Paměti města Bzence
XVI. Bzenec v 2. polovici 18 století. Dávky a roboty občanů v té době.
Hrabě Erdman těšil se velké přízni Marie Terezie, jež tuto přízeň k němu osvědčila tím, že bzeneckému kostelu darovala bílé hedvábné mešní roucho vlastní rukou vyšité, jehož se druhdy používalo jen o velkých svátcích [1]. Císařovna mu dokonce slíbila, že zavítá do Bzence na jeho zlatou svatbu. Když pro churavost nemohla svého slibu dostáti, pozvala stařičkého hraběte s hraběnkou do Schönbrunnu, kde jejich sňatku dne 3. července r. 1752 v přítomnosti její a celého dvoru znovu požehnal vídeňský arcibiskup. Z toho vznikly ve Vídni domněnky, že sňatek má platnost jen 50 let. Když se tyto domněnky houževnatě udržovaly, bylo nařízeno, aby ve všech vídeňských kostelech byl o tom lid poučen.
Hrabě Erdman zemřel dne 12. února r. 1753 ve věku 78 let a byl na své přání – první z rodu hrabat Proskovských – pochován v kryptě pod kostelem [2].
Jeho statky zdědil syn jeho Leopold, jemuž po vymření Pruskovských ve Slezsku po meči se dostalo fideikomisu Pruskovsko – Chřelického. Na počátku války sedmileté r. 1756 stal se na Moravu zase vpád pruského vojska, které i v Bzenci pustě řádilo. Z doby, v níž byl pánem Bzence hrabě Leopold, se nám nezachovalo žádných zpráv; dlel ponejvíce mimo Bzenec a zemřel dne 29. 7. roku 1769. Mezi největší počiny z jeho života můžeme zařadit zřízení keramické továrny v Proskově r. 1763, kam povolal dělníky z Holiče. Výrobky z této továrny prosluly svou znamenitou jakostí. Jeho přítelkyně baronka Hedvika Larischová, rozená hraběnka Wengerská, zvěčnila jeho památku tím, že dne 3. listopadu téhož léta založila při kostele v Bzenci mešní nadání v sumě 6 844 rýnských, jež byly dne 19. ledna r. 1770 v zemských deskách intabulovány na panství bzenecké. Za hraběte Leopolda a baronku Hedviku se měla denně sloužiti mše svatá, za níž se platilo knězi 36 a kostelu 9 kr. Během doby byl počet mší zmenšen.
Hrabětem Leopoldem vymřel r. 1769 rod hrabat Proskovských po meči. Slezský jejich majorát připadl Karlu Maxmiliánu z Dietrichsteina [3], jenž s povolením císařským připojil jméno a erb hrabat Pruskovských ke svému. Rod z Dietrichsteina – Pruskova nabyl r. 1824 titulu knížecího. Vymřel však po meči r. 1864 knížetem Mořicem také, čímž jméno hrabat Proskovských zaniklo úplně.
Nesvěřené panství bzenecké zdědila sestra hr. Leopolda, ovdovělá hraběnka Arnošta Salmová – Neuburgová, která byla třetí manželkou Karla Oty hraběte ze Salma a Neuburgu (1709 – 1766) pána na Opatovicích, Malenovicích, Pohořelicích, Bílé Vodě a dědičného pána na Jevíčku a Rouhaníně a jeho správou pověřila Josefa Papíka, úředníka svědomitého a pořádkumilovného, jenž však nedbal vždy městských výsad a jednal příliš pánovitě, čímž budil proti sobě nenávist občanů.
Jeho návodem vydala hraběnka rozličná nařízení, z nichž mnohá nesli občané nelibě, poněvadž je pokládali odůvodněně za neoprávněné zasahování vrchnosti do svých práv; mnohá z nich však byla v této době velmi účelná a značně přispívala k udržení kázně a pořádku.
Rozkázala, aby změny v údržbě nemovitostí se pečlivě zapisovaly do pozemkových knih, jež se nyní vedly německy. Sirotčí jmění budiž svědomitě spravováno, a sirotčí obligace buďtež chovány na zámku v truhlici, od níž mějž jeden klíč ředitel a druhý kontrolor. Zemře-li sirotek, ať již se závětí nebo bez ní, má se to ihned oznámiti vrchnostenskému úředníku, aby řádně vyřídil pozůstalost. Snoubenci mají před svatbou učiniti u přítomnosti syndika svatební smlouvu, by se po smrti jednoho z manželů zabránilo sporům.
Městská rada má se postarati o zřízení řádné zasedací místnosti, neboť nelze dále trpěti, aby se sedění konalo v hostinské místnosti, poněvadž to škodí vážnosti úřadu a členům rady skýtá se příležitost k pitkám a jiným neřestem. Sedění, vyjímajíc nutné případy, se mají konati v pondělí, ve středu nebo v pátek.
Město se má postarati o to, aby bylo pořízeno hasičské nářadí. Ulice a náměstí se mají udržovati v čistotě, a rychtář má i v židovské čtvrti pilně toho dbáti, aby žádné smetí a neřád z domu se nevyhazoval.
Taneční zábavy se nesmějí konati dlouho do noci, a nikdo nesmí hlukem a výtržností rušiti nočního klidu.
V kostele má být udržován vzorný pořádek, kdo by vyrušoval, má býti vsazen do šerhovny a kromě toho, je-li dospělý, má býti veřejně na náměstí potrestán karabáčem, nedospělý pak má býti zmrskán pruty před svými rodiči, jež také má stihnouti trest.
