sypané rži 15 měřic v ceně 18 zl.
Od židovské obce dostával 6 zl. úroku z domů, jež kdysi patřily křesťanům.
Z 25 jochů 173 čtverečních sáhů pole a 185 sáhů zahrady měl výtěžku 66 zl. 40 kr.
Z nadací měl 285 zl. 34 kr. úroků a ze štoly 75 zl. příjmu. Celkový příjem farářův se odhadoval na 1 060 zl. 10 kr. 3 d. Kristián Hospodář byl farářem bzeneckým jen krátkou dobu; zemřel již dne 20. března roku 1808, a fary bzenecké se dostalo Matěji Pavlovskému, rodem z Louky, jenž byl lokálním kaplanem v Sokolnicích.
Udělil mu ji hr. František z Pauly Dietrichstein. Hr. Arnošta Salmová zemřela totiž roku 1806, odkázavši závětí ze dne 1. listopadu 1806 bzenecké panství zmíněnému Fr. z Pauly, od něhož přešlo na hraběte Františka Xavera z Dietrichsteinu.
Z výkazu ročního výtěžku bzenecké fary, jejž pořídil farář Pavlovský dne 19. srpna r. 1808, jde najevo, že během 2 let životní potřeby značně stouply, některé více než o polovinu.
Výnos pole udává farář Pavlovský dle nájmu, jejž by byl dostal z jednotlivých rolí a jenž podle jakosti půdy byl z měřice 5 zl., 4 zl., 3 zl., 2 1/2 zl. Celkem se odhadoval výnos obročního pole na 235 zl.
Ze Bzence mu patřil obilný desátek z 84 jochů 324 čtverečních sáhů, z nichž se obilím obsévalo 250 měřic. Desátek bral z trojího druhu obilí, a sice z pšenice, rži a ječmene. Pšeničného desátku dostával 4 kopy, které, počítají-li se z kopy 4 měřice, sypaly 16 měřic, jež se cenily na 80 zl. Režného desátku dostával 6 kop 55 snopů, jež sypaly 27 5/8 měřice v ceně 110 zl. 30 kr. Ječmenného desátku dostával 3 kopy, jež sypaly 9 měřic v ceně 27 zl. Z vymláceného obilí byly 2 kopy 30 snopů pšeničné slámy v ceně 10 zl., 4 1/2 kopy režné slámy v ceně 13 zl. 30 kr. a 2 kopy ječmenné slámy v ceně 8 zl. Od celkové sumy 249 zl. se odečetla jedenáctá měřice za vymlácení a 6 zl. za dovoz dvanácti povozy, celkem 25 zl. 45 kr., takže obilný desátek ze Bzence se cenil na 223 zl. 15 kr.
Z Temnic dostával 23 1/2 kopy žita v ceně 134 zl. 30 kr., z Domanína 75 1/2 měřice ovsa, jenž po srážce 12 zl. za dovoz se cenil na 139 zl., z Písku 15 měřic žita, jež po srážce 2 zl. za dovoz se cenil na 58 zl.
Dále dostával vinných desátků, a sice z Greftů, Křivých, Výholce, Liščí hory, Hájku a Písků ve výměře 300 jochů 364 čtverečních sáhů ročně průměrně 9 beček po 80 zl., což činilo, odečte-li se za dovoz a dělníkům 18 zl. 36 kr., 701 zl. 24 kr. [2].
Od bzenecké obce a panství dostával deputátu po 1 bečce vína, což činilo po srážce za dovoz a nádeníkům 155 zl. 36 kr. Od některých bzeneckých občanů dostával 147 kuřat po 6 kr. a 490 vajec po 30 d., což po srážce 5 zl. za donesení činilo 15 zl. 75 kr.
Na peněžitých dávkách dostával od 28 občanů 7 zl. 33 kr. 1 d., od 3 občanů za cibuli 2 zl. 24 kr., od židovské obce 6 zl. Od panství dostával jako deputát 30 sáhů dříví v ceně 240 zl.
Z nadací 385 zl. 34 kr., ze štoly od pohřbů 100 zl., od oddavek 50 zl.
Úhrnný příjem farářův byl 2 472 zl. 13 1/4 kr.
Vydání farářovo bylo toto: Dvěma kooperátorům kromě stravy a otopu dával ročně po 80 zl. Na jejich zaopatření se čítalo 400 zl. Dále dával každému týdně na 3 mše sv. dohromady 156 zl. a staršímu kooperátorovi 1/3 štoly, tj. 50 zl. Celkem vydržování kooperátorů stálo faráře 766 zl.
Rozličných daní a příspěvků odváděl 48 zl. 6 kr. 2 d., a sice: Zemské kontribuce 19 zl. 41 kr. 2 d., daně z dědictví 4 zl. 50 kr., podpory na církevní účely 10 zl. 38 kr., poplatku na kněžský seminář 2 zl. 47 kr., poplatku na opevnění 10 zl. 10 kr.
Na opravu farních budov počítal ročně 100 zl. a rozličných vydání 20 zl., takže mu zůstalo ročního příjmu 1 538 zl. 6 1/2 kr. Farnost bzenecká měla v tom roce kromě židů 3 202 duší, a sice Bzenec 2 196, Olšovec 204 a Písek 702.
R. 1809 vypukla opět válka s Napoleonem, a francouzské vojsko po bitvě u Wagramu a Znojma stalo se po druhé nevítaným hostem Moravy. O jeho pobytu v Bzenci se nám dochovalo málo zpráv. Vypravuje se, že za náhlého odchodu ze Bzence nechalo v panském pivovaře zásobu modrého sukna, jež si rozebrali občané. Od té doby prý měli kalhoty a pláště z modrého sukna. Mezi francouzským a rakouským vojskem došlo prý také ke srážce na náměstí, v níž padlo z obou stran několik vojáků, kteří byli pohřbeni v zahradě domu, jenž stál na místě, kde jest nyní hospodářská škola. Psaného dokladu však nemáme. Nezachovali se nám ani podrobnější zprávy o vydání, jež měl Bzenec za druhé invaze francouzské. Je nám jen známo, že město mělo v tomto roce 17 958 zl. 4 kr. vydání a bylo financováno Joachymem Weinbergrem. Hradilo se mu sice 8 232 zl. 34 kr., ostatek však bylo mu sehnati sbírkami.
I kostel byl po válce ochuzen. Dne 23. února 1810 byly sběrně v Brně odevzdány tyto stříbrné předměty: Věčná lampa, pozlacená monstrance s měsíčkem démanty zdobeným, pozlacené malé ciborium k zaopatřování, kaditelnice s loďkou, kalich, pacifikál, mešní konvičky s podnosem a křestní lastura. Za tyto předměty se dostalo stříbrné renty.
Roku 1812 přestalo se pochovávati na hřbitově kolem kostela a zřízen byl hřbitov nynější.
Bzenec patřil v té době do okresu kyjovského. Obec byla každoročně povinna oznámiti okresnímu úřadu množství vína, z něhož se jí předpisoval konsumní poplatek. Dne 9. listopadu 1809 vykázala 1 986 7/8 věder starého a 1 701 1/8 věder mladého vína, r. 1815 vykázala 1 644 6/8 věder starého a 274 věder mladého vína.
Židé bydleli odděleně od křesťanů; najímati si byty v křesťanských domech jim bylo zapověděno. Někteří však tohoto zákazu nedbali. Ředitel Papík nařizuje tedy dne 7. října r. 1817 starostovi, aby zamezil toto protizákonné jednání, a hrozí židům přísnými tresty, nevystěhují-li se během 14 dní z křesťanských domů.
Příjmy rektora školy zůstaly tytéž; služného na penězích a přírodních dávkách měl dle výkazu z r. 1819 440 zl. 8 kr., z nichž ročně platil 20 zl. pomocníkovi. Za službu varhanickou dostával 30 zl., z nadací 8 zl. 5 kr. a za zpívání pašijí 6 zl. Školní plat vybíral každou sobotu při čtení jmen žáků. R. 1822 v I. třídě platily dítky, jež se učily abecedě, po 1 kr., jež slabikovaly, po 2 kr., jež četly a psaly, po 3 kr. V druhé třídě platily dítky, jež četly, psaly, a počítaly, po 3 kr., jež se učily němčině a diktandu, po 6 kr. šajnů. Vyučovalo se každodenně 5 hodin a 2 hodiny hudbě.
Po Ant. Krausovi stal se r. 1831 rektorem Jan Šmíd, jenž měl 2 pomocníky, ač škola byla dvoutřídní, po Šmídovi pak r. 1842 Ant. Svoboda.
