Muzejní spolek pro Bzenec a okolí v Bzenci
I v dnešní době při bádání po historii města Bzence čerpáme v nemalé míře z materiálů, které shromáždil a zpracoval původní bzenecký muzejní spolek či některý z jeho členů. Není tedy vůbec od věci představit zde nelehkou cestu, kterou museli jeho členové absolvovat, od vzniku spolku, přes otevření místního muzea až po zánik organizace v padesátých letech, ale také aspoň ve stručnosti nastínit další osudy jimi vytvořených sbírek.
Historický vývoj muzejního spolku
Ačkoliv byl Muzejní spolek v Bzenci ustanoven až ve 2. polovině 30. let 20. století, snahy o mapování vývoje a dokumentaci regionu probíhaly již mnohem dříve. Přestože žádná z nich dlouhou dobu nevedla k založení muzea, výrazně zvyšovaly povědomí i zájem o společenské a přírodní poměry dané lokality mezi místními obyvateli a připravovaly tak prostor pro budoucí vznik i zaměření Spolku.
První příspěvky, které se alespoň částečně zabývaly přímo dějinami města Bzence, nalezneme již v poslední čtvrtině 19. století ve školních kronikách a pamětních knihách města Bzence. První ucelenější práce však pocházejí z přelomu 19. a 20. století z pera Dr. Josefa Cvrčka. Jednalo se o sérii článků uveřejněných v prestižních periodikách, jakými byly Časopis Matice moravské a Český lid – např. Příspěvek k dějinám roboty ve Bzenci, Bzenecké okolí a řemesla z roku 1604 či osmidílný cyklus Bzenecko. Různé památky i archivní materiály s vazbou na město Bzenec shromažďoval přibližně ve stejné době i člen obecního zastupitelstva, bývalý městský poštmistr a lékárník František Fluger. Jeho aktivita však byla čistě soukromou iniciativou, kterou neprezentoval v širším měřítku veřejnosti. Po vzniku samostatného Československa odešel František Fluger do Brna a výsledky svého sběratelského úsilí zanechal místnímu katechetovi Msgre. Josefu Hanákovi, který jich využil při sepisování své knihy Paměti města Bzence. Tato kniha je doposud, i přes své stáří, stále jedním z hlavních zdrojů při poznávání dějin města Bzence. Msgre. Josef Hanák v ní, kromě podrobného popisu vývoje města do roku 1918 a mnoha cenných překladů starých listin, z nichž některé se do dnešních dnů ani nedochovaly, zmiňuje i některé archeologické nálezy v katastru Bzence z konce 19. a počátku 20. století.
Soustavnější archeologický průzkum se do té doby ve městě neprováděl a byl omezen spíše na jednotlivé drobnější akce, které zde však s různými přestávkami probíhaly již od roku 1851, kdy zde Christinan d´Elvert nalezl stopy osídlení z období neolitu. K jeho příjezdu do Bzence jej přiměla zřejmě událost, ke které došlo ve stejném roce, kdy byly při klučení pařezu v zámeckém parku objeveny dvě pazourkové šipky a těžký mlat. Další archeologické nálezy spadají do poslední čtvrtiny 19. století a souvisí s amatérskými výzkumy bzeneckého učitele Františka Myklíka, který však po svém odchodu v květnu roku 1888 na školu ve Starém Městě u Uherského Hradiště směřoval své další aktivity na tamní lokalitu a do Bzence se vracel jen příležitostně. Ze stejného období máme také zprávu o jednorázových akcích tehdejších archeologů Karla Jaroslava Maška, který ve zdejší lokalitě v roce 1888 nalezl artefakty z období paleolitu a Inocence Ladislava Červinky, jenž v trati Bzinek objevil množství volutové keramiky. V regionu Bzenecka se uskutečnily i některé přírodovědné výzkumy, z nichž můžeme jmenovat například bádání Františka Čoka jižně od Bzence v roce 1906, který výsledky své činnosti publikoval ve Sborníku klubu přírodovědeckého v Prostějově nebo také Viléma Večeři, jenž ve stejné lokalitě prováděl svůj výzkum v roce 1911.
Jak bylo uvedeno výše, veškeré snahy spojené s dokumentací společenských a přírodních poměrů Bzence a jeho okolí až do 30. let 20. století nevedly k vytvoření muzejního spolku. Bezprostředním impulzem k jeho založení tak představovaly Svatovavřinecké slavnosti a bzenecké pouti uspořádané v roce 1936 pod záštitou města. Obě akce sice patřily mezi tradiční a největší festivity pořádané každoročně v Bzenci, v inkriminovaném roce však byl městskou radou přijat návrh, aby byly proběhly v mnohem reprezentativnějším měřítku. Také bylo rozhodnuto, aby do jejich programu byly zařazeny i scény zobrazující zvyky a důležité události z historie města. V tomto duchu byly sice slavnosti již jednou uspořádány v roce 1930 místní Odbočkou svazu čs. důstojnictva ve Bzenci, nicméně v mnohem menším rozsahu.
Přípravou samotné akce byl pověřen početný pracovní výbor, z nějž však postupem času odcházeli z různých důvodů jednotliví členové, takže na finální realizaci se v závěru podílelo jen několik nejvytrvalejších osob. Právě při jednáních pracovního výboru byla nadnesena a poprvé vážně řešena otázka ustavení muzejního spolku v městě Bzenci. Bylo to částečně i díky tomu, že součástí historické části oslav měla být na radnici uskutečněna výstava starých listin, cechovních předmětů či vinařského i etnografického materiálu. Tato výstava, stejně jako průběh slavností, byly velmi úspěšné. Za pouhé dva dny ji navštívilo více než 1 000 zájemců, což jen podpořilo myšlenku vzniku muzejního spolku.
U počátku muzejních aktivit v Bzenci tak stáli členové pracovního výboru pro realizaci svatovavřineckých oslav a bzenecké pouti. Z velké části se jednalo o pracovníky městského úřadu a učitele ze zdejších obecných a měšťanských škol. Velký podíl na ustavení Spolku měl i tehdejší bzenecký starosta František Kučera, který zprvu zajišťoval veškerou potřebnou komunikaci s příslušnými úřady ohledně náležitostí potřebných pro jeho ustavení. Velkou vstřícnost projevila také městská rada Uherského Brodu, která po Kučerově žádosti zaslala stanovy uherskobrodského muzejního spolku spolu s pokyny týkajících se vhodného postupu při zřízení zájmové organizace v tehdejším Československu. Nic již nebránilo tomu, aby na přelomu let 1936–1937 započaly potřebné přípravy a byl ustaven přípravný výbor. Dne 25. 2. 1937 byly potom právě jím schváleny stanovy muzejního spolku v Bzenci a záhy byl jmenován také jeho první předseda – ředitel místní měšťanské školy Ctibor Šťastný. O členství v novém sdružení byl od počátku velký zájem a již na podzim roku 1937 měl Spolek celkem 33 členů. Do roku 1941, kdy zažíval léta svého největšího rozmachu, počet členů vystoupal až na téměř 250 osob.
Již od založení byla prioritním cílem Spolku snaha zřídit městské muzeum a zajistit pro něj co nejvíce sbírkových předmětů souvisejících s městem a jeho okolím. Tomuto cíli byly zvláště v počáteční fázi podřízeny téměř veškeré aktivity organizace, tudíž z těchto let nemáme vůbec žádné zmínky o publikační či přednáškové činnosti. Největším problémem při zřízení plánovaného muzea se ale stala absence vhodných prostor, kam by mohla být nově utvářená sbírka umístěna. Požádáno o ně bylo již v roce 1938, ale teprve o dva roky později byl pro potřeby muzea pronajat prostorný sál a jedna místnost ve zdejším zámku, který tehdy vlastnilo místní Vinařské družstvo. Roční nájem činil 1 000 K ročně, jež do spolkové pokladny zpětně proplácelo město Bzenec jako subvenci. Ještě v roce 1940 bylo započato s úpravou sálu i místnosti a vytvářením vhodného mobiliáře pro uložení a prezentaci sbírkových předmětů. Práce pokračovaly velmi rychle a již v příštím roce mohla být nově vytvořená expozice poprvé zpřístupněna veřejnosti. Prezentované sbírkové předměty zde byly návštěvníkům představeny rozdělené do celkem tří oddělení, které byly nazvány – cechovní památky, listiny a pergameny a přírodniny.
Pokračující válečný konflikt a s ním související zhoršená hospodářská situace velmi omezovala další spolkovou činnost. Na podzim roku 1944 bylo nařízeno z důvodu blížící se válečné fronty a sílících spojeneckých náletů uzavřít všechna vlastivědná muzea v protektorátu. V dubnu roku 1945 již v okolí města probíhaly válečné operace. Během bojů však zřejmě nedošlo k žádnému poškození či zničení sbírkových předmětů ani mobiliáře, jak můžeme soudit z absence jakýchkoliv záznamů v pokladní knize, kde nejsou k roku 1945 uvedeny žádné výdaje spojené s těmito událostmi. Ze stejného dokumentu si můžeme také udělat obrázek o znovuzpřístupnění muzea, ke kterému muselo dojít brzy po ukončení války, poněvadž již v říjnu téhož roku je na jeho stranách zaznamenán souhrnný příjem z dobrovolného vstupného.
Koncem druhé světové války a osvobozením Československa se však situace Spolku v některých ohledech zhoršila. Roku 1945 ukončila členství řada osob, čímž Spolek přišel o část finančních zdrojů, plynoucích právě z členských příspěvků. Aktivních členů podílejících na činnosti bylo v následujících letech stále méně, tudíž se činnost Spolku omezila z valné části jen na provoz muzea a s tím spojených aktivit. Z dalšího období se o aktivitách spolkové organizace dochovalo naprosté minimum informací. Je však patrné, že byl kladen důraz na rozšiřování muzejních znalostí a dovedností u aktivních členů formou odebírání různých tematických a odborných periodik. Také tehdejší předseda Spolku Ctibor Šťastný, nejspíše i s jednatelem Janem Hiršem, absolvovali kurz Svazu pro muzejní pracovníky pořádaný Svazem českých muzeí a uskutečněný v roce 1946. Do značné míry nepřehledná situace trvala až do roku 1951, kdy dne 1. října nabyl účinnosti zákon 68/1951 Sb. o dobrovolných organizacích a shromážděních, který znamenal postupné ukončení činnosti všech spolkových muzejních organizací v tehdejším Československu. Nejinak tomu bylo i u toho bzeneckého. V roce 1952 byly veškeré aktivity Spolku postupně ukončeny a jeho zbývající majetek předán v roce 1953 Městskému národnímu výboru v Bzenci.
