Kulturní vývoj v Bzenci 1918 – 1945

Od roku 1918 prožíval Bzenec neobyčejně bohatý kulturní rozvoj, který registrovalo několik jeho literárních zpracovatelů pocházejících vesměs z tohoto města: Josef Dufalík (nar. 1892) v letech 1918-1931 a 1932-1934, Antonín Válka (nar. 1898) v letech 1931-1932 a 1934-1948. Pro léta od roku 1935 měl jen slovesné plně nezpracované zápisky, které pak literárně dotvořil Jan Hirš, přičemž od roku 1948 až do roku 1966 pracoval již plně samostatně a pro léta 1967-1971 popsal místní události Antonín Daněček.[1]

Od roku 1918 se spolkový život v městě soustřeďoval v těchto spolcích: Jednota válečných poškozenců, tělovýchovná jednota Sokol, jednota Orel, FDTJ, divadelní ochotnická jednota Tyl, řemeslnická vzdělávací jednota Havlíček, osvětová komise; dále to byly humánní spolky ČSČK, Péče o mládež, sbor dobrovolných hasičů; z hospodářských spolků pak včelařský spolek, jednota malozemědělců, vinařské a ovocnické družstvo, popřípadě i některé menší méně významné, jež časem zanikly. V té době již vymizel svérázný bzenecký kroj a obyvatelé se strojili podle soudobé městské módy.

Ve dvacátých letech ještě stály v zámeckém parku dva nejstarší stromy na Moravě, bzenecké lípy; kmen starší a větší byl rozerván vichrem na devět částí. Větve byly proto položeny na dřevěné lešení ve třech kruzích se sedmdesáti podpěrami. Obvod měřil 12,85 m, nejdelší větev byla dlouhá 19 m. Stáří této lípy se odhadovalo na 820 let, pod lipou na kamenné desce byl vyryt nápis z roku 1771, že strom je podle zprávy z roku 1604 starý 500 let. Obvod menší lípy byl 6 m.

Slavnost zavírání hor na den sv. Vavřince, 10. srpna, patřila vedle hodů k nejvýraznějším letním radostem Bzence. V roce 1929 bylo k těmto slavnostem vydáno na tisíc plakátů a nálepek, rozdány byly brožurky propagující tyto slavnosti. V roce 1936 byla uspořádána i výstava vinařské techniky, v zámeckém parku koncertovala slovácká kapela, vystoupili krojovaní hosté, jejichž projevy byly dokonce filmovány, a ředitel místní měšťanské školy, pozdější správce bzeneckého muzea, vydal i pohlednice Starého hradu, na nichž bylo vytištěno razítko slavností i pošty propagující tuto akci.

V roce 1919 vyšly cenné Paměti města Bzence od Josefa Hanáka (1874-1961 Žalkovice)[2], které v rámci regionálních vlastivědných prací o moravských městech[3] zaujímají velmi čestné místo; totéž lze říci i o jeho studii týkající se místního vinařství[4], jež vyšla v roce 1922, stejně tak jako o řadě propagačních textů v souvislosti s brožurkami při příležitosti vinařských slavností.

Ale již v roce 1919 soudobý kronikář zcela ve stejném duchu jako Alois Mrštík (1861-1925)[5] žijící v nedalekých Divácích, kritizoval tehdejší kulturní náplň na Moravském Slovácku tak, že zábava stíhá zábavu, zájem o věci veřejné ustupuje lehkovážné lhostejnosti a starosti o zítřek se rozmělňují v hostinských tanečních rejích. Z kulturně politických oslav to byla připomínka porážky na Bílé hoře 8. listopadu 1620, zasazení lípy svobody před radnicí na jaře 1919, celonárodní oslava 1. máje a 28. října. V roce 1920 uspořádala místní jednota ČSČK spolu s odbočkou Českého srdce sbírku pro děti a matky.

Hned v lednu 1920 zahájila svoji činnost i obecní veřejná knihovna, která vznikla sloučením někdejší knihovny Měšťanské besedy a řemeslnické vzdělávací jednoty Havlíček. Byla umístěna v domě č. 332 a na počátku dvacátých let měla 1 043 knih, v roce 1935 již 2 215 svazků a byla jednou z největších v celém okrese.

