Kronika města Bzence – rok 1920
Rok 1920 byl celkem klidnější, obyvatelstvo pomalu uvykalo změněným poměrům a vžívalo se do nich. Rušivě zasáhly do klidného toku života bzeneckých občanů události posledních dnů prosincových.
Tresty pro předražování
Přestupky pro předražování potravin a zboží přes tolikeré výstrahy se množily a byly také podle zásluhy trestány. Tak odsoudil lichevní soud mimo jiných Rozálii Michálkovu pro předražování ovoce na tři dny do vězení zostřeného jedním postem a k náhradě útrat trestního řízení.
Vojenské zdravotní skladiště
V lednu umístěno bylo v zámecké budově vojenské zdravotní skladiště, které před tím bylo v Uherském Hradišti. Ve skladišti je uložen lékařský a nemocniční materiál a má zásobiti těmito artikly celé Slovensko a Podkarpatskou Rus. Zaměstnává asi 30 dělníků a zřízenců a 5 důstojníků.
Čsl. Červený kříž
V únoru ustavil se místní spolek Československého Červeného kříže. Měl těžké začátky pro nedůvěru zaviněnou rakouským Červeným křížem. Po velkém přemlouvání od osoby k osobě přihlásilo se 127 členů, ale k ustavující schůzi, jež konána v únoru, sešlo se jen 5 osob, takže nebylo možno ani výbor plně ustaviti. Přítomní však rozdělili si mezi sebou práci a snažili se přemlouváním dotvrditi obecenstvu jeho důležitost a potřebu. Prvním předsedou byl lékárník Rudolf Šenk, jednatelem učitelka Racková Lidmila. Činnost a výhody plynoucí ze založení ukázaly se již v dubnu téhož roku, kdy z amerických darů mu bylo přiděleno několik beden vlněného zboží a prádla v ceně asi 25 000 Kč. Později byly přiděleny spolku potraviny, jako konzervy, tuk, kakao, mouka a použito jich pro trpící děti, jimž vařena ve škole polévka, kakao a malým dětem dáván rybí tuk, jehož v té době nebylo možno dostati.
Tak v nejhorších létech poválečných, kdy řada dětí trpěla podvýživou, stal se spolek pro Bzenec velikým dobrodiním, což občanstvo plně uznávalo a do Červeného kříže vstupovalo.
Holas zastřelen
Dne 1. března dohodovým vojskem, které převáželo kamenné uhlí do svých zemí, zastřelen byl Antonín Holas z Písku při krádeži uhlí.
Prezidentovy 70. narozeniny
Ve dnech 6. a 7. března uspořádána městskou radou za součinnosti všech místních spolků a vojenské posádky k 70letým narozeninám prvního prezidenta čs. republiky T. G. Masaryka, důstojná oslava, jako svorný projev lásky a oddanosti k tvůrci naší samostatnosti. Dopoledne dne 7. března podniknuta sbírka ve prospěch zřízení Masarykovy sirotčí nadace při městském zaopatřovacím ústavu za vedení členů městské rady a která vynesla 6 318,50 Kč. Odpoledne konal se u lípy Svobody tábor, na němž promluveno o životě a díle Masarykově. Po té zasazena na náměstí lípa Masarykova a slavnost jako obyčejně provoláním slávy a zapěním obou státních hymen skončena.
II. a III. státní půjčka
Ve schůzi obecního zastupitelstva dne 29. března usneseno upsati III. státní půjčku obnosem 150 000 Kč, z nichž částka 40 000 Kč měla býti uhražena prodejem půjčky Svobody, ostatek vypůjčen u Spořitelny města Bzence.
Na II. státní půjčku, před tím vypsanou, upsala obec 100 000 Kč.
Bzenčané v legiích a jejich návrat
Za světové války zajato bylo a to hlavně na ruském bojišti asi 120 vojínů z Bzence, kteří dobrovolně přecházeli k nepříteli a většinou vstupovali do legií.
Ještě před převratem v roce 1917 při výměně zajatců po míru Brest-Litevském, vraceli se bzenečtí zajatci – invalidé z Ruska, hlavně z Ukrajiny. Začátkem roku 1919 vrátili se do osvobozeného domova první legionářští invalidé a v tutéž dobu přicházeli i první legionáři italští a francoužští. Z italských legionářů byl to Čagánek Jan, Pech Bohumír, Bunža Jos., Charuza Ferd., Procházka Jos., Somr Robert, Sova Jan a Valštýn Jan, z francouzských Janoušek Filip, Jurečka Karel, Navrátil Josef a Vašík Josef.
Teprve v dubnu r. 1920 vraceli se po částech legionáři ruští. Byli to Ajmuth Karel, Čapka Alois, Čumr Jos., Fabrici Fr., Jelínek Fr., Hyvnar Jos., Jakob Emil, Kimner Jos., Kumpán Jos., Klučka Jos., Lovecký Frant., Matuška Pavel, Novák Pavel, Novosád Pavel, Novák Jan, Novák Jos., Novák Melichar (tři poslední jsou bratři), Novotný Vojtěch, Němec Jaroslav, Otava Josef, Růčka Jan, Tvarůžek Jan, Strážnický Jan, Zapletal Josef a Študent František.
Z jmenovaných zúčastnili se bitvy u Zborova a ústupu k Tarnopoli proti rakouským a německým vojskům Kimner Josef a Študent František; bojů u Bachmače Jelínek, tři bratři Nováci, Čumr Josef a Čapka Alois.
V hodnosti legionářských důstojníků přišli Hyvnar Josef jako nadporučík a Vašík Josef jako kapitán.
Mimo toho mnoho bylo těch, kteří při zhroucení se rakouských front na bojišti italském koncem října a začátkem listopadu r. 1918, jako zajatci vstupovali do posledně se tvořících legií italských.
Návrat američanů
Do svobodné vlasti ku svým rodinám vraceli se po dlouhé přestávce i občané, kteří před válkou se vystěhovali do Ameriky, aby zde hledali lepší existence. Chtěli spatřiti volnou vlast a zajištěni finančně, začíti novou dráhu ve svých domovech. Při tehdejším vysokém kurzu amerického dolaru (1 dolar až 115 Kč), mnozí měli velký majetek. Tak přijeli z Ameriky Fabrici Teodor, Jakša František i se ženou, Mlček Tomáš, Jindra Josef, Antl Martin, který se po návratu do Bzence přiženil a později Jelínek Filip.
Ti, kteří z bzenčanů se nevrátili, posílali svým rodinám a příbuzným peníze z Ameriky, které v krušných těch dobách všem byly vítány. Všude se mluvilo o svobodné a bohaté Americe, o způsobu zaměstnání, o lépe honorované práci a odtud zvýšený zájem a touha vystěhovati se do Ameriky a tam snadno zbohatnouti.
Ruch vystěhovalecký
Tak oživuje u nás znovu vystěhovalecký ruch a do Ameriky odjíždějí Suttner se ženou, Suttnerová Marie, Adamcova rodina, Chrtová Mil.a Anna a Adamec Syl.
Nadšení vrátivších se američanů brzy ochabuje a oni nespokojeni s poměry domácími, zvláště hospodářskými, na které dívají se očima druhé své vlasti za oceánem, chystají se na zpáteční cestu do Nového Světa. Odjíždí Jakša Fr., Mlček Tomáš, Jindra Josef.
Volby do sněmovny a senátu
První volby do poslanecké sněmovny konaly se dne 18. dubna a týden na to dne 25. dubna do senátu. Byly celkem klidnější než poslední volby obecní, nicméně agitováno horečně na schůzích, v novinách i letáky. V obci vystřídala se řada řečníků všech stran politických, kteří snažili se program své strany vychváliti co nejvíce a dokázati posluchačům, že jedině jejich strana splní v míře plné přání a požadavky občanů voličů. Mnohdy z protivného politického tábora hlučně připravováno znemožnění a rozbití schůze, když však mělo přijíti k činům, bylo po odvaze a plánech a byl-li jen trochu dobrý řečník, zpracoval posluchače tak, že mu všichni ku konci ještě tleskali.
Řečníci ovšem měli plná ústa krásných slov a slibů a snažili se po většině co možná vyhnouti všemu, co by se nepříjemně mělo dotknouti přítomných posluchačů jiného politického přesvědčení.
V noci před dnem volby pracováno o překot na vylepování letáků. Na některých místech vylepené plakáty a letáky ztrhány a přelepeny letáky jiné strany. Chodníky, zdi, ploty a domy popsány nápisy, kde udána jména a čísla kandidátní listiny a jež doporučována voličům. Konečně volby skončeny a mnozí si oddechli, že je po tom. Výsledek byl následující.
Do sněmovny poslanecké:
| Kandidátní listina č. 1 strany čs. socialistů | 466 hlasů |
| Kandidátní listina č. 2 sdružených stran židovských | 173 hlasů |
| Kandidátní listina č. 3 strany lidové | 245 hlasů |
| Kandidátní listina č. 4 živnostenské strany středostavovské | 170 hlasů |
| Kandidátní listina č. 5 republikánské strany venkova | 521 hlasů |
| Kandidátní listina č. 6 strany sociálně demokratické | 411 hlasů |
| Kandidátní listina č. 7 národních demokratů | 271 hlasů |
| Kandidátní listina č. 8 německé sociálně demokratické strany | 10 hlasů |
| Kandidátní listina č. 9 německé demokratické strany | 26 hlasů |
Celkem odevzdáno 2293 platných hlasů.
Do senátu:
| č. 1 strana čs. socialistů | 329 hlasů |
| č. 2 sociální demokraté | 173 hlasů |
| č. 3 německá sociálně demokratická strana | 0 hlasů |
| č. 4 republikánská strana | 273 hlasů |
| č. 5 národně demokratická strana | 255 hlasů |
| č. 6 živnostenská strana | 127 hlasů |
| č. 7 židovské sdružené strany | 128 hlasů |
| č. 8 lidová strana | 253 hlasů |
| č. 9 německá demokratická strana | 27 hlasů |
Celkem odevzdáno 1810 platných hlasů. Velký počet hlasů odevzdaných pro stranu sociálně demokratickou, jejíž organizace místní u nás dosud nestávala, vysvětluje se tím, že byly to většinou hlasy místní posádky, která tehdy čítala 337 vojáků, dále, že část stoupenců strany čs. socialistů přešla k nově utvořené straně soc. demokratické.
Sloučení obcí a rozpuštění obecního zastupitelstva
Zemská politická správa rozpustila obě dvě obecní zastupitelstva v Bzenci, poněvadž tyto obce byly ministerstvem vnitra sloučeny v jednu místní obec pod jménem Bzenec. Na sloučení obou obcí usneslo se obecní zastupitelstvo ve schůzi dne 28. prosince 1918. Ku projednání této záležitosti delegován byl obcí jako právní zástupce Dr. Jos. Togner a tříčlená komise sestávající z pánů Biče Pavla, Holomka Bartoloměje a Dedka Lad.
Krátce po sloučení obcí vypsala okresní politická správa na 30. května 1920 nové volby obecního zastupitelstva spojených obcí, jejichž správu do voleb vedla krátkou dobu správní komise, sestávající z 10 členů obecní rady města Bzence a 4 členů správní komise obce židovské. Předsedou byl Bunža Josef.
Obecní volby
Jako při minulých obecních volbách učiněn i tentokráte pokus o dohodu, aby konány byly na podkladě jedné kandidátní listiny a ušetřeno tak obci výloh a zbytečného rozrušování a štvaní mezi občanstvem. Dohoda vedla k cíli, když kandidující strany přistoupily na počet členů dosažených při posledních obecních volbách a když strana čs. socialistů postoupila 3 mandáty nově kandidující straně soc. demokratické. Navrhnuto tudíž všemi sedmi volebními skupinami dohromady 30 členů, tolik, kolik členů mělo býti voleno a v důsledku toho prohlásila místní volební komise bez volby za zvoleny všechny kandidáty, kteří byli navrženi.
Zvoleni byli za republikánskou stranu čs.venkova a Domovin: Bunža Josef, Tvarůžek Jan, Brázda František, Jelínek Antonín, Dedek Lad., Junek Pavel, Kotas Jindřich, Kováč František a Ventrča Václav.
Za stranu čs. socialistů: Vojáček Lud., Felenda Karel, Pařízek Leop., Svatoš Ed., Bezchleb Ant., Klimek Jos., Klučka Jan.
Za stranu lidovou: Kůtný Pavel, Hyvnar Petr, Sigmund Jan.
Za národní demokracii: Dr. Rudolf Polášek, Kučera Fr., Racková Lidm., Živocký Jan.
Za sociální demokraty: Vitoň Jan, Šebesta Boh., Krauz Josef.
Za živnostníky: Přerovský Fr., Strážnický Václav.
Za židovské strany sdružené: Grűnbaum Bernard a Bűchler Jindřich.
Starostou zvolen opět Bunža Josef, I. náměstkem Vojáček Lud., II. náměstkem Dr. Polášek Rudolf; členy městské rady Dedek L., Jelínek Ant., Felenda K., Pařízek L., Kůtný P., Strážnický V. a Vitoň Jan.
Vražda pro rozpor v manželství
Mezi manželi Franclovými panovaly v posledních letech různice hlavně proto, že Francl Josef, který byl dělníkem na dráze, navazoval milostné styky s jinými ženami. Manželský ráj proměnil se tak v peklo a Francl byl by se rád své ženy zbavil. Stěžoval si často, že se ženou žíti nemůže, že je nepořádná a že ji zabije. Dne 11. července kolem 1. hodiny po půlnoci vzbudila Franclová muže, aby s ní šel do lesa na houby. Šli oba a za dobré půl hodiny, jak jeho synek udává, vrátil se Francl sám domů. Syn se ho ptal: Kde je maminka? Na to odpověděl, že zůstala v lese a on že se vrátil, poněvadž musí jíti do služby. Kolem 7. hodiny ráno téhož dne našel Jan Mrázík v blízkém lese v mladém podrostu Franclovou ležeti na zemi v kaluži krve se čtyřmi sečnými ranami na hlavě, v bezvědomí; jevila však známky života. Franclová byla převezena do vojenské nemocnice v Uherském Hradišti. Její poranění bylo životu nebezpečné a jenom silné tělesné konstrukci děkovala, že těžkému zranění hned nepodlehla. Uzdravila se sice, ale utrpěla ochrnutí pravé poloviny těla a ztratila řeč, takže v soudní síni odpovídala pouze kýváním hlavy. Z činu usvědčen Josef Francl a odsouzen porotou pro zločin nedokonané vraždy úkladné do těžkého doživotního žaláře, zostřeného tmavou komorou čtvrtletně a tmavou komorou v den činu. Franclová brzy následkům poranění podlehla.
Odbočka legionářů
Dne 1. srpna ustanovena odbočka svazu čs. legionářů v Bzenci. Referoval Jos. Fišer z Kyjova a přítomno bylo 13 legionářů.
Obilní kontingent
Jako všude i v Bzenci předepsán byl okresní politickou správou obilní kontingent, aby obilních zásob mohlo býti použito k odprodeji nemajetným třídám za snížené ceny. Bzenec měl odvésti 10 q pšenice, 70 q žita, 50 q ječmene a 19 q ovsa. Obecní repartiční komise rozvrhla toto množství na jednotlivé zdejší zemědělce podle výměry osevní plochy následovně:
Rolnická škola 1 200 kg, Kůtný Pavel 50 kg, Kučerová Fr. 150 kg, Jakša Pav. 50 kg, Brázda Fr. 50 kg, Jakša Fr. 50 kg, Študent Jos. 360 kg, Brázda Jos. 250 kg, Bezchleb Ant. 50 kg, Ventrča Fr. 50 kg, Šebesta Jan 100 kg, Kučera Fr. 50 kg, Jelínek Fr. 100 kg, Linhart Jan 50 kg, Königstein Hugo 200 kg, Růčka Jan 300 kg, Urban Jan 200 kg, Janoušek Fr. 100 kg, Bukvald Fr. 75 kg, Ventrča Pavel 100 kg, Ventrča Josef 50 kg, Novák Fr. 100 kg, Vašík Fr. 50 kg, Kůtný Jos. 300 kg.
V případě nedodání předepsaného množství měl liknavý dodavatel zaplatiti, jak stanoveno ministerským nařízením 600 Kč pokuty za každých nedodaných 100 kg.
Sebevražda vojína
Dne 20. září zastřelil se na vojenské střelnici na Doubravě, při vykonávání služby francouzský legionář Halabala Michal.
Příděl mouky
Nákup mouky dovolen jen na zvláštní poukázky – chlebenky, dědictví to doby válečné, které byly vydávány obecním úřadem. Ti, kteří měli jmění méně než 30 000 Kč, nebo méně než 15 000 Kč ročního důchodu podle stavu z r. 1919, měli nárok na lacinější příděl mouky. Všichni ostatní platili mimo ceny, za kterou se mouka vydávala, ještě zákonem předepsaný příplatek 24 Kč na každou chlebenku. Na jednu chlebenku vydávalo se v měsíci říjnu 3,10 kg americké mouky bílé, 0,75 kg mouky chlebové, 0,75 kg mouky režné, 2,40 kg mouky ječné a 1 kg ječné mouky vařivové, celkem 8 kg za cenu 14,40 Kč.
Kdo chtěl a mohl zaplatiti 7 – 10 Kč za bílou mouku, dostal ji v každém mlýně, ač měli mlynáři zákaz prodávati mouku, a nebo od rolníků, kteří po odvedení předepsaného kontingentu vymýlali obilí ve mlýnech bez povolení a mouku tak prodávali.
Půjčka elektrizační
Ve schůzi obecního zastupitelstva dne 23. října na návrh finanční komise usneseno uhraditi Rosickými elektrárnami požadovaný drahotní příplatek 450 000 Kč na rozvodnou síť pro elektrický proud, veřejnou v 5 letech splatnou 6% půjčkou místního obyvatelstva; na úrokování a umořování této půjčky rozvrženy zvláštní přirážky a sice na každou odebranou kilowatovou hodinu při světle 2 Kč a při motorech 1 Kč. Obyvatelstvo vyzýváno, aby hojně upisovalo tuto výhodnou, obci i jednotlivci prospěšnou půjčku. Upsáno bylo 422 056 Kč.
IV. státní půjčka
Současně tou dobou upisováno bylo na IV. státní půjčku, důležitou tím, že přijímány jako úpisy dluhopisy rakouských válečných půjček a to tak, že na každých 100 K nominální hodnoty půjček válečných, bylo nutno upsati ještě 75 Kč na IV. státní půjčku. Mnozí využili této výhody, jiní, zvláště méně majetní, čekali s válečnými půjčkami v domnění, že snad přece budou jim v plné hodnotě vyplaceny, když namnoze byli donucováni úřady a obcemi, aby válečné půjčky upisovali.
Obec upsala na IV. státní půjčku 178 100 Kč.
Přípravné práce k elektrizaci
Tento rok akce elektrizace města dostoupila vrcholu a mluvilo se , že o vánocích bude město svítiti. Během roku podniknuto v obci mnoho schůzí informačních a přijímány přihlášky na zařizování elektrického osvětlení.
Komunistický pokus o převrat
Hladina života bzeneckého na čas uklidněná rozčeřila se v polovině prosince tohoto roku. V sobotu odpoledne dne 11. prosince všechno dělnictvo cukrovaru opustilo práci, patrně na rozkaz z Hodonína, kde bylo ústředí dělnické organizace, od nedlouhé doby komunistické. V zdejším cukrovaru vůdci dělníků, většinou mladší lidé, poslušni rozkazů z Hodonína, sídla to komunistického poslance Koutného, snažili se dělnictvo bzeneckého cukrovaru převésti do komunistické organizace různými výhodami. Mladší, radikálnější dělnictvo, většinou z Písku, přístupnější revolučním myšlenkám a činům, hned v prvních dobách rozkolu strany sociálně demokratické, přihlásilo se pod revoluční prapor komunistický pro líbivost hesel a program, touto stranou proklamovaný. Ostatní, jmenovitě starší dělníci bzenečtí, chovali se ke všem těm novotám a přeměnám netečně, a byli-li snad organizováni komunisticky, bylo to hlavně pro různé výhody a z obavy před ztrátou práce; hlavně však, že program této strany neznali a o něj se nezajímali.
A tak vidíme, že stávky dne 11. prosince, jež byla v souvislosti se stávkami téměř ve všech průmyslových městech, zúčastnilo se všechno dělnictvo zdejšího cukrovaru, kdežto událostí pozdějších aktivně jen mizivá část dělnictva, zatímco velká většina chovala se trpně a činy svých předáků neschvalovala.
V osudné pondělí dne 13. prosince nastoupilo dělnictvo jako obyčejně v 8 hodin práci, když před tím mezi jednotlivými hloučky zaměstnanců bylo živě rokováno. Úředník nemocenské pokladny z Hodonína Prachař, přivezl ráno instrukce z ústředí, dával direktivy důvěrníkům a dorozumíval se telefonicky s Rohatcem a Hodonínem, odkudž přišel rozkaz provésti generální stávku a obsaditi všechny státní úřady a továrnu. Krátce před desátou hodinou dopoledne zazněla tovární siréna a dělníci vyrojili se z budovy na nádvoří. Mladší a agilnější dělníci rozešli se po skupinách do kolonie, Písku a okolních lesních zřízencích, aby odebírali zbraně, zatímco druhá část odzbrojila na nádraží nic netušící četníky a obsadila zde všechny úřední místnosti. K telefonu a telegrafu postaveni jednotlivci jako kontrola, bez jejichž souhlasu nesměla býti žádná zpráva ze stanice odeslána. Za takového stavu očekávány další rozkazy z Hodonína, jež osobně měly býti doručeny důvěrníky, kteří hned ráno odjeli do Hodonína.
Mezitím podařilo se četnickému strážmistru Kuklínkovi pod záminkou, že musí do Bzence k obědu, vynutiti odzbrojený odchod, jehož využil k uvědomění posádky a obecního úřadu o vypuknutí nepokoje.
Po poledni vysláno na místo činu vojsko; účastníci však ještě před jeho příchodem se rozutekli. Vojsko na to obsadilo bez odporu cukrovar a nádraží, původce zatklo a hlavní osnovatele Slámu a Prachaře odvezlo do Uherského Hradiště. Ostatní dělnictvo, hlavně bzenecké, jež v nečinnosti zdržovalo se z větší části na nádvoří továrny, dopraveno bylo vojskem do Bzence a propuštěno.
Jelikož celá tato akce byla v souvislosti s vypuknutím nepokojů i v okolních místech, jako v Rohatci, Hodoníně, Uherském Hradišti a poněvadž se šířily poplašné zprávy, že dělnictvo sousedních průmyslových táhne ozbrojeno k Bzenci, obecní rada a jednota Sokol vyzvala všechny členy Sokola a legionáře, aby se ihned ozbrojeni dostavili před radnici. Utvořeny hlídky, jež obsadili poštu, nádraží Bzenec-město, Fürstovu rafinérii, aby i zde snad nedošlo k podobnému násilnému pokusu. Jiné procházely městem, hlavně v noci, kontolovaly hostince, jež z nařízení obce měly býti v 9 hodin uzavřeny a zjišťovaly totožnost pozdních chodců.
Posádkový velitel, energický podplukovník Hron 53. dělostřeleckého pluku, přes fingovaný telegram, že posádka nemá do akce zasahovati, vyhlásil, že každá osoba, jež dopadena bude se zbraní v ruce bez milosti bude zastřelena a vypracoval plán k obraně města, jíž se mělo zúčastniti také Sokolstvo a legionáři a postavil k východům kasáren nabitá děla, mezitím co posádka měla přísnou pohotovost.
Noc minula klidně a pobuřující zprávy ukázaly se bezpodstatnými. Také druhý a třetí den byl úplný klid, a proto posádkové velitelství v důsledku situačních zpráv okolních politických úřadů, které hlásily naprosté uklidnění, 15. prosince odvolalo vojsko z cukrovaru, kamž dělnictvo opět nastoupilo práci a zrušilo hlídky a všechna mimořádná opatření. Tím celý tento pokus o převrat likvidován až na soudní dohru, jež vynesla i některým bzeneckým dělníkům menší podmíněné tresty. Hlavní osnovatel Prachař z Písku byl potrestán 9měsíčním žalářem nepodmíněně.
Posádkovému velitelství za energické zakročení a udržení pořádku dostalo se uznání vojenských i civilních úřadů; naproti tomu podplukovník Hron cítil se povinstvu dík za podporu a pohotovost v tomto tak mimořádném případě.
Smrt z neopatrnosti
Dne 13. prosince o 4. hodině odpoledne zastřelen byl neopatrností jiného vojína při prohlídce zbraní, nápředník dělostřeleckého pluku č. 53 v kasárnách Bílý Václav, příslušný do Koškova u Vel. Bíteše.
Smrt oběšením a přejetím
Při tomto neštěstí dlužno vzpomenouti též smrti 15. letého holičského učně Otakara Látala z Bzence, který se dne 17. června téhož roku o 1. hodině odpoledne na půdě oběsil a smrti dvou občanů bzeneckých Šebesty Jana a Hertla Františka, kteří byli dne 7. února 1919 o 5 hodinách odpoledne přejeti vlakem při krádeži uhlí mezi stanicí Lidéřovicemi a Bzencem-Pískem.
Obecní rozpočet
Celkový rozpočet na rok 1920 jevil se následovně: celková potřeba 400 726 Kč, celková úhrada 112 371 Kč. Schodek 288 355 Kč uhražen vypsáním a vybíráním 300% obecních přirážek ke všem předepsaným přímým daním, vyjímaje daň osobní z příjmu.
Statistika úmrtí v r. 1918-1920
Statistika úmrtí za poslední tři léta:
| rok | do 1 roku | 1 – 6 r. | 6 – 14 r. | 14 – 25 r. | 25 – 40 r. | 40 – 60 r. | 60 – 80 r. | nad 80 r. | všech | mužů | žen |
| 1918 | 5 | 5 | 2 | 5 | 11 | 13 | 25 | 12 | 78 | 28 | 50 |
| 1919 | 12 | 0 | 1 | 7 | 10 | 14 | 20 | 5 | 69 | 36 | 33 |
| 1920 | 13 | 1 | 1 | 3 | 2 | 7 | 23 | 8 | 58 | 30 | 28 |
| celkem | 30 | 6 | 4 | 15 | 23 | 34 | 68 | 25 | 205 | 94 | 111 |
V procentech:
| rok | do 1 roku | 1 – 6 r. | 6 – 14 r. | 14 – 25 r. | 25 – 40 r. | 40 – 60 r. | 60 – 80 r. | nad 80 r. | všech | mužů | žen |
| 1918 | 6,5 % | 6,5 % | 2,5 % | 6,5 % | 14,0 % | 16,5 % | 32 % | 15,5 % | 100 % | 36,0 % | 64,0 % |
| 1919 | 17,5 % | 0 % | 1,5 % | 10,0 % | 14,5 % | 20,5 % | 29 % | 7,0 % | 100 % | 52,5 % | 47,5 % |
| 1920 | 22,5 % | 1,5 % | 1,5 % | 5,0 % | 3,5 % | 12,0 % | 40 % | 14,0 % | 100 % | 52,0 % | 48,0 % |
| celkem | 15,5 % | 2,5 % | 2,0 % | 7,0 % | 11,0 % | 16,0 % | 34,0 % | 12,0 % | 100 % | 47,0 % | 53,0 % |
Zemřelí přes 80 let věku
Osoby zemřelé ve věku přes 80 let byly v roce 1918 tyto:
| Zikmundová Marie | – | 83 let, na mrtvici. |
| Růčková Kateřina | – | 92 let, sešlost věkem. |
| Jandlová Antonie | – | 85 let, sešlost věkem. |
| Somrová Anna | – | 82 let, sešlost věkem. |
| Zikmundová Anna | – | 84 let, sešlost věkem. |
| Holásková Marie | – | 85 let, sešlost věkem. |
| Bohušková Apolena | – | 80 let, sešlost věkem. |
| Dobešová Marie | – | 80 let, rozedma plic. |
| Procházková Terezie | – | 84 let, sešlost věkem. |
| Říkovská Marie | – | 90 let, sešlost věkem. |
| Hirsch Jáchym | – | 93 let, sešlost věkem. |
| Klučková Marie | – | 85 let, mrtvicí. |
Osoby zemřelé ve věku přes 80 let byly v roce 1919 tyto:
| Procházková Anna | – | 87 let, sešlost věkem. |
| Procházková Tekla | – | 86 let, sešlost věkem. |
| Adamčík Josef | – | 85 let, sešlost věkem. |
| Bicková Emilie | – | 84 let, mrtvicí. |
| Homola Antonín | – | 84 let, zánět plic. |
Osoby zemřelé ve věku přes 80 let byly v roce 1920 tyto:
| Kováčová Kateřina | – | 84 let, sešlost věkem. |
| Bukvald Fabián | – | 84 let, sešlost věkem. |
| Malovaná Terezie | – | 89 let, sešlost věkem. |
| Michalíková Josefa | – | 82 let, sešlost věkem. |
| Bukvaldová Anna | – | 82 let, sešlost věkem. |
| Nováková Apolonie | – | 92 let, sešlost věkem. |
| Bujnochová Františka | – | 84 let, sešlost věkem. |
| Jarošová Františka | – | 85 let, sešlost věkem. |
V tabulce “statistika úmrtí” nejsou do počtu zemřelých v roce 1918 započítány oběti světové války za r. 1918, jichž bylo v tomto roce 9.
Průměrné stáří zemřelých v roce 1918-1920
Průměrné stáří zemřelých v roce 1918 činí 51 let, a vynecháme-li počet úmrtí dětí do jednoho roku, dostaneme průměrné stáří 55 let.
Průměrné stáří zemřelých v roce 1919 činí 44 let, a nepočítáme-li počet úmrtí dětí do jednoho roku věku, máme průměr 53 let.
V roce 1920 činilo průměrné stáří zemřelých 48 let, s vynecháním počtu zemřelých dětí do jednoho roku věku, činilo průměrné stáří 61 let.
Průměr za zmíněné tříletí 1918 – 1920 činil asi 48 let, s vynecháním počtu dětí zemřelých do jednoho roku věku, dostaneme průměrné stáří 56 let.
Příčinny úmrtí v r. 1918 – 1920
Příčiny úmrtí:
| nemoc | 1918 | 1919 | 1920 | celkem | v % |
| chřipka | 10 | 2 | 0 | 12 | 5,5 % |
| chudokrevnost | 1 | 0 | 0 | 1 | 0,5 % |
| křivice | 0 | 0 | 1 | 1 | 0,5 % |
| lues (přijice mozku) | 0 | 1 | 0 | 1 | 0,5 % |
| močokrevnost | 1 | 0 | 0 | 1 | 0,5 % |
| mrtvice | 3 | 5 | 4 | 12 | 5,5 % |
| opaření | 1 | 0 | 0 | 1 | 0,5 % |
| poranění | 1 | 0 | 0 | 1 | 0,5 % |
| rakovina | 8 | 7 | 2 | 17 | 8,3 % |
| rozedma plic | 3 | 1 | 1 | 5 | 2,5 % |
| oběšením (sebevražda) | 0 | 1 | 2 | 3 | 1,5 % |
| sešlost věkem | 15 | 8 | 8 | 31 | 15,0 % |
| slabost životní | 4 | 10 | 1 | 15 | 7,5 % |
| skvrnitý tyf | 0 | 1 | 0 | 1 | 0,5 % |
| srdeční choroby | 6 | 4 | 11 | 21 | 10,0 % |
| tuberkuloza | 8 | 12 | 2 | 22 | 10,5 % |
| úplavice | 1 | 0 | 0 | 1 | 0,5 % |
| záducha | 1 | 0 | 0 | 1 | 0,5 % |
| zánět plic | 7 | 5 | 8 | 20 | 10,0 % |
| zánět ledvin | 2 | 1 | 4 | 7 | 3,5 % |
| zánět trubic | 1 | 2 | 1 | 4 | 2,0 % |
| zánět jater | 0 | 1 | 1 | 2 | 1,0 % |
| zánět pohrudnice | 1 | 2 | 1 | 4 | 2,0 % |
| zánět pobřišnice | 1 | 1 | 0 | 2 | 1,0 % |
| zánět žaludku | 0 | 0 | 2 | 2 | 1,0 % |
| zánět střev | 1 | 2 | 7 | 10 | 5,0 % |
| zastřelením | 0 | 0 | 1 | 1 | 0,5 % |
| zkornatění tepen | 2 | 1 | 1 | 4 | 2,0 % |
| přejetím | 0 | 2 | 0 | 2 | 1,0 % |