Obsah báně kříže kostela sv. Jana Křtitele v Bzenci
V roce 2007 byly při opravě kostelní věže vyjmuty z báně kříže kostela sv. Jana Křtitele v Bzenci tři dózy obsahující předměty a dokumenty, které do nich vložili naši předci na památku pro další pokolení. Jednalo se o materiály z dob oprav farního kostela v letech 1746, 1886, 1896 a 1910.
 |
 |
|
| Fotografie z opravy věže kostela sv. Jana Křtitele v dubnu roku 2007. | Původní dózy z věžní báně, v nichž byly uloženy všechny materiály. |
Po dokumentaci listin a předmětů dne 27. 4. 2007 za přítomnosti pracovníků MěÚ Bzenec a Městského muzea ve Veselí nad Moravou k nim byly posléze přidány materiály nové a vše bylo pečlivě vráceno zpět do báně pro budoucí generace. Vzhledem k tomu, že zvláště listiny v báni obsažené mají velkou vypovídající hodnotu o dění v Bzenci naleznete níže překlady a přepisy těchto listin seřazené dle data jejich vzniku. Na závěr je uveden soupis všech předmětů obsažených v dózách.
Nejstarší listina vložena do báně pochází z roku 1746 a pojednává o stavební úpravě věže do dnešní podoby, která proběhla ve zmiňovaném roce, jakož i o tehdejších událostech a cenách. Listina je psaná v latinském jazyce a jejím autorem byl tehdejší bzenecký farář a děkan Josef Sarkander Foltin.
Překlad listiny z r. 1746:
„Tato věž postavená ze základů roku 1698 byla ve své dřevěné konstrukci daleko vyšší a trvala až do běžícího roku 1746. Aby se do budoucna ušetřilo nákladů, byla ve zdivu o půl třetího sáhu zvýšena a pro zvony upravena, dřevěná konstrukce byla snížena o tři sáhy, plechem pokryta a bání opatřena r. 1746 za nejosvícenějšího, nejvznešenějšího Pána, Pana Ertmana Kryštofa S. Ř. Ř. hraběte z Proskova, dědičného pána na Bzenci, Vracově a majorátního pána na Proskově, Chřelicích atd., jejího královského Veličenstva tajného rady a komořího a nejvznešenější Paní Anny Marie, rozené hraběnky z Rosenbergů, jeho družky, kterážto z velmi starobylé rodiny jest již jen poslední výhonek a jediný syn, nejosvícenější Pán hrabě Leopold, věku svého 21 let, jenž tohoto roku byl jmenován komořím Jejího královského Veličenstva a nejosvícenější dědička Arnošta, jeho sestra a dvorní dáma. Nákladem řečeného nejosvícenějšího Pána, nákladem bratrstva sv. Jana Křtitele a pomocí farníků tato věž jest obnovena. Za téhož byl tento chrám dne 9. srpna roku 1744 nejdůstojnějším a nejvznešenějším knížetem Jakubem Arnoštem, biskupem olomouckým, konsekrován.
Vše se to stalo v nejsvízelnější době, kdy od nepřítele Prusa, jenž ani jména není hoden, dlícího na Moravě r. 1742 město Bzenec se svým nejvznešenějším pánem bylo vyloupeno, a když po vypuzení tohoto uchvatitele Morava vojskem panující nejvznešenější královny Marie Terezie a rozličnými poplatky byla obtížena a opět tísněna stálým nedostatkem obilí a vína, takže až do tohoto dne se prodává měřice pšenice za 3 zl. 45 kr., ječmene a luštěnin za 2 zl. 30 kr., ovsa za 2 zl. 24 kr., kaše prosné za 8 zl., bečka bzeneckého vína 10 let starého za 150 zl., bečka 1 rok starého za 64 zl.
V této době toto vše pro dům Boží za pomoci a přispění Božího znamenitě je dokonáno.
Za čež mně, příteli čtenáři, pokoj věčný vypros a vděčný nástupce, u oltáře mne nezapomínej, za to, co jsem ti připravil já, Josef Sarkander Foltin, rodem z Příbora, v desátém roce farář a děkan bzenecký, se svým bezprostředním předchůdcem ve farském a děkanském úřadě a bratrem rodným Ignácem Janem Nepomuckým Foltinem, za přispění výše jmenovaného nejmilejšího pána. Tento budovu děkanskou a já všechny ostatní k faře náležející budovy svým nákladem jsem zřídil za pečlivého a prozíravého dozoru kostelního hospodáře pana Pavla Kotka, rychtáře města Bzence.
Dáno dne 18. srpna 1746“
Na konci listiny se nalézá ještě jeden zápis, který je dopsán bzeneckým farářem a děkanem Dr. Janem Pospíšilem při další opravě kostela r. 1886:
„Nejvyšší věž léta páně 1886 ve své dřevěné části byla rozdělána a novým plechem opatřena, za vlastnictví bzeneckého panství urozenou hraběnkou Amálií z Reichenbach – Lessonitz, patronkou křesťanské obce bzenecké.
K dílu Bohu užitečnému sem v této době, přidali podobný list i občané bzenečtí. Zmiňovaný list je datován 16. června 1886.
Ve Bzenci dne 16. června 1886.
Dr. Jan Pospíšil, farář, děkan a arcikněz; Antonín Sedláček, kooperátor.
Pamatuj na nás čtenáři tichou modlitbou!“
Následující listina vložená do báně pochází z roku 1886 a je krom úvodu psána již v českém jazyce. Její přepis je následující:
Anno Domini 1886
Pax tibi et Benedictio in Domino optata Posteritas Lecturisque salus sempiterna.
(Pokoj tobě a požehnání Boží, přeji budoucímu čtenáři trvalého blaha.)
Čtrnáctého dne měsíce května tohoto roku strhla se nad Bzencem i okolím prudká vichřice, která plechovou pokrývku na dolejší věžní báni, v níž umístěny jsou hodiny, strhala tak, že přikročiti se muselo k nevyhnutelné opravě báně této.
Při zkoumání hořejší menší báně, ve kteréž nalézá se umístěn zvonek „umíráček“, nalezla se dřevní soustava této báně docela shnilou tak, že musela celá nově býti zhotovena a novým plechem obita.
Jelikož muselo k opravě báně zhotoveno býti důkladné lešení a příležitost tato snad ani za 100 let se nenahodí, aby byl ku kříži věžnímu a pod ním se nacházející báni kuprové[1] přístup snadný, nařídilo obecní představenstvo, aby kuprová báně pod křížem prohledána byla za tím účelem, zdali by se v ní nenalezly nějaké památné spisy a věci.
Učiněn tedy klempířem Rogošem do kuprové báně, a sice na její vrchní straně čelní části otvor, co ruka mohla prostrčena býti a nalezen v báni té svitek z cínu pevně slitý a v něm tuto se nalézající latinský spis z roku 1746 jednající o stavbě věže nyní stávající. Dále nalezeny v olověném závitku 3 stříbrné peníze z doby císařovny Marie Terezie, nesoucí letopočet 1846[2], které se opětně a zároveň se spisem tímto ukládají, i kousek dřeva, jež se tam našel.
Oprava věžní báně dolnější i hořejší státi bude 400 zl. r. č.
Z dějepisu města Bzence podáváme následovní ze spisů a tradic známé nám úryvky:
„Místo na němž město Bzenec vystavěno bylo, jakož i kopec „Starý hrad“ a vedlejší kopce obydleny musely býti již za pradávných časů a dob, kdy ještě nesmírné lesy po vlasti naší se rozprostíraly a kdy po nynější „Dúbravě“ a okolí velká mořská jezera se rozlévala. Seznati tak lze z prehistorických pohřebišť, jež se na jmenovaných místech množství nacházívá.
Bzenec byl již roku 1214 krásným městem, velké důležitosti a znamenitosti.
Do té doby není však o původu a osudu jeho praničeho známo. V zmíněném roce obdařil Jindřich, markrabě moravský z Olomouce obyvatelstvo města Bzence, které té doby ku křesťanství převedeno bylo, mnohými svobodami a právy. Roku 1214 obdržel Bzenec od markraběte Vladislava les „Dúbravu“, který však v minulých stoletích, neznámým způsobem přivlastnilo sobě zdejší panství.