Bzenecké muzeum nepřerušilo činnost ani po rozpadu dosavadního Spolku. Formálně se stalo pobočkou okresního muzea ve Veselí nad Moravou a dohledem nad ním byl pověřen správce, kterým se stal bývalý předseda muzejního spolku Ctibor Šťastný. S rozvojem produkce místních vinařských závodů bylo v polovině 50. let rozhodnuto podpořit propagaci vinařství formou instalace expozice věnovanou jeho historii. K tomu byly vyčleněny některé části muzea, na což doplatily zvláště sbírky vlastivědného rázu, které byly odvezeny do nevyhovujících prostor bývalé židovské školy. V dalších letech se dokonce zvažovala úplná transformace místního muzea na instituci s čistě vinařskou tématikou. Tento projekt však neustále narážel na absenci vhodných prostor, poněvadž stávající místnosti v zámku převzalo zpět vinařské družstvo pro potřeby místní čtyřleté průmyslové školy konzervárenské.
Následující léta byly všechny sbírkové předměty nepřístupné veřejnosti a uložené v domě pana Hoška na náměstí a to až do konce roku 1959, kdy byly získány prostory v budově bývalé truhlářské dílny L. Čmelíka v Tyršově ulici. Na podporu znovuotevření muzea byly věnovány nemalé částky od místní Osvětové besedy a Okresního národního výboru ve Veselí nad Moravou. Místnosti byly adekvátně upraveny v poměrně krátké době, takže již v roce 1960 bylo muzeum otevřeno pro veřejnost. Neustále však hrozila možnost, že poskytnuté prostory budou využity místním truhlářským družstvem TRUD, které se v té době organizačně přesouvalo z Veselí nad Moravou zpět do Bzence. Správce muzea s některými bývalými členy muzejního spolku proto v tomto roce zorganizoval tři výstavy většího rozsahu, aby poukázal na užitečnost a nezastupitelnost muzea v rámci kulturní činnosti zdejšího regionu. Přesto však nakonec zvítězily hospodářské zájmy a muzeum se po necelém roce muselo opět stěhovat.
Na konci roku 1960 se tak sbírky nacházely provizorně uloženy v bývalém Skálově hotelu na bzeneckém náměstí, nicméně se prozatím vůbec neřešila otázka jejich dalšího zprostředkování veřejnosti. V roce 1963 se uvažovalo o zrušení této pobočky a převezení sbírek do hodonínského okresního muzea. Jen na přímý zásah bzeneckého místopředsedy MNV Štěpána Tvarůžka a kronikáře Jana Hirše bylo rozhodnuto o jejich prozatímním ponechání v místě. O znovuzpřístupnění sbírek muzea bylo rozhodnuto v rámci příprav na oslavy konané v roce 1965 u příležitosti výročí 950 let od první písemné zmínky o městě. Byla upravena velká místnost v přízemí Skálova hotelu, kde byla pod vedením ředitele okresního muzea v Hodoníně pana Dvořáčka vytvořena zcela nová expozice a při té příležitosti provedena po dlouhé době řádná inventarizace sbírek. Nově otevřené muzeum se těšilo velkému zájmu místních občanů, ale byla to již jen jeho „labutí píseň“. Brzy po zpřístupnění sbírek se ukázala nevhodnost zvolených prostor, jejichž zdi začaly provlhat, což následně vedlo k poškození podlahových parket. Kromě toho se objevil požadavek na rozšíření kanceláří Okresního průmyslového podniku, který v budově působil.
Sbírky tak byly přestěhovány na Horní náměstí do bývalé zámečnické dílny pana Absolona, kde zůstaly až do roku 1972. V té době byla provedena přístavba Městského národního výboru (dále jen MěstNV), kde již bylo pamatováno i na síň pro prezentaci sbírkových předmětů. Následně došlo k jejich převozu, ale v důsledku nepřítomnosti odborného pracovníka při instalaci předmětů, došlo k zcela nevhodnému rozmístění, o čemž nalezneme zmínku i v městské kronice. Absence kvalifikované síly byla způsobena tím, že po smrti správce muzea Ctibora Šťastného byl do funkce správce jmenován bývalý jednatel Spolku Jan Hirš. Ten i přes velkou zálibu v historii města Bzence a velkou angažovanost v otázce bzeneckého muzea zůstával především ředitel devítileté školy v Žeravicích. Na sbírky se mu proto prostě již nedostávalo času. Za této nepříznivé situace muzeum fungovalo až do roku 1977, kdy Jan Hirš provedl poslední inventarizaci sbírek, které byly následně pečlivě zabaleny a převezeny do depozitáře Okresního muzea v Hodoníně. Tímto převozem byla po téměř 36 letech na dlouhá desetiletí definitivně ukončena existence muzea v městě Bzenci a z původních sbírek zde zůstal pouze listinný archiv.
V polovině 90. let došlo k obnovení činnosti dřívějšího muzejního spolku pod názvem Muzejní spolek pro Bzenec a okolí, a také později k převezení sbírek zpět do Bzence a vytvoření současné Expozice města Bzence, ale to je však již jiný příběh, o kterém bude pojednáno na patřičném místě.
Organizace, řízení a finanční záležitosti Muzejního spolku v Bzenci
Vytvoření muzejního spolku v Bzenci bylo umožněno na základě spolčovacího zákona z roku 1867, který posléze převzal i právní systém nově vzniklé Československé republiky v roce 1918. Ten nahradil až zákon č. 68/1951 Sb. o dobrovolných organizacích a shromážděních. Uvedení tohoto zákona do praxe znamenalo likvidaci místního muzejního spolku, stejně jako ostatních muzejních spolkových organizací na území tehdejšího Československa.
Organizační uspořádání Spolku bylo podřízeno platným stanovám Musejního spolku pro Bzenec a okolí, které byly schváleny dne 25. 2. 1937 Předlohou pro vytvoření těchto stanov byly stanovy muzejního spolku v Uherském Brodě, které byly na žádost tehdejšího starosty Františka Kučery získány již na podzim roku 1936, kdy se začalo zvažovat o zřízení organizace podobného charakteru i v městě Bzenci. Stanovy obsahovaly v souladu s paragrafem 4 spolkového zákona: jméno a sídlo Spolku, jeho účel, prostředky k dosažení cíle a způsoby jejich nabytí, orgány správy Spolku, členská práva a povinnosti. Dále také podmínky platných usnesení, způsob urovnávání spolkových sporů, zastoupení organizace na venek a ustanovení o rozpuštění Spolku. Kompletní přepis stanov bzeneckého muzejního spolku, jejichž originál je již ve velmi špatném stavu a nachází se v Expozici města Bzence, tvoří přílohu této práce.
Nejvyšším orgánem Spolku byla řádná valná hromada složená z členů Spolku. Scházela se nejméně jednou ročně v prvním čtvrtletí a rozhodovala o volbě předsedy, všech členů výboru a jejich náhradníků, dvou revizorů účtů a také dohlížela a kontrolovala správní náležitosti. Do kompetencí tohoto orgánu patřila také změna stanov či případné ukončení činnosti Spolku. Valná hromada byla usnášeníschopná bez ohledu na počet přítomných členů nadpoloviční většinou. Každé svolání valné hromady i program jejího jednání musel být oznámen nejméně 8 dnů předem a samotný její průběh pak byl řízen předsedou či za jeho nepřítomnosti místopředsedou Spolku. Kromě valné hromady mohla být svolána i valná hromada mimořádná, pokud o ni písemně požádala aspoň jedna třetina všech členů s uvedením důvodu nebo pokud o potřebě jejího konání rozhodnul spolkový výbor. Z dostupných materiálů však nevyplývá, že by této možnosti bylo někdy v historii využito.
Výkonný a rozhodovací orgán představoval výbor v čele s předsedou, kteří byli voleni valnou hromadou na jeden rok. Po téměř celou existenci Spolku plnil funkci předsedy pouze jeden muž, a to bývalý ředitel bzenecké školy Ctibor Šťastný. Svou funkci nezastával pouze v letech 1943–1945, kdy byl za svou protiněmeckou činnost uvězněn v koncentračním táboře. Kromě členů výboru byli určeni také 3–4 náhradníci, kteří v případě potřeby nastoupili za člena výboru, jenž nemohl dále vykonávat svou funkci. Počet členů výboru byl ve zkoumaném období stanoven na 6–8 osob, které měly být dle stanov vždy doplněny jedním zástupcem bzeneckého městského úřadu určeného městskou radou. V této souvislosti však není možno nalézt žádnou zmínku, že by se tak kdy dělo, což zřejmě souvisí se skutečností, že mezi členy výboru vždy figurovali představitelé města.
Výbor pak ze svých členů měl dále volit místopředsedu, jednatele, pokladníka, knihovníka a správce muzea. Poslední dvě funkce však vzhledem k počáteční absenci spolkové knihovny a snaze Spolku co nejrychleji vytvořit a zpřístupnit muzeum veřejnosti ve které byli angažováni všichni aktivní členové, obsazována nebyla. V osobě jednatele se vystřídali pouze dvě osoby a to Jaroslav Strážnický a po něm Jan Hirš, který tuto funkci zastával až do ukončení spolkové činnosti. Výbor také rozhodoval o všech věcech, jež nepříslušely valné hromadě, zejména pak o přijímání nových členů či návrhu na vyloučení členů stávajících. V jeho povinnostech nechyběla také správa spolkového majetku a svolávání schůzí valné hromady, jíž také za správu Spolku odpovídal. Usnášeníschopnost výboru byla podmíněna nadpoloviční přítomností jeho členů. V případě rovnosti počtu hlasů získávala rozhodující většinu strana, se kterou hlasoval předseda. K povinnostem předsedy Spolku a v jeho nepřítomnosti místopředsedy patřil zejména dohled na spolkovou správu, svolávání a řízení schůzí výboru či valné hromady. Z dochovaných dokumentů však vyplývá, že předseda Spolku Ctibor Šťastný často přebíral část práce jednatele a vyřizoval korespondenci s nadřízenými úřady či se přímo angažoval v jednáních s nimi.
Samotné členství nebylo vázáno jen na fyzické osoby, ale jejími členy se mohly stát také osoby právnické. Z právnických osob však této možnosti využila jen Odbočka svazu čs. důstojnictva v Bzenci, která se sice aktivně nepodílela na dění v muzejním spolku, ale podporovala jej po finanční stránce až do roku 1947, kdy ukončila své členství. Mnoho dalších místních korporací činnost Spolku taktéž finančně podporovalo, nicméně jeho členy se nikdy nestaly.
Stanovy pak rozlišovaly čtyři typy členství: čestné členy, zakládající členy, činné členy a konečně členy přispívající. Zástupce tří posledně jmenovaných skupin přijímal výbor na základě písemné přihlášky prostou většinou, zároveň ale mohl návrh odmítnout bez udání důvodu, k čemuž však v průběhu historie Spolku nikdy nedošlo. Opravdu aktivních členů z těchto tří hlavních kategorií členské základny však bylo velmi málo, což se nepříznivě odráželo v samotné spolkové činnosti. Roční příspěvek činných členů činil v období první republiky 5 Kč oproti 10 Kč stanoveným pro členy přispívající. Čestným členem se mohla stát pouze osoba, která se výrazně zasloužila o činnost Spolku a o jejímž jmenování zároveň rozhodla valná hromada na návrh výboru většinou přítomných hlasů. O jmenování čestným členem se nepodařilo nalézt žádné zmínky a zůstává otázkou, zda byl po dobu existence Spolku někdo na čestného člena vůbec navržen. Z dochované korespondence je zřejmé, že členové Spolku udržovali intenzivní styky například s autorem Pamětí města Bzence Msgre. Josefem Hanákem. Nicméně z ní nevyplývá, že by se čestným členem Hanák skutečně stal.