Výraznou kulturní i tělovýchovnou organizaci ve městě představoval ve dvacátých letech Sokol, jehož vlastní dům – sokolovna – byla otevřena 20. listopadu 1921. V souvislosti s tím je třeba připomenout, že Sokol zde byl založen v roce 1882 jako tělovýchovná složka hasičské jednoty. Činnost jednoty vyvrcholila v letech 1887-1891 v souvislosti s druhým všesokolským sletem. Cvičívalo se na dvoře někdejšího bzeneckého starosty L. Skály, prvá vlastní tělocvična byla vybudována již v roce 1893, v roce 1913 měla sokolská jednota 100 mužů a 28 žen, po roce 1918 nastal značný příliv nových členů, proto byl zakoupen areál bývalého pivovaru Antonína Magnise ze Strážnice s hostincem, se sálem, s oběma sklepy i se stodolou. Členové Sokola obětavě pracovali na úpravách a akad. malíř Jano Köhler (1873 až 1941) vyzdobil pak sokolovnu krásnými sgrafity, tematicky vhodnými ke kraji, takže celkově působí stavba po stránce umělecké neobyčejně důstojně a je i vizuálně přitažlivá.

Adolf Kašpar (1887-1934) byl autorem překrásného propagačního plakátu vrytého do linolea; znázorňuje stojící dívku ve svátečním bzeneckém kroji, v pozadí se siluetou bzeneckého Starého hradu. Ve výstavním katalogu byl nejen Hanákův informativní článek o vinařství, ale i přehled vystavovaných vín zdejších i ze sousedství. Byla to vína bzenecká, vracovská, syrovínská, újezdská, blatnická, mutěnická, bojanovická, valtická aj., kdežto ve velkém sále sokolovny byla zase výstava ovoce, hroznů, semen, na dvoře a v zahradě se předváděly vinařské a zemědělské stroje; lisovna byla v předsklepí, kde se prodával rovněž burčák.

Dne 6. července 1922 zde probíhala vzpomínková slavnost na Jana Husa; průvod místních občanů s lampióny, seřazený u radnice, dorazil na Starý hrad, kde byla zapálena hranice a zazpívána píseň Hranice vzplála, po níž následovaly státní hymny. Oslavu pátého výročí trvání státní samostatnosti v roce 1923 organizovalo obecní zastupitelstvo a vzdělávací jednota Havlíček. Všechny tyto akce se odehrávaly na Starém hradě; proto je zcela pochopitelné, že místní občanstvo volalo po tom, aby byla obnovena tamní floriánská kaple. Z podnětu J. Hanáka, který se k tomuto vyjadřoval v odborných časopisech i v novinách, vypracoval pak brněnský konzervátor arch. Vlad. Fischer plán na její rekonstrukci. Při vlastní realizaci věnoval A. Magnis k tomuto účelu dřevo ze svých lesů a J. Hanák veškeren výtěžek ze svých regionálních publikací, Státní památkový úřad v Brně se postaral o subvenci pro tuto akci a realizaci provedli bratři Hromadové ze Bzence, a to od května do konce roku 1924. Jen místo původního šindele byla střecha pokryta břidlicí a stavba byla opatřena bleskosvodem.

Místní organizace Československého červeného kříže se snažila ve dvacátých letech zmírňovat bídu všude tam, kde to bylo nejnutnější. Dokonce odeslala určitou podporu i Japonsku, tehdy postiženému zemětřesením; jinak udělovala pomoc invalidům a nemocným občanům, k čemuž získávala prostředky jednak z členských příspěvků, z odkazů, z podomáckých sbírek, z výtěžků koncertů, divadel a akademií. Místní organizace ČSČK se rovněž starala o to, aby byly místní děti o prázdninách vysílány do zotavoven.

O kulturním a politickém uvědomění v Bzenci v polovině dvacátých let nejlépe poučí přehled odebíraných a do Bzence zasílaných časopisů a novin, jak jej sestavil k roku 1925 Josef Dufalík[6]: Moravské noviny 65 kusů, Proud 57, Lidové noviny 46, Lidový deník 44, Za pravdou 40, Snaha 26, Ruch 20, Národní osvobození 19, Středostavovské zájmy 17, Nové ilustrované listy 16, Československý deník 15, Domovina 15, Svoboda 15, Naše Slovácko 13, Slovácké noviny 12, České slovo 11, Rozkvět 11, Slovácko 10, Český zápas 9, Zájmy Slovače 9, Šlehy 9, Lid 8, Národní politika 6, Den 4, Našinec 4, Národní listy 2, Právo lidu 14, Dělnické listy 15, Lucerna 170, Komár 35. Z německých novin a časopisů to byly Prager Tagblatt 22, Tagesbote 8, Neue Freie Presse 5, Selbstwache 3, Volkszeitung 2.

Koncem září 1926 se v Bzenci konala valná hromada Ústředního svazu čs. vinařů se sídlem v Praze. Zájezd všech členů svazu se uskutečnil ve dnech 26. – 29. září do Bzence, kde se konala rovněž velká výstava, kterou již předem propagovali jak J. Hanák, tak i F. Kretz. Došlo k úpravě zámeckých sklepů, k vinařským trhům byly vydány katalogy se jménem pěstitele a s cenou, po celém kraji byly vyvěšeny plakáty s obrazem A. Kašpara. Ze všech koutů republiky přijížděli do Bzence hosté, k nimž promluvil inspektor vinařství Bohumil Jeremiáš z Bratislavy. Zámecké sklepy byly přeplněny návštěvníky, kde po všechny čtyři dny koncertovala cikánská kapela z Myjavy. Bzenec tehdy navštívilo 3146 platících hostů.

V roce 1927 byla v Bzenci vykácena alej kaštanových stromů. Již po několik let se v prosinci konala slavnost vánočního stromku. Šlo o zvyk přenesený spisovatelem Rudolfem Těsnohlídkem (1882 – 1928) do našich zemí ze severu. O bzenecký pečovala městská rada ve dnech 15. prosince až 3. ledna, která v blízkosti stromu umístila kasičku na dárky pro chudé.

Svatováclavské jubilejní oslavy v roce 1929 proběhly důstojně i v našem městě, byly spojeny s akademií s přiléhavým hudebním a recitačním programem. V témže roce dospěla k vážnému realizačnímu závěru i myšlenka zbudování pomníku padlým za prvé světové války, k němuž dala podnět již v roce 1919 družina československých válečných poškozenců, jež ji pak znovu oživila v roce 1929. V daném roce měla již tato skupina 33 členů a rozhodla, že sice nevybuduje významný památník, ale přece jen vkusnou upomínkou uctí oběti nesmyslného válčení i v Bzenci. A tak byl pomník padlým, zhotovený z umělého kamene, zbudován firmou Petr v Kyjově a umístěn na výrazném místě. Za několik málo let byly v něm trhliny a tak muselo být podvakrát přistoupeno k opravě. V roce 1936 byl dokonce vyměněn a přepsán seznam se jmény padlých.

V roce 1930 byla v souvislosti s vavřineckými slavnostmi sehrána i historická hra; spočívala v tom, že bylo upraveno milieu z doby roku 1745, kdy byl pánem města a velkostatku Erdman Proskovský, rychtářem Pavel Kotek, purkmistrem Antonín Bílý a perkmistrem Jan Kotek. Průvod sousedů vyrazil v 11 hodin od kasáren podle zvyků někdejší knížecí vrchnosti ze zámku, odpoledne pak vyšel na Starý hrad, kde bylo prohlášeno uzavření hor a přečteno horenské právo.

V roce 1931 bylo ve městě uskutečněno 23 veřejných odborných přednášek, 43 proslovů, proběhlo 9 kursů, 28 divadelních představení a 31 loutkových, které předvedl lidový loutkář Ruml, který se v létě zdržel v Bzenci po celý měsíc. Dříve sem zajel i Josef Šimek (1870 – 1953)[7], který se jinde těšíval i přízni dospělých. Dále tu byla provedena řada besídek, 8 programových večírků, výstava obrazů, 4 akademie, 28 tematických vycházek do okolí, 13 představení skioptik a 12 tanečních zábav. Na památku padesáti let trvání hasičské organizace byla uspořádána slavnostní akademie s představením Tulácké krve a s průvodem ubírajícím se náměstím, konaným 15. května 1932. Při slavnosti byli dále jmenováni čestní členové a dekorováni zasloužilí. Několik dní předtím uspořádali žáci reálného gymnázia v Kyjově v bzenecké sokolovně studentský koncert za řízení prof. Zaorala. O velikonocích roku 1932 bylo zřízeno v místní sokolovně i zvukové kino. V témže roce byla založena také knihtiskárna Františka Tomečka z Liptálu u Vizovic a byla umístěna v č. 756 na náměstí.

V roce 1934 se připravovala monografie o okrese, v níž bylo Bzenci vyhrazeno jen asi deset tiskových stran, které měli napsat místní učitelé Jan Gartner a Josef Kouba za pomoci J. Hanáka.

V roce 1934 se v Bzenci konala velká vzpomínková slavnost na památku dvojího jubilea Bedřicha Smetany (1824 – 1884) a Antonína Dvořáka (1841 – 1904). V následujícím roce zesnula nejstarší babička v městě ve věku 99 let, Jana Nováková, která vynikala velkým vyprávěčským talentem; narodila se v Bzenci v roce 1837 a pamatovala ještě robotu, vyprávěla často, jak vozila třikrát týdně na trh do Slavkova i do Vyškova zeleninu na prodej na trakaři. Průběhem léta byla opravena i zdejší zahradní budka na Starém hradě, jež představovala nerozlučnou součást panoramatu vinic s Floriánkem; o opravu se zasloužila zemská rolnická a vinařská škola.

V roce 1935 se konala v Bzenci včelařská výstava organizovaná místním včelařským spolkem a záhy po ní následovaly bzenecké hody. V souvislosti s prováděním kanalizace v části města Olšovec nalezl při kopání uličního úseku dělník Antonín Höhn mamutí zub nacházející se v pískovcové naplavenině. Byl opatrně vyjmut a předán místnímu muzeu. Ve dnech 12. – 19. dubna 1936 se konala v Bzenci výstava obrazů akad. malíře Amb. S. Akidose v zasedací síni radnice; obec zakoupila nejvýznamnější z vystavovaných kreseb, pohled na část bzeneckého náměstí, měla podíl i na Slovácké výstavě v Uherském Hradišti prostřednictvím družstva Slovač.[8]

V roce 1937 uspořádala 3. července místní bzenecká odbočka Svazu čs. důstojnictva přednášku důstojníka majora Fráni Ptašínského (1897 – 1942) na téma Armáda v SSSR. Tento voják, básník a spisovatel byl později popraven za svoji pokrokovou činnost nacisty pro účast v odboji. Klub českých turistů označkoval ve městě a v jeho nejbližším okolí několik místních cest vedoucích do Chřibů a k moravsko-slovenskému pohraničí. Také se konala oslava padesáti let trvání vlárské trati Brno – Trenčianská Teplá; za součinnosti ředitelství ČSD vyjel z Brna 18. července 1937 historický vlak se Slovenskou strelou, projížděl Bzencem a zastavil ve Veselí nad Moravou. Byla také založena meteorologická a klimatická stanice v Bzenci na někdejší zemské rolnické a vinařské škole.

Na podzim roku 1937 se v Bzenci uskutečnila i oslava 70. narozenin Petra Bezruče (1867 – 1958), autora kromě jiného i oslavné básně Kyjov, vzdávající hold nedalekému slováckému typickému městu, v němž básník prožil určité, velmi úspěšné, období svého života v roce 1896, kdy na svých toulkách krajem navštívil také Bzenec. O básníkovi samém promluvil A. C. Nor (1903 – 1986). Ve městě se tehdy těšila značné pozornosti brožurka Petr Bezruč – jeho sedmdesát let.

Na uvedenou Výstavu Slovácka v Uherském Hradišti připravovanou již od roku 1936 zapůjčilo město Bzenec různé historické památky, aby tak mělo mezi ostatními slováckými městy důstojné zastoupení, když zde mělo důstojnou kóji: bylo tu zobrazeno panorama města Bzence s proponovanými technickými modernizacemi. K této příležitosti vydala městská rada také malou propagační brožuru o Bzenci, jejíž náklad byl záhy rozebrán. Městská knihovna za vedení Jana Gartnera, ředitele místní školy v. v., neustále doplňovala svoje fondy a byla od poloviny třicátých let umístěna v nové prostorné budově, v níž byla rovněž pošta a také četnická stanice. Knihovna byla vybavena několikadílnou skříní, v níž bylo poté umístěno 2505 svazků, jež si vypůjčovalo zhruba 110 čtenářů.

V roce 1937 byl založen rovněž místní muzejní spolek. Jeho zakladateli byli Ctibor Šťastný, učitel a později ředitel místní měšťanské školy (zemřel 1962), dále František Bezchleb, natěrač a konzervátor, a prof. Jan Hirš. Jejich cílem bylo zachránit z historických a z uměleckých památek ve městě vše, co ještě zbylo, když již mnohé památnosti byly převedeny z města jinam. Muzeum mělo také velké potíže s umístěním. Během své existence do sedmdesátých let muselo se nejméně pětkrát stěhovat. Duší muzejní společnosti byl především Ctibor Šťastný, který odborně pracoval v numismatice, neboť popsal v Bzenci nalezenou sbírku denárů[9], objevenou při regulaci místního toku Syrovínka. Byl rovněž výborným grafikem, autorem asi 360 grafických prací, např. Zámecký park, Bzenecká zmola, Staré lípy, Radnice v Bzenci, memorátu na Zwickau, kde byl vězněn aj. Sbíral rovněž exlibrisy a maloval novoročenky a jiné drobné tisky.

V roce 1939 při bagrování a kopání jámy ve čtvrti Babí narazil Tomáš Krásný na hliněnou nádobu, již vykopal. Byla to zásobnice na potraviny z doby kultury platěnické, zhruba kolem roku 600 př. n. l.; v uvedené čtvrti bylo nalezeno již dříve velké množství archeologických předmětů.

Koncem třicátých let docházelo i v Bzenci k oživování starých zvyků. V duchu těchto intencí uspořádalo sdružení válečných poškozenců ve městě starobylý fašank tj. průvod masek obcí s medvědem. Této zábavy se zúčastnilo mnoho zvědavců a originální masky medvěda i motivy přeměnění se člověka ve zvíře vtipně doplňovaly masopustní veselí a vybavovaly starším občanům vzpomínky na minulé časy jejich dětství, kdežto mladým připomínaly zase, jak se kdysi na Slovácku slavil fašank.

Československý červený kříž zorganizoval balíčkovou stravovací akci pro místní chudé a dr. Josef Bláha, známý vinařský odborník z Brna, měl pro vinaře ke konci roku 1938 odbornou přednášku s filmem. Protože Bzenec postrádal vhodný sál pro přednášky, divadla a jiné kulturní akce, počala tělovýchovná jednota Sokol přístavbu sálu vedle kina, což prováděla firma Kozina a Holomek. Také se budovala hasičská zbrojnice. V roce 1939 byly v Bzenci na silnicích postaveny orientační tabule a do nevzdálené Blatnice byly z Brna přes Bzenec vypraveny dva výletní vlaky. Došlo i k propagaci bzeneckého vinařství filmem a v novinách. Pro pražský rozhlasový okruh se uskutečnila reportáž Ej vínko, vínečko za spolupráce mistra šermu Roberta Tvarůžka a ing. dr. Josef Bláha promluvil 30. září 1939 o bzeneckém vinařství v brněnském rozhlase.

V témže roce se řešila otázka židovského templu, který měl být již v roce 1939 přeměněn na přednáškový sál, bylo rovněž vybudováno městské rozhlasové zařízení se sedmi reproduktory. Tak se skončilo i v Bzenci bubnování a rozhlašování zpráv obecním zřízencem, jež trvávalo zhruba celý den vzhledem k rozlehlosti místa. Bubnovávalo se na náměstí, na Babí, ve Vracovské a v Bzinské ulici, v Olšovské a též v Olšovci.

Dne 29. dubna 1940 byly nalezeny při kopání stromků v panském lese pod nádražím mince z doby Rudolfa II., poklad v počtu 101 kusů, který pro místní bzenecké muzeum zajistil Ctibor Šťastný. Celou záležitost poté projednal s ředitelstvím velkostatku. Odborně jej popsala dr. Ema Nohejlová z Národního muzea v Praze. Muzeum bylo umístěno v zámku ve velkém sále a mělo k dispozici i jednu místnost v přízemí.

Místní Sokol sehrál divadelní hru J. K. Tyla Lucerna a operetu Perly panny Serafínky, v roce 1941 pak pěvecký a hudební spolek uspořádal Dvořákův večer a dětský zábavný den, kyjovský chrámový sbor zapěl D dur mši a místní divadelní ochotníci sehráli hru Hospůdka u přívozu. V roce 1942 se hrálo Děvče z přístavu a 22. března proběhl úspěšný koncert Váchová sboru moravských učitelek, spolek Tyl sehrál operetu Zelení hájové a Slovácké divadlo z Hodonína tu hostovalo hrou Adam a Eva. Dne 17. října 1942 vysílal brněnský rozhlas reportáž o Bzenci, v říjnu pak byly uvedeny některé árie z Dvořákovy Rusalky.

V roce 1943 byla nouzově přemístěna obecní knihovna do modrého sálu Katolického domu a téhož roku zemřel mistr sportu a zejména šermu, básník Robert Tvarůžek, opěvovatel Bzence. V roce 1944 uspořádal pěvecký a hudební spolek Smetanův večer, kdežto Slovácké divadlo z Hodonína sehrálo tu několik divadelních představení a Alexej Novosad připravil pro Moravské noviny ve dnech 17. a 24. září 1944 reportáž na téma 730 let Bzence. Dubnem roku 1945 se končila doba, kdy každé rádio v obci muselo mít na knoflících malou růžovou vyhlášku, že poslech cizího rozhlasu se končí káznicí, někdy i smrtí. Byl to temný kulturní přízrak pověstně smutné protektorátní doby. A přece nebylo ani v Bzenci rodiny, která by neposlouchala Moskvu nebo Londýn.

Jan Skutil

[1] Kronika města Bzence. Díl I, léta 1918-1936; díl II, léta 1937-1971.

[2] Josef Hanák, Paměti města Bzence. 1919.

[3] Jan Skutil, Vlastivěda moravská, její koncepce, redakce a autoři. VVM 25, Brno 1973, s. 64-72. Metoděj Zemek, Nad monografiemi dějin obcí. VVM 35, Brno 1983, s. 241-242. Týž, Hospo– dářsko-správní vývoj měst na jihovýchodní Moravě na příkladu města Bzence v 16. a 17. století. Jižní Morava 19, sv. 22, Praha 1983, s. 87-102.

[4] Josef Hanák, Dějiny vinařství v Bzenci. Kulturně historický nákres. Uherské Hradiště 1922.

[5] Korespondence Aloise Mrštíka, in: Literární archiv Památníku české literatury v Praze na Strahově.

[6] Viz citovaná kronika města Bzence, sv. 1, údaje k roku 1925.

[7] Jan Skutil, Ze vzpomínek na moravského loutkáře Josefa Šimka. Adamov 1961.

[8] Josef Jančář, Slovač. Brno 1986.

[9] O numismatických nálezech v Bzenci srov. souborně: E. Nohejlová-Prátová, Nálezy mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, sv. IV, Praha 1958, s. 117; zde jsou revokace k předchozím dílům: č. 855, 901, 903, 971, 1005, 1150, 1258a, 1356, 1711, 1726, 2159, 2258, 3032, 4026. Z referencí C. Šťastného srov. Numismatický časopis československý 11-12, Praha 1935/36, s. 94; registrovali J. Skutil, L. Nemeškal, A. Stocký. Nálezů z doby Rudolfa II. se týká stať C. Šťastného, in: Numismatický časopis československý 18, Praha 1924, s. 93-94. Připomínaná práce E. Nohejlové-Prátové je zveřejněna v tomtéž časopise, roč. 19, 1950, s. 88-89; uvedeným nálezem se zabývala též v Numismatických listech 6, Praha 1951, s. 88.

ZEMEK, Metoděj, Csc. (ed.). Kapitoly z dějin města Bzence : Separátní výtisk příspěvků z Jižní Moravy 1982 (r. 18), 1983 (r. 19), 1986 (r. 22), 1987 (r. 23). 1 vyd. Praha : Tisková, ediční a propagační služba místního hospodářství, 1987. 257 s.