Regule cechu blanařského a kožešnického
z roku 1658
Když se po hrůzách třicetiletých válek poněkud uklidnila situace a zlepšily se hmotné poměry obyvatelstva, nastal i rozvoj řemesel. Blanaři a kožešníci, kteří provozovali své řemeslo již dlouho před válkou utvořili ve Bzenci roku 1658 vlastní cech. O své regule požádali tohoto roku cech blanařský v Uherském Hradišti, který tak ochotně učinil na krásně psané pergamenové listině:
„My cechmistři a mistři poctivého řemesla a cechu blanařského, měšťané a obyvatelé královského města Hradiště, známo činíme tímto listem naším obecně přede všemi, kdežkoli čten nebo čtený slyšán bude, že jsou před nás předstoupili do plného cechu našeho poctivý mistři řemesla blanařského a sousedé města Bzence, nás pokorně a snaže za to prosíce, abychom jim pořádku a artikulův nížepsaných od cechu našeho, podle kterých by se v cechu svém a mezi sebou řádně říditi, spravovati a při nich v celosti bez překážky jednoho každého člověka nyní i budoucně zachovávati býti mohli, vydali, v čemž znajíce my řád dobrý a jejich slušnou a chvalitebnou žádost a jejich dědičné vrchnosti za ně v té příčině učiněnou přímluvu, jim jakožto spolusousedům našim toho odepříti nemůžeme a jim od slavného magistrátu zdejšího vydáváme udělujeme a tímto naším listem mocně potvrzujeme, aby se vedle týž artikulů a nejináč v řemesle kožešnickém a spolu blanařském řídili a řádně spravovali. Kteřížto artikulové jsou:
1. Předně žádný mistr druhého mistra tovaryše sázeti1 nemá, leč se teprve otáže toho, od kohož opuštění2 vzal, druhý den před snídaní, jak jest se u něho choval, pod pokutou 2 funtů3 vosku.
2. Kterýž by mistr druhého tovaryše jeho uloudil, propadne pokutě 4 funtů vosku.
3. Na koho by se v jednom plném roce dovědělo, že by od někoho, kterýž by v cechu nebyl, dílo blanařské neboližto kožešnické kupoval, ten bez milosti pokuty 2 zl. a 1 funtu vosku položiti povinen bude, ta pak peněžitá pokuta panu purkmistru a pánům k obecnímu dobrému odvedena býti má.
4. Kdož by jiného, jež by v cechu nebyl, potřebmi řemeslnickými nebo čímkoli fedroval4 aneb druhému, pokudž by ještě kupec u něho stál, svedl, ten propadne pokutě 2 funtů vosku.
5. Kdož by druhého dílo jeho haněl, padne v pokutu nejvyšší v tomto listě položenou.
6. Kteréhož by mistra žena budoucně pod rukou kůže kupovala, funt vosku povinen dáti bude.
7. Kdož bez odpuštění, když mistři pospolu jsou, jde, aneb kdož by časně k pohřbu, když by kdo z spolubratří řemesla kožešnického zemřel, se najíti nedal, takže by mrtvé tělo z domu vyneseno bylo, ten propadne pokutě půl funtu vosku.
8. Budoucně kdo od cechmistrů a mistrů v potřebách cechu se dotýkajících obeslán by nepřišel, 2 funty vosku propadne.
9. Kterýž by dluhu, jímž by do cechu povinen byl, na jistý čas nezaplatil, aniž o to se neomluvil, tomu řemeslo dotud, dokud takového dluhu nezaplatí, zastaveno, a když by zaplatil, zase puštěno býti má.
10. Když mládence k vynaučení přijme, když s ním, co by jemu za vynaučení dáti měl, neb jakkoli smluví, povinen bude dáti do cechu 2 funty vosku a to v 2 nedělích pořad zběhlých.
11. V jarmark když kožešníci v rathause prodávají, má cechmistr s jinými dvěma mistry díla jejich pilně ohlédati, aby staré mezi nové lišky, kuny a jiné všelijaké věci a futra se nevmišovali, na komž by něco takového nalezeno bylo, to aby mu na pana purgmistra a pány vzato bylo a zase se mu nenavracelo.
12. Jestliže by kdo z kožešníků přespolních, kteří by přijdouce v rathause v jarmark prodávati chtěli a vyvěsíce své dílo, prve než-li by od cechmistrů a mistrů ohledáno bylo, vytrhl se aneb odprodal, tomuto jeho dílo, což má, pobráno býti a on do cechu pokuty 4 groše bílé dáti má.
13. Kdo by, jsa do cechu připověděn, nebyl ženat, má se ve čtvrt létě oženiti, čehož nestalo-li by se, má řemeslu pokoj dáti a býti jako prve.
14. Jestliže by který tovaryš vandrovný v tom, což by již jmenovanému řemeslu aneb mistrům na překážku bylo, postižen byl, takže by řemeslo pokoutně provozoval, a to by naň usvědčeno bylo, ten a takový aby do kázně městské vzat byl a odtud puštěn býti nemá, pokud jedné kopy groší českých nepoloží do cechu kožešnického.
15. Tovaryši, kteří u mistrů blanařských se sázejí a na verštatě5 vosazují, tenkaždý má u téhož mistra na témž verštatě do 2 nedělí dodělati, kterýž by pak to dílo doučiniti nechtěl, má do vyjití týchž 2 nedělí kázní městskou trestán býti. Také jedenkaždý tovaryš, kterýž by vandrovati chtěl, má mistru svému prve před tím tejden věděti dáti, že u něho zůstati nemíní. Žádný tolikéž tovaryš 2 neděle před jarmarkem ani před žádnými hody od mistra odpuštění bráti, a mistr jemu tolikéž při týchž časech odpuštění dávati nemá, leč by v to příčina slušná buď mistru neb tovaryši vkročila, čehož cechmistři a mistři řemesla blanařského pilně povážiti a rozeznati mají, tak aby cechu ani tovaryšům na škodu nebylo.
16. Žádný mistr od času sv. Margety až do vánoc více tovaryšů chovati nemá krom 2 a jednoho mládence pod pokutou 2 zl.
17. Kdo by chtěl v cechu jejich býti, ten má prve u 2 mistrů, u každého půl léta, kterých sobě zvolí, sloužiti, a když ten čas vyjde, má cechmistr to v známost uvésti, a mistři mají jemu z cechu k potřebě jeho k ukazování blan třířadních 100 králíků dáti, jiné věci, což by tak zapotřebí bylo, sobě sám jednati a do cechu ve 4 nedělích pořad zběhlých 6 funtů vosku dáti má.
Když by se mistři k ukazování řemesla blan do cechu sešli, má jim pokaždé dobrou vůli udělati, a jestliže by kdo řemesla rukou svou ukazovati nechtěl, ten 10 zl. dáti, svačinu přistrojiti, k též svačině 1 vědro vína koupiti a tomu všemu ve 4 nedělích pořad zběhlých zadosti učiniti povinen bude.
18. Mistrovští synové, neb tovaryši, jižto by mistrovskou dceru neb vdovu za manželku pojali a v cechu našem býti chtěli, povinen bude každý z nich do cechu našeho 1 zl. a 3 funty vosku dáti a svačinu podle možnosti ve čtvrti létě učiniti.
19. Žádná vdova po smrti manžela svého, jestliže by se za jiného řemeslníka vdala a z toho řemesla se vyvedla, nemá prodáváním neb kupováním orkauftů jim překážky činiti, než-li, zůstal-li by jaký orkauft, ten má na spolek některému cechovníku prodati a žádnému jinému, pod ztracením takového orkauftu na pana pergmistra a pány.
20. Jedenkaždý, který by cechovní nebyl a dílo sem na jarmark přivezl, to mu má pobráno býti. Tím způsobem kdo by kožichy neb klobouky v jarmark krom šatu podšívaného přinesl a v rathause nebo v krámech prodávati chtěl, má jemu pobráno býti na pana purgmistra a pány.
21. Štolířové, kteří by na gruntech městských byli a jim v řemesle jich překážky činili, má jim v tom hájeno a dílo jejich bráněno býti.
22. Žádný z řezníků přespolních škopu v trhy ani frejunku6 bez koží do města voziti nemá, ale s kožemi a ty kůže má zde v městě prodati řemeslníkům a ne bratřím novokřtěncům7 neb židům, pak-li by takové kůže ven z města vyvézti chtěl, mají mu být pobrány a k zisku pana purgmistra a pánům prodány a obráceny býti.
23. Kdo v cechu a bratrstvě býti chce, má to dáti, co jemu posazeno bude, ve 4 nedělích, pak-li by toho neučinil, má státi jako prve.
24. Ševci v jehnětinách, kozletinách, šerlincích tolikéž a sumou v překupování koží i také koželužníci, měšecníci a jircháři cechmistrům a mistrům řemesla kožešnického od času sv. Václava až do vánoc překážky činiti nemají, aniž také v tom, což by řemeslu blanařskému příslušelo a zvláště v nízkých kožích.
25. Žádný z ševců koží zvířecích mimo jednu lišku, kunu neb dvě kupovati nemá a to k své potřebě.
26. Kdo řemesla kožešnického neumí, ten v překupování koží jim překážky činiti nemá, ani žádný z městských lidí.
27. Mistři a sumou cech krejčířský mají a povinni budou mistrům řemesla kožešnického v podšívání kožichů pokoj dáti, jestliže by se pak který z krejčířů mimo toto naše blanařům dané nadání toho dopustil a kožichem podšíval, má jemu to od cechu blanařského pobráno býti, a on pokuty peněžité přes to 2 zl. dáti povinen bude.
Tomu na svědomí a pro větší toho jistotu i těch všech nahoře psaných artikulů z držení pečeť naši větší cechovní k tomuto listu s jistým naším vědomím dali jsme přitisknouti.
Jenž jest dáno v královském městě Hradišti v markrabství moravském v outerý na den památky sv. Sylvestra, jenž jest poslední den měsíce prosince od narození Syna Božího Spasitele a Vykupitele Krista Pána našeho 1658.”
- zdroje:
- Hanák, J.: Paměti města Bzence, přetisk Adamov 1999
- SOKA Hodonín, Hanák J., Rukopis Pamětí města Bzenec 1919 AM729
- http://www.phil.muni.cz