Rok 1977

Reminiscence – Bývalý soukromý život rodin.

Rodina je základem státu. Možno k tomu dodat: jaké rodiny – rodinný život – takový stát a jeho mezinárodní váha.

Pocházím z rodiny, v níž nikdy nebylo nadbytku, ale ani bídy. Ale naproti našemu domu byl obecní sirotčinec, v němž bylo ubytováno 10 – 15 dětí bez rodičů, na účet obce. Dvěma kupříkladu zemřeli rodiče na TBC, o jiné se rodiče nestarali, v několika případech otec neznám.

Zde žily skromně: snídaně, oběd, večeře, sice v pořádku, ale dosti smutně. Bylo mně jich vždy líto, u nás doma byl jejich druhý domov.

Hůře se však měly děti, kde otec byl bez zaměstnání nebo žili jenom z toho, co vydělal na tovarychu, neboť denní výdělek byl u sedláka: strava a 10 Kč, nejvíce 12 Kč za den, od šesti hodin ráno do setmění. Obyčejně tyto rodiny měly více dětí, a co za těch 12 Kč matka pro ně pořídila? Velmi častým zjevem v těchto ubohých rodinách bylo, že otec pil. Denně hádky, nadávky, mnohdy i bití, bída hleděla z každého kouta. Byly rodiny, kde denní strava pozůstávala jen z bramborové nebo fazolové polévky, maso jen o velkých svátcích. Bylo-li v létě a na podzim zle, bylo v zimě ještě hůře. Děti chodily po ptaní. Otcové chodili do lesa dělat „pacht“, na uhlí nebylo, mnohdy i nadělané dříví se prodalo, aby bylo na nejnutnější potřeby. A strava při té těžké práci? Černé kafé z doma upraženého žita a krajíc chleba.

Ale ty prokleté hospody! Tam se zapomínalo na zlý osud chudobných, tam se lehce propíjeli těžce vydřené krejcary. Majitelé hospod bohatli na chudácích. Kolik bylo tehdy v Bzenci hospod. Počítám je od Nového světa: Šoler, Minařík, Sokolovna, Vojáček, Daněček, Skála, Lidový dům, Jakša, Ajmunt, Spitzer, Brázda, Repík, Krčma, Löwy, Bünhauer, bufet u nádraží, nalévalo se i v některých obchodech a ve sklepích – žádný hostinský nezkrachoval, všichni bohatli, ale doplácel na to rodinný život mnoha a mnoha rodin.

Alkoholismus šel často ruku v ruce s krádeží. Chodilo se krást uhlí z jedoucích vlaků na Severní trati, kradlo se na polích a hlavně na podzim ve vinohradech, byly vykrádány sklepy se zeleninou, ztrácelo se víno. Kradlo se, ale z bídy. Byla to krádež? Byl to boj o život, o jeho záchranu, i když někdy podložen alkoholismem. Byli i zavření, ale to jen zhoršovalo situaci rodin.

Drobní zemědělci měli útržky slabé, poněvadž cena zeleniny se odvíjela po její poptávce a na dohodě místních obchodníků se zeleninou, kteří se dohodli vždy před trhem, kolik za co budou platit. Ti budovali a bohatli za cizí mozoly. A večer si „špacírovali“ po městě nebo vysedávali před svými domy na lavicích. Dravý soukromý zisk zaslepil jejich oči a zatvrdil srdce, takže považovali zcela za normální dívat se na udřené Bzenčany, jak se pozdě večer s tragačem vlečou vyčerpaní domů. A jejich večeře? Hrnek kávy nebo mléka, krajíc chleba nebo brambory. Skromnost nadiktovaná tvrdou skutečností. Na zaměstnance u dráhy, v kanceláři, v nějakém podniku se hledělo někdy až se závistí.

Čekárny u lékaře nebyly nikdy nabité, lékař zasahoval často až v krajním případě, kdy už mnohdy nebylo pomoci. Pobyt v nemocnici znamenal vždy zadlužení na mnoho roků. Místní zvěrolékař měl mnohem více práce, dobytek nesměl uhynout, poněvadž na něm závisela existence rodiny.

I ze Bzence mnoho rodin odjelo do Ameriky za výdělkem, ti průbojnější a šťastnější se tam uchytili, několik se jich vrátilo s prázdnou kapsou domů, v několika případech odchod otců měl za následek rozbití manželství.

Pojmy: chata, rekreace, zájezd do zahraničí, osobní auto a mnoho jiného, co dnes je jako samozřejmé nebo docela běžné, bylo naprosto neznámé, jako výsada boháčů, jako něco, o čem prostý občan může jenom snít, co nemůže uskutečnit, protože je chudobný prostý dělník, žebrák, holota, ksindl apod. Že někdo chodil otrhaný a jiní naparádění, že v některých početných rodinách měli jenom kuchyňku a „sedničku“ a v jiných 3 až 4 pokoje, že někde byl hlad denním hostem, ale jinde zase přebytek, to se považovalo za neměnnou výsadu nebo úděl společenských vrstev.

Promiň mně, čtenáři, tuto reminiscenci, dík, že patří minulosti a nenávratnu. Podívejme se raději na dnešek, vlastně na minulý rok, kde tyto černé body naprosto scházejí.

Složení MěstNV pro léta 1977 – 1980

Jmenovitý seznam nových poslanců jsem uvedl v zápise pro rok 1976. Poslanci pro nové volební období byli seznámeni se svými úkoly na ustavujícím plenárním shromáždění, jež se konalo dne 11. listopadu 1976 v zasedací síni. Byla to schůze slavnostní zvláště pro nové poslance, kteří složili slib do rukou předsedajícího s. Karla Jelínka, tajemníka NV jako nejstaršímu jeho členu. O úkolech poslanců na toto období promluvil nově zvolený předseda s. Alois Skácel, jenž uvedl, že vodítkem při práci a plánování bude především realizace závěrů XV. sjezdu KSČ a směrnice pro šestou pětiletku. Volební program je smělý, ale je uskutečnitelný, projeví-li všichni noví poslanci plnou aktivitu ku prospěchu obce, budou-li v kontaktu s voliči ve svých volebních obvodech. Jako jeden z hlavních úkolů pro rok 1977 je dokončení výstavby mateřské školy.

Ze čtyřiceti zvolených poslanců je 25 dělníků a družstevních rolníků, 9 techniků, 6 připadá na ostatní zaměstnání.

Věkové složení: 11 poslanců do 35 let, 26 do 50 let, 3 do 60 let.

Politické složení: 22 členů KSČ, 3 čs. strana lidová, 1 čs. strana socialistická, 14 členů je bezpartijních.

K volbám se dostavilo 3 062 voličů, bylo odevzdáno 3 062 platných hlasů, škrtnut nebyl ani jeden hlasovací lístek. Z projevu nového předsedy k novým poslancům jsem si zaznačil tuto pasáž: „Žijeme v nové době a život je již takový, že co bylo dobré před krátkou dobou, dnes již nestačí. Čím jsme se mohli pochlubit včera, je dnes už naprostou samozřejmostí a mnohdy dokonce nestačí stále rostoucím nárokům, potřebám a požadavkům našeho života!“

Je to pravdivá charakteristika éry, v níž žijeme, tytam jsou doby poklidného, pomalého vývoje a rozvoje.

Ovšem plnění plánů MěstNV, jež mají zlepšit vzhled města a uspokojit náročné požadavky občanů, staví se často v cestu různé překážky. Především je to nedostatek pracovních sil. Je to charakteristický znak budování za socialismu, tak protichůdný s poměry v kapitalistických státech, kde je silná nezaměstnanost. Bez brigádnické práce nelze určité akce vůbec provádět. Zaměstnanost je u nás na 100 %, snad i více, požadavky jsou třeba i na 150 %. Mnozí řemeslníci, zvláště zedníci, fasádníci, stolaři, instalatéři a jiní odborní manuální pracovníci jsou si toho velmi dobře vědomi, proto svoji nepostradatelnost si dají v mimopracovní době dobře zaplatit. A i neodborníci jsou často osobně pohodlní nebo se vyžívají ve svých zájmech.

U nás jako jinde se hodně vytvoří svépomocí. Nedávno mně vyprávěl jeden elektrikář, že by doma ani spávat nemusel, že je prostě na roztrhání. Má rozdělané 3 stavby, v nichž má zavádět elektrické vedení. Nejhledanější jsou dnes zedníci. Ti berou za hodinu práce nejméně 20 Kčs, k tomu dobře pojíst a popít. A přitom jsou to důchodci s důchodem 1 400 – 1 600 Kčs, jejich denní výdělek je nejméně 200 Kčs.

Snadno si představíme, jaký je životní standard těchto pracovníků. Proto se na veřejných stavbách – mám zde na mysli mateřskou školu – objevují jen zřídka, řekl bych až symbolicky. Neuvažují, že jejich základní životní standard jim zaručila tato společnost, že jsou jí vlastně za všechno v povinnost. Neberu to paušálně, ale vcelku je to obraz našeho života.

Uvedu je dva příklady negativní. Před čtyřmi roky vykoupila obec místo demolovaného domu Lad. Kučery v Barácích. Na tomto místě mělo být zbudováno hřiště a parčík. NV dal místo srovnat a navozit hlínu a rašelinu. Několik občanů se pustilo vehementně do práce, upravilo okrajové záhony, vysázelo je keři a květinami, ale když viděli netečnost ostatních, upustili od další práce. A tak toto místo čeká již čtvrtý rok na konečnou úpravu a pohodlní baráčtí občané snesou pohled na děti, které hrají na zaprášené silnici hokej nebo fotbal. Jak jiný názor měli občané v Bzinské ulici, kteří dětem upravili hřiště na místě bývalé „luže“, jak milý pohled na děti, které si tam hrají v pískovišti, houpají se na houpačkách a jejich matky je pozorují z laviček.

Ještě jeden takový zarážející příklad. Do Bzence se přestěhovalo v poslední době mnoho především mladých manželských párů. Samozřejmě mají děti, a proto jim byly přiděleny krásné byty. Oba rodiče jsou zaměstnáni. Ale kam s dětmi? Přihlásíme je do mateřské školy. Ovšem kapacita stávajících mateřských škol je na tuto situaci slabá. Proto se započalo se stavbou nové mateřské školy, aby se vyhovělo požadavkům těchto žadatelů. Stavba však není dosud dokončena, snad se tak stane až příští rok. Určitou vinu na tom mají dodavatelské podniky, ale velká vina je i v pohodlnosti těchto rodičů. Po dlouhé týdny místní rozhlas uvědomoval mladé občany, aby splnili své závazky, výzvy vyzněly však často naprázdno.

Na plán 1 200 000 Kčs bylo proinvestováno jen 606 000 Kčs, celkově na plánu 1 355 000 Kčs bylo vyčerpáno jen 698 000 Kčs. Aby nepropadly finanční prostředky, byl požádán ONV v Hodoníně o změnu plánu na akcích Z. Za přesunuté finanční prostředky se nakoupil různý potřebný materiál, štěrk pro místní komunikaci za nádražím, silniční panely, obrubníky, dlaždice, cement. Pro mateřskou školu bylo zajištěno vybavení pro prádelnu, bojlery, dveře a ostatní potřeby. Zadána byla výstavba chladících boxů. Za měsíc prosinec bylo proinvestováno 564 000 Kčs. Aby mohly pokračovat další práce, vypomohl nakonec vojenský útvar při vsazování oken.

Mohl bych uvést však i několik příkladů kladného přístupu našich občanů k veřejně prospěšné práci. Jedná se kupříkladu o ulici Na zahradách. Tato ulice byla ve velmi špatném stavu, ačkoli při větších místních oslavách (1. máj, vinařsko-zemědělské slavnosti) sloužila jako náhrada za průjezd hlavní silnicí. Zde si občané této ulice a přispění závodu Sloko uvědomili svoji povinnost k obci, přišli vypomoci a dnes se zde jezdí po pěkně položených silničních panelech a ulice hned jinak vypadá. Podobně tomu bylo při provedení komunikace na Babí a na přístupové cestě k hřišti.

Pokud zde píši o budování, nelze opomenout individuální výstavbu bytů. Kde na to lidé berou peníze? A jsou to většinou mladí lidé. Stát jim pomáhá bezúročnými půjčkami i půjčkami nenávratnými, v mnoha případech pomáhají i národní podniky, v nichž jsou zaměstnáni. A tak se na MěstNV množí žádosti o přidělení stavebního místa a o povolení ke stavbě. Je to spojeno s určitými těžkostmi, jako kupříkladu výkup pozemků od soukromníků, zvláště je-li na těchto stavebních parcelách vinohrad.

Jsou vypracovány plány pro výstavbu, bolavé místo je v tom, že ubývá zemědělské půdy. V prosinci 1976 bylo vydáno 9 povolení k výstavbě domů a připravuje se projektová připravenost pro 52 bytových jednotek pro podnikovou a stabilizační výstavbu.

Zde se musím vrátit ke slovům s. předsedy Skácela, že, „co bylo dobré před krátkou dobou, dnes už nestačí.“ Dodal bych k tomu, že hlavně těm mladým. Mnozí bydlí v pěkně upravených domech po rodičích nebo s rodiči, mají 2 – 3 pokoje, ale to už je jim málo. Nemají prý vhodnou předsíň, halu, verandu, garáž, ústřední topení, kuchyňský kout, dětský pokoj. Podniky Sloko, Desta, Kovo, Trud si chtějí udržet své pracovníky – vyjdou jim vstříc a postaví pro ně krásné byty. Dnes už nikdo neprosí o práci, dnes pomalu podniky prosí o pracovní síly.

Na rok 1977 přidělil ONV v Hodoníně našemu městu 12 materiálových listů na výstavbu rodinných domů. Ale o výstavbu se přihlásilo na počátku roku 84 rodin. Kromě toho je v podnikové výstavbě plánováno 51 bytových jednotek ve čtyřpodlažních blocích a má to být dáno do užívání v roce 1979.

Mnoho se mluví o výstavbě plynovodu a zavedení plynu do města, což se má uskutečnit v roce 1981.

Nákladná, ale velmi nutná byla úprava silnice za nádražím. Zmizeli kalužky, jimiž se až dosud v době dešťů museli probrodit občané, kteří šli do prodejny stavebních potřeb nebo do skladu uhlí.

Komise pro místní hospodářství

Má na starosti nejen obchody, ale i podniky, jež mají zaručit služby obyvatelstvu. Obchody jsou řádně zásobovány, určité nedostatky se objevily ve službách. Bylo jednáno s podnikem Vkus, proč nemá v programu šití mužských obleků. Odpověď: pro Bzenec nemají obsazení, tyto služby provádí panské krejčovství ve Veselí nad Moravou nebo ve Vracově. Dále bylo jednáno s OPS, proč neposkytují služby zámečnické. Odpověď: Není odborných pracovníků, to ať provádí místní lidé po dohodě s MěstNV.

Občané si stěžují na špatné zásobování uhlím. Odpověď: Uhelné sklady dostávají příděl stanovený KNV. Na rok 1976 podalo objednávku 5 648 domácností i z okolních vesnic, ale počátkem roku 1977 bylo vykryto dodávkou uhlí jen 5 055 spotřebitelů. K 30. 9. 1977 měly uhelné sklady v Bzenci 5 446 objednávek spotřebitelů, ale nebylo vykryto 4 021 objednávek, což je 73,8 %. Proti roku 1976 se počet objednávek zvýšil o 600.

Odpadové suroviny

Sběr prováděli jednak žáci ZDŠ, jednak se této akce ujal SSM. K 30. 9. 1977 byl tento stav:

• Papír – plánováno 46 000 kg – splněno 34 770 kg – 75 %.
• Textil – plánováno 7 700 kg – splněno 8 110 kg – 105 %.
• Železo – plánováno 17 700 kg – splněno 20 530 kg – 113 %.

Polesí Bzenec

Do roku 1976 byla rozloha bzeneckého polesí 2 100 ha. Roku 1977 byla sloučena polesí Bzenec, Vracov a Soboňky v jedno polesí – polesí Bzenec – jehož rozloha dnes je 6 400 ha. Z 80 % jsou v něm jehličnaté stromy. Roční těžba je dnes 31 500 mᶾ, průměrně však jen 25 000 mᶾ.

Původní způsob těžby se docela změnil a veškerá těžba je prováděna jednomužnými pilami. Dřívější pracné odkorňování je nahrazeno odkorňovacím VK 16, který odkorňuje kulatinové dříví do 30 cm průměru.

Ruční vynášení dříví je nahrazeno přibližováním koňskými potahy v porostech do 40 roků, ve starších porostech se provádí kolovými traktory.

Dříví z 90 % odvážejí speciální auta, z nichž 4 jsou vybaveny hydraulickou rukou.

Dobře pamatuji, jak Bzenčané a mužští z okolních vesnic už od listopadu přímo obléhali lesní správu, aby jim byl přidělen „pacht“. To se chodilo vykopávat bory. Tyto pracně vykácené bory museli dle pokynu hajných zpracovat, ponechat si mohli haluze, vršky a stonky. To byla obvyklá práce rolníků. Dnes o tuto práci práci nikdo nestojí: „Nač bych se dřél, dyž si možu kúpit hotové dřevo.“

Dnes těžbu dříví provádí 12 dělníků motorovými pilami, velké „stonky“ vyhodí do vzduchu výbušné nálože.

V pěstební činnosti se v současnosti uvažuje se zalesňováním v ročním průměru 35 ha. Přeřezávky, které bývaly prováděny zdarma v zimních měsících, se provádějí pilami motorovými. V ročním plánu je jich 12 ha. V pěstební činnosti pracuje celoročně 15 pracovníků. Zalesněné kultury jsou oplocovány drátěným pletivem – roční úkol je 5 000 m.

Téměř ve veškeré lesní činnosti – v pěstební, při zalesňování, v prořezávkách a při ošetřování – začalo se používat mechanizmů.

Pokud se týká ochrany lesa, je běžně zajišťována. Podél trati Přerov – Břeclav a Brno – Trenč. Teplá jsou vyorány v délce 50 km ochranné protipožární pásy. Od zavedení dieselelektrických lokomotiv místo dřívějších parních se požárovost v lesích značně snížila.

V roce 1969 se přehnala přes polesí Vracov a Bzenec dne 11. 7. vichřice Olga a během 10 minut smetla 12 000 mᶾ dřevní hmoty. Nejvíce byly postiženy části: Horka u Ořechova, Háj a Kladíchov.

Pokud se týká škůdců lesa, vyskytla se v roce 1953 ve větší míře píďalka borová a v roce 1975 hřebenule borová.

V současné době zajišťuje provoz polesí Bzenec 13 technickohospodářských pracovníků, vedoucím polesí je s. Josef Čagánek.

K 1. 7. 1978 plánují Jihomoravské státní lesy, lesní závod Strážnice – specializaci, přičemž bude pro těžební činnost zřízeno samostatné středisko v Bzenci – Přívoze.

Dovolím si jednu vzpomínku. Chudobní lidé a důchodci bez důchodu jezdívali od jara do zimy do lesa „na roždí a haluze“. Za tragačem táhli 4 – 5 metrů dlouhou tyč, na jejímž slabším konci byl železný hák nebo malá ruční pilka. Lámali, později směli jen řezat suché haluze. Naskládali si pak na tragač, že neviděli ani před sebe na cestu – „dělali zásobu na zimu“. Byla to hrozná dřina. Je to obrázek nenávratný.

Stav školství

Stav školství se celkem v tomto roce nezměnil, jenom nové učební metody přešly ze stádia zkoušek do skutečné výuky. Týká se to kupříkladu výuce počtům v prvních třídách, kde je matematika množinová, jež vlastně už začíná v nejvyšším ročníku na mateřské škole. Požadavky kladené na žáky se zvyšují, tomu se musí přizpůsobit i metody.

Stavba mateřské školy nemůže být stále dokončena. V tomto roce bylo na ní odpracováno 17 651,5 brigádnických hodin – z toho závody 1831,5 hodin, organizace NF 2 119,5 hodin, školy 126 hodin, občané a poslanci 2 964,5 hodin a placené brigádnické hodiny 10 609 hodin.

Středem pozornosti občanů je budova ZDŠ. Proč. V minulých letech byly na ní provedeny nákladné adaptační práce: nová okna, dveře, podlaží, fasáda, záchody atd. Letos však bylo zpozorováno, že zeď při západní straně dostává trhliny, jež se zvětšily tak, že několik tříd bylo vyklizeno, neučí se v nich, hrozí zřícení stropů.

Při odborné prohlídce došlo k závěru, že je to způsobeno jednak spodním běžícím pískem a vadným odpadem vody kanalizace. Základy jsou v několika místech podemlety. Bude třeba základy odkopat, vodu usměrnit do řádné kanalizace a základové zdivo zpevnit betonovým rámem.

Vyžádá si to znovu velkých nákladů. Mluví se až o 5 milionech Kčs.

Muzeum v Bzenci

Už není. Proč? Nebylo vhodné místnosti, nebyl odborný dozor a odborný pracovník, jen určitá snaha udržet muzeum v Bzenci. Sbírky byly umístěny ve vitrínách v nové budově MěstNV, byly však neodborně rozmístěny. Nový zákon o muzeích stanoví, že v okresech mají být jen odborná muzea, speciálně v Hodoníně okresní muzeum s tématem dělnického hnutí. Na podzim jsem byl požádán, abych provedl inventarizaci sbírek, poněvadž vše přejde do depozitáře okresního muzea v Hodoníně. Byla to pro mne smutná práce, poněvadž jsem spolutvůrcem muzea a stál u jeho zrodu v roce 1939. Rozhodnutí okresu však bylo konečné. A tak byly exponáty uloženy do krabic, vše pečlivě zabaleno, zapsáno a pak odvezeno. Zůstal zde jen archiv. V sále bude umístěna knihovna. Byla dosud na kulturním domě, kde čtenáři procházeli velmi úzkými uličkami mezi šteláři s knihami. Nebylo kde konat výstavy knih, přednášky o spisovatelích – krátce nemohla konat své kulturní poslání. Doslechl jsem se, že se pomýšlí na určitou renovaci domu po židovské rodině Egona Müllera (žijí v Kanadě). Je to pozdně barokní dům, jeho oprava by však byla velmi nákladná.

Činnost a práce sboru pro občanské záležitosti SOZ

Činnost tohoto sboru je velmi krásná. Lidé na svět přicházejí, život prožívají a dožívají, konečně i z něho odcházejí.

Život některých občanů je bohatý, žili nejen pro sebe a pro své rodiny, ale společnosti dali i kus svého já. Je však v povaze člověka, že se rádo zapomíná. A to někdy bolí. A aby nebylo těchto zbytečně trpkých pocitů, je zde SOZ, které tuto stránku lidských srdcí má ve svém programu.

SOZ o osmi sobotách vítal nové občánky. Jsou to radostné chvíle pro rodiče nemluvňátek, matky mají v očích slzy radosti, mladým otcům se svírá hrdostí srdce.

Jinou takovou životní oslavou jsou svátky. Letos jich bylo 37, tedy o 10 více než vloni. Z uvedeného počtu sňatků bylo opakováno v kostele pouze 7.

Z 65 pohřbů bylo 17 pohřbů žehem, občanské pohřby byly pouze 2. Na místním hřbitově přibývá na hrobech uren, takže zřízení urnového háje se stává velmi potřebným.

Občané se dožívají i životních jubileí. Je dojemné pro staroušky, když je znenadání navštíví členky SOZ, popřejí do dalšího života hodně zdraví a přitom předají i malý dárek. Letos tak tomu bylo v 34 případech.

Zlaté svatby zajištěny letos dvě. Jedna oslava se konala na MěstNV (manželé Dobřičtí) a jedna v domě oslavenců (manželé Kaštalánovi v Olšovci čp. 558).

Předávání občanských průkazů se konalo u příležitosti oslav osvobození Bzence a občanské průkazy byly předány 46 mladým patnáctiletým občanům.

I na přestárlé občany, kteří bydlí v domech důchodců v Kyjově, v Hodoníně a ve Strážnici bylo vzpomenuto a byli navštíveni.

Dne 1. června se uskutečnila beseda s občany staršími 78 let. Z pozvaných 120 spoluobčanů se besedy účastnilo 96. Byla to akce SOZ a Českého svazu žen v Bzenci. Slavnostní přivítání, zpěv, recitace, pohoštění a pak vzpomínky na mládí – to je atmosféra vzpomínek na tak rychle uprchlá léta.

Letos jsme viděli ještě dvě krásné akce. Byly to sjezdy padesátníků a šedesátníků. Sjeli se z různých koutů vlasti, byli přivítáni na NV, prošli městem a školou, povzpomínali na mladá léta, všem z očí zářila radost, spokojenost, nebylo smutku, závisti, snad jen smutek z toho, že nyní, kdy se tak žije, jim ta léta tak neúprosně přibývají a sníh se do vlasů tiše vkrádá.

Střední průmyslová konzervárenská škola velmi kladně hodnotila, že se SOZ zúčastnil předávání maturitních vysvědčení žákům, obdobná akce byla na zahradnické škole, kde byly předávány výuční listy.

A když na konci roku těsně před vánoci vzpomínali osamělí staří občané na mladá léta, slzy radosti a překvapení stouply do očí, když byli pozváni na vánoční besedu (21. prosince).

Dům ředitele Ctibora Šťastného

Tento dům zakoupilo umělecké družstvo Praha za tím účelem, aby v něm zřídilo dílnu, kde budou prováděny restaurace starého slohového nábytku, obrazů atd. Do tohoto domu jsem často chodíval, abych si prohlédl nové grafické práce pana ředitele, zašel jsem tam i nedávno, abych zjistil, jak tento dům byl adaptován pro tento nový účel.

Velmi mě potěšilo, že odborně opravili jeho sgrafita na fasádě domu pod návratím i na zdech na dvoře. Ta budou zachována v původní podobě i technice. Vnitřek domu byl opraven – podlaha, okna, dveře. Byl jsem zvědav na jeho pracovnu – dílnu, kde tisknul ty své krásné listy – ex libris, ročenky atd. na docela primitivním lisu. Ten bohužel prodal jeho syn ing. Ctibor Šťastný i jeho ohromnou sbírku grafických listů. V té dílně bude teď přijímací pokojík se slohovým nábytkem. Jinak všude bylo různých křesel, kostelních obrazů, jež jsou odborně restaurovány. Vedoucím tohoto podniku je místní občan Karel Nevřivý, dříve malíř pokojů a natěrač, který si však vystudoval uměleckou průmyslovku. Tento podnik je pobočkou stejného podniku z Jihlavy.

K 1. máji 1978 připravuji výstavu grafických prací Ctibora Šťastného. Bzenčané snad ani soubor jeho prací neznají.

Byl to tichý, až příliš skromný umělec, který vytvořil přes 300 grafických listů a měl bohatou korespondenci s cizinou. V roce 1943 na jaře jsme byli překvapeni, když jsme se dozvěděli, že po tři týdny ukrýval v domě manžele Janouškovi z Žeravic, které hledalo gestapo. Úkryt byl vyzrazen, Janouškovi popraveni na Pankráci, manželé Šťastní odsouzeni na 5 let žaláře. Ředitel Šťastný se v květnu 1945 vrátil domů, jeho manželka zemřela v koncentračním táboře Jawór v Polsku.

Vinný sklep JZD

Uprostřed léta byl otevřen vinný sklep – vlastně přepychová vinárna na Horním náměstí, patřící JZD. Otevření bylo plakátováno v širém okolí a mělo to odezvu. Návštěva je od počátku velmi silná, každý večer hraje tam líbivá muzika, ceny vín nejsou přemrštěné.

Vždy večer je okolí sklepa obklopeno osobními auty. A chodí tam mladí, staří. Těch mladých je převážná většina, což hodnotím nejen já negativně. Tím se zabývala i rada MěstNV. Nejen v této vinárně, ale všude ve sklepech, kde místní vinaři prodávají svá vína, musí být vyvěšena vyhláška, že prodávání vín mladistvým je trestné.

Oslavy VŘSR

Oslavy 60. výročí VŘSR byly stěžejním bodem kulturních pořadů v tomto roce, a proto s přípravou a organizací se započalo hned na počátku roku. Náplň oslav byla bohatá, s náplní oslav byli občané seznámeni relacemi místního rozhlasu a v kulturním zpravodaji (vydává kulturní dům pracujících a vychází pravidelně každý měsíc). Byly též ustaveny dvojice z řad občanů, kteří osobně zvali na tuto oslavu a předávali jim přesný program oslav.

Velmi krásná oslava se konala dne 31. 10. Byla to veřejná schůze KSČ, na níž vzpomenuto historického významu VŘSR, která dala světovou náplň 20. století na všech kontinentech.

Po přednášce byl koncert dechové vojenské hudby RA z Olomouce.

A pak šly jedna akce za druhou.

Ve dnech 1. – 13. 11. byla na ZDŠ výstava ručních prací žáků.

Sedmého listopadu se konala ve 14:30 manifestace pracujících a mládeže na náměstí a večer v 18 hodin byl lampionový průvod od kasáren na náměstí – proslov, hymny, raketová iluminace, táborové ohně, písně.

Velmi krásný večer byl 11. 11., kdy na kulturním domě v rámci oslav účinkoval dětský národopisný soubor Podlužánek.

A konečně 17. 11. účinkoval v Bzenci soubor členů Státního divadla z Brna a přednesl dramatické pásmo: „10 dnů, které otřásly světem“. Netřeba podotýkat, že v těchto dnech byly všechny výkladní skříně obchodů slavnostně vyzdobeny, že vlály naše a sovětské vlajky, že k této události bylo vyhlášeno mnoho hodnotných závazků, že všichni občané věděli, co se oslavuje.

Kulturní pořady v roce 1977

Abychom si udělali jasný obraz, co se děje v našem městě po stránce kulturní, vypíši všechny akce, které se konaly v roce 1977.

Leden:

• 1. zahájení kurzu společenské výchovy a tance;
• plesy: 8. 1. čs. strana lidová, 14. 1. průmyslová škola konzervárenská;
• 1. rodičovské sdružení ZDŠ;
• 1. zahradnická škola (velmi krásná dekorace);
• 2. ples pracujících;
• kurzy: kurz dovedných rukou – pletení a úprava rákosu, studená kuchyně;
• přednáška: „Náboženství v dějinách lidské společnosti“ (pro žáky 8. a 9. třídy ZDŠ), 23. 1. „Historie školství v Bzenci“ (pisatel kroniky).

Únor:

• přednáška „Otázka života ve vesmíru“;
• kurz šití pro dospělé;
• večer mladých: „Mé zařazení v lidské společnosti“;
• Slovácké divadlo: Ostrovskij – „I chytrák se spálí“;
• 2. oslava vítězného února – koncert symfonického orchestru pracujících z Hodonína.

Březen:

• 3. Mezinárodní den žen – účinkoval smíšený sbor Bzenčan a smíšený sbor z Křenovic, mateřská škola;
• 3. slavnostně přijaty vyznamenané ženy ze závodů a poslankyně MěstNV v zasedací síni;
• 3. beseda s mladými lidmi – na otázky odpovídali lékař, psycholog a právník;
• další oslavy žen z jednotlivých závodů: 8. 3. Sloko (slovácké konzervárny), 9. 3. Trud, 10. 3. Kovo;
• 3. Slovácké divadlo;
• 3. Den učitelů: Slavnostní shromáždění učitelů na MěstNV;
• besedy: „Morální vlastnosti mladého člověka“, „Jan Amos Komenský“, „Život Máni Kudeříkové“, pochod do rodiště M. Kudeříkové, „Co je fašismus a jeho úloha“.

Duben:

• 4. Slovácké divadlo: M. Calabek: „Zázrak na louži“;
• 4. večer mladých za účasti ministra financí;
• 4. v 15:00 slavnostní předání občanských průkazů patnáctiletým, 18:30 lampionový průvod v rámci oslav osvobození města;
• 4. slavnostní koncert smíšeného pěveckého sboru Dvořák z Uherského Brodu;
• 4. kladení věnců k památníkům padlých v 2. světové válce;
• 4. opereta „Mikádo“ – divadlo z Opavy;
• 4. III. ročník běhu osvobození.

Květen:

• oslavy 1. máje, 9:30 májový průvod – manifestace na náměstí, 11:00 ochutnávka vín;
• 5. SSM – sourozenci Ulrychovi;
• 5. Den osvobození;
• 5. Svazarm – okresní střelecká liga – soutěž ve střelbě z malorážek;
• 5. Slovácké divadlo: „Na jih od Jamajky“.

Červen:

• 6. majáles střední průmyslové školy konzervárenské;
• 6. Miroslav Horníček: „Hovory o smíchu“;
• 6. konal se sjezd padesátníků – rodáků. Byli přijati na MěstNV a při této oslavě účinkoval pěvecký smíšený sbor Bzenčan a Slovácký krúžek. Prohlídka města, školy, hřbitova. Účast 46 rodáků.

Srpen:

• zahradnicko-vinařské slavnosti ve dnech 12. – 14. srpna. Výstavy konány ZDŠ, JZD Svornost, JZD Dukla Vracov, zahradnicko-vinařská škola, ovocnářsko-zahradnický svaz, Svaz žen, práce našich dětí, výstava obrazů a plastik (bzeneckých umělců), Sigmaservis Olomouc – provozovna Bzenec. Na pokusném poli zahradnicko-ovocnářské školy, v zámku – vinařské závody. Slovácké konzervárenské závody – na učňovském středisku. Sklep JZD Svornost: Výstava vín socialistického sektoru a ochutnávka vín;
• 8. v 18:00 koncert dechové hudby na náměstí – pak estrádní programy v zámeckém parku – tanec;
• 8. od 8:00 na náměstí jarmark, v zámeckém parku předání dožínkových věnců, slavnostní projev, estrádní revue, kiosek smíchu v uvedení uměleckého souboru Klubu železničářů Přerov, koncert krojované hudby ZK Ratíškovice, beseda u cimbálu – tanec.

Září:

• slavnostně zahájen nový školní rok a výuka žáků hudebního kurzu;
• a 16. 9. soutěž mladých vinařů;
• 9. Slovácké divadlo: „Válka vypukne po přestávce“;
• 9. oslava 25 let trvání národopisného souboru Bzenčan.

