Uvedený článek z třicátých let dvacátého století pochází z pera Josefa Hanáka, který jej sepsal pro brožurku ke dním brannosti v Bzenci, které se zde konaly 5. a 6. července 1934.

BZENECKÉ LÍPY

Hanák Josef

Zámecký park jest doposud pozoruhodný svými prastarými lípami. Kolik lidí se během věků obdivovalo s úžasem zvláště lípě větší, co vše bylo o ní napsáno a nabájeno! Byla prý již r. 1604 500 let stará, jak hlásá nápis na kamenné desce pod lipou z r. 1770. Zalévala se prý každý rok sudem oleje. Král Rudolf II. na cestě do Uher v jejím stínu prý odpočíval a se bavil s celou svou družinou, tělesnou gardou a plukem vojska.

Jisto je, že již urbář z r. 1604 mluví o „velké lípě v rozkošné zahradě před vcházením do zámku“, tedy jako o něčem neobyčejném, z čehož možno souditi, že již tehda byla několik set let stará.

Podle popisu dějepisce Mariana Ullmanna v rukopisném díle „Stará a nová Morava“ z r. 1764 vypadala větší lípa již tehdy tak, jako nyní. Byla rozvrácena vichřicí a podepřena dřevěným lešením. Z ramen lípy vyrostly od té doby větve, jež jsou vlastně velikými stromy. Nejlépe vystihnul význam lípy i dojem, jímž působí, dějepisec Ř. Volný v topografii Moravy, vydané r. 1834, slovy: „V zámecké zahradě jsou ony pověstné lípy, z nichž obryně jest tak rozvětvena, že by prý mohla poskytnouti útulek celému jízdnímu pluku i s koni… Vkročí-li nenadále cizinec pod temné loubí větší lípy, již patrně zvetšelé, jímá ho úděs, pováží-li, že je snad družkou mladé Moravy, zestárlou v proudech dob, jež viděla mizeti.“ V jejím stínu bavilo se obecenstvo hrou v kuželky a tancem za zvuků kapely umístěné na podiu mezi rameny lípy, jak to popisuje německý básník K. F. Hebbel, když r. 1853 navštívil Bzenec. Pohledem na lípy byl okouzlen buditel národa František Sušil a opěvoval je v básni, jež začíná verši:

Na bzenecku milovidné sady,

kvetou tamto bujné vinohrady.

Když se vesna ukazuje v kráse,

vraceti se Boží ráj tam zdá se.

Každý rok se ještě zazelenají, každý rok plní vzduch vonným dechem svých květů, každý rok se rozezvučí bzukotem nesčetných včelek. Přejeme s M. Ullmannem zvláště starší lípě „někdejší veselou zábavu ještě na dlouhé věky“. Byla svědkyní dob slávy i úpadku, dob radosti i žalu, jež prožíval Bzenec a celý náš národ. Ať stále svěží, stále bujná jest svědkyní jeho šťastné budoucnosti co nejdéle!