Testamentní kniha Bzence 1727 – 1752 část třetí

Kniha je uložena v Moravském zemském archivu v Brně (F 287, inv. č. 10). Testamenty jsou řazeny dle data svého vzniku.

Jan Ostrožka

Testament Jana Ostrožky

Ve jménu Nejsvětější a Nerozdílné Trojice Boha Otce, Syna a Ducha Svatého Amen.

Poněvadž já již dlouhým věkem sešlý jsem a vidím, že den po dni mé síly ubývá a čas přijde, abych duši mou Stvořiteli mému navrátil, silně věříc, že s ním stejně povstanu.

Pročež za dobré mé paměti, v mém až doposud majícím statečku (ve smyslu majetku) zřízení toto činím.

Předně duši mou do pěti ran Krista Pána, tělo zemi, z níž vzato jest, odevzdávám.

Mám tři vinohrady a půl sklepa a ve včelíně tři špalky (úly) včel; z čehož mé manželce poroučím jeden achtel vinohradu ležící v Prostřední hoře vedle Pavla Zapletala, z kteréhožto vinohradu bude ona povinna Bratrstvu Svaté Panny Marie Karmelitánské v městě Bzenci sídlícím čtyři rýnské při vinném užitku v témž roce složit; dále domácí hospodářství manželce odporoučím. Tomáši mému milému panu synu, bych co poručil, ale jsem ujištěn, že on má co již potřebuje, a taky že nic žádat nebude, poněvadž do tohoto času on mně mnoho dal.

Jakubu, synu mému, poněvadž byv u mě, dost nehezky se ke mně choval, pročež jemu poroučím deset rýnských, aby moje manželka z toho vinohradu (jestli se z vojny přinavrátí) jemu vyplatila. Kdyby se nenavrátil, zůstane těch deset rýnských manželce. (jinou rukou připsáno – Dne 8. ledna 1746 vyplacen tehdy jemu rest.)

Třetímu mému synu Michalovi nejmladšímu poroučím dva achtele vinohradu, jeden vinný v Greftech ležící vedle Kristiana Vacenovského, druhý na setí vedle Jana Kotka ležící a půl sklepu na Horním rynku ležící, s tou výminkou, aby z toho statku (majetku) slavnému Bratrství Svatého Jana Křtitele třicet rýnských zaplatil.

Item (kromě toho, dále) Filipovi Ostrézimu cokoliv se dluhů mou rukou podepsaných najde, jeho aby také contentíroval (spokojil).

Filipu Ostrézimu, pastorkovi mému, poroučím včely a pohřeb můj, aby vyplatil.

A tak Vás při Pánu Bohu žádám, abyste tuto moji poslední vůli přijali a ji ve všem chránit sobě oblíbili.

Jenž se stalo v městě Bzenci dne 5. května roku 1745.

Jan Ostrožka

Franz Truchlík – svědek

Jan Rychmach – svědek

Publicírováno dne 2. června 1745.

Ventrča Martin

Ve jménu Nejsvětější Trojice, Boha Otce, Boha Syna, Boha Ducha Svatého, Amen.

Předně poroučím mou duši Bohu Spasiteli mému, tělo ale matce zemi.

Za druhé: Stateček mně od Boha daný poroučím následovně. A to sice:

Dům odporoučím dceři Anně, aby ale manželka má do její smrti plnomocnou hospodyní na něm byla a dceru při sobě jakožto matka měla.

Jeden achtel v Cukmantlech a půl achtelu v Růžených (vinohrady ve jmenovaných tratích) dceři odporoučím.

Kněží horu a Klíny (vinohrady ve jmenovaných tratích), jichž jsou dva achtele, manželce mé odporoučím.

Co se ostatních všech věcí tejče, nechť jest ono cokoliv, aneb jakékoliv jméno to míti může, všechno mé manželce odporoučím.

Aby ale tato má poslední vůle ve všem naplněna byla a aby nižádný, nechť jest on kdokoliv, nic protestírovati proti tomu nemohl, dožádal jsem sobě níže psaných pánů svědků k potvrzení toho, však jim bez jejich škody.

Actum (stalo se) v Bzenci dne 13. srpna 1745.

Martin Ventrča – testator

Václav Beránek – svědek

Martin Josef Bránecký – městský písař a svědek

Jančí Samuel

Testamentum Samuela Jančí.

Ve jménu Boha Otce, Boha Syna, Boha Ducha Svatého.

Já, Samuel Jančí, poroučím duši mou Bohu Spasiteli mému, tělo ale matce zemi, z které vzato jest.

Statek (ve smyslu majetek) můj, mně od Boha ze své Božské milosti udělený, pořádám následujícím způsobem. A sice:

Za prvé: Nejmladšímu synu Kristianovi dům zadávám, z kterého platiti povinen bude 10 mší svatých za mě, mou nebožku manželku i za zemřelé rodiče mé, a to každý rok 2 mše svaté.

Za druhé: Půl achtele vinohradu v Horních horách vedle Jakuba Kučery jemu nejmladšímu synovi, jemu půl búdy, jalovici a menší krávu, ušípaných (vepřů) polovic, jak z hrubého (velkého), tak malého brávku. Krom dvou kusů, to jest jednoho brávku zrzavého a jedné sviňky a ze třech malých může sobě vybrat, které chce. Manželce mé a synu Kristianovi bečku, pětítku a káděčku prázdnou, půl Rúbanice na Blatných. V domě jednu bečku na sypání a káděčku, osm kusů puten, každému polovic, to jest Kateřině a Kristianovi. Dva a půl poltca slaniny manželce, Kristianovi a Kateřině rovným dílem, podobně máslo i sádlo.

Kotel při domě, který všichni na trnek vaření užívati mají.

Obrazy a co se hospodářství týká: jedno lůžko Kristianovi, bílé šaty mužské taky jemu. Podšitý kožuch podobně. Kabát prodati na mše svaté. Kožené spodky taky jemu.

Za třetí: Václavovi půl búdy, sklep jemu Josefovi Bičovi. Kristianovi Kreft (vinohrad ve jmenované trati) na kterém jemu 30 zl. patřiti bude, ostatek ze 70 zl. vyplácet bude, to jest 15 zl. o kterých já a Václav víme, kde se dáti mají. Ženě 20 zl., na pohřeb, 10 zl., na mše svaté fundací 25 zl., Václavovi jednu bečku prázdnou.

Za čtvrté: Manželce, jak již psáno nahoře, k tomu ještě jednu měřici cibule, tři měřice rži, půl měřice fazole, jednu měřici turkyně. Jednu jalovici k její krávě, deset kop česneku, jeden kousek mrkve na předku od Říhového. Přediva letošního konopného třetí díl, sukno, co jsem měl míti na spodky, jí na kordulu. Co jest jejího vlastního, to bez ostudy dáti jí poroučím a třetí díl zahradních semen, dva díly Kristianovi a Kateřině spolu.

Za páté: Dceři Anně půl Liščí hory (vinohrad ve jmenované trati) a půl Lenoře, podobně oběma půl Rúbanice po čtvrtce. Item (kromě toho, dále) každé jednu bečku prázdnou.

Za šesté: Kateřině oba dva Hažneky (vinohrady ve jmenované trati), která povinna bude z těch dvou achtelů Anně 3 vědra a Lenoře 3 vědra (spolu šest věder) vína vyplatiti, a sice Anně roku 1746 a Lenoře roku 1747. Jí poroučím krávu hrubou (velkou) a junečka (mladého býčka). Item jí všechny peřiny, dvě bečky, jednu pětítku a jednu káděčku.

Kristianovi a Kateřině, co na zahradě jest a se na ní vynachází, oběma polovici.

Za sedmé: Drůbež manželce, Kristianovi a Kateřině na tři díly. Kateřině troky a truhlu, v které šaty má.

Za osmé: Z jedné bečky vína pastorkyni za služby 8 zl., kdyby do vánoc dosloužila, k doplacení vinohradu, co jest na něm dluh, ostatek na mše svaté.

Za deváté: Kateřině nového vína 5 věder, Kristianovi 8 věder, ostatek co víc bude, poroučím 5 zl. na zdejší chrám Páně, 5 zl. Františkánům do Hradiště na mše svaté, 5 zl. pánům páterům Piaristům do Strážnice, 5 zl. do Skalice pánům páterům Františkánům na mše svaté, 5 zl. pánům páterům Karmelitánům do Skalice. Mimo toho, co víc víno vynášeti by mohlo na mše svaté.

Víno z roku 1744 do hospodářství Kristianovi 5 věder na vyplacení Jana a živnosti jejich.

Aby tato má poslední vůle ve všem držena byla a ani nižádný proti tomu nic prostestírovati nemohl, ani nemá, dožádal jsem sobě níže psaných pánů svědků k stvrzení toho, což jim vše bez újmy a škody jejich býti má.

Actum (stalo se) v městě Bzenci dne 16. srpna 1745.

Samuel Jančí – testator

Jakub Chmel (Chmela) – svědek

Martin Šostek – svědek

Martin Josef Bránecký – notarius (městský písař) a svědek

Jelinek Carel (Jelínek Karel)

Ve jménu Nejsvětější a Nerozdílné Trojice Boha Otce, Boha Syna, Boha Ducha Svatého Amen.

Rozjímajíce sobě krátkost mého mladého věku a dlouhost budoucí věčnosti, umínil jsem sobě následující pořádnost učiniti, tak aby po mé smrti nějaká roztržitost nebyla.

Pročež poroučím předně duši mou Bohu Spasiteli mému, tělo ale matce zemi.

Půl domu mého po mých rodičích zděděného a k němu přináležejícíma čtyřma achtelama vinohradu a jednou Rúbanicí, což jenom mého polovina jest, zanechávám mému bratrovi.

Co v domě jest, buď málo, nebo mnoho, maceše k její živnosti i s obilím.

Zahradu mé sestře.

Z toho půl domu a k němu přináležejícího příslušenství můj bratr platiti bude, což i z jeho půl domu dluh pochází následovně:

Strýcovi Tomášovi Stařečkovi 50 zl., Franci Zapletalovi 20 zl., Barboře Hanačce 5 zl., Rathauznému za víno 7 kr., na pohřeb 10 zl., na mše svaté za mou, mého nebožtíka otce a nebožky matky duši 20 zl.

Vdově Braveškové z ohledu na její mně prokázané služby na víně, na žitě, takový kousek co se půl druhé čtvrti semene vyseje, skrz dvě léta.

Vynachází se 2 kusy ušípaných (vepřů), z kterých se těch 5 zl. zaplatí Barboře Hanačce.

Aby ale proti této mé poslední vůli žádný neprotestíroval a ani nemohl, dožádal jsem sobě k potvrzení toho níže psaných pánů svědků (bez jejich škody a újmy), kteří tuto mou poslední vůli podpisem jejich jmen stvrdili.

Actum (stalo se) v městě Bzenci dne 14. září 1745.

Karel Jelinek – testator

Martin Šostek – svědek

Martin Josef Bránecký – notarius (městský písař) a toho svědek

Dluhů se ještě vynachází:

Item na pohřeb odporoučím krom 10 zl. ještě 2 zl. 4 kr., Staré Hanačce 2 zl., židovce Sorli za plátno a pentle 1 zl. 45 kr., za truhlu 1 zl. 45 kr., na Brandeburgy 4 zl.

Celkem je dluhů 116 zl. 41 kr.

Jelinek Franz (Jelínek František)

Ve jménu Nejsvětější a Nerozdílné Trojice Boha Otce, Boha Syna, Boha Ducha Svatého Amen.

Vidouce já krátkost mého věku a dlouhost věčnosti, umínil jsem sobě následující pořádnost učiniti.

Poroučím duši mou Bohu Spasiteli mému, tělo ale matce zemi.

Můj statek (majetek) odporoučím tímto způsobem:

Mé manželce jeden achtel vinohradu v Hažnekoch vedle Jury Sovy a dvě krávy odporoučím.

Dceři Anně a Kateřině každé půl domu a půl Rúbanice na Dubových vedle Jiříka Repíka.

Dceři Alžbětě a Veruně ½ achtele ve Slavíkách vedle Antonína Růčky ležící a každá na domě 20 zl. k pohledávání má. Item jednu Rúbanici na Školových.

Lucině dvě krávy a půl achtele vinohradu v hoře Hažnekách vedle Jana Valštýna.

Syn Jan, poněvadž již vydělen jest, jemu nic neodporoučím.

Dluhů se vynachází:

Matoušovi Bílému 10 zl.

Jurovi Repíkovi jednu měřici a tři čtvrtky rži.

Francovi Zapletalovi 4 zl.

Ten dluh se zaplatí, poněvadž má manželka do její smrti plnomocnou hospodyní zůstane a všechno hospodářství na sebe příjme, totiž 4 koně a jedno hříbě i cokoliv jest při hospodářství, povinna jest ten dluh zaplatiti a pohřeb zapraviti i 10 zl. na mše svaté dáti povinna bude, a to při novém užitku vinném – do Veselí polovic a zde polovic.

Všechno co jest v domě manželce patřiti má. Po smrti manželky mé, dětem všechno připadnouti má na rovné díly, krom syna Jana.

Vinohrad, kterým ona vládnouti moci bude, komu chce, poručiti může.

Aby ale má poslední vůle ve všem neporušená byla a aby nižádný proti tomu neprotestíroval, dožádal jsem sobě níže psaných svědků (bez jich újmy) tuto mou poslední vůli stvrditi a jejich vlastními rukami podepsati.

Signatum (zpečetěno) v Bzenci dne 14. ledna 1746.

Jan Rychmach – svědek

Martin Josef Bránecký – městský písař a svědek

Publicatum (zvěřejněno) dne 31. ledna 1746.

Žižík Václav

Ve jménu Nejsvětější Trojice Boha Otce, Syna i Ducha Svatého Amen.

Jsouce těžkou nemocí obtížený, tehdy jsem sobě umínil následující pořádnost učiniti.

Za prvé: Poroučím duši mou Bohu Spasiteli mému, tělo ale matce zemi.

Můj, mně od Boha milostivě svěřený, stateček pořádám tímto způsobem:

Dceři mé Tereze ½ achtele vinohradu v Hažnekách vedle pana Antonína Bílého a jednu krávu.

Kateřině Rúbanici u Strúhy, které matka krávu poříditi má.

Item (kromě toho, dále) Kači a Marianě domu zanechávám každé půl, však kdyby se obě provdaly, tehdy Mariana Kateřinu z domu vyplatí, však matka do vzrůstu (dospělosti) jejich dům užívati má.

Mé manželce celý Maršálek (Maršálky – viniční trať v Bzenci) zanechávám, Rúbanici na Dubových vedle Ondry Jakše. Ostatní dobytek jí tím způsobem. Z něj jednu krávu Kači přichovati má. Ostatní všechny věci matka s dětmi užívati má.

Co se dluhů nachází, ty má matka platit i pohřeb.

Aby tato má poslední vůle ve všem pevně držena byla a aby proti tomu nikdo neprotestíroval, dožádal jsem sobě níže psaných pánů svědků k potvrzení toho.

Actum (stalo se) v Bzenci dne 21. března 1746.

Václav Žižík – testator

Jakub Chmel (Chmela) – svědek

Martin Josef Bránecký – městský písař a svědek

Publicatum dne 21. dubna 1746.

Sigmundka Anna (Sigmundová Anna)

Ve jménu Nejsvětější a Nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha Svatého Amen.

Vidouce já krátkost mého věku a dlouhost věčnosti, umínila jsem sobě následující pořádnost učiniti, a to:

Za prvé: Poroučím duši mou Bohu Spasiteli mému, tělo ale matce zemi.

Za druhé: Statek můj poroučím tímto způsobem:

Čtvrt sklepu Anně, Lucině a Josefovi na rovné díly. Lucině modrý kožuch, Anně zelenou sukni. Dcerám každé jednu peřinu odporoučím.

Čtyři bečky a dvě pětítky Josefovi.

Malý pohřeb se mší svatou Josef vyplatiti povinen bude.

Aby tato má poslední vůle ve všem držena byla a aby proti tomu nižádný neprotestíroval, dožádala jsem sobě níže psaných pánů svědků k potvrzení toho.

Actum v Bzenci dne 10. května 1746.

Anna Sigmundka

Antonín Kotek – svědek

Martin Josef Bránecký – městský písař a svědek

Post scriptum:

Přísadnisko (dílky v obci, kde se sázely přísady zeleniny) tento rok Anně, potom Josefovi zůstane, které jsem já letos zasela.

Klučka Matouš

Testament Matouše Klučky.

Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha Svatého Amen a ve jménu Nejsvětější Trojice.

Já, Matouš Klučka, když Bůh Všemohoucí na mě těžkost seslal, tak já, co jest málo neb mnoho, chtíce já s tím pořádnost udělat.

Tak své manželce poroučím vinohrady všecky 2 ½ achtele a 2 krávy co jsou a těch 50 zl. co jich má švagr Ventzl (Václav) to jsou její a z té pětítky (nádoba o obsahu pět věder) vína, nechť pohřeb zaplatí, poloviční nechť jest (s polovičním officiem) a ostatek co jí peněz zbude nechť sobě vezme.

Nové šaty a kožuch nechť se prodají na mše svaté. A těch 25 zl. co dluží švagr Biča, ty jsou na mše svaté. Zde panu děkanovi na roční mše svaté 21 zl., pánům páterům Kapucínům 2 zl., Karmelitánům 2 zl.

Díl Rúbanice poroučím Petrovi, ale s tou výminkou, aby 15 roků, to jest každý rok dal na 2 mše svaté. Až by těch 15 roků vyšlo a kdyby Petr přišel potom k místu a chtěl ji prodat, tehdy zač by byla prošancována (odhadnuta), ty peníze všechny na mše svaté nech by přišli, kdyby to měl udělat.

Včely jedny manželce a druhé Petrovi, nechť si ona vezme, které chce.

Matěj Chmel (Chmela) mně ostal dlužen 25 kr., Arnošt 34 Kr., Jakub Střešňák za kožuch 1 zl. Josefovi ze Syrovína, Lukotarčinému bratrovi půjčil jsem 2 zl., nech jeden zl. má si chrám vzít.

Já s tím ve jménu Božím na věčnost se ubírám.

Martin Šostek – svědek

Matin Bránecký – městský písař a svědek

Publicatum dne 19. července 1746.

Goltmann Šimon (Goldmann Šimon)

Ve jménu Nejsvětější a Nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého Amen.

Vidouce já krátkost mého věku a dlouhost věčnosti, umínil jsem sobě následující pořádnost učiniti, a to:

Za prvé: Poroučím duši mou Bohu Spasiteli mému, tělo ale matce zemi. Statek mně od Boha milostivě svěřený pořádám tímto způsobem.

Za druhé: Dceři mé Anně odporoučím ½ achtele vinohradu v Hažnecích vedle Františka Nevřivého, podobně jí ½ Rúbanice pod Lascem vedle pana Pavla Kotka.

Tomu, co ještě pod srdcem matky jest, poroučím ½ achtele vinohradu v Hažnecích vedle Aloise Marečka.

Za třetí: Peněz 10 zl. na mše svaté, to jest 6 zl. zde a 4 zl. pánům páterům Škol pobožných (Piaristům) do Strážnice.

Za čtvrté: Dle prokázaných kvitancí bratr můj Frantz (František) Goltman jest mně dlužen 4 zl., z kterých jemu odpouštím 2 zl. a druhé 2 zl. ať složí na mše svaté panům páterům Škol pobožných do Strážnice.

Za páté: To, co jest manželky mé, to jí zůstati má.

Za šesté: Pohřeb manželka spraví (uhradí), na který bude míti nový vinný užitek, ostatek jí zůstane k živnosti s dětmi.

Za sedmé: Tři kusy hovězího dobytku, totiž dva junečky (mladé býky) a krávu manželce mé s dětmi k živení, také dva kusy ušípaných (vepřů).

Vinné náčiní a cokoliv jiného se vynaloží všechno mé manželce, která do vzrůstu (dospělosti) těch dětí, všechno jim odporučené užívati má k jejich živení a k dobrému je vésti má.

Kdyby ale jedno neb druhé dítě zemřelo, tehdy ten jeho díl na matku i na to zůstalé dítě rovným dílem zůstane, však ať matka na děti také pamatuje.

Aby tato má poslední vůle ve všem pevně držena byla, dožádal jsem sobě níže psaných svědků k potvrzení toho.

Actum (stalo se) dne 16. září 1746.

Šimon Goltman – testator

Anton Kotek – svědek

Martin Josef Bránecký – městský písař a svědek

Publicírovan testament dne 12. října 1746.

Goltman Bernard (Goldmann Bernard)

Obiit (zemřel) dne 2. března 1747.

Ve jménu Páně Amen.

Já svou duši odporoučím Pánu Bohu Stvořiteli mému, tělo pak zemi, odkud vzato.

Statek (ve smyslu majetek) malý mám. Ten takto poroučím:

Za prvé: Achtel vinohradu v Kreftech synům Matějkovi a Josefovi, nechť si losují, čí strana komu padne. Však aby manželka s Josefem ten achtel až do smrti své užívala.

Za druhé: Starší syn Antonín i Petr jsou podle mé možnosti vyděleni.

Za třetí: Půl achtele v Horní hoře zanechávám synovi Bernardovi, který jest na vojně. Ale kdyby umřel, bude náležet Josefovi a Josef bude povinen dát na šest mší svatých doma.

Za čtvrté: Dům bude náležet Josefovi, ale kdyby ho chtěl pustit Petrovi, dá Petr z něj 15 zl., totiž na Bernáta 5 zl., na Matěje 5 zl. a na Josefa 5 zl.

Za páté: Vinné náčiní dvěma synům, Matějovi a Josefovi, každému 14 věder. Víno ale a co jiného v domě se nachází, zůstane manželce s oběma svobodnými syny. To taky poroučím, aby matka volné místo a přichránění v domě až do smrti měla.

To jest má poslední vůle, prosím počestný ouřad by nad ní ruku držel.

Bernard Goltman – testator

Jan Goltman – svědek

Dne 2. března 1747.

Vinohradu Josefova strana jest od pana Orlického, Matějova strana druhá.

Orlitzka Eleonora (Orlická Eleonora)

Obiit (zemřela) dne 26. července 1747.

Ve jménu Nejsvětější a Nerozdílné Trojice Boha Otce, Syna i Ducha Svatého Amen.

Já, Eleonora Orlická, uznávajíce krátkost mého věku, umínila jsem sobě následující pořádnost učiniti, a to:

Poroučím duši mou Bohu Spasiteli mému, tělo ale matce zemi, ze které vzato jest.

Za prvé:

Dědicem mého statku ustanovuji mého bratra Kristiana.

Statek můj poroučím takto:

Manželovi nic neodporoučím, neboť mě opustil, aniž, když jsem u té ženy, která mě hojila, byla, ani mě nenavštívil, ani mně jídlo neposílal, když jsem padla do nemoci. Čarodějnicí mě nazýval. Když jsem byla v Hodoníně v mlýně, že jsem dala stárkovi tu černicu, že jsem kurva, já ale jsem ji prodala strýcovi Stavjanému.

Když jsem padla do nemoci, sotva kapku polívky mně dal, když jsem byla zdravá, živil mě. Však jsem taky k němu donesla jednu kopu sena, za kterou mě ušpincoval (špinil, hanil), že jsem ji zakmínila a přitom on již ji byl předtím prodal.

Dvacet pět loktů konopného plátna, poněvadž jsem já jej z mé kontribuce a statku neplatila, nýbrž on hroznů z vinohradu nabral 29 puten, tak aby neprotestíroval, 5 zl. z toho vína jemu zanechávám. Ostatní, jak seno, tak plátno i víno ať platí, neboť mě ani v nemoci ještě nenavštívil a ty peníze mají býti na mše svaté panu děkanovi zde, za mě, mého nebožtíka manžela Matyáše a celou naši rodinu.

Za druhé:

Cukmantl (název jedné z viničných tratí) bratrovi Kristianovi bez vší výminky, jalůvku, z které dáti má na 4 mše svaté a která jest v Písku (Moravském Písku) na chování, jednu čtvrtinu Rúbanice na Blatných (název luk u Bzence), protože mně spravedlivě sloužil jako bratr. Jednu bečku prázdnou v Šebestiánovém sklepě také jemu.

Za třetí:

Půl Novosadu (název jedné z viničných tratí) bratru Václavovi.

Za čtvrté:

Půl Novosadu sestře Kateřině.

A poněvadž Kristian, Novosad a Liščí horu dělá, tehdy z mé polovice všechno na mše svaté za mě, mého nebožtíka a naši rodinu.

Václav, Kateřina a Josef Bič (Biča) každý dá po 10 zl. na pohřeb, pročež za páté Josefu Bičovi odporoučím Liščí horu. Ty peníze, které jsou u bratra Václava, nechť jest jich jakkoli, ty poroučím na mše svaté zde (zdejšímu chrámu).

Čtvrt Rúbanice Za mostkem Petrovi zanechávám a 15 zl., z kterých jemu patří 5 zl., pánům páterům Kapucínům na mše svaté do Kyjova 5 zl., Piaristům do Strážnice 5 zl. na dvě léta, aby Petr vyplatil.

Dluhy mám za lidmi (jsou jí dlužni):

• v Újezdci u Lukotarčiného bratra 2 zl.,
• u Jiříka Pokorného 1 zl.,
• u Jakuba Střešňáka 1 zl.

A poněvadž až doposud v bratrstvu sv. Jana Křtitele zapsaná nejsem, pročež chci, abych zapsána byla, tehdy Kristian dá bratrstvu 1 zl. 10 kr. a kdybych zemřela, těm kteří mě ponesou 24 kr.

Ty čtyři zlaté, co jsou na dluzích, ty poroučím strýcovi Matoušovi Jančímu.

Spodní duchnu Kristiánovi, 1 zhlavec Kači, 1 zhlavec mé sestře Bičce (Bičové) Anně a Kači duchnu, co venku visí.

Do truhly pro mě jednu tenkou plachtu míti chci a modrý fěrtoch. Za novou kamelotku (kamelot – druh vlněné látky) Václav má dát 4 zl., za šaršitku Kristian 1 zl. 30 kr. Item za kamelotovou kamizolku má dát Kristian 1 zl. 15 kr. Tetce Brigitě zelenou kronrašku (sukně z kronraše) a má dáti do Hradiště na 2 mše svaté pánům páterům Františkánům. Anně modrou kronrašku a má dát na 4 mše svaté do Skalice pánům páterům Františkánům. Václav a Kristian za šaty 6 zl. 45 kr. bratrstvu sv. Jana Křtitele, aby v roce jich složili. Kožuch Kači za 2 zl. do Žarošic Panně Marii, aby se při sv. Matouši složily. Sestře Anně barchanový (druh bavlněné látky) čepec, item (kromě toho, dále) jí modrý a Kači žlutý čepec, Kristianovi truhlu. Škrupkový čepec a rukávce, které Janči i s plachtou koudelnou poroučím. Tetce Brigitě škrupkový čepec, rukávce a plachtu koudelnou, ostatek rukávců každé sestře polovic.

Kristianovi jednu plachtu koudelnou, Kači jednu plachtu tenkou, škrupkový fěrtoch a nový tenký fěrtoch Kači, Anně dva a tetce Brigitě nejtlustší fěrtoch a spodní košili tetce Janči. Kači červený a Anně zelený šátek, ostatními šátky, aby se rozdělily. Kači hamburgské punčochy a povinna bude dát žebrákům 30 kr.

Jiné věci co jsou, ty Kristianovi, modlitby Kači.

Aby tato má poslední vůle ve všem pevně držena byla a aby nižádný proti tomu neprotestíroval, dožádala jsem sobě níže psaných pánů svědků (však bez jich újmy) k stvrzení toho.

Actum (stalo se) v Bzenci dne 25. července 1747.

Jan Rychmach – svědek

Franz Goltman (František Goldman) – svědek

Martin Josef Bránecký – městský písař

Notandum (poznamenání):

Poněvadž nebožka Eleonora Orlická v jejím testamentu čtvrtý díl Rúbanice Za mostkem Petrovi Klučkovi odporučila, z kterého on pánům páterům Kapucínům do Kyjova 5 zl. a pánům páterům Piaristům do Strážnice 5 zl. – spolu 10 zl. na mše svaté dáti měl, však ale, poněvadž nebožtík její prvnější manžel Matyáš Klučka ve svém testamentu uvádí: „ten díl Rúbanice poroučím Petrovi“. Ten čtvrtý díl již se nevynachází, neboť ta Rúbanice jenom na dva díly rozdělena byla a tak jedna polovice vdově Klučkové a druhá polovice nebožtíku Matyášovi Klučkovi patřila, s kterým jeho dílem on disponírovati mohl a disponíroval, pročež nebožka Eleonora již s tím zadaným dílem Petrovi vládnouti nemohla a tak se dle zákona udává, že o tom dílu platnost přestává.

Študentka Kateřina (Študentová Kateřina)

Ve jménu Nejsvětější Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha Svatého Amen.

Já, Kateřina Študentka, poroučím duši mou Bohu Spasiteli mému, tělo ale matce zemi.

Statek můj poroučím Veruně, dceři mého nebožtíka syna Josefa Študenta, protože mně věrně slouží. Totiž vinohrad v Kněží hoře a Rúbanici na Školových (název luk u Bzence) vedle Františka Prese, dvě prasata, jednu krávu, dvě telata, peřiny a šaty, to všechno jí.

Vinný užitek letošní na pohřeb odporoučím.

Signatum (zpečetěno) v Bzenci dne 15. srpna 1747.

Obiit (zemřela) dne 21. srpna 1747.

Tento testament jest při počestném ouřadu approbírovaný (schválený)

Růčková Anna

Ve jménu Nejsvětější Trojice Boží, Boha Otce, Syna i Ducha Svatého Amen.

Já, Anna Růčková, poroučím duši mou Bohu Spasiteli mému, tělo ale matce zemi, z které vzato jest.

Stateček můj poroučím následovně:

Valentinovi Pečírkovi a Jakubovi Střešňákovi vinohrad v hoře Novosadech vedle Antonína Engelmana ležící.

Item jim oběma Rúbanici, a to oboje na rovné díly.

Vinný užitek z toho vinohradu synu Jiříkovi.

Syn Jiřík spraví pohřeb z těch peněz, které v hotových za víno jsou a za nové víno jak jich mnoho býti může a co z nich zůstane, na mše svaté, za mě a mého nebožtíka manžela zde dá (zdejšímu chrámu).

Nový soukenný kožich Pečírkové.

Jiříkově dceři duchnicu (duchnu), Pečírkové a Střešňačce (Střešňákové) po jednom zhlavci.

Bílé šaty zanechávám synu Jiříkovi při jeho vůli, komu bude chtít co dát.

Česneku po 10 kopách dvěma jmenovaným dcerám každé a ostatek Jiříkovi, náčiní vinné také jemu. Včely jemu, a když Pán Bůh požehná, aby z nich na mše svaté dal a pamatoval.

Aby tak má poslední vůle ve všem pevná a neporušitelná držena byla, dožádala jsem sobě níže podepsaných pánů svědků, však bez jejich škody, k potvrzení toho.

Actum (stalo se) v Bzenci dne 8. října 1747.

K tomu ještě přidávám, aby ještě Valentin Pečírka a Jakub Střešňák, každý po 10 zl. dal, a to každoročně každý na 2 mše svaté za mě a mého nebožtíka manžele z toho vinohradu a Rúbanice, dokud se nevyplatí.

Z vinného užitku Jiřík má dáti zde na 2 mše svaté, ve Křtinách na 1, ve Vranově na 1 a do Skalice pánům páterům Karmelitánům na 1 mši svatou. Starý kožuch (kožich) Střešňačce (Střešňákové).

Martin Šostek – svědek

Martin Josef Bránecký – městský písař

Tento testament jest od ouřadu perkrechtního approbírovaný (schválený) a za dobrý uznán, a to z příčiny, poněvadž Antonín Růčka v místě svého bratra Jana Růčky u purkmistrovského ouřadu se ohlásil, že oni, jakožto synové a bratři od všeho ustupují. A tak ten testament ve své platnosti zůstává, ačkoliv hned nějaká protestace při publicírování testamentu se stala a oni bratři na 14 dnů dilaci (odklad) vzali. Však po vyjití delšího času se ohlásili, že již nic do toho míti nechtějí a od toho ustupují.

Ve Bzenci dne 13. listopadu 1747.

Goltman Petr (Goldmann Petr)

Testament Petra Goltmana, který zemřel dne 5. prosince 1747.

Ve jménu Nejsvětější Trojice Boha Otce, Syna i Ducha Svatého Amen.

Já, Petr Goltman, poroučím duši mou Bohu Spasiteli mému, tělo ale matce zemi.

Statek můj poroučím následovně:

Dům poroučím, aby se prodal a těmi penězi, aby se dluhy platily. Půl achtele v Horních horách ležící, ten poroučím mému synu Petrovi a z něj aby zaplatil 5 zl. pánům páterům Karmelitánům do Skalice na 10 mší svatých za mě a moji rodinu.

Manželce poroučím Cukmantl celý a z něj bude povinna zaplatit 4 zl. bratrstvu sv. Jana.

Za třetí: Rúbanici na Dubových ležící, té poroučím půl manželce a půl Petříčkovi mému a manželka té půl Rúbanice jen aby užívala do její smrti, po smrti zase mému Petrovi, aby ji měl celou. Tak se má stát.

Dluhy mé hlásím:

Janu Matiášovi dluh 50 zl.

Paní Horné taky dluh 50 zl.

Janu Goltmanovi dluh 5 zl.

Vína mladého jest 8 1/3 vědra, to aby bylo na pohřeb a co zbude od toho, manželce s dítětem Petříčkem na živnost.

Aby tato má poslední vůle ve všem povinně držena byla, dožádal jsem sobě níže psaných pánů svědků k potvrzení toho.

Signum v Bzenci dne 4. prosince 1747.

Petr Goltman – testator

Pavel Kotek – purkmistr a svědek toho

Jan Rychmach – radní a svědek

Dovětek:

Poněvadž vdova smlouvami svatebními prokázala, že k Rúbanici ona svou dispozici zanechala, pročež on, nebožtík, s tou Rúbanicí nic disponírovati neměl, z toho vynacházíme, aby ona vdova tu Rúbanici užívala a skutečně slyšet se nechala, že tu Rúbanici pro sebe zanechává a místo toho jejího půl achtele vinohradu jejímu dítěti Petrovi a pro sebe druhou polovici v Cukmantlech, vedle Václava Jančího zanechává. Že ale dům k prodeji přijíti má, z kterého dluhy se platiti mají, pročež má tu sílu, že dům držeti chce a kdyby ji Pán Bůh požehnal, že dluhy zaplatí, že na něj buď hotovými penězi aneb daní nějakým dílem peněžitým z ohledu, že jeho vinohradu užívati bude a na to pamatovati chce. Actum sehsione plena dne 16. prosince 1747.

Pavel Kotek – purkmistr

Jan Súček – radní

Jan Rychmach – radní

Pardus Martin

Obiit (zemřel) dne 24. prosince a testament zveřejněn dne 29. stejného měsíce roku 1747.

Ve jménu Nejsvětější Trojice Boha Otce i Syna i Ducha Svatého Amen.

Já svou duši odevzdávám Bohu Stvořiteli mému, tělo matce zemi odkud vzato, stateček takto zřizuji:

Předně můj dům i s Rúbanicí za 400 zl. i s tím dluhem, který by měl Matěj Baďura, můj švagr platit, tehdy takto zřizuji, aby každé mé sestře, které jsou dvě, poroučím, aby každá polovici dělila, Josefa i Anna.

Jestli mě Pán Bůh povolá z tohoto světa, poroučím, aby každá polovicí se dělila mně na pohřeb s polovičním oficiem a spravily ho obě strany.

Za druhé: Ustanovuji za hospodáře Václava Novosáda, mého švagra, aby s ním dědičně vládl, kdyby ale za dlouho neb za krátko k prodeji přijíti měl, aby dětem nebo jedné neb druhé sestře do rukou přišel, aby z rodu jejich nevyšel, ale aby oni přednost ke kupu měli.

Item (kromě toho, dále) taky jemu švagrovi Václavovi poroučím šaty mé, kterékoliv se najdou.

Item dva lokty sukna, které jsem sobě koupil na kamizolu, to poroučím své Čáslavce.

Za třetí: Nařizuji, aby Matěj Baďura, můj švagr, zanechal ze svých dílů výše jmenovaných 200 zl., děvčeti svému Veruně 20 zl., aby na mě měla památku jako na strýčka.

Za čtvrté: Poroučím, aby Václav Novosad za 3 léta Matěji švagrovi jeho díl vyplatil.

To jest má poslední vůle, za kterou prosím, aby počestný ouřad nad ní ruku držel a ji jinak nezměnil,

Stalo se dne 20. prosince 1747.

Martin Pardus – testant

Svědkové:

Jan Goltman (Goldmann) – radní

Martin Šostek – svědek

Jiřík Růčka – radní

František Truchlík – svědek

Poznámka k testamentu Martina Parduse:

Na mše svaté odporučil, aby dal Matěj Baďura 9 zl., Václav Novosad 9 zl., celkem 18 zl. A to zde v Bzenci 6 zl., do Hradiště 6 zl., do Kyjova 6 zl.

Na něj (testament) je porovnání mezi erby (dědici) v knize staré s červenými listy – foliant 165.

Brázda Havel

Testament nebožtíka Havla Brázdy

Ve jménu Nejsvětější Trojice Boží, Boha Otce, Syna i Ducha Svatého Amen.

Já, Havel Brázda, vidouce krátkost mého sešlého věku, i umínil jsem sobě následující pořádnost učiniti, a to předně poroučím duši mou Bohu, spasiteli mému, tělo ale matce zemi.

Statek můj, mně od Boha svěřený, poroučím následovně:

Dům můj ve Vracovské ulici poroučím Filipovi půl, Šimonovi půl, z kterého platiti povinni budou Janovi 10 zl. Pavel již jest vybytý a vyplacený. Martinovi podobně 10 zl.

Manželka aby živa býti mohla má míti jeden záhon od Krajslového až po potok se Šimonem.

Filip jest hospodářem domu a má Šimona vyplatit z toho půl domu až svůj stav promění a světničku má matce vystavit Filip, kdyby s ním srovnat se nemohla, u Studničky záhon ale do její smrti užívati má, po její smrti ale všechno Filipovo bude.

Půl achtele vinohradu Filipovi, půl achtele matce a po její smrti Šimonovi v Humenci vedle Balcara Trubanského.

Roubanici za Lázcem (název luk u Bzence) vedle Antonína Bílého Filipovi a Šimonovi odporoučím, matka ale té půl Roubanice, která Šimonovi patří, do její smrti užívati a po její smrti teprve Šimonu.

Vinný užitek na pohřeb a obživení domu.

Matěj o mně zle mluvil, aby takové rodiče čert vzal. Kdyby se z vojny navrátil, k ničemu se hlásit nemá.

Dvě krávy se nachází, z kterých matce se Šimonem a Filipovi jedna patří, však ale dokud se snášet budou spolu jich užívati mají.

Tři kousky ušípaných (vepřů) spolu v domě užíti mají v domácím hospodářství, aby všechno spolu užívat mohli a spolu se snášeli.

Z vinného užitku každoročně z vinohradu na 2 mše svaté dáti mají, a to skrz deset let.

Josef Kučera z Oujezdca (Újezdce) jest mně dlužen 4 zl., za ty má dát trámy pro dům, zač bude platit.

Aby tato má poslední vůle ve všem pevná a neporušitelná zůstala, abych i já v zemi pokoj měl, a taky aby žádný proti tomu neprotestíroval, dožádal jsem sobě níže psaných pánů svědků (bez jich škody a újmy) k potvrzení toho.

Signatum v Bzenci dne 11. října 1747.

Havel Brázda

Martin Šustek – svědek

Martin Josef Bránecký – juratus, syndikus

Baťka Jan

Ve jménu Nejsvětější a Nerozdílné Trojice Boha Otce, Syna i Ducha Svatého Amen.

Poněvadž já, Jan Baťka, bývalý soused města Bzence, při sobě jsem smrtě hnát rozpoznal a že kdykoliv smrt mě uchvátiti může, a taky že bych nerad z toho zdejšího života bez pořízení mé poslední vůle do věčnosti se odebral, tak tehdy jsem sobě umínil, ačkoli při mém těle (jsou) velké bolesti a těžké nemoci, přece ale při dobrém a zdravém rozumu, z mého vlastního pohnutí a vůle, také od žádného přemluven jsa, o mém časném statečku následující poslední vůli v nejlepší formě a způsobu práva obstáti může, nechť jest v moci testamentu condicili (výhrady) všech excepti (námitek, výhrad) neb clausili (krácení) testamentu, škodících, opovrhujících a opomíjejících mnou učiněnou dobrovolnou poslední vůli po sobě zanechávám.

A sice předně mou duši, drahou krví vykoupenou, do nepřemoženého milosrdenství Boha, aby on ji skrze drahé vykoupení Krista Ježíše, svého jednorozeného syna, mého vykupitele a spasitele, do svých rukou a do věčné slávy přijal a tam ji se všemi svatými a vyvolenými na věčnost se radovati popřál, odporoučím.

Mé tělo pak po mé smrti, aby křesťanským způsobem v zem Páně pohřbeno bylo, aby se mně pak slavný pohřeb udělal. Na takového (pohřbu) zaplacení odporoučím z mých hotově ležících peněz 20 zl. Též uctivě je žádám, aby se tito následující kněží, jakož velebný pán Franc (František) Kotek a páter Bartoloměj Goldman na můj pohřeb se najíti dali, jenžto jednomu každému za to doprovození k hrobu, spolu i s připojeným zdejším velebným panem kaplanem po 2 zl. aby se dalo míti, to přijde mimo těch 20 zl.

Co se týče mého časného statečku – takto míti chci: aby po mé smrti má manželka z hotových peněz pozůstalých 50 zl. ku chrámu Páně bzeneckému, jako fundaci položila. Ty aby se dobrému člověku pod interehse (úrok) svěřili, z kteréhožto interehse na věčné časy mše svaté aby se sloužily za nebožtíka Václava Jaroše a Kateřinu Jarošku, za duši mou a mé manželky. Kapitál však, aby neporušený zůstal.

Item (kromě toho, dále) můj Kreft podle pana Pavla Kotka ležící poroučím, aby se Filipu Ostresincovi (Ostrézímu) do prodeje zanechal, on Ostrézi, aby za něj položil hotových peněz 80 zl. Z těch peněz, aby se dalo zdejšímu velebnému panu děkanovi na sloužení mší svatých za všechnu rodinu mou Baťkovskou, totiž Bzeneckou a Syrovínskou 50 zl. panu páteru Františku Kotkovi, kaplanovi z Velehradu 20 zl., páteru Goldmanovi, kaplanu Milotickému 10 zl., což činí 80 zl., to míti žádám.

Item jednu bečku vína z roku 1746 rostlého, z té bečky odporoučím Patribus Kapucínům do Kyjova 5 věder a Patribus Františkánům do Hradiště 5 věder, však za to snažně je žádám, aby z toho každého, totiž těch dvou klášterů, jeden páter po mé smrti sem do Bzence přijíti a mé tělo do země vyprovoditi se vynasnažili.

Item jednu bečku vína, toho rostlého v roce 1746 a jednu bečku celou a dvě vědra z roku 1747 rostlého vína mé milé manželce Marianě odporoučím.

Item panu páteru Václavu Ostrézincovi 5 věder vína z roku 1747 rostlého též odporoučím.

Item jest mi dlužen Jan Vrzal 20 zl. hotových peněz, ty peníze jakožto odporučené, aby se mé děvčici Veruně za její nám konanou věrnou službu, jakožto přítelkyni naší, mimo služby její, daly a on Vrzal, aby jí jich k svátku vína tohoto roku položil, míti chci.

V paměť sobě uvádím, že jsem dal zdejšímu titulárnímu velebnému panu děkanu 1 bečku vína, kterou již přijal na sjednání nového ornátu do kostela, odkudž tehdy snažně žádám, aby takový ornát co nejspíše sjednán byl, ku potěšení mé manželky.

Item nyní obmezenému titulárnímu panu děkanovi jsem odkázal a odevzdal 40 zl. peněz za jistými lidmi, o kterých on ví, ty peníze aby se na sjednání neb pomoc nových varhan odevzdaly, aby se tak stalo, snažně žádám.

Item jeden achtel vinohradu vedle Matyáše Svobody v Prostředních horách ležící, ten mé milé manželce a cokoliv v domě a jinde od hospodářství a jiných věcí se po mé smrti vynachází, jí mé manželce, ku  jejímu líbeznému v tom neb s tím disponírovaný odporoučím.

Pasiva:

Barbora Srpka (Srpková) je mně dlužna 2 zl. 27 kr. Ty 2 zl., aby položila a žebrákům se rozdaly, ostatních 27 kr. jí daruji.

Item Pavlovi Brázdovi půjčil jsem před třemi lety 3 zl., na ty on mně dal 5/4 žaludů, aby ten žalud byl za 1 zl. on však Brázda, aby ostatní 2 zl. položil, ty do chrámu Páně, aby se na světlo daly, tak míti chci.

Chci tedy tuto mou poslední vůli, také se jmenující testament, všemi právními založeními clausulami (doložkami) ve jménu Božím zavříti, též slavného, počestného magistrátu města Bzence, jakožto mně představenou instanci, pro lásku Boží prosím, aby oni sobě oblíbili a po mém časném ze světa sejití nad tímto testamentem neb poslední vůlí svou pevnou ruku drželi a proti žádnému, nechť jest ten, kdo chce co oponírovati, nedopustili, toliko aby ten od slova ke slovu, tak a nejinak za dostatečný držen byl. To ve své pilné paměti míti z toho pak všeho pro lepší důvěření a potvrzení, dožádal jsem sobě slovutných a opatrných zprostřed rady deputírovaných, ku kterým jsem svou důvěrnost vzal, aby oni tento můj testament neb poslední vůli ode mě jakožto testamentarii, neb svědkové vyslyšeli, na papír postavili a potom ho se mnou podepsali a své secrety (malé pečeti) – však sobě a svým erbům bez újmy – k tomu přitiskli.

Jenž se stalo v mém příbytku v městě Bzenci dne 2. února 1748.

Jan Batka – testator

Pavel Kotek – purkmistr

Václav Josef Hillaris – syndik

Knutová Judita

Testament Judity Knutové ze dne 15. ledna 1748.

Synu Josefovi poroučím půl vinohradu, však ale jsem dlužna Gajerovi 18 zl., tak na ten dluh, aby on platil 6 zl.

Anči též poroučím půl vinohradu, z něj ona též 6 zl. tomu Gajerovi platiti má.

Baráku půl Anči, z které polovice ona též Gajerovi 6 zl. platiti má a druhou polovici toho baráku Lenoře odporoučím, však ony dvě budou povinny mně pohřeb vyplatiti a každá jednu mši svatou sloužiti dají.

Kdyby se ale na baráku srovnati nemohly, aby jedna druhou doplatila a ustoupila, a taky všichni tři, jeden každý, aby jednu mši svatou sloužiti dáti povinni byli.

Co se v baráku nachází od šatů a též peřinek, to všechno Lenoře poroučím.

Stalo se dne 15. ledna 1748.

Jan Goldman – radní

František Goldman – radní

Václav Josef Hillaris – syndikus

Lindák Martin

Dne 30. března 1748.

Ve jménu Páně. Předně duši mou Bohu Všemohoucímu do jeho svatých rukou odporoučím, tělo pak v zem Páně, aby pohřbeno bylo.

Co se týče mého časného statečku:

Dva achtele vinohradu, ty které mám v Prostředních horách, aby se prodaly jeden každý po 60 zl. Kdyby je kdo z přízně (rodiny) koupiti chtěl, předek (přednost) míti má. Z těch peněz poroučím na mše svaté, aby se za mou duši a mou celou rodinu sloužily. Poroučím pánům páterům Kapucínům do Kyjova 8 zl., do Skalice Františkánům 8 zl., do Hradiště Františkánům 8 zl., do Strážnice páterům Piaru Scholaru (Piaristům) 8 zl.

Barboře Chmelce (Chmelové) poroučím 10 zl. Lucině – manželce Antonína Švrčka poroučím 10 zl. Na chrám Páně bzenecký 30 zl. Na pohřeb, vyplacení pana děkana, rektora a všechny potřebné funeralia (pohřební poplatky) 10 zl. Manželce mé poroučím též 10 zl.

Velebnému panu děkanovi, aby zde slouženy byly mše svaté, na to odevzdávám 2 zl.

Panu páteru Franci Kotkovi na mše svaté též 5 zl., do bratrstva svatého Jana poroučím 1 zl.

V búdě pana polesného mám káděčku, tu poroučím Heinrichovi (Jindřichovi) Strnadovi, aby dal za ni 1 mši svatou sloužiti.

Jednu bečku mladého vína mé manželce poroučím a cokoliv v domě a kde jinde se vynalezne, jí mé manželce, též i krávu odporoučím.

Dvouletou jalovici Janovi Štrbanovi poroučím.

Rúbanicu mé manželce, kterou má na smlouvách odporoučím.

Těm, kteří při testamentu byli, za jejich práci 1 zl. poroučím a prosím, aby počestný ouřad nad tímto testamentem po smrti mé pevnou ruku držel, aby proti němu nic co jednati si nedovolili.

Jenž se stalo v domě mém v městě Bzenci roku a dne ut supra (svrchu uvedeného).

Aprobato et publicato die (schváleno a zveřejněno dne) 2. dubna 1748.

Paša Pavel

Dne 9. června 1748. Poslední vůle Pavla Paše.

Mou duši odporoučím do rukou Boha Všemohoucího, tělo, aby se v zem Páně pochovalo.

Co se týče mého statečku časného, takto poroučím:

Má mně dáti můj zeť Antoš Herman za koně a za vůz, těch mně zatím nedal a je dlužen, a tak poroučím, aby z nich dal, totiž z 30 zl. 15 zl. na všechno všudy, co bude pohřeb koštovat, totiž na truhlu, kostelníkům, velebnému panu děkanovi Kretorovi a co potřeba bude, na což těch 15 zl. postačovati bude a 5 zl. na mše svaté odporoučím, aby dal za mou a mé nebožky manželky duši sloužiti.

Hned jak zemřu 2 zl. 30 kr. a při novém vinném užitku 2 zl. 30 kr., ostatních 10 zl., aby sobě Antoš zeť vzal, za jeho službu mně konanou.

Mám 5 věder vína, to aby se prodalo a za ty peníze nebo z těch peněz, aby se dalo mé dceři Babuši 1 zl., dceři Anči 1 zl., Maruši 1 zl., Rozině 1 zl., Veruně 1 zl. a z ostatních peněz na mše svaté, totiž do Skalice Karmelitánům 1 zl., do Kyjova Kapucínům 3 zl., do Skalice Františkánům 3 zl., do Strážnice Piaristům 3 zl., do Hradiště Františkánům 3 zl., bratrům co mě ponesou 1 zl.

Má Antoš koně mého, co se koupil, toho mu nechávám, aby toliko na mše svaté panu děkanu za duši mou a mé manželky 5 zl. sloužiti, a to po pohřbu za týden dal.

Šoňa je mně dlužen 4 zl., jestli mě Pán Bůh povolá, tehdy mu je daruji, budu-li ještě živ, zanechávám to své vůli.

Co v domě k hospodářství cokoliv jest, to nechávám mému zeti Antošovi, okrom jedné bečky, kterou poroučím Tomáši Stařečkovi a též jednu pětítku. Šoňovi též jednu prázdnou pětítku odporoučím, ostatek náčiní a nábytku Antošovi.

Mám čtvrt Roubanice na Dúbravě vedle Martina Jelínka ležící, tu užívá Tomáš Stařeček, za tu, aby dal on Stařeček 10 zl. Z nich má se dáti 1 zl. žebrákům, aby se za mou duši modlili a 2 zl. na chrám Páně bzenecký, též zdejšímu panu kaplanovi na mše svaté za duši mou a mé nebožky manželky 4 zl. Velebnému panu děkanovi podobně na mše svaté dát za duše mých nebožtíků rodičů 2 zl. a těm co při testamentu byli, poroučím za jejich práci 1 zl., aby se jim vydal. Ostatek cokoliv jest od hospodářství, všechno zeti mému Antonínovi poroučím, okrom chlapci Šoňovému kordulu a Vencovému chlapci do Olšovce čepici a klobouk, aby se dalo. Ostatní šaty a jiné věci všechno Antošovi odevzdávám.

S tím tento testament zavírám a prosím, aby nad ním počestný ouřad bzenecký ruku držel a proti němu nic co jednati nedovolil.

Stalo se v Bzenci anno et die ut supra (rok a den stejný jak je výše uvedeno).

Václav Josef Hillarius – syndikus

Jan Rychmach, Franc Goltman (Goldmann) – testamentarii

Publicatum dne 18. června 1748 a za dostatečný uznán byl. Stala se sice nějaká rozepře o půl Roubanice Tomáše Stařečka, však ale víc se upokojila.

Strážnický Václav

Testament Václava Strážnického – dne 17. května 1748.

Předně duši mou do rukou Boha Všemohoucího odporoučím, tělo v zem Páně, aby pohřbeno bylo.

Dům můj poroučím synu mému Eliášovi, aby on na něm hospodářem byl, aby druhým dětem z něj po 60 zl. vyplatil, a to na léta, každoročně jednomu každému po 10 zl., totiž všem čtyřem 40 zl. a sobě, aby zanechal 60 zl.

Co se týče vinohradu, Eliáš má vinohrad Šemelovský se jmenující, ten jemu zůstane.

Veruně poroučím Prostřední horu, vedle Antoše Ručky ležící.

Dceři Loretě Kreft vedle Tomáše Kučery a synovi Josefovi druhý Kreft vedle Pavla Klučky ležící odporoučím.

Vinohrad v Horních Horách vedle Filipa Kotka ležící poroučím dceři Anně.

Veruně, poněvadž má špatnější vinohrad, odporoučím Rúbanici na Kučovánkách vedle Kunsta, ještě k tomu vinohradu, co na tom vinohradě dluh v Kyjově u Slačíka, na ten dluh, aby se jedna bečka mladého vína prodala, ten dluh totiž 40 zl., aby se takto zaplatil.

Je tu jedna bečka starého vína z roku 1746 rostlého, ta aby se prodala a z ní, aby se vzalo na pohřeb velebnému panu děkanovi, rektorovi, varhaníkovi, aby se všechno vyplatilo, co pohřeb obsahuje, totiž 20 zl. Bečka se má prodat za 60 zl. a zač se bude moct z té bečky, též mé manželce, aby se dalo 30 zl., to jest s těma 10 zl., co ona ke mně přinesla, aby byla zaplacena a velebnému panu děkanovi na mše svaté 10 zl., aby byly za mou a mé nebožky manželky duši slouženy.

Je tu ještě jedna bečka mladého vína třetí, ta aby se též prodala, zač se může. Z té bečky dá se na mše svaté za duši mou a mé manželky, totiž do Skalice páterům Františkánům 5 zl., do Strážnice Piaristům 5 zl., do Hradiště Františkánům 5 zl. Panu páterovi Františku Kotkovi, kaplanovi do Velké 5 zl.

Item dá se z ní do Kyjova Kapucínům 10 zl. na mše svaté, ty aby byly slouženy za duši mého nebožtíka stařečka Moravu a jeho manželku, ostatek z té bečky mladého toho vína dá se chudým 2 zl., aby se za mě modlili a těm, co při tomto testamentu byli, za jejich práci 2 zl. poroučím.

Kotel mé dceři Anči odporoučím.

Co se týče dobytka, ženě mé dvouletého červeného junca (mladého býčka) poroučím, Anně červenou krávu, Veruně mladou krávu, Josefovi jedno tele, totiž býčka od černé krávy, Loretě jednu jalůvku a Eliášovi poroučím jalůvku, co jsem koupil od Orlického. Dceři Loretě jednu sprašnou svini, Anči jedno prase, Josefovi též jedno prase odporoučím.

Co se nachází při domě dřevěných desek, kamení a náčiní v domě a při domě, tím aby se všechny moje děti podělily, macecha nic z toho míti nemá.

Šaty mé všechny mým dětem na rovné díly, maceše nic, krom své peřiny, aby sobě vzala, která jí patří.

Bratrům co jsem dlužen a ještě k tomu 1 zl., aby se dalo z toho vína.

Actum (stalo se) v Bzenci dne a roku ut supra (svrchu psaného).

Václav Josef Hillarius – syndikus

Jan Rychmach, Franz Koltman (Goldmann) – testamentarii.

Po zapečetění tohoto testamentu povolal nebožtík Václav Strážnický k sobě ty, co při testamentu byli a zas devocíroval (zřejmě myšleno odkazoval) ve svém testamentu že dům ne Eliášovi, nýbrž Josefovi odporoučí, na to potom při publicírování testamentu mezi nimi bratry se rozepře stala, oba ten dům míti chtěli, nic však méně Eliáš své první právo přece Josefovi podstoupil a Josef mu za tu sehsi před počestným ouřadem 20 zl. peněz dáti slíbil, tak tehdy Josef pohsehsorem (possessor – majitel) domu jest zůstal.

In curia Bzecensi dne 30. května 1748.

Hučický Antonín

Testament Antonína Hučického ze dne 22. srpna 1748.

Ve jménu Nejsvětější trojice Boha Otce, Syna, i Ducha Svatého Amen.

Já, Antonín, již vidně živ věku sešlého jsem a již snad moje poslední nemoc toto jest, tehdy můj, ačkoliv malý stateček a jmění, uspořádat chci, a to na tento způsob jak následuje.

Předně mou duši odporoučím Pánu Bohu stvořiteli mému, který mně ji dal, tělo pak matce zemi, odkud vzato.

Mám jednu bečku vína, z které poroučím: 2 vědra bratrstvu svatého Jana Křtitele (založeno v Bzenci roku 1615), 4 vědra bratrstvu svatého Vavřince do Vracova, 2 vědra Karmelitánům a 2 vědra Františkánům do Skalice. Tu spodní bečku vezměte.

Item mám druhou bečku vína, z níž poroučím na pohřeb 25 zl., to jest na všechny pohřební outraty panu děkanovi, na truhlu a všechno co pohřeb bude obnášet, se zaplatilo. Ostatní peníze, co z té bečky vína se utrží a zbude, na mše svaté a bratrům od nesení těla, za duši mou a mé nebožky manželky a mých zemřelých rodičů.

Za třetí: Mému synu Antonínovi ty dvě bečky vína, které ještě jsou, poroučím, a to aby na mou duši pamatoval.

Za čtvrté: Sklep poroučím oběma zeťům.

Za páté: Synu Antonínovi zaplacený dům, ze kterého on bude povinen platit 175 zl. na ten způsob: předně dceři Veruně za její věrnou službu 50 zl., na její děti 50 zl., spolu 100 zl. Item na děti mé nebožky dcery Barbory 50 zl. Item za mou a mé manželky duši, ke cti a chvále svatého Jana Křtitele 25 zl., a to jest má vůle, aby se ty všecky věci složily co nejspíše v tomto roce. Má dvě bečky vína, za rok může zaplatit.

Za šesté: Mému zeti Francovi achtel vinohradu v Liščí hoře poroučím.

Za sedmé:  Synu Antonínovi půl achtele vinohradu na víno na Starém hradě.

Item tomu Antonínovi dvě půle achtele na setí v Novosadech.

Za osmé: To chci, aby z užitku vinohradů, jestli to Pán Bůh zachová, jedna bečka vína se odevzdala na zdejší Chrám Páně za mou duši a mé manželky a přátele mrtvé, ostatní víno z těch vinohradů jestli co zbude, nechť si děti rozdělí na tři díly.

Za deváté: Mám tři krávy, ty poroučím jednu Antonínovi, jednu Veruně a synkům po Barboře jednu. Mám jedno prase, to ať zůstane v domě, ať ho spolu užijí.

Za desáté:  Co se mých šatů a peřin dotýče, ať se Veruna s Antonínem rozdělí.

Za jedenácté: Je mně dlužen Pavel v Temnicích (Těmicích) asi tři rýnské, ty budou náležet žebrákům rozdat.

Za dvanácté: Co se týče domovních věcí, jako stoly, postel, to zůstane v domě pro hospodáře.

Item vinné náčiní i jiné, které by se třeba mimo testamentu našlo, nechť si Veruna s Antonínem rozdělí.

Tím mou poslední vůli zavírám a prosím, aby se nad ní ruka držela.

Jan Goltman (Goldmann) a Pavel Dobiáš – svědkové

Pan Antonín Hučický složil dne 23. června roku 1752 50 zl. Šebestiánovi Orlickému a tak jeho docela spokojil.

Klučka Jan

Testament Jana Klučky – 1748.

Ve jménu Nejsvětější a Nerozdílné Trojice Boha Otce, Boha Syna, Boha Ducha Svatého Amen.

Poněvadž já, Jan Klučka, při sobě těžkost velké nemoci uznávám, však při zdravém rozumu jsa (jsem), tuto mou poslední vůli o mém malém statečku učiniti jsem sobě ráčil.

Předně mou duši, drahou krví vykoupenou, v ruce Otce nebeského odporoučím.

Co se týče statečku mého: můj syn Matěj, aby na domě hospodářem byl, který jemu za 100 zl. šacuji (odhaduji jeho cenu). Z těch 100 zl. dá Matěj mé dceři Maríně 50 zl., když se provdá, a to najedenkrát.

Dceři Bětě půl achtele vinohradu ležící v Prostředních horách vedle Bendrového, totiž od stráně Bendrové, z té strany toho půl achtele.

Dceři Anně druhého půl achtele, totiž od strany Stolářové.

Dceři Veruně v Růžených vedle Fabiankovského, z toho achtele půl a druhého půl achtele od strany Josefa Musila mé manželce odporoučím. Po smrti mé manželky celý ten vinohrad dceři Veruně připadne, za to aby Veruna matce pohřeb udělala a na dvě mše svaté dáti povinna byla.

Též mé manželce jednu nivku i s loučkou na Oběšeném odporoučím. Ona s ní volně disponírovati může a komu by se jí líbilo, odporučiti ji moci bude.

Dceři Veruně větší jalovici a Maríně tu menší jalovici odporoučím. Manželce dvě krávy dojné odporoučím a ona bude povinna od těch krav jednu jalůvku Bětě odstavit a přichovat.

Do vzrostu (dospělosti) a oženění syna bude matka plnomocnou hospodyní na gruntě. Když se syn ožení, matka bude volně světničku v gruntě vystavenou až do smrti užívati, po smrti její zas synovi připadne.

Od Močidla až po Prádlo od Budíkovského matce kus záhonu až do smrti k užívání odporoučím.

Jsem dlužen 3 zl. Václavu Vrzalovi, které manželka z užitku zaplatí a pohřeb mně vyplatí. Cokoliv se v domě nachází od hospodářství, všechno matce odporoučím.

Stalo se v městě Bzenci dne 29. října roku 1748.

Václav Josef Hilaris – syndikus

Jan Rychmach

Franc Goltman (František Goldmann)

Pavel Kotek – toho času purkmistr

Ručka Antonín

Testament nebožtíka Antonína Ručky ze dne 7. února 1749.

Ve jménu Nejsvětější Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha Svatého Amen.

Já, Antonín Ručka, svou duši odevzdávám Pánu Bohu stvořiteli svému, tělo pak v zem Páně, aby pochováno bylo.

Stateček můj, co z Božího požehnání mám, takto zřizuji:

Za prvé: Synu Francovi půl achtele vinohradu v hoře Slavíkách vedle vdovy Jelínkové ležící odporoučím.

Za druhé: Starší dceři Julianě půl achtele vinohradu v Liščí hoře ležící vedle Jiříka Ručky poroučím.

Za třetí: Druhé dceři Barboře také půl achtele z toho achtele vedle France Chmely poroučím.

Za čtvrté: Dceři Anně půl achtele vinohradu v hoře Prostřední ležící vedle Martina Gistra poroučím.

Za páté. Dceři Rozině druhý půl achtel z toho achtele vedle panského ležící poroučím.

Za šesté: Mladšímu synu Antonínovi, aby byl dědicem, když svého věku dojde, domu mého zaplaceného a ten mu poroučím. Však ale to nařizuji, aby ten jistý syn Antonín, když svého věku a místa dojde, povinen byl druhým svým sestrám, totiž Anně a Rozině, z toho domu každé 7 zl. splácet.

Za sedmé: Dole taky nařizuji, aby dcera Juliana hospodyní jak v domě, tak ve všem statku byla a aby dohromady v upřímnosti a spravedlivě spolu hospodařili až do oženění, aneb provdání jednoho neb druhého.

Za osmé: Poroučím, co se peřin 8 kusů a 1 duchny a šatů po nebožce mé manželce a její matce dotýče, aby rovným dílem všechny ty čtyři dcery se podělily.

Za deváté: Co se náčiní vinného dotýče, totiž třech beček celých a pětítky, aby těch všech šestero dětí se podělilo rovným dílem.

Nakonec: Mám jednu bečku vína, z té aby se dalo na pohřeb 10 zl., to nechť tak spořádají, aby se těch 10 zl., co je ku pohřbu potřebného se zaplatilo, ostatní, co z té bečky vína peněz zbude, nechť mají do hospodářství a k obživení (obživě), všech spolu v domě.

Item mám jednu krávu, taky ať zůstane v domě pro všechny k obživení.

Item čtvero ušípaných (vepřů) mám, ty též, aby zůstaly v domě na obživení všech domácích.

To jest má poslední vůle, za kterou prosím, aby počestný úřad nad ní ochrannou ruku držel.

Jan Goltman (Goldmann) – radní

Jan Rychmach – radní

Václav Josef Hillaris – syndikus

Item poroučím, když syn můj Antonín k městu přijde, aby nejstarší dcera Juliana, pokud ve svém svobodném stavu zůstane, v té chaloupce na dvoře až do smrti její místo měla.

Svědkové toho:

Jan Goltman – radní

Jiřík Růčka – svědek,

Jan Rychmach – svědek

Čumrová Anna

Testament Anny Čumrové.

Ve jménu Nejsvětější a Nerozdílné Trojice svaté Amen.

Já, Anna Čumrová, poněvadž na sobě těžkou nemoc vidím, tak tehdy tuto mou poslední vůli činím.

Předně duši mou Bohu všemohoucímu odporoučím, tělo ale v zem Páně (posvěcenou půdu – tedy hřbitov. V polovině 18. století se pohřbívalo u kostela, dnešní městský hřbitov byl zřízen až v 19. století).

Co se týče mého malého statečku (majetku), předně na pohřeb je tu trojka (trojvěderní soudek) vína, to aby se prodalo a pohřeb se z něj spravil (uhradil), ostatek žebrákům a na mše svaté za mou duši aby se dal.

Mám jeden achtel vinohradu v Pohanech vedle Jana Valštýna, ten poroučím dle testamentu nebožtíka otce dceři Sidonii. Jsem dlužna panu děkanovi 40 zl. Z toho achtele vinohradu, aby má dcera ten dluh zaplatila, avšak na těch 40 zl. dala jsem již panu děkanovi 6 věder letošního vína, za to zač bude víno pod horou za ten dluh, aby se mše svaté sloužily (uvedených 6 věder sloužilo panu děkanovi jako zástava do doby, než bude splacen dluh).

Mám po mé sestře půl Rúbanice na Dubových, vedle pana polesného ležící, dceři mé Sidonii ji odporoučím. Kdyby má dcera Sidonie chtěla někam pryč odsud jíti, aby se jí dokonce nedovolovalo ten grunt prodati, aby ten grunt zde užívala při Bzenci.

Mám jednu bečku vína mladého. Ta bečka, aby se prodala a ten dluh na děkanství aby se doplatil a ostatek na díl toho vinohradu, aby se vzal.

Peřinky co mám, všechny mé dceři Sidonii odporoučím. Kdyby dcera nějaký rozbroj skrze barák dělala, že by ho syn venku stavěti měl, to aby se jí nedovolovalo, aby všechno v pokoji zůstalo.

Syn Ignác kdyby nějaký proces chtěl začíti, tak aby se nic nedovolovalo a aby všechno v pokoji zůstalo.

Item tuto mou poslední vůli zavírám a počestnou radu uníženě žádám, aby nad ní ruku držela a dožádala jsem sobě níže postavených pánů, aby se na tento testament jakožto svědkové postavili a jej podepsali.

Stalo se v Bzenci dne 1. prosince roku 1749.

Anna Čumrová – testatorkyně

Pavel Dobiáš – svědek

Václav Josef Hillaris – syndikus

Kurečková Kateřina

Testament aneb poslední vůle Kateřiny Kurečkové d. d. (de dato – ze dne) 11. dubna 1750.

Já, Kateřina Kurečková, znajíc na sobě těžkost nemoci mé velké, však při dobrém a zdravém rozumu jsa, tuto mou poslední vůli o mém statečku malém činím.

Předně duši mou drahou, krví vykoupenou, do nejsvětějších rukou Krista Pána Ježíše, syna Božího odporoučím.

Co se ale mého statečku dotýče. Mám jednu štěpnicu (ovocný sad) ve Veselí, za mé vlastní peníze koupenou, ležící v Horních Štěpnicích vedle Lazarčiného syna. Tu štěpnicu poroučím dceři mé Maríně (zřejmě Mariana) – manželce Antonína Mlynaříka, řezníka ve Bzenci. Kdyby můj syn Franc Kurečka na té štěpnici něco míti chtěl, on dříve vzal v jednom roce z té štěpnice trnky za 10 zl., v druhém roce ale za 5 zl., a tak spolu za 15 zl. Item (kromě toho, dále) dala jsem jemu schovat čtyři rýnské hotových peněz, které jsem utržila za trávu z té štěpnice a ty má za sebou. Více vzal on syn v jednom roce z té štěpnice 2 fůry sena, ty jemu počítám za 8 zl., jednu fůru jemu daruji a za druhou počítám 4 zl. Měla jsem jeden čas půldruhého měchu suchých trnek, ty mně pak vzal a dal mně jich nic více jenom půl třetí měřice, a tak tedy jest oddělen od té štěpnice, ta jenom vlastní a samotná má mé dceři Maríně Mlynářičce patřiti, a tak to míti chci.

Má dcera Anča ve Veselí je vybitá (za života již majetkem podělena), ta též nemá na té štěpnici nic.

Syn můj Jan Kurečka vzal ode mě hotových peněz sedm rýnských a za chalupu, která mně patřila, vzal syn Jan 15 zl., a tak tož on nemá na té štěpnici nic co pohledávat, jen dceři Maríně – manželce Antonína Mlynaříka – má patřit.

Prosím tedy počestného ouřadu města Bzence, aby nad touto mou dcerou Marínou ruku držel, proti tomuto testamentu, neb mé poslední vůli, žádnému co s ní dočinění co nemá, nic nedal.

Aby tento testament vším právem svou skálost a pevnost míti mohl, pro lepší důvěření toho dožádala jsem sobě níže psaných svědků, aby se mně na této poslední vůli (však sobě a svým erbům bez účinku) podepsali.

Jenž se stalo v Bzenci roku a dne ut supra (svrchu psaného).

Jiřík Růčka – svědek

Wencl Joseph Hillaris – syndik juratus (v Pamětech města Bzence zapsán Msgre. Hanákem jako Hillar)

Hučický Jan

Testament aneb poslední vůle Jana Hučického de dato (ze dne) 2. listopadu 1750.

Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha Svatého Amen.

Já, Jan Hučický, tuto mou poslední vůli činím, a tak ji míti chci a o mém statečku, co mně Pán Bůh požehnal.

Nejprve duši Bohu mému.

Za druhé: Tělo do země odkud vzato jest.

Za třetí: Manželce mé Barboře 1/8 vinohradu (čili achtel) v hoře Pučálkách vedle Františka Vojtěcha ležící k její dispozici. Po smrti její, ať s ním dle libosti dělá a činí.

Item (kromě toho, dále) manželce špicou záhon až po potok, za potokem ale od Valštýnového ten záhonek k užívání jí až do smrti.

Item na domě 10 zl. manželce.

Item místo do smrti v tom domě moje manželka míti má.

Item jednu Rúbanici na Osuškách vedle France Šišáka mám, z které bude půl manželce a půl dceři Maríně (zřejmě Marianě) dohromady patřiti.

Item jednu starou krávu manželce.

Dceři Maríně dům takovým způsobem, jak svrchu psáno.

Item jednu jalovici a v tom domě, co se zde nachází, matka s Marínou užívati má.

Co se dotýče druhých dětí, ty jsou již za živobytí mého vyděleny.

Item mám půl sklepu, můj syn Kristian již díl má, mé tři dcery i manželka místo v tom sklepě míti mají, matka do smrti a syn a dcery na věčnost, však s tou výminkou, že syn a dcery budou povinni jeden každý na mše svaté 1 zl. hned po mé smrti v Bzenci složit.

Synu mému Kristianovi kabát.

Pohřeb manželka podle možností má spravovati.

Víno, které je v hospodářství, manželce s dcerou Marínou patřiti bude.

Actum ut supra (Stalo se data svrchu uvedeného).

Jan Hučický – testator

Pavel Dobiáš – radní a svědek

Jan Rychmach – též radní a svědek

Zábelka Jiřík

Testamentum nuncupativum (ústně učiněná poslední vůle), aneb poslední vůle nebožtíka Jiříka Zábelky. Actum (stalo se) 31. 8bris (října) 1750, publicato vero (zveřejněno) 5. ledna 1751.

Ve jménu Boha Otce, i Syna i Ducha Svatého Amen.

Já, Jiřík Zábelka, uznávajíce na sobě těžkou nemoc, umínil jsem sobě při zdravém rozumu a dobré paměti, v mém statečku pořádnost učinit, a to sice:

Předně mou ubohou duši, drahou krví vykoupenou, pod ochranu svého Boha odporoučím.

Majíc já dva achtele vinohradu. Jeden v Horních horách ležící podle Jana Michalce, ten odporoučím mé dceři Evě a synu dcery mé Bernátovi, však ale oni, rozdělíce se každý půl achtelem, budou povinni za mne a mou manželku a celou rodinu moji 30 zl. na mše svaté složiti, a to pomalu, jak možnost jim každoročně postačovati bude. Těch mší – něco zde a něco kdekoliv jinde v klášterech, až do vyjití té sumy 30 zl. dají. Druhý achtel ale vinohradu mám v Zukmandlích (Cukmantle – jedna ze bzeneckých viničných tratí), kterýž vedle France Jurečky leží, ten odporoučím mé dceři Evě a synu dcery mé Bernátovi, poněvadž mě v starosti a nemoci dobře sloužila a opatrovala až do mé smrti. Tak aby se spolu zase rozdělili a jeden každý z něj měli půl achtele, zato ale mně pohřeb asi za 10 zl. udělají a také aby vyplatili dluh židovi Leblovi, jsouce já jemu čtyři vědra vína dlužen. Ten (myšleno dluh) aby spolem na sebe vzali, žida spokojili a zaplatili.

Mám také u toho žida Lebla dvě bečky prázdné a jednu pětítku, které jsem mu půjčil, těma aby se rozdělili – dcera má Eva a syn její Bernát.

Více jednu krávu mám, ale ta mně skrze pád zde stojí v Boží moci, jestli ale od pádu obstojí a zůstane, tehdy ji poroučím dceři mé Evě, aby se s jejími dětmi při ní živila.

Co se dotýče syna mého Bernáta Zábelského, ten v tomto mém poručenství a poslední mé vůli do konce nic co pohledávati nemá a nebude, poněvadž jsem já mu při živobytí mém grunt (hospodářství) jemu odevzdal, při kterém on živ býti může.

Tímto jest má poslední vůle na tomto světě dokonána.

Slavného a počestného magistrátu bzeneckého ale uctivě žádám a prosím, aby tuto mou poslední vůli za náležitou přijal a ji do knih městských, dle obyčeje vypsati dal, ku kterémužto já sobě taky dvou pánů svědků, totižto pana purkmistra Pavla Kotka a pana radního Jana Rychmacha dožádal, aby tuto mou poslední vůli ode mě přijali a ji v papír uvésti dali, ku kterémužto potvrzení tohoto mého poručenství zaprosil jsem těch mých dvou pánů svědků, aby se mně zde dole (však jim a jejich erbů bez újmy) podepsali a jejich pečeti k tomu přitiskli.

Jenž se stalo v městě Bzenci dne 31. října 1750.

Pavel Kotek – purkmistr a svědek

Jan Rychmach – radní a svědek

Dcera Eva po Zábelském domluvila se se svým synem Bernátem, aby on syn Bernát ten celý achtel v Cukmantlech na sebe přijal a na těch v testamentu na mše svaté odporučených 30 zl. jenom 8 zl. vyplatil. Ostatních 22 zl. vzala na sebe ona Eva, které její syn Bernát naproti tomu také celý achtel v Horní hoře popustil.

Truchličková Barbora

Testament nebožky Barbory Truchličky.

Dne 14. února 1751 testament vdovy Barbory Truchličky při dobré paměti.

Duši mou poroučím Pánu Bohu Všemohoucímu. Mám v Prostřední hoře vinohrad, ten poroučím Lenořiným dětem Rozáře a Anči, tak aby Lenora tu Prostřední horu užívala až do zrostu (vzrůstu – dospělosti) svých dětí. Lenora bude povinna z té Prostřední hory složit dvacet rýnských na mše svaté, každý rok dva rýnské z vinného užitku za mě a za nebožtíka mého manžele. Item (kromě toho, dále) poroučím z té Prostřední hory dvě vědra vína, aby Lenora dala Honzovému synu Augustinovi až by Pán Bůh požehnal hojnou úrodu. Lenoře také poroučím almaru a truhlu, tři obrazy, peřiny všechny, dvě mísy toufarské (malované).

Syn Honza, který on si vyplatil Rúbanici svými penězi, tu jemu poroučím, aby žádný se jemu nepotahoval na ni. Honza bude povinen dát pět rýnských z té Rúbanice na mše svaté a nic více.

U svého syna France mám 60 zl. co ode mě si vypůjčil. Z těch poroučím předně na pohřeb 12 zl. a velebnému pánu děkanovi na mše svaté 5 zl. Item Panu Goldmanovi na mše 5 zl. Item panu Francovi Kotkovi na mše 5 zl., do bratrstva svatého Jana 2 zl., žebrákům na almužnu při pohřbu 2 zl. Item Honzovi, item dětem dvěma Lucině a Tomášovi poroučím každému 10 zl., které jsou u mého syna France.

Item synu Francovi odpouštím z domu 15 zl. nákladu a 2 zl., které jsem mu půjčila na pohřeb, když mu dítě umřelo.

Item do Hradiště šancmistrovi (vedl práce na fortifikacích) jsem dlužna 10 zl. a já poroučím nato 5 zl. z té sumy 60 zl. Honza, Franc a Lenora složí spolu zbylých 5 zl. pro paní šancmistrovou do Hradiště v sumě deseti rýnských.

Karel Plachta

Josef Jež

Solga Antonín

Testament nebožtíka Antonína Solgy.

My, níže podepsaní, atestírujeme, že Antonín Solga, jsouce při zdravém rozumu a dobré paměti, o svém časném statečku (majetku), který jemu Pán Bůh požehnal, následovně poslední dispozici učinil a takovou před námi, k tomu schválně dožádanými svědky vyjevil a zřetelně vyjádřil.

Předně, aby jeho mrtvé tělo zde na krchově dle křesťanského katolického způsobu pohřbeno bylo a doufajíce, že jeho syn pan páter Ventzl (Václav) takový pohřeb na své outraty zapraví (uhradí).

Za druhé: Poněvadž jednoho každého testamentu grunt a podstata jest ustanovení jistého dědice, pročež on testator (zřizovatel závěti) za dědice ustanovuje svou manželku Kateřinu na tento způsob, aby ona za jejího živobytí toho pozůstalého testatorového movitého i nemovitého statku plnomocnou hospodyní a paní byla a z užitku takového statku až do smrti živa byla, z něj ale ani to nejmenší neodcizila, nýbrž jen takového toliko, dokud živa by byla užívala a po smrti testatorové za jeho duši ihned dvě mše svaté sloužiti dala.

Za třetí: Synu svému panu páteru Václavovi za legitimu (zákonný) a spolu taky za těch dvě stě zlatých rýnských, které testator svému synu panu páteru Václavovi spravedlivě dlužen pozůstal, po smrti své manželky Kateřiny, jeden achtel vinohradu v Greftě (viničná trať Krefty) i s búdou, jednu Rúbanici na Školových vedle Jiříka Repíka ležící, za jeho vlastní připadl.

Za čtvrté: Co se ale ostatních movitých nebo nemovitých věcí týče, ty všechny mají po smrti manželky Kateřiny na děti testatora, jmenovitě na syna Antonína, na dceru Marínu (zřejmě Marianu) Chmelovou a na Magdalenu Lúkovskú (Lukovskou) – krom pana pátera Václava, který s tím svrchu jmenovaným vinohradem s búdou a Rúbanici spokojen býti má – na rovné díly připadnout a ony děti povinny býti mají, po přijetí svých podílů (které se jim také touto nomine legitima poroučí) za svého otce dvě mše svaté odsloužit dáti.

Za páté: Kdyby ale se přihodilo, že by ten domeček a sklep po smrti manželky Kateřiny na prodej přijíti měl, tehdy syn jeho Antonín v kupu předek (přednost) anebo právo předkupní míti má.

Za šesté: A ačkoliv já ten svrchu jmenovaný vinohrad i s búdou a Rúbanicí panu páteru Václavovi odporučuji, manželka testatorova až do smrti k užívání je má, tehdy přece on pan pater Václav (kdyby nějaká potřeba na něj přišla) na takový vinohrad nebo Rúbanici, jakožto proprietarius (vlastník) právo míti bude, sobě nějaké peníze pro svou potřebu vypůjčit, a to sice z ohledu toho, že on svého otce svými vlastními penězi secundíroval a zakládal, a tak se ze svých vlastních peněz vydal.

Za sedmé a poslední: Vynacházejí se v testatorově sklepě dvě bečky vína; poněvadž ale takové víno pan páter Václav pro sebe za své vlastní peníze koupil, tak také jemu ono víno, jakožto jeho vlastní, patří.

A tak svrchu jmenovaný testator svou poslední vůli dokonal, počestného a moudrého ouřadu zdejšího poslušně prosíce, aby nad takovou poslední vůlí jeho, aneb testamentem, ochrannou a pevnou ruku držeti sobě oblíbil a držel.

Že tomu tak a nejinak jest, to my, našich vlastních rukou podpisem a obyčejnými pečetěmi stvrzujeme.

Jenž se stalo v Bzenci dne 23. března 1751.

Antonín Bílý – svědek

Josef Pazurek – syndik a svědek

Tento svrchu psaný testament jest dne 16. dubna 1751 před počestným ouřadem a u přítomnosti interesírovaných stran publicírovaný, a taky poněvadž ty strany, kterých se tento testament týče, proti ničemu nic neodporovaly, potvrzen a confirmírován (strvzen) jest.

Při tom se dědicové Solgovi spolu na to usnesli, a sice všichni vespolek, že ačkoliv pan páter Václav, jakožto jejich bratr je, obzvláště, a sice jedním vinohradem a búdú a Rúbanicí obdarovaný, oni jej nicméně z dobré vůle do všeho dědictví na rovné díly pustí.

Stalo se u přítomnosti celého počestného počestného ouřadu též dne 16. dubna 1751.

Mangerlová Markéta

Testament nebožky Margety Mangerlovny.

Já, níže podepsaný, tímto atestíruji, že Markéta Mangerlová svou poslední vůli přede mnou, jakožto dožádaným svědkem takto vyjevila:

Za prvé: Odporoučí svému synu Antošovi Horní horu (vinice v trati Horní hora).

Za druhé: Synu Francovi odporoučí barák, Psí horu (vinice v trati Psí hora) a Rúbanici.

Za třetí: Své dceři Maríně (nejspíše Mariana) odporoučí z těch 30 zl., které má u zdejší šafářky 15 zl. a ostatních 15 zl., ale jí Šafářce odpouští.

Za čtvrté: Co se krávy a ušípaných (vepřů) týče, těma mají se její synové rovným dílem dělit.

Za páté: Šatama a peřinama ale aby se ti dva synové i s dcerou Marínou rovným dílem dělili, však ale Francek má mít předek k duchně.

Za šesté: Co ale víc by se mělo najít, s tím aby se synové rovným dílem dělili, poněvadž dcera Marína již za živobytí jest vydělena, a tak že nemá, aniž moci bude sobě proti tomuto testamentu co si stěžovat, že by jí tímto míň, než jejím bratrům bylo odporučeno.

Za sedmé: Těch 50 zl., které jí Markétě je zdejší žid Marek Abrahám dlužen, má se na pohřeb s officiem a jiné pohřební útraty dát a na mše svaté velebnému pánu děkanovi zdejšímu má se dát 10 zl. za její a jejího manžela duši. Ostatkem těch peněz mají se synové i s dcerou rovným dílem podělit.

Za osmé: Sklep mají všichni tři rovným dílem užívat.

Že tomu tak a nejinak jest, to mou vlastní rukou podpisem dosvědčuji a v čas potřeby taky tělesnou přísahou stvrditi hotov jsem.

Jenž se stalo v Bzenci dne 3. října 1751.

Jakub Bělík – svědek

Jiřík Sauček (Souček Jiří)

My, níže podepsaní, jakožto od úřadu purgmistrovského, na žádost Jiříka Součka k vysvědčení (dosvědčení) jeho poslední vůle deputírovaní, atestírujeme, že on Jiřík Souček před námi svou poslední vůli neboližto testament, na následující způsob vyjádřil a vyjevil.

Za prvé: Má bečku vína z roku 1746 rostlého. To víno má jeho manželka Barbora na peníze uvést a z takových peněz pohřeb s celým officiem spravit (uhradit), bratrům co jeho tělo ponesou (myšleno zde Bratrstvo sv. Jana Křtitele v Bzenci) má jeden rýnský dát a na mše svaté 10 zl. zdejšímu velebnému pánu děkanovi, aby takové hned se ve zdejším chrámu Páně za jeho duši sloužily. Ostatní ale z toho vína utržených peněz má zůstat manželce jeho.

Za druhé: Má 15 věder mladého vína ve sklepě, to odporoučí své manželce.

Za třetí: Barák odporoučí též manželce své Barboře, však ale ona má 50 zl. na mše svaté z něj vyplatit, a to sice do Skalice pánům páterům Karmelitánům 12 ½ zl., pánům páterům Piaristům do Strážnice 12 zl. 30 kr., kyjovským pánům páterům Kapucínům 12 zl. 30 kr. a hradišťským pánům páterům Františkánům 12 ½ zl. však ale ona manželka takových peněz ne na jednou, ale na čtyři kvartále všem čtyřem klášterům má skládat, a tak v jednom roce takové peníze všecky vyplatit.

Za čtvrté: U svého zetě Antonína Karnůfka má jedno sto rýnských peněz. Z těch peněz odporoučí synu Janovi 25 zl., dceři Apoleně, provdané Stařečkové, jednu krávu plavou, však ale s tou výminkou, aby za jeho duši dala 5 zl. na mše svaté.

Item z těch svrchu jmenovaných 100 zl. odporoučí do bratrství svatého Jana 10 zl. Panu páterovi Bartoloměji Goldmanovi na mše svaté 10 zl. a 15 zl. dceři své Anně, provdané Karnůfkové.

Za páté: Má jeden achtel vinohradu v hoře Klínech. Ten rozděluje na dva díly. Jeden díl poroučí synu Adamovému, z kterého on povinen bude za rodiče testatorovi 5 zl. zde na mše svaté složit. Druhý díl ležící vedle Cyrila Goldmanna, odporoučí Apolenině dceři Bětě, která stejným způsobem povinna bude, za testatorovi rodiče 5 zl. zde na mše svaté složit.

