Uveřejněný článek byl publikován v časopise Vinařský obzor v roce 1939. Vzhledem k tomu, že se v textu objevují i informace o městě Bzenci a jeho obyvatelích rozhodli jsme se jej uveřejnit na webu i když nepojednává primárně o našem městě. Text je ponechán v původní gramatické podobě.

Vinařství ve Vracově

Ant. Fridrich, Vracov:

(Podle rukopisu „Paměti městyse Vracova“ – sepsal P. L. Grygera, výpovědí starších osob a z vlastních poznámek)

Slovácký městys Vracov, ležící na trati Brno – Trenč. Teplá, rozprostírá se v nížině, jsa chráněn od vlivů severních větrů mírnými svahy, které svou polohou a přístupností jsou ideálními místy pro pěstění vinné révy. Zda usedlíci vracovští se pěstováním vinné révy zabývali od založení Vracova, které se počítá do XI. století, není ničeho známo. Čteme-li však v „Pamětech města Bzence“, že r. 1351 kvetlo ve Bzenci vinařství, jest tedy jisto, že i v sousedním Vracově tehdy vinnou révu znali a ji pěstovali.

Prvou zprávu, že ve Vracově se víno pěstovalo, máme až z r. 1565, a to v listině, s kterou vracovští poddaní s pánem Michalem Lorantem z Inky učinili dohodu o svých povinnostech. V listině jest potvrzen vinný desátek z hory  Husmus faráři vracovskému. Doslovně zní: „I ten desátek vinný z hory Husmus, aby též farář vracovský nynější i budúcí k svýmu užitku bral, bez překážky pánů vracovských nynějších i budúcích.“

Další zpráva, více podrobnější, jest z r. 1604. Jest to urbář, chovaný v panském archivu bzeneckém, ve kterém je popis celého panství a povinnosti poddaných. Jest sepsán Janem Krištofem Pruskovským. Titulní list urbáře zní: „Urbárium aneb Grundbuch panství Bzeneckého za nařízením urozeného pána, pána Jana Krištofa Pruskowského, pána z Pruskova a na Pruskově, Chřelicích, Bělé, Šemicích, Hradci a Bzenci, řím. cís. int. rady a komorníka spravený Anno 1604 mense Septembri.“

Výpis týkající se desátků z vinic, jest tento:

„Desátky z vína: Z města Bzence, Vracova a z vesnic Syrovína a Vlkoše, některého roku přichází více než méně tři sta beček vína.“ (1 bečka = 10 věder)

„Vína odbejvání: Více jsou vracovští povinni ročně 4 bečky vína vydati a vyšenkovati v té ceně, jak jim od pana vystaveno bude.“ Bzenec měl 12 beček a Vlkoš jen 2 bečky vydati a vyšenkovati.

Zvláštní stať urbáře jest tato: „Městečko Vracov“:

„V městečku Vracově jest veliká osada, na větším díle německými lidmi, mají robotných lánův pod panským desátkem i platem 25 ½ lánův rolí a 3 lány, z kterýchž knězi faráři vracovskému plat i desátek náleží; někteří a na větším díle z nich, drží také vinohrady, z kterýchž pánu desátek i zemní dávají, kromě hory Ausmusu, z toho dávají knězi desátek a pánu toliko zemní.“

Z partykuláře (tj. podrobný seznam majetků a povinných platů) vypisuji jen jména usedlíků, kteří vlastnili vinice.

„Ondřej Mlynář – 1 achtel vinohradu v hoře Prostřední, Jakub Čert – vinohradu 3 achtele, desátečních 2 čtvrti, Jíra mladý Budík – vinohradu 1 čtvrt, Jiřík Janečkův – vinohradu 1 čtvrt, Martin Kníže – 2 achtele vinohradu, Jiřík Kundrát – vinohradu desátečního 1 čtvrt, Pavel Šimkův – achtel vinohradu v hoře Ausmusích, z něho desátek knězi a pánu toliko zemní platí, Mikuláš Homolův – achtel vinohradu v Ausmusích, Beneš Štěpánův – achtel vinohradu, Martin Kasnar – achtel vinohradu v Ausmusích, Jan Vašinův – 1 achtel vinohradu v Ausmusích, Bart. Lysej má posedek bez roli, ale zahrádku jednu, vinohradu 1 ½ čtvrti, Mikuláš Talafans – achtel vinohradu, Jan Jittner – achtel vinohradu v Ausmusích, Kašpar Repík – achtel vinohradu v Ausmusích. Pavel Vojtěchův – achtel vinohradu.“

Dále budu uváděti jen jména pro jejich zajímavost.

„Matěj Kašparův, Jan Maňásek, Mikuláš Převrhlík, Jan Kukla, Jan Ulčík, Mik. Jules, Tomáš Zych, Matěj Kadlec, Mat. Hoškův, Mik. Slavičinský, Jan Kožešil, Jira Bílej, Jan Svítal, Václav Brychtův, Jan Paulův, Martin Mejvald, Jan Geister, Jan Leysek, Jan Sýrův, Mich. Hanyga, Jíra Kulův, Mart. Žákův.“

Pak jest pokračování:

„Suma vinohradův, kterých na vracovském gruntě tíž lidé vracovští užívají a v držení jsou – 97 ½ čtvrtí. Mezi kterýmižto jsou 84 ½ čtvrtí, od kterých pán desátek i zemní béře a ze 13 čtvrtí, faráři vracovskému, totiž v hoře Ausmusích, desátek a pánu zemní náleží.“

„Tito lidé hofeři neb svobodní pacholci z Vracova, tolikéž i cizí lidé odjinud drží vinohrady v horách vracovských a z nich desátek i zemní spravují: Jakub Repík ½ čtvrti, Jakub Pastýř ½ čtvrti. Pavel Kapoun ½ (rozumí se vždy čtvrt), Pavel a Jana Vávrová ½, Jakub Bendík ½, Mart. Herta ze Bzence ½, Martin Hofman ½, Václav Vašinův ½, Andrys Různer ½, Tom. Michelkův ½, Jan Valcův ½, Jan Duchkův ½, Jak. Snopek z Vacenovic 1, Mikula Ševcův 1, Jan Zviálka 1, Jan Rohatecký 1, Jura Graus ½, Jura Glanc ½, Mart. Samoelův 1 ½, Lorenc Krejčí ½, Jan Brygr ½, Mart. Černý ½, Petr Goltman ½, Jan Dvořák ½, Jan Štučkův ½, Mart. Budík  ½, Mart. Špinavý ½, Kliment Široký ½, Krištof Čert ½, Jirka Slovák ½, Pavel Tomanův ½, Janek Masař ½, Macek Zacharův 1, Jan Lakášův ½, Jura Hertlův ½, obecního 1 ½. Suma 24 ½ čtvrti.

Tito (hofeři a pacholci) toliko zemní spravují a desátek knězi dávají v hoře Hausmusích: Jan Hadra ½, Mart. Spínavých ½, Bartoň Běhavka 1, Martin Adamcův 1, Macek Boršovský ½, Jan Matyášův ½, Valenta Rybnikář 1, Macek Zacharův ½, Jan Varadinek ½, Jan Dřevosoukal 1 ½, Kašpar Vávrův ½, Jan Vacův ½. Suma 8 ½ čtvrti.

Desátek vinný z Vracova: Odtud ze všech vinohradův, co se koli obrodí, desáté vědro pánu dávati mají. Též z každé čtvrti vinohradu pánu zemního patnácte másův vína dávati mají. Jest jedna hora v poli vracovském od Žearvska, slove Hausmusy, z tej hory jsou povinni knězi desátek dávati, ale pánu zemní z každé čtvrti dávati povinni jsou. Všech vinohradů ve Vracově i v hoře Ausmusích jest 130 ½ čtvrti.“

Tolik z výpisu z urbáře.

Jak byl vinný desátek pro faráře vracovského veliký, jsou tyto zápisy: Roku 1727 poznamenal tehdejší farář jako zvláštnost, že obdržel desátečního vína z Husmusů 8 věder, kdežto prý jeho předchůdcové mívali nejvýš 4 vědra. R. 1780 jest poznamenáno vína 5 – 6 věder, r. 1804 rovněž 5 – 6 věder. Později tento desátek byl slabší, protože r. 1813 farář Jenrich se o něm zmiňuje, že jest nepatrný. Cena vína podle záznamu byla r. 1806 3 zl. za vědro, r. 1808 však již poznamenáno 8 zl., což asi vysvětluje se přechodnou krizí. Po zrušení roboty r. 1851 – 1852 byl tento vinný desátek z Husmusů vracovskýma vykoupen, za nějž dostal farář 821 zl. 43 kr.

Město Vracov mělo také svoji horenskou knihu. Jsou v ní zápisy od r. 1661 až do druhé polovice XIX. století. Zápisy jsou krátké, vesměs české, psané obecním písařem vracovským a obsahují předně datum a pak údaje, kdo a komu který vinohrad prodává, za jakou cenu anebo kdo a po kom jej dědí, za kterého správce panství se tak stalo, za kterého purkmistra se tak stalo a zvláště za kterých úřadů horenských. Na konci je opět datum a často poznámka, že se zápis stal v radním domě městečka Vracova. Příklad zápisu:

Nadpis: „Peter Dobroš“. Pod tím:

„Roku 1661 pátého Decembris s jistým dovolením pána Jakuba Anderle, ouředníka panství bzeneckého, za horných Balcara Jíže a Pavla Janů. Peter Dobroš vzal sobě jeden achtel vinohradu v hoře Ausmusích ležící, kterýž jemu podle dovolení J. M. pána za volný, svobodný a za zaplacení k jmění a užívání, jakž hora od starodávna za právo má, odevzdán jest. Za vzdělání vinohradu rukojníky postavil Pavla Poláška a Jana Hertla. Stalo se v domě radním L. P. at supua.“

Hned nato je zápis ze dne 23. března 1678, jenž hlásá, že Melichar Hiels (Hylš) tento vinohrad koupil od vrchnosti za 5 zl. rýnských, jelikož Dobroš zběhl a vinohrad připadl vrchnosti. Dále zápis, že r. 1677 Jiřík Lopreis „z jistého povolení vzácně slovutného pána Jána Kaule, ten čas Fervaltera panství bzeneckého, vzal si byvší pustý vinohrad.“

Roku 1662 má zápis Pavel Brychta, ale hned nato je jiný, že r. 1672 vinohrad po zběhlým Pavlu Brychtovi koupil Jiřík Lukeš.

Roku 1713 Václav Tománek koupil od vrchnosti jeden achtel vinohradu, „který po zběhléj vdově Doškařce, která z panství ušla, k panským rukám padl.“

Roku 1717 jest zápis, že „Martin Vašák, rektor, kúpil půl achtelu vinohradu od Jury Lopraise za hotových peněz 1 zl. 30 kr. v hoře Hausmusích, vedle Václava Fridricha, pročež se jemu za volný, svobodný, zde v zápis uvedl za Jiříka Nykla, horného, Jána Jíža, staršího hormistra a Lorenza Procházky, purkmistra.“

Další zápisy jsou podobné.

Kvůli posudku o velikosti vinic uvádím, že čtvrt se počítá 2,84 a achtel 1,42 měřice. O rozsahu vinic v tehdejších dobách svědčí tyto zápisy: Podle urbáře bylo v r. 1604 ve Vracově 130 ½ čtvrti vinohradu, čili asi 370 měřic. R 1620 před třicetiletou válkou bylo 321 achtelů vinohradů (455 měřic), po válce r. 1656 zbylo jen 185 achtelů (240 měřic). Ostatní byly zničeny anebo neobděláváním vyhynuly. R 1752 jest zaznamenáno jen 180 měřic vinohradu. R. 1793 vlastnili vracovští již 258 mír vinohradu. Pak se výměra rok od roku zvětšovala, takže r. 1834 již může se zaznamenati 181 jiter, 1 226 čtverečních sáhů, čili asi 550 měřic, což jest výměra velmi pěkná. V dalších letech zápisy o vinicích schází, takže nemůže se vysvětlit úbytek vinic během 80. let. V r. 1910, kdy byla dělána všeobecná statistika, jest zaznamenáno jen 33 ha vinic, čili 165 měřic. Dnešní stav vinic jest asi 130 měřic.

Viničné trati (hory) v minulých stoletích byly tyto: Hausmause, Prostřední hory, Dolní hory, Báchory a Záhumenské. Na mapce, která jest v Pamětech zakreslena (kopie kresby inž. Jos. Ant. Pernlohnera z r. 1727), jest viděti pod horou Záhumenské i sklepy. Na druhé mapce z let 1829 podle nadlesního Bedř. Bechtela jsou viděti vinice již v trati Za humny. Po tomto roku pak asi přibyly další viničné trati, jako Přední díly, Pegrunty, Vysoké a Hliníky. Podle pamětí starších byly vinice i na Podsedkách. Nejmladší trati jsou Křivolány, kde byly vysazovány vinohrady až po parcelaci. Do dnešního dne se všechny staré viničné trati zachovaly, až na trať Hausmuse a Podsedky, kde po vinicích není ani památky.

Víno jako všude jinde jest uloženo ve vinných sklepích, které jsou v ulici Barákách a jest jich 27. Vracovské sklepy mají tu zvláštnost proti jiným, že mají velmi početné osazenstvo. Není u nás zvláštností, že v jednom sklepě jest na 50 rodin. Jsou to většinou nájemníci (hofeři), kteří platí majitelům sklepů nájemné, které činí průměrně 6 K z vědra. Kdy který ze sklepů byl postaven, není známo. Jen o farním sklepě, nyní družstevním jest poznamenáno, že pochází z r. 1727. Roku 1773 se sklep zbořil a postaven sklep nový za 78 zl. 6 kr. Průčelí tohoto sklepu bylo postaveno r. 1818. Ve starém inventáři z roku 1804 jest při výkazu kostelního majetku napsáno: „Konečně má kostel vlastní sklep, kterého farář používá a kostelu ročně 2 zl. činže platí. Tento sklep je celý klenutý a jest v něm míst asi na 20 beček vína.“ Tolik o farním sklepu. Jest tedy jisto, že i jiné sklepy byly v tu dobu postaveny, ba i hodně dříve, poněvadž podle Pamětní knihy zápis z roku 1689 praví, že měli v Hausmusích při vinohradech búdy, tedy sklepy i lisy.

Že nebyly tak vystavěny jako dnešní sklepy, jest nabíledni. Byly to spíše díry jen vykrouhlené v zemi a snad vyztužené dřevy, které pak byly postupem klenuty. Délka sklepů jest rozličná. Některé jsou jen krátké, 10 – 15 metrů, a několik jest jich hodně dlouhých, jako např. sklep „Pašků“ měří 68 metrů, „Peluchů“ 66 metrů. Jména sklepů jsou odvozena od majitelů sklepů, kteří však nejsou samotnými majiteli, ale i snad ta osobnost jest všude známa a vážena, anebo také má jméno po tom, kdo jest nejčastějším sklepním hostem. Jeden sklep má jméno „Parlament“. Tuto přezdívku dostal proto, poněvadž v popřevratové době tamější majitelé vína byli v popředí obce a různé věci, týkající se obce, ale hlavně otázky politické, se tam řešívaly. Bylo přitom hodně křiku a také hodně pračky, proto jednomu diváku ušla poznámka: „Vypadá to tam jako v parlamentě.“

Z odrůd, které jsou ve vinicích vysázeny, převládá portugalské modré a z bílých odrůd ryzlink a hejblink. V poslední době se vysazují již jakostnější odrůdy, jako sylvánské, neuburgské, chrupky, tramín atd. Vše již na americké podložce. Jest dobrou známkou pro vracovské vinařství, že mladí hospodáři – vinaři se bedlivě starají o své vinohrady a při sadbě přihlížejí k jakostním odrůdám. Někteří z nich dosáhli již pěkných výsledků jak ve vinici, tak ve sklepním hospodářství při výrobě vína. Jedno jest si jen přáti: Dobrého družstevního podniku, který by vracovské víno dal do prodeje a tak získáno bylo jméno a tím i odbyt přebytečných hroznů v roku dobré úrody.