Artikule cechu ševcovského z roku 1672

Já, Jiřík Kryštof, svobodný pán z Pruskova, dědičný pán na Bzenci, Hradci, Bělé a Prynkově, J. M. cís. rada, skutečný komorník a soudce zemský markrabství Moravského, vyznávám tímto otevřeným listem obecně přede všemi, že jsou přede mne předstoupili cechmistři a mistři celého cechu ševcovského z mého města Bzence a poslušně skrze suplikaci¹ svou i oustně vyrozumnění dali, jakým způsobem artikule jejich, kterým jim z poctivého cechu ševcovského z královského města Brna dány jsou, potvrzeny míti chtějí, abych jakožto vrchnost a dědičný pán města Bzence jim takové konfirmoval² a potvrdil, kteréžto slovo od slova zní takto:

„My, cechmistři a mistři řemesla ševcovského v městě Brně, známo činíme tímto listem všem vůbec, když čten anebo čtený slyšen bude, že žádali nás purkmistr a rada města Bzence skrze psaní své podle prosby spolusousedův svých, abychom jim řízení a zachování řemesla a cechu našeho, jak který se v tom zachováme, udělili a popřáli, že se jmenovaní ševci ve Bzenci, erbové³ a potomci jich v tom ve všem řádně a chvalitebně zachovati chtějí, pak my uznajíc slušnou jich žádost, toho jsme jim odepříti nemohli. Protož s povolením pana purkmistra, pánům svých milostivých, jich milosti, zřízení a zachování řemesla našeho ševcovského jim tímto listem udělujeme.

Nejprve aby to týhodne 3 hodiny se kůže prodávaly, tu může chudý i bohatý spotřebu svou koupiti, pak-li by se některému nedostalo, ten může jíti ke koželuhovi a od něho koupiti dvě kůže nebo tři, aneb skopové a nic více, pak-li by který více koupil, ten má dáti do cechu půl funtu⁴ vosku.

Druhé, aby jeden od druhého v našem řemesle žádných koží nekupoval (pro dobré obecní), které by suché nebyly.

Třetí, událo-li by se, že by host krom trhu svobodně by sem přijel a kůže své do hospody přivezl a o těch kožích jednomu z nás oznámil, ten mistr nemá jich sám kupovati ani ohledávati, než má to nejprve všemu řemeslu a cechu oznámiti, a tu teprv aby všichni spolu šli ohledávati a kupovati, pak-li by se který mistr tak nezachoval, ten aby dal do cechu půl funtu vosku.

Čtvrté, když který a kdo našim řemeslem mezi námi se živiti a toho užívati chce, ten aby nejprv listy zachovací rodu, učení i zachování svého měl a ukázal.

Páté, kdy který pacholík dělaje rok, dvě nebo tři léta u našince, potom mistrem řemesla našeho býti chce, ten aby jednu kůži koupil, aneb mistr jeho, u kteréžho dělal, a řemesla tak aby prokázal děláním a krájením, aby z té jedné kůže udělal dvoje škorně, jedny střevíce ženské s knoflíky, druhé mužské vykrojené a třetí pár s kroužky, pak-li by z té jedné kůže něco více udělal, než nahoře psáno, tím více jeho povinnost bude, a to aby před přísežnými a mistry dovedl. Pak-li by toho který tak, jak se píše, nevykonal, tomu aby pověděno bylo, aby vandroval a řemeslu se aby lépe naučil, jestli by pak k tomu kroji nahoře dotčenému zadost učinil, potom se teprv oženiti může, však aby pojal osobu ctnou, dobrou a po vykonání svatby má navštíviti a prositi mistrů, aby jeho do cechu a v řemeslo přijali, a tu se mu rok⁵ od mistrů do čtyř nedělí položí, aby se v tom času s jedním každým řemesla, při kterémž by jaký hněv měl, urovnal a smluvil.

Šesté, když jich přijat bude, tehdy má položiti půl hřivny, tak aby se od něho po čtyřech a šesti groších až do zaplacení brala, a mistrům povinen jest oběd dáti, než který by byl mistrův syn, ten není povinen té půl hřivny dáti, ani řemeslo prokázati krájením, tolikéž, když by dceru řemesla našeho pojal, ten také není povinen půl hřivny dáti, než to aby učinil, jak se nahoře píše.

Sedmé, škorně aby se dratvou⁶ šily a boty překládané byly a střevíce, německy Knie-Schuh, ty mají jehlou šíté býti a okolo všude překládány a všelijaký jiný obuv, který nad píď zdéli, ten aby dratvou dělán byl, střevíce ženské s knoflíky, při těch aby byla vždy kůže pruská.

Osmé, který by se tak nezachoval, jak se nahoře píše, kolikrátkoli by obuv u kteréhokoliv našli a což by jich koliv bylo, které by tak, jak se nahoře píše, dělány nebyly, aby z jedného každého dva peníze do cechu dal, pak-li by u koho dílo našli a kůže v něm řádně⁷ namaštěná neb vydělána nebyla, to dílo jemu za to má býti a od mistrů přísežných zřezáno.

Deváté, aby mistři přísežní ve dvou nedělích jednou k jednomu každému mistru řemesla našeho došli, tu aby ohledávali a opatrovali, aby se řemeslo tak, jak se nahoře píše, dělalo.

Desáté, aby žádný mistr přespolních obuví nekupoval, leč od souseda a mistra domácího, na kterého by přišla nouze nějaká, od toho koupiti může, však aby mistři přísežní toto dílo prve ohledali.

Jedenácté, aby jeden mistr druhého z hospody nebo z hoferství nevytiskl, ani jeden druhému čeledína loudil, pak-li by který tak se nezachoval, ten aby trestán byl podle uznání mistrů přísežných.

Dvanácté, aby každý na den Božího Těla se svou svící na precesi ke cti Pánu Bohu všemohoucímu byl, pokud by který nebyl, ten aby dal do cechu jeden věrdung vosku, jestli by pak který na ten den svévolně odešel aneb odejel, ten v kázni⁸ pánův aby trestán byl.

Třinácté, aby každý z řemesla suché dni a na den Pamatování dušiček při ofěře byl a svou ofěru⁹ poctivě dal, kdo by to neudělal, ten aby dal do cechu jeden věrdung vosku¹⁰.

Čtrnácté, kdy všemohoucí Pán Bůh koho z řemesla našeho z tohoto světa povolati ráčí, tehdy povinni jsou všichni tělo jeho k pohřbu prováděti, pak-li by se kdo tak dlouho opozdil, že tělo již mimo dům třetího souseda přineseno bylo, ten má do cechu dáti věrdung vosku.

Tomu na svědomí pečeť řemesla našeho k tomuto listu přivěsíc, jenž dán a psán v Brně ten pátek po Božím Těle léta Páně tisícího pětistého třicátého sedmého.”

I uznávaje já pak tu poslušnou prosbu jejich slušnou býti, chtěl jsem takové poslušné prosbě jejich místo dáti a pro jejich chvalitebné chování taky na žádost jich tyto níž psané artikule jsem jim přidal:

„Pokudž by jaký štolíř¹¹ na panství Bzeneckém na překážku cechovníku kdy shledán byl, takového cech ševcovský bzenecký s vůlí a vědomím vrchnosti své milostivě trestati moc míti budou.

Item, jeden každý učeň, který řemeslu našemu učiti se dá u kteréhokoliv mistra, do cechu peněz jednu hřivnu, dva funty vosku a půl vědra vína dáti povinen bude, více pokudž který mistr řemesla našeho přespolní a na jarmark jdoucí v cestách nebo v hospodě obuv jakoukoliv před výkladním prodávati by se našel, takové dílo jeho jemu staveno, k tomu pokutován a trestán býti má. V kupování koží všelijakých žádný cizí mistr neb handléř cechovníkům téhož řemesla na překážku býti nemá, pokud koliv k potřebám svým takových sobě nenakoupí.

Naposledy, když řemeslo do cechu se obešle, který z mistrů tak dlouho, co by svíčka, jak dvě za halíř dávají, shořela, nepřišel, jeden věrdung aby do cechu dal.”

Protož konfirmuji takové cechové i přidané artikule a potvrzuji je vědomě mocí toho listu mého, jak nejlépe a stáleji býti múže, že to na věčné časy platno býti má, proti čemuž žádný činiti nemá, však to všechno mně a erbům¹² mým beze škody, pro lepší toho jistotu svou vlastní rukou jsem se podepsal a svůj přirozený skryt¹³ přivěsiti dal. Stalo se ve Bzenci šestého Januarri na tři krále tisícího šestistého sedmdesátého druhého.

Poznámka k textu:

Ševcovský cech v Bzenci vzniknul v roce 1537 a řadí se zde mezi nejstarší. Jeho jménem zažádal v témže roce bzenecký purkmistr spolu s městskou radou ševcovský cech v Brně o zapůjčení artikulí, aby se jimi bzenecký cech mohl řídit, čemuž bylo ochotně vyhověno. Od té doby si nechal bzenecký cech tyto regule potvrzovat za každého nového majitele panství.

Zde uvedená listina pochází z roku 1672, kdy cechové regule nechal tehdejší majitel panství Jiří Kryštof Pruskovský potvrdit a rozšířit o několik nových ustanovení, ale základ stále tvořily původní regule brněnské z roku 1537.

zdroje:
• Hanák J.: Paměti města Bzence, přetisk Adamov 1999, str. 43 až 45