Tato původně latinsky psaná listina od moravského markraběte Vladislava, datovaná v Olomouci dne 3. ledna 1214 povyšuje Bzenec na město, uděluje mu právo honební a soudní a promijí mu na dobu 30 let obilné desátky a peněžní poplatky a dává mu v užívání část Doubravy. Již na počátku 20. století byla ale prohlášena za padělek, což ji však neubírá na jisté zajímavosti. Zde uvedený český překlad pochází z pera Msgre. Josefa Hanáka, tak jak jej použil ve svých pamětech města Bzence v roce 1919.

Listina markraběte Vladislava z roku 1214 – falsum

„Ve jménu Páně amen. Já Jindřich, jenž i Vladislav, z boží milosti markrabě moravský, všem křesťanům, jak nynějším, tak budoucím na věčné časy. Vznešenost knížecí slávy zajisté jasnějším září světlem, jeli obklopena skvělým počtem mohutných měst. Proto já Vladislav, z boží milosti markrabě moravský, chtěje tržní osadu jménem Bizince pevnou zdí ohraditi a tak povznésti, aby cti a přednosti ostatních našich měst se těšila, uvolňujeme a na dobro promíjíme na dobu 30 let občanům z Bizince poplatek peněžní i dávky obilné, které nejjasnější královně české jménem Konstancii jednotlivá léta jim bylo platiti. Dále chceme, aby od nynějška a do budoucna všechny přečiny v městě samém dle práva, které od města Břetislavě přijali a dle starého obyčeje byly souzeny. Mimo těžká provinění, která před námi nebo našimi soudy musí být souzena. Dále les, jenž se všeobecně Dúbrava zve, jim dáváme k vykácení nebo jakémukoli volnému použití, jejž jsme dokola násypy, jež se „kopce” nebo „hranice” nazývají, omezili. Dále jim uděluji svobodu mlecí. Dále dva lány pro kněze, jenž by tam právě byl. A toto naše nařízení se stalo dle vůle nejjasnější paní královny české, zmíněné totiž paní Konstancie, v přítomnosti najjasnějšího pána Otakara, krále českého, nejmilejšího bratra našeho, jenž pečeť svou na potvrzení listiny k naší připojil. Dáno v Olomouci, dne 3.ledna léta vtělení Páně 1214.

Svědky byli tito: Pán Otakar, Rubert, biskup olomoucký, Boleslav heřman, opat hradišťský, Sigfrid, opat velehradský, Walter, děkan, Štěpán, probošt, Radoslav, arcijáhen a všichni olomoučtí kanovníci, Bavarus, komoří olomoucký, Záviš, purkrabí olomoucký, Bludo, prefekt přerovský, Ditrich se synem, Grut, Onso, syn Bludův, Lutek, Velen, Zuda, Protiva z Uničova a jiní velmi mnozí. Dáno rukama Jana, našeho kaplana.”

zdroje:
• Hanák J.: Paměti města Bzence, přetisk Adamov 1999
• SOKA Hodonín, Hanák J., Rukopis Pamětí města Bzenec 1919 AM729