Konečně kladla hraběnka městské radě na srdce, aby dbala pokynů syndikových, jenž se obírá právní vědou, a proto, ač je sluhou obce, nesmí se jeho návrhy opovrhovati, nýbrž jest třeba se jimi říditi.
Hraběnka Arnošta se chtěla přesvědčiti, má-li městský úřad v pořádku úřední knihy a listiny, a proto v červenci r. 1771 nařídil obci, aby všecky privileje, pozemkové knihy a úřední spisy dne 7. července o 9. hodině dopoledne dala na zámek donésti, by je mohla vrchnost prohlédnouti. Obec však pokládala tento rozkaz za neoprávněný a proto mu nevyhověla. Za tuto neposlušnost byli dva radní a dva občané železy spoutáni a uvězněni. Druhého dne přišel starosta s radou na zámek prosit, aby uvěznění byli propuštěni na polní práce; hraběnka však nechtěla jich ani vyslechnout, nýbrž skrze svého sekretáře jim nařídila, aby zhotovili číslovaný inventář všech privilejí, úředních knih a spisů, opatřili jej svým podpisem a klausulí, že jsou správné a přinesli jej na zámek; jinak že jich dá ještě více uvězniti a přísněji potrestati, bude-li třeba i vojenskou exekucí.
Starosta Jan Mareček s městskou radou podali ihned stížnost krajskému hejtmanovi, v níž poukazují na svou mírumilovnost, na věrné plnění povinností k vrchnosti a na zlé časy a prosí, aby byli chráněni proti takovému trýznění, aby nebyli připraveni o privileje, jež si vymohli s takovou námahou, s takovým nákladem.
Krajský úřad dne 10. července jim oznamuje, že poddaní jsou sice povinni vydati vrchnosti své privileje k nahlédnutí, nejsou však povinni originál privilejí ponechati v jejích rukou. Ať tedy privileje na zámek donesou a odtud zase zpět přinesou dva radní. To se i stalo, čímž věc byla urovnána.
Obec se vzepřela také proti tomu, že vrchnost si opět přisvojila pravomoc nad sirotky a odňala jí správu sirotčího jmění. Došlo k procesu, jenž byl rozhodnut ve prospěch obce až u císařského dvora. Podrobnosti sporu se nám však nezachovaly.
Jak přísně bylo bděno nad zachováním nařízení, aby noční klid nebyl nikým rušen, vidíme z této příhody.
Měšťané Václav Goldman a Kašpar Baďura ztropili v noci na ulici, jsouce rozjařeni vínem, hluk. Proto byli povoláni dne 31. ledna r. 1772 do sedění rady, kde jim bylo přísně rozkázáno, aby toho nedovoleného a královským patentem zapověděného nočního potulování a pokřiku zanechali a jiným v pokoji spícím občanům nevole nedělali, jinak, jestliže se to ještě jedenkráte stane a na ně pronese a prokáže, budou nuceni ihned beze všeho ohledu z měšťanstva se vyprodati. Za ten výstupek byli vsazeni na 8 dní do arestu. Poněvadž Václav Goldman v arestě počestný úřad špinil a skaliroval, byl vzat znovu in satisfaktionem [4] na 24 hodin do arestu.
Chudobinec, jenž byl postaven za války třicetileté, byl na spadnutí. Hraběnka učinila tedy r. 1772 s obcí smlouvu, kterou se tato zavázala, že jí postoupí pozemek a kapitál chudobinci náležející, za čež se vrchnost uvolila postaviti nový chudobinec a jej budoucně i opravovati. Právo přijímati do chudobince si vyhradila vrchnost. Mohly býti do něho přijaty jen chudobné ženy na návrh farářův a měly povinnost čistiti chrám. Když byly založeny nové gruntovní knihy, byl chudobinec připsán vrchnosti.
Roku 1774 došlo mezi obcí a vrchností zase ke sporu; vrchnost stavěla stodolu a žádala od občanů robotu jako při stavbě zámku nebo dvoru. Občané ji odepřeli a odvolali se ke královskému hejtmanství, jež rozhodlo ve prospěch vrchnosti. Rekurovali tedy k zemské vládě, která rozhodla, že dle narovnání z roku 1750 jsou občané povinni robotou, staví-li vrchnost zámek nebo dvůr s příslušnými budovami, k nimž náleží i stodola. Zároveň bylo pohroženo, že, neuposlechnou-li, budou tak dlouho v žaláři drženi, až vykonají svou povinnost.
Následujícího roku dláždila vrchnost zámecké nádvoří a žádala opět od občanů robotu. Když se občané vzpírali, vyhrožoval jim ředitel Papík vězením, takže nezbylo než se podvoliti. Obec sice zase podala proti vrchnosti stížnost, jež byla později vyřízena v její prospěch, zatím však bylo již nádvoří vydlážděno.
Cena nemovitostí zůstala v 2. polovici 18. století průměrně tatáž. Uvedu z gruntovní knihy několik dokladů.
Roku 1756 koupil Antonín Orlický dům na Dolním náměstí od Antonína Šiguta za hotových 150 zl. R. 1757 koupil licitando Jan Bohatý dům na Dolním náměstí za 377 zl. Téhož roku koupila Justina Brázdová dům ve Vracovské ulici za 60 zl. Roku 1785 prodal se dům na Dolním náměstí vedle p. de Mazy a Ant. Orlického za 250 zl.
Drahotní poměry této doby nám jasně osvětluje Kniha rozdílů. Roku 1758 prodal se po Tomáši Jaškovi dům za 213 zl., jeden vinohrad za 166 zl. a druhý za 57 zl. Po Ondřeji Jakšovi, jenž zemřel bez závěti r. 1762, prodal se dům za 90 zl., jeden achtel v Cukmantle se cenil za 150 zl., bečka vína z r. 1757 za 60 zl. a z r. 1759 za 42 zl., kráva s jalovičkou za 12 zl., půl sklepa za 50 zl., půl Roubanice za 50 zl., půl zahrady za Olšovcem za 20 zl., na útraty pohřební se čítalo 10 zl.
Roku 1764 se cenil achtel vinohradu v Klínech za 160 zl., v Horních horách za 200 zl., jeden díl Roubanice na Dubových za 50 zl.
V rozdílu pozůstalosti po Martinu Jakšovi ze dne 31. října r. 1772 se cení dům s achtelem vinohradu v Klínech, jednou zahrádkou a loukou za 700 zl., dva voli za 40 zl., vůz za 20 zl., 5 věder vína na mlátě za 12 zl. 30 kr. Dluhy jsou: Na děkanství fundačních 100 zl., za dříví do důchodu 2 zl., za pohřeb 4 zl., Josefu za 5 věder vína 20 zl.
R. 1778 byl ceněn dům č. 195 na Suchém řádku po Josefu Voštickém za 300 zl. a achtel vinohradu v Horní hoře za 125 zl.
Roku 1781 se cenil dům č. 314 na Dolním náměstí po Dominiku Goldmanovi za 400 zl., dva achtele vinohradu v Maršálkách za 300 zl. a dva v Hašneku též za 300 zl.
Z těchto zápisů je zřejmo, že ceny nemovitostí i movitostí stouply během 50 let jen nepatrně. Městským syndikem v této době byl Václav Josef Weismann, jenž v zápisech rád se blýskl latinskými frázemi. Tak zápis pozůstalosti po Josefu Stavjaném ze dne 9. ledna r. 1771 končí slovy: „Jenž se stalo in plena sessione curiali senatus civitatis Bzenecensis anno et die ut supra.“ Jiný zápis končí: „In cancellaria senatus Bzenecensis sub consulatus officio domini Joannis Mareček. Venzl Jos. Veismann, p. t. juratus notarius loci in fidem.“ Na perutích svého kasického vzdělání zalétal do starého Říma a poctivá rada bzenecká s purkmistrem Marečkem bezděky mu v duši kouzlila obraz světovládného senátu se slavnými konsuly.
Dle církevní statistiky měl Bzenec r. 1772 1 836 obyvatel, Uherský Brod 1 602, Hodonín 1 525, Strážnice 2 540, Uherské Hradiště 1 286, Vracov 1 260 a Kyjov 919 obyvatel.
Jakými daněmi, úroky, dávkami a robotami byli povinni jednotliví občané bzenečtí v druhé polovici 18. století, dovídáme se z „Urbárního popisu a fasse města Bzence z roku 1775“, jenž se chová v zámeckém archivu. Jest psán německy a náležel, jak lze souditi z poznámek na jeho konci, původně obci. Jakým způsobem se dostal do rukou vrchnosti, jest neznámo. Tento urbář nám podává úplný obraz všech poplatků, dávek a robot obyvatelů Bzence v této době, a proto podám podrobně jeho obsah. Poddaní se dělili na měšťany-rolníky, kteří užívali pozemků ve výměře 14 3/4 lánu obci patřící a jichž bylo 16, na měšťany-nerolníky, jichž bylo 168, na baráčníky, jichž bylo 138, na držitele panských domků, jichž bylo 6 a na domkaře, jichž bylo 94.
Abychom si utvořili obraz všech povinností měšťanů-rolníků, uvedu jako vzor Jana Súčka, majetníka měšťanského domu č. 260 [5], při němž byl lán. Z vlastního pravoměšťanského domu platí ročně daně pro militari ordinario [6] 1 zl. 15 kr. a faráři dává na sv. Václava 18 kr. 2 d., 6 kuřat a 20 vajec. K tomuto domu náleží kousek zahrady ve výměře 6/8 měřice, z níž platí daně na vojenské potřeby 30 kr. Dále náleží k tomu domu kus louky od vrchnosti vykoupený, z něhož se ročně klidilo 5 dvouspřežních fůr sena a z něhož se vrchnosti platilo o sv. Jiří 30 a o vánocích 30 kr.
Pole, která náleží městské obci a která při poslední rektifikaci držela vdova Súčková a Jan Stařeček, jsou nyní ponechána výše zmíněnému possesoru [7] za vykonávání všech povinností na nich váznoucích s výhradou práva rectratus [8], takže městská obec, respektive městská rada je může každé chvíle jemu libovolně odejmouti a jinému odevzdati, a jichž jest sice zapsáno dle hlavního katastru 62 moravských měřic a 4/8, dle pravého nálezu však jest jich skutečně ve třech dílech 34 moravských měřic a 4/8. Ročně platí z nich daní na vojenské potřeby 18 zl. 36 kr. a vrchnosti na sv. Jiří 37 kr. 2 d. a na vánoce tolikéž. Z těchto všech polí, kromě dvou kousků ve výměře 2 1/2 osminy, z nichž milostivé vrchnosti desátý snop se odčítá, desátek se plně odvádí zdejšímu faráři.
Při těchto polích jest také louka zvaná „Za prádlem“, z níž se neodvádí desátek a ze které se platí vrchnosti na sv. Jiří a na vánoce vždy 8 kr [9]. 2 d.
Tento držitel koná své milostivé vrchnosti roboty s 2 koni při jarním setí 3 dni, při orání úhorů 3 dni, při podzimním setí 3 dni a při svážení obilí 3 dni; celkem tedy ročně 12 dní a ne více. Kdyby se však stavěl ze základů zdejší zámek nebo dvůr, jest držitel povinen dáti týdně čtyřspřežní povoz, a sice jak na teritoriu městském, tak na vracovském nebo na pozemcích do tohoto katastru patřících (panské lesy a vzdálené území vyjímajíc, tedy jinde docela ne, tím méně přes cizí území), aby stavební materiál s řečeným čtyřspřežím jednou dovezl.
K dopravě milostivé vrchnosti do Vídně jest držitel povinen dáti dva koně na přípřež, dostane však za to od milostivé vrchnosti na koně 1 zl. 45 kr. v penězích a 1 a půl měřice ovsa. Za honů jest povinen držitel jednou dvěma koni potřebné sítě odvézti.
Kdyby držitel pozbyl jmenované pozemky, má jako jiný měšťan-nerolník konati roboty, jak jest dále uvedeno.
Z vinic k domu nepatřících, jichž nabyl držitel dědictvím nebo kupem a jichž jest 3 achtele tj. 4 moravské měřice [10] a 2 osminy, platí řádné daně na vojsko 2 zl. 33 krejcarů. Z těchto vinic jest povinen držitel odváděti vrchnosti nejen desátek, ale kromě toho z každého achtele, je-li révou vysazen, 7 másů a 2 žídlíky vína [11], je-li oset obilím, v penězích 9 1/2 kr.
Držitel má také 2 svobodné louky, jež k domu nenáležejí, jichž nabyl tím způsobem jako vinohradů, a sice v Rájci; nazývají se Dubové a klidí se z jedné dvě a z druhé čtyři fůry sena, platí pak se vrchnosti z jedné o sv. Jiří a vánocích po 17 kr. 1 d. a z druhé v týchž lhůtách po 9 kr. Tyto louky, z nichž se neodvádí desátek, jakož i vinice může majetník libovolně prodati a s nimi svobodně nakládati z moci městských privilejí.
Držitel usedlosti č. 260 odváděl tedy ročně na poplatcích a daních 26 zl. 6 kr., obilného desátku asi 3 kopy, vinného desátku asi 4 vědra, zemního 22 a půl másu, 6 kuřat a 20 vajec.
Uvedeme-li tyto platy a dávky na nynější peníze v hodnotě předválečné, činily na 900 K ročně. Vezmeme-li v úvahu ještě rozličně roboty, jest nám doznati, že bzenečtí měšťané rolníci neměli ustláno na růžích, nýbrž že jim bylo pořádně se lopotiti, by dostáli všem závazkům.
Tutéž výměru obecních pozemků jako Jan Súček a tudíž i tytéž povinnosti měl Bartoloměj Opravil na čísle 263 a Jiří Höring na čísle 336.
František Sova na č. 245 a Jan Zapletal na č. 248 měli 25 4/8 měřice obecních polí a podle toho i poplatky a roboty. Jízdní robotu s dvouspřežím koní konali 9 dní a k tomu 2 a půl dne roboty pěší. K dopravě vrchnosti do Vídně dávali na přípřež za 2 léta 3 koně, jeden rok jednoho a druhý rok dva. Při stavbě zámku nebo dvoru konali tytéž roboty jako láníci. Ant. Hermann na čísle 242, Martin Jurečka na čís. 241, Václav Kaštalán na č. 276, Ant. Novák na č. 252, Jos. Bílek na č. 255, Jos. Sigmund na č. 271, Matěj Bič na č. 333, Matouš Urban na č. 350 měli 17, vdova Karnufková na č. 229 16 2/8, vdova po Pavlu Sumrovi na čísle 224 16, Jiří Baďura na čísle 218 15 měřic obecních pozemků.
Tito robotovali ročně s 2 koni 6 dní a pěší robotu konali 5 dní. K dopravě vrchnosti do Vídně dávali na přípřež ročně 1 koně, za čež dostávali 52 kr. 2 d. a 6/8 měřice ovsa. Při stavbě zámku nebo dvora byli povinni dovézti dvouspřežním povozem týdně jeden náklad stavebního materiálu. Co se týče platů, dávek a robot měšťanů-nerolníků, buď nám vzorem Antonín Bílý z čísla 72. Jest majetníkem pravoměšťanského domu, z něhož platí daně na vojenské potřeby ročně 1 zl. 15 kr. a vrchnosti úroku o sv. Jiří a vánocích po 20 kr. Má dva kousky louky od vrchnosti vykoupené, z níž klidí 6 dvouspřežních fůr sena a z nichž odvádí vrchnosti na sv. Jiří a na vánoce po 30 kr. Svobodných vinic má 3 a půl achtele čili 5 1/8 moravských měřic [12], z nichž platí daně 2 zl. 45 kr. Z kousku zahrady 2/8 měřice veliké platí vrchnosti na sv. Jiří a o vánocích po 12 kr. 2 d. Robotuje vrchnosti ročně 11 dní, a sice buď všech 11 dní o žních, nebo při senoseči 8 dní, nebo při sečení obilí jen 6 dní. Kromě toho jest povinen nejméně čtyřicetkrát na hon jíti nebo za sebe náhradu poslati.
Uvedu jména všech měšťanů – nerolníků i čísla jejich domů z roku 1775; poznáme aspoň, které rodiny od té doby se v Bzenci udržely až dosud a které vymizely tím, že se odstěhovaly nebo vymřely.
1. Ant. Bílý č. 72 [13], 2. Fr. Vojtěch č. 74 [14], 3. Fr. Sumr č. 76 [15], 4. Jos. Opravil č. 78, 5. Jan Mareček č. 82 (byl toho roku rychtářem), 6. K. Vozga č. 83, 7. dědici Flor. Kotka č. 84, 8. Matěj Rychmach č. 85, 9. Libor Gazda č. 89, 10. Flor. Rogoš č. 88, 11. Josef Goliáš č. 87, 12. Martin Vojtěch č. 86, 13. Jan Kotek č. 306, 14. vdova Rychmachová č. 307, 15. vdova Pokorná č. 308, 16. Jan Jurečka č. 309, 17. Matouš Goldman č. 310, 18. Jak. Bohatý č. 311, 19. Ant. Kotek č. 312, 20. Josef Jež č. 313, 21. Dominik Goldman č. 314, 22. Josef Vojtěch č. 315, 23. Josef Strážnický č. 316, 24. Josef Kotek č. 317, 25. Karel Plachta č. 318, 26. Ant. Orlický č. 319, (byl toho roku purkmistrem), 27. Mich. Konopnický č. 320, 28. Cyr. Brázda č. 321, 29. Jindř. Strážnický č. 322 (kožešník), 30. Ant. Daněk č. 325 [16], 31. Ferdinand Bendl č. 324 (krejčí), 32. Ant. Gruner č. 326 (provazník), 33. Havel Folta č. 327 (řezník), 34. Cyr. Polák č. 328, 35. Frant. Matyáš č. 67, 36. Frant. Stavinovský č. 68, 37. Josef Rigart č. 69, (krejčí), 38. Václav Steiger č. 40 (řezník), 39. Cyr. Mareček č. 65 (pekař), 40. Josef Beinhauer č. 66 (penzionovaný lesník), 41. Josef Stavjaný č. 28, 42. Josef Mareček č. 29, 43. Karel Žák č. 32, 44. Ant. Weisberger č. 53 (kolář), 45. Jiří Režný č. 54 (krejčí) [17], 46. Dom. Holešnický č. 55 (obuvník) [18], 47. Jan Urban č. 56, 48. Alex. Kútný č. 57, 49. Jan Čermák č. 62 (obuvník), 50. Krisp. Weinhauer č. 63 (obuvník), 51. Václav Goldman č. 295, 52. Martin Šebesta č. 296, 53. Jan Gastinger č. 297, 54. Ign. Pres č. 300, 55. Ant. Wolf č. 298, 56. Martin Bič č. 299 (krejčí), 57. Frant. Nikl č. 301, 58. Antonín Martinkovský č. 125, 59. Vavřin. Sumr. č. 125, 60. Mik. Šebesta č. 194, 61. Josef Vošický č. 195 (obuvník), 62. Sev. Rúčka č. 196, 63. Leopold Machalík č. 197, 64. Fr. Růžička č. 198 (obuvník), 65. Josef Karnufek č. 199, 66. Cyr. Gastinger č. 200, 67. Karel Vojtěch č. 201, 68. Jiří Rychmach č. 202 (bednář), 69. Josef Pogoda č. 203, 70. Václav Růžička č. 205, 71. Ant. Lukeš č. 206, 72. Tom. Goldman č. 204, 73. Jak. Vavrúch č. 207 (jirchář), 74. Jan Jurečka č. 208, 75. Michal Gazda č. 209,76. Tob. Šebesta č. 210, 77. Jak. Jakša č. 215,78. Václav Tvarůžek č. 214, 79. Matěj Růžička č. 213, 80. Jindř. Jakša č. 216, 81. Jan Pres č. 217, 82. Kašpar Baďura č. 218, 83. vdova Martina Jakši č. 219, 84. Jan Zapletal č. 220, 85. Bern. Jurečka č. 221, 86. Václav Sabelský č. 223, 87. Martin Růčka č. 225, 88. Jan Koutný č. 226, 89. Mart. Jan č. 227, 90. Jiří Zábelka č. 228, 91. Jiří Pogoda č. 230, 92. Tom. Novosad č. 231, 93. sirotci Krist. Jančího č. 232, 94. Mel. Kučera č. 233, 95. Ant. Súček č. 234, 96. vdova Jos. Valštýna č. 235, 97. Jiří Mikulík č. 236, 98. vdova Jos. Študenta č. 237, 99. Mart. Jelínek č. 238, 100. Michael Janečka č. 239, 101. Martin Gazda č. 240, 102. Josef Souček č. 241, 103. Šim. Gazda č. 244, 104. Antonín Musil č. 246, 105. Jan Čumr č. 247, 106. Jan Růžička č. 249, 107. vdova Tomáše Klúčky č. 250, 108. vdova Kaštalánová č. 251, 109. Pavel Goldman č. 252, 110. Václav Janíček č. 254, 111. Jan Sova č. 256, 112. Antonín Čumr č. 257, 113. Jan Nevřivý č. 258, 114. Matěj Jurečka č. 259, 115. Šebestián Karnufek č. 261, 116. Jan Strnad č. 262, 117. Matěj Koutný č. 264, 118. vdova Brázdová č. 265, 119. Melichar Adamec č. 267, 120. Martin Slavík č. 268, 121. Jan Jelínek č. 269, 122. Fil. Ostrezy č. 270, 123. Pavel Šigut č. 271, 124. Matěj Valštýn č. 272, 125. Martin Vrzal č. 273, 126. Aug. Vojtěch č. 274, 127. vdova Orlická č. 275, 128. vdova Škodová č. 277, 129. Jan Šrámek č. 278, 130. Matěj Hertl č. 279, 131. Jan Novák č. 280, 132. Tomáš Engelmann č. 281, 133. Florián Jež č. 282, 134. Jan Chmel č. 283, 135. Fr. Stařeček č. 284, 136. Ondřej Gister č. 285, 137. Kašpar Pečírka č. 286, 138. Pavel Zumr č. 239, 139. Ant. Rúčka č. 334, 140. Jakob Höring č. 235, 141. Fil. Strnad č. 337, 142. Štěp. Repík č. 338, 143. Šeb. Nevřivý č. 339, 144. Florián Slavík č. 340, 145. Bern. Dědikovský č. 341, 146. Fr. Mikulík č. 342, 147. Karel Zábelka č. 343, 148. Fr. Repík č. 344, 149. Tomáš Zábelský č. 345, 150. Frant. Orlický č. 346, 151. Josef Drbálek č. 347, 152. Vend. Rúčka č. 349, 153. Antonín Rúčka č. 348, 154. Fr. Klúčka č. 351, 155. Jan Bunža č. 352, 156. František Háček č. 353, 157. Seraf. Bezchleb č. 1, 158. Matouš Goldman č. 2, 159. vdova Bunžová č. 3, 160. vdova Bezchlebová č. 4, 161. Augustin Gazda č. 5, 162. Matěj Somr č. 6, 163. Fr. Jurečka č. 7, 164. Václav Nevřivý č. 8, 165. Manin Urban č. 9, 166. Josef Třešňák č. 10, 167. Václav Novosad č. 11, 168. Martin Hertl číslo 13.
Takzvaní baráčníci platili z baráků daně na vojenské potřeby ročně 36 kr. a vrchnosti o vánocích úroku 1 zl. 10 kr. Ze svobodných luk, zahrad a vinic platili daně a dávky jako měšťané. Byli povinni robotovati 52 dní v roce v panských zahradách a nikde jinde. Měli-li vinice, byli kromě toho povinni robotovati z každého achtele 2 dni o žních. S baráky a pozemky mohli volně nakládati.
V r. 1775 byli v Bzenci tito baráčníci:
1. Václav Jančí č. 27, 2. Antonín Švrček č. 30 (zámečník), 3. Šeb. Musil č. 19, 4. Ondřej Rogoš č. 20 (panský sklepmistr), 5. Jan Rosa č. 21, 6. Jan Zelinka č. 22, 7. Eliáš Strážnický č. 23, 8. Ant. Švrčka dědici č. 24, 9. Jan Matúšek č. 25. 10. Ant. Mrazík č. 26, 11. Jind. Novák č. 33, 12. Tomáš Žiha č. 35, 13. Tomáš Gistr č. 34, 14. vdova Grufíková č. 38, 15. Fr. Felmeyer č. 39, 16. vdova Donerspergrová č. 40, 17. Fr. Chmel č. 41, 18. vdova Wolfová č. 42, 19. Jan Brauner č. 43, 20. vdova Mongertová č. 45, 21. Tomáš Mynařík č. 44, 22. vdova Verbánková č. 46, 23. Jakob Nikl č. 48, 24. Karel Felmeyer č. 50 (bednář), 25. Fidelis Herbst č. 64, 26. Antonín Gazda č. 60 (kloboučník), 27. vdova Brázdová č. 61, 28. Karel Pečírka č. 91, 29. Šim. Brázda č. 92, 30. vdova Blahutková č. 93, 31. Fr. Dědic č. 94, 32. Ant. Solga č. 95, 33. Bart. Opravil č. 96, 34. Petr Goldman č. 97, 35. Ant. Hospodář č. 98, 36. Ignác Beránek č. 99, 37. vdova Lefka č. 100, 38. vdova Čumrová č. 102, 39. Jakob Gistr č. 121, 40. Michael Jurečka č. 120, 41. Jan Židek č. 119, 42. Cyril Třešňák č. 123, 43. Peregrin Pečírka č. 124, 44. vdova Jančí č. 113, 45. Ign. Škopek č. 112, 46. Josef Mechan č. 117, 47. vdova Kulová č. 118, 48. Ond. Pečírka č. 116, 49. Matěj Šebesta č. 115, 50. Frant. Konopnický č. 114, 51. Jan Bartoněk č. 103, 52. Jan Nikl č. 104, 53. vdova Lamačová č. 105, 54. Jiří Sumr č. 102, 55. Martin Chmel č. 106, 56. Josef Šebesta č. 108, 57. Matěj Černý č. 107, 58. Petr Marčík č. 109, 59. František Hirsch č. 110, 60. Jiří Kútný č. 128, 61. Pavel Chmel č. 129, 62. Jindřich Sova č. 130, 63. Mik. Engelmann č. 131, 64. Tomáš Zigmund č. 135, 65. Martin Souček č. 136, 66. Martin Zapletal č. 132, 67. Jan Engelmann č. 134, 68. Martin Pečírka č. 137, 69. Fr. Juřena č. 138, 70. Antonín Jurečka č. 139, 71. Václav Jurnikl č. 110, 72. Jakob Šebesta č. 141, 73. vdova Růžičková č. 142, 74. Jan Nevřivý č. 143, 75. Antonín Sigmund č. 144, 76. vdova Goldmannová č. 145, 77. vdova Lukovská č. 146, 78. vdova Berková č. 147, 79. Jan Strážnický č. 148, 80. Karel Chmel č. 149, 81. vdova Šebestová č. 150, 82. Fil. Matyáš č. 133, 83. Matěj Otava č. 151, 84. Ant. Mrazík č. 152, 85. vdova Hertlová č. 153, 86. Michael Rachvala č. 154, 87. Pavel Jaroš č. 155, 88. Mel. Sova č. 156, 89. Jan Zapletal č. 157, 90. Pavel Pres č. 159, 91. Jan Byrhel č. 160, 92. Karel Jurečka č. 161, 93. vdova Pogodová č. 162, 94. Ond. Strašek č. 163, 95. vdova Súčková č. 164, 96. Florián Zapletal č. 165, 97. vdova Hořínková č. 166, 98. Matěj Jakša č. 167, 99. Ondřej Bzevík č. 168, 100. Jiří Švrček č. 169, 101. Frant. Jakša č. 170, 102. vdova Jahodová č. 171, 103. Antonín Matúšek č. 172, 104. Matouš Chmel č. 173, 105. Antonín Opravil č. 174, 106. Jan Gistr č. 176, 107. Ond. Kuchař č. 175, 108. Frant. Vojtěch č. 177, 109. vdova Šebestová č. 178, 110. Jakob Jurnikl č. 179, 111. Ant. Goldman č. 180, 112. Fr. Ventrča č. 181, 113. Josef Chmel č. 182, 114. Martin Jurnikl č. 183, 115. Jiří Michalík č. 184, 116. Ignác Procházka č. 185, 117. Pavel Šoňa č. 186, 118. vdova Chmelová č. 187, 119. Šebestián Kudláč č. 188, 120. Bart. Karnufek č. 189, 121. Václav Zapletal č. 191, 122. Petr Klúčka č. 190, 123. Jakob Jurečka č. 212, 124. Jiří Mlček č. 302, 125. Martin Trubanský č. 303, 126. Jakob Strausinger č. 304, 127. Fr. Pogoda č. 305, 128. Martin Stehlík č. 294, 129. Augustin Brázda č. 293, 130. vdova Stařečková č. 292, 131. Josef Slavík č. 291, 132. vdova Tvarůžková č. 290, 133. Jakob Bezchleb č. 289, 134. vdova Polášková č. 288, 135. Ign. Beránek č. 287, 136. vdova Hrbáčková č. 354, 137. vdova Kotková č. 355, 138. Antonín Goldman č. 376.
Dále se uvádí 6 pánských držitelů domů, kteří nebyli povinni robotami, nýbrž jen daněmi a dávkami ze svých nemovitostí. Byli to: 1. Jan Morschner č. 193, 2. Jan Demazy č. 32, 3. Tomáš Novák č. 330, 4. Jan Opravil st. č. 331, 5. Ondřej Junn č. 332, 6. sirotci Spanerovi.
Na to se uvádí 81 osob, z nichž některé měli sice domky, robotou však nebyli povinny pro stáří, nedospělost atd. jako výměníci, panští služebníci, osiřele dítky, invalidi, vojáci, žebráci. Kteří měli svobodné louky a vinohrady, byli povinni odváděti z nich poplatky a dávky.
Kromě těchto bylo 13 domkářů, kteří, co se týče roboty, měli tytéž povinnosti jako baráčníci; bylo jim robotovati v panských zahradách nejen jeden den v týdnu a z každého achtelu vinice dva dni o žních.
Konečně se uvádějí přespolní majetníci pozemků na bzeneckém území a židé, kteří měli 14 achtelů vinic. Odváděli z nich sice daň na vojsko a vinný desátek, ale robotami nebyli povinni.
Městská obec odváděla jako dříve i r. 1775 vrchnosti tyto poplatky: Tak zvaných losunkových peněz 70 zl., za to, že vrchnost nenalévala vína, 140 zl., za stříhání panských ovcí 23 zl. 20 kr., za hlásku 9 zl., celkem 242 zl. 20 kr.
Vzadu se uvádějí privileje, jež městu byly dány nebo potvrzeny panovníky a pány města a sice: Privileje od markrabat Prokopa z r. 1384 a Jošta z r. 1385, potvrzené od krále Václava r. 1411, od krále Zikmunda r. 1435, od markraběte Albrechta r. 1437, od krále Vladislava r. 1454 a 1456. Privileje od dědičných pánů panství bzeneckého Kropáčů, potvrzené králem Vladislavem r. 1497, privileje pánů Kropáčů z r. 1499 a 1504. Privileje městské, potvrzené od císaře Rudolfa. Privileje od osiřelého Jiřího z Pruskova z r. 1634, potvrzené císařem Ferdinandem r. 1635 [19].
„Privileje císařem Karlem a nyní panující císařovnou Marií Terezií nejmilostivěji potvrzené, jimiž město Bzenec ve své pravomoci jest stavěno na roveň s Olomoucí a Brnem [20].“
Na konci urbáře jsou poznámky, týkající se rozličných sporných věcí.
„V městských bzeneckých knihách stojí, že bzenečtí usedlí drželi r. 1663 některé vinice zvané Zadní hory, jež nyní drží milostivá vrchnost.“
Poznamenává se také, že zdejšímu p. děkanovi se odvádí každoročně bečka mladého vína, aniž by se vědělo ex qua obligatione [21].
Dále olšovští usedlí drží vinice, jež jsou v bzeneckém katastru, městu však ničím nepřispívají, a sice: Bartoň Karnufek 1 achtel, Antonín Švrček 1 1/2, Aug. Doležal 2, Flor. Šafařík 1/2, vdova po Martinu Rychmachovi 1, Jan Buchwald 1, Ondřej Stavinovský 3/4, Jakob Karnufek 2, Josef Slavík 1, Matěj Karnufek 1, Karel Pres 1/2, Jan Ventrča 2 1/4, Antonín Ventrča 1 1/2, Martin Ventrča [22] 2, Matěj Jelínek 1/2, Pavel Gistr 2, Martin Zumr 1, Antonín Opravil l, Jan Kútný 1 1/2, Josef Beránek 1 1/2, vdova Rychmachová 1 3/4 achtelu. Celkem 27 achtelů. Těchto 27 achtelů má výměry 45 4/8 měřice. Ačkoli město Bzenec vigore [23] nahoře řečených městských privilejí může své jmění svobodně, libovolně bez jakéhokoli vměšování spravovati a s ním nakládati, přece se mu nařizuje zvláště in casu empti et venditi [24] a nyní dokonce in casu additae hereditatis [25] vyžádati si consensus [26] vrchnosti.
Urbář se končí slovy:
„Tento urbární popis a v něm uvedená poznamenání jsou ve všem pravdivá, což k širší vědomosti se potvrzuje dole uvedenými podpisy. Psáno v městě Bzenci, dne 13. prosince r. 1775.“
Podepsáni jsou Frant. Stavinovský, starosta, Jan Mareček, městský rychtář, 5 radních, 3 horníci, 14 členů výboru, 60 občanů a Jan Václav Winkler, přísežný městský písař.
Když byl r. 1775 vydán robotní patent, zůstali Bzenčané při starých robotách a povinostech jak patrno z oznámení vrchnosti z r. 1775, chované v zemské registratuře č. 44. Urbář byl bezpochyby sepsán k tomu účelu, aby všechny povinnosti Bzenčanů byly přesně vytčeny.
Roboty bzeneckých poddaných u přirovnání k robotám poddaných z okolních obcí byly mírné. Podsedníci v Olšovci a Hostějově konali ročně pěší robotu po 156 dnech, ve Vracově po 169. Sedláci v Syrovíně robotovali tři čtvrti roku týdně 3 dni s potahem a 3 dni pěšky a nebylo-li jízdní roboty třeba, 9 dní pěšky, to jest 3 dni po dvou osobách a 3 dni po jedné. Ve Vracově půlláníci konali robotu čtvrt roku po 4 dnech s 2 koni nebo pěšky, ze čtvrtlánu 2 dni s potahem nebo pěšky.
Poznámky k textu:
[1] Roucho jest již poněkud vetché, a proto se ho nepoužívá.
[2] Do krypty byly doposud pochovávány jen dítky z hraběcí rodiny, dospělí byli dopravování do rodinné hrobky v Hradci nad Moravicí.
[3] Otcem Karla Maxmiliána byl hrabě František Walter Xaver z Dietrichsteina († 1738), který se oženil roku 1693 s dcerou hraběte Jiřího Krištofa z Proskova Karlou Maxmiliánou († 1734).
[4] Aby dostiučinil.
[5] Číslování domů v obcích bylo zavedeno r. 1770.
[6] Na řádné vojenské potřeby.
[7] Držiteli.
[8] Odnětí.
[9] Od r. 1760 razily se drobné peníze z mědi.
[10] Moravská měřice se rovnala 680 čtverečních sáhů.
[11] Zemního.
[12] Z toho je patrno, že achtel neměl všude tytéž výměry a že i daň z vinic nebyla ve všech tratích stejná.
[13] Č. 73 měla radnice.
[14] Č. 75 měl panský hostinec.
[15] Č. 77 měla škola.
[16] Roku 1776 vykoupila obec s povolením vrchnosti od majetníka hostince Antonína Daňka za 700 zl. tento dům; z něj je nyní velký obecní dům (č. 325).
[17] Nynější školní budova.
[18] Spolu s poznámkou o bod výše je na pozemcích těchto dvou domů nyní vybudována budova školy.
[19] O výsadách markraběte Vladislava a královny Konstancie se nečiní zmínky, z čehož lze souditi, že jsou padělkem z pozdější doby.
[20] Jest to ovšem nadsázka.
[21] Z jakého závazku.
[22] Původně Ventrčil.
[23] Moci.
[24] Při kupu a prodeji.
[25] Při odkázaném dědictví.
[26] Souhlas.