Mezi práva všech členů patřila účast na valné hromadě, předkládání návrhů, možnost hlasování v rámci spolkových schůzí, nahlížení do úředních dokumentů organizace, bezplatné využívání knihovny a v neposlední řadě také právo volit a být volen do spolkových funkcí. Hlasovací právo měli pouze členové, kteří měli řádně uhrazeny veškeré členské příspěvky a od jejich přijetí do sdružení uplynula doba delší než jeden měsíc. Určitou výjimku tvořili právě čestní členové, kteří směli hlasovat nejen na valné hromadě, ale přímo ve schůzích výboru. Mezi povinnosti všech členů naopak patřilo řádné hrazení valnou hromadou stanovených příspěvků, dodržování stanov Spolku, jednotlivých ustanovení výboru a valných shromáždění.
Ukončení členství bylo možné prostřednictvím písemného oznámení žadatele či jeho vyloučením na základě rozhodnutí valné hromady po návrhu výboru. Po vystoupení ze Spolku měl však odcházející člen povinnost vrátit do tří dnů veškerý spolkový majetek, legitimaci, spolkové odznaky a uhradit členské příspěvky pro probíhající kalendářní rok, pokud tak neučinil již dříve. K vyloučení na základě rozhodnutí valné hromady došlo v průběhu existence Spolku několikráte. Jedním z hlavních důvodů bylo dlouhodobého nehrazení členských příspěvků, v době okupace po roce 1939 musely také odejít všechny osoby židovského původu. Z přehledu členů Spolku je patrné, že v době založení tvořily členskou základnu převážně osoby z řad místních elit, především učitelů, úředníků a obchodníků. Teprve v roce 1940, kdy již započaly přípravy vrcholící otevřením muzeu veřejnosti, lze vysledovat příliv dalších skupin obyvatelstva, v nichž převládali živnostníci a rolníci. Po celou dobu jeho existence však členskou základnu tvořili zvláště lidé z řad místní inteligence a finančně dobře situovaných vrstev.
Vnitřní spory Spolku řešil tzv. smírčí soud, který byl sestaven vždy ze dvou přísedících z každé sporné strany. Tito přísedící určili pátého člena jako předsedu smírčího soudu. Pokud se strany na pátém členu neshodli, byla jeho volba určena losem. Veškerá jednání smírčího soudu byla důvěrná a jeho závěrečná rozhodnutí závazná bez možnosti odvolání. Řešeny zde měly být pouze spory týkající se vzájemného vztahu Spolku a jeho členů, nikoliv však „soukromoprávních nároků sdružení proti členstvu“. Po dobu existence Spolku, ale nikdy nenastala situace, kdy by musel být smírčí soud sestaven.
Financování muzejních spolků spadá dle dobové terminologie do činností, jejichž cílem bylo vytvoření vhodných podmínek pro jejich odborné aktivity. Na získání prostředků, které by pokrývaly jejich činnost, tak byla ze strany vedení zájmových organizací vždy soustředěna poměrně značná pozornost.
Členské příspěvky a později i výtěžek z dobrovolného vstupného ze bzeneckého muzea sice tvořily nezanedbatelnou část rozpočtu Spolku, nicméně jen ony samotné by provoz muzea a další režijní náklady zcela nepokryly. Bylo tedy nutno získat další finanční zdroje, a to v rámci příspěvků a subvencí od veřejných organizací i soukromých subjektů. Již na počátku své existence měl muzejní spolek velkou oporu v městě Bzenci, z jehož rozpočtu byla na jeho činnost od roku 1940 vyčleněna částka 1 000 K ročně. Právě v tomto roce byla, v rámci nutnosti zakoupení mobiliáře pro nově vznikající muzeum, vyplacena příslušná částka na další tři roky dopředu. Spolková pokladna tedy tehdy inkasovala celkem 3 000 K. Kromě této částky, byly z městského rozpočtu propláceny i výdaje spojené s nájmem expozičních prostor, které činily rovněž 1 000 K ročně.
Mezi další velké donátory patřily zpočátku i některé bzenecké korporace, jako například Spořitelna města Bzence, Obchodní grémium a Živnostenské společenstvo, jejichž finanční dary se pohybovaly v hodnotě několika tisíců korun. Jejich příspěvek byl zvláště důležité pro sanaci výdajů vznikajících při zřizování muzea v prostorách bzeneckého zámku. Zapomenout nelze ani na drobné živnostníky, kteří sice přispívali částkami zpravidla jen v řádech několika desítek korun, nicméně se jednalo v součtu o nezanedbatelnou a důležitou sumu.
| Příjmy muzejního spolku v Bzenci v letech 1937 až 1952: | |||||||
|
Rok |
Veřejné subjekty |
Korporace |
Živnostníci a soukromé osoby |
Členské příspěvky |
Vstupné |
Ostatní[1] |
|
| 1937/39 |
500 Kč |
110 Kč |
110 Kč |
1 290 Kč |
– |
84 Kč |
|
|
1940 |
5 000 K |
5 200 K |
1 270 K |
2 030 K |
2 K |
49 K |
|
|
1941 |
– |
100 K |
90 K |
70 K |
53 K |
88 K |
|
|
1942 |
1 000 K |
180 K |
20 K |
2 390 K |
298 K |
103 K |
|
|
1943 |
2 000 K |
– |
20 K |
– |
67 K |
125 K |
|
|
1944 |
2 000 K |
– |
20 K |
– |
400 K |
122 K |
|
|
1945 |
– |
– |
1 000 Kč |
– |
662 Kčs |
– |
|
|
1946 |
– |
– |
130 Kč |
5 930 Kčs |
427 Kčs |
114 Kčs |
|
|
1947 |
6 000 Kčs |
– |
20 Kč |
3 560 Kčs |
– |
25 Kčs |
|
|
1948 |
2 000 Kčs |
500 Kčs |
20 Kč |
340 Kčs |
260 Kčs |
1 877 Kčs |
|
|
1949 |
4 000 Kčs |
– |
– |
2 840 Kčs |
– |
110 Kčs |
|
|
1950 |
7 000 Kčs |
– |
– |
40 Kčs |
– |
114 Kčs |
|
|
1951 |
– |
– |
– |
– |
– |
37 Kčs |
|
|
1952 |
– |
– |
– |
– |
– |
15 Kčs |
|
[1] V kolonce „Ostatní“ jsou zahrnuty příjmy vzniklé úrokem na vkladní knížce a příjmem z prodeje propagačních materiálů.
Financování činnosti spolku nejvíce ovlivnila zvláště 2. polovina válečného konfliktu. V letech 1943–1945 totiž nedošlo k výběru členských příspěvků, jenž byl zorganizován teprve v roce 1946. Stejně tak se téměř zastavil příjem finančních darů od městských korporací, který, jak je ostatně patrno, nebyl až na výjimky obnoven ani po roce 1945. Naopak velká změna nastala u subvencí od státních orgánů, kdy byly postupně od roku 1947 přijímány finanční příspěvky od Ministerstva školství a národní osvěty, Zemského národního výboru a Okresní osvětové rady ve Veselí nad Moravou. Získávání finančních zdrojů pro zajištění jednotlivých spolkových činností bylo zastaveno v roce 1951, kdy vstoupil v platnost zákon 68/1951 Sb. o dobrovolných organizacích a shromážděních, který znamenal faktický zánik muzejního spolku v Bzenci. V tomto a následujícím roce tvořily jediné příjmy muzea pouze úroky ze stávajícího vázaného vkladu, z nějž byly také financovány veškeré zbývající aktivity, a to až do ukončení činnosti Spolku v roce 1953.
Muzejní aktivity Spolku
Muzejní aktivity se u bzeneckého spolku nerozvíjely stejnoměrně, ale stejně jako u mnoha dalších muzejních organizací té doby byly některé činnosti upřednostňovány před jinými, jiné pak opomíjeny zcela. To bylo dáno, zvláště v počátku působení zkoumané organizace, především snahou v co možná nejkratším časovém horizontu zřídit muzeum a zpřístupnit jej veřejnosti. I v dalších letech zůstávalo hlavní náplní činnosti Spolku především zaopatření samotného chodu bzeneckého muzea a s tím spojená snaha o alespoň základní zajištění všech fází muzealizačního procesu. Přesto byla do značné míry opomíjena například publikační či vědecká činnost.
Akviziční činnost
Sběrnou oblastí muzejního spolku mělo být podle spolkových stanov město Bzenec a jeho okolí. Nejprve se však jeho činnost prioritně zaměřila na samotný katastr města. K rozšíření na širší okolí mělo dojít dle slov tehdejšího předsedy Ctibora Šťastného „až toto bude v celku zpracováno a instalováno“. K tomu však až do zániku Spolku nedošlo a drtivou většinu sbírek tedy představovaly předměty vztahující se přímo ke katastru města.
Převážnou část akvizic tvořily předměty získané převodem či darem od fyzických a právnických osob. Z dochovaných archivních pramenů je patrné, že o tento způsob získání nových akvizic představitelé Spolku usilovali již v lednu 1937, tedy před jeho samotným ustavením. Dopisy s prosbou o poskytnutí vhodného sbírkového materiálu tehdy zasílalo především samotné město Bzenec. Také v počáteční fázi spolkového působení byli vyrozumíváni jednotlivci i místní organizace, u nichž se předpokládala sbírkotvorná aktivita, o možnosti převést její výsledky do vlastnictví muzejního spolku. Od roku 1940, kdy již měl k dispozici prostory pro budoucí muzeum v bzeneckém zámku, byla dokonce stanovena doba (neděle dopoledne), kdy sem veřejnost mohla nosit materiál, o kterém předpokládala, že by byl vhodný pro nově se tvořící sbírky.
Přírůstky ve formě vlastní výzkumné činnosti či záměrného vytváření dokladů téměř neexistovaly. Máme doloženo pouze několik fotografií, které vznikly z popudu Spolku a zachycovaly postupně mizející původní zástavbu města. Taktéž o akvizicích získaných nákupem není až do roku 1945 žádných záznamů, snad s výjimkou odměny 100 K panu Juráskovi za nález mincí v roce 1940. Bylo to zřejmě způsobeno i tím, že veškeré finanční zdroje odčerpávalo vytváření vhodného mobiliáře pro vznikající muzeum. Ale i po roce 1945 tvořily koupě pouze minimum všech akvizic a dostupné finanční zdroje byly používány spíše pro vhodnou tezauraci a prezentaci stávajících sbírek.