Říjen:

• 10. večer mladých, spojen se soutěží: „60 roků vítězů budovatelů pokroku“;
• 10. opereta R. Piskáčka: „Žena mých snů“ – Olomouc;
• 10. převzetí rudého praporu pro Slovácké konzervárny;
• – 31. 10. Podzimní filmový festival;
• 10. veřejná schůze KSČ.

Listopad:

• oslavy VŘSR.

Prosinec:

• až 7. 12. přehlídka sovětských filmů;
• 12. akademie žáků ZDŠ na ukončení měsíce československo-sovětského přátelství;
• 12. vánoční nadílka Desty n. p.;
• 12. Slovácké divadlo: „Nerovný sňatek“.

Počasí

Rok 1977 byl rokem plným rozmarů počasí. Zima byla velmi mírná, takřka bez sněhu, ale když už za sebou zavřela dveře, ukázala, co dovede. Jaro přišlo velmi brzy, takže koncem března a začátkem dubna byly ovocné stromy v plném květu. Ale tu náhle uhodily silné noční mrazy, trvaly 3 dny a to stačilo, aby rané třešně, meruňky, rybízy, angrešty pomrzly a zůstalo jen pozdější ovoce. Proto bylo na trhu velmi málo třešní, téměř žádné meruňky. Zajímavé bylo, že pomrzlé ořechy (některé odrůdy) znovu vypučely, odkvetly a donesly i plody. Vinohrady pomrzly zase až na počátku května, vypučely z podoček a protože byl květen, červen a červenec suchý a horký, řádně odkvetly a přinesly nadprůměrnou úrodu. Žně u nás proběhly v pohodě. Zelenině, zvláště okurkům a rajčatům ta sucha značně uškodila a zdálo se, že nebude téměř sklizeň. V srpnu se však počasí obrátilo, pršelo velmi vydatně, což prospělo především okurkům, jež se sbíraly pak po celé září. Hroznům to poněkud ubralo na zralosti, začaly i hnít. Podzim byl deštivý, nepříznivý pro podzimní osevy, zima se ohlásila dešti, plískanicemi a vánoce byly na blátě.

Myslivecké sdružení

V roce 1977 dodalo do odchytového střediska 61 živých zajíců a 70 živých bažantů. Na 1 ha bylo 2,48 kg zvěřiny. Na státní nákup bylo dodáno 37 q pšenice I. jakosti. Pro myslivost za účelem získání krmiva pro zvěř a pro zlepšení životního prostředí bylo odpracováno:

• pro zlepšení prostředí zvěře 2 410 hodin;
• pomoc našim lesům 180 hodin;
• pro JZD 174 hodin;
• při výstavbě mateřské školy 162 hodin.

Ve státním polesí Bzenec vysázeno 700 stromků. Za účelem zvýšení zeleně a doplnění remízků pro zvěř vysázeno 3 000 stromků a keřů.

Pohyb obyvatelstva

Od doby, kdy se začaly stavět panelové domy, a bylo ustaveno bytové družstvo, ale i když mladí lidé začali stavět své soukromé domy, přistěhovalo se do Bzence mnoho mladých manželských párů. To pocítila především mateřská škola a i devítiletka. V roce 1977 se narodilo 95 dětí, zemřelo jen 65 občanů. Tento pohyb obyvatelstva, vlastně útěk z okolních vesnic do města se nepříznivě projevil v Těmicích, Syrovíně, Domaníně a v Žeravicích. Kupříkladu v roce 1978 by přišlo do 1. třídy pouze jedno dítě. Proto se v Syrovíně ruší národní škola, syrovínské děti budou chodit do školy do Žeravic a asi v témže roce se zruší škola v Těmicích a děti budou chodit do školy do Domanína.

Svateb bylo uzavřeno 38. Prohlédneme-li si seznam uzavřených sňatků, čteme tam jména ženichů nebo nevěst, která nejsou původu bzeneckého. Svatební hostiny se konají většinou v pohostinství. Na Myslivně nebo na Lidovém domě. je to pohodlnější a lacinější.

Závěr

Zase jeden rok za námi. Byl krásný, úspěšný, byly radosti, byly starosti. Družstevníci zvedali hlavy k obloze, zda poprší, pozorovali v noci teploměr, zda bude mráz. Ale nakonec jim to dobře vyšlo. Bylo hroznů, otevřeli novou vinárnu, vinařské družstvo překročilo plán nákupu hroznů, konzervárna měla dostatek zeleniny (nesplnila jen meruňky a třešně), mnoho se vybudovalo, všichni měli práci a výdělek, hodně se nakupovalo, konaly se zájezdy po naší vlasti, mnoho občanů bylo na rekreaci u nás i v zahraničí, rostly úspory ve spořitelně, byly bohaté a veselé plesy, bohaté kulturní akce, bohatá spolková činnost – každý se mohl vyžít ve svých zájmech. Čeho si ještě přát? Snad jen jediné. Aby dary míru nebyly zničeny válkou. A snad ještě to, aby dary míru pocítili lidé na celém světě, aby válka, hlad a bída už konečně na celé zeměkouli byly připojeny pouze k lexikálním pojmům.

Zapsal Jan Hirš.