Roku 1223 stal se Bzenec obětí plamenův. K umírnění tohoto neštěstí a velké bídy darovala královna Konstancie „svému milovanému občanstvu“ výhradně do jeho vlastnictví a užívání vinohrady, které byla sama založila. Roku 1223 propůjčil král Přemysl Otakar I. městu Bzenci ta samá magdeburská práva jakož Břeclav měla. Toho času byl Bzenec městem královským, náležel kraji břeclavskému a byl hlavním městem vlastní župy. Hrad královský stával na místě, kde nyní stojí kaple sv. Floriána a byl vystavěn r. 1225, kterýž obývali skuteční hradní páni královští, markrabětem jmenovaní, z nichž za posledního uvádí se roku 1401 Mikšík z Rohu. Královský tento hrad uvádí se roku 1517 již co zříceniny. Roku 1315 byl do Bzence z Břeclavi přeložen zemský soud „Cúda“, kterýž však r. 1363 přeložen do opevněného města Uh. Hradiště. Od roku 1335 nalézaly se zde a ve Vracově královská mýta. Že bylo toho času město velmi zámožné, vysvítá z okolnosti, že král Jan poukázal r. 1330 nevěstě svého syna na město Bzenec k vyplacení 5 000 kop pražských babek[3] co přídavek na věno. Roku 1371 byl Bzenec nadán markrabětem Joštem těmi právy v příčině nálevu vína a piva, jakéž práva mělo Brno a Olomouc.
Bzenec trpěl napotom mnohými válkami a stíhán byl neštěstím. Roku 1605 dne 2. května kníže Štěpán Bočkaj Sedmihradský se svými hordami město vyplenil, obyvatelstvo povraždil, město zapálil, takže celé i s kostelem shořelo a úplně zničeno bylo. Před jeho zničením čítalo se 252 domů, mezi nimi 32 židovských.
Pozdější a bližší zprávy o městě Bzenci nalézají se v základu nynější obecní radnice č. 73, pak v báni kaple na Starém hradě, která byla obnovena l. p. 1883.
Z nejnovějších dějin města Bzence uvádíme následující:
Od roku 1845 až do roku 1880 úřadoval nepřetržitě co starosta města Bzence Martin Richmann, jehož otec i děd taktéž svým časem v čele obce stáli. Jmenovali se však a psávali „Rychmach“. Za celých 35 roků svého úřadování neučinil M. Richmann pro dobro a blaho obce, jak v poměrech politických, tak sociálních a hmotných praničehož a hleděl úřadu toho ve svůj prospěch využitkovat, hově při tom křiklavým způsobem svým osobním choutkám. Následkem toho nahlédlo probudilejší občanstvo, že jest působnost starosty Rychmanna pro obec bzeneckou v každém ohledu zkázonosnou. Přišlo to již tak daleko, že platil Bzenec za město německé, ačkoliv zde Němců nebylo. Německou stranu nám nejvýše nepřátelskou tvořili židé. Tito počali ovládati Bzenec jak v životě sociálním, politickém, tak i hmotně, kdežto blahobyt občanstva očividně klesal. Veškeré obchody se zeleninou a semenem strhli židé na sebe, dováželi semena cizí a tato pak za bzenecká vydávajíc, opět do světa rozesílali, a tak dobrou pověst zelinářství bzeneckého kazili. A co horšího – M. Richmann brával si židy k volbám na pomoc, vyhradiv jim vícero míst v obecním zastupitelstvu, takže bylo po šest roků, od roku 1875 až do roku 1881 pět židů v našem zastupitelstvu a muselo pak občanstvo ve svém vlastním domě bojovat s drzým, nám nanejvýš nepřátelským živlem, jež z nás tyl a žil.
Úřadování v obci naší bylo pro hanbu občanstva německé, ačkoliv z obecního zastupitelstva sotva tři mocní byli jazyka německého. Záležitosti tyto, více však M. R. osobně páchané rozličné nepočestnosti, přiměli obyvatelstvo k rozhodnosti až nezákonité, totiž ku vzpouře, následkem které i vojsko muselo zakročiti. Z občanstva bylo trestáno rozsudkem ze dne 29. prosince 1877, č. 9689 c. k. krajského soudu více než 80 osob vězením po 3, 5, 8, 10 až 14 dní, a sice pro přečin shluknutí. Veškeří tito občané pozbyli práva volebního, následkem čehož M. R. teprve po třech letech r. 1880 volbou svého úřadu zbaven byl. Jeho dům č. 85 koupila obec bzenecká za 5 000 zl., kteréž hraditi musel obcí za samovolně po tři léta vybíranou obecní přirážku. Po M. Richamnovi zvolen r. 1880 za starostu František Čermák, vůdce oněch, kteří se proti Richmanovi pozdvihli. Zastával však úřad ten toliko jeden rok, vzdal se jej, odešel do Srbska, kdež r. 1886, 23. ledna zemřel. R. 1881 zvolen místo něj František Bezchleba, měšťan č. 88 a za dva roky (1883) Pavel Goliáš – nynější starosta.