R. 1823 prodal [3] František Xaver Dietrichstein bzenecké panství kurfürstu hesensko-kaselskému Vilému II., obrazy však, mezi nimiž byly i podobizny hrabat Proskovských a malby s výjevy z tureckých válek, odvezl na zámek v Boskovicích, kde jsou do dneška. Kurfürst Vilém uzavřel nerovný sňatek s Emilií Ortlappovou z Berlína, povýšiv ji do stavu hraběcího [4] s přídomkem z Reichenbachu-Lesonic a daroval jí na Moravě panství bzenecké a lesonické. Jsa protestantem helvetského vyznání, byl sezdán v zámecké kapli pastorem z Javorníka. Do farního chrámu daroval na památku stříbrnou věčnou lampu. Hraběnka Emilie dala v nynější podobě upraviti oratoř, jež nese i její erb.
R. 1825 udeřil do kostela blesk, pronikl klenbou choru, poškodil varhany a pod chorem srazil jednoho anděla u kříže. Farář Pavlovský obdržel v červnu r. 1827 faru v Boskovicích, a na faru bzeneckou byl hraběnkou Emilií presentován v prosinci téhož roku vracovský farář Fr. Jenrich, rodák opavský, jenž byl jmenován i děkanem. Židovská obec se zpěčovala platiti mu úrok 6 zl. z domů, jež patřily kdysi křesťanům. I oznámil to zemské vládě, jež jí nařídila úrok dále odváděti. Později jej vykoupila.
Farář Jenrich zemřel dne 8. prosince 1833. Jeho nástupcem se stal lokální kaplan ze Syrovína Vendelín Vodička, byv také presentován hraběnkou Emilií.
Cholera, jež se r. 1831 bleskurychle šířila po Evropě, byla v říjnu dovlečena i do Bzence; první její obětí byla vdova Bohušková, jež donesla nákazu z Mutěnic. Epidemie zuřila od 3. října do 3. prosince a vyžadovala si denně až 12 životů (24. října). Z počátku se zesnulým zvonilo umíráčkem a bylo jim vyzváněno před pohřbem i po pohřbu. I lidé se pohřbů zúčastňovali. Později však, poněvadž ustavičné zvonění strach lidí ještě zvyšovalo, bylo od něho upuštěno, a zemřelí byli po 3 až 6 nakládáni na vůz, jejž opatřila vrchnost, přikryti černým suknem a dopravováni na hřbitov. Zde byli po 6 až 10 ukládáni do společného hrobu. Výkropy mrtvol se děly v domech. Část hřbitova, kde se pochovávali na choleru zemřelí, se jmenovala hřbitov cholerový.
Když cholera polevovala, konaly se pohřby zase obvyklým způsobem. Celkem zemřelo 165 osob, v obci židovské jen 9.
V době cholery osvědčovala hraběnka Emílie značnou dobročinnost. Ošetřovatelé dostávali od ní denně 24 kr. a žejdlík vína, a vozka, jenž vozil na hřbitov mrtvoly, 30 kr. za každého mrtvého. Ti, kteří se z nemoci pozdravovali, dostávali na poukázku lékařem vydanou maso, víno a peněžitou podporu, týdně 32 kr. až 1 zl. 4 kr., jež jim byla vyplacena městským písařem Josefem Kafurkem v obecní kanceláři. Denně jezdil po ulicích panský povoz s vínem pro rekonvalescenty, s octem a jalovcem na vykuřování domů.
Obec měla právo pásti dobytek v Dúbravě, jež byla větším dílem písčinou. Návodem lesmistra Bechtela hodlala ji vrchnost zalesniti, v čemž jí bylo zmíněné právo obce na závadu. I učinila dne 12. července r. 1831 se Bzencem a Olšovcem smlouvu, kterou občanům za to, že se vzdaly tohoto práva, odstoupila určitou část Doubravy. Bzenci se dostalo 517 jochů 1 563 čtverečních sáhů písčiny. Právo honitby si však podržela vrchnost na věčné časy. Také si vyhradila 9 remízů ve výměře 5 jochů 104 sáhů pro zvěř, jež byly sice majetkem obce, vrchnost však měla právo ohraničiti je příkopem a vysaditi stromy; dříví, které by vrchnost skácela, mělo patřiti obci.
Olšovec dostal 12 jochů 1 527 sáhů „Na dlouhých“ a 18 jochů 1 193 sáhů „Při oběšeném“, jimiž se občané podělili.
R. 1837 dne 19. září byl Olšovec guberniálním dekretem č. 35 577 spojen se Bzencem, ač jakousi samosprávu si hleděl vždy uchovati. Smlouva o Doubravě byla až r. 1836 dne 30. června potvrzena krajským úřadem. Když r. 1848 pozbylo panství na obecním majetku práva honitby, neměly pro ně významu ani houštiny pro zvěř a byly tudíž zrušeny. Panská Doubrava byla na to po částech zalesněna, což bylo k prospěchu celého kraje, nejen z důvodů klimatických‚ nýbrž i hospodářských a estetických. Původce tohoto zalesnění, Bechtel, plně si zasloužil pomníku, jejž mu roku 1906 zbudoval u lideřovského nádraží „Moravsko-slezský spolek lesníků“ a na nějž dal vyrýti nápis: „Památce velezasloužilého zakladatele těchto lesů lesního inspektora Jana Bedřicha Bechtla 1823 – 52.“
V noci dne 26. srpna r. 1835 vypukl požár na Dolním náměstí u J. Bednaříka, rozšířil se i na Horní náměstí, kde zničil i školu. Rektor s rodinou přesídlil do zámku. Přes to však se vyučovalo ve vyhořelé škole až do 2. října. Zatím byla upravena učírna v menším obecním domě, kde se vyučovalo až do 18. října r. 1837, poněvadž se stavbou nové školy se započalo až na jaře jmenovaného roku. Oheň založili würtenberští husaři, kteří již den předtím třikrát se pokoušeli zapáliti u Josefa Vaňhary.
Příloha k textu: Zpráva od Rohrera z r. 1814 pro časopis Redlicher Verkündiger (str. 41)
„Není pochybnosti, že bzenecké víno, nejlepší na Moravě, většinou židy se dostalo do obchodu, přesto, že vinice v Bzenci náleží křesťanům. Žid se vyzná v umění dáti na ruku křesťanským vinařům hotové peníze na účet příštího vinobraní a vnutiti ženám občanů zboží; a přece židovská obec tohoto městečka, jež má 100 rodin, má převahu nad obcí křesťanskou, jež má aspoň 500 rodin, neboli což je totéž, pětina židů drží čtyři pětiny křesťanů na provázku. Toť významná pravda, která nemůže býti dosti doporučena naší pozornosti.
Poznámky k textu:
[1] Z denního účtu se dovídáme, co bylo denně městu pro nemocnici dodati, a jaké byly v této době ceny potravin a rozličných potřeb. 60 liber chleba po 10 kr., 18 másů vína po 40 kr., 72 liber hovězího masa po 10 1/2 kr., 2 másy mléka po 6 kr., 3 másy kořalky po 1 zl., 20 kr., 3 másy vinného octu po 20 kr., 4 libry rýže po 36 kr., 60 vajec po 1 1/2 kr. 2 másy čočky po 12 kr., 2 másy hrachu po 12 kr., 2 libry cukru po 4 zl., 1 más medu za 4 zl., 6 lib. soli po 6 kr., 2 libry másla po 48 kr., 4 libry sušených švestek po 12 kr., 9 hlávek zelí po 12 kr., žluté řepy za 12 kr., celeru a petrželí za 12 kr., jalovce k vykuřování za 6 kr., 4 civilním ošetřovatelům po 45 kr., 3 vojenským ošetřovatelům po 1 zl. 30 kr., 1 libra svíček za 30 kr. Toto vydání trvalo od 17. prosince do 5. ledna. Kromě toho dodalo město do nemocnice 6 lib. šňupacího tabáku po 1 zl. 20 kr., kuchyňského nádobí za 8 zl., slámy za 36 zl., 4 knihy papíru za 4 zl. a 60 limonů po 7 kr.
[2] Tím, že se vzdal patron hr. František Dietrichstein těchto vinných desátků ve prospěch faráře, zvýšil se značně výnos bzeneckého obročí.
[3] Za 300 000 zl. a 500 dukátů.
[4] V říjnu r. 1824 byl Emilii udělen na sněmu inkolát v závislosti jejího nabytí bzeneckého panství.