Barbora Goltmanka (Barbora Goldmannová)

Testament Barbory Goltmanky.

Ve jménu Nejsvětější Trojice, Boha Otce, Boha Syna, Boha Ducha Svatého Amen.

Poněvadž já v té nemoci postavena jsouce, tak já s mým statečkem, který mě Bůh propůjčil, takto kšaftuji.

Za prvé. Předně poroučím duši mou Bohu Stvořiteli mému a tělo mé chci, aby pohřbeno bylo dle katolické víry, kterýžto pohřeb můj syn Antoš s polovičním officiem bude vypravovat, kde on jest na něj něco má a ostatek spolu s Václavem z toho vinohradu zaplatí.

Za druhé. Odporoučím jeden achtel vinohradu v Čihůvkách vedle Jiříka Summra oběma dvěma synům, každému půl achtele. Václavovi od cesty ten půl achtel patřit bude a od Summra ta část Antošovi.

Za třetí. Jsem dlužna 30 zl. do Hradiště. Takové peníze budou moji synové z toho vinohradu každý polovic platit, pohřeb tím podobně jsou povinni zaplatit, co nebude se na něj dostávat těch peněz, které u Antoše jsou.

Za čtvrté. Václav ale bude ještě povinen 5 zl. z toho vinohradu na mše svaté složit, a sice do zdejšího chrámu Páně na 3 mše, do Milotic na 4 mše, do Veselí pánům páterům Servitům na 3 mše svaté ke svaté Panně Barboře.

Syn můj Antoš bude povinen z toho půl achtele svému synu Tomášovi tím pádem naproti Václavovi 5 zl. složit.

Za šesté. Odporoučím Antošově děvčici duchnu, Václavové děvčici zhlavec s tisknutou číškou, hospodyni jeden zhlavec zapatrovaný (dlouho užívaný) a jeden zhlavec zanechávám tomu, kdo mě bude dobře sloužit.

Za šesté. Odporoučím truhlu a armarku (almaru) Antošové děvčici, lůžko Václavovi. Mám dvě pětítky a jednu dvojku. Z těch poroučím Antošovi 1 pětítku a dvojku, Václavovi 1 pětítku a půl vědra.

Na invalidy 6 kr.

S tím mou poslední vůli zavírám a počestné pány prosím, aby nad tím mým posledním kšaftem pevnou ruku drželi, a kdyby Václav nějakou hubu zavěsil, tak víc není hoden.

Stalo se v Bzenci dne 2. prosince 1766.

Barbora Goltmanka (Barbora Goldmanka) – testatorkyně

Dožádaní svědkové:

Jiřík Pokorný – radní a svědek

Jakub Čumr – radní

Publicírován tento testament u přítomnosti Antonína Goldmanna a hospodáře u kterého paní Barbora zemřela. Václav v těžké nemoci postavený se dostavit nemohl.

Apolena Trubanská

Testament Apoleny vdovy Trubanské.

Ve jménu Nejsvětější Nerozdílné Trojice, Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha Svatého Amen.

Poněvadž já, Apolena ovdovělá Trubanská, rozvažujíce sobě nestálost živobytí mého a kterak každý člověk umříti musí a jisté hodiny smrti neví.

Pročež jsouce já v mé těžké nemoci postavena, však při dobrém rozumu a dobré paměti, o mém statečku, který mě můj milý manžel od Boha mající zanechal, tímto disponíruji a kšaftuji.

Za prvé. Odporoučím a odevzdávám moji ubohou duši Bohu Všemohoucímu, s tou největší prosbou, aby on ji, když se od těla odloučí, skrze nejdražší krev a zásluhy Ježíše Krista a přímluvu přeblahoslavené a bez poskvrny počaté Matky Boží Panny Marie a všech milých Božích svatých, obzvláště patronů mých, do jeho Božských rukou milostivě přijati ráčil.

Za druhé. Odporoučím mé dceři Anně achtel vinohradu v Kreftech ležící vedle pana polesného, s takovou výminkou, aby ona svůj půl achtele po svém otci mající v Horních horách na věčnou fundaci popustila a zanechala, z které fundace se budou sloužit mše svaté za mě a za mého manžela z ročního interehse (úroku) vyplývajícího.

Za třetí. Mám jednu Rúbanici na Rájci, která leží vedle Tribla, tu odporoučím tomu dítěti, které má sestra ještě pod srdcem nosí, kdyby ale to dítě zemřelo, zas tomu nejmladšímu patřit patřit bude. Ještě mé sestře Anči odporoučím krávu u Jana Kotka, až se vyslouží po tomto teleti 12 neděl, kterou ji Kotek bude užívat.

Za čtvrté. Mám u provazníka za dům 38 zl. 30 kr., které on měl na termín platit, tak jestli mě Pán Bůh z toho světa povolá, nechť ať on z těch peněz můj pohřeb s polovičním officiem vyplatí, ostatní peníze mé dceři Anně patřit budou.

Za páté. U Antonína Kotka 4 fůry otavy a 4 fůry sena mám, 2 krávy, kdež zato žádám, aby to navrátil, poněvadž mě Bůh tak navštívil, a to se stát nemohlo, sena a otavy co krávy strávily nechť se odročí, ostatek navrátí.

Za šesté. Já mám od něj dukátů 6 rýnských a na střevíce mě dal 1 zl., když jsem šla do Šaščína (Šaštín – Stráže, poutní místo na Slovensku) dal mě 1 zl. a jedno krůžko zlaté, pár punčoch, které jsem nepotřebovala, nechť si jich vezme, a ty všecky věci, které má dcera navrátí, také on žádá, co sem několikrát flaštičku vína donesl, aby se jemu zaplatilo, já jsem jeho nežádala.

Za sedmé. Poněvadž jednoho každého pořádného testamentu grunt a podstata jest ustavení dědice, pročež tehdy já jmenuji a ustanovuji a volám za moji univerzální erbovnici a dědičku nad tím vším statečkem, který po mě pozůstal a v testamentu jmenován není, dvě krávy, ušípané (vepře), pět věder vína, šaty a peřiny, aby ona všecko k sobě přijala, a taky ji zavazuji, aby ona na nás rodiče a naše duše pamatovala (V testamentu není uvedeno jméno této univerzální dědičky – zřejmě se však jedná o Annu, dceru zřizovatelky této poslední vůle).

S tím mou poslední vůli zavírám a opatrné pány pro Boha prosím, aby oni nad tou mou poslední vůlí a mou dcerou pevnou ruku drželi.

Jenž se stalo v Bzenci dne 4. prosince 1766.

Apolena Trubanská – testatorkyně

Jiřík Pokorný – dožádaný svědek

Karel Plachta – dožádaný svědek

Publicírován u přítomnosti erbů, kteří tento testament schvalují a ve všem spokojeni jsou.

Actum v Bzenci dne 11. prosince 1766.

Brázdová Anna

Testament, neb poslední vůle Anny Brázdové.

Ve jménu Nejsvětější a Nerozdílné Trojice, Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha Svatého.

Poslední vůli plníce, poněvadž sama na sobě nedostatek spatřuji, a tak při dobrém a ještě zdravém rozumu tento kšaft zavírám a zřizuji.

Předně duši mou nesmrtelnou od Stvořitele mého, na tento krátký čas tělu svěřenou, skrz zásluhy Krista Pána, orodování Panny Marie přeblahoslavené Matky a všech svatých a vyvolených Božích odporoučím Bohu Otci Nebeskému, který mě při křtu Svatým darem Ducha Svatého osvítiti ráčil a mé nedostatky skrz vodu tajemství svého obmyl.

Tělo ale, aby na místo posvátné, po skonání mém do země, ze které přišlo, dle obyčeje křesťanského katolického na krchov chrámu Páně dubňanského pod titulem svatého Josefa vložené a uvržené bylo.

S majetností ale mou od ze štědrého dvorce do času života mého propůjčenou tento pořádek činíme, a tak aby se všechno vykonalo, utvrzuji a míti žádám.

Pročež za druhé odporoučím ten užitek z vinohradu na pohřeb a na mše svaté do Žarošic k Panně Marii 5 zl., do Kyjova k pánům páterům Kapucínům 5 zl., k sv. Josefu do Dubňan 5 zl., do Bzence ke kostelu sv. Jana Křtitele na mše svaté 5 zl.

Za třetí. Erbům, totiž mé starší dceři Sidonii jeden achtel vinohradu.

Za čtvrté. Mladší dceři Babuši (Barboře) jeden achtel vinohradu, který již oni erbové užívají.

Za páté. Synu Josefovi achtel vinohradu v Získale (název jedné ze zdejších viničních tratí).

Za šesté. Domek, jestli by syn Josef chtěl ho přijati, má přední právo koupiti jej o 10 zl. laciněji, než jiní vzniklí kupci při licitaci, kdyby byl prodávaný.

Za sedmé. Vinohrad jmenovaný Kreft, který se koupil za 120 zl., tak se má licitando slus offerenti prodat na vzniklé dluhy. S těmi utrženými penězi se všechny dluhy, které jsem já učinila, splatit mají.

Totiž:

Židovce Sorleně spravedlivý dluh 12 zl.

Strýci Alexovi, které vzal zeť Filip 5 zl.

Dceři Sidonii za šaty, které Babuša vzala z matčiného rozkazu 14 zl. Item co potřebovala plátno a na vydání bzenecké 4 zl. Celkem 18 zl.

Podobně mému bratru Antonínovi, který koupil vinohrad Kreft, dluh 9 zl.

Cokoliv ale by po zaplacení dluhů neb z domu prodaného, neb vinohradu vyplývalo, první peníze na mše svaté se odvésti mají, poněvadž ten užitek z vinohradu nevynáší na všechny ty pia legata splatit.

Z otčímovy strany, ale se tímto žádný dluh nepřijímá, nýbrž erbům Sidonii, Josefovi a Babuši, cokoliv by z pozůstalosti nadbývalo, rovným dílem k podílu se předá.

Za osmé. Dceru jménem Dorotu dávám pod opatrnost manžela mého, kterou jsem já od maličkosti šatila, chovala a z mého nadělání i Rúbanici za 60 zl. v panské kanceláři jí připsati dala.

Za deváté. Manžel můj druhý, jménem Pavel Brázda, nemá z této pozůstalosti podílu žádného (kromě té peřiny co byla na domě, a toho vinného náčiní, které jsem já šacovala, které on ve sklepě pro svou potřebu užívá), poněvadž když jsem si ho vzala, samé dluhy se nacházely, on, ale i jeho děti mizerně byly ošaceni, a také všichni spuštění byli. Já chtěla živa býti, musela jsem tedy dluhy splácet, on však po vyplacení dluhů nakládal se mnou tyransky, posledně ale v mé největší potřebě, nemoci a starosti opustil mne.

Za desáté. Ad cahsam caupeterum invalidotum dávám dle nejvyššího země zřízení 1 zl. 10 kr.

Za poslední. Erbové m, za můj vždy dobrý úmysl ať nepochybují a při službách Božích modliti se budou.

A tuto mou poslední vůli ve všem bez nejmenšího zkrácení vyplní.

Kterýkoliv z nich by nějakou různici proti mému ustanovení pozdvihl, tak ten z tohoto rozdílu odmrštěn a vyvržen, tenž své sretensi zbaven bude a býti má, kterýmžto ve svornosti a bázni Boží zachovaným, své poslední mateřské požehnání uděluji.

Příslušné právo poníženě žádaje, by oni svou mocí k zachování všeho, což psáno jest, sluly a na nijaký způsob stvrzeného zřízení mého rušiti nedali.

A tak zavírám.

Jenž se stalo v Dubňanech léta Páně 1766 na den svaté Polepiny dne 23. září.

Dožádaným pánům svědkům však beze škody a překážky.

Norbertus Čerman – chirurgus juratus

Anton Josef Senský – svědek

Dědici vyznávají, že testatorkyně za živobytí poručila Kreftu Dorotě 30 zl., aby se zaplatily.

Publicatum coram heredibus dne 17. prosince 1766 na kterém testamentu dědici pozůstávají.

Goltman Matiej (Goldmann Matěj)

Kšaft aneb poslední vůle Matěje Goldmana.

Ve jménu Nejsvětější a Nerozdílné Trojice, Boha Otce, Boha Syna, Boha Ducha Svatého Amen.

Já, Matěj Goldmann, měšťan bzenecký, jsouce od Pána Boha těžkou nemocí navštívený a nevědouce, kdy by mě z toho světa povolati ráčil, poněvadž smrt je jistá, hodina ale nejistá, pročež tento kšaft, aneb moji poslední vůli při dobré paměti a rozumu činím. A sice:

Předně. Poroučím mou duši, kterou jsem k opatrování dostal do pěti ran Krista Pána, doufajíce, že mou duši na milost příjme a do slávy Boží, skrze anděla Strážce vyvésti dá.

Tělo pak, které ze země pošlo, nechat na zdejší krchov při farním kostele se mší svatou a polovičním officiem pochovat, na kteréžto pohřební útraty, majíce u Hasíka jemu půjčených 20 zl., poroučím, aby dal 15 zl. na pohřeb, ostatních 5 zl. na mše svaté za moji duši.

Za druhé. Moji milou manželku Alžbětu za univerzální dědičku mého statku (který větším dílem z její strany pochází) vším úplným právem ustanovuji. Však ale má manželka bude zavázána těm dvěma s ní majícími dítky následovné vydat a postoupit. A sice:

Chlapci Ignáci jeden achtel vinohradu v Růžených s boudou, jednou Rúbanicí na Rajci, druhou Rúbanicí na hrubých Školových.

Dceři Tereze půl achtele v Kreftech, jednu louku Pod Olšovcem a druhou na Osuškách.

Které nyní jmenované grunty má manželka až do vzrůstu (dospělosti) dětí svobodně užívat právo míti má.

U Josefa Orlického mám jemu půjčených 50 zl., z takových poroučím na věčnou fundaci 40 zl., aby z ročního interhesu (úroku) mše svaté za moji duši a krevní přátele mé se sloužily, pak 10 zl. velebnému panu Frantzovi, zdejšímu kaplanovi, aby na mou duši při mších svatých pamatoval.

Na invalidy zanechávám 15 kr.

S tím mou poslední vůli zavírám a nejinak míti chci, k potvrzení toho jsem se mou vlastní rukou podepsal, spolu s dole jmenovanými pány (však jim a jejich dědicům beze vší škody), které k podpisu tohoto kšaftu za svědky schválně jsem dožádal.

Jenž se stalo v městě Bzenci dne 28. března 1767.

Matěj Goltman

Jiřík Pokorný – dožádaný svědek

Frantz Michael Karas – syndik a spolusvědek

Publicatum hoc testamentum u přítomnosti vdovy Goltmanky, kterýžto se od dědičky schvaluje.

Dne 1. dubna 1767.

Joseph Skoczowsky (Josef Skočovský)

Ve jménu Nejsvětější Trojice Svaté, Boha Otce, Boha Syna, Boha Ducha Svatého Amen.

Já, Josef Skočovský, soused bzenecký, známo činím touto poslední vůlí, aneb kšaftem co odporoučím mým dítkám a manželce, kdyby mě Pán Bůh povolal z tohoto světa.

Předně odporoučím duši mou Bohu Spasiteli mému, tělo pak zemi, aby počestně pochováno bylo.

Za prvé. Odporoučím mladšímu synu Bartošovi, jako hospodáři, půl gruntu. Item (kromě toho, dále) jemu odporoučím v předním Novosadě 1/8 vinohradu.

Za druhé. Synu Jakubovi odporoučím druhou polovinu gruntu a druhou 1/8 vinohradu v předním Novosadě.

Za třetí. Odporoučím Frantzi Nevřivému 1/8 achtele vinohradu v Horních horách a bude povinen z něj na deset mší svatých.

Item odporoučím druhou 1/8 achtele v Horní hoře synu Jakubovi.

Mám jednu Rúbaničku, z té poroučím každému synovi polovic.

Mám dvě krávy, každému synovi jednu.

Přitom taky ustanovuji mou manželku až do vzrůstu těch dětí plnomocnou hospodyní v tom domě.

Co se pohřbu týče, s polovičním officiem, na to odporoučím jednu bečku toho mladšího vína, ostatní co zbude peněz od pohřbu na mše svaté. Z druhé bečky vína odporoučím synům každému pětítku.

Na invalidy odporoučím 12 kr.

Actum v městě Bzenci dne 20. dubna 1767.

Josef Skočovský (podepsán křížkem)

Karel Plachta – radní a svědek

Bernard Zábelský – soused

Publicírován tento testament dědicům dne 23. dubna 1767 a těm dvěma chlapcům je pan Karel Plachta za poručníka ustanoven.

Jiřík Sumr (Jiří Sumr, Somr)

Testament Jiříka Sumra.

Ve jménu Nejsvětější a Nerozdílné Trojice Svaté, Boha Otce, Boha Syna, Boha Ducha Svatého.

Předně, co od milého Pána Boha s požehnáním Božským mým milým rodičům od Pána Boha dané bylo, ať zaplatí jim Bůh Všemohoucí, poněvadž mě to odporučili a já zas mým milým dětem zanechávám.

Za první. Předně poroučím na pohřeb z budoucího požehnání svatého na úrodách zemských.

Za druhé. Mé manželce poroučím 1/8 vinohradu v hoře Kreftech podle pana Antonína Orlického.

Za třetí. Poroučím synu mému Václavovi 1/8 vinohradu v Horní hoře, podle Pavla Sumra.

Za čtvrté. Poroučím mé dceři Apoleně 1/8 vinohradu v Čihůvkách ležící podle velebného pana děkana.

Za páté. Mému synu Frantzovi a dceři Magdaléně odporoučím 1/8 vinohradu ležící v Prostředních horách podle panských vinohradů, a to si mají rozdělit.

Za šesté. Poroučím synu Frantzovi a dceři Magdaleně půl boudy v Čihůvkách a polovic náčiní v boudě.

Za sedmé. Půl boudy synu mému Václavovi a dceři Apoleně a tím způsobem v boudě polovic náčiní jakéhokoliv se zde nachází.

Za osmé Poroučím Frantzovi Sumrovi a dceři Magdaleně půl sklepa, Václavovi a Apoleně také půl.

Za deváté. Poroučím mým malým dětem Václavovi a dceři Apoleně jednu louku podle Pečírkové ležící za Olšovcem.

Synu Frantzovi obraz sv. anděla Rafaele, druhý sv. Jiřího.

Dceři Madlence obraz sv. Jana Nepomuckého.

Mému synu Václavovi obraz sv. Jana Křtitele a dva malé obrázky sv. Sarcandra, sv. Jana Nepomuckého.

Dceři Apoleně Tumský obraz Panny Marie, dva relikviáře, dva černé obrázky, s druhými se podělí.

Co se ale dotýče pana pátera Hermana, všichni druzí dědicové budou mu povinni jeden každý po 5 rýnských povinni složit na nový hábit.

V mém domě nemám žádného statku, co se ale dotýče dobytka, aby matka mohla nebohé děti vychovat, však ale ona mnoho zakusila.

Dům přijde na dluhy chrámu Páně hradišťskému, kde jsem 300 zl. rýnských roku 1767 s interhesi ještě dlužen.

Karlovi Felmarovi (zřejmě Fellmayerovi) 40 zl. povinen a interhese 1767 povinen jsem (úroku z roku 1767).

Vážené pány, předně pana purkmistra a celý počestný úřad, poníženě vás prosím a pro milosrdenství Boží, aby žádný se neopovážil nějaké rumírování v tom učinit.

Od Václava Varadinka louka je mě poručena.

S mým nebožtíkem bratrem Antonínem, já sem, když on umíral, mé sestře díl vyplatil, sestra tedy nemá nic co pohledávat.

Mé dceři jsem slíbil ve smlouvách ročně dávat fůrku sena. Ona mně vzala stříbrný pas a již mě ho nechtěla víc vrátit. Za 40 zl. rýnských stál.

Taky jsem dlužen panu Wachtmeistrovi Václavu Beranovi proti obligaci 50 rýnských, které se mají z vinného užitku zaplatit.

Počestnému celému úřadu – já jsem na mé děti mnoho vynaložil, k mé starosti byl jsem pod interehsama, malou pomoc jsem měl od nich, neboť ty dluhy za nebožky mé první manželky se udělaly.

Ve sklepě 1 1/3 sáhu kamení a při domě nějaké kusy dřeva a starých cihel, aby má manželka s těmi dětmi nějakou chaloupku si vystavěla.

Domácí mandl dceři Apoleně, armarku (almaru), šenktiš (šenkyš – stůl na němž se nalévaly nápoje, tedy výčepní pult), lipovou tabuli, nové lůžko, dva kusy peřin Apoleně a v domě jiného nadbytku zanechávám.