Roku 1882 zařízen hasičský sbor, koupeno hasičské nářadí v ceně přes 3 000 zl.; hasičská budova vystavěna.
Roku 1883 dostavěny jezdecké kasárny, na něž obec 4 000 zl. věnovala. Roku 1885 vystavěna lokální dráha Bzenec – Kyjov, oddíl budoucí transversálky na kterou, a sice za účelem zbudování silnice ze Bzence k nádraží zaplatiti musela obec se silničním výborem okresním na 19 000 zlatých. Toho samého roku vystavěna obecní porážka, která stála přes 5 000 zl. Právě roku běžícího vyjednává obec o stavbu okresní silnice ze Bzence přes Temnice do Žeravic.
Bzenec vynikl poslední tři léta hlavně v politickém životě. Při volbě poslanců, jak na sněm zemský, tak i říšský dostavovali se občané bzenečtí jako jeden muž a dobyli sobě v ohledu tom, obdivu a chvály všech okolních měst.
Židé, co naši urputní nepřátelé, byli z obecního zastupitelstva vypuzeni a bohdá že tam více se nedostanou. Lid počíná se hlavně přičiněním časopisu „Moravský Slovač“, jehož redaktorem jest Antonín Daněk z Tištína buditi. Židé pod pádnými ranami hromových slov „Moravského Slovače“ jeden po druhém klesají a doufáme, že konečně uznají, že musí „toho píseň zpívati, čí chléb jídají“.
Roku 1885 dne 2. července bylo strašné krupobití i povodeň ve Bzenci a utrpěl Bzenec velkých škod. Vzdor tomu bylo vína poměrně prostřední sklizně a jakost výborná tak, že se letošní víno čítá za lepší nežli r. 1878, 1875, 1872 a 1868, nejlepší to ročníky.
Pisatel těchto řádků prodal 20 věder vína letošního (totiž ročník 1885) a sice vědro po 16 zl. 17 kr. i s kvasnicemi. Stojí tudíž bečka (10 věder) 167 zl. 50 kr.
Co se týče dalších dějin a osudu města Bzence založí se pro něj podrobný dějepis doma, který uloží se v archivu obecním. Bylo by tudíž zbytečno dalších slov v ohledu tomto se šířiti.
Nynější obecní představenstvo skládá se z pánů:
Starosta p. Pavel Goliáš, měšťan č. 78.
Šest radních: František Bezchleba, Pavel Kutný, František Vašík, Matěj Kuchař a Pavel Žiha.
Co obecní tajemník úřadu od roku 1881 já Leopold Skála, rodem z Kvasic u Kroměříže.
Policejním strážmistrem jest bývalý četnický závodčí Josef Vogl, obecními strážníky Matěj Sůček a Alois Sahs.
Dále přikládají se běžné stříbrné peníze.
Následuje razítko města Bzence a podpisy starosty Pavla Goliáše, radních Františka Bezchleba, Pavla Kutného a městského tajemníka Leopolda Skály.
Pod podpisy následuje poznámka, kterou vepsal na listinu Leopold Skála nejspíše již bez vědomí starosty a zúčastněných radních:
Nazdar vlasti! Nazdar Vám budoucím bojovníkům jejím!
Nedočkáme-li se onoho krásného okamžiku, kdy vlast naše česká zaplesati bude moci nad svou samostatností, kdy koruna svatováclavská nad hlavou její v čarokrásném svitu zazáří – radujte se pak i za nás – pakli alespoň vy okamžik ten dočekáte.
Skála
Spolu s výše uvedenou listinou byl do báně vložen i přepis listiny z horenské knihy, který pojednává o úrodě v bzeneckých vinicích v letech 1796 – 1849.
