ZA ROBERTEM TVARŮŽKEM

JUDr. Věroslav Blahutka

„Pijeme paprsky zakleté v zázraky,
žijeme vzpomínkou na mládí, píseň,
Bzenecká lipka nám zahání rozpaky –
a jen čas halí nás v stařeckou plíseň.“
(Robert Tvarůžek v Bzenci dne 27. 8. 1931)

Tyto verše z pamětní knihy pana Leopolda Skály byly prvním impulzem mého zájmu o jejich autora Roberta Tvarůžka. Dotazy u pamětníků, jichž je jen nemnoho, v knihách a archivech přinesly ovoce a ze zapomnění se postupně vynořovala osobnost spisovatele, publicisty, básníka, sportovce, znalce vína a především bzeneckého patriota.
S podivem listuji útlou knížku s razítkem brněnské univerzitní knihovny, nesoucí titul „Šerm končířem (lehká bodná zbraň) – mistr Robert Tvarůžek“. Že nejde jen o nějakou literární ctižádost autora, ale o publikaci ve své době žádanou svědčí skutečnost, že již v roce 1933 vyšla jako 2. vydání. Na její titulní straně je barevné vyobrazení šermíře v typickém postoji a oblečení z 30. let. Je to odborná příručka o výuce šermu, doprovázená nákresy šermířských postojů a chvatů s uvedenými slovy: „Toto stručné pojednání o moderním šermu v naší šermířské literatuře obsahuje stěžejné prvky a pravidelné sestavy, které jsou základem dalšího vývoje šermířova a šermířského umění vůbec“.
Robert Tvarůžek se narodil v Bzenci 1. 9. 1870. Po maturitě na gymnáziu v Uherském Hradišti v r. 1892 nastoupil na Vojenskou akademii ve Wiener Neustadt, kde absolvoval šermířský a tělocvičný kurz. Jako učitel šermu a tělocviku působil potom ve Strassu, v Budapešti, v kadetní škole v Králově Poli, v Enss (v Rakousku byl také učitelem šermu v císařské rodině), v Košicích a v Kamenci u Petrovaradína. Z písemností uložených ve Vojenském historickém archivu v Praze bylo zjištěno, že Robert Tvarůžek byl příslušníkem Rakousko – uherské armády od roku 1892 a Československé armády od 4. 9. 1919. Od roku 1896 působil jako učitel šermu a tělocviku na různých vojenských školách. V roce 1901 byl jmenován mistrem šermířem II. třídy. Nejvyšší hodnosti v Rakousko – uherské armádě dosáhl v r. 1914, tj. vrchního mistra šermíře, v kteréžto hodnosti začínal v čsl. armádě a v roce 1921 dosáhl nejvyšší hodnosti štábního kapitána šermíře. Končil jako tělovýchovný náčelník posádky v Brně, v roce 1925 byl přeložen do výslužby.
Nelze pominout jeho pedagogickou činnost. Po prvenství v armádní šermířské soutěži byl jmenován diplomovaným mistrem a profesorem na vojenské kadetce v Brně Kr. Poli, kde od r. 1901 působil 15 let. Současně se věnoval výcviku studentské mládeže, která pod jeho vedením získala mnoho úspěchů. Od roku 1919 byl vojenským učitelem šermu a později pak lektorem na brněnské univerzitě a technice.
Zemřel 31. března 1941 a byl pochován v Brně za široké účasti veřejnosti, svědčící o jeho popularitě.
Láskou Roberta Tvarůžka bylo šermířství, jehož teoretické a praktické znalosti se mu staly povoláním. Byl tvůrcem české šermířské terminologie, již v roce 1910 vydal první českou knihu o italském šermu. Kromě shora citovaného spisu „Šerm končířem“ vydal během doby i „Šerm šavlí“, krátce před svou smrtí „Šermířské názvosloví“ a „Přípravné cviky v šermu“. Své odborné články publikoval ve vojenských časopisech a jako uznávaný vinařský odborník ve Vinařských obzorech a rovněž zhusta přispíval i do Bzeneckého zpravodaje, který vycházel již v jeho době. Nevyhýbal se ani beletrii a snad bude příležitost seznámit veřejnost s jeho barvitým fejetonem „Poslední láhev bzeneckého šampaňského“ inspirovaným 85. narozeninami jeho přítele pana Leopolda Skály. Sám se prý za básníka nepovažoval, avšak řada jeho sonetů, které se podařilo zachytit, svědčí o opaku a v tom, že měl cit pro poezii. I v nich se projevoval jeho vřelý vztah k rodnému městu – jejich tématem zhusta bývá Svatý Floriánek, Starý hrad a Bzenecká Lipka. Nutno k charakteristice jeho osobnosti uvést, že byl člověkem mimořádně vzdělaným, málokdo znal díla Homéra, Ovidia, Anakreona a Chajáma tak jako Robert Tvarůžek. Ve své době byl Robert Tvarůžek považován za jediného historika vinařství.
Časopis „Vinařské obzory“ přinesl v roce 1941 z pera Ing. Dr. Josefa Blahy tyto řádky: „V posledních letech svého plodného života věnoval R. Tvarůžek celou svou energii ještě jedné velké práci, která byla oceněna teprve později. Věnoval se studiu Písma Svatého, a to se zřetelem na vinařství. (Název knížky „Réva, víno, bible“) Podle jeho vlastních slov je možno téměř označiti Starý zákon za učebnici vinařství a sklepního hospodářství, tak je prostoupen citáty a podobenstvím o révě a víně. Tuto obsáhlou práci dokončil a ještě nedlouho před smrtí zrevidoval a opatřil poznámkami. Kdyby nebylo jiné činnosti Tvarůžkovy, již jen tímto dílem zapíše se zlatým písmem do celé historie vinařského života na Moravě“.
Zůstávají však bílá místa. Žijí potomci Roberta Tvarůžka a kde? Zachovalo se jeho poslední dílo, o němž mluví Ing. Dr. Blaha a kde? Zachovaly se doklady nebo aspoň údaje o sportovních úspěších R. Tvarůžka jako šermíře a jeho sportovních týmů? Zajisté by bylo záhodno – v zájmu města Bzence – shromáždit korespondenci, články, fotografie, sportovní diplomy a ceny, jakož i jeho publikace a další dokumenty, které možná leží zaprášeny v psacích stolech, knihovnách, krabicích.

ROBERT TVARŮŽEK

Narozen 1. září 1870 v Bzenci – zemřel 31. března 1941, pochován v Brně
Vystudoval gymnázium a vojenskou akademii, dosáhl hodnosti štábního kapitána. Byl absolventem šermířské školy ve Vídeňském Novém městě. Od roku 1901 byl činný jako mistr a učitel šermu na kadetní škole v Brně – Králově Poli. Vytvořil české šermířské názvosloví. Roku 1910 vydal první českou knihu o šermu „Šerm šavlí podle metody italské“ a v roce 1926 také knihu „Šerm končířem“. Přispíval i do řady odborných časopisů různými teoretickými články. Od 1. října 1924 působil jako lektor šermu na Masarykově univerzitě a Českém vysokém učení technickém v Brně, vedl šermířský sbor Vysokoškolského sportu v Brně, s nímž získal řadu ocenění, vítězství a úspěchů. Vyučoval šermu i na brněnské konzervatoři. Rád pracoval s mládeží, často i zadarmo a ve svém volném čase. Byl oblíbený pro své šermířské schopnosti, krásný přístup k žákům a pevný lidský charakter. Vedl také Vzdělávací kurz pro učitele tělocviku na středních školách a byl členem zkušební komise pro vzdělávání učitelů tělocviku na středních školách při Masarykově univerzitě v Brně. V roce 1933 odešel do důchodu, ale ještě několik let rád vypomáhal zkušenostmi v oboru.
Oženil se 4. října 1920, jeho manželka se jmenovala Aloisie. Měl tři dcery: Blaženu, Zdislavu a Olgu. V Brně bydlel na Dolní 107 a poté od roku 1934 na Kotlářské 11.

(Údaje převzaty: Kulturní adresář ČSR, Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic, sestavil PhDr. Antonín Dolenský, II. roč., Praha 1936, str. 573 osobní spis č. 4127 Roberta Tvarůžka v Archivu Masarykovy univerzity v Brně, Veveří 70).