Kronika města Bzence – rok 1922

V tomto roce konečně zrušeno veřejné zásobování, poslední zbytek válečného hospodářství a provedena částečná parcelace bzeneckého velkostatku, jehož pozemků dostalo se zdejším občanům.

Obec uchází se o pozemky

Obecní zastupitelstvo v sezení dne 17. ledna t. r. usneslo se jednomyslně zakoupiti pozemkovým úřadem nabízené pozemky z parcelovaného velkostatku a sice: “Kožuchy” ve výměře 2 ha, “Maršálky”, “Krefty”, “Prostřední Horu” ve výměře 22 ha, “Vlachovou” ve výměře 1 ha 15 a, “Babí” ve výměře 10 ha, “Bažantnici” a “Úkolku”. Potřebná úhrada obnosem asi 150 000 Kč opatřena měla býti výpujčkou. Zmíněné pozemky až na některé byly skutečně později obcí zakoupeny.

Úmrtí Josefa Orlického

Dne 11. února zemřel Jos. Orlický, dlouholetý předseda Občanské záložny a dlouholetý starosta města Bzence, ve stáří 72 let.

Starostou byl v r. 1891 – 1895 a od roku 1899 až do roku 1911, tedy po čtyři volební období.

Příděl mouky

Od ledna byl příděl mouky na 1 osobu: 3,50 kg pšeničné mouky na vaření, 1,40 kg pšeničné mouky chlebové a 1,40 kg žitné mouky chlebové za cenu 24,71 Kč.

Zánik konzumu

Hned počátkem t. r. pomýšlelo se na likvidaci zdejšího konzumu a tak v březnu po usnesení valné hromady tohoto spolku byly všechny zbývající zásoby i s inventářem odprodány Jakubu Slavíkovi, který zaplatil 50 000 Kč a zařídil si vlastní obchod.

Konzum vznikl po příkladu jiných podobných podniků v okolí na popud uč. Aloise Olšiny asi v polovici roku 1920, jako svépomocný krok v dobré snaze zlepšiti zásobování místních gážistů, kteří v této nejhorší době odkázáni byli jedině na zdaleka nepostačující příděly. Jeho uskutečnění přijato bylo v řadách gážistů velmi radostně a vkládáno v něj mnoho nadějí, o čemž svědčí veliký počet přihlášených členů. Zvolena správní rada, upisovány podíly po 50 Kč a najata místnost v domě č. 72. Správcem konzumu byl učitel Alois Olšina, který také po celou dobu jeho trvání byl duší celého podniku a jeho paní prodávala.

Konzum se slibně zaváděl a byl v počátcích k prospěchu svým členům, neboť jim dodával mimo poživatin také obuv a látky. Brzy rozšířen i pro negážisty a v r. 1921 zvýšeny podíly tak, že na každého člena rodiny připadlo 50 Kč. Pro nedostatek místa pronajata větší obchodní místnost v domě p. Linharta č. 312. V této době čítal konzum přes 300 členů s podíly asi 70 000 Kč a obchodoval téměř se všemi potřebami. Hlavní druhy zboží vydávány ovšem jako všude jinde na lístky.

Dokud bylo vázané hospodářství, prosperoval konzum dobře, jakmile však nastával volný prodej, členstva ubývalo, protože následkem špatných nákupů bylo zboží špatnější jakosti a menšího výběru než u obchodníků. Mimo toho bylo si z mnohých stran trpce stěžováno na nepěkné zacházení prodavačky paní Olšinové s kupujícími členy. K tomu přidružil se brzy silný pokles různého zboží a tak objevil se v hospodářství konzumu schodek asi 30 000 Kč. Nezbylo tudíž, než co nejrychleji likvidovati, aby ušetřeno bylo dalších možných ztrát.

Podíly členstva ztraceny byly úplně následkem ztrát a tím, že přebytky byly uloženy u Mor.-slezs. banky a Ústřední nákupny v Brně, kteréžto ústavy vklady nevyplácely.

