Článek o robotách ve Bzenci byl publikován v Časopise Matice Moravské roku 1892 (roč. 16 str. 306 – 312) panem Josefem Cvrčkem, jež čerpal z materiálů, které byly tehdy k dispozici v archívu města Bzence. Celý článek je ponechán v původní literární podobě z roku 1892.

Příspěvek k dějinám roboty ve Bzenci

Podává: Jos. Cvrček

Bzenec patřil až do r. 1422 zeměpánům moravským. Posledním držitelem byl Sigmund, který, jsa v tísni peněžní, zastavil „zděděný majetek koruny České, Buchlov s okolními vesnicemi a lesy, jakož Veselí a Bzenec r. 1422, pánu župy Trenčínské, Ctiboru Vajdovi“ (Wolný IV. 153.). V době následující vystřídalo se na Bzenci několik rodů, z nichž jen nejdůležitější pro nás uvedeme. Tak až do r. 1530 drželi Bzenec páni Kropáčové z Nevědomí. – Od r. 1588 – 1769 vládli zde páni z rodu Pruskovských z Pruskova. R. 1769 připadl Bzenec Ernestině, hraběnce Neupekové, rozené Salmové. – Od r. 1806 přešel do majetku Ditrichšteinů – po nichž až do zrušení roboty sídlili zde hrabata Reichenbach – Lesoničtí.

Jaké byly poměry poddanské do r. 1422, není známo. Teprve za doby Kropáčů z Nevědomí zachovala se smlouva mezi Bzenčany a vrchností, kterážto smlouva aspoň poněkud objasňuje tehdejší poměry, jež byly asi neveselé. Dosvědčuje to nejlépe okolnost, že „lidé prchali z obydlí svých“. Zprávy o tom podává: „Ujednání skrz mne Ctibora z Cymburka a z Tovačova, hejtmana markrabství Moravského – mezi statečným rytířem Mikulášem Kropáčem z Nevědomí a synem jeho, Panem Jindřichem, a lidmi jejich města Bzence a panství toho, kteří od obydlí svého odešli“. Kteréž u výtahu takto zní:

Nejprve Pan Kropáč má ty lidi při listech královských a markrabských zůstaviti, kteréž majíc na své vysazení a práva, neb které milosti, tak jakž ti listové ukazují… Ti lidé Bzenečtí mají Panu Kropáčovi a jeho synům poddáni a poslušni býti, jako pánům svým zástavním, a povinni jsou všecky poplatky spravedlivě jim dávati a platiti… Také byly-li by které spravedlivé roboty, těch nemají se vzpírati. Ale mimo spravedlivé roboty přílišnou obtížností Pan Kropáč ani jeho synové nemají jich obtěžovati… Item mlatby daremně ani pasení dobytka na ně Pan Kropáč vzkládati nemá… Item na to mé zjednání lidé se všickni ku stánkům svým vrátiti mají a Pan Kropáč má těm lidem pozdvižení proti sobě milostivě a věrně odpustiti.“ Kromě toho vznesena téhož r. 1491 na Ctibora Tovačovského žádost, aby vyšetřil a rozsoudil „některé různice o některé roboty neb hlásky, kdež měšťané praví, že by na nich to z práva býti nemělo – a pan Kropáč praví, že by něco takového podle starého práva na nich bylo.“ Rozkázáno bylo oběma stranám, věc tu ze starých register vyšetřiti a před ním to prokázati. A on „slyše to chce rozkázati, pokudž se lidé ti pánům Kropáčům a synům jeho zachovati mají, a pan Kropáč pokud k nim.“

O několik let později – r. 1499 – skutečně stala se další dobrovolná úmluva mezi urozeným a statečným rytířem p. Kryštofem a urozeným vladykou p. Václavem Kropáči z Nevědomí a na Bzenci z jedné – a lidmi jejich Bzeneckými se strany druhé – a sice prostřednictvím urozeného pána, pana Jana z Lomnice a na Meziříčí, hejtmana markrabství Moravského. Smlouva ta byla taková:

Aby Bzenští 6 drajlinků vína v roce (120 věder) pánům svým dopustili vyšenkovati, a páni svého šenkýře aby měli; víno pak aby slevci nebyli – a po čem měšťané na ten čas svá vína šenkují, tak také páni svá vína mají ceniti.
Item dva dni aby robotovali Bzenečtí pánům svým, kteří koně mají, s koňmi buďto oračku neb jinou robotu v domě – a čtyři dni, kteří koně nemají buďto na žni neb na seně nebo na čem na jiném v domě. (Roboty rozuměti sluší tehdy ročně.)
Item o hony, kdyžby páni honiti chtěli, dvaceti pacholkův aby dali na hon z městečka (sc. Bzence) a to na ty hony, když z práva honiti mají.
Item na hrázi, jakož od starodávna lidé dělávali, nad mlýnem, tak aby vždy každý dělal jeden den v roce.
Item o hlásné, aby měšťané pánům dali šest kop vídeňských peněz do roka a páni sami sobě hlásné jednejte.
Item o drva, jakož od starodávna bylo, aby vozili k vánocím každý vůz dřev, k veliké noci vůz dřev a k sv. Duchu vůz dřev ti, kteří koně mají.
Item co se losuňkův dotýče: O sv. Janě a o vánocích vídeňské peníze – sedm peněz za groš – které za roboty dávají.
Item co se luk dotýče, které lidé v plat drží, aby dali vídeňské peníze – sedm peněz za groš.
Item co se panských vinohradův dotýče, ty aby jim lidé zdělávali…

Tato druhá listina činí tedy již zmínku o určitých robotách a dávkách poddaných. Obsah její potvrzen za nedlouho – r. 1504 – na novo. V nové této smlouvě shledáváme se však s některými úlevami. Tak na „nových vinohradech nemají páni lidí nutiti k dílu, leč kdo chce z dobré vůle za peníze.“

Item na vinohrady mají lidé Bzenečtí toho svobody, prodávati své vinohrady, komuž mohou, a páni jim v tom překážky činiti nemají.

Item masařům hostinským puštěna svoboda, aby prodávali maso v trhový den jednou v téhodni. Dále usnešeno o škodách dobytka na vinohradech a jinde, že sobě dobytky ze škody opravovati mají a to v dobré vůli buď lidé pánům anebo zas páni lidem.

V sázení konšel do rady nemají páni žádné překážky činiti – a kdyžby nová rada, usazená byla, tehdy mají jíti ku pánům svým a novou radu jim ukázati a oznámiti.

Na mejta časem pánům k vůli mají Bzenčané vyjíti, když by rozkázali.

Úředníci nemají ženám a děvečkám na robotách nepoctivě láti, ani jich přes noc k dílu nutiti, a také nemají žen mezi muže do vězení sázeti, než trestati, jak se sluší.

Konečně: Fojt, horný a kostelník (kostelní hospodář) nemají pánům robotovati…

Další část listiny pojednává o dluzích pánů Kropáčů, které měly býti v určitých lhůtách zaplaceny…

Za úlevy tyto – zajisté dosti značné – děkovali Bzenčané svým příznivcům Janu a Viktorínovi, bratřím vlastním z Žerotína a z Fulneka, kteří za svědky smlouvy té přibrali si urozené vladyky, pana Mikuláše z Klokoče a na Ostroze a pana Heřmana z Vojislavic a na Veselí. Jak dlouho potrvala dobrá vůle mezi vrchností a poddanými, nevíme. Rovněž nesnadno jest určiti, jakým způsobem dále vyvíjela se robota.

Teprve r. 1604 zase zmínka se činí o dávkách povinných vrchnosti. Platili tehdy Bzenčané ve stříbře: O sv. Jiří 33 zl. 23 kr. a o sv. Václavě rovněž tolik. Z toho odrazilo se za 8 svobodných domů ve Bzenci 4 zl. 2 kr.

Usedlí řemeslníci (celkem 42) platili za ochranu 5 zl. 18 kr., „rolníci“ (14) 12 zl. 12 kr., za „rúbanice“ obec platila 39 zl. 12 kr., za výkupné za hlásku 8 zl. a za stříž ovcí 20 zl.

Řezníci (bylo jich 8) platili 2 zl. 20 kr. Kromě toho musili řezníci dle potřeby pro vrchnost dobytek vyhledati, kupovati a zabíjeti. Vnitřnosti zabitých zvířat museli dodávati pro zámecké psy.

Rybáři konečně platili za pronájem části řeky Moravy 4 zl. 8 kr., a dodávali do kuchyně zámecké 16 kop raků. Dále bylo rybářům choditi s vrchnostenskými myslivci na lov divokých sviní na „Dúbravu“ – a posly vrchnostenské museli přes rybníky zdarma převážeti…

V dobách těch byl Bzenec již v držení pánů Pruskovských, kteří v bojích Rudolfa s Bočkajem a s Turky přidrželi se Rudolfa. Zástupy nepřátel, hlavně hajdukův a Tatarů, vpadly dne 2. května 1605 do města a úplně je zničili. Bzenčané přišli tím o všecka svá psaná privilegia. Teprve na snažnou prosbu svých poddaných a pak přihlížeje k vlastnímu zisku – ponechal je urozený pán, pán Jiří z Pruskova zvláštní smlouvou z r. 1634 při jejich výsadách – z nichž nejvýznačnější byla: „Liberum jus testandi“ et „Jus sucedendi et transmittendi ab intestato secundum jura et consuetudines hujus marchionatus.“ Zároveň nově upravena povinnost robotní, a sice tímto způsobem:

Takzvaní „rolníci“ (držitelé lánů po 62 měřicích) robotovati měli ročně s párem koní 13 dní a sice: 3 dni na jaře, 3 dni na „úhorech“, 3 dni při ozimu a 4 dni různě. Dále byl každý z nich povinen vrchnosti ročně prodati bečku (tj. 12 věder) vína za laciný peníz a to za 1 ½ tolaru. Každý musel dávati ročně 1 ½ měřice ovsa. Při stavbě nového zámku nebo dvoru nebo při jakékoliv nové přístavbě musel každý týdně s jedním potahem koní den robotovati.

