Kronika města Bzence – rok 1918

PŘEVRAT

V úterý dne 29. října 1918 za chladného podzimního dne probouzeli se občané bzenečtí docela všedně. Dělníci spěchali za svým povoláním, živnostníci a obchodníci otvírali krámy a rolníci, pokud nebyli již na polích, klidně konali své obvyklé práce v domácnosti. Obyčejný život se rozproudil jako za jiných dnů a nikdo neměl tušení, že včerejší den stal se pro celý český národ velikým, slavným a nezapomenutelným. Před poštou jako každodenně kupili se jednotlivci, aby z denních listů vyčetli zprávy o dalším a nezadržitelném rozkladu a zhroucení se vojsk rakouských a německých. Po 7. hodině objevily se již první výtisky v rukou zvědavců, jichž obsah prudce rozrušil všech přítomných. Rakousko-uherský ministr oznamoval prezidentu Spojených států severoamerických Wilsonovi, že rakousko-uherská vláda přijala všechny podmínky Wilsonovi, že uznává oprávněné požadavky Čechoslováků na samostatný stát a že Národní výbor v Praze přejal vládu do svých rukou.

Noviny šly z ruky do ruky a radostná tato zvěst bleskem rozšířila se se po celém městě, kdež se zatím počaly tvořiti hloučky stále rostoucí a živě rokující. Mocné pohnutí ovládlo všech, druh druhu radostně tiskl ruku, v očích zaleskly se slzy a lidé na potkání div se neobjímali. Všichni si z hlouby duše oddechli a ze rtů mnohých neslo se radostné zvolání: „Jsme svobodni!”

V 9 hodin zavířily bubny a přečteno provolání Národního výboru, jímž prohlášena samostatnost československého státu a první zákony. Současně vylepeny za nadšeného jásotu plakáty téhož obsahu.

Hned na to přikročeno k činům. Vojáci a důstojníci zdejší vojenské nemocnice, jakož i ti, kteří byli doma, trhali z čapek jablíčka s počátečními písmeny císaře Karla a na místě těchto rázem zasvítily jasné stužky v barvách českých a slovanských. S obdivuhodnou rychlostí za hlučného smíchu a všeobecné veselosti násilně odstraněny z pošty, důchodkové kontroly, trafik a jiných státních úřadů dvojhlaví rakouští orli. S třeskem padaly na zem, kde pošlapány válely se v blátě. Dvě nepatrná a nenáviděná písmenka c. k.(císař. králov.), znamenající pro nás dobu utrpení a utlačování všeho českého, byla rychle zabarvována a zakrývána, aby nepřipomínala smutných těch dob. Nápis Jubileums-volksschule na německé škole rovněž odstraněn a židovští obchodníci donuceni německé nápisy a firmy nahraditi českými.

Mezitím město jako kouzlem odělo se v slavnostní háv. Budovy ozdobeny prapory v národních barvách, mezi nimiž se modraly malé hvězdnaté praporky americké. Krámy se zavřely, lidé zanechali práce a svátečně oděni procházeli ulicemi, navzájem se zdravíce jako svobodní občané. Marně by jste zde hledali občanů židovských a jejich vyzývavého hovoru německého, jehož jindy plné město; skryli se v tichosti, očekávajíce ve strachu, co se dále stane.

Odpoledne o 4. hodině na vyzvání obecního výboru shromáždilo se občanstvo, spolky, vojsko a mládež před radnicí, kde k nim tehdejší starosta Leopold Skála promluvil o velikém a historickém významu této chvíle a skončil provoláním slávy Wilsonovi a Tomáši Masarykovi. Když zahrána a zaspívána píseň „Hej Slované” a „Kde domov můj”, hnul se mohutný tento zástup v průvodu na Starý Hrad, kdež vztyčena trikolóra v barvách slovanských. Po krátkém doslovu slavnost zakončena a účastníci rozcházeli se do svých domovů. Téhož večera bylo město slavnostně osvětleno a ulice dlouho jásaly upřimnou radostí a bouřným plesem, že přehnala se vichřice hněvu božího a vláda do rukou opět navrátila se lidu českému, jak slovy věšteckými dávno předpověděl J. A. Komenský.

Když pohasly poslední zážehy nezapomenutelného večera, ukládali se občané bzenečtí k blaženému spánku, k prvnímu spokojenému a posilujícímu spánku od vypuknutí světové války.

S povděkem nutno zaznamenati, že nedošlo toho dne ani k jediné rušivé příhodě a všude zachován až obdivuhodný klid a pořádek, dík uvědomělosti a vyspělosti našeho lidu, ač mohlo býti po zásluze vyrovnáno s těmi, kdož za války naše občany udávali, všem tužbám našim se vysmívali a drze provokovali.

Poměry v nemocnici

Převrat změnil důkladně i poměry v záložní nemocnici. Hned následujícího dne bez jakékoli výzvy opouštěli němečtí lékaři a přidělení důstojníci svá místa a velitelem na místě sesazeného Dr. Löwyho ustanoven nejstarší z těch několika českých lékařů Dr. Jiří Pavlinec. Velitelem zdravotního oddělení za hejtmana Ehrenfelda poručík Veber. Místní posádka vojenská v nemocnici vzata starostou obce, tajemníkem a radním Bičem do slibu a zároveň učiněno opatření k zásobování nemocných, jelikož zásoby byly vyčerpány. Během několika dnů jmenován velitelem nemocnice Národním výborem v Brně štábní lékař Dr. Ludvík Kovařík.

Vojsko projíždí Bzencem

V prvních dnech listopadových projížděly oběma nádražími bzeneckými vlaky dnem i nocí, přeplněné vojíny, vracejícími se z různých bojišť do svých domovů. Vojíni pro nedostatekl místa ve vagónech tísnili se na schůdkách, plošinách a střechách vozů a byli po celé trati hlučně pozdravováni a občerstveni.

Přihlašování do čs. vojska

Dne 7. listopadu vyhlášeno, aby vojíni a důstojníci narození v letech 1872 – 1899 přihlašovali se do čs. armády u místního vojenského velitele nadporučíka Sedláčka. Výzvy uposlechli mnozí a přiděleni jednak slovácké brigádě v Hodoníně, jednak menším vojenským jednotkám, které okupovaly německé osady a města neuznávající náš čs. stát.

Zásobování

Rolníci a zemědělci vyzýváni plakáty, aby odvedli dobrovolně ze svých výrobků, co mohou postrádati, hlavně obilí, zemáky a tuky, aby mohly býti zásobovány ony vrstvy, které samy výrobků zemědělských neprodukují, totiž dělníci a úředníci.

Vojsko na Slovensko

Dne 8. listopadu o 1 8 ráno projížděl stanicí Bzenec–Město s prvními řádně organizovanými vojíny čs. branné moci, počtem 600 mužů a 20 důstojníků z Prahy na Slovensko k vypuzení Maďarů a ochraně slovenských bratří. Na nádraží na popud obecního zastupitelstva dostavilo se množství občanů, kteří vojínům poskytli hojného osvěžení.

Oslava bitvy na Bílé Hoře

Téhož dne odpoledne o 3. hodině konal se před radnicí tábor, na památku nešťastné bitvy bělohorské, jehož se zúčastnilo celé město a jakého není pamětníka. Na něm promluveno o tragické bitvě na Bílé Hoře a o konci české samostatnosti. Potom seřadili se účastníci v obrovský proud, který za zvuku hudby a nadšeného zpěvu prošel ulicí Olšovskou ke kasárnám a Baráky, Horním náměstím a ulicí Vracovskou zpět na náměstí před radnici, kde slavnost zapěním hymen skončena. Domy a okna byly po dobu průvodu bohatě ozdobeny prapory a osvětleny.

Výzva k práci

Hned následujícího dne vyzváno obyvatelstvo, aby sňalo prapory a zanechalo všech dalších pouličních projevů, neboť byla česká samostatnost dostatečně již oslavena a nastal čas vrátiti se k plodné práci, které náš mladý stát tolik potřeboval.

Chřipka

Tou dobou zle řádila nově se vyskytnuvší nemoc chřipka, jež vyžádala si i několika lidských životů. Když počala se šířiti i mezi školní mládeží, bylo vyučování od 14. října do 5. listopadu zastaveno a škola po ten čas uzavřena.

Mobilizace

Ve dnech dalších, 18. listopadu, když vojska nepostačovalo a odpor Maďarů a Němců stával se zjevnější, nařízena mobilizace 20ti, 21ti a 22ti letých. Bzenečtí hoši se dostavili k doplňovacímu velitelství v Hodoníně, kde vedle řádné stravy dostávali 2 Kč denně a v krátké na to době slyšíme o nich, že zúčastnili se obsazování Trnavy, Bratislavy a jiných slovenských osad. Později se vraceli mnozí domů, byvše na neurčitou dobu propuštěni.

Poštovní známky rakouské

Dne 20. listopadu byly staré poštovní známky rakouské z oběhu stáhnuty a zásilky vypláceny hotovými penězi.

Půjčka Svobody

Od 18. do 28. listopadu určena lhůta k upisování půjčky Národní Svobody. Obec upsala 37 500 Kč, kterýžto obnos vypůjčen od zemědělské banky moravské a od Spořitelny města Bzence.

Odevzdání zbraní

Začátkem prosince musilo obyvatelstvo odevzdati všechny zbraně a náboje, kterých mnohdy používáno bylo k rozličným nezákoným činům.

Oslava příjezdu prezidenta

V předvečer slavnostního návratu prvního prezidenta T. G. Masaryka na půdu osvobozené vlasti, vyvěšeny prapory a 21. prosinec svěcen jako svátek národní.