Živelní pohroma

Dne 1. června rozpoutala se nad obcí Bzenecem a Pískem po parném dnu asi o 1 hodině odpoledne prudká, čtvrt hodiny trvající bouře, provázená průtrží mračen a krupobitím. Kroupy, místy až 5 cm silné a 9 dkg těžké, potloukly v obci Písku úrodu asi na 1 110 měřicích půdy, rozbily asi 3 000 okenních tabulí a 15 000 křidlic na domech. Obilí na postižených polích bylo úplně zničeno a musilo býti požato a zkrmeno. Škody způsobené tímto krupobitím odhadnuty asi na 350 000 Kč. V kolonii Bzenci–Písku, jakož i v Bzenci až na menší záplavy nybylo větších škod způsobeno.

Loupežná vražda

Dne 10. června nalezena byla o 4. hodině odpoledne na panském poli “Kruhách” asi 40 kroků od silnice nedaleko cukrovaru lidmi pracujícími na blízkém pozemku mrtvola neznámé ženy v pokročilém stupni rozkladu. V mrtvole zjištěna Marie Klaudová z Veselí nad Moravou. Soudní komisí bylo dále konstatováno, že byla ze dne 6. na 7. června 1922 asi kolem půlnoci znásilněna, zaškrcena a o 400 Kč oloupena. Jako podezřelí z vraždy zatčeni byli brzy na to 2 občané z Písku, kteří však pro nedostatek důkazů byli propuštěni. Pachatelů dodnes se nepodařilo zjistiti.

Obecní sirotčinec

Činnost obecních jesliček v domě č. 85 byla dne 1. července zastavena a tyto tímto dnem adaptovány na sirotčinec s názvem “Dětský domov”. Po dokončení potřebných zařízení odevzdán Dětský domov dne 28. října t. r. svému účelu a umístěno v něm 7 sirotků a zanedbaných dětí, příslušných do Bzence, kteří do této doby vychováváni byli cizími lidmi za poplatek 40 Kč měsíčně na jedno dítko.

Porolničení cukrovaru

Od 1. srpna 1922 přešel cukrovar bzenecký do rukou rolníků, zavedeno výhradně české vedení knih a zastaveno přijímání německých úředníků.

Cukrovar

Bzenecký cukrovar byl postaven r. 1848 Čechem, nějakým Kurziveilem, rodákem brněnským. Po něm převzal továrnu jeho syn Karel, národnosti rovněž české. Za tohoto veškerá správa cukrovaru a knihy, pokud jaké byly, vedeny česky. Rovněž úřednictvo bylo z větší části české národnosti.

V roce 1860 bylo v podniku zaměstnáno asi 40 stálých dělníků a zpracovalo se asi 900 q řepy za 24 hodin. Dělníci zde zaměstnaní byli většinou z Tasova, Lhoty a Domanína. Z Bzence a Písku velmi málo, poněvadž byli zaměstnáni ve dvoře Vilémově a píseckém. Mzda dělníků továrních činila tehdy denně 40 – 60 krejc., děvčat 40 krejcarů.

V roce 1877 stal se majitelem cukrovaru hrabě Chorinský z Veselí, za něhož zůstala správa krátký čas českou, potom však poněmčovala se čím dále pronikavěji. Zřízena úzkokolejná dráha z Veselí do cukrovaru pro rychlejší dopravu řepy, továrna se postupně zvětšovala, tak jmenovitě postaven v r. 1879 druhý komín a nová kotelna. Komín stavěl zednický mistr z Bzence Holomek Bart. a stál asi 4 000 zl. Přibráno také více dělníků, většinou z Bzence a Písku. V kampani zaměstnáno bývalo až 250 dělníků, jejichž mzda obnášela denně až 80 kr., u děvčat 60 kr.a zpracovalo se denně až 2 000 q řepy. Správcem byl Jost.

Hrabě Chorinský prodal cukrovar v r. 1882 Rudolfu Auspitzovi, který tou dobou vlastnil též cukrovar rohatecký. Z té doby vlaje na věži továrny praporek s letopočtem 1882. Správcem podniku byl prušák Dr. Dantin, který v tomto úřadě setrval po 26 let, načež odešel do penze. Správa cukrovaru v germanizaci usilovně pokračovala a nutila zaměstnance posílati děti do německé školy a voliti s Němci. Po odchodu Dantinově v r. 1910 stal se správcem cukrovaru Palla Karel. Továrna se stále rozšiřovala a přibíráno více dělníků. Denně zpracovalo se až 8 000 q řepy. Plat dělníků kvalifikovaných obnášel 100 – 120 kr., dělníků sezonních 80 kr., děvčat 60 – 70 kr.

