Uvedený článek byl publikován v časopise Vinařský obzor v roce 1943 (roč. 37, str. 67-68).

Mistr Robert Tvarůžek zemřel

Neočekávaně a proto tím bolestněji překvapila naši vinařskou veřejnost zpráva o skonu velkého příznivce vinařství, bzeneckého rodáka, mistra šermu pana Roberta Tvarůžka v Brně.

Zesnulý byl dobře znám v nejširších kruzích jako uznávaný mistr šermíř a také celá jeho pestrá, avšak tvrdá vojenská kariéra je prostoupena touto disciplínou. Narozen 1. září 1870 v Bzenci, studoval v letech 1885 – 1892 na gymnasiu v Uh. Hradišti, načež absolvoval šermířský a tělocvičný kurs při vojenské akademii ve Wiener Neustadt. Jako učitel šermu a tělocviku působil potom ve Strassu, v Budapešti, v kadetní škole v Králově Poli, v Enns, v Košicích a v Kamenci u Petrovaradína.

Již tehdy, při svém putování po různých posádkách, všímal si zesnulý velmi bedlivě, kromě svého oblíbeného zaměstnání, jež tehdy již velmi miloval a jehož byl chloubou, také i dotyčného prostředí, jeho vztahů kulturních, sociálních i národnostních. Jeho bystrý postřeh usnadňoval mu řešení různých nesnadných situací a přímost jeho charakteru získala mu mnoho věrných přátel. Také jeho činnost jako cvičitele a vzdělavatele mládeže v Brně až do roku 1935 a zejména jeho součinnost v šermu a tělocviku se studenstvem v Brně nemůže býti zapomenuta a bude jistě oceněna povolanějším perem.

V kruzích vinařských, hlavně bzeneckých, byl Tvarůžek znám jako dobrý a spravedlivý vinař. Sám rodák z vinařského kraje, znal dobře celou těžkou práci vinařovu, jeho strasti i radosti a tuto zkušenost doplňoval si neustále při svém pobytu v jiných zemích a častými návštěvami doma. Jsa od přírody obdařen nevšedním nadáním a pílí, použil svých volných chvil a bohatých znalostí jazykových ke studiu základních děl světové literatury. Snad málokdo znal Homéra, Ovidia, Anakreona a Chajjáma tak, jako Robert Tvarůžek a není proto ani divu, že k jeho proslaveným břitkým výpadům šavlí a kordem počíná se brzy připojovati i šerm krásnými slovy. Nikoliv, Tvarůžek nebyl básník a nikdy jím nechtěl býti! Tak jako měl smysl pro rytmus, tak také měl dobrý smysl pro poesii a dovedl jej přesným a jemným způsobem vyjádřiti. Jeho příležitostné verše jsou plodem nálad nebo prostředí, vždy však jsou jasně podány a podloženy hlubokou myšlenkou nebo lehkou a přátelskou satirou. Sv. Floriánek a Bzenecká Lipka byla jeho oblíbená themata a dovedl je opěvovati velmi něžně, jako např. v této básni:

 

Do vzdušných dálek z révových tich

dvojice svatých z hradu se dívá:

jeden z nich hrotkem na vodu kývá,

druhý z nás loudí nadějný smích,

hory když zavře, zabodne vích.

Hlídají Lipku! Jaký to dar

vtělil se v zlatá zrnéčka révy!

Zrychlí proud krve, rozšíří cévy,

v každé tvé žilce rozpoutá var,

jak měl bys síly na tisíc jar!

 

Voní jak lípy zlatistý květ,

oslní jiskrou, chutí tě zdolá,

v lahodě barvy duhová kola

ohněm zříš plát a v kmitu se chvět

jako by v nich tančil celičký svět.

Vyprázdni pohár na zdraví zas,

dokud jsi mlád a nevíš co tísní;

z života hroznu s tesklivou písní

padají zrnka – roků tvých jas –

do hlubin věků v podzimní čas!

 

Vinařský obzor přinesl v posledních letech celou řadu jeho veršů, jež zůstanou rovněž nehynoucí památkou ducha tohoto dobrého člověka. Snad bude možno jednou shrnouti celou jeho tvorbu v jediný celek.

Tvarůžek byl v přítomné době jediným historikem vinařským a je jen pochopitelno, že své úsilí věnoval převážně svému rodišti, kde rád trávil své volné chvíle a rád poseděl v kruhu starých známých a při sklence dobrého vína. Vínu rozuměl jako málokdo a není jistě náhodou, že jeho nejlepší sonety vznikly v těchto chvílích.

V posledních letech svého plodného života věnoval Robert Tvarůžek celou svou energii ještě jedné velké práci, která bude oceněna teprve později. Věnoval se studiu Písma Svatého, a to se zřetelem na vinařství. Podle jeho vlastních slov je možno téměř označiti Starý zákon za učebnici vinařství a sklepního hospodářství, tak je prostoupen citáty a podobenstvími o révě a víně. Tuto obsáhlou práci dokončil a ještě nedlouho před smrtí zrevidoval a opatřil poznámkami. Kdyby nebylo ani jiné činnosti Tvarůžkovy, již jen tímto dílem zapíše se zlatým písmem do celé historie vinařského života na Moravě.

Ve Tvarůžkovi odešel dobrý člověk, prostého, upřímného, spravedlivého srdce a ryzího charakteru. Nenáviděl faleš a přetvářku a byl vždy svým! Zemřel vyrovnán se životem, čestně, tak jak vždy žil. Jeho ušlechtilá choť a řady jeho známých ztrácí v něm opravdového přítele a kamaráda, na něhož však nezapomenou! Již sama impozantní účast na pohřbu v Brně byla toho dokladem.

Robert Tvarůžek měl rád svůj Bzenec i s jeho nedostatky a lidskou nevůlí. Tato láska značí se nejlépe ze sonetu, který v jednom z posledních roků, kdy nemoc zabránila mu v jeho každoroční návštěvě, zasílá svým známým, a který je jakýmsi jeho duchovním odkazem:

 

Vy, rodáci, tam pod Floriánkem,

jen nedejte se ukolébat spánkem,

a chraňte vše, čím rodná zem Vás hřála,

i odkaz, který zasvětil Vám Skála.

Nuž, hlavy vzhůru, pracné ruce z klína

a šiřte pověst bzeneckého vína!

Dr. J. Blaha