Koupaliště

Nacházelo se v prostoru dnešního výrobního podniku Decro za nádražím v místě, kde dříve bývala přírodní vodní nádrž. Tento prostor vlastnil bzenecký podnikatel a starosta Leopold Skála, který zde v první čtvrtině 20. století provozoval bzenecké „lázně“ – plovárnu se zázemím s možností projížďky na lodičkách.

Možnost stavby samotného koupaliště začalo město zvažovat na počátku let třicátých. Jako nejvýhodnější místo budoucího koupaliště se jevilo právě místo bývalé Skálovy plovárny. Zde však město narazilo na vysokou prodejní cenu celého komplexu, který činil okolo 200 000 Kč. Jako další řešení se tedy začalo uvažovat umístit koupaliště u tzv. „obecní zahrádky“ v Olšovci nebo na „Úkolkách“. Město však pokračovalo i v jednáních s p. Skálou a dosáhlo výrazné slevy z původní nabídky a odkoupilo vodní plochu i s přilehlým parkem za 110 000 Kč. Ofertní řízení na vybudování betonového koupaliště vyhrála brněnská firma Ondřej Nikel.

Vzniklo jedno z nejmoderněji vybavených koupališť v kraji. Voda se brala z vracovského potoka, která procházela přes štěrkové a pískové filtry, pro návštěvníky dále fungovaly sprchy a k občerstvení zde byl postaven bufet s řadou lavic ve stínu vzrostlého parku. Samotný bazén měl rozměry 54 x 22,5 m a počítalo se i s jeho využitím v zimních měsících jako bruslařské plochy.

Průtahy při stavbě – kdy nevydržela tlak vody betonová stěna oddělující koupaliště od samotné plochy vodní nádrže a musela být zesílena a znovu vystavena – však způsobily že koupaliště bylo otevřeno až na konci své první sezony na počátku září 1932 a fungovalo tak pouhých 14 dní, než se přihlásil podzim a muselo být pro tento rok uzavřeno. I tak se však stihnulo docílit na vstupném zisku 7 902,50 Kč.

Ještě v té době se dokončily terénní úpravy kolem koupaliště, elektrifikace pozemku a celý areál byl následně oplocen, aby se zamezilo přístupu neplatícím zákazníkům. Celkový náklad na vybudování koupaliště obnášel částky 173 281,80 Kč a práci při jeho vybudování získalo mnoho nezaměstnaných bzeneckých občanů.

V zimních měsících na počátku roku 1933 bylo koupaliště 15. ledna slavnostně otevřeno poprvé jako kluziště. Vstupné činilo 1 Kč pro dospělého na půl dne a pro dítě 50 h. Mezi bzeneckými občany se kluziště stalo brzy velmi populární a bývalo zde zvláště v odpoledních a večerních hodinách velmi živo.

V letních měsících toho roku vydalo městské zastupitelstvo první provozní řád koupaliště, který upravoval bezpečnost a chování návštěvníků. Za celý rok se vybralo na vstupném 16 666,50 Kč a to: 6 105 Kč od dospělých, 2 664 Kč od dětí a vojáků, 1 959 Kč za kabiny, 529 Kč za šatny pro dospělé, 126 Kč za šatny pro děti, 433 Kč za loďkování, 956 Kč za bruslení, 1 380 Kč od zdejší vojenské posádky, 450 Kč za ledování, 1 525 Kč z bufetu a 602,50 Kč za sezónní lístky.

V roce 1935 bylo koupaliště obohaceno o skluzavku, kterou dodala firma Leibl ze Šlapanic u Brna a kterou městu věnoval obvodní lékař Dr. Polášek a o velkého gumového ještěra, kterého věnovala bzenecká pobočka firmy Baťa. V tomto roce také koupaliště navštívilo dohromady od jeho vzniku již přes 5 000 návštěvníků.

V roce 1937 došlo ke zvýšení dělící zdi mezi koupalištěm a zbytkem vodní plochy přírodní nádrže, kde se stále provozovala půjčovna loděk, a také k prořezu stromů obklopujících areál. Někdy v těchto letech byla také upravena dlážděním cesta ke koupališti na jejíž vybudování přispěl i podnikatel Fürst, který vlastnil lihovar nacházející se před areálem koupaliště.

Pohromou pro koupaliště se stal rok 1953, kdy se při povodních, jež postihly Bzenec, prolomila betonová stěna oddělující vlastní bazén od zbytku vodní plochy, čímž bylo koupaliště pro koupání znehodnocno. K opravám se přistoupilo až v roce 1956. Ty pokračovaly i v roce 1957 kdy se dokončila oprava kabin, lávky a sprch. Bylo také zprovozněno nové filtrační zařízení a vybudován menší bazén pro děti. Opravy si vyžádaly nákladu 9 000 Kč.

Poté fungovalo koupaliště s přestávkami po další roky. V roce 1965 však začala být voda z vracovského potoka znečišťována odpadem vypouštěným z Vracova, na což byl upozorněn okresní hygienik. Také okolí koupaliště mělo již plno nedostatků a bylo hyzděno četnými černými skládkami smetí, popela a odpadního materiálu.

Ještě v roce 1968 dostalo koupaliště novou zeď kolem areálu, ale doby jeho slávy již byly definitivně pryč. V sedmdesátých letech došlo k zavezení a vysušení přírodní vodní nádrže a na konci tohoto desetiletí kvůli změně hygienických norem bylo koupaliště natrvalo uzavřeno.

K jeho modernizaci a znovuotevření již nikdy nedošlo a tak město Bzenec ztratilo možnost svým občanům dopřát tento typ letní rekreace a bzenčané začali postupně využívat služeb okolních měst Vracova, Těmic a Moravského Písku, které vlastními koupališti disponovali a dosud disponují.

SOKA Hodonín AM-BZ 167
SOKA Hodonín AM-BZ 168
Město Bzenec a Muzejní spolek pro Bzenec a okolí, Město Bzenec na historických pohlednicích, Olomouc 2009