V prvních letech válečných pracovalo se nerušeně v továrně, při menším ovšem počtu dělníků a s menší výrobou. V roce 1916 a 1917 továrna nepracovala a r. 1918 pronajal majitel podnik vídeňské společnosti na výrobu marmelády. Tehdy bylo zde zaměstnáno na 40 Rusů zajatých, protože nebylo domácích sil.

Po převratu v r. 1919 z obavy před socializací podnik přeměněn na kapitalistickou společnost německy protokolovanou s názvem Rohat.–Bisenzer Cükerfabrik, Rudolf Auspitz & Comp. Tato však od 1. srpna 1919 změněna na akciovou společnost pro průmysl cukrovarnický se sídlem v Hodoníně, také česky protokolovanou v čele s prezidentem Redlichem.

Za nové správy podniknuty pronikavé opravy a rozšíření závodu a rovněž i germanizační tlak vlivem změněných poměrů více slábl. V roce 1920 přeměněna surovárna ku přímé výrobě krystalového cukru, v r. 1921 postaveno 5 nových parních kotlů za 3 mil. Kč, druhé skladiště cukru a jednopatrový obytný dům pro 6 zřízeneckých rodin za ½ mil. Kč. V roce 1922 a 1923 továrna znovu rozšiřována; postavena zeď kolem továrních budov. V r. 1924 postaveny nové moderní řepné splavy, stanice na praní řepy, nové kalolysy, lanová dráha na saturační kaly a přenesena z hodoňského, požárem zničeného cukrovaru vápenka. V roce 1924 investovalo se do rekonstrukce za 4 ½ mil. Kč. V témže roce přistavena i elektrárna.

Továrna zaměstnávala v tomto roce v kampani 86 stálých dělníků a 15 úředníků. Mzda zřízenců celoročních 12 000 – 14 000 Kč ročně, stálých dělníků kvalifikovaných 7 000 – 10 000 Kč, ostatních dělníků průměrně 7 500 Kč (do platu zahrnuty jsou i artikle, jež dělníci dostávali in natura), mzda sezonních dělníků denně průměrně 20 Kč.

Společnosti patří mimo bzeneckého cukrovaru ještě cukrovar v Hodoníně, Židlochovicích a v Břeclavě a má akciového kapitálu 36 mil. Kč v 90 000 akciích. Staří společníci mají 45 % akcií, mezi nimi nejvíce Štěpán Auspitz, stát 35 %, syndikát řepařů a akcionářů 20 %. Akcie jsou po 400 Kč nominelní hodnoty a upisovací hodnota v roce 1925 činí 840 Kč. Předsedou společnosti je Ferd. Bloch–Bauer z Panenské Březové u Prahy, místopředsedou Vikt. Stoupal, přísedící zem. výboru v Brně. Centrálním ředitelem ing. Jos. Bucher, ředitelem bzeneckého cukrovaru ing. Karel Palla, správcem Müller Jos.
V roce 1925 bude továrna zařízena na zpracování 11 000 – 12 000 q řepy denně. Za tím účelem staví se nová stanice diffusní, odpařovací, saturační, nové pumpy a strojní zařízení. Stavební práce provádí firma vlastním stavitelem a lidmi, strojní zařízení dodá firma Škoda v Plzni. Celkový náklad na rekonstrukci obnáší asi 6 mil. Kč. Začátkem roku 1925 postaveno elektrické čerpadlo a vodovod, transformátor s přípojkou do cukrovaru a na nádraží.

rok	zpracovaná řepa v q	dodalo řepu		cena 1 q řepy	cena 1 q sur. cukru	dividenda na akcii
		rolníků	obcí
1919	–	1600	40	14 Kč	–	–
1920	315 819	1600	40	26 Kč	450 – 600 Kč	–
1921	204 986	1600	40	26 Kč	450 – 550 Kč	–
1922	249 013	2800	65	18 Kč	300 Kč	20 %
1923	537 000	4300	131	21 Kč	340 Kč	20 %
1924	947 885	6850	161	24 Kč	198 Kč	20 %
1925	1 165 500	7100	178	18 Kč	150 Kč	–

V r. 1924 dodal Bzenec řepy 6 550 q, z toho nejvíce rolnická škola.

Nejvíce akcií v Bzenci má rolnická škola – 60, Ferd. Břeský, farář – 3 akcie, Tarisch – 2 akcie, po 1 akcii Jelínek Ant., Jelínek Fr., Kučera Fr.

Za celou dobu trvání továrny přišlo o život 6 lidí, 2 byli těžce pohmožděni a mnoho lehčeji zraněno.

Obytný dům č. 325

K odstranění bytové krize využito v poslední chvíli dobrodiní zákona o stavebním ruchu, jehož platnost končila koncem r. 1922 a usneseno v obecním zastupitelstvu na podnět obecního tajemníka Brouška, přikročiti ku stavbě obytného domu pro více rodin, když dostalo se obci záruky na 80 % stavebního nákladu. K tomu účelu vypůjčeno na I. Hypot. 57 000 Kč, na II. hypot.a státní záruku 460 000 Kč. Stavět začalo se v listopadu 1922 na místě starého polorozbořeného obecního domu a náklad rozpočten na 600 000 Kč. Při kopání základů nalezeny řídícím učitelem v. v. Miklíkem 2 popelnice.

Vinařská výstava

Na památku 20ti letého založení Zemského vinařského spolku moravského, ustaveného tehdy v Bzenci, bylo v r. 1921 ve schůzi výboru tohoto spolku usneseno pořádati výstavu vinařskou, spojenou s výstavou ovoce a jiných zemědělských plodin.

Výstava stanovena na podzim r. 1922 a místem určen Bzenec, když členové výboru Zemského vinařského spolku moravského B. Rosina a Mir. Skála se zavázali, že hlavní práce s výstavou spojené vezmou na sebe.

Dne 8. ledna 1922 svolána byla do městské radnice v Bzenci veřejná schůze na níž promluvili odb.učitel Pokorný a B. Rosina a kde usneseno pořádati výstavu vinařsko–ovocnicko–zelinářsko–semenářskou. Městská rada přislíbila všemožnou podporu a uvolila se v případě deficitu do 4 000 Kč hraditi 50 % tohoto obnosu.

Zvoleno předsednictvo, stanoven datum výstavy od 1. – 4. října 1922, zajištěny vhodné místnosti v sokolovně a přilehlých sklepích a pilně pracováno na přípravách. Za řed. L. Dedka, který si nepřál býti zván do přípravných schůzí, zvolen W. Rud. Šenk.

Výstavní výbor vypůjčil od městské spořitelny 10 000 Kč, garanční fond města Bzence činil 2 000 Kč, Zelinářského spolku v Bzenci 5 000 Kč, Hospodářského spolku rovněž 5 000 Kč, Zemědělská rada poskytla subvenci 700 Kč a zemský výbor moravský 1 000 Kč.

Řed. Frant. Kretz, spisovatel, upozorňoval četnými články v novinách a časopisech na projektovanou výstavu a zdůrazňoval význam vinařství a zelinářství našeho kraje. Týž vyjednal s mistrem Adolf. Kašparem z Loštic, aby nakreslil výstavní plakát. Mistr Kašpar vryl do linolea velmi dovedně obraz, znázorňujícím dívku ve svatebním kroji bzeneckém s pozadím Starého hradu. Originál tento je uschován v městském archívu a plakát v albu kroniky. P. Jos. Hanák vydal spisek “Dějiny vinařství v Bzenci” a přispěl články do výstavního katalogu.
K výstavě opatřena pravá domácí vína, jako bzenecké, vracovské, syrovínské, újezdské, blatnické, strážnické, mutěnické, bojanovské, a valtické. Z bzeneckých vín vystavovali rolnická škola, Leop. Skála, Eisler, Jančí a Rychman.

Velký sál sokolovny určen pro výstavu ovoce a hroznů, vedlejší sál pro výstavu zeleniny a semen, dvůr a zahrada pro výstavu strojů a v předsklepí zřízena lisovna, kde víno lisováno a prodáván burčák. Ve sklepě samém bylo víno v sudech na čepu s označením majitele a prodávána sklenička za 2 Kč (1/16 l).
Výstava byla slavnostně zahájena v neděli dne 1. října na náměstí za velké účasti domácích i pozvaných. Předseda Jos. Bunža slavnost zahájil, načež promluvil poslanec Rud. Malík, předseda zemského vinařského spolku. Kolem 11. hod.hnul se průvod za zvuků hudby bzenecké a vracovské k výstavišti. Návštěva nedělní byla velkolepá a všechny místnosti přímo zaplaveny návštěvníky. Po prohlídce každý se rád uchýlil do sklepu, kde byla prodávána nejlepší vína Moravy. Tam bylo také nejrušněji a jistě každý rád vzpomene na chvíle, které strávil tam při dobrém vínečku, veselé hudbě a milé společnosti našich děvčátek, která víno šenkovala.

Výstavu navštívil senátor Klofáč, poslanci Měchura, Malík a jiné význačné osoby, četní vinaři, hostinští, živnostníci a mnoho škol. Poslední den výstavy konal se zde zájezd novinářů. Návštěvu možno odhadnouti celkem asi na 5 000 osob, nepočítaje v to školní děti. Vstupné činilo 5 Kč.

Výstava potkala se i po stránce finanční s úspěchem a vykázala čistého zisku asi 4 750 Kč, jenž rozdělen různým hospodářským a dobročinným spolkům. Celkový pokladniční obrat činil 207 124,08 Kč.
O výstavě zasedal také sbor znalců, jenž uděloval ceny na víno, ovoce, zeleninu a semena.

Volný prodej mouky

Po žních tohoto roku zrušeno úplně veřejné zásobování a nejdůležitější druh zboží – mouka – dána byla do volného prodeje. Ostatní druhy zboží octly se již dříve, počínaje rokem 1921 ve volném prodeji. Za vázaného hospodářství vydáváno bylo téměř veškeré zboží obecním úřadem na lístky. Nějakou dobu vydáváno bylo obecními zřízenci ze skladiště obecního, později dáno obchodníkům do prodeje. Ceny zboží byly sníženy, kolísaly často a rovněž i množství přidělovaného zboží nebylo vždy stejné, podle přídělu, jakého se obci dostalo. Podařilo se mi sehnati nějaké lístky tohoto hospodářství a přikládám je v příloze.

Úpadek Moravsko–Slezské banky

Filiálka mor.-slezské banky se v krátké době dobře zavedla a těšila se značné důvěře, o čemž svědčí, že vklady během roku vzrostly z 1 200 000 Kč na 8 000 000 Kč. Akcií měla něco přes 1 020 po 400 Kč nominální hodnoty. Velký příliv vkladů způsoben také tím, že vrátivší se američané při tehdejším vysokém kursu dolaru ukládaly větší obnosy do zmíněné filiálky. V tom také jevila se hlavní činnost ústavu, kdežto zápůjček až na ojedinělé případy bylo mizivé procento. Dirigentem banky byl Prokop Jindř., účetním Ulbrecht Josef, rodák bzenecký; mimo těchto zaměstnávala ještě 4 úředníky. Členy ředitelstva byli: Dr. Polášek, Skála Leop., Müller Max. a Holomek Bart. Vklady úrokovány 4 % – 4 ½ %, půjčky 7 % – 8 %.

Když zdálo se, že ústav je v největším rozkvětu, přišla koncem října zpráva, že její centrála v Brně utrpěla ohromné ztráty a v krátké době na to v listopadu prohlášeno moratorium a banka zastavila veškeré výplaty vkladů. Zpráva tato způsobila v městě ohromný rozruch a pozdvižení, neboť mnoho občanů, kteří veškeré své úspory a snad i celý majetek vložily do banky, v nevyjasněné situaci viděli se na pokraji existenční záhuby.

Mor.–slezská banka měla býti sanována Mor. agrární a průmyslovou bankou, z fůze však z jistých příčin sešlo a banka podnikla k záchraně kroky u vlády. Vláda však podporu odmítla.

Na valné hromadě v Brně byla odhlasována likvidace, která následkem finanční krize dosud trvá a je prováděna Moravskou hypoteční bankou v Brně. Tohoto času tj. v roce 1924 vyplácí banka každému vkladateli na požádání a proti smlouvě 60 % kvóty vkladů, jinak má býti vyplacen celý obnos až po 10ti letech. Akcie jsou asi ztraceny. Jak ze zpráv možno bylo dočísti, měla bzenecká filiálka asi 3/4 mil.Kč ztrát; jakým způsobem k nim došlo, není vysvětleno, snad ztrátami, které převzala od Úvěrního ústavu a záložny, dále koupí budovy a vnitřního až přepychového zařízení.

Boj o pozemek “Kožuchy”

Zemský výbor moravský nařídil městu Bzenci, aby trhy výroční na koňský dobytek z bezpečnostních důvodů přeložilo na jiné vhodnější místo. Obec plně uznávala nutnost změny místa a přemýšlela o jiném vhodném místě a v úvahu přišel pozemek “Kožuchy”, který sousedí s trhoviskem pro hovězí dobytek, o nějž se obec při parcelaci velkostatku ucházela.

Člen městské rady Dedek Lad. zažádal zemský výbor moravský o příděl “Kožuchů” pro potřeby rolnické a vinařské školy a tak stal se tento pozemek majetkem školy. Jednání ředitele Dedka odsouzeno ve schůzi obecního zastupitelstva dne 13. prosince 1922 a podniknuty kroky u zemského výboru a pozemkového úřadu za vrácení pozemku, ale bezvýsledně. Státní pozemkový úřad nebral zřetel k oprávněným potřebám obce z důvodu, že obec ve stanovené lhůtě nepodala námitek proti grafickému plánu a nabízel obci za trhovisko Doubravu, nebo Babí.

Parcelace

Než promluveno bude v této stati o parcelaci velkostatkářské půdy v obci Bzenci, dlužno zde předeslati výměru pozemků bzeneckého velkostatku v katastrální obci bzenecké před parcelací v r. 1922. Dle této vlastnil bzenecký velkostatek celkem: 2 234 ha, 07 a, 89 m² půdy a to: rolí 494 ha 76 a 66 m², luk 74 ha 77 a 97 m², zahrad 15 ha 31 a 53 m², vinic 5 ha 26 a 13 m², pastvin 1 ha 89 a 75 m², lesů 1 623 ha 57 a 56 m², plochy stavební 2 ha 64 a 91 m² a jiné plochy daně prosté 15 ha 83 a 38 m².

Z toho parcelováno bylo v roce 1922 ze dvora Bzenec: rolí 120 ha 92 a 40 m², luk 31 ha 21 a 79 m², pastvin 94 a 43 m², jiné plochy daně prosté 2 a 34 m², celkem 153 ha 10 a 96 m²; ze dvora Háj: rolí 57 ha 37 a 99 m², luk 10 ha 97 a 59 m², jiné plochy daně prosté 39 a 74 m², celkem 68 ha 75 a 32 m². Dohromady z obou dvorů parcelováno bylo v roce 1922 … 221 ha 86 a 28 m².

Než uvedeny byly v život zákony o parcelaci půdy velkostatkářské, prováděny byly z jara r. 1920 zákony o vnuceném pachtu, jak zde bylo již dříve vylíčeno. Tak zabrány byly obcí Bzencem vnucené pachty v rozloze přes 220 ha, jež měly býti nemajetným občanům a bezzemkům pronajaty. Celé řízení vedl tehdejší starosta p. Jos. Bunža a členové poradního sboru, delegovaní stranami; půda rozměřena po měřici a zájemcům přidělovány pozemky losem do pronájmu na 3 léta. Nájemné činilo z 1 ha 200 Kč – 300 Kč dle jakosti půdy.

Na jaře r. 1922 uvědoměna byla obec obvodovou úřadovnou státního pozemkového úřadu ve Strážnici, že se přikročí k parcelaci bzeneckého velkostatku. Poněvadž nebylo dosud v přídělovém řízení potřebných zkušeností, prováděla se parcelace v Bzenci jako zkouška. Přihlášky uchazečů, potvrzené obecním i berním úřadem, zasílány obvodnímu komisaři Nádrovi do Strážnice.

V obci sestaven místní poradní sbor, do něhož vyslán za obec p. Ant. Jelínek, za stranu agrární p. Jan Tvarůžek, za čsl. socialisty p. Karel Felenda, za stranu lidovou p. Jos. Růdl, za legionáře p. Frant. Jelínek, za invalidy p. Jos. Tvarůžek; jako praktický hospodář delegován p. Frant. Kučera. Z jmenovaných pánů byli všichni až na pp. Jos. Růdla, Fr. Jelínka a Jos. Tvarůžka členy obecního zastupitelstva. Převzato bylo obcí v celku asi 212 ha půdy, zbytek zůstal nadále jako vnucený pacht v nájmu (Bzinek asi 8 ha). Byly to pozemky: Sudniska, Za prádly, U bažantnice, Písky, Bzinek, Chrasť, Podchrasť, Okoulka, U výholca, Baby, Falaříky, Za Horníma horama, Zadní hory, Liščí hora, Grefty, Prostřední hory, Maršálky, Vlaška a některé parcely z tratí Psí hory, Křivé a Pod Olšovcem. Jelikož zákon o pozemkové reformě nevztahoval se na ty, kdož neměli podmínek k založení hospodářství a na bezzemky, obec ve snaze vyhověti i těmto, převzala do vlastnictví asi 33 ha půdy, kterou jim pronajímala. Byly to pozemky v Greftách, Prostředních Horách, Maršálky, Oukolka, Baby, Bažantnice a Místní trať. Z těchto Grefty, Prostřední Hory a Maršálky byly již dříve v drobném nájmu a proto ponechány i dále dosavadním nájemcům. Oukolka jako vnucený pacht, rovněž ponechána dřívějším pachtýřům, za to Baby a Bažantnice rozděleny po ½ měřici a pronajímány volně uchazečům za cenu 70 Kč v Bažantnici a 40 Kč na Baby za ½ měřice.

Poradní sbor a obvodový komisař provedli výběr uchazečů, takže ze 460 přihlášených přidělena byla půda pouze 126. Podle jakých směrnic bylo při přídělu postupováno, bylo těžko zjistiti, jedno však bylo zřejmé, že velká část občanstva nebyla s celým tím přídělovým řízením spokojena a nescházelo hlasů, které tvrdily, že půdy se dostalo těm, kteří ji nejméně byli potřebni. Celá akce zanechala hodně trpkosti, podezřívání, ba i nadávek. Je samozřejmé, že nespokojenost vybíjela se hlavně na členech poradního sboru, kteří činěni zodpovědnými za příděl půdy. Z parcelované půdy utvořeny dva hospodářské nedíly a přiděleny Frant. jelínkovi v Bzenci, č. 311 a janouškovi z Těmic. Hospodářská a vinařská škola obdržela v Bažantnici přes 4 ha, Za prádly přes 2 ha, Psí hory 2 1/3 ha a Kožuchy 2 1/4 ha. O Kožuchy vznikl později spor obce s řed. Dedkem, o kterém pojednáno na jiném místě. Dříve již provedeno bylo poradním sborem a obvodovým komisariátem zařazení půdy přídělové do jednotlivých tříd. Do I. třídy zařazeny pozemky: Bažantnice, Za prádly, Vláška, Úkolky aj. za cenu 6 000 Kč za 1 ha mimo řežijního poplatku 2 000 Kč na 1 ha. Do II. třídy zanešeny pozemky: Horní Hory, Výholec, Liščí Hory, Maršálky, Prostřední Hory, Chrtasť a Grefty za 5 600 Kč za 1 ha, do III. třídy: Sudniska, Písky, Baby za cenu 4 500 Kč za 1 ha a Zadní Hory do IV. třídy za 2 400 Kč.

Pro některé občany byla parcelace hospodářským posílením, neboť přibylo jim půdy a mohli se zdarem hospodářství svá rozšířiti, věnovati se zvýšenou mírou i pěstování obilnin, řepy a chovu dobytka. Hlad po půdě se alespoň částečně ukojil, ač v Bzenci stále jeví se velký nedostatek ornice. Nejvíce užitku přinesla parcelace ovšem těm, kteří ke svým 10 – 15 – 20 měřicím mohli připojiti nových 5 – 10 – 15 – 20 měřic. Velkého zklamání způsobila parcelace nemajetným a bezzemkům, kteří při přídělovém řízení vyšli na prázdno. A těm několika, kteří dostali nějakou tu měřičku pole, nebo nějaký ten pacht, zdaleka nedala to, po čem toužili a co bylo asi úmyslem zákonodárce při sdělávání pozemkové reformy.

Poradní sbor v čele s tehdejším starostou Jos. Bunžou měli při parcelaci v Bzenci těžký oříšek k rozlousknutí a bylo jim často prožíti mnoho těžkých chvil při tak těžké, namáhavé a snad i nevděčné práci.

Obec za převzatých 33 ha 10 a zaplatila Státnímu pozemkovému úřadu 184 598,52 Kč.