Příjezd 34. pluku italských legionářů

Krátce před svátky vánočními vraceli se první legionáři z Itálie do svých domovů. Do Bzence byl dirigován 34. pluk italských legií, jehož velitelem byl italský plukovník Gamby. Příjezd byl ohlášen 22. prosince na pozdní hodinu večerní, ale nádraží plnilo se již brzy po poledni lidmi, kteří chtěli shlédnouti a přivítati naše národní hrdiny, kteří za hranicemi budovali náš stát. Konečně po delším čekání za zvuku hudby vjel vlak do stanice a když vystoupili z něho osmahlí hoši i prošedivělí otcové rodin, nadšení nemělo konce. Místních rodáků mezi nimi nebylo. Za doprovodu zástupců odebrali se legionáři do vykázaných místností v záložní nemocnici. Z prostředků obecních věnována jim částka 4 000 Kč na výlohy s pobytem jejich spojené a obnos 1 000 Kč na fond po padlých legionářích tohoto pluku.

Slavnost vánočního stromku

První vánoce v osvobozené vlasti měli slaviti i ti, kdož vzdáleni svých domovů. Správa nemocnice vyzvala proto, obyvatele města, aby přispěli nějakými dárky na slavnost vánočního stromku pro vojíny záložní nemocnice. Darů na potravinách i peněžitých sešlo se tolik, že všichni štědře poděleni. Slavnost, k níž sešlo se četné občanstvo i z okolí, zahájil velitel nemocnice Dr. Kovařík, uvítav přítomné a poděkovav všem za nevšední obětavost a porozumění. Program zahájen zapěním hymen, načež následovalo několik zpěvných čísel místního pěveckého kroužku za řízení ředitele kůru A. Mlčouška. Význam slavnosti objasnil p. Josef Hanák ve vřele procítěné řeči.

Zabavený cukr

Při prohlídce zásob zabaveno u Königsteina, velkoobchodníka 5 q cukru. 150 kg darováno vojsku, ostatek a nových 5 q cukru, vyžádaných od hejtmanství rozdělen rodinám státních a veřejných zaměstnanců.

Příděl obuvi

Obec, ku zmírnění bídy jedné části obyvatelstva, která za války vyčerpala veškeré své úspory a po válce příčinou nezaměstnanosti uvržena do nedostatku, zakoupila 150 párů obuvi a mezi potřebné rozdělila.

Odjezd 34. legionářského pluku

Dne 29. prosince měla se před radnicí konati vzácná a ojedinělá slavnost odevzdání čestného praporu 34. legionářskému pluku, kterou mu darovaly paní a dívky italského města Turína. Slavnost, ku které pozváno obecní zastupitelstvo a veřejnost, posledním okamžikem byla odřeknuta, protože pluk obdržel rozkaz odjeti na Slovensko.

Rezignace obecního zastupitelstva

Poněvadž za války se volby nekonaly, spravovalo město obecní zastupitelstvo, zvolené roku 1911. Následkem nových poměrů a únavy z válečného úřadování jevila se u obecních funkcionářů jistá nechuť k dalšímu vedení obecních záležitostí. Když nad to počaly se proti nim z řad občanstva ozývati hlasy nespokojenců a kritizována jejich činnost válečná, ve schůzi obecního výboru dne 29. prosince starosta Leopold Skála pro churavost a pokročilé stáří vzdal se starostenství a v důsledku toho i ostatní členové výboru složili své funkce. Okresní politickou správou byli však vyzváni, aby v úřadě dále setrvali.

Na paměť uvádím jejich jména: Starostou byl Leopold Skála, radními Jurečka Pavel, Karnůfek František, Furich František, Bič Pavel, Bezchleb František (zemřel za války) a Bunža František (padl v Itálii). Členy výboru byli: Dr. Polášek Rudolf, Dedek Ladislav, Linhart Jan, Holomek Bartoloměj, Goliáš František, Kučera František, Paleček Julius, Rachvala Pavel, Sýkora Matěj, Jakša Josef, Jakša Jan, Ježek Heřman, Růžica Václav, Sigmund Fil., Jelínek Ant., Šťastný Ferd., Novák Pav.(zemřel jako voják), Bunža Pav., Homola Ant., Zábelka Frant., Jakša Frant., Bezchleb Ant. a 4 zástupci Izraelitů. Městským tajemníkem Karásek Josef, městským účetním Černý Antonín.

Loupežné přepadení

Dne 31. prosince vloupalo se 7 neznámých, maskovaných a střelnými zbraněmi opatřených lupičů do domu Sigm. Davida, č. 538 a uloupili peníze a jiné věci v ceně asi 40 000 Kč. Služka Davidova byla s lupiči ve spojení a měla část uloupených věcí uschovaných mimo dům. Lupiči byli v roce 1921 vypátráni a zatčeni.

Oběti světové války

Za světové války padli, nebo zemřeli následkem poranění a onemocněním tito občané bzenečtí:

Nezvěstní dosud jsou: Kuchař Vincenc, Repík Josef, Ruth Antonín, Sigmund Jan a Ventrča František.

Ceny potřeb v r. 1918

Ceny potřeb v r. 1918 byly následující: