Listopad 1915

Pondělí 1. 11. 1915. Šli jsme se podívat do města. Je dosti hezké. V šest hodin jsme odjeli. V devět hodin byli jsme v Ivangorodě[1] a zde jsme museli jíti pěšky asi 5 km přes Vislu. Most byl dřevěný, dlouhý a ve Visle byly potopené dva ruské parníky. Kolem poledne jeli jsme přes Radom. Vlak jel velmi rychle a cesta ubíhala. Jeli jsme přes Jedrejov[2] a pak přes Mnichov[3]. Zde jsme jeli přes tunel. V noci jsme přijeli do Rebině a zde jsme přesedli do rychlovlaku, jež se zastavoval jen v Přerově a pak ve Bzenci. Ve Bzenci jsem vystoupil a ze Severního nádraží šel pěšky.

Úterý 2. 11. 1915. Na dovolené. Dopoledne jsem byl u strýce a odpoledne jsem se hlásil. Pak jsem byl u Jendy Kuchařového. Večer jsem byl na nádraží.

Středa 3. 11. 1915. Spal jsem dobře. Dopoledne u Pinterů a Jarošů a odpoledne u Pořtů a Křivánků. Večer byl u nás pan učitel Kouba.

Čtvrtek 4. 11. 1915. U ředitele Dedka a u Bezchlebů.

Pátek 5. 11. 1915. V Olšovci u Půčků a odpoledne s panem Gartnerem.

Sobota 6. 11. 1915. Zabíjíme.

 

• dále zápisy v deníku končí a pokračují až cestou zpět na frontu –

 

Úterý 16. 11. 1915. Večer o půl deváté jsem odejel vlakem do Přerova. Zde jsem vystoupil. Stále tane mi na mysli domov. Těžko se odchází.

Středa 17. 11. 1915. V jednu hodinu jeli jsme dále, až do Trebině[4]. Zde jsme vystoupili a přesedli v osm hodin na vlak směrem k Lublinu. Cesta vedla známou krajinou kolem Jindřejova, Kileu, Radomi[5] a přes Ivangorod[6]. Do Lublinu dojeli jsme přijeli ve dvanáct hodin.

Čtvrtek 18. 11. 1915. Hned jsme mohli přesednout do vlaku, ale nebylo místa pro všechny, rozhodl jsem se tedy čekat. Až v poledne sedali jsme teprve směrem ke Kovelu. Včera celý den sněžilo a byla zima. Sněhu je již asi 10 cm. Ve tři hodiny odpoledne přijeli jsme do Cholmu[7]. Zde jsme menážili[8] a pak prý hned pojedeme dál. Zase bylo málo místa, a proto jsme se rozhodli přenocovati v Chelmu. Našli jsme si světničku a hned jsem ulehl a spal.

Pátek 19. 11. 1915. Ve tři hodiny jsme vstali a šli na nádraží. Vlak měl jeti ve čtyři hodiny a třicet pět minut, ale jel až v osm hodin. Jedeme v osobním vlaku dosti pohodlně. Odpoledne přijeli jsme do Kovelu, ale jeli jsme tímže vlakem dál, až do Diverze[9], kdež jsme vystoupili a ježto nebylo spojení, šli jsme nocovat do města. Samo město je obklopeno lesem a je dosti hezké. V osamělém opuštěném domku jsme nocovali. Byla přes noc dosti zima.

Sobota 20. 11. 1915. V šest hodin ráno jsme šli na nádraží. Trocha čaje byla naše snídaně. V osm hodin jsme nasedli na nákladní vlak a v devět hodin byli jsme již v Palči[10] – poslední stanici naší cesty. Vystoupili jsme a známá krajina nás přivítala. Pěšky jsme šli ku trénu. Zde nám dali povoz, naložili jsme věci a jeli k batterii. V deset hodin byli jsme již u cíle. Staří známí nás přivítali. Věci jsem hned uložil v dekunku[11] a pak si povídali o životě za frontou. Batterie má štelunk[12] jinde, ale vše je hotovo a dosti pohodlně zařízeno. Do večera nic zvláštního. Večer jsme četli.

Neděle 21. 11. 1915. Vstal jsem v šest hodin. Vše jsem uspořádal a pak byl lénunk[13]. Poté jsem psal dopisy domů. Jinak nic nového. Máme službu – wachu[14].

Pondělí 22. 11. 1915. V šest hodin jsme vstali a pak byla jezdecká škola. Dopoledne uteklo jako voda. Odpoledne učil jsem se ruštině. Nic zvláštního. Odpoledne jsme jednou vystřelili. V noci byl feuerbereit[15], ale nestřílelo se.

Úterý 23. 11. 1915. V sedm hodin jsem vstal a šel zase k procnám[16], ale jezdecká škola nebyla. Dnes je slyšeti střelbu. Den je nádherný, ale mrzne. Asi v devět hodin se střílelo. Několikrát byl feuerbereit, ale my jsme nestříleli – jen odpoledne asi dvě rány. V noci byla zase pohotovost, ale opět se nestřílelo.

Středa 24. 11. 1915. O půl sedmé jsme vstali. Je zamračeno a poletuje sníh. Dopoledne jsme hráli karty. V poledne jsem jel do švarmu jako aufklera[17]. Jeli jsme až k laufgraben[18] na koních. Zde jsme se vystřídali a pak asi 1 km zákopem do boudy, kde jsme byli ubytováni. Telefonem byli jsme spojeni s batterií. Pěchotní švarmy jsou jen 30 kroků vzdáleny a ruské 500. Celý den jsem ležel a četl. V noci jsme se střídali u telefonu.

Čtvrtek 25. 11. 1915. V osm hodin jsem vstal, pak jsme připravili dekunk a odpoledne byl jsem ve švarmu. Při prvém dojmu zdálo se mi jako bych byl v pevnosti. Vše již zařízené. Večer hrála citera v telefonu a ta mě ukolébala.

Pátek 26. 11. 1915.  Vstal jsem v osm, omyl se a pak hráli jsme karty. Ve dvanáct hodin byli jsme vystřídáni. U procen jsem poobědval a pak hned mám jíti jako pekař a u trénu[19] se hlásit. Jel jsem s Mikulíkem až do Palči[20]. Zde byli již všichni pryč a na mě nečekali, tedy jel jsem zpět. Již byla tma, když jsme přijeli domů. Cesta byla nádherná, sněžilo a bory a smrky nádherně se vyjímaly. Večer jsme hráli karty.

Sobota 27. 11. 1915. Ráno v sedm jsem vstal a pak omyv se, psal jsem. Hráli jsme karty a šach. Jinak celý den nic zajímavého.

Neděle 28. 11. 1915. V sedm hodin jsme vstali. Dopoledne bylo očkování proti choleře. Jinak nic nového.

Pondělí 29. 11. 1915. V půl sedmé jsme vstali. Měla býti jezdecká škola, ale protože musela býti pohotovost, byla zrušena. Nestřílelo se. Odpoledne jsme četli.

Úterý 30. 11. 1915. Ráno jsme dali do pořádku kanony a pak jsem četl. Mrzne a je jasno. Dlouho do noci jsme hráli karty. Usínali jsme, když nám chytla hadra. Dobře, že jsme na to přišli.

[1] Bývalý ruský název pro Deblin v Polsku.

[2] Jedrzejow.

[3] Mnichów.

[4] Trzebinia – dříve nazývaná také Trzebinia-Siersza, je město a sídlo městsko-vesnické gminy Trzebinia v okrese Chrzanów (powiat chrzanowski) v západní části Malopolského vojvodství v jižním Polsku. V roce 2019 zde žilo 19 663 obyvatel.

[5] Jedrzejow, Kielce, Radom.

[6] Viz. 1.

[7] Chełm je historické město ve východním Polsku. Leží na říčce Uherka, 25 km západně od současné hranice s Ukrajinou a je druhým největším městem Lublinského vojvodství – roku 2008 zde žilo 67 782 obyvatel.

[8] Jedli.

[9] Kiverci – město ve Volyňské oblasti na Ukrajině. Nachází se zhruba 14 kilometrů na sever od Lucku, správního střediska oblasti, a jedná se o železniční uzel. Žije zde dnes přibližně 14 tisíc obyvatel. Kiverci se začalo rozvíjet koncem 19. století kolem významné železniční stanice.

[10] Pal’che.

[11] Deckung – kryt, okop.

[12] Dělostřelecké postavení.

[13] Mzda, žold.

[14] Strážní služba.

[15] Střelecká pohotovost.

[16] Kolesnám.

[17] Aufklärer – pozorovatel.

[18] Spojovací zákop.

[19] Zásobování.

[20] Viz. 10.