Uvedený článek byl publikován v Lidových novinách dne 3. září 1939.

Bzenec, město vína a zeleniny

Bzenecká púť bývá odjakživa vábivá a snad proto, že tam mívají nejlepší kvašené okurky a jedinečné víno, scházívá se na ní z okolí veliké množství poutníků. Tisíce se jich tu hemžívá v nádherných slováckých krojích.

Bzenec je starodávné město se slavnou historií. Bzeneckým krajem patrně vedla obchodní cesta z říše římské na sever Evropy. Ve starých latinských a německých listinách je Bzenec nazýván Bisenc. Podle jedné verze toto jméno dali Bzenci sv. Cyril a Metoděj, protože osada jim připomínala město Byzanci. O Bzenci zmiňuje se kronikář Dětmar. Město prý se stalo po zániku Velehradu na krátkou dobu i hlavou Moravy. Na bzeneckém hradě sídlili páni Bzenečtí, začátkem XIV. století byly v Bzenci také župní úřady a na hradě měla moravská markrabata svého purkrabího, velitele branné župní moci, cúdaře nebo-li sudího a komořího. Bzenci náležela také pravomoc hrdelní. Postupně patřil Bzenec od markraběte Jana přes Žerotíny až ke Kašparu a Janu Kryštofu Proskovským.

Kdy byl zbořen bzenecký hrad, není přesně známo. Podle jedněch stalo se tak za válek husitských, podle jiných byl zbořen později a listiny z něho přeneseny do Strážnice. V XVI. století mělo město sedmdesát čísel a hlavním zdrojem výživy obyvatelstva bylo zemědělství a řemesla. Již v této době vzniklo bzenecké vinařství, jehož sláva se dochovala až na naše časy. Víno se tehdy prodávalo v soukromých domech po řadě. Nálev se ohlásil u purkmistra, který s konšely víno okusil a stanovil jeho cenu. Kromě toho nalévali měšťané víno vrchnostenské na obecním hostinci.

Původ bzenecké pouti spadá také do dávné minulosti. Pouť se konává každoročně za veliké účasti a velmi okázale 15. srpna. Přicházívají procesí s hudbami, družičkami, mnohá až z velmi daleka. Kostel, zasvěcený sv. Janu Křtiteli, bývá věřícími přímo obležen. Po návštěvě chrámu a odpočinku jdou jedni na Starý hrad ke kapli sv. Floriána, druzí vyhledávají občerstvení zpravidla v búdách (vinných sklepech), kde vychutnávají známou bzeneckou lipku. Pak následuje prohlídka zámecké zahrady s památnými lípami, z nichž je jedna tisíciletá a druhá o něco mladší. A potom již jen na náměstí do vířivého pouťového ruchu. Mezi krámy, houpačkami, střelnicemi a kolotoči, na každém kroku bodrá Bzenčanka hlasitě nabízí jedinečné kvašené okurky, volajíc na každého: Pojďte na ně, sú jak vínečko! A jsou, jenže čím víc jich jíte, tím větší je žízeň, kterou možno pak uhasit jen dobrým vínkem ve vinařsko-družstevním sklepě.

Škoda, že celodenní déšť pokazil pouťovou náladu. Nebylo letos malebných slováckých procesí, hýřících pestrými kroji. Těžko bylo vžívat se do dojmů, jaké bývají jiná léta, když na pouti bývá hlava na hlavě. Odjížděli jsme navečer, zvuky hudby doznívaly v dáli a na obzoru tratila se ponenáhlu i kaple sv. Floriána na Starém hradě. Jediné přání máme – dočkat se ve zdraví a klidu příští bzenecké oharkové púti. Bude snad taková, jako bývá jindy, veselá a milá.

do