Ti, kteří koní neměli, robotovali vrchnosti 5 dní v roce v čas žní. Dále byli povinni v senoseč – ale jenom „na louce u města“ 3 dni seno sušiti. Při stavbě nového zámku robotovali týdně 2 dni. Dále měli vinohrady „pod zámkem“ obdělávati. Při kácení lesa robotovati nemusili.

Tzv. „sekáči“ měli v čas sena neb otavy po 5 dní trávu kositi. Bylo-li jich i jindy potřeba, museli jíti – ovšem za příslušnou odměnu a to jen tehdy, neměli-li zrovna na svém co dělati. Tím zase na nějaký čas urovnány povinnosti robotní.

Teprve r. 1711 nastalo nové vyjednávání o robotu. Zprávy o tom zachovaly se v tzv. „gravaminech“, jež několikráte Bzenčané podali. R. 1711 po prvé.

Některé starší roboty ponechány tu v plném obsahu – jiné částečně změněny. Tak např. potrvaly sice roboty při stavbě nového zámku – ale milostivá vrchnost se vyjadřuje „při opravě tu robotu žádati nechtíti.“ Jako nové povinnosti uvádějí se zde platy, jež Bzenčané uvolili se platiti ze svobodného městského rolí: platili z jednoho ročně 14 zl. 28 kr. a z druhého 1 zl. 59 kr. – Dále tzv. „losuňkův“ platili ročně 70 rýnských či 60 zlatých moravských.

Jednáno též o právu „úmrtním“. Vrchnost připověděla, že nebude na sebe potahovati nic tam, kde po zemřelém přátelé zůstali. Zemře-li však kdo bez přátel, tedy sobě vrchnost k pozůstalosti své právo předchovává.

Co se robot hoferův dotýče, usneseno, nic prozatím neměniti a to z té příčiny, poněvadž „povinnost ta robotní na urbáři se zakládá, a v celé zemi obyčejné a slušné jest, že hofeři neb chalupníci neb podruzi robotovat musejí, zvláště když takoví hofeři jen jeden den týdně robotují.“ „Ostatně“ – praví se dále – „když takoví hofeři staří jsou a se sestařají, tak stojí jim svobodně při vrchnosti se ohlásiti a o robot odpuštění prositi.“ Dále zakázáno od vrchnosti „letního času přes 10 a zimního přes 9 hodin při vinném šenku muziku držeti, poněvadž při tom rvačky a nepříležitosti následují.“ Dále upuštěno od toho, aby Bzenčané „nočního vartýře k zámku dostavovali“; rovněž zakázáno při vinném desátku „místo bílého červené víno odebírati“. Konečně sproštěni jsou přísežní radní povinnosti, aby byli při panských vítkách, aby od sýpek panských klíče do zámku odnášeli „ale tu robotu jinší stranou, jak obyčej, vykonávati povinni jsou.“

Menší důležitosti jsou „stížnosti“ r. 1714 přednesené. Upravují se jimi některé platy – zejména ustanoveno jest, „že pro konses neb povolení k ženění od úředníka discreti neb dar vejš než dva rýnské říšské nemá zvýšen býti“ – a dále „aby z každého vypůjčeného rýnského neb vědra vína od hospodářského správce jemu ročně 3 kr. se daly.“

Kromě těchto obsáhlejších zpráv po různu zachovaly se některé – ač nemnohé – zprávy o jiných dávkách a platech. Tak např. účet z r. 1720 poukazuje na to, že z „rathúza městského“ platí se ročně 242 zl. 40 kr. – Na rathúze vázlo 11 ročních robot, z těchto se však město vykupovalo za roční poplatek 2 zl. 12 kr. – Dále činí se zmínka, že na sv. Vavřince byli Bzenčané povinni předložiti vrchnosti na stůl zralé hrozny, vem je kde vem. Zámeckému hejtmanovi dávati musili husu svatomartinskou.

Bohužel nezachovaly se tu žádné zprávy, jaké jiné povinnosti – zejména dávky naturální – tížily Bzenčany, jak zachovali se Bzenčané r. 1775, kdy vydán robotní patent, zda totiž zůstali při robotách starých či raději robotovati chtěli dle nového patentu.

R. 1848 majitel panství – hrabě Vilém Reichenbach – na prosbu svých poddaných vydal od sebe revers, v Bzenci dne 17. října toho roku, jímž určoval cenu, za jakou mohou se Bzenčané od robot vykoupiti. Revers ten zní: „Při první své přítomnosti ve Bzenci jsem Vám ústně přislíbil, že Vy za jeden den potažní roboty – 12 kr. – a za jeden den pěší roboty 4 kr. nahradit míti budete s tím ulehčením pro Vás, že kdyby říšský sněm ve Vídni levnější náhradu ustanovil, při tom zůstati má. Poněvadž jsem nyní mé panství Bzenecké přijal, tak opakuji to přislíbení písemně, že já rozsouzení říšského sněmu na každý pád vyplniti chci.“