Uložení sbírek a jejich ochrana
Až do roku 1955 byly veškeré sbírky umístěny ve dvou přízemních místnostech bzeneckého zámku, které zároveň sloužily jako prostory výstavní. Vlastním depozitářem, pracovnou, laboratoří či kanceláří muzeum nedisponovalo. Z dochovaných záznamů se dozvídáme, že tyto místnosti byly „suché, zdravé, prostorné a světlé. Proti slunci i jinak chráněny účelnými deštěnými okenicemi.“ Vinařské družstvo, jemuž patřila zámecká budova, zaměstnávalo také vlastního nočního hlídače, což výrazně snižovalo možnost zcizení sbírkových předmětů. Od roku 1942 byly navíc všechny sbírky pojištěny proti požáru a krádeži u banky Slavie. Roční poplatky zasílané na její konto činily v této době 308 K.
Pro uložení větší části sbírek v muzeu byly vytvořeny dřevěné prosklené vitríny a masivní skříň, obrazový materiál byl pak umístěn po stěnách místnosti. Stejně tak i drobný materiál, jehož povaha to umožňovala (např. sbírka výšivek), byl zarámován, zasklen a spolu s obrazy rozvěšen. O průběhu konzervačních a restaurátorských pracích se žádné informace nedochovaly. V pokladních knihách je pouze doložena vydaná částka za jednu opravu „starého prádelníku“ místní truhlářskou firmou.
Po zrušení Spolku trpěly sbírky častým stěhováním i nevhodným uložením z důvodu absence vhodných prostor. Zvláště tristní byla situace v roce 1966, kdy bylo využito přízemních místností bývalého hotelu Skála, které se ukázaly, dle slov tehdejšího správce sbírek Jana Hirše, jako „vlhké, zdi nejsou vůbec izolovány a parkety se bortí“. V dalších letech se situace přestěhováním do přece jen vhodnějšího prostředí poněkud konsolidovala, nicméně sbírkám chyběl trvalý dohled. Natrvalo se situace zlepšila až jejich odvezením do depozitáře okresního muzea v Hodoníně v roce 1977.
Publikační a prezentační činnost
Velký důraz byl stejně jako u jiných tehdejších muzejních institucí kladen na prezentaci sbírek, tedy vlastní výstavní činnost, který představuje pomyslné vyvrcholení samotného procesu muzealizace. Vzhledem k absenci depozitáře byly po celou dobu fungování muzea vystavovány téměř všechny sbírkové předměty, k jejichž interpretaci bylo využito statických technik (skříně, prosklené vitríny a stoly). Dynamických forem, jako například filmových či zvukových nahrávek, se vzhledem ke zkoumanému období neužívalo, byť se vhodný materiál k tomuto způsobu prezentace nacházel v držení samotného města Bzence. Představitelé Spolku se však nebránili pořádání krátkodobých výstav, a to i v režii jiných místních organizací. Tuto činnost naopak velmi podporovali a uznávali ji jako vítaný prostředek sloužící k propagaci bzeneckého muzea. Pořádání výstav neustalo ani po rozpadu Spolku. Lze říci, že výstavní činnost v dobách krize bzeneckého muzea v 60. letech ještě zesílila, a to z důvodu, aby bylo poukázáno na užitečnost zařízení tohoto typu pro město Bzenec. V zápisech z městských kronik se dovídáme více i o jednotlivých typech zde pořádaných výstav. Často se jednalo například o prezentaci historických či dobových snímků místních fotoamatérů, grafických prací, historie zdejšího školství, ale také počinů zabývajících se tematikou vinařství, zemědělských produktů či okolní přírody. Z velkého množství těchto akcí můžeme jmenovat například v roce 1959 konanou výstavu Duben, měsíc lesů se zaměřením na zdejší borové lesy nebo na ve stejném roce uskutečněnou výstavu výtvarných prací žáků zdejší školy pod názvem Život naší školy.
Publikační činnost Spolku zahrnovala téměř výhradně vydávání vlastního oběžníku pro potřeby valné hromady, který vycházel s přestávkami po celou dobu jeho existence. Dochoval se také příspěvek předsedy Spolku Ctibora Šťastného uveřejněný v publikaci Josefa Skutila Moravská musea, jež vyšla knižně v roce 1941, a která pojednává o činnosti vyvíjené Spolkem v inkriminovaném období. Poslední zmínka o tomto druhu aktivit pochází z roku 1946, kdy je v pokladní knize uveden příjem z prodeje „…za vydanou kolekci Bzenec“. Pro nedostatek podrobnějších informací můžeme jen velmi těžko určit, o jaký druh kolekce se přesně jednalo a zda ji tedy vůbec lze zařadit do publikační činnosti Spolku. Z dob fungování muzejního spolku máme také dochovánu řadu odborných článků pro různé časopisy a publikace, které se týkaly historie města Bzence, popisu nálezových okolností i samotných sbírkových předmětů. Nicméně vždy se však jednalo o soukromou iniciativu jednotlivých členů a tudíž ji do samotné publikační činnosti Spolku jako takového můžeme zahrnout jen stěží.
Významní členové Muzejního spolku v Bzenci
K jedné z nejvýznamnějších postav bzeneckého muzejního spolku patřil bezesporu jeho dlouholetý předseda Ctibor Šťastný. Narodil se 18. října 1884 v rodině bzeneckého kožešníka. Po absolvování obecné a měšťanské školy nastoupil v letech 1901–1905 na Ústav pro vzdělávání učitelů v Příboře, po jehož ukončení postupně vyučoval na obecných školách ve Veselí nad Moravou, Uherském Ostrohu a Derflích. Jeho kariéru učitele přerušila I. světová válka, kdy byl v bojích na frontě v Haliči zajat, a zbytek válečného konfliktu strávil v ruském zajetí. Brzy po návratu do vlasti byl přeložen do Bzence, kde se, po úspěšném složení zkoušky učitelské způsobilosti pro měšťanské školy s aprobací pro matematiku a kreslení, stal ředitelem zdejší měšťanské školy. V roce 1937 stál u zrodu bzeneckého muzejního spolku, v němž byl následně jmenován předsedou.
Poklidný život bývalého ředitele, který odešel do výslužby v listopadu 1939, narušila až druhá světová válka. V roce 1943 byl zatčen gestapem za ukrývání nacisty hledaných osob a spolu se svou manželkou Andělou byl poslán do koncentračního tábora, kde prožil zbytek války. Na rozdíl od jeho ženy se mu podařilo nelidské podmínky panující v táboře přežít. Do Bzence se vrátil v roce 1945 s podlomeným zdravím, nicméně brzy se zapojil do všech dřívějších aktivit. V čele muzejního spolku stál až do jeho zániku, poté byl jmenován správcem bzeneckých muzejních sbírek. Tuto činnost vykonával téměř až do své smrti na sklonku roku 1962. Posmrtně byl jmenován čestným občanem města Bzence a jeho jméno dnes nese jedna ze zdejších ulic.
Mezi jeho největší vášeň patřila numismatika, které se věnoval na odborné úrovni, a přispíval popisy nálezů mincí v Bzenci a jeho okolí do časopisu Numismatické listy. Více však proslul svou uměleckou tvorbou. Již od svého mládí rád maloval a kreslil. Zlom však přinesl počátek třicátých let, kdy se začal vážněji zajímat o bibliografii a grafiku. Tvořil zejména ex libris, ale také novoročenky a příležitostnou či lyrickou grafiku s krajinářskými motivy. Za svůj život vytvořil více než 360 děl, která zhotovoval převážně metodou leptu a akvatinty, byť zvláště v počátku experimentoval také s metodou linorytu a suché jehly. Svá díla si také sám tisknul, pouze na obálky k souborům grafických listů rád využíval služeb bzenecké tiskárny Františka Tomečka.
K nejbližším přátelům Ctibora Šťastného patřilo mnoho českých umělců a spisovatelů jako například Jaroslav Dobrovolský, Adolf Bartošík, Bedřich Beneš Buchlovan, či velmi uznávaný malíř a grafik Antonín Váchal, kteří některá svá díla vytvořili a věnovali právě jeho osobě.
Z dalších významných osob muzejního spolku můžeme jmenovat jeho dlouholetého jednatele a po smrti Ctibora Šťastného i správce muzejních sbírek Jana Hirše. Jmenovaný se narodil 9. 10. 1913 v Bzenci a po absolvování zdejší obecné a měšťanské školy se také věnoval profesní dráze pedagoga. Na školu do Bzence byl ustanoven v roce 1941 a v téže době se začal ve větší míře věnovat i aktivitám v bzeneckém muzejním spolku, jehož členem byl od léta 1940. V roce 1948 byl pak přeložen na gymnázium do Uherského Brodu a později jmenován ředitelem Základní devítileté školy v Žeravicích. Jen těžce nesl postupný rozklad bzeneckých sbírek, které trpěly častým stěhováním z důvodu nedostatku vhodných prostor i zájmu odpovědných osob z řad místního MNV. Zemřel 1. 11. 1994 v Bzenci, kde je i pochován, aniž by se dožil znovuustavení muzejního spolku a zpřístupnění původních sbírek pod hlavičkou Expozice města Bzence.
Za svůj život Jan Hirš publikoval řadu článků o historii města Bzence do různých propagačních brožur i publikací. Velmi hodnotné jsou také jeho zápisy v městské kronice, kdy v období 1953–1966 působil jako bzenecký kronikář. Za důležitý Hiršův přínos pro vzbuzení zájmu o vlastivědnou činnost lze označit jeho pedagogické působení, kdy svým poutavým výkladem v hodinách dějepisu dokázal nadchnout své žáky pro regionální historii i dějiny českých zemí.
Mezi další významné členy patřil bývalý bzenecký starosta František Kučera, který zastával funkci místopředsedy spolku a byť se přímo aktivně nepodílel na tvorbě muzejních sbírek, velmi se zasloužil o vznik zdejšího spolku. Zvláště v prvních letech jeho existence mu pak zajišťoval veškerou možnou podporu ze strany města. V čele městské samosprávy stál až do roku 1945, kdy byly vytvořeny Místní národní výbory. Zemřel 26. 2. 1953 ve věku 84 let. Mezi důležité členy Spolku lze zařadit také původním povoláním natěrače a později konzervátora Františka Bezchleba, o němž však chybí jakékoliv dostupné informace, nebo bývalého městského tajemníka a rodáka z Polné u Přerova Antonína Válku. Ten spolu s Františkem Kučerou organizoval založení muzejního spolku a až do své tragické smrti v roce 1948 každoročně přispíval finančním obnosem nad rámec svých členských příspěvků.
Význam a celkové zhodnocení aktivit muzejního spolku v Bzenci
V důsledku stavebního i hospodářského rozvoje docházelo od 2. poloviny 19. století na Bzenecku, stejně jako v mnoha dalších oblastech českých zemí, k četným archeologickým nálezům. Spolu s tehdejší módou sbírání uměleckých předmětů, ale i etnografického a přírodního materiálu to znamenalo, že se mnoho předmětů dostávalo do soukromých sbírek a nenávratně tak byly pro většinu odborné i laické veřejnosti ztraceny. Právě tato situace byla jedním z hlavních důvodů ustavení bzeneckého spolku, jak ostatně později v zápise pro městskou kroniku vylíčil jeho bývalý jednatel Jan Hirš: „…mnoho památek bylo podnikavými překupníky starožitností ze Bzence odvezeno, přece je zde ještě dosti památek, jež musí být pro město zachráněny“. Jen díky činnosti Spolku, která sice trvala pouze patnáct let, se do dnešní doby dochovalo více než 380 sbírkových předmětů a řada dalších archivních dokumentů.