Za šesté: Má tři kusy hovězího dobytka. Manželce své odporoučí 2 kusy, co se ale dotýče třetího kusu, a sice té plavé krávy, ta již je v bodě 4 postavena (zahrnuta).

Za sedmé: Co se ale týče zetě Karnůfka, těch podlužných 100 zl. bude na tento způsob vyplácet, a sice těch 10 zl. panu páteru Goldmannovi a druhých 10 zl. do bratrstva má hned po jeho smrti zaplatit. Janovi ale těch vpředu jmenovaných 25 zl. od jeho testatorovy smrti ve dvou letech, a sice v každém roce polovici. Ostatní peníze, co Karnůfek je dlužen, totižto těch nadřečených 100 zl., ty mají se po testatorově smrti ve 14 dnech do pozůstalosti testatora složit.

Za osmé: Má dva kusy ušípaných (vepřů). Ty odporoučí manželce.

Za deváté: Zeti Karnůfkovi pilu a troky.

Za desáté: V búdě je jedna káď dvoubečková, tu odporoučí své dceři Apoleně, taky jednu vinnou bečku prázdnou a jednu pětítku (nádoba o obsahu pět věder). Synu Adamovi odporoučí jednu prázdnou jedenácti věderní bečku a jednu trojku (nádoba o obsahu tří věder). Dceři Anně navíc odporoučí obraz Panny Marie na plátně. Item jí Anně jeden polštář a druhý Apoleně odporoučí.

Za jedenácté: Jeden novější kabát Adamovi a podšitou kamizol synu Janovi odporoučí. Ostatek ale co se týče kotlu a jiného domácího nádobí, to všechno své manželce a taky obilí a všechnu stravu odporoučí. Klobouk zeti Karnůfkovi.

Za dvanácté: Co se ale týče jeho dcery Anny Karnůfkové, ta že sobě nic nemá na tento testament si stěžovat, poněvadž testator svému zeti Karnůfkovi svůj dům velmi lacině prodal. Synu Adamovi ještě jednu vinnou pětítku odporoučí. Ta bečka, ve které to víno z roku 1746 je, ta patří manželce. Čepici odporoučí svému pastorkovi Peregrinovi.

Za třinácté: Co se ale ostatního statku týče, tím aby se jeho vlastní děti i s manželkou rovným dílem dělili.

Že ten svrchu jmenovaný testator jsouce ještě při své dobré paměti a zdravém rozumu svou poslední vůli tak a ne jinak před námi, níže podepsanými, dokonal, to my našich vlastních rukou podpisem stvrzujeme, jehož datum jest 24. února 1752.

Jan Goldman – radní a svědek

Josef Pazurek – syndik a svědek

Publicírovaný byl testament dne 4. března roku svrchu uvedeného. Tento testament jest od dědiců všech schválený a vdova Součková naproti tomu druhým spoludědicům na rovné díly dala a popustila jednu bečku vína mladého.

Vdova Součková ty všecky její strany povinně pia legata, dle prokázaných kvitancí náležitě zapravila a zaplatila dne 10. června 1752.

Sova Jiří

Testament nebožtíka Jiříka Sovy.

Ve jménu Boha Otce, Syna, i Ducha Svatého.

Dluhy mé oznamuji: stolařovi, který bydlí u pana Antonína Mišíka, jsem dlužen 30 zl.

Mám jeden achtel vinohradu v Hažnekách, ten poroučím dceři Tereze, domu poroučím synu Franckovi půl a druhou půl synu Martinovi a on Martin, aby zůstal hospodářem na tom domě a Franckovi dle vyšacování (šacovat – odhadnout cenu) práva, aby toho půl domu vyplatil.

Mám jednu Rúbanici na Skříňkách (název luk u Bzence), té poroučím půl Franckovi, tak jak má na smlouvách zadáno. Z druhé půle Rúbanice Martinovi čtvrtku a dceři Tereze čtvrtku.

Martinovi poroučím ty voly, kteří při domu jsou, aby on Martin, z těch volů zaplatil dlužných 30 zl. tomu stolařovi.

Dceři Rozině poroučím, aby Francek z té půl Rúbanice dal Rozině 5 zl. a Martin z toho dílu Rúbanice 5 zl. a Tereza, aby také z toho dílu Rúbanice dala Rozině 5 zl. Ještě Rozině poroučím jednu jalovicu.

Mám dvě krávy, jednu poroučím Tereze a druhou krávu Martinovi – tu starou.

Pohřeb aby zaplatili Franc, Martin a Tereza, krom Roziny, s polovičním oficiem a hrubou (velkou) mší svatou.

Co se týče peřin a jiných šatů – dcery již vědí, co je které.

Mám dvě pětítky (nádoba o obsahu pět věder), ty poroučím dceři Tereze, vůz, pluh a domácí nářadí synu Martinovi a z toho nářadí, aby Martin dal za mě a za moji manželku na mše svaté 2 zl., a to hned.

Zahrada u Dolního mlýna – té patří půl Francovi a dceři Tereze také půl zahrady.

Pavel Kotek – svědek

Jakub Bělík – svědek

Jiřík Sova – testator

Publicírováno dne 16. srpna 1752.

Testament Barbory ovdovělé Serafínky

Dlužna nejsem žádnému nic, krom Pánu Bohu mému duši mou.

Za prvé: Poroučím Barboře – Josefa Kotka dceři, ½ achtele vinohradu v Maršálkách.

Za druhé: Heinrichovému (Jindřichovému) synu Jakubovi druhou půli achtele v Maršálkách poroučím.

Za třetí: 50 zl. u Josefa Stařečka, z těch poroučím 10 zl. dceři Josefa Kotka Barboře, 15 zl. poroučím mé dceři Anně, Heinrichovému synu Jakubovi 10 zl., synu Heinrichovi 15 zl., on Josef Stařeček bude vědět, podle jeho svědomí, co je z těch 50 zl. interehsu (úroku) povinen (Druhou rukou připsáno – dne 16. září 1753 Josef Stařeček složil Barboře Kotkové 10 zl., Anně 15 zl. a Heinrichovi 5 zl.).

Za čtvrté: Na Starém hradě půl achtele vinohradu Václavovému synovi Serafínovi, druhou půli achtele na Starém hradě dceři mé Marianně, item (kromě toho, dále) Marianě ½ achtele v Pohanech, vedle Frantze (Františka) Klučky, druhou půlku achtele synu Heinrichovi, z kterého on Heinrich povinen bude hned po mé smrti 10 zl. na mše svaté do zdejšího chrámu Páně složit, druhých 10 zl. v roce 1753 také zde na mše svaté při vinném užitku (z úrody ve vinohradu) má složit, třetích 10 zl. jenž v sumě 30 zl., ty povinen bude po smrti dcery mé Mariany zde na mše svaté za její duši složit.

Za páté: Na Hrubých Školových (výraz hrubý značil pojem velký – tedy Velkých Školových – název luk na katastru města Bzence) louku, ten můj díl a druhý co jsem celý odkoupila, ten poroučím dceři Josefa Kotka Barboře, ten druhý díl, který mně patřil, ten poroučím synu Heinrichovi a synu Václavovi a dceři Marianě. Louku pod vrchním mlýnem poroučím synu Václavovi a dceři Marianě a z té louky, aby to zůstalo dceři Anči, jak záhony poryté jsou po olše.

Za šesté: Sklep poroučím Václavovi a Marianě dohromady.

Za sedmé: Pět věder vína z roku 1752 dceři Anči. Pět věder vína taky z roku 1752 synu Heinrichovi. Dvacet věder vína z roku 1752 poroučím Václavovi. Spolu s Marianou, co víc se krom těch 20 věder najde, to všechno Václav a Mariana mají.

Za osmé: Anči dva kláty včel (klát – včelí úl) a Heinrichovi 2 kláty, ostatní všechny včely Václavovi a Marianě dohromady.

Za deváté: Mám u Václava Bohušky 50 zl., z interhesu zde na mše svaté poroučím 10 zl., pánům páterům Františkánům do Hradiště 10 zl., 10 zl. pánům páterům Piaristům do Strážnice, pánům páterům Karmelitánům do Skalice 10 zl., pánům páterům Kapucínům do Kyjova 10 zl.

Za desáté: Mám u žida Josefa Boskovského hotových 120 zl. Ty poroučím Václavovi a Marianě dohromady, interehsu 6 zl.

Za jedenácté: Mám u Martina Jurnikla 6 zl. Ty poroučím na mše svaté.

Za dvanácté: Mám dvě krávy, jednu Václavovi a druhou Marianě a jiného, co v domě všechno je, synu Václavovi a dceři Marianě a z toho ohledu na Václava pamatuji, aby nad Marianou bez jejího ublížení ruku držel a ji chránil. Kdyby Mariana zemřela, tehdá to, co jí poručeno bylo, všechno Václav zdědí a bude mít.

Za třinácté: Co se pohřbu týče, syn Václav již peníze má, aby pohřeb s celým officiem vyplatil.

Stalo se roku 1752 dne 10 prosince.

Jan Goldmann – radní a svědek

Jakub Bělík – radní a svědek

Tento nadepsaný testament byl coram partibus interehsatis dne 2. ledna 1753 publicírován a sice schválen, však ale dědicové se tak dobrovolně usnesli, aby Heinrichového toho dílu, co jemu matka poručila, Barbora Ančina dcera na místě toho dílu co jí stařena testamentem odkázala, půl dílu na věčné časy dostala a s takovým dle libosti šachovati mohla;

Item Ventzl (Václav) popustí Barboře – Josefa Kotka dceři jeden záhon louky na tři sáhy šíře tak dlouhý, až po olše, tak jak její matka Anča má pod vrchním mlýnem.

Ty peníze co Srpka dlužna jest, tak jak se jich mnoho najde a vyupomíná, patří Barboře – Josefa Kotka dceři.

Item usnášejí se dědicové dále, aby ten dílek rúbanice, který byl odkázaný dceři Barboře testamentem, matce její Anně Kotkové připadl za její vlastní.

To všechno se stalo s vědomím a vůlí všech dědiců.

Actum et die ut supra (Stalo se data shora uvedeného).

Item Henrich popustí své sestře Anně půl achtele v Maršálkách, který mu byl nadřečeným testamentem odporučen za vlastní její. Ostatek co v testamentu je psáno všechno svou platnost má.

Slovníček pojmů a frází z uvedených testamentů:

Actum – stalo se.

Achtel – 2,4 aru.

Anno et die ut supra – rok a den stejný jak je výše uvedeno.

Atestírovat – potvrzovat, dosvědčovat.

Bařinka – pozemek se silně podmáčeným terénem.

Brána – zemědělské náčiní určené k vláčení po orbě.

Cajk – pevná bavlněná látka.

Cassírovat – rušit.

Codicill – dovětek.

Confirmírovat – potvrdit.

Čtyřka – čtyřvěderní soudek.

Deputírovaní – delegovaní.

Desítka – nádoba o obsahu 10 věder.

Dvojka – dvojvěderní soudek.

Einrichtunk – z německého „Einrichtung“ – zařízení.

Formieder – z německého „Vormund“ – poručník.

Fundace – nadace.

Item – kromě toho, dále.

Júnec – býček.

Kamelot – druh vlněné látky.

Kondice – podmínka.

Kšaft – poslední vůle.

Kučovánka – vyklučená louka.

Kvitance – písemné potvrzení věřitele dlužníku, že splnil svůj závazek.

Loket moravský – 78,9 cm.

Maria Czely (Mariazell) – jedno z nejvýznamnějších poutních míst v Rakousku.

Mobiliář domovní – zařízení domu.

Nivka – louka u vody.

Notandum – poznámka.

Pačesné plátno – druh hrubšího plátna.

Pětítka – pětivěderní sud.

Popravit – v testamentech ve smyslu uhradit, zařídit.

Pretense – nárok.

Přísadnisko – dílky v obci, kde se sázely přísady zeleniny.

Publicírovaný – uveřejněný.

Punkt – bod.

Rež – žito.

Rozšafný – uvážlivý.

Rúbanice –  vyklučený pozemek, který byl přeměněn na pole či louku.

Sentesti  – rozsudek, mínění.

Substitírovaný – nahrazený.

Supraorum – poslední pocta.

Syndik, syndikus – úředník vyřizující právní agendu městské samosprávy.

Testamentum nuncupativum – ústní testament.

Testator – zhotovitel závěti.

Tutores – ochránci, poručníci.

Vědro – mělo obsah 56,5 l.

Vencl, Ventzl – Václav.

Verkštat – dílna.

Vice versa – naopak.

Vyžnojení – sklizeň.

Zhlavec – polštář.

Žigla – truhla na šatstvo.