Ferdinand Břeský, farář

ÚCTA P. MARIE BZENECKÉ A PŮVOD JEJÍ

Město Bzenec jest známo svými starobylými a požehnanými vinicemi, svým znamenitým vínem, ale jest široko daleko známým i poutí bzeneckou, jako památné poutní místo celého Slovácka. Den 15. srpna svátek Nanebevzetí Panny Marie jest nejradostnějším a nejslavnějším dnem celého města, dnem, na který se těší nejen obyvatelé bzenečtí, ale i daleké okolí.

Na pouť bzeneckou konají se přípravy už několik dní napřed. Čistí se a pilně uklízí, vzdálení členové rodin se sjíždějí domů. Toho dne slouží se první mše sv. skoro ráno o půl 6. hodině, aby domácí mohli na mši svatou a pak byli přítomni příchodu poutníků. Již na této skoré mši svaté objevují se první poutníci, při ranní mši svaté jest jimi kostel vyplněn, a noví a noví přicházejí. Všichni na kolenou obcházejí hlavní oltář s milostným obrazem Panny Marie, staví se ke zpovědnicím a čekají trpělivě, až se dostanou ke zpovědi, při každé mši svaté a po ní podává se svaté přijímání.

Asi o půl 10. hodině ozvou se zvony na znamení, že první procesí přichází k farnímu kostelu. Ze sakristie vychází kněz oblečený ve sváteční pluviál, k němu se přidají ministranti s korouhvemi a jdou naproti poutníkům. Kněz přivítá přicházející poutníky a provází je do kostela. Za chvíli se ozvou zvony po druhé, a kněz jde přivítat poutníky nové. Cestou ke kostelu stojí domácí a diváci, a pozorují přicházející procesí z Mor. Písku, Žeravic, Syrovína, Domanína a Vracova. S největším napětím jsou očekávána procesí z Domanína a Vracova, protože jsou nejdelší, jdou s hudbou a nesou sochu Panny Marie. Je to nejkrásnější chvíle z pouti bzenecké, je to nádherná podívaná pro oči, jež se zrovna pasou na vzorném pořádku, malých družičkách a hýřivých krojích slováckých.

Poutníci jdou do chrámu, obcházejí hlavní oltář s osvětleným obrazem Panny Marie bzenecké a zůstávají v kostele na kázání. Po kázání je slavná mše sv. s asistencí, sloužená ke cti a chvále Panny Marie bzenecké za všechny poutníky. Po mši sv. rozcházejí se poutníci na oběd a o půl 3. hod. je pro ně sv. požehnání. Po svatém požehnání jdou všichni průvodem k soše Panny Marie na náměstí, kde se pomodlí litanie s modlitbami a ubírají se do svých domovů.

V den pouti bzenecké jest ve městě živo a veselo. Nejživěji je na hlavním náměstí, kde se to jen hemží zástupy poutníků a diváků, kde se ozývá pískot píšťalek, hrčení kolotočů, hlasy prodávajících, zpěvy a hudba poutníků. Lze s jistotou říci, že na pouť bzeneckou přichází na 6000 poutníků.

Pouť bzenecká koná se k úctě a slávě Panny Marie bzenecké. Jakého stáří jest pouť bzenecká, kdy asi začala? Paměti města Bzence, sepsané dlouholetým katechetou bzeneckým a nyní monsignorem Josefem Hanákem v Kroměříži, praví na stránce 160: „Původ bzenecké pouti je zastřen mlhami minulosti. Koná se každoročně velmi okázale.“ O původu pouti bzenecké neví se tedy nic určitého, jsme odkázáni jen na pověsti a písně tyto pověsti opěvující.

Staří Bzenčané vzpomínají, jak chodívali na pouť na svatý Hostýn a na zpáteční cestě vraceli se domů lesem zvaným Háj. Les byl tehdá velmi rozsáhlý, dvůr Vilémov nacházel se úplně v lese. V tomto lese předzpěvák začal vždy zpívati píseň k Panně Marii bzenecké, a starší poutníci ukazovali mladším místo, kde stával dub, na němž visel obraz Panny Marie. Pověst vypravuje, že od onoho místa rozléhal se silný pláč. I šel vojín, jenž v lese zabloudil, po hlase, došel až k dubu a viděl, jak Panna Marie na obraze pláče. I spěchal do Bzence a oznámil to občanům. Několik jich přišlo a přineslo obraz Panny Marie do Bzence. Ale obraz zmizel a octl se opět na dubě. I přinesli jej po druhé do Bzence, ale obraz vrátil se zase na dub na svoje místo. I v ty dny viděli lidé od hranic uherských nad Bzencem neobyčejnou zář, takže se domnívali, že město hoří. Když se zvěst o tom donesla do Bzence, tu vypravili se Bzenčané s velikým průvodem a družičkami a slavnostně přinesli obraz Panny Marie z dubu do farního kostela a upevnili nad farním oltářem, a obraz již zůstal v kostele. Zbožní Bzenčané klekávali před obrazem, uctívali Pannu Marii tak podivuhodným způsobem k nim přinesenou, a Panna Maria odměnila se jim mnohými zázračnými zjevy. Rodiče nynějších starých obyvatel bzeneckých, na příklad paní Marie S., jež zemřela v roce 1925 v 86 letech svého stáří, vždy vypravovala, že za oltářem bylo několik berlí, jež tam uzdravení odložili, a obraz Panny Marie ověšen byl mnohými votivními dary.

Ony berly a dary jsou zřejmým svědectvím, že Panna Marie bzenecká své ctitele vyslyšela a jejich prosby zázračně splnila. A takových vyslyšení jest jistě velká řada. Uvádím aspoň některá. Paní Antonie N. ze Bzence měla dceru Marii, 2 roky starou, když dostala osýpky, jež se jí stáhly do očí, že neviděla a oči musela míti uzavřené. Chodila s ní k lékařům, hledala pomoci, ale vyléčení nenašla. Dceři bylo už 10 let a stále neviděla. V úzkostech vzala matka útočiště své k Panně Marii bzenecké. V pátek s ní šla do kostela a řekla dceři: „Mařenko, chytni se mne za sukni a půjdeme po kolenou kolem oltáře, a modli se k Panně Marii, aby tě uzdravila.“ Totéž vykonaly i druhý pátek, a děvče mohlo již oči něco málo otevřít, a třetí pátek už se sukně nedržela, viděla tolik, že sama oltář obešla. Matka slíbila Panně Marii bzenecké za svou dceru, že první svátek o svátcích výročních nebude jísti masa. A uzdravená slib svůj plnila a dodnes plní. Už jest jí 52 roků a stále děkuje Panně Marii bzenecké za své uzdravení.

Pan Josef S. ze Bzence vyučil se zámečníkem. Při kutí železa padly mu jiskry do očí tak nešťastně, že oslepl. Jeho matka mu radila, aby se modlil k Panně Marii bzenecké a slíbil jí za své uzdravení, že nebude jísti masa první den svátků výročních. A skutečně slib svůj vždycky plnil, zraku plně nabyl, zemřel ve Bzenci v roce 1902.

Tetička D. z Vacenovic vypravuje, že obyvatelé kolem Kyjova, odkud též nejvíce poutníků do Bzence přichází, mají velikou důvěru k Panně Marii bzenecké. Její dcera narodila se v roce 1914 ve Vacenovicích, měla již 2 roky, ale nemohla sedět, protože měla nožky do vrchu obrácené. Chodila s ní po lékařích, ale nadarmo. I rozhodla se jíti do Bzence na pouť a prosit pannu Marii o pomoc. Před jejím obrazem slíbila vykonati devítidenní pobožnost za uzdravení své dcerušky. A hle, devátého dne děvče vstalo a chodilo, a od té doby chodí každoročně do Bzence na pouť Panně Marii bzenecké poděkovat.

A dcera téže tetičky měla chlapce s bolavou rukou. Lékaři chtěli mu ji uřezat. A tetička šla opětně do Bzence prosit Pannu Marii za uzdravení. A Panna Maria vyslyšela a ruka se zahojila.

Žena od Ostrožské Nové Vsi přišla na svátek 8. září do bzeneckého kostela a před obrazem Panny Marie bzenecké se zbožně modlila. Potom vyprávěla přítomným, že byla úplně slepá, ale na přímluvu Panny Marie bzenecké uzdravena, vyprávěla, že chodí každoročně do Bzence na pouť, protože však nemohla přijít 15. srpna, došla až na svátek 8. září.

Matka na smrt nemocného syna slíbila Panně Marii bzenecké potřebné opravy ve chrámě bzeneckém, jestli se její syn uzdraví. A syn vyzdravěl a matka splnila věrně, co Panně Marii slíbila.

Úcta k Panně Marii bzenecké jest velmi stará, ale stále živá a silná. Živá a vroucí důvěra, s jakou ctitelé její každoročně do Bzence přicházejí a před jejím obrazem přímluvy a pomoci si vyprošují, jest neklamným svědectvím, že jejich prosby bývají splněny. Jenom milostná Matka Boží ví, kolik dobrodiní a kolik požehnání přinesla úcta její městu Bzenci a celému okolnímu kraji slováckému. „Ach, jak šťastné Bzenec město, šťastná hora, přední háj – požehnané jest to místo, ten všechen bzenecký kraj.“ „Šťastný bzenecký magistrát, šťastné měšťanstvo celé,“ tak se zpívá v prastaré písni k Panně Marii bzenecké v jednom originále dosud zachované.

Ano, šťastný Bzenec, šťastný všechen bzenecký kraj, neboť v něm vyhledala si své sídlo Panna Maria, z něho šíří své milosti, z něho bohatě rozdává své dary, z něho rozesílá mír a pokoj duším všeho slováckého lidu. A měli-li by všichni obyvatelé Slovácka s úctou pohlížeti k Panně Marii bzenecké a k ní se utíkati, tož tím větší úctu měli by jí prokazovati obyvatelé bzenečtí, tím více si jí vážiti a z jejích milostí se radovati a čerpati posilu.

Na každém místě přijímá Panna Maria náš hold, na každém nám prokazuje svou lásku mateřskou, nejraději nás však slyší na místech poutních, tam nám nejčastěji pomáhá. A za takové poutní místo vyvolila si Panna Maria z celého Slovácka město Bzenec. Jak by Jí všichni Bzenčané měli býti vděčni za toto vyznamenání, za ty tisíce poutníků, kteří na 15. srpna do města zavítají, za ty nespočetné ctitele, kteří každou neděli chrám bzenecký navštěvují!

A starší Bzenčané střeží si úcty Panny Marie bzenecké, umějí ji dáti najevo, jsou na ni hrdi, ale mladí na ni zapomínají. Snad to souvisí s poklesem náboženského cítění mládeže vůbec. Proto by měli rodiče poučovat své děti o Panně Marii bzenecké, k její úctě navádět. K tomu účelu napsán tento spisek na svědectví, že pouť bzenecká není jenom církevní slavností, nýbrž projevem staleté úcty k Panně Marii bzenecké, dosvědčené mnohými zázračnými úkazy, že úcta Panny Marie bzenecké vpravdě vkořeněna v duších všech Slováků.

Úcta tato nechť se projevuje po celý rok a nejvíce v měsíci srpnu, v měsíci Jí zasvěceném, kdy po sklizené úrodě její ctitelé chystají se do Bzence, aby Jí za všechna dobrodiní Boží a její přímluvu poděkovali, její další ochrany si vyprosili. Cesta do Bzence jim není ani vzdálenou ani obtížnou, všechno rádi přinášejí a obětují, jen když mohou v Bzenci Ji navštívit a její milostný obraz na kolenou obejít.

Úcta Panny Marie bzenecké nechť ještě více oživne v obyvatelích bzeneckých, nechť jim připomene slavnou minulost poutí bzeneckých a povzbudí je, aby i v budoucnosti pouť bzenecká se udržela, zesílila a hojného požehnání Božího přinášela. Ať denně ozývají se z úst Bzeneckých slova staré písně: „Přimlouvej se, pros, oroduj, ó Matičko bzenecká, chci do smrti být ctitel tvůj, neb jsi má radost všecka!“

Vytiskly Lidové závody tiskařské a nakladatelské, spol. s. r. o. v Olomouci