Říjen 1915
Pátek 1. 10. 1915. Ve čtyři hodiny jsem vstal udělat tagwach[1]. Pak jsem měl jeti jako telefonista, ale když jsme přijeli k hejtmanovi, poslán jsem byl k mé největší radosti zpět. Dopoledne jsem spal a odpoledne psal. Večer při ohni v kruhu se zpívalo a několik kupletů[2] se předneslo.
Sobota 2. 10. 1915. Vstali jsme v pět hodin a hned prý má se vše napakovati, že je změna štelunku[3]. Dopoledne jsme ale nikam nejeli. Odpoledne řekl nám pan hejtman, že zde budeme asi hodně dlouho, a proto musíme postavit dekunky[4]. Kopali jsme až do večera. Pak jsme šli brzy spát.
Neděle 3. 10. 1915. Vstal jsem ve čtyři hodiny a dověděl jsem se, že nepojedeme s Ferdou na dovolenou. Máme prý ale jeti do Luzku[5] nakoupit hřebíky a podobně. Jeli jsme vozem a do poledne byli jsme ve městě. Nejprve jsme nakoupili a pak jsme si město řádně prohlédli. Večer jsem byl v čajčárni[6] a povečeřel jsem tam. Sešel jsem se se správcem Hirschem, velmi mne to shledání překvapilo. Pak jsme byli u jednoho žida na noclehu a spali jsme na pohovce.
Pondělí 4. 10. 1915. Vstali jsme ve čtyři hodiny, uvařili kávu a chtěli jsme odjet. Čekali jsme na Popa a ten přišel až k osmé hodině. Jeli jsme. Cesta byla krásná. Před polednem jsme přijeli k batterii. Po menáži jsme kopali dál a do večera jsme měli jámu vyházenou. Večer jsme dotáhli do štelunku kšic[7]. Spali jsme pod celtou u protzen[8].
Úterý 5. 10. 1915. Ve čtyři hodiny jsme vstali a hned šli dekunk dál kopati. Dopoledne jsme stříleli. Do večera jsme základ na zákop postavili. Večer dovezli jsme plech na střechu z jednoho domu, z něhož jsme ho strhali. Spal jsem v celtě u kanonů. Trochu poprchalo a bylo v celtě velmi teplo.
Středa 6. 10. 1915. Vstali jsme v pět hodin a dělali jsme dekunk dál celý den. Dopoledne jsme pokryli střechu a odpoledne jsem stavěl kamna. Navečer jsme zatopili a povídali si. Šli jsme spát ke kanonům, ale nemohl jsem usnout, proto šel jsem do dekunku, zatopil, a pak teprve šel spát, ale celou noc byl jsem rozčílen – špatně jsem spal.
Čtvrtek 7. 10. 1915. Ve čtyři hodiny probudila mě střelba. Šel jsem hned ke kanonům. Střílelo se velmi silně. Rusové dělali angriff[9], i pancéřový vlak byl prý činný. Vše jsme napakovali a nasedlalo se. Celý den se střílelo velmi silně, ani nebyl čas pojíst. Večer jsme měli službu – wachu. Muselo všechno spát u kanonů a celou noc být připraveno ku střílení. Do půlnoci jsem velmi málo spal. Je velmi sychravo, zima a poprchá. Sláma není, proto je v celtě zima.
Pátek 8. 10. 1915. V pět hodin jsem vstal a hned se střílelo, a to velmi silně. Pak jsem se převlékl do teplejšího prádla, je již citelně zima. Navečer se najednou počalo velmi silně střílet – asi dělali Rusové angriff. Spáti jsme musili zase u kanonů, ale v noci se nestřílelo. Spal jsem velmi dobře.
Sobota 9. 10. 1915. Hned ráno, jak jsme vstali, střílelo se. Kopali jsme zákop, ježto Rusové na nás silně střílí. Je velmi zima. Jsem zvědav, jak ještě dlouho zde ten boj potrvá. Celý den jinak nic zajímavého. Spali jsme v dekunku.
Neděle 10. 10. 1915. Vstali jsme a pak celý den jsme dodělávali zákop. Střílelo se málo. Večer přijel transport náchšup[10]. Pak jsme zatopili a dlouho si povídali.
Pondělí 11. 10. 1915. O půl páté jsme vstali, a ještě jsme maskýrovali. Venku prší a je zima. Dopoledne jsme hráli karty. Odpoledne jsem psal a roura se plnila glycerinem. Večer jsme uvařili šklubánky[11] a dlouho si při teplých kamnech povídali.
Úterý 12. 10. 1915. Ráno jsme o půl šesté vstali. Dopoledne se očistily procny. Odpoledne nás od brigády jistý nadporučík fotografoval u dekunku. Večer byl rozkaz a byli někteří vyznamenáni medailí. Do půlnoci jsme hráli karty.
Středa 13. 10. 1915. Vstali jsme v šest hodin. Dopoledne se očistily kanony. Je nádherný den, jako by bylo jaro. V poledne jsme přebrali wachu a byl jsem u kanonů, kde jsme též spali, ale ač byl venku mráz, přec mně zima nebyla. O půlnoci byl jsem vzhůru.
Čtvrtek 14. 10. 1915. V pět hodin jsem udělal tagwach a pak jsem se oholil a omyl. Odpoledne jsem stavěl hrazdu a pak jsme cvičili až do befelu[12]. Večer jsme dělali šklubánky a dlouho si povídali a vzpomínali jsme domova.
Pátek 15. 10. 1915. V šest hodin jsme vstali a posnídali. Ven se mi ale nechtělo ani vyjíti. Venku je ještě větší mráz než včera – vše je bílé! Dopoledne jsme hráli karty. Odpoledne jsem psal a večer jsme do půlnoci hráli karty.
Sobota 16. 10. 1915. Po snídani jsme spali dál až do desíti hodin. Dnes je zamračeno a stále zima. Rusové začínají zase střílet. Dopoledne jsem spal a odpoledne jsem psal. Večer jsme vařili knedle. Nic nového.
Neděle 17. 10. 1915. Vstali a posnídali jsme. Dopoledne jsem zase psal. Dnes přišli i balíky k batterii. Já nedostal žádný, ale též žádný nečekám. Odpoledne dostal jsem nový mundůr[13] a tedy jsem si vše přišíval a přizpůsoboval. Večer jsme vařili knedle. Nic nového. Rusové stříleli též těžkýma. Sklenář byl u nás.
Pondělí 18. 10. 1915. Ráno jako včera. Dopoledne píši. Odpoledne jsme stříleli. Večer měl býti angriff a tedy od sedmé až skoro do půlnoci se dosti střílelo.
Úterý 19. 10. 1915. Vstal jsem až v deset hodin. Je zamračeno, ale neprší. Odpoledne jsme přebrali wachu[14]. Večer byl velmi hezký – měsíc svítil. Dlouho do noci jsme si vykládali. Spal jsem v celtě.
Středa 20. 10. 1915. Ráno bylo velmi zima. Kopáním jsme se zahřáli. Jinak nic zajímavého. Odpoledne jsme odevzdali službu a hráli karty a pak jsem cvičil na hrazdě. Večer jsem šel brzy spát. Venku bylo zase hezky, ale zima.
Čtvrtek 21. 10. 1915. Ráno jsem vstal a pak se řádně omyl. Dopoledne se dělala pryčna. Odpoledne jsme hráli karty. Jinak nic nového. Den byl hezký.
Pátek 22. 10. 1915. Jako včera. Dopoledne jsem psal. Odpoledne jsme hráli karty. Nic nového.
Sobota 23. 10. 1915. Jako včera. Venku zamračeno, ale zima. Cvičil jsem a pak jsme hráli karty až do jedenácti hodin.
Neděle 24. 10. 1915. V sedm hodin jsem vstal. Je zamračeno a i voda je zmrzlá. Již dva dny nepřišla pošta. Odpoledne jsme hráli karty s kapitánem Nov. Brzy jsme šli spát.
Pondělí 25. 10. 1915. Jako včera. Oteplilo se. V poledne jsem převzal službu. Večer byl lehnung[15]. Sklenář byl zase u nás na návštěvě. Spal jsem málo.
Úterý 26. 10. 1915. V šest hodin byl Tagwach. Venku se oteplilo a zdá se, že bude pršet. V poledne jsem odevzdal službu. Odpoledne se dalo jen několik šusů[16]. Jinak celý den nic nového.
Středa 27. 10. 1915. Vstali jsme dosti pozdě. Dopoledne nic nového a hráli jsme karty. Při rozkazu byl Polák povýšen na nápředníka. Po večeři jsme dlouho debatovali o vesmíru, historii, životě a podobně až skoro do půlnoci.
Čtvrtek 28. 10. 1915. Jako včera. Silný mráz a je jasno. Den bude velmi krásný. Zase létají ruské i japonské aeroplány. V poledne se zamračilo a padal první sníh. Večer jsme hráli karty. Nemohl jsem usnout – myšlenky na dovolenou tomu nedaly.
Pátek 29. 10. 1915. Vstal jsem časně a vše jsem si k odchodu připravil. Dopoledne bylo velmi dlouhé. V poledne jsme dostali orlabschery[17] a sedli na vůz od trénu[18] a jeli. Na nejbližším nádraží nebylo spojení, a proto museli jsme jíti dál pěšky k dalšímu nádraží – asi 13 km vzdálenému. Měl jsem sebou těžkou tornu a cesta mě velmi unavila. Na nádraží jsme se přihlásili a dostali jsme čaje. Na vlak jsme museli čekat, proto jsme byli v čekárně, kdež jsme ihned v kamnech zatopili. Čekali jsme do devíti hodin a dosud se nevědělo, kdy pojedeme. Šli jsme do města na čaj, ale nebyl již žádný k dostání. Ohřáli jsme se v jedné pekárně, kde pekli komisárek[19]. V jedenáct hodin jsme nasedli a jeli jsme. Ve vagónu byli koně, ale to nám nevadilo. Bylo tam aspoň trochu tepleji, ale stejně jsem celou noc mrzl. Mráz byl asi mínus deset stupňů.
Sobota 30. 10. 1915. Na každém nádraží jsme dlouho čekali a k ránu pak na jednom nádraží až do desíti hodin. Byl jsem promrzlý a uvařil jsem si kávu v parním stroji. Museli jsme přesednout a poštovním vlakem jeli jsme dále. Jízda nebyla však lepší. Teprve večer jsme přijeli do Kovelu[20]. Ven jsme nešli, řeklo se nám, že brzy pojedeme, ale čekali jsme až do dvanácti hodin. Pak se to pohlo, ale zase před Bukem jsme čekali až do rána. Opět byla velmi zima a celkem málo se spalo. Venku od mrazu vše se třpytilo. Noc byla velmi špatná. Večer se k nám přidal jeden poručík.
Neděle 31. 10. 1915. Ráno dostal jsem od trénu, kde vařili ruští vojáci, trochu kávy i pro vojáky. Kolem desáté hodiny se jelo a jeli jsme přes Buk a pak přes Chelm, kde jsme v noci dorazili. Zde se k nám přidal jeden poručík Čech, jež pak o další cestu starost převzal. Zase jsme šli do druhého vozu a čekali jsme dlouho. Zde jsme dostali trochu kávy a sardinky. Maďaři zde hráli. Pozdě večer jeli jsme dál a ve dvě hodiny byli jsme v Lublině.
[1] Budíček.
[2] Píseň jednoduché formy a obvykle žertovného nebo satirického obsahu.
[3] Dělostřeleckého postavení.
[4] Deckung – okop, kryt.
[5] Lutsk.
[6] Pohostinství.
[7] Dělo.
[8] Kolesen.
[9] Útok.
[10] Nachschub – doplňovací transport s potravinami a municí.
[11] Šklubánek, kucmoch jsou zastaralé nářeční výrazy pro škubánky.
[12] Rozkaz (z něm. der Befehl).
[13] Uniformu.
[14] Strážní službu.
[15] Löhnung – žold.
[16] Výstřelů.
[17] Doklady potvrzující dovolenku.
[18] Zásobování.
[19] Podle vojenských předpisů pečený chléb pro vojsko.
[20] Město ve Volyňské oblasti v severozápadním cípu Ukrajiny poblíž dnešních hranic s Polskem a Běloruskem.