Nařízení pro obyvatele špitálu (1771)
Vrchnost nechala ve 40. letech 18. století zřídit na náměstí pod kostelem vrchnostenský chudobinec neboli špitál. Dle popisu se jednalo o přízemní domek s doškovou střechou pro šest osob (tři muže a tři ženy). V roce 1771 nechala hraběnka Ernestina Salm – Neuburg vytvořit nový řád, který upravoval práva a povinnosti ubytovaných špitálníků. Krom pravidelných modliteb a úklidu kostela, byli také povinni provádět drobné práce pro vrchnost, jako například drhnutí peří, předení či šití. Za to jim byly poskytovány náhrady ve formě oděvu, otopu a peněz. Náklady na provoz byly hrazeny z úroků nadace po zemřelém hraběti Leopoldu z Pruskova, výtěžku z prodeje špitální louky a nadace po bzeneckém purkmistru a měšťanovi Janu Kotkovi. Uvedená listina je uložena v SOKA Hodonín ve fondu AM-Bz pod inv. číslem 247.
Já Ernestina, svatořímské říše ovdovělá hraběnka Salmová, urozená hraběnka z Pruskova, erbovní paní na panství bzeneckém v Markrabství moravském.
Poněvadž v městě bzeneckém špitálu mezi v něm pozůstávajícíma špitálníkama veliké nepořádnosti, kterážto proti všem špitálnickým přikázáním jsou se vynalezly, tehdy jsem já z ohledu toho na následující způsob dobré býti uznala a sice:
Za první: Mají špitálníci každodenně při držanej mši svaté ve farním kostele, kdežto se jim jejich místo vykazuje, svoje modlení v nábožnosti bez jediného vynechání aneb zmeškání vykonati.
Za druhé: Podobně v nedělu a ve svátek při držaným kázání, jakož také hrubej mši svaté aneb náboženství pospolitě se najít dat.
Za třetí: Budou oni špitálníci povinni v jeden každý sobotní den skrz celej rok o devátej hodině před poledněm v zámeckej kapli růženec s připojenou litanií Panny Marie Lauretánské pospolitě jak za ně, tak taky za nevědomé býti mající fundátory[1], kteréžto vyzkoumati a vyjeviti se nemůže, bedlivě a nábožně vykonati.
Za čtvrté: Pak budou oni zavázáni a povinni nejenom každou sobotu, nýbrž jeden každý den, kdykoliv by v tejdni zasvěcený svátek připadl, tehdy ten den před svátkem farní kostel bez všeckýho mezi sebů pohoršení, křiku a vády, čistě vymésti a vyčistiti, ku kterémužto vymetání potřebné věci od velebného, dvojctihodného a vysoce učeného pana faráře a krajského děkana zdejšího k dostání býti mají.
Za páté: Jakož taky budou špitálníci povinni jejich každodenní ranní a večerní modlení hlasitě, nábožně, pospolitě ve zkroušenosti vykonávat k posledku, ale každykráte s přidaným jedním Otčenášem a Zdrávas Maria na mě pamatovat.
Za šesté: Kdyby oni špitálníci k nemocnému u něho vartovat aneb při mrtvým těle nočního času své modlení vykonat požádáni byli, tehdy podobně na jedno každé požádání podle náhrady jejich službu a modlitbu vykonat povinni budou.
Za sedmé: Dalejc taky oni špitálníci svojí milostivé vrchnosti nějakou rukovní práci, totiž přást, šít a peří drhnout, dle hotovej záplaty vykonati povinni budou.
Za osmé: Přitom se jim špitálníkům pod pokutou ztracení služby nejenom ve dne, nýbrž taky v noci sem a tam chodit a toulat, jakož taky žádného člověka, nechť on je kteréjkoliv by býti mohl, u sebe přenocovat aneb lidi ve dne u sebe přechovávat se zakazuje; jestli ale oni špitálníci podle svrchu omezených přikázání pokračovat a říditi se budou.
Za deváté: Tehdy ve třech letech špitální šaty ve kterých oni dle prvního přikázání aneb artikulů obmezených povinností do kostela a na jinší povolená místa odejíti můžou, k dostání míti budou.
Za desáté: Oni špitálníci ze zdejšího panského obročnictví k dostání nic nemají, naprotiv tomu, ale ze zdejšího panského důchodu, z těch za tu odprodanou špitální roli utržených 400 rýnských kapitálu jsou 4 rýnské ze sta přicházejícího interessu, totiž půlročně. Dalších 8 rýnských z těch po mně v Bohu odporučeným zemřelým panu bratrovi Leopoldu hraběti z Pruskova položených 100 rýnských – ze sta po 4 rýnských přicházejícího půlročního interessu, jakož taky z těch u zdejšího mého poddaného Johanessa Kotka jménem kapitálu se nacházejícího padesáti rýnských půlročního interessu – 1 rýnský.
A posledně: kdyby z téj k tomu špitálu přináležející lúky, kteréžto až posavaď skrz veliké vylétí moravní vody odprodati se nemohla, nějaký užitek byl, kterýžto musí directoriální úřad na nejlepší způsob a dle výkazu svoji největší starost a péči míti a takový užitek nyní vykázaný býti má následovně dle svrchu psaného způsobu ročně k dostání mají 22 rýnských a pak z panského polesenství celoroční dříví 6 sáhů.
Kdyby tento spis aneb tyto artikule některému protivné byly, aneb nespokojeně pospolu živi býti měli, tehdy ten nespokojený za jedenácté z toho špitálního užitku vyvržený a s vysvlečením jeho špitálních šatů docela vystrčený býti má.
Aby ale špitálníci, čím častějc se upamatovati mohli, že to všechno jedině od milostivé vrchnosti pochází, v snášení pospolu živi býti mohli.
Za dvanácté: Tehdy špitálníci každý ročně k obdržení toho u svojí milostivé vrchnosti s poníženou prosbou se ohlásiti musejí.
Jenž se stalo na zámku bzeneckém dne 24. října léta Páně 1771
Ernestine verwittibte Gräfin zu Salm und Neuburg Inn, gebohrene Gräfin von und zu Proskau.
[1] Zakladatele, zřizovatele.