Z mých knížek poroučím synu Frantzovi Nový zákon, Magdaleně Církevní historii a synu Václavovi Cosmograffii.

Kdyby ten dům nevynášel tu sumu na dluhy, musel by se prostředek učinit.

Na invalidy 15 kr., žebrákům 2 rýnské.

Jiřík Sumr, měšťan bzenecký

Publicatum coram horedibus dne 26. května 1767.

Karlovi Felmarovi 40 zl. kapitálu vdova Sumrová dne 9. května 1769 hotově na penězích zaplatila.

Martin Kutný

Testament Martina Kutného.

Ve jménu Nejsvětější Trojice, Boha Otce i Syna i Ducha Svatého Amen.

Já, ubohý člověk Martin Kutný, poněvadž mě Pán Bůh těžkou nemocí navštívit ráčil, tento kšaft, aneb poslední vůli takto činím.

Předně odporoučím mou ubohou duši Pánu Bohu, kterou jsem od něj přijal, tělo zemi ze které vzešlo, aby dle křesťanského a katolického církevního zřízení pohřebné bylo, pohřeb s polovičním officiem.

Za druhé. Odporoučím na mše svaté zdejšímu chrámu Páně 9 rýnských, aby slouženy byly mše, do Maria Cely (Mariazell – poutní místo v Rakousku) 5 zl., Bartošovi Opravilovi za opatrování testatora (zřizovatele závěti) z jeho dluhu co přes 31 zl. vynáší, se jemu daruje.

Za třetí. Do Bratrstva sv. Jana Křtitele, co bratři na věčnost jako jiní bratři, aby zaplaceno bylo.

Za čtvrté. Pánům kaplanům každému 2 zl. na modlení.

Za páté. Žebrákům poroučím 2 zl.

Za šesté. Bratrům co mrtvé tělo ponesou 30 kr.

Za sedmé. Na to všechno vyplácím u Jana Opravila 5 dukátů a 2 sufrony po 12 zl., tři po 4 zl. kromě faze (zřejmě fase – přiznání), čili 36 zl. Ty mají být na pohřeb, ostatek na mše svaté.

Za osmé. U Frantze Žijíka (nejspíše u Františka Žihy) vykazuji 10 zl.

Za deváté. U Jury Ventrče se synem a Antošem 15 zl.

Za desáté. U Karnufkového syna po Jakubovi Matěj je dlužen 8 zl.

Za jedenácté. U Josefa Slavíka, ten je dlužen 8 zl.

Za dvanácté. U Jana Šoně (Šoňa – staré bzenecké příjmení), ten je dlužen 2 zl. 30 kr. U Floriána Šafaříka, ten je dlužen 2 zl.

Za třinácté. U Antoše Nekpiseje, ten je dlužen 11 zl. 30 kr.

Za čtrnácté. Že tomu tak jest a nejinak, dožádal jsem sobě dva svědky a s tím mou poslední vůli zavírám.

Na invalidy 6 kr.

Actum (stalo se) v Bzenci dne 28. května 1767.

Martin Kutný – testator

Jakub Čumer – svědek

Jan Sůček – svědek

Publicatum heredibus dne 30. května 1767.

Václav Beránek

Testament Václava Beránka

Ve jménu Nejsvětější a Nerozdílné Trojice, Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha Svatého Amen.

Považujíce já, Václav Beránek, nestálost života lidského a kterak každý člověk umříti musí a jisté hodiny smrti neví. Pročež jsouce v mé těžké nemoci postaven, však při dobrém rozumu a dobré paměti, s mým statečkem, který mě Pán Bůh Všemohoucí milostivě uděliti a požehnati ráčil, tímto mým testamentem takto disponíruji a kšaftuji.

Za prvé. Odporoučím a odevzdávám moji ubohou duši Bohu Všemohoucímu, s tou nejponíženější prosbou, aby on ji, když se od těla odloučí, skrz nejdražší krev a zásluhy Ježíše Krista a přímluvu přeblahoslavené a bez poskvrny počaté Matky Boží Panny Marie a všech milých Božích svatých, do jeho Božích rukou milostivě přijati ráčil.

Za druhé. Poroučím, aby tělo mé dle křesťanského katolického způsobu, a sice s polovičním officiem zachováno a pohřbeno bylo.

Za třetí. Ten můj pohřeb bude povinen Polda Mikulík vyplatit.

Za čtvrté. Mám jednu Rúbanici na Škrkách vedle Matyáška, tu odporoučím na 3 díly, a sice vdově Jančí jeden díl, Evě, provdané Mikuličce druhý díl, třetí díl Anně, provdané Čumrové – ten zadní díl, který je zároveň s Ježkovou, a tak budou povinni každý ze svého dílu šest rýnských pomalu platit na mše svaté za mě a za mé manželky duši.

Za páté. Odporoučím lúčku (loučku) za potokem, kterou jsem já od vrchnosti koupil, mé dceři Anně za její dobrou službu, kterou mě až do smrti dělala, také jí odpouštím 16 zl., které mě z domu splácet.

Za šesté. Odporoučím můj kožich Čumrovému chlapci, Mikulíčce bílý lajbl s rukávama a jeden zhlavec, druhý lajbl bez rukávů mé dceři a jednu duchnu, Čumrovi jeden zhlavec s tisknutou číškou.

Za sedmé. Když mě Pán Bůh z toho světa povolati ráčí, tak ustanovuji a volám za univerzální erbovnici a dědičku mou dceru Annu, provdanou Čumrovou.

Na invalidy 15 kr.

S tím mou poslední vůli zavírám. Stalo se dne 29. června 1767.

Václav Beránek – testator

Jiřík Pokorný – dožádaný svědek

Karel Plachta – dožádaný svědek a radní

Publicatum coram heredibus dne 6. července 1767.

Slovníček pojmů a frází z uvedených testamentů:

Achtel – 2,4 aru.

Andriš – Ondřej.

Anno et die ut supra – rok a den stejný jak je výše uvedeno.

Armarka – almara.

Atestírovat – potvrzovat, dosvědčovat.

Bařinka – pozemek se silně podmáčeným terénem.

Codicill – dovětek.

Contract – smlouva, ujednání.

Consignace – soupis.

Čtyřka – čtyřvěderní soudek.

Deputírovaní – delegovaní.

Dvojka – dvojvěderní soudek.

Einrichtunk – z německého „Einrichtung“ – zařízení.

Formieder – z německého „Vormund“ – poručník)

Handl – výměna.

In minoritate – v mladistvém věku.

Item – kromě toho, dále.

Júnec – býček.

Kamelot – druh vlněné látky.

Karton – lněná látka.

Kondice – podmínka.

Kosířek – vinařský nůž.

Kšaft – poslední vůle.

Krchov – hřbitov.

Kučovánka – vyklučená louka.

Kvitance – písemné potvrzení věřitele dlužníku, že splnil svůj závazek.

Legátka – židle s vyřezávanou opěrkou.

Listva – polička na talíře.

Loket moravský – 78,9 cm.

Lont – silná dřevěná fošna.

Maria Czely (Mariazell) – jedno z nejvýznamnějších poutních míst v Rakousku.

Mastné – sádlo.

Mobiliář domovní – zařízení domu.

Nivka – louka u vody.

Pačesné plátno – druh hrubšího plátna.

Pětítka – pětivěderní sud.

Popravit – v testamentech ve smyslu uhradit, zařídit.

Pretense – nárok.

Publicírovaný – uveřejněný.

Punkt – bod.

Rež – žito.

Rozšafný – uvážlivý.

Rúbanice –  vyklučený pozemek, který byl přeměněn na pole či louku.

Rýl – rýč.

Sebranec – sirotek.

Substitírovaný – nahrazený.

Succesive – postupně.

Syndik, syndikus – úředník vyřizující právní agendu městské samosprávy.

Šenktiš – šenkyš, stůl na němž se nalévaly nápoje, tedy výčepní pult.

Štrapace – námaha.

Testamentum nuncupativum – ústní testament.

Testator – zhotovitel závěti.

Ušípané – vepři.

Vědro – mělo obsah 56,5 l.

Vencl, Ventzl – Václav.

Vice versa – naopak.

Zapatrovaný – dlouho užívaný.

Zhlavec – polštář.

Žigla – truhla na šatstvo.