Kronika města Bzence – rok 1930

Obecní rozpočet na rok 1930

Prezidentovy narozeniny

Rozšíření hřbitova

Požár

Sčítání zemědělských a průmyslových závodů

Požár bývalého mlýna

Smrt utopením

Hasičská slavnost a nová stříkačka

Průtrž mračen

Pomník padlých

Vavřinecké slavnosti

Sčítání stromů

Nové zvony

Sčítání lidu

Přejet vlakem

Požár

Dary chudým

Vánoční přídavek

Krádeže a loupeže

Meliorace

Infekční nemoci

Počasí a úroda

Ceny potřeb

Statistika narození a úmrtí v r. 1926 – 1930:

Statistika sňatků v r. 1926 – 1930:

Rok 1930 minul celkem klidně a nevyznačoval se ani zvláštními událostmi, které by rušivěji zasáhly do života a poměrů bzeneckých občanů.

Ve schůzi obecního zastupitelstva konané dne 11. ledna odhlasován rozpočet na rok 1930. Dle tohoto jevila se potřeba částkou 705 711 Kč, úhrada obnosem Kč 466 881. Činil tudíž schodek Kč 238 830. Na jeho úhradu usneseno vybírati 171% přirážku k dani domovní a činžovní a 200% přirážku k daním ostatním.

Oslavy 80tých narozenin našeho milého p. presidenta počaly ve čtvrtek dne 6. března v sokolovně dětským představením „Pro tatíčka Masaryka”. Odpoledne o půl paté hodině konala se židovská oslava v templu, k níž byla pozvána obec, posádka, školy a korporace. Českou řeč pronesl rabín dr. Schwänger z Břeclavi. Účast pozvaných zástupců i občanstva byla značná. Večer konal se lampiónový průvod osvětleným a ozdobeným městem. Po průvodu byla pořádána v sokolovně pro zdejší posádku akademie, při níž účinkovalo na 80 zpěváků a 50 hudebníků za řízení pana Jana Pírka a ředitele kůru pana Olejníka. V den narozenin dne 7. března v 6 hodin ráno vypálila posádka 20 dělových ran. Dopoledne konaly se oslavy pro školní děti, jichž se zúčastnili zástupcové obce, místní školní rady a občanstva. V 9 hodin ráno byla slavnostní schůze obecního zastupitelstva, kde na návrh prvního náměstka ředitele cukrovaru ing. Jana Pírka zřízen jubilejní podpůrný fond studentský, z jehož úroků by byly vypláceny ročně tři nadace bzeneckým žákům, nebo žákyním, kteří navštěvují školu hospodářskou, střední nebo odbornou. Fond tento zřízen ze stávající nadace Masarykovy v částce 12 095,50 Kč, příspěvků zásobovací akce Kč 10 068,30 a z přebytků obecního hospodaření doplněn na 25 000 K.

Odpoledne sehrály děti představení „Pro tatíčka Masaryka” pro dospělé a večer byla akademie v sokolovně, jejíž čistý výtěžek 1 584,20 K odveden Masarykově lize proti tuberkulose. K témuž humánímu účelu podniknuta sbírka po domech, jež vynesla 1 367,10K.

Koncem dubna usneseno obecním zastupitelstvem rozšířiti hřbitov o plochu 2 800 metrů čtverečních, ježto dosavadní místo nedostačovalo. Přikoupená plocha zaplacena z fondu hřbitovního. Současně zvýšeny poplatky za propujčení místa na dobu desti let a to za místo pro zděnou hrobku na 400 K, pro zděný hrob na 200 K, za obyčejný hrob pro dospělé při hlavních cestách na 80 Kč, mimo hlavní cesty na 50 K a za hroby dětské na 20 K.

Dne 10. března o 2. hodině v noci vyhořel hostinec „Krčma”. Obyvatelé domu byli pohříženi v hluboký spánek, teprve vojíni zdejšího dělostřeleckého pluku vylomili dvéře a obyvatele zbudili, když celý dům byl již v plamenech. Oheň byl uhašen, ale střecha lehla popelem. Příčina ohně nemohla býti zjištěna.

Vládní vyhláškou nařízeno sčítání závodů zemědělských spolu se soupisem ploch kultur, ploch osevu a hospodářského zvířectva, jakož i sčítání závodů živnostenských. Sčítání prováděl Státní úřad statistický prostřednictvím okresních a obecních úřadů pomocí sčítacích komisařů. Sčítání provedeno ve dnech 27. května až 6. června podle stavu ze dne 27. května 1930. Sčítáno bylo v obci zemědělských závodů:

do 10 arů	napočítáno	20	závodů	s výměrou	1,62 ha
od 10 a – 50 a	–	239	–	–	70,86 ha
od 50 a – 1 ha	–	151	–	–	111,48 ha
od 1 ha – 2 ha	–	152	–	–	217,43 ha
od 2 ha – 5 ha	–	118	–	–	373,60 ha
od 5 ha – 10 ha	–	38	–	–	249,14 ha
od 10 ha – 20 ha	–	6	–	–	69,82 ha
od 30 ha – 50 ha	–	1	–	–	32,90 ha
od 50 ha – 100 ha	–	3	–	–	223,31 ha
od 200 ha – 500 ha	–	1	–	–	413,56 ha
přes 1 000 ha	–	1	–	–	4 183,39 ha
celkem výměry 5 947,11 ha

Z této celkové plošné výměry zemědělských závodů leží v katastrální obci Bzenci 3 354,39 ha, ostatek v jiných katastrálních obcích. Pozemky, které se nečítají k zemědělským závodům obsahují 181,886 ha a pozemky patřící k zavodům přespolních hospodářů, ale ležících v této obci, činí 494,07 ha, takže celková plošná výměra místní obce činí 4 030 ha 32 a. Z celkové plošné výměry 5 947,11 ha zemědělských závodů připadá na půdu zemědělskou 1 306 ha 24 a, na nezemědělskou 4 640 ha 87 a.

Z půdy zemědělské připadá:

na ornou půdu	911 ha 93 a
na louky	319 ha 11 a
na vinice	52 ha 11 a
na užitkové zahrady	4 ha 24 a
na pastviny	11 ha 95 a
na vrboviny	6 ha 90 a

Z půdy zemědělské připadá:

na ornou půdu	911 ha 93 a
na louky	319 ha 11 a
na vinice	52 ha 11 a
na užitkové zahrady	4 ha 24 a
na pastviny	11 ha 95 a
na vrboviny	6 ha 90 a

Z půdy nezemědělské připadá:

na lesní půdu	4 354 ha
na vodní plochu	7 ha 92 a
na parky a okrasné zahrady	15 ha 48 a
na plochu zastavěnou a plochu domů	34 ha 34 a
na ostatní neplodnou plochu	229 ha 13 a

Z orné půdy oseto bylo:

obilninami	330 ha 97 a
luštěninami	10 ha 2 a
okopaninami	296 ha 21 a
zeleninou	182 ha 90 a
pícninami	90 ha 20 a
obchodními a průmyslovými plodinami	40 a
ostatními plodinami	1 ha 23 a

V zemědělských závodech napočítáno:

koní	95
skotu	541
bravu skopového	10
kozí	494
vepřů	1023
kohoutů a slepic	5100
houserů a hus	948
kačerů a kachen	303
krocanů a krůt	93
perliček	22

Do počtu koní nejsou ovšem započítány koně v závodech průmyslových a koně vojenské, jichž je ve zdejší posádce na 200. Počet závodů průmyslových není zde uveden, protože se v obci souhrně neprovedl.

Dne 2. července asi o ½ 1 hodině zazněla do temné noci ohromná rána a v zápětí ozářila se celá obloha jasným světlem. Lidé polekáni probírali se ze spánku a spěchali k oknům, aby zvěděli, co se přihodilo. Signál hasičské trubky, volání „hoří”, zmatené hlasy a hluk neklamně dosvědčovaly, že běží zde o požár většího rozsahu. Hořelo bývalé skladiště hospodářských plodin, později strojní mlýn mlynáře Jana Švédy a veškerá námaha hasičů a místní posádky požár zdolat ukázala se marnou. Budova shořela úplně i s vnitřním zařízením a jen ohořelé a výbuchem pobourané stěny dosud naznačují dílo zkázy. Ráno našly se v rumišti dvě ohořelé mrtvoly. Totožnost jednoho zjištěna hned na místě podle železniční legitimace znějící na jméno Karla Hoška, průvodčího vlaku ze Šumperka. V druhé mrtvole zjištěn později syn majitele shořelé budovy Stanislav Švéda, šofér z Dolní Studénky. Poblíž spáleniště nalezeno jízdní kolo a v tašce mezi jinými listinami soudní obsílka pro Karla Hoška a Jana Švédu. Na zadní straně obsílky mlynáře Švédy byl detailně zakreslen plán budovy s označením, kde tou dobou se nacházejí nádrže benzinu. Na místo požáru dostavila se hned ráno četnická pátrací hlídka z Uh. Hradiště, jelikož podle zjištěných okolností dalo se bezpečně usuzovati, že požár byl založen za účelem vyplacení vysoké pojistky a za původce označován sám majitel. Jan Švéda během několika let několikrát vyhořel, ale nikdy nepodařilo se jej ze žhářství usvědčiti, ač se to veřejně povídalo.

Proto v nejbližších dnech byla celá rodina Švédova zatčena. Motivem založení požáru bylo, jak zde již bylo zmíněno, dosti velké pojistné. Proto Karel Hošek, příbuzný mlynáře Švédy a Stanislav Švéda snad z návodu Jana Švédy, požár měli založiti. Ve večerních hodinách přijeli na místo činu, uzavřeli se v budově, poleli vše benzinem a vyčkávali pozdější hodiny. Když chtěli vše podpáliti, chytly se benzinové plyny, nastal ohromný výbuch, který poboural stěny a oba přítomné srazil k zemi, takže nemohli utéci. V zápětí vyšlehly z celé budovy plameny a ztrávily vše živé i neživé uvnitř. Jan Švéda byl několik měsíců ve vyšetřovací vazbě, ale pro nedostatek důkazů propuštěn. Bude-li mu snad později vina dokázána, nemožno touto dobou tvrditi.

Jako každoročně i letos vyžádala si řeka Morava svou oběť. Dne 6. července utonuli při koupání na Přívoze dva mladí hoši z Vlkoše. Jeden z nich, Daněček, absolvoval právě obchodní akademii v Uherském Hradišti.

Na paměť padesátiletého trvání hasičského sboru v Bzenci pořádal tento v neděli dne 22. června jubilejní slavnost, při níž městská rada předala sboru novou motorovou stříkačku a zástupce hasičstva moravského dekoroval nejstarší členy zdejšího hasičstva. Dopoledne bylo uvítání hostí, načež náčelník moravské zemské jednoty hasičské Dr. Světlík z Brna promluvil před radnicí ke shromážděným hasičům z Bzence, Vracova, Domanína, Ostrohu a k přítomným hostům a divákům. Potom byl nejstarší a zakládající člen zdejšího sboru stavitel Jan Rychman dekorován nejvyšším hasičským vyznamenáním – zlatým záslužným křížem. Jan Rychman byl po 50 let velitelem hasičského sboru v Bzenci, dlouholetým župním velitelem a starostou hasičské župy X, která po něm nese jméno. Za čtyřicetiletou činnost hasičskou byl dekorován Filip Goldman a za třicetiletou činnost členové sboru Max Látal, Jiří Kováč, Jan Rajskup, Čeněk Rajskup a Karel Novotný.

Odpoledne konalo se požárové cvičení, při němž vyzkoušena nová stříkačka, načež následovalo defilé všech účastníků hasičstva a koncert na náměstí.

Motorová stříkačka stála 45 000 Kč, obec darovala na zakoupení této 20 000 Kč, ostatek hrazen výtěžkem pořádaných zábav a dary korporací a jedinců.

Dne 3. června kolem 1. hodiny odpolední snesla se nad Bzencem velká bouřka spojená s průtrží mračen a krupobitím. Během půl hodiny, po kterou liják v neztenčené síle trval, valily se ulicemi a náměstím ohromné spousty vody, takže náměstí s přilehlými ulicemi proměnilo se v jediný kalný rybník. Mezitím nové spousty vody z výše položených míst rozlévaly se do ulic, dvorů, sklepů, zahrad a zaplavovaly nemilosrdně vše. Nejhůře se vedlo domům níže položeným. Tak u pekaře Leopolda Vidláka v domě č. 416 ohromný proud vody valící se z polí povalil dřevěný plot dvorku a vnikl do stavení, kde zpřevracel nábytek, odplavil mouku, pečivo, prádlo, šatstvo i peníze. Vojsko jen s námahou zachránilo, co se zachránit ještě dalo. Podobné spousty natropila voda i v domě č. 423 u Marie Kovalčíkové, v domě č. 192 a v domě č. 753. Ale i jinak způsobila voda všude mnoho škod, zejména ve sklepích a na zahradách, kde zničila veškerou úrodu. Ministerstvo vnitra poskytlo postiženým nouzovou podporu a to: Leop. Vidlákovi obnos 5 000 Kč, Růženě Julinové 700 Kč, Jos. Andrýskovi 700 Kč a Frant. Vrátnému 600 Kč. Leop. Vidlákovi poskytl Čsl. Červený kříž v Bzenci první pomoc částkou 500 Kč.

V květnu 1919 založena byla v Bzenci družina čsl. válečných poškozenců z popudu válečných invalidů p. Emila Minaříka, Jos. Kuchaře, Jos. Tvarůžka, Jana Jurčeky a jiných, která v počátcích čítala na 120 členů, čítaje v to i válečné poškozence z Těmic, kteří tehdy přihlásili se do družiny bzenecké. Od počátku vytkla si družina, mimo činnost organizační a stavovskou, za úkol postavení pomníku místním padlým za světové války. Myšlenka tato za předsenictví p. Ant. Gabriše v roce 1925 znovu oživena a za tím účelem uspořádala družina několik schůzí s pozváním zástupců všech v obci stávajících spolků politických i nepolitických. Leč námět tento nenašel dosti porozumění a ochoty a proto rozhodla se družina realizovati myšlenku tuto bez součinnosti ostatních. K tomu účelu podnikla v následujícím roce dvě sbírky po členech i nečlenech, jež vynesly asi 6 000 Kč. Leč obnos tento byl pro tak velký úkol nedostačující a proto zbudování pomníku odloženo na příhodnější dobu. Mezitím členstva ubývalo z důvodu, že členové, kteří při sociálních lékařských prohlídkách pozbyli nároku na invalidní podporu, vystupovali, takže v roce 1929 čítala družina již jen 33 členů. V témž roce asi polovina členů odešla do svazu lidových válečných poškozenců, který v Bzenci založil bývalý předseda družiny p. Ant. Gabriš. Zbytek zůstal věren a rozhodl se myšlenku pomníku znovu vzkřísiti, zvláště, když obec k tomu účelu darovala pozemek. Když konečně dostalo se družině nové finanční podpory od některých spolků, přikročeno k vybudování pomníku. Z původního návrhu, postaviti pomník reprezentativní, musilo býti upuštěno pro nedostatek peněžitých prostředků a tak zbudován pomník skromnější, jenž vyžádal si celkového nákladu asi 9 500 Kč.

Pomník je dílem sochařské a kamenické firmy Petr v Kyjově a je z umělého kamene barvy žluté. Na obou stranách jsou zlatem vyryta jména 68 padlých. Do základního kamene vložena pamětní listina tohoto obsahu:

Památce obětem světové války z Bzence! Světovou válkou nabyl náš národ svobody, po níž horoucně toužil tři sta let. Svoboda jeho byla vykoupena krví nesčetných jeho synů. Proto žehnáme jejich památce a jména jejich chceme uchovati ve vděčné paměti. I z našeho města obětovali za svobodu vlasti své mladé životy četní mučedníci. Jejich druhové, kteří s nimi trpěli utvořili v r. 1919 „Družinu válečných poškozenců”, jež si vytkla za úkol zbudovati jim důstojný památník. Na tento účel uspořádala Družina veřejnou sbírku, jež vynesla 6 000 Kč a 3 000 Kč věnovali občané. Starostou města tou dobou byl Frant. Kučera, předsedou Družiny Jos. Kuchař, jednatelem Jan Jurčeka, pokladníkem Jos. Tvarůžek. Ať hlásá tento památník úctu a vděčnost obyvatelstva města k těmto bzeneckým mučedníkům za svobodu národa všem příštím věkům!

V Bzenci, v červnu 1930
Podpisy:
Jan Jurčeka	Josef Kuchař	Josef Tvarůžek

Slavnost odhalení pomníku konala se v neděli dne 29. června 1930 o 3. hodině odpoledne pod protektorátem městské rady za velké účasti válečných poškozenců, hasičstva, sokolů, legionářů, místního a okolního občanstva. Řeč měl poslanec Neumeistr z Prahy. Žák měšťanské školy přednesl příhodnou báseň a po proslovu činovníků Družiny starosta obce přijal pomník do ochrany města. Obec ochotně vzala na sebe povinnost udržovati tento památník. Na stavbu přispěl pan Leop. Skála obnosem 2 000 Kč, honební výbor v Bzenci 100 Kč, obec Bzenec 500 Kč, odbočka svazu důstojníků v Bzenci 300 Kč, spořitelna města 200 Kč, čsl. Červený kříž v Bzenci 100 Kč a židovská náboženská obec 100 Kč.

Čas od času konává se dne 10. srpna slavnost uzavírání vinných hor, jež se těší velké pozornosti a přivábí do Bzence i mnoho hostů z okolí. Tentokráte dala ožíti této staré slavnosti v nebývalém dosud rozsahu odbočka svazu čs. důstojnictva v Bzenci pod protektorátem městské rady. Přípravy vyžádaly si dlohé doby, velké práce a obětavosti pořadatelstva. Šlo o to, uvésti tuto slavnost ve známost po celé republice a proto nelitováno nákladu na reklamu. Tisíce nálepek, které rozdány úřadům a firmám, rozšířily známost o vavřineckých slavnostech do všech koutů republiky. Sta brožur, plakátů, pozvánek a pohledů, jakož i řada článků v novinách dostatečně přispěly ke zdaru této slavnosti. Program slavnosti stanoven na dva dny, sobotu dne 9. srpna a neděli dne 10. srpna. V sobotu večer sehráno v sokolovně divadelní představení „XIII. přikázání” a v zámku otevřen vinný sklep, kde při proslulé myjavské hudbě Samko Dudíka ochutnávala se prvotřídní bzenecká a slovenská vína. Po deštivé sobotě se počasí v neděli jakž takž vyjasnilo, což nemálo přispělo k většímu zdaru slavnosti. Vojenská hudba pěšího pluku č. 3 z Kroměříže koncertovala na náměstí i Starém Hradě. K slavnostem sjelo se mnoho vzácných hostů a novinářů z dalekých končin republiky. Výtěžek slavnosti činil 36 465,90 Kč a čistého zůstalo přes 4 000 Kč.

Slavnost uzavírání hor konala se tak, jak se asi prováděla v r. 1745, kdy pánem v Bzenci byl hrabě Erdman Proskovský. Rychtářem bzeneckým tehdy byl Pavel Kotek, purkmistrem Ant. Bílý a perkmistrem Jan Kotek. Průběh slavnosti byl tento. V jedenáct hodin dopoledne vyrazil od kasáren průvod knížecí vrchnosti do zámku, kde na terase konal se obřad pozvání vrchnosti na odpolední slavnost. Odpoledne vyjel znovu celý průvod ze zámku na Starý Hrad, kde bylo prohlášeno uzavření vinných hor a přečteno horenské právo, potom rozproudila se na hradě zábava, která bohužel větrným a deštivým počasím velmi utrpěla a musila předčasně býti ukončena. Za to tím více oživl zámecký sklep, kam se hosté uchýlili. Podrobnější vylíčení slavnosti podávají výstřižky z novin.

Ke dni 20. září provedeno sčítání ovocných stromů a keřů. Sčítání prováděli obecní strážníci. Napočítáno bylo v Bzenci:

jabloní:	odumřelých	448	zdravých	1131	nové vysázených	194.
hrušek:	–	562	–	1119	–	223.
třešní:	–	934	–	1243	–	217.
višní:	–	616	–	1333	–	149.
švestek:	–	965	–	2162	–	440.
slív:	–	221	–	428	–	108.
meruněk:	–	1086	–	1536	–	245.
broskví:	–	231	–	339	–	126.
ořechů:	–	360	–	385	–	89.
moruší:	–	40	–	14	–	15.
rybízu:	–	634	–	5159	–	1518.
angreštu:	–	366	–	629	–	84.

Historie nových zvonů táhla se celá čtyři léta a k uskutečnění nedošlo, protože v obecním zastupitelstvu nebylo možno dosáhnouti dohody pro odpor členů zastupitelstva jiného než římsko-katolického vyznání a z části též pro odpor členů vyznání sice římsko-katolického, ale smýšlení pokrokového. Tato skupina, jež v obecním zastupitelstvu nebyla vždy jednotná, a jejíž počet klesal nebo stoupal, čas od času svým postupem mařila, nebo zdržovala projednání záležitosti zvonové. Byla konečně ochotna vyhověti, kladla však podmínku, aby církvi československé vyplacena byla ze zvonového fondu částka v poměru, jaký je podle počtu příslušníků náleží. Otázku nových zvonů vyvolala žádost farního úřadu v Bzenci, podaná městské radě dne 17. března 1927 a v níž žádáno, aby ze zvonového fondu jež obec spravuje, pořízeny byly nové zvony. Vzápětí však dne 23. května 1927 zažádala rada starších církve československé o přiřknutí částky zvonového fondu pro postavení Husova sboru. To ovšem skupina, jež pořízení zvonů prosazovala, nechtěla připustiti dovozujíc, že zvonový fond je určený k opravě, případně k pořízení zvonů a nesmí ho tudíž jinak býti použito, než k těmto účelům a konečně, že o této záležitosti mohou rozhodovati a hlasovati toliko členové zastupitelstva vyznání římsko-katolického. Oproti tomu skupina druhá dokládala, že do fondu přispívali svého času i nynější příslušníci církve československé a pak-li z církve římsko-katolické vystoupili, mají nárok na část tohoto fondu. Ve schůzi obecního zastupitelstva dne 22. října 1927 žádost církve československé zamítnuta, ale záležitost tím nebyla vyřízena. Přišla znovu několikráte na program do obecního zastupitelstva, ale znovu odkládána, až by obě skupiny získali si potřebné informace.

Konečně dne 25. května 1929 obecní zastupitelstvo se usneslo vyhověti žádosti rady starších církve československé, aby jí ze zvonového fondu přiřknuta byla částka, jaká jí dle počtu příslušníků náleží a zbytek, aby byl uvolněn k pořízení nových zvonů.

Proti tomuto usnesení byla farním a patronátním úřadem v Bzenci podána k okresnímu úřadu v Uh. Hradišti stížnost a okresní úřad stížnosti vyhověl a usnesení obecního zastupitelstva zrušil pro jeho neplatnost a nezákonnost. Jako důvody okresní úřad uvedl tyto:

Jednání a hlasování v této věci zůčastnil se člen obecního zastupitelstva pan Rudolf Švajda, který jako předseda rady starších církve československé byl vyloučen z jednání, neboť jako zákonný zástupce žadatelky měl zájem na tom, aby se této dostalo příslušného podílu z fondu; způsobil však svou účastí neplatnost usnesení. Kdyby však této okolnosti nebylo, bylo by usnesení nezákonné, neboť fond ten jest jměním účelovým, určeným k splnění převzatých závazků a nepříslušelo tedy zastupitelstvu činiti jiných dispozic než ty, jež sledují vytčený účel fondu.

Proti tomuto rozhodnutí nebylo podáno námitek a tak konečně mohlo býti přikročeno ku zřízení nových zvonů. Zvony dodala firma R. Manoušek a spol. v Brně. Větší zvon váží 880 kg a je opatřen nápisem: „Ke cti sv. Václava, ochránce vlasti.” Na jedné straně je obraz sv. Václava, na druhé znak města Bzence s textem: „Nákladem pokladny zvonového fondu v Bzenci. Léta páně 1930.” Menší zvon váží 620 kg a nese nápis: „Ke cti sv. Josefa, ochránce církve.” Na jedné straně je obraz sv. Josefa, na druhé straně znak města s tímž textem jako u zvonu většího.

Zakoupení dvou kostelních zvonů usneseno 22 hlasy ve schůzi obecního zastupitelstva dne 30. dubna 1930. K úhradě vydání použito zvonového fondu, jenž tou dobou činil asi 40 000 Kč, dále obnosu 3 541,50 Kč, jež k tomu účelu měl farní úřad k dispozici a zbytek opatřen 3% výpujčkou ze jmění dávky nápojové. Celkový náklad, včetně železné stolice a instalování činil 67 769,95 Kč. A protože by z vybíraných poplatků za zvonění ve stávající výši nebylo možno zápujčku úrokovati a umořovati, zvýšeny poplatky za zvonění takto: pro dospělé na 10 Kč, 20 Kč a 30 Kč, pro nedospělé do 14 let na 5 Kč, 10 Kč a 16 Kč, podle velikosti pohřbu.

Slavnost svěcení a předání zvonů konala konala se dne 28. října 1930. Zvony byly na ověnčených vozech a s hudbou přivezeny z fary před radnici, kde starosta obce předal zvony farnímu úřadu, načež znovu v průvodu a s hudbou odvezeny ke dveřím chrámovým, kde světícím biskupem Dr. Visnarem z Olomouce vysvěceny. Před svěcením promluvil náměstek starosty p. ing Jos. Pírko a několik školních dětí předneslo básně a uvítalo přítomného biskupa a děkana Dr. Okaníka z Bratislavy. Po vysvěcení konaly se slavnostní bohoslužby, při nichž měl kázání Dr. Okaník. Potom konalo se v kostele biřmování.

Nařízením vlády provedeno bylo v celé republice sčítání lidu a to dle stavu z 1. na 2. prosince 1930. Sčítáním pověřeni sčítací komisaři a revizoři. Bzenec rozdělen na 5 obvodů a prací pověřeno 5 komisařů z řad učitelů. Práce komisařů musila býti skončena ve 4 dnech, načež sčítací revizor zpracoval dodaný mu materiál během týdne. V obci Bzenci napočítáno 4565 obyvatelů. Dle státní příslušnosti bylo 4521 Čechoslováků, 29 příslušníků rakouských, 2 němečtí, 2 polští a 5 příslušníků ukrajinských.

Dle náboženství:

3699		římsko-katolíků,
452		církve československé,
138		církve evangelické,
137		izraelitů,
136		bez vyznání,
3		různého vyznání

Dle mateřského jazyka:

4105		Čechů,
162		Němců,
101		Židů,
58		Slováků,
134		Maďarů,
4		Rusů,
1		Cikán

Dle pohlaví napočítáno 2378 mužů a 2187 žen.

Velký počet Němců, Maďarů a Slováků vysvětluje se přítomností posádky. Počet obyvatelů podle posledního sčítání z r. 1921, kdy napočítáno 4297, se nezvětšil, protože stav posádky se zvýšil asi o 200 mužů a v cukrovaru přenocovalo z 1. na 2. prosince 72 dělníků a dělnic, kteří do Bzence nepatří, ale v Bzenci byli sečítáni. Domů napočítáno 915. V kolonii je 267 obyvatelů.

Dělník na dráze Jan Repík přejet byl vlakem dne 1. prosince v 6 hodin ráno. Šel podél trati a nešťastnou náhodou zachycen byl lokomotivou a usmrcen.

Dne 18. prosince asi ke 4 hodině ranní vypukl v domě čís. 13 u p. Berky požár. Zničil střechu a asi 20 q sena, které bylo uloženo na půdě. Příčina požáru nebyla zjištěna.

V době všeobecné hospodářské krize, nezaměstnanosti a bídy vyšla obec místním chudým vstříc a rozdělila mezi ně 2 000 Kč, aby si mohli přilepšiti na svátky vánoční. Rovněž i spořitelna města věnovala témuž účelu obnos 1 000 Kč. Jsou to sice částky malé vzhledem k velikému počtu chudých, ale byla ukázána dobrá vůle a porozumění pro ty nejslabší. Doufejme, že se tak stane častěji a v míře hojnější. Z prostředků, jež obě ředitelství škol měla po ruce, poděleny byly chudé dítky školní obuví, šatstvem a teplým prádlem. Poděleno bylo 110 nejpotřebnějších dětí a cena darovaných věcí byla 3 500 Kč.

Obecní zaměstnanci hleděli vstříc blížícím se svátkům vánočním s velkou nadějí, neboť doufali, že dostanou se jim odměny ve formě vánočního přídavku analogicky podle státních zaměstnanců, kteří k svátkům vánočním dostali tak zvané 13. služné ve výši 70 % základního platu. Bohužel zklamali se ve svých nadějích, neboť městská rada postavila se zamítavě k tomuto požadavku, ač celkový náklad by nijak zvlášť nezatížil obecní finance, vždyť jednalo se celkem o obnos asi 6 000 Kč.

Dne 31. července 1930 v ranních hodinách byla vyloupena pokladna kanceláře židovské náboženské obce v Bzenci. Dle záznamů zúčtovacích bylo z pokladny odcizeno 2 900 Kč na hotovosti a dvě stříbrné nádobky v ceně 2 000 Kč. Pokladna byla proti vloupání pojištěna. Kancelář nachází se v budově bývalé německé školy. Pachatelé otevřeli domovní vrata od ulice a dvéře vedoucí z chodby do kanceláře paklíčem a když násilně vypáčili u těchto dveří visací zámek, vešli do místnosti, kde navrtali a vylámali v prvé boční stěně otvor do pokladny. Loupež provedl Frant. Petrusek a Eduard Libich z Krhové u Val. Meziříčí. Podle sdělení bzeneckého četnictva instruoval je, a snad jim i pomáhal, Oldřich Neplech z Bzence.

V noci na 30. srpna pokusili se neznámí lupiči vyloupiti ohnivzdornou pokladnu v kanceláři lesního úřadu velkostatkáře Ant. Mágnise v Bzenci. Kancelář nachází se v zámecké budově. Kasaři přišli k místnosti z parku, vyšplhali se na římsu okna, zohýbali mříže a vlezli dovnitř. V pokladně, která je zazděna a uzamčena silnými železnými dveřmi bylo tou dobou asi 7 000 Kč. Po marném pokusu otevříti železná vrata a snad i vyrušeni, vrátili se lupiči touž cestou zpět.

Dne 24. prosince asi o ½ 1 hodině v noci neznámí zloději dostali se dvorem do stavení Josefa Nevřivého č. 252, kde zabili dva vepře o váze asi 1 q, 2 slepice a 1 kohouta a se vším nepozorováni beze stopy zmizeli k lesu. Pachatele nepodařilo se dosud vypátrati.

Ve snaze zvýšiti výnosnost pozemků, nacházejících se povětšině v níže položených částech obce a trpících přílišnou vlhkostí, utvořila se z majitelů těchto pozemků vodní družstva, jež za přispění státu a země provedla odvodnění těchto ploch. V roce 1926 provedlo vodní družstvo II za předsednictví p. Františka Kučery odvodnění části pozemků v Bažantnici a Pod báchory v celkové rozloze 24 ha. Práce vyžádala si nákladu 55 000 Kč. Stát přispěl 25 % a země 20 % celkového nákladu, zbytek zaplatili majetníci odvodněných pozemků a to tak, že na 1 ha v Bažantnici předepsáno bylo 1 531 Kč, na 1 ha Pod báchory 882 Kč melioračního poplatku.

V roce 1927 provedlo vodní družstvo III za předsedy p. Frant. Kučery odvodnění bývalých panských luk na Úkolce, které parcelací velkostatku připadli místním občanům. Celková rozloha odvodněných pozemků činila asi 12 ha a vyžádala si nákladu 40 000 Kč, k čemuž přispěl stát 25 %, země 20 %. Zbytek nákladu uhradili majitelé pozemků a bylo jim na 1 ha odvodněné půdy zaplatiti 2 000 Kč.

Konečně v roce 1928 provedeno odvodnění zbývajících pozemků v Bažantnici a Pod báchory a pozemků Za prádly a v Bzinku v rozloze asi 64 ha vodním družstvem IV, jehož předsedou byl ing. Lad. Dedek. Práce meliorační stály 159 800 Kč. Stát i země poskytly družstvu subvence a to 30 % na úpravu otevřených příkopů a 20 % na práce drenážní. Zbytek uhradili majitelé a to na 1 ha průměrně asi 2 600 Kč. Práce odvodňovací ve všech družstvech provedla firma ing. Jaroše z Uh. Hradiště za dohledu zemského stavebního úřadu v Brně.

Od května až do konce roku řádily s většími nebo menšími přestávkami infekční choroby. Vyskytovaly se ponejvíce u dětí školou povinných. Byla to hlavně spála, spalničky a záškrt. Vyučování v nejnižších třídách musilo býti častokráte přerušeno, ale i přes tato opatření se nemoci značně rozšiřovaly. Onemocnění byla většinou lehčího rázu a léčena byla v nemocnici.

Rok 1930 vyznačoval se počasím velmi nepříznivým a neobyčejně vlhkým. Po celou zimu bylo velmi mírné počasí, teploměr pohyboval se stále nad nulou a jen v únoru asi na 14 dní teplota něco klesla, takže teploměr ukazoval -5 až -12 stupňů Celsia. Potom se zase oteplilo a na místo zimy dostavily se deště. Jaro a začátek léta byl dosti chladný s výjimkou několika dnů kolem 25. dubna, kdy bylo až 25 stupňů ve stínu. V květnu a v červnu bylo velmi sucho, takže obilí bylo malých klasů. Podzim byl za to sychravý s hojnými dešti a proto plodiny pro nepřetržité deště nemohly býti z polí sklizeny. Hrozny zahnívaly a musely býti sbírány již koncem září a to ještě za stálých pršek. Ježto nemohly náležitě vyzráti, byla i jakost vína horší, ač úroda, dík předcházejícímu suchu, byla nadprůměrná. Za červené hrozny platilo se 3 Kč za 1 kg, za bílé 5 Kč. Víno mělo průměrně 16 % cukernatosti, červené ještě méně, následkem čehož se červené víno těžko udržuje a octovatí. Deště trvaly i po celý říjen a ztížily veškerou sklizeň, neboť pole byla tak rozbahněna, že nebylo možno na ně vstoupiti. Tím dobývání zemáků a řepy bylo přerušeno a cukrovar by se byl málem octl před zastavením provozu. Všechno bylo pod vodou, zejména louky a níže položené pozemky. Velký příval vod z Moravy, která vystoupila daleko z břehů zaplavil i část obce Mor. Písku, sousedící s loukami. Cesty a domy octly se až na 1 m pod vodou. Musilo přijeti vojsko i s pontony, aby zaplavené obyvatelstvo přestěhovalo na suchá místa. Někteří nechtěli však o stěhování ani slyšeti. Vojsko bylo nuceno udělati přes celou ulici lešení nad vodou, aby obyvatelé mohli přecházeti.

Sychravé a vlhké počasí se ani později nezlepšilo a zima až do konce roku byla bez mrazů a sněhu.

V důsledku hospodářské krize, jež obráží se v téměř celém světě jako následek nadprodukce hospodářských i průmyslových výrobků se ceny obilnin proti roku 1928 snížili o polovinu. Stál-li 1 q pšenice po žních v r. 1928 – 240 Kč, stál v prosinci 1929 již jen 155 Kč a koncem roku 1930 jen 145 Kč. Ječmen v r. 1928 stál 195 Kč, v r. 1929 a 1930 jen 120 Kč. Oves v r. 1928 stál 230 Kč, v r. 1929 134 Kč a koncem roku 1930 pouze 115 Kč. Žito v r. 1928 – 235 Kč, v r. 1929 již jen 115 Kč a v r. 1930 jenom 110 Kč. Rovněž ceny hospodářského zvířectva proti letům minulým se značně snížily, což se projevilo nenáhlým poklesem některých životních potřeb, zejména masa a mouky. Stál-li jeden kilogram masa v r. 1929 průměrně 16 Kč, snížil se koncem roku 1930 průměrně na 12 Kč. Mouka poklesla z 4,30 Kč na 3,40 Kč při 1 kg. Jinak ceny ostatních nutných životních potřeb nedoznaly většího snížení proti rokům předcházejícím, jak vidno z tabulky cen zboží. (viz příl. 108)

rok	narozených						zemřelo
rok	řím.-kat.	česko-sloven.	česko-bratr.	židov.	bez vyzn.	všech	zemřelo
1926	73	9	1	1	3	87	49
1927	49	10	0	1	0	60	46
1928	62	10	2	0	2	76	49
1929	51	11	1	1	0	64	48
1930	50	11	1	0	0	62	52

Dlužno zde konstatovati, že počet dětí nemanželských je rok od roku menší.

česko-sloven.

česko-bratr.