Kronika města Bzence – rok 1919

Vznik politických stran

Mocně rozprouděný život umožnil u nás vznik různých stran politických. Tak hned v neděli 3. listopadu ustavuje se organizace národně demokratická na popud Dr. Tognera, notáře z Uherského Ostrohu a Leopolda Skály, která hned v první době znamenala neobyčejný příliv členů. Ale již 5. ledna 1919 následkem růzností názorů na směr a postup politický dochází k založení organizace čs. strany socialistické Lud. Vojáčkem, jejíž rozmach spadá však až do doby pozdější.

Stávka učitelstva

Státní zaměstnanci a učitelé domáhali se zlepšení hmotného svého postavení. Z roztrpčenosti nad stálým odkládáním úpravy platů učitelských při stále stoupající drahotě všech potřeb životních, provedena ve dnech 25. – 31. ledna demonstrační stávka učitelstva obou škol obecních a měšťanských v Bzenci, v rámci stávky všeho učitelstva okresu hradišťského.

Poválečné zjevy; lichva

Dny radostného opojení z nabyté svobody zkaleny částečně tím, že ne všichni stejně rozuměli svobodě. Domněnka jedněch, že svoboda dovoluje dělati, co se komu zlíbí, druhých snad nedostatek a bída byly příčinou, že vzmáhaly se v míře nevídané lesní a polní pych, krádeže, tak, že obec nucena povolati vojenskou stráž, která konala službu bezpečnostní. Po 10. hodině večerní nesměl nikdo vycházeti z domu, vyjímaje nutné případy, pro které vydány úřední legitimace. Každý chodec na vyzvání stráže musel zastaviti a zodpověděti dané otázky, jinak stráž měla právo použíti zbraně.

Zábava stíhala zábavu, starosti o zítřek dusily se v tanci a hostincích, jako na dohoněnou toho, co za válečná léta zameškáno. Zájem o věci veřejné ustupoval u mnohých lehkovážné bezstarostnosti a lhostejnosti. Lichva, objevivší se za války, bujela nerušeně dále a všechna opatření proti ní ukázala se málo účinnými. Zločinné toto sobectví, kterým velká část obyvatelstva vydána největšímu strádání, šířilo se jako nákaza ničíc vše, co lepšího v povaze lidské, zatím, co druzí umlčivší své svědomí radostí nad nahromaděným bohatstvím těžili nepoctivě a nesvědomitě z bídy svých spoluobčanů. Aby tomu bylo zabráněno, obchodníci povinni označovati zboží cenami a občanstvo samo mělo dozírati, za jaké ceny se prodává a zda jednotlivci zboží sami nepřeplácejí.

Kolkování půjček

Ve dnech 27. února až 8. března provedeno kolkování válečných půjček a náš stát uznal tímto platnost rakouských válečných půjček, pokud jejich majitelé jsou občané čs. republiky.

Kolkování peněz

Dne 3. března započato s okolkováním rakouských bankovek u nás dosud platných v místnostech Spořitelny. Obchodníci kolkovali až poslední den 9. března. Bankovky 1 K a 2 K nepodléhaly kolkování. Okolkováno bylo z Bzence, Těmic a Domanína bankovek za 1 951 075 Kč, což svědčí, že mnozí měli doma uschovány značné sumy peněz. Polovice byla majitelům ihned vrácena. Asi po třech týdnech zadržené obnosy do výše 250 K byly majitelům po zaplacení 1 % kolkovného městskou Spořitelnou vráceny, obnosy větší zadrženy na dávku z majetku.

Nepokoje a opatření proti nim

V měsíci březnu počaly se v okolí, zejména v místech průmyslových, šířiti nepokoje, vzniklé nespokojeností třídy dělnické a malého lidu, protože přání jejich se neuskutečňovala a bída života schvacovala. Aby v Bzenci zabráněno bylo podobným bouřím, ozbrojeno místní sokolstvo a utvořen strážní sbor, který ve večerních hodinách cvičil se zacházeti se zbraní, které i se střelivem dodala Slovácká brigáda z Hodonína.

Krize obecního zastupitelstva

K ukončení krize, vzniklé rezignací obecního zastupitelstva, svolána schůze obecního zastupitelstva dne 31. března, do níž osobně se dostavil okresní hejtman Dr. Josef Januštík, aby přiměl starostu a ostatní členy k odvolání hromadně podané rezignace, připomenuv jim kritickou dobu a občanskou jejich povinnost. Po delším rozhovoru přítomní slíbili, že funkce své za účelem pořádku a jistoty podrží až do nových voleb.

Pohřební vůz

V té době zakoupen obcí pohřební vůz za 5 500 Kč a stanoveny sazby za používání. Při pohřbu I. třídy tj. s oficiem 50 Kč, II. třídy s dvěma knězi 30 Kč, III. třídy s jedním knězem 10 Kč; mimo Bzenec 100 Kč.

Příděl poživatin

Když se v obci nedostávalo mouky, tuků a masa, prodávána obcí americká mouka za cenu 5 Kč za 1 kg, americký špek 1 kg za 24 Kč, sádlo 1 kg za 22 Kč a maso 1 kg za 22 Kč. Příděl mouky pro jednu osobu na týden činil 3 kg, masa 1/4 kg.

Zasazení lípy Svobody

V pondělí velikonoční 21. dubna zasazena na náměstí před radnicí lípa Svobody. Průvod sokolů a ostatních občanů, seřazených na prostranství před hostincem u Goldmanů, vyšel o 2. hodině odpoledne za doprovodu hudby k místu, kde lípa slavnostním způsobem zasazena. Při tom pronesena řeč a zapěna píseň „Lípo naše”.

Jezuitská bouda zbourána

Na jaře zbourána pěkná, starobylá památka Jezuitská bouda, postavená v druhé polovici XVII. století pod vinicemi „Havala” zvanými jezuitskou kolejí v Uherském Hradišti, která dostala za třicetileté války od Kateřiny Alžběty Zoubkové ze Ždětína 7 čtvrtí a od sester Ludmily, Anny, Marie a Lucie z Říčan 6 ½ čtvrtí těchto vinic. Bouda vypadala jako letohrádek v průčelí o jednom poschodí s barokní střechou a užívalo se jí v té době na lisování vína. Věkem času značně sešla a poslední dobou sloužila za byt hlídači a skladiště náčiní panských dělníků. Za války a hlavně po ní, když o zchátralou budovu nikdo se nestaral a ji neopravoval, rozebírána byla lidmi, kteří v době nedostatku stavebního materiálu upotřebovali cihel a dřeva jejího k vlastním stavbám a opravám. A tak byla konečně správou velkostatku rozebrána úplně.

Oslava 1. května

Den 1. května slaven jako národní svátek. Město po delší přestávce znovu odělo se v slavnostní háv; prapory mocně zavlály z veřejných i soukromých budov, občanstvo vyšlo do ulic, aby poprvé pozdravilo v novém státě uznaný svátek práce, jehož se pracující třída dlouhá léta domáhala. V devět hodin dopoledne vysázeny lípy Svobody před kasarnámi za četné účasti obyvatelů a vojska. Odpoledne konal se tábor lidu na náměstí.

Úmrtí faráře

V týž den zemřel farář a děkan bzenecký P. Ant. Sedláček, který na faru do Bzence byl povolán po smrti bzeneckého faráře Theod. Vymětala v roce 1903.

Antonín Sedláček narodil se r. 1843 v Luběnicích a působil posledně před odchodem do Bzence ve Vracově.

Sbírka na kovový poklad

Na kovový poklad čs. republiky sebralo se Spořitelnou města Bzence:

Rakouských stříbrných korun za	168 442 Kč,
Rakouských zlatých 10 K za	7 480 Kč,
Rakouských zlatých dukátů za	249 Kč,
Francouzských zlatých franků za	3 920 Kč,
Italských stříbrných lir za	8 Kč,
Německých stříbrných marek za	5 Kč,
Ruských zlatých rublů za	5 Kč,

Pěší pluk č. 8 posádkou

Do prostorných a prázdných místností zámeckých ubytován dne 9. června náhradní prapor pěšího pluku č. 8 z Brna a část jeho umístěna v bývalé německé škole. Vzdělávací odbor tohoto praporu vyvinul zde značnou měrou osvětovou činnost. Sehrál dvakrát „Jánošíka” v přírodě, dvakrát „Charleovu tetu” a pořádal 1 akademii. Všechny produkce byly obecenstvem hojně navštíveny.

Nepokoje proti židům

V okolních městech jako v Uh. Hradišti, Ostrohu a Kyjově, šířily se nepokoje proti židům, kterým byly obchody a výklady vybíjeny a oni sami ohrožováni na životě. U nás v noci z 11. na 12. června vylepeny a po domech rozházeny byly letáky, vyzývající k násilnostem proti židům. Posádkové velitelství zavedlo proti pachatelům vyšetřování a nařídilo vzhledem na vyjímečný stav, že nestrpí v místě podobných pobuřujících projevů; obec pak varovala před rozšiřováním těchto letáků, protože neuposlechnutí trestá se úřady vojenskými. Vyšetřování nemělo výsledku a zmíněný čin žádných dalších a větších následků až na zneklidnění izraelských příslušníků obce.

Obecní volby v Bzenci

Na den 15. června vypsány v obci křesťanské i židovské obecní volby. Delší dobu žilo město ve znamení horečné agitace volební, neboť noví lidé a nové strany, vzniklé bezprostředně před volbami, ucházeli se o přízeň voličů. Již 18. května svolává strana národně demokratická schůzi všech stran za účelem kompromisu pro obecní volby do obce křesťanské. Dostavily se všechny strany, jednání však nevedlo k cíli, jednotná kandidátka pro upřílišněné požadavky jednotlivých stran nemohla býti sestavena a proto strany kandidovaly samostatně. Tentýž pokus podniknut stranou židovskou v obci židovské, která nabízela křesťanům 6 členů, sobě rovněž tolik; i zde jednání ztroskotalo pro odpor zástupců křesťanských, kteří domáhali se vzhledem na početní převahu svých příslušníků většího počtu svých členů. Tak došlo konečně k volbám, jejichž výsledek následuje. V obci křesťanské: strana čs. socialistů 629 hlasů, tudíž 10 mandátů, strana republikánského venkova 549 hlasů a 9 mandátů, národní demokraté 262 hlasy a 4 mandáty, strana živnostensko-středovská 149 hlasů a 2 mandáty, strana lidová 194 hlasy a 3 mandáty, strana židovská 96 hlasů a 2 mandáty. Zvoleni byli za stranu čs. socialistů: Bezchleb Ant., Absolon Jan, Růčka Jan, Toman Ferdinand, Pařízek Leopold, Vitoň Jan, Pospěch Josef, Jelínek Frant., Protivánek Josef a Felenda Karel. Za stranu republikánskou: Bunža Josef, Jelínek Antonín, Dedek Lad., Junek Pavel, Kotas Jindř., Tvarůžek Jan, Brázda Frant., Kováč Fr. a Ventrča Václav. Za stranu nár. demokratickou: Racková Lidm., Dr. Polášek Rudolf, Kučera Frant. a Životský Jan. Za stranu živn.-středostavovskou: Křížek Josef a Švajda Rudolf; za stranu lidovou: Hyvnar Petr, Karnůfek Frant. a Sigmund Jan. Konečně za židovskou: Sommer Bernhard a Wolf Jiří.

Starostou zvolen Bunža Josef, II. náměstkem Dr. Polášek Rudolf, I. náměstkem Bezchleb Ant.; členy městské rady: Izidor Křížek, František Karnůfek, Lad. Dedek, Jan Vitoň, Antonín Jelínek, Jan Absolon a Ferd. Toman.

V obci židovské obdržela česká strana 7 mandátů a zvoleni Terman Antonín, Vojáček Lud., Suttner Robert, Klimek Josef, Ventrča Jan, Vávra Fr. a Válek František, židovská 5 členů a zvoleni Königstein Gerson, Dušák Emil, Löwy Adolf, Redlich Isidor a Hrbáček Leopold. Židé však podali proti volbám rekurz pro nedodržení času k ukončení volby stanoveného; v pravdě šlo jim asi o to, aby dosavadní židovské zastupitelstvo obce co nejdéle se udrželo v úřadě. Hejtmanství nově zvolených členů nepotvrdilo a ponechalo do vyřízení rekurzu v úřadování staré zastupitelstvo. Proti tomu čeští členové protestovali u okresního hejtmana Dr. Januštíka, který konečně telefonicky staré židovské zastupitelstvo rozpustil a jmenoval správní komisi, sestávající z 3 Čechů a to Termana Ant., Vojáčka L. a Suttnera R. a 3 židů Königsteina Gers., Dušáka Emila a Löwyho Ad. Předsedou této správní komise, která v židovské obci úřadovala až do sloučení obou obcí, byl dosavadní starosta židovský Königstein Gerson.

Sokolské odvody

Za vpádu maďarských bolševiků na Slovensko, kdy naše oddíly následkem nedostatečného obsazení a organizace ustupovaly, vyzvala Čes. obec Sokolská všechny své členy od 20 – 50 let, aby se dostavili k odvodům. A tak 1. června ráno odjíždějí členové zdejšího Sokola do Kyjova k odvodům, kde velkou většinou uznáni za schopné a vyzváni, aby sečkali dalších dispozic. V krátké době na to 2 členové odvoláni k sokolským ozbrojeným útvarům, dalších 9 přiděleno ku hlídání železničních mostů mezi stanicemi Bzencem a Veselím.

Stávka v cukrovaru

Koncem června vypukla v bzeneckém cukrovaru 3 denní stávka dělnictva, jako protest proti výtce, kterou úředník cukrovaru Ing. A. Hradecký udělil mladému dělníku Prachařovi z Písku za to, že předčasně opustil práci. Stávku aranžoval dělník Novák z Písku a byla skončena, když jmenovaný úředník dělníkovi se omluvil a výtku odvolal.

Živelní pohroma

Dne 21. července snesla se nad Bzencem a okolím velká bouře, spojená s průtrží mračen, která přes poměrně krátkou dobu svého trvání nadělala ohromných škod a jaké dávno nebylo pamětníka. Syrovínka, dosud nezregulovaná se rozvodnila, zpěněná hučící voda přinášející z výše položených osad vše, co jí stálo v cestě, jako ploty, trámy, hospodářské nářadí, části vozů a panské válce, zpřetrhala na několika místech břehy a slabší mostky, vylila na okolní zahrady a pole, které úplně zaplavila a dozrávající úrodu zničila. Nový Svět a sousední domy odříznuty od Bzence, nádraží zaplaveno, železniční trať na několika místech podemleta, takže přerušena na nějakou dobu i doprava. Ulicemi, městem i silnicí hnaly se spousty kalné vody, která se rozlévala v mohutné řečiště, jelikož příkopy nestačily tak ohromné množství vody odvádět a kanály na to brzy se ucpaly. Lidé poděšeni běželi s motykami, vidlemi stavěti valící se vodu, leč marno, voda novými, mocnými proudy vylévala na pozemky, dokončujíc ničivé své dílo.

Přehlídka vojska

Dva dny před touto pohromou dne 19. července vykonána na vojenském cvičišti Doubravě přehlídka vojska, jež se v okolí koncentrovalo za účelem odchodu na Slovensko proti Maďarům, ministrem národní obrany Václavem Klofáčem a náčelníkem hlavního štábu čs. branné moci francouzským generálem Peleém. K prohlídce a k uvítání dostavilo se celé městské zastupitelstvo, spolky a mnoho občanů z Bzence a okolí. Ku konci proveden částí vojska útok na postavení nepřátelská.

Zánik německé školy

Německá obecná škola, kterou zde židé měli již odedávna, bývala původně na náměstí v nynějším č. 769. Roku 1899 byla přestěhována do domu č. 759, jenž židovské obci daroval vídeňský bankéř Jakob Ehrenzweig a který k účelům školním byl upraven. Škole dostalo se názvu „Škola císaře Františka Josefa”. Roku 1908 v jubileu 60letého panování Františka Josefa přezvána byla na „Kaiser Franz. Josef Jubileumvolksschule” a byla čtyřtřídní. Za války někteří učitelé byli v činné službě vojenské a proto poslední dvě třídy 3. a 4. stáhnuty v třídu jednu. Počátkem školního roku 1918 – 1919 měla škola 92 dětí, z nichž bylo 43 židů, 10 Němců a 39 Čechů. Čeští žáci byli z Bzence a okolních obcí, jmenovitě z Vracova, Písku, Těmic a Domanína a velký počet českých dětí této školy vysvětlujeme si tím, že při panujícím kurzu všemocné tehdy němčiny, snažili se mnozí rodičové dáti dětem možnost osvojení si německého jazyka a tím ulehčiti jim přístup k povoláním, kde se vyžadovala němčina. Pokud německá škola tomuto úkolu dostála a naučila-li české děti jazyku německému, mohli by promluviti ti, kteří ji navštěvovali. Myslím, že soudím správně, tvrdím-li, že je nejen nenaučila německy, ale což horšího, že zde české děti zakrněli duševně, nemohouce dostatečně sledovati německý výklad učitelův, protože mu v mnohém nerozuměli. Hned brzy po převratu vraceli se čeští žáci do českých škol, kterýžto odchod změnil se brzy v hromadný útěk, když se vědělo, jaký osud čeká tuto uměle udržovanou školu. Německá škola udržovala se dále jen setrvačností a koncem školního roku neměla ani učitelů, ani žáků, neboť i děti židovské přestupovaly do české školy a do učebných místností se ubytovalo vojsko. Nepomohla ani výzva k zápisu, která se v prázdninách objevila na dveřích budovy školní. Na intervenci tehdejšího člena správní komise L. Vojáčka musila býti sňata a škola přestala tak existovati definitivně.

Stavba silnice

Obecní zastupitelstvo ve své schůzi dne 18. září usneslo se ku stavbě silnice na území Bzenec – Strážnice v délce 4 km, kterýžto projekt rozpočten přibližně na 363 000 Kč. Na tuto stavbu měla obec přispěti 30 % skutečného nákladu při kolaudaci zjištěného a postoupiti bezplatně pozemky, zříditi příjezdné mostky, rampy aj.

Slovácký strojní mlýn

Na podzim 25. září několik agilnějších obchodníků a rolníků podjalo se akce zříditi v Bzenci Slovácký strojní mlýn, spol. s.r.o. a vyjednávalo s tehdejším velkostatkářem ve Vídni Gustavem Löwym, bývalým příslušníkem obce, o zakoupení potřebné budovy. K tomuto kroku se odhodlalo z důvodu, že v místě nebylo mlýna a také v širším okolí žádného většího a podobného podniku. Mlýn měl býti zařízen na semílání 100 q obilí denně a to obilí domácího i koupeného po obchodnicku a zařízení rozpočteno na 1 mil. Kč. Od jmenovaného koupena budova č. 712, sloužící dříve za skladiště obilnin a hospodářských semen i s vlečkou železniční a inventářem za 167 000 Kč. Kapitálu sešlo se v podílech po 1 000 Kč 410 000 Kč a upisováno většinou v Bzenci, menším dílem ve Vracově a okolí. Předsedou ředitelstva byl Fr. Přerovský, členy Absolon Jan, Dr. Polášek Rudolf, Markes Ed., Holomek Bart., Životský Jan a Skála Miroslav.

Když žádná firma nechtěla se zavázati dodati pro podnik potřebné stroje, pro panující stávky, nedostatek materiálu a kolísání cen, a když současně i pokus o rozšíření kapitálu na vybudování podniku nepotkal se s úspěchem, usneseno budovu i s příslušenstvím odprodati. Budova prodána Janu Švédovi, mlynáři z Vracova, stroje v budově se nacházející firmě Fischer a Klíma v Brně. Z toho vznikl spor, neboť Švéda a jeho právní zástupce, odvolávajíce se na kupní smlouvu, tvrdili, že stroje náležely k budově a nedovolil je odvézti. Firma Fischer a Klíma spor prohrála a Švéda potom společnosti kupní obnos 225 000 Kč zaplatil.

V dalším přikročeno k likvidaci. Kapitál, který jest k dispozici, odpovídá polovici upasaného kapitálu a jest vázán u Mor. Slezské banky, která vyplácí toho času 60 %. Druhou polovici dostali členové zpět jakmile se společnost rozpustila.

Zajištění půdy pachtýřům

Občané bzenečtí, hlavně ti, kteří neměli vlastní půdy k obdělávání, nebo jen velmi málo, pronajímali si již před válkou od tehdejší majitelky zdejšího velkostatku hraběnky Reichenbach-Lesonicové a pozdějšího majitele Ant. Mágnise pozemky, aby na nich mohli pěstovati něco bramborů, obilí a zeleniny pro svou potřebu. Pachty nacházely se na pozemcích Bažantnici aj. a někteří pachtýři drželi tyto pozemky skoro 30 let.

Všichni, kteří pachty měli 18 let, využili dobrodiní zákona, který zajišťoval půdu drobným pachtýřům a zažádali o přidělení, popřípadě o další pronájem těchto dlouholetých pachtů. Správa velkostatku přirozeně se bránila pronájmu, dovozujíc, že na rozdělené půdě nevypěstuje se tolik, kolik oni sklidí, ale konec konců zákon byl na straně pachtýřů a tak nezbylo velkostatku, než pozemky pronajmouti, případně odprodati. Pronajmuty byly znovu na dobu 12 let. V roce 1924 Státní pozemkový úřad pachty vypověděl, protože statek přišel do malého parcelačního plánu a měl se prodávati; výpověď je však dosud jen na papíře.

Oslava 28. října

Dne 27. října v předvečer prvního výročí našeho osvobození konána večer v 7:30 smuteční slavnost za padlé legionáře a vojíny československé, pořádána místním posádkovým velitelstvím a které se občanstvo hojně zúčastnilo. Dne 28. října odpoledne byla u lípy Svobody na náměstí přednáška učitele Olšiny o významu státní samostatnosti. Slavnost vyzněla jako mohutný a svorný projev vděčné radosti a pevného odhodlání podporovati a hájiti až do krajnosti naši politickou samostatnost. Potom konal se jako obvykle průvod městem.

Pomocná akce Českého srdce

Počátkem zimních měsíců podniknuta odbočkou Českého srdce v Bzenci pomocná akce pro děti chudých rodičů a kojící matky, jimž ve školních místnostech podávány denně teplé a výživné pokrmy, jako polévka a kakao.

Bytová nouze

Návratem občanů, kteří počátkem války z velké části odcházeli do služby vojenské jako mladíci a vraceli se jako dospělí mužové, po příchodu zhusta pak vstupovali ve stav manželský, zakládajíce tak nové rodiny, dále okolnostmi, že v době válečné i bezprostředně po ní ruch stavební úplně ustal a na domech neopravováno ani to, co správy nutně vyžadovalo a konečně tím, že do Bzence ubytovány vojenské jednotky, s řadou ženatých důstojníků, rotmistrů a civilních zaměstnanců, pociťovala se u nás, jako všude jinde, citelná nouze o byty.

Na stavbu nových domků nebylo ani pomyšlení pro velký náklad, vždyť obyčejný domek s 2 pokoji a příslušenstvím stál tehdy až 150 000 Kč, jednak že čekalo se všeobecné slevnění surovin a všech potřeb.

Aby alespoň částečně odpomoženo této bytové krizi v místě, vyzváni pod pokutou 100 Kč všichni majitelé domů, aby volné místnosti a byty, které mají více obytných pokojů, než jest členů rodiny, dali k dispozici těm, kteří je potřebují. Když nedostávalo se všude porozumění a dobré vůle, zřízena později v obci bytová komise, která měla byty kontrolovat a přebytečné místnosti zabírat. Byly případy, že některé rodiny obývaly řady pokojů, co na druhé straně tísnilo se několik rodin s dětmi třeba i v jedné místnosti. Ostatně tento zjev není řídkým i za dnešních dnů, přes to, že mnohé v této věci bylo již podniknuto a zlepšeno.

Zákroky proti předražování

V tutéž asi dobu, když stížnosti co do předražování životních potřeb se množily a když nad to i zjištěno, že mnozí obchodníci zásoby zboží zadržují a neprodávají jen, aby při zvýšených cenách na něm co nejvíce vydělali, ustanovena cenová komise po jednom členu z každé politické strany, jejíž povinností bylo, alespoň jednou týdně, případně i za asistence policejních orgánů a četnictva, u všech obchodníků konati nepředvídané prohlídky zboží a kontrolovati ceny nákupní i prodejní.

Kolonie Bzenec – Písek

V tomto roce chtěla se kolonie Bzenec – Písek osamostatniti a podnikala kroky k rozloučení obcí, zatím co město pracovalo o připojení obou částí kolonie, bzenecké i písecké k Bzenci. Úřady nepřály stejně oběma akcím a tak zůstalo při starém rozdělení.

Finanční stav obce

V roce 1919 mělo město 157 892 Kč vydání, příjmů 78 340 Kč. Schodek 79 543Kč hradil se 142 % přirážkou z daně pozemkové a 150 % z daní ostatních.

„Paměti města Bzence”

Téhož roku vydány nákladem obce „Paměti města Bzence” od katechety Josefa Hanáka, o které se jevil značný zájem a které hojně byly čteny v Bzenci i okolí. Výtěžek těchto pamětí měl připadnouti na obnovení kaple na Starém hradě, zničené požárem v r. 1915.

Změna posádky

V listopadu r. 1919 dirigován do Bzence jako posádka 53. děl. pluk a umístěn v kasárnách. Důstojníci tohoto pluku spřátelili se brzy se zdejším občanstvem a byli všude rádi viděni.