Přepis listiny:
Památky běžící:
Roky a ouroda na vinohradech v hoře bzenecké za horenského ouřadu Filipa Rúbíka.
1796 – Byla ouroda prostřední, však víno dobré, na achteli se urodilo 5 věder, který dobrý porobil a byla bečka vína za 40 zl.
1797 – Byla ouroda zas prostřední a dobrá, tak jak předešlého roku.
1798 – Byla hojná ouroda a dobré víno, na achteli byla aj bečka vína a byla bečka vína za 35 zl. pod horou.
1799 – Byla ouroda velmi malá a kyselé víno, na achteli nebylo víc než jednoho vědra a taky ho žádný koupit nechtěl.
1800 – Byla ouroda zas malá, ale dobré víno a horu Novosady a Liščí hory na hlavu stlúklo[4] a byla bečka vína pod horou za 80 zl.
1801 – Byla ouroda prostřední a přechovalá, pod horou byla bečka za 70 zl.
1802 – Byla ouroda prostřední a dobré víno. Bečka vína pod horou za 100 zl.
1803 – Byla ouroda zas prostřední a přechovalá, bylo pod horou za 100 zl.
1804 – Byla ouroda zas prostřední a dobré víno. Bečka byla pod horou za 115 zl.
1805 – Byl rok neslýchaný, vína velmi málo a bylo všechno jak ocet, pak ale po vypresování[5] se na nic nehodilo a vylévat se muselo.
1806 – Byla ouroda prostřední a dobré víno a byla bečka za 160 zl.
1807 – Byla ouroda prostřední a dobré víno a byla bečka pod horou zas za 160 zl.
1808 – Byla ouroda hojná a velmi dobré víno a byla bečka pod horou zas za 160 zl.
1809 – Byla ouroda velmi malá a kyselá, však se potom ve sklepech napravila.
1810 – Byla ouroda prostřední a víno chuti tvrdé. Bečka byla za 180 zl.
1811 – Byla ouroda hojná a velmi dobrá. To je „Haupt Wein[6]“, které staří nepamatovali, jak dobré bylo a byla bečka za 40 zl. rakouských dobrých peněz. To jest v stříbře, poněvadž toho času tady papírové peníze panovaly. To jest za těch 40 zl. stříbrných platilo 200 papírových, kteréžto peníze papírové měly jméno „Scheiny[7]“.
1812 – Byla ouroda hojná tak, že na achteli byly 2 až 3 bečky. Víno však bylo nedozrálé. Bečka byla pod horou za 35 zl. a okolo Bzence byla bečka tohoto vína za 18 zl.
1813 – Byla ouroda velmi malá a špatné víno.
1814 – Byl rok neslýchaný a neúrodný tak, že ani žádné vinobraní nebylo. Na jaro hned všechno zmrzlo a co nezmrznuté zůstalo, již v srpnu zas zmrzlo, tak nebylo nic.
1815 – Byla ouroda velmi malá, že z mnohých achtelů ani zrníčka nemohli vypravit. A nebylo tu co dobrého a sice tak, že ty bzenecké vína – jedna bečka za 700 v těch papírových penězích prodávána byla, ale jenom kdo ho měl. Však, ale zřídka se ve sklepech nalézala jedna bečka nebo i pětinka vína a to proto, že tři ourodné roky jeden za druhým byla vojna. Vojna stíhala jedna druhou tak, že za 28 roků v jednom kuse vojna trvala a to dva roky s Turkem a 26 roků s Francouzem a taky tu v městě Bzenci dvakrát Francouzi jako nepřátelé byli[8] a takové pronásledování bylo, že čtrnáctileté chlapce na vojnu chytali na fasung.
1816 – Byl rok o něco lepší na víno.
1817 – Byl rok prostřední na víno. Bečka vína byla za 60 stříbrných peněz.
1818 – Byl tím podoben na víno rok[9], taky za 60 stříbrných peněz bečka vína.
(Jedna strana chybí – chybějící údaje lze ve volném překladu od Msgre. Hanáka nalézt v knize Paměti města Bzence str. 146, 147)
1831 – Byl tím podoben prostřední rok a dobré víno. Bečka vína byla za 82 stříbrných peněz.
Zde všechny shora stojící roky jsou památkou za horného Filipa Rúbíka, které památky on svou vlastní rukou do této knihy poznamenal a za panování pánů „bergmeistrů“ pana Matyáše Richmanna po 6 roků, pana Josefa Donersbergra po 6 roků, pana Johanna Matiasse po 3 roky a zas za pana Josefa Donersbergra 4 roky, pana Franze Richmanna pod 12 roků a pana Ondřeje Donersbergra po 5 roků až do dnešního dne 21. června 1832, kdy zastává počestný ouřad pan Ondřej Donersberger jako „bergmeistr“ a Filip Rúbík jako horný, pan Antonín Kašpárek a pan Karel Goldmann jako radní. Horní byli tohoto času pan Martin Brázdů a pan Ignác Gazda.
Bude-li nás dále Pán Bůh živit, chceme zas památky naším potomkům do této knihy zaznamenávat. Signováno dne 21. června 1832.
1832 – Bylo víno tvrdé a nebylo ho mnoho. Bečka presu za 120 vídeňských peněz nebo 48 stříbrných peněz[10].
1833 – Bylo víno dosti dobré a prostřední ouroda. Bečka vína byla za 160 vídeňské měny nebo 64 stříbrných peněz. Taky toho roku dne 15. dubna byl oheň v městě při velkém větru, že obě strany v řadě za kostelem a celá Bzinská ulice najednou od ohně stráveny byly.
1834 – Bylo víno tak dobré, že žádných pamětníků od 60 roků nebylo, aby takovou ctnost víno mělo; jest velmi silné, sladké a ještě co slýcháno nebylo, byla bečka vína za 100 stříbrných peněz. Vinobraní bylo 20. září. Toho času byl ještě burgmeister Ondřej Donersberger a horný byl Filip Rúbík, který tyto památky jeho rukou psal.
1835 – Bylo víno zas velmi dobré a o třetinu víc[11], bylo za 60 stříbrných peněz.
1836 – Bylo vína málo a bylo nechvalné za 40 stříbrných peněz.
1837 – Bylo vína zas málo a nechvalného zas za 40 stříbrných peněz.
1838 – Bylo vína o něco víc než předešlých roků a taky lepšího. Bečka vína za 70 stříbrných.
1839 – Bylo vína zase víc než předešlých roků a lepšího.
1840 – Bylo vína málo a prostřední dobroty. Bečka pod horou byla za 40 stříbrných.
Tyto památky zaznamenával pro budoucí vědomost naším potomkům a obyvatelům bzeneckým z upřímné náchylnosti pro vše dobré níže podepsaný 42 letý bývalý horný a měšťan pod numerem[12] 328 Filip Rúbík, Bergmeister
Toto další zaznamenání jest od Martina Rychmanna.
1841 – Bylo vína málo, ale jak náleží dobrého a byla bečka mestu[13] za 120 zl.
1842 – Bylo vína hojnost, že jsme sobě ani tolik na vinohradě nečítali, však nebylo velice na mestu prodejné – bylo po 7 vídeňské měny za vědro. Však, ale ve sklepích se dobře spravilo.
1843 – Bylo vína málo a kyselého velice a rosolovatělo. Bečka mestu byla za 70 zl. stříbrných.
1844 – Bylo vína o něco víc a trochu lepšího a koštovala[14] bečka mestu 75 zl. stříbrných.
1845 – Bylo vína jak předešlý rok aj téj ctnosti. Bečka mestu byla za 80 zl. stříbrných.
1846 – Bylo víno prostřední a dobré pak bylo po presu[15], tak koštovala bečka čistého 180 zl. stříbrných, za mladé ale koštovala 125 zl. stříbrných a do roku již za 250 zl. stříbrných.
1847 – Bylo vína málo a ne velice dobrého. Koštovala bečka mestu 85 zl. stříbrných.
1848 – Bylo víno prostřední, ale dobré. Koštovala bečka mestu 125 zl. stříbrných, pak později čistého koštovala bečka 210 zl. stříbrných.
1849 – Bylo víno též prostřední a o něco lehčí a koštovala bečka mestu 120 zl. stříbrných.
Další listina pochází z roku 1896.
Pamětní list.
Roku 1896 za panování císaře a krále Františka Josefa I. byl chrám Páně ve Bzenci za příčinou dvěstěleté památky jeho vystavění zevně důkladně opraven a nové věžní hodiny na věži chrámové umístěny.
Hlavní zