Uvedený článek je přepisem pamětní listiny, která byla původně umístěna v malé věži bývalé budovy bzenecké radnice, kam byla vložena při její obnově v roce 1778. Text jsme pokud možno ponechali v původní gramatické podobě, pouze opatřili poznámkami pro lepší srozumitelnost. Kopie listiny je uložena v SOKA Hodonín ve fondu AM-Bz, inventární č. 237.

Listy 1 a 2:

Památka věčná!

Dne 17. května r. 1777 dopustil na nás Pán Bůh tak velké neštěstí ohně, který o 4 hodině odpoledne při vaření svačiny neopatrností dívky u Juda Sabla, israelity, vypukl, že Dolní náměstí, na kterém dům onoho israelity se nacházel, všechna obydlí židů do jednoho v troud obrácena byla; oheň tento strávil i měšťanské domy nejen na Dolním nýbrž i na Horním náměstí, mezi vracovským polem. Křesťanských domů shořelo 38, mimo 2 obecních domů i radnice, z kterýchž nic nezůstalo, leč holé stěny.

Následkem onoho neštěstí nastala v městě nouze veliká, že obyvatelé nebyli ve stavu domy opět vystavěti. K tomuto neštěstí přidružilo se druhé. Prušáci vtrhli po krátkých dobách k nám, a sice roku 1740 ponejprv, r. 1757 po druhé a r. 1778 po třetí; ano, ještě jsme od prvního vpádu velmi sklíčeni byli a po ohni onom hned následujícího roku opět do naší země vtrhli. Radní páni museli tedy jen na samé skládky (poplatky) vybírati. Cena obilí byla následující: měřice (dutá míra o obsahu cca 61,5 l) žita 1 zl. 18 kr., měřice pšenice 1 zl. 30 kr., ječmen 50 kr., oves za 36 kr.; libra (560 g) masa stála 4 kr.; bečka vína – 10 věder u pánů 10 zl. 17 kr.; tabák byl též drahý, poněvadž s ním židé vládli a měli lot po 2 kr. prodávati. Mýto bylo také drahé, to když někdo něco na prodej vedl, (např.) k prodeji kozu, tak musel mýto platit, byť by ji i neprodal. Bečka vína, jak svrchu udáno stála 10 zl. 17 kr. a v radnici nalévalo se za 8 kr.; pivo bylo za 4 kr., libra sprostých bílých ryb po 4 kr., kravské máslo po 10 kr.; všechno jiné bylo ještě obstojně k dostání, nebyla mezi lidem tak velká nouze, nakoupit mohl, kdo jen peníze měl.

Domů městských bylo tehda 184, baráků asi 130, všech dalších domů 90; dobytka bylo hojnost.

Všichni měšťané toho času byli 11 robot a hofeři 13 robot ročně povinni.

Nepřízeň byla velká, obzvláště od cizích do Bzence přišlých pánů, kteří nad námi panovati chtěli, a tak učinili bezbožnost velikou. Od takových cizozemců a panovníků ať nás pán Bůh vystříhá.

Toho času panovala Maria Teresia a Josef II., císař římský.

Naše paní hraběnka se jmenovala Ernestina, rozená Proskovská ve Bzenci a provdaná Lárišová (správně Marie Ernestina, ovdovělá hraběnka Salm-Neuburg).

Ředitel její Josef Papík městu moc škodil, neboť nám všechna práva a pořádky a sirotčí jurisdikce odňaty byly a z toho pošel soud až k nejvyššímu dvoru císařskému a přece to dovést nemohl, jen že jsme našeho písaře Jana Vinklera ztratili; museli jsme se dobře bránit.

Co se všechno dálo – v naší paměti.

Za našeho řízení byl v Bzenci představeným pán Matyáš Rychmach, radními František Matiáš, Pavel Šikut, Josef Kottek, Martin Biča, Tomáš Goldmann, Josef Rigarta (rozený Čech), Jan Mareček, Josef Beinhauer, Matouš Goldmann, Matyáš Biča, Karel Vojtěch, obecním hospodářem Kašpar Pečírka, panem děkanem Arnošt Heinrich.

List 3:

Bože všemohoucí neopouštěj nás katolických křesťanů, ráčiž nám býti nápomocen. Svatá Maria, vypros nám všechnu milost od p. Boha – zdraví, pokoj svatý, na tom světě a dlouhé panování a přijmi nás na milost do království nebeského, abychom tam s tebou přebývali na věky Amen.

Ježíš, Maria, Josef stůjte při nás v poslední hodině smrti naší Amen.

Radnice tato shořela za nájemníka Cir. Wojtěcha (Cyrila Vojtěcha) dne 2. září. Roku 1778 byla, jakož i všecky domy, vystavěna.

List 4:

Nebylo však ještě dosti, že jsme vrchností tak velice v bídách postavení byli stran četných robot. Až do r. 1777 museli jsme pro panství dělávat od rána až do večera; potom jsme pracovali od 6 hod. ráno až do 6 hod. na večer. Toho času u dolního mlýna na hrázi, co náš dobytek vyšlapal, musel celý Bzenec jeden den každý rok robotovat.

Potom se dostal nový ředitel (nový správce panství) a ten chtěl, aby Bzenec odbýval robotu po 20 osobách; obec se ale tomu nechtěla podrobit a tak se stalo, že v ten den, když celá obec na té hrázi pracovala, byla ta plechová báně od polovice postavena. Mistrem toho času byl Jan Rigler.

To se stalo 2. září 1778.

Peníze byly tehdy následující:

• krejcar hrubý,
• troník menší,
• půl vídeňský,
• stříbrný,
• půl groše,
• menší krejcar,
• paták.