Spolek hrál důležitou roli i při vytváření identity místního obyvatelstva. Významnou vzpruhu znamenal pro místní obyvatelstvo v dobách Protektorátu Čechy a Morava. Přes snahy nacistického aparátu o potlačení českého národního vědomí mu jeho aktivity do značné míry umožňovaly zapomenout na tehdejší neutěšenou situaci a probouzely v něm vlnu lokálního a národního patriotismu, o čemž ostatně svědčí i tehdejší zvýšený zájem o členství v této organizaci. Spolek a jeho představitelé však také trvale utvářeli vztah místních občanů k historii a celkovému poznání města a okolí. Protože mezi nejaktivnější členy patřili po celou dobu jeho trvání místní učitelé, je nasnadě, že v tomto duchu výrazně ovlivňovali i své žáky, se kterými navštěvovali muzeum v rámci výuky. V této souvislosti je nutné zmínit především obětavou práci jednatele Spolku Jana Hirše, který svým osobním zaujetím dokázal v hodinách dějepisu zaujmout řadu svých dětských posluchačů. Na jeho působení vzpomíná řada z nich dodnes. Svůj vliv na veřejnost uplatňoval Spolek především prostřednictvím prezentačních, zvláště pak výstavních aktivit. Ze stanov vyplývá, že do budoucna byla plánována také přednášková činnost a výlety do okolní přírody, které by toto působení ještě zvýšily. Vzhledem k dalšímu vývoji, jenž do značné míry ovlivnila druhá světová válka a následující období totalitního režimu, však k jejich realizaci nedošlo.
Prostřednictvím svých aktivit se Spolku podařilo zakrátko vzbudit zájem veřejnosti, což se blahodárně odrazilo v akviziční činnosti muzea. Místní občané mu nejen darovali řadu cenných předmětů, které tvořily základ stále se rozrůstajícího sbírkového fondu, ale často upozorňovali představitele Spolku na archeologické nálezy objevené při probíhajících stavebních pracích. Později však zájem o spolkovou činnost slábnul, což se odrazilo mimo jiné i na počtu členů sdružení. Postupně se také v určitých časových obdobích začala čím dál více projevovat lhostejnost některých úřadů, které po zrušení Spolku neměly již dostatek motivace k vyřešení narůstajících problémů bzeneckého muzea. Otázka jeho umístění i způsobu prezentace sbírek se tak dostávala na program téměř výhradně jen před uskutečněním důležitých výročí či oslav. Právě na pořádání kulturních akcí v městě Bzenci se však Spolek během celé své existence příliš nepodílel. Snažil se však vždy v době konání městských slavností uskutečnit alespoň doprovodný program v prostorách muzea, nejčastěji formou doplňkové výstavy. Jeho členové také přispívali svými texty do propagačních brožur tematicky spojených s průběhem slavností, nicméně se jednalo o jejich soukromou iniciativu, kterou do spolkové činnosti jako takové zahrnout nemůžeme. Spolek však nepůsobil jen na venek, ale také na své členy, kteří si participací na jeho činnosti rozšiřovali své odborné znalosti i pěstovali nadšení pro společnou myšlenku. Z jejich řad se následně rekrutovali budoucí správci bzeneckých sbírek po ukončení spolkových aktivit, kteří dokázali vyvíjet další, nad rámec organizace jdoucí aktivity, a to i přes neustále se zhoršující situaci a nepříznivé podmínky.
Jak již bylo naznačeno, Spolek přispěl k prohloubení dobových znalostí o městě a jeho okolí. Jeho působení má ovšem značný přesah také do dnešních dnů. Z jeho doposud dochovaných sbírek můžeme poznávat a rozšiřovat své vědomosti hlavně o životě v městě Bzenci a jeho nejbližším okolí napříč všemi historickými obdobími. Jen díky jemu byl například před dvěma lety zrekonstruován tradiční oděv z konce 19. století, který již dávno vymizel z povědomí místních lidí, a o němž se nalézaly pouze útržkovité informace. Velké rezervy však zůstaly v přínosu Spolku k poznání zdejších přírodních poměrů. Sbírkový fond muzea totiž tvořilo pouze několik fosilií drobných vodních živočichů a stolička z mamuta, které byly nalezeny v okolí Bzence. V tomto směru Spolek nevykazoval, na rozdíl od jím prováděné dokumentace v řadě společenskovědních oborů, žádnou cílevědomou činnost. K rozšíření sbírky přírodnin a výzkumných aktivit tak v tomto směru došlo až po jeho zrušení, a to v rámci připravované adaptace bzeneckého muzea na Speciální krajové vinařské muzeum v roce 1955.
Přílohy:
Seznam členů muzejního spolku v letech 1937 – 1949
Vzhledem k tomu, že se do dnešních dnů nedochoval žádný seznam členů muzejního spolku, popřípadě není doposud znám, byl následující seznam vytvořen dle tabulek zaplacených členských příspěvků v letech 1937 – 1950. Rok 1950 však již nemůžeme do seznamu zahrnout, protože zápisy o uhrazení členských poplatků jsou zaznamenány jen u pár jedinců a chybí i u osob, které v té době prokazatelně členy spolku ještě byly. Tato skutečnost poukazuje na nedůslednou administrativní činnost v letech postupného zániku spolku a údaje o nově příchozích členech, pokud nějací byli, může chybět.
Pořadové číslo uvedené v tabulce je stejné, jako číslo, pod kterým byli členové evidováni i ve spolku. Až v roce 1941 bylo zavedeno, že noví členové získávali pořadová čísla těch, kteří již zemřeli, ze spolku vystoupili či z něj byli vyloučeni. Pro větší přehlednost je toto pořadové číslo, získané po jiném členu uvedeno u konkrétní osoby v poznámce, aby nebyla narušena kontinuita tabulky, která odráží i celkový počet členů spolku.
Taktéž někteří členové ze spolku z různých důvodů vystoupili a po několika letech se znovu vrátili. Tato skutečnost je zohledněna uvedením v poznámce u konkrétního jména.
| P.č. | Jméno: | Členem spolku | Povolání: | Bydliště: | |
| od: | do: | ||||
| 1. | Kučera František¹ | 1937 | 1949 | starosta | Bzenec |
| 2. | Kuchař Jan | 1937 | 1945 | náměstek | Bzenec |
| 3. | Büchler Jindřich² | 1937 | 1940 | účetní | Bzenec |
| 4. | Bezchleb František | 1937 | 1949 | – | Bzenec |
| 5. | Holomek Miroslav | 1937 | 1949 | stavitel | Bzenec |
| 6. | Běhal František | 1937 | 1946 | odborný učitel | Bzenec |
| 7. | Válka Antonín | 1937 | 1946 | tajemník | Bzenec |
| 8. | Ulbrecht František | 1937 | 1949 | – | Bzenec |
| 9. | Kučera Bohumil | 1937 | 1942 | odborný učitel | Bzenec |
| 10. | Skála Miroslav | 1937 | 1949 | ředitel | Bzenec |
| 11. | Žďára Rudolf | 1937 | 1949 | správce družstva | Bzenec |
| 12. | Kuchař Antonín | 1937 | 1949 | účetní | Bzenec |
| 13. | Vojáček Ludvík | 1937 | 1949 | – | Bzenec |
| 14. | Dostálek Antonín | 1937 | 1949 | obchodník | Bzenec |
| 15. | Kotas Jindřich | 1937 | 1949 | odborný učitel | Bzenec |
| 16. | Černín Jaromír | 1937 | 1949 | obchodník | Bzenec |
| 17. | Černín Gustav | 1937 | 1947 | obchodník | Bzenec |
| 18. | Černín Bohumír | 1937 | 1949 | natěrač | Bzenec |
| 19. | Polášek Rudolf, MUDr. | 1937 | 1939 | lékař | Bzenec |
| 20. | Šťastný Ctibor | 1937 | 1949 | ředitel | Bzenec |
| 21. | Kouba František | 1937 | 1949 | ředitel ve výslužbě | Bzenec |
| 22. | Strážnický Václav | 1937 | 1949 | – | Bzenec |
| 23. | Břeský Ferdinand | 1937 | 1949 | farář | Bzenec |
| 24. | Macháček Antonín, MUDr. | 1937 | 1949 | lékař | Bzenec |
| 25. | Tomeček František | 1937 | 1949 | tiskař | Bzenec |
| 26. | Kozina František | 1937 | 1949 | stavitel | Bzenec |
| 27. | Dobrovský Miroslav | 1937 | 1947 | – | Bzenec |
| 28. | Páleník Jindřich | 1937 | 1937 | podkoní | Bzenec |
| 29. | Fürst Bedřich³ | 1937 | 1939 | továrník | Bzenec |
| 30. | Fürstová Rudolfina⁴ | 1937 | 1939 | soukromnice | Bzenec |
| 31. | Odb. svazu důstojnictva v Bzenci5 | 1937 | 1947 | – | Bzenec |
| 32. | Bunža Bohumír, Dr.⁶ | 1937 | 1942 | okresní soudce | Bzenec |
| 33. | Koutný Jan | 1937 | 1947 | – | Bzenec |
| 34. | Maštalíř Václav | 1937 | 1950 | drogista | Bzenec |
| 35. | Černý Antonín | 1937 | 1937 | účetní | Bzenec |
| 36. | Strážnický Jaroslav | 1939 | 1947 | učitel | Bzenec |
| 37. | Pavliska František | 1940 | 1942 | hoteliér | Bzenec |
| 38. | Kalla Bedřich | 1940 | 1949 | špeditér | Bzenec |
| 39. | Absolon Jan | 1940 | 1947 | zámečník | Bzenec |
| 40. | Fuchs Antonín | 1940 | 1949 | výrobce sodovek | Bzenec |
| 41. | Matuška Vladimír | 1940 | 1947 | traťmistr | Bzenec |
| 42. | Žváček František | 1940 | 1949 | zemský rada | Bzenec |
| 43. | Šostý Karel | 1940 | 1942 | inspektor st. drah | Bzenec |
| 44. | Klima Ladislav | 1940 | 1942 | revizor st. drah | Bzenec |
| 45. | Uličný Jakub | 1940 | 1947 | penzista | Bzenec |
| 46. | Jančí Libor | 1940 | 1949 | malíř | Bzenec |
| 47. | Novotný Josef⁷ | 1940 | – | krejčí | Bzenec |
| 48. | Kumpán Bedřich | 1940 | 1949 | holič | Bzenec |
| 49. | Daněčková Marie | 1940 | 1949 | hostinská | Bzenec |
| 50. | Mann Metoděj | 1940 | 1949 | ředitel | Bzenec |
| 51. | Čížek Karel, PhMg. | 1940 | 1949 | lékárník | Bzenec |
| 52. | Šlechta Vítězslav | 1940 | 1941 | úředník | Bzenec |
| 53. | Plešák Alois | 1940 | 1949 | krejčí | Bzenec |
| 54. | Čermák Vladimír | 1940 | 1949 | drogista | Bzenec |
| 55. | Görig Josef⁸ | 1940 | 1945 | úředník | Bzenec |
| 56. | Černá Marie | 1940 | 1949 | úředník | Bzenec |
| 57. | List Jan, Ing. | 1940 | 1949 | ředitel | Bzenec |
| 58. | Gavanda Eduard, Ing. | 1940 | 1949 | – | Bzenec |
| 59. | Derka Ludvík | 1940 | 1949 | natěrač | Bzenec |
| 60. | Gazda Antonín | 1940 | 1949 | pokladní spořitelny | Bzenec |
| 61. | Sýkora Oskar | 1940 | 1949 | úředník spořitelny | Bzenec |
| 62. | Hank Antonín | 1940 | 1949 | obchodník | Bzenec |
| 63. | Husek Karel, MUDr. | 1940 | 1945 | lékař | Bzenec |
| 64. | Blumenscheinová Anděla | 1940 | 1949 | – | Bzenec |
| 65. | Bouda Jaroslav | 1940 | 1949 | úředník spořitelny | Bzenec |
| 66. | Kočiš Karel | 1940 | 1949 | řezník | Bzenec |
| 67. | Svoboda Antonín | 1940 | 1949 | řezník | Bzenec |
| 68. | Jelínek František | 1940 | 1947 | rolník | Bzenec |
| 69. | Holek Josef | 1940 | 1947 | obuvník | Bzenec |
| 70. | Hirš Jan st. | 1940 | 1949 | – | Bzenec |
| 71. | Rýpal František | 1940 | 1949 | obchodník | Bzenec |
| 72. | Strnad Jakub | 1940 | 1949 | knihař | Bzenec |
| 73. | Kozina Jan | 1940 | 1949 | obchodník | Bzenec |
| 74. | Maděra František | 1940 | 1949 | klempíř | Bzenec |
| 75. | Černý Josef | 1940 | 1949 | obchodník | Bzenec |
| 76. | Prachman František | 1940 | 1949 | cukrář | Bzenec |
| 77. | Jauerník Vladimír | 1940 | 1945 | hodinář | Bzenec |
| 78. | Antl Martin | 1940 | 1949 | obchodník | Bzenec |
| 79. | Duda Antonín | 1940 | 1949 | řezník | Bzenec |
| 80. | Hošek František | 1940 | 1949 | obchodník | Bzenec |
| 81. | Babák Bohumil | 1940 | 1949 | obchodník | Bzenec |
| 82. | Vitoňský Maxmilián | 1940 | 1949 | drogista | Bzenec |
| 83. | Settner Adolf, Ing. | 1940 | 1942 | – | Bzenec |
| 84. | Hlavín Václav, Ing. | 1940 | 1942 | – | Bzenec |
| 85. | Pres Antonín | 1940 | 1947 | pokladní vinař. družstva | Bzenec |
| 86. | Černý Rudolf⁹ | 1940 | 1942 | úředník vinař. družstva | Bzenec |
| 87. | Menšík Josef | 1940 | 1942 | úředník vinař. družstva | Bzenec |
| 88. | Šlechtová Anna¹⁰ | 1940 | 1941 | úřednice vinař. družstva | Bzenec |
| 89. | Pavlisková Marie | 1940 | 1942 | úřednice vinař. družstva | Bzenec |
| 90. | Buthovský Silvestr | 1940 | 1949 | ředitel měšť. školy | Bzenec |
| 91. | Pírek Karel | 1940 | 1949 | ředitel měšť. školy | Bzenec |
| 92. | Čech Svatopluk | 1940 | 1949 | učitel | Bzenec |
| 93. | Černín Josef | 1940 | 1947 | vinárník | Bzenec |
| 94. | Reischl Theodor | 1940 | 1940 | penzista | Bzenec |
| 95. | Borkovec Václav | 1940 | 1949 | kapitán ve výslužbě | Bzenec |
| 96. | Halová Anastazie | 1940 | 1949 | majitelka restaurace | Bzenec |
| 97. | Smočková Bedřiška | 1940 | 1949 | – | Bzenec |
| 98. | Jiřiště Václav | 1940 | 1942 | vojenský gážista | Bzenec |
| 99. | Lakosil Rafael | 1940 | 1947 | zaměstnanec železnice | Bzenec |
| 100. | Hos Josef | 1940 | 1942 | – | Bzenec |
| 101. | Jančí Jiří | 1940 | 1945 | malíř | Bzenec |
| 102. | Bouda Augustin | 1940 | 1947 | penzista | Bzenec |
| 103. | Fuchs Eduard | 1940 | 1949 | cukrář | Bzenec |
| 104. | Plšek Robert | 1940 | 1949 | obchodník | Bzenec |
| 105. | Strýček Hugo | 1940 | 1945 | řídící ve výslužbě | Bzenec |
| 106. | Michálek V. | 1940 | 1949 | obchodník | Bzenec |
| 107. | Bureš Alois | 1940 | 1949 | vrch. četnický strážmistr | Bzenec |
| 108. | Jakob Theodor | 1940 | 1949 | obchodník | Bzenec |
| 109. | Voleník Alfons | 1940 | 1945 | poštmistr ve výslužbě | Bzenec |
| 110. | Voleníková Klotilda | 1940 | 1945 | – | Bzenec |
| 111. | Jenčík Antonín, Ing. | 1940 | 1945 | – | Bzenec |
| 112. | Vávra Jan | 1940 | 1949 | – | Bzenec |
| 113. | Nedvědický (křestní jm. neuvedeno) | 1940 | 1949 | elektrikář | Bzenec |
| 114. | Jindra Stanislav | 1940 | 1949 | obchodník | Bzenec |
| 115. | Olejník Jan | 1940 | 1949 | ředitel kúru | Bzenec |
| 116. | Goldman Oldřich | 1940 | 1949 | elektrikář | Bzenec |
| 117. | Sutner Břetislav | 1940 | 1949 | krejčí | Bzenec |
| 118. | Máca Jan | 1940 | 1942 | klempíř | Bzenec |
| 119. | Rýpal Jan | 1940 | 1949 | krejčí | Bzenec |
| 120. | Biča Jaroslav | 1940 | 1947 | stolař | Bzenec |
| 121. | Biča Bohumil | 1940 | 1947 | hrobník | Bzenec |
| 122. | Karlík Vojtěch | 1940 | 1949 | přednosta stanice | Bzenec |
| 123. | Karlíková Marie¹¹ | 1940 | 1940 | – | Bzenec |
| 124. | Chytil Jakub | 1940 | 1942 | řezník | Bzenec |
| 125. | Vlach Rafael | 1940 | 1945 | poštmistr | Bzenec |
| 126. | Drlík Jan | 1940 | 1945 | vrch. četnický strážmistr | Bzenec |
| 127. | Baraš Václav, Ing. | 1940 | 1947 | – | Bzenec |
| 128. | Dojiva Čestmír, Ing. | 1940 | 1942 | – | Bzenec |
| 129. | Kolmaš Josef | 1940 | 1947 | pokladník | Bzenec |
| 130. | Ducháček Bohumír | 1940 | 1942 | zaměstnanec železnice | Bzenec |
| 131. | Sedlák Rudolf | 1940 | 1942 | úředník cukrovaru | Bzenec |
| 132. | Fojtl Arnošt | 1940 | 1941 | ředitel cukrovaru | Bzenec |
| 133. | Staněk Rudolf | 1940 | 1942 | úředník cukrovaru | Bzenec |
| 134. | Janovský Vilém | 1940 | 1942 | – | Bzenec |
| 135. | Mašina Rudolf | 1940 | 1941 | skladník | Rohatec |
| 136. | Kovalčík František | 1940 | 1947 | zřízenec cukrovaru | Bzenec |
| 137. | Paterman Alois | 1940 | 1947 | strojník | Bzenec |
| 138. | Kovalčík Václav | 1940 | 1947 | – | Bzenec |
| 139. | Dykast Josef | 1940 | 1945 | mědikovec | Bzenec |
| 140. | Šebesta Bedřich¹² | 1940 | 1940 | četnický strážmistr | Bzenec |
| 141. | Englišová Ludmila | 1940 | 1949 | – | Bzenec |
| 142. | Topinka Jan | 1940 | 1945 | tajemník | Bzenec |
| 143. | Ruth František | 1940 | 1947 | papírník | Bzenec |
| 144. | Osyčka Otakar | 1940 | 1949 | elektrikář | Bzenec |
| 145. | Procházková Marie | 1940 | 1947 | úřednice | Bzenec |
| 146. | Vratislavský Ferdinand | 1940 | 1949 | fotograf | Bzenec |
| 147. | Ruml Jan | 1940 | 1945 | kolář | Bzenec |
| 148. | Vymazal Josef | 1940 | 1947 | rolník | Bzenec |
| 149. | Študent Josef | 1940 | 1949 | rolník | Bzenec |
| 150. | Gistrová Terezie | 1940 | 1945 | poštovní úřednice | Bzenec |
| 151. | Sedlický Antonín | 1940 | 1947 | poštovní úředník | Bzenec |
| 152. | Ostrezi František¹³ | 1940 | 1942 | rolník | Bzenec |
| 153. | Brázda Josef | 1940 | 1949 | obchodník | Bzenec |
| 154. | Hostýnek Antonín | 1940 | 1949 | kloboučník | Bzenec |
| 155. | Goliáš Jan | 1940 | 1947 | rolník | Bzenec |
| 156. | Rosina Bedřich | 1940 | 1949 | ředitel rolnické školy | Bzenec |
| 157. | Musil Alfons | 1940 | 1942 | prof. rolnické školy | Bzenec |
| 158. | Hejmala Jan, Ing. | 1940 | 1947 | prof. rolnické školy | Bzenec |
| 159. | Opluštil Václav, Ing. | 1940 | 1949 | prof. rolnické školy | Bzenec |
| 160. | Kotala Josef | 1940 | 1942 | asistent | Bzenec |
| 161. | Hába Alois | 1940 | 1942 | učitel | Bzenec |
| 162. | Plšek Jan¹⁴ | 1940 | 1940 | obchodník | Bzenec |
| 163. | Kuchař Josef | 1940 | 1947 | vrchní strážmistr | Bzenec |
| 164. | Kolář Miroslav | 1940 | 1949 | – | Bzenec |
| 165. | Felenda Karel | 1940 | 1942 | – | Bzenec |
| 166. | Straka Antonín | 1940 | 1942 | učitel | Bzenec |
| 167. | Rusňák Florián | 1940 | 1949 | kolář | Bzenec |
| 168. | Rogoš František¹⁵ | 1940 | 1942 | ředitel ve výslužbě | Bzenec |
| 169. | Čmelík Ladislav | 1940 | 1949 | továrník | Bzenec |
| 170. | Kumpán Josef | 1940 | 1949 | kominík | Bzenec |
| 171. | Březina Jan¹⁶ | 1940 | 1942 | penzista | Bzenec |
| 172. | Kunclová Jana¹⁷ | 1940 | 1942 | učitelka | Bzenec |
| 173. | Kincl František | 1940 | 1947 | – | Bzenec |
| 174. | Pařízek František | 1940 | 1947 | krejčí | Bzenec |
| 175. | Čagánek Jan¹⁸ | 1940 | 1942 | strážník | Bzenec |
| 176. | Skřivánek Václav | 1940 | 1940 | obchodník | Bzenec |
| 177. | Nevřivý František | 1940 | 1949 | pekař | Bzenec |
| 178. | Kuchař František | 1940 | 1942 | obchodník | Bzenec |
| 179. | Ryzák Josef | 1940 | 1949 | – | Bzenec |
| 180. | Mlček Václav | 1940 | 1949 | – | Bzenec |
| 181. | Horák Ota | 1940 | 1949 | – | Bzenec |
| 182. | Kočiš Karel | 1940 | 1949 | krejčí | Bzenec |
| 183. | Pavlíček Ladislav¹⁹ | 1940 | 1942 | obuvník | Bzenec |
| 184. | Terman Antonín | 1940 | 1949 | obchodník | Bzenec |
| 185. | Ludvík Bedřich | 1940 | 1949 | – | Bzenec |
| 186. | Dedek Ladislav, Ing.²⁰ | 1940 | 1942 | velkostatkář | Bzenec |
| 187. | Setínský Richard | 1940 | 1947 | lesní | Bzenec |
| 188. | Schornböck Karel | 1940 | 1941 | lesmistr | Bzenec |
| 189. | Žalud Hubert | 1940 | 1949 | zvěrolékař | Bzenec |
| 190. | Koubová Marie | 1940 | 1949 | učitelka | Bzenec |
| 191. | Čermák Václav | 1940 | 1949 | obchodník | Bzenec |
| 192. | Křížek Josef | 1940 | 1949 | pekař | Bzenec |
| 193. | Fialová Adolfina | 1940 | 1942 | penzistka | Bzenec |
| 194. | Dvořáčková Ludmila | 1940 | 1949 | ředitelka ve výslužbě | Bzenec |
| 195. | Jakša František | 1940 | 1949 | rolník | Bzenec |
| 196. | Hermann Alfred | 1940 | 1949 | kapitán | Bzenec |
| 197. | Jurčeka Jan | 1940 | 1949 | trafikant | Bzenec |
| 198. | Jurečka František | 1940 | 1949 | rolník | Bzenec |
| 199. | Kučera Oldřich²¹ | 1940 | 1942 | učitel | Bzenec |
| 200. | Ježková Bedřiška | 1940 | 1949 | penzistka | Bzenec |
| 201. | Grabovský Hubert | 1940 | 1947 | – | Bzenec |
| 202. | Brázda Zdeněk | 1940 | 1942 | zvěrolékař | Bzenec |
| 203. | Zapletal Josef | 1940 | 1947 | – | Bzenec |
| 204. | Fabrici Theodor | 1940 | 1945 | natěrač | Bzenec |
| 205. | Šimčík Jan | 1940 | 1949 | pekař | Bzenec |
| 206. | Minařík Emil | 1940 | 1947 | hostinský | Bzenec |
| 207. | Růžica Bedřich | 1940 | 1947 | rolník | Bzenec |
| 208. | Jelínek Josef | 1940 | 1947 | rolník | Bzenec |
| 209. | Růčka Jan | 1940 | 1947 | rolník | Bzenec |
| 210. | Sýkora Bohumil | 1940 | 1945 | rolník | Bzenec |
| 211. | Belant František | 1940 | 1947 | hostinský | Bzenec |
| 212. | Kuchař František²² | 1940 | 1942 | strojník | Bzenec |
| 213. | Křivánková (křestní jm. neuvedeno) | 1940 | 1942 | majitelka restaurace | Bzenec |
| 214. | Paleček František | 1940 | 1949 | úředník vinař. družstva | Bzenec |
| 215. | Ulbrecht Josef²³ | 1940 | 1940 | ředitel banky | Benešov |
| 216. | Ulbrechtová (křest. jm. neuvedeno)²³ | 1940 | 1940 | choť ředitele banky | Benešov |
| 217. | Jindrová Marie²⁴ | 1940 | 1942 | soukromnice | Bzenec |
| 218. | Jindra Josef, Ing.²⁵ | 1940 | 1942 | – | Bzenec |
| 219. | Daněček Josef | 1940 | 1949 | – | Bzenec |
| 220. | Ventrča Karel | 1940 | 1947 | rolník | Bzenec |
| 221. | Jelínek Antonín | 1940 | 1947 | rolník | Bzenec |
| 222. | Kabátek Antonín | 1940 | 1942 | – | Bzenec |
| 223. | Macík Alexander | 1940 | 1945 | – | Bzenec |
| 224. | Staněk Antonín | 1940 | 1949 | krejčí | Bzenec |
| 225. | Vašík Vladimír²⁶ | 1940 | 1942 | rolník | Bzenec |
| 226. | Kuchař Bedřich²⁷ | 1940 | 1942 | – | Bzenec |
| 227. | Tvarůžek Jan | 1940 | 1947 | – | Bzenec |
| 228. | Novák Bedřich | 1940 | 1947 | – | Bzenec |
| 229. | Ajmunt Jan | 1940 | 1949 | obchodník | Bzenec |
| 230. | Jemelík František | 1940 | 1949 | pekař | Bzenec |
| 231. | Richtrová (křestní jm. neuvedeno) | 1940 | 1949 | – | Bzenec |
| 232. | Hauswirth Julius | 1940 | 1949 | – | Bzenec |
| 233. | Novák František | 1940 | 1941 | – | Bzenec |
| 234. | Repík František | 1940 | 1940 | – | Bzenec |
| 235. | Vojtěch Josef | 1940 | 1945 | – | Bzenec |
| 236. | Navrátil Jan, kpt. | 1940 | 1947 | – | Bzenec |
| 237. | Jakob Emil | 1940 | 1949 | obchodník | Bzenec |
| 238. | Altrichter J. | 1940 | 1947 | – | Bzenec |
| 239. | Šeděnka Felix | 1940 | 1947 | učitel | Bzenec |
| 240. | Koutný Ladislav | 1940 | 1949 | řídící učitel | Bzenec |
| 241. | Blahutka Urban | 1940 | 1947 | učitel | Bzenec |
| 242. | Hirš Jan | 1940 | 1949 | učitel | Bzenec |
| 243. | Hiršová Milada²⁸ | 1940 | 1940 | učitelka | Bzenec |
| 244. | Pokorný Ferdinand | 1940 | 1940 | katecheta | Bzenec |
| 245. | Zemková Kateřina²⁹ | 1940 | 1942 | učitelka | Bzenec |
| 246. | Weberová Emma³⁰ | 1940 | 1942 | učitelka | Bzenec |
| 247. | Koutný Jan³¹ | 1940 | 1941 | rolník | Bzenec |
| 248. | Krásný Ferdinand | 1940 | 1941 | – | Bzenec |
| 249. | Hrubá L. | 1940 | 1941 | – | Bzenec |
| 250. | Jelínek Jakub | 1940 | 1947 | – | Bzenec |
| 251. | Rajskup Sylvestr | 1940 | 1945 | bednář | Bzenec |
| 252. | Mičík František | 1940 | 1949 | restauratér | Bzenec |
| 253. | Holakovský Josef | 1940 | 1947 | sklepmistr vinař. družstva | Bzenec |
| 254. | Markes Jan | 1940 | 1949 | obchodník | Bzenec |
| 255. | Linhart Jan³² | 1940 | 1940 | úředník pošty | Bzenec |
| 256. | Bezchleb Jan st. | 1940 | 1947 | rolník | Bzenec |
| 257. | Bezchleb Jan ml. | 1940 | 1947 | rolník | Bzenec |
| 258. | Sova Ludvík | 1940 | 1947 | úředník dráhy | Bzenec |
| 259. | Procházková Ludmila³³ | 1941 | 1941 | úřednice měst. úřadu | Bzenec |
| 260. | Kytka Václav³⁴ | 1942 | 1949 | – | Bzenec |
| 261. | Petrů František³⁵ | 1947 | 1949 | úředník vinař. družstva | Bzenec |
| 262. | Antl Rostislav³⁶ | 1948 | 1949 | – | Bzenec |
| 263. | Macháček Dušan³⁷ | 1948 | 1949 | – | Bzenec |
| 264. | Gazda Antonín³⁸ | 1948 | 1949 | – | Bzenec |
| 265. | Křivánek Václav³⁹ | 1948 | 1949 | – | Bzenec |
| 266. | Zálešák Matěj, Dr.⁴⁰ | 1948 | 1949 | – | Bzenec |
| 267. | Habáň Josef⁴¹ | 1948 | 1949 | – | Bzenec |
| 268. | Rosa Karel⁴² | 1948 | 1949 | – | Bzenec |
| 269. | Smoček František⁴³ | 1948 | 1949 | – | Bzenec |
| 270. | Blumka Alfred, Dr.⁴⁴ | 1948 | 1949 | zubař | Bzenec |
| 271. | Súčkovský Antonín⁴⁵ | 1948 | 1949 | – | Bzenec |
| 272. | Lelek Tomáš⁴⁶ | 1948 | 1949 | – | Bzenec |
| 273. | Němec František⁴⁷ | 1948 | 1949 | – | Bzenec |
| 274. | Mrkva Eduard⁴⁸ | 1949 | 1949 | – | Bzenec |
| 275. | Pavlíček Ludvík⁴⁹ | 1948 | 1949 | – | Bzenec |
| 276. | Tilhan Bedřich⁵⁰ | 1948 | 1949 | – | Bzenec |
| 277. | Otavová Božena⁵¹ | 1949 | 1950 | – | Bzenec |
| Poznámky k tabulce seznamu členů muzejního spolku v letech 1937–1941: |
| ¹ Zakládající člen. |
| ² Zakládající člen. |
| ³ Zakládající člen. Členem také v letech 1946–1947. |
| ⁴ Zakládající člen. Členkou také v letech 1946–1947. |
| ⁵ Zakládající člen. |
| ⁶ Členem také v letech 1946–1947. |
| ⁷ Vyloučen pro neplacení členských příspěvků. |
| ⁸ Členem také v letech 1948–1949. |
| ⁹ Členem také v letech 1946–1949. |
| ¹⁰ Členkou také v letech 1946–1949. |
| ¹¹ Členkou opět v letech 1946–1949. |
| ¹² Členem opět v letech 1943–1949. |
| ¹³ Členem opět v letech 1946–1947. |
| ¹⁴ Členem opět v letech 1945–1949. |
| ¹⁵ Členem opět v letech 1948–1949. |
| ¹⁶ Členem opět v letech 1946–1947. |
| ¹⁷ Členkou opět v letech 1946–1947. |
| ¹⁸ Členem opět v letech 1946–1949. |
| ¹⁹ Členem opět v letech 1946–1949. |
| ²⁰ Členem opět v letech 1946–1947. |
| ²¹ Členem opět v letech 1946–1949. |
| ²² Členem opět v letech 1946–1947. |
| ²³ Členem opět v letech 1944–1947. |
| ²⁴ Členkou opět v letech 1946–1947. |
| ²⁵ Členem opět v letech 1946–1947. |
| ²⁶ Členem opět v letech 1948–1949. |
| ²⁷ Členem opět v letech 1946–1947. |
| ²⁸ Opět členkou v letech 1943–1949. |
| ²⁹ Opět členkou v letech 1946–1947. |
| ³⁰ Opět členkou v letech 1948–1949. |
| ³¹ Opět členem v letech 1943–1945. |
| ³² Opět členem v letech 1942–1949. |
| ³³ Členem v letech 1946–1949. Přiřazeno poř. č. 19. |
| ³⁴ Přiřazeno poř. č. 28. |
| ³⁵ Přiřazeno poř. č. 3. |
Stanovy Musejního spolku pro Bzenec a okolí v Bzenci
Jméno a sídlo spolku:
1. Spolek se jmenuje musejní spolek pro Bzenec a okolí se sídlem v Bzenci.
2. Jednací řeč spolku jest česká
3. Účelem spolku jest pátrati po všelikých znamenitostech, jmenovitě starožitnostech a jiných památkách historických všeho druhu v Bzenci a okolí, je zachraňovati, sbírati a uschovávati v městském museu v Bzenci, dále pak schůzemi v Bzenci a jiných obcích v okolí konanými k tomu působiti, aby obecenstvo dbalo památek, jich si všímalo, je sbíralo a před zkázou chránilo.
Kterak lze dosíci účelu spolkového:
4. Vytknutého účelu dosáhne se:
a) schůzemi členů spolku,
b) korespondencí s jinými vědeckými spolky, hlavně udržováním styků s jinými musejními spolky za účelem výměny publikací navzájem,
c) vykopáváním starožitností, ohledáváním historických míst a budov památných a prohledáváním archivů,
d) kupováním památek ke kraji se vztahujících, jakož i přijímáním takových darů; tyto výkony, jakož i výkony sub. lit. uvedené budou se díti s vědomím a souhlasem Státního památkového úřadu v Brně,
e) správou a vydržováním městského musea v Bzenci,
f) pořádáním občasných výstav,
g) vědeckými přednáškami,
h) vydáváním zpráv o činnosti spolku, jakož i vydáváním samostatných děl vědeckých z oboru archeologie, historie a národopisu.
Sídlo spolku:
5. Členem spolku může se státi každá osoba svéprávná, jakož i korporace a ústavy. Členů jsou čtyři druhy:
a) Členové čestní.
b) Členové zakládající.
c) Členové činní.
d) Členové přispívající.
6. Členy zakládající, činné a přispívající přijímá výbor prostou většinou hlasů. Výbor může přihlášku odmítnouti bez udání důvodů. Do ustavení řádného výboru jest oprávněn přijímati tyto členy za stejných podmínek přípravný výbor, zvolený na první schůzi proponentů spolku. Proti odmítnutí není odvolání.
Členy čestné na návrh výboru jmenuje valná hromada většinou hlasů přítomných členů bez debaty, osoby o spolek zvláště zasloužilé.
7. Členem zakládajícím se stává, kdo spolku jednou pro vždy věnuje 300 Kč, nebo dar v téže výši; o hodnotě daru rozhoduje výbor musejního spolku, v případě neshody musejní rada, nebo jednou pro vždy 100 Kč a dalším neodvolatelným závazkem člena činného.
Členové činní zavazují se platiti ročně 10 Kč a přispívající 5 Kč.
Členové přispívající platí ročně příspěvek valnou hromadou stanovený.
Práva a povinnosti členů:
8. Všichni členové bez rozdílu mají právo:
a) účastniti se schůzí spolkových, činiti v nich návrhy a hlasovati,
b) do spolkové zprávy nahlížeti,
c) voliti a voleni býti,
d) podle domácího a jednacího řádu sbírek spolkových používati
Hlasovací právo na valné hromadě mají ti, kteří jsou nejméně jeden měsíc členy spolku, počítaje zpět od valné hromady a mají zaplacené veškeré příspěvky.
Povinnosti členů:
9. Členové mají povinnost:
a) platiti příspěvky valnou schůzí stanovené,
b) šetřiti bezpodmínečně stanov spolku, ustanovení výboru a valných schůzí,
c) při vystoupení ze spolku vrátiti do tří dnů spolkový majetek, legitimaci a spolkové odznaky.
Členové čestní mají právo zúčastniti se schůzí výboru s právem hlasovacím jako členové výboru, volení valnou hromadou.
10. Každý člen může kdykoliv ze spolku vystoupiti, třeba jen, aby výboru písemně své vystoupení oznámil. Nicméně člen takový jest povinen zapraviti příspěvek za týž rok.
O vyloučení některého člena rozhodne valná hromada po návrhu výboru.
Jmění spolku:
11. Jmění spolku záleží:
a) v členských příspěvcích,
b) v darech a odkazech.
Správa spolku:
12. Správu spolku vede předseda, kterého volí valná hromada, 6 – 8 členů výboru, 3 – 4 náhradníci, volení také ve valné hromadě. Předseda, členové výboru a jejich náhradníci jsou voleni ze členů spolku. Výbor spolku se doplňuje jedním zástupcem města Bzence, jehož do výboru spolku musejního vysílá městská rada.
Působnost výboru:
13. Předseda a všichni funkcionáři spolku jsou voleni toliko na jeden rok a náhradníci nastupují na dobu funkce vystouplého člena výboru. Výbor volí ze sebe místopředsedu, jednatele, pokladníka, knihovníka a správce musea. Správce musea spolu s výborem ručí státní památkové správě, jakož i městu, za řádné vedení, uschování a konservování sbírek, jakož i za jich přesnou inventarisaci.
Výboru sluší ustanovovati a propouštěti spolkové sluhy. Výbor ustanovuje, kdy má býti svolána valná a mimořádná valná hromada.
Výboru sluší rozhodovati o všech věcech, jež nejsou vyhraženy valné hromadě, zejména mu přísluší:
a) přijímati členy,
b) bráti ve smyslu 10 jich písemná ohlášení vystoupení na vědomí a navrhovati valné hromadě vyloučení některého člena,
c) spravovati spolkové jmění,
d) svolávati spolkové schůze,
Za správu spolku odpovídá výbor valné hromadě.
Volby funkcionářů spolku i předsedy konají se buď aklamací, nebo lístky.
Aby se výbor mohl platně usnášeti, jest třeba přítomnosti nadpoloviční většiny členů výboru. Výbor ve svých schůzích, jichž má býti nejméně čtyři za období, usnáší se nadpoloviční většinou přítomných, při rovnosti hlasů má většinu ta strana, k níž se přidá předseda. Usnesení výboru, pokud jest toho třeba, se publikují vyhláškami na obecní tabuli v budově radnice. Listiny právní a zvláště takové, v nichž členům nějaká práva se udělují, neb povinnosti nějaké se ukládají, jakož i veškeré petice za podporu a spolková návěstí, podepisují předseda a místopředseda, pokladní a jednatel. V poštovních záležitostech peněžních podepisuje pokladník. Ostatním písemnostem, jež toliko běžných a správních záležitostí se týkají, stačí podpis jednatele.
14. Předsedovi a za jeho nepřítomnosti místopředsedovi přísluší:
a) dohled na správu spolkovou,
b) svolávati výbor ke schůzím, předsedati a říditi všechny schůze spolkové a valné hromady,
c) zastupovati schůze na venek.
Spolkové schůze a valné hromady:
15. Členové spolku scházejí se v mimořádných a řádných valných hromadách. Řádné a mimořádné valné hromady svolávají se do Bzence. Scůze tyto svolává výbor a řídí je předseda neb za nepřítomnosti jeho místopředseda. Mimořádná valná hromada musí býti svolána, když o to požádá jedna třetina spolku písemně s uvedením důvodů, případně, když o její potřebě rozhodne sám výbor.
16. Členové spolku mohou se scházeti též ve schůzích propagačních, které mají ráz čistě vědecký, a svolává je výbor do kterékoliv obce v okolí Bzence, když dříve o tom příslušnému úřadu učinil oznámení. Účelem takových schůzí jest, aby se i v širších vrstvách obyvatelstva přednáškami budil zájem pro památky kraje.
17. Řádná valná hromada budiž svolána v prvních měsících, avšak nejdéle do konce prvního čtvrtletí po uplynutí správního roku, který prvním lednem počíná a 31. prosincem končí.
18. Každá valná hromada i schůze propagační budiž ohlášena nejméně 8 dnů předem na obecní tabuli, případně i v časopisech, které valná hromada za úřední uzná. Program každé valné hromady a schůze propagační budiž 8 dnů předem uveřejněn.
19. Valné hromadě přísluší:
a) voliti předsedu, členy výboru, jich náhradníky a jmenovati čestné členy,
b) voliti dva revisory účtů, jimž jest účty prozkoumati a o nich při příští valné hromadě zprávu podati,
c) dozor nad správou spolku,
d) měniti stanovy a usnésti se na rozchodu spolku.
20. Valná hromada usnáší se bez ohledu na počet přítomných členů zpravidla nadpoloviční většinou.
Smírčí soud:
21. Spory, vzniklé z poměrů spolkových řeší smírčí soud. Do smírčího soudu jmenuje každá sporná strana po dvou přísedících z řad členstva. Tito dohodnou se na pátém členu jako předsedovi. Nedohodnou-li se, určí se předseda smírčího soudu losem.
Nejsou- li přísedící jmenováni do 14 dnů ode dne podání žádosti za svolání smírčího soudu, jmenuje přísedící i předsedu výbor spolku. Z nálezu smírčího soudu není odvolání. Veškeré jednání smírčího soudu jsou přísně důvěrná a rozhoduje prostá většina, při rovnosti hlas předsedův.
O poměru spolku k městskému museu:
22. Městské museum jest a bude majetkem města Bzence, jemuž v případě rozejití se spolku připadne i jeho jmění. Musejní spolek povede jeho správu a bude se starati ze členských příspěvků, subvencí a darů rozmnožovati jeho sbírky.
O rozejití se spolku a změně stanov:
23. Návrh na změnu stanov a rozejití se spolku jen tehdy se stane platným usnesením, když ve valné hromadě alespoň dvě třetiny všech členů spolku jest přítomna a z přítomných tři čtvrtiny pro návrh na změnu stanov, nebo rozejití se spolku hlasují.
24. Stanovy tyto vkládá předseda spolku a valná hromada.
V Bzenci, dne 25. února 1937.
Za přípravný výbor:
Dr. Bunža v. r.
Frant. Bezchleb v. r.
Ant. Válka v. r.