PADESÁT LET TĚLOCVIČNÉ JEDNOTY SOKOL VE BZENCI (1932)

V památném roce 100. výročí narozenin Dr. M. Tyrše připadá padesátiletí činnosti Sokola bzeneckého. Tato pro nás významná událost stala se pohnutkou, abychom stručně podali obraz dějin jednoty od jejich počátků až po nynější dobu.

Pisatel jest si vědom nesnadnosti úkolu zachytiti věrný obraz z prvních dob ustanovení jednoty, z kteréžto doby takřka není listinných památek v archivu sokolském, zvláště když též zprávy starých bratří jsou kusé a skrovné.

V roce 1882 kdy Tyrš připravil na památku 20. výročí trvání Sokola velkou slavnost, I. slet všesokolský, několik nadšenců (bratří Búbela, Drahokoupil a Rychman) ustavili 11. dubna tělocvično-hasičskou jednotu „Sokol“ v Bzenci, jak svědčí „Stanovy“ z r. 1882 zachované též s „Řádem hasičským pro odbor hasičský při těl. jednotě Sokol“. Listiny jsou podepsány Janem Rychmanem, starostou a Gustavem Sonevendem, jednatelem.

Poměry ve Bzenci nebyly z počátku příznivé novému hnutí a jen nadšením a obětavostí zakladatelů podařilo se udržovati zájem o věc sokolskou, které se dosud nedostávalo živné půdy. Venkovské město Bzenec bylo v té době stranou většího ruchu národního a místní veřejné mínění dosti zaostalé nerado přijímalo nové myšlenky. Tak si vysvětlíme, že mladé hnutí, jež soustředilo zpočátku až 40 cvičenců (cvičilo se na dvoře Rychmanově), brzy ochablo, zvláště po odchodu bratří Búbely a Drahokoupila. Členstvo hromadně přešlo, vlastně přemněnilo dosavadní tělocvično-hasičskou jednotu Sokol v odbor hasičský, který se zatím osamostatnil a velmi zmohutněl. Další léta jsou nejsmutnějším údobím Sokola bzeneckého, neboť jednota, nemajíc uvědomělého a činného členstva, vedena byla jen na papíře. Tato strnulost trvala až do roku 1887, z kteréžto doby čteme v knize zápisní v zápisu o valné schůzi 26. června 1887 slova: “Vzbuzuje se naděje k lepšímu obratu v jednotě, kteráž po více let jen živořila….“ Zápis podepsal Jan Rychman, náčelník, Robert Kolúch, jednatel. Avšak i léta další byla ještě nepříznivá rozvoji jednoty.

Teprve rok 1891 znamená skutečné oživení činnosti v jednotě bzenecké. Je to rok II. sletu všesokolského, konaného v rámci jubilejní výstavy v Praze. Na valnou schůzi jednoty roku 1891 v zasedací síni městské radnice pozván též br. Ploskal, náčelník Sokola v Hodoníně, který jak v zápise uvedeno, „dojemnou řečí povzbudil přítomné bratří k větší činnosti a nabádal členstvo k hojné účasti na II. všesokolském sletě v Praze“. Valnou schůzí tehdy zvoleni: L. Skála starostou, br. Dr. R. Polášek náčelníkem a br. Rob. Kolúch jednatelem.

Nastal obrat k lepšímu. V jednotě se horlivě cvičilo, konány přípravy do Prahy, členstva valem přibývalo. Cvičilo se nejvíce na volném prostranství, tenkráte na dvoře br. L. Skály, jenž ochotně zapůjčil jednotě železnou hrazdu, bradla a kruhy. Veliké zásluhy o povznesení ruchu v jednotě si získali někteří bratří cvičitelé, kteří přišli z jiných jednot do Bzence za svým povoláním. Na prvním místě třeba jmenovati br. Šelbického z Nových Benátek, který jako zkušený cvičitel získal si vážnost cvičícího členstva svou opravdovostí a ukázněností, v pravdě sokolskou. On prohluboval činnost v Sokole pravidelnými cvičeními, přednáškami a výlety do okolí, on pěstoval družnost sokolskou stykem s okolními jednotami.

Jemu hlavně náleží zásluha, že hnutí sokolské dobývalo si srdcí místního obyvatelstva a myšlenka sokolská zapouštěla pevné kořeny, sílila a mohutněla. Sokol stával se v místě důležitou složkou vzdělávací a osvětovou.

Druhého sletu všesokolského v Praze v červnu 1891 zúčastnilo se z jednoty bzenecké 11 členů v kroji s praporem, z nichž 5 cvičilo prostná, 2 v družstvech, 1 závodil.

Téhož roku 30. srpna jednota měla první své veřejné cvičení na prostranství před školou, kde jest nyní park. Cvičení se skvěle podařilo. Úspěch mravní i hmotný byl značný. Článek o prvním veřejném cvičení byl uveřejněn v časopise „Sokol“.

První úspěch na veřejnosti podněcoval k další práci národní. Hrána divadla, konány přednášky, výlety. Činnost neutuchala ani po odchodu br. Šelbického, neboť přicházeli noví osvědčení sokolští pracovníci: bratří cvičitelé Janský (z Chrudimi), Černý (z Plzně), Kalina (ze Sokola pražského).

Jako na počátku nepochopení a nepřízeň doby byly největší překážkou činnosti Sokola bzeneckého, tak v době pozdější kladly se v cestu dalšímu rozvoji jednoty překážky rázu technického. Byla to otázka tělocvičny, jež způsobovala mnohé trpké chvíle náčelníkovy a cvičícímu členstvu, zvláště v zimě.

Cvičilo se na různých místech: na dvoře br. L. Skály, v sále hostince „U zlatého hroznu“, ve sklepě p. Osyčky na Horním náměstí i na „Novém světě“. Ježto každé místo mělo určité nevýhody, záhy členstvo volalo po vlastní tělocvičně.

Sokol bzenecký již pevně stojící neopomněl též na šíření myšlenky sokolské, tj. na zakládání poboček v okolí. Tak konáno zdařilé veřejné cvičení v srpnu 1893 ve Vracově, kde ustanovena pobočka bzenecké jednoty. – Škoda, že pro nepřízeň poměrů brzy zanikla. U příležitosti veřejných cvičení nebo sokolských slavností v blízkém i vzdálenějším okolí vysílal zdejší Sokol své zástupce, nedbaje výloh s tím spojených. Tak dočteme se v zápise, že 12. března 1892 bylo vysláno poselstvo Sokola bzeneckého na jubilejní slavnost 25. výročí trvání Sokola vídeňského, jež byla vřele přijata, a při té příležitosti dámský odbor vídeňského Sokola daroval poselstvu krásnou červenobílou stuhu na prapor s věnováním.

V září 1894 konáno veřejné cvičení v Uh. Ostrohu, které bylo podnětem k pozdějšímu ustanovení tamější jednoty.

Pro stálé starosti se cvičebním sálem pomýšlelo se vážně na stavbu tělocvičny a na valné schůzi 28. října 1894 zvolen stavební odbor a na základ pro postavení tělocvičny složeno ihned 150 zl. Aby se získaly peníze, vydal výbor jednoty hned v listopadu 1894 leták s výzvou na místní obyvatelstvo a též do blízkého okolí, aby příznivci Sokola a vlastenci dary a hojným upisováním půjček umožnili výstavbu tělocvičny. V záhlaví letáku natištěn obraz příští tělocvičny. Leták podepsali tehdejší činovníci: br. Dr. R. Polášek, starosta, br. Rob. Kolúch, náčelník, br. Karel Janský, jednatel.

Na radu stavebního odboru zakoupen 25. března 1895 v Olšovské ulici dům č. 302 (nyní na tom místě dům br. Kouby) od Fr. Přerovského za 800 zl. jako stavební místo.

Na III. sletu všesokolském v Praze zastoupena byla jednota 5 členy, kteří cvičili prostná, kužele a skupiny, jeden z nich závodil (br. Janský).

Dary a půjčky na stavbu tělocvičny scházely se patrně liknavě, proto výbor Sokola dal v listopadu 1895 natisknout letáky, tenkráte s výzvou na širší veřejnost, aby půjčkou podpořila postavení první tělocvičny na Slovácku. Avšak ani tenkráte nesetkalo se jednání s náležitým úspěchem a pak se shledalo, že zakoupené stavební místo se pro účely sokolské příliš nehodí.

Cvičící členstvo muselo se při cvičení spokojiti v té době s malou a nevhodnou místností u stavitele Rychmana, z níž platilo nájemné.

Poměry se zatím valně změnily postavením budovy měšťanských škol ve Bzenci, kde jest prostorná tělocvična. Jednota zažádala za půjčení tělocvičny, čehož se jí dostalo.

Tím odpadla nejtíživější starost s brzkou výstavbou tělocvičny a stavební místo v Olšovské ulici na podzim 1898 prodáno za 1 007 zl.

Na rok 1898 připadlo 100. výročí narozenin Fr. Palackého. O místní oslavy zasloužila se nejvíce místní jednota.

Od roku 1895 stal se po několikeré změně trvalou spolkovou místností hostinec U Goldmanů.

Myšlenka na vlastní krov však neusnula nikdy. V roce 1899 základ pro zbudování vlastní tělocvičny byl již 1 100 zl. Toho roku měla jednota 82 členů, z nichž 56 bylo činných, 1 zakládající a 25 přispívajících.

Dámský odbor Sokola bzeneckého se ustanovil v dubnu 1904 a od té doby účastnily se naše ženy čile veškerého života sokolského v jednotě.

Poslední tři desetiletí činnosti jednoty jsou většině členstva známa: Jest patrný vzestup členstva, které soustavným tělocvikem, výchovou ducha a sokolským uvědomováním stává se důležitým činitelem pokrokovým, jenž se snaží o uplatnění snah sokolských v životě veřejném.

Světová válka mocně zasáhla do ústrojí jednoty, neboť zakusila často pronásledování, mnozí bratři padli, mnozí však vstoupili do legií, aby bojovali za svobodu vlasti.

Když nastal státní převrat a členstvo se vrátilo z vojny domů, tehdy v mocném sepětí sil osvobozeného národa došlo k významnému činu, k vybudování stánku Tyršova ve Bzenci, k zřízení vlastní sokolovny v r. 1921. Tím uskutečnil se dávný sen Sokola bzeneckého! Čest budiž všem členům, kteří jakýmkoliv způsobem se přičinili o zakoupení budovy, zřízení tělocvičného a divadelního sálu, kina, hřiště atd. Nemenší dík náleží pak těm, kteří darem, prací nebo peněžitou půjčkou umožnili vykonati záslužné dílo.

Od roku 1921 rozvíjí se tělocvičná, vzdělávací a zábavní činnost za podmínek neobyčejně příznivých, příliv členstva jest značný.

V letošním výročním roce má jednota 281 členů, z toho 168 mužů a 113 žen.

Nyní, kdy do dovršení padesátiletí činnosti jednoty bzenecké vzpomenuto bude sletem župy Komenského ve dnech 12. a 19. června 1932 ve Bzenci, lze si jen přáti, aby v dalším padesátiletí plnila jednota věrně své osvětové poslání v míře ještě hojnější, a tak aby se stala účastna zvelebení města Bzence.

Do další padesátky zdar!

Zdroj: Věštník Sokolské župy Komenského, ročník 1932, č. 6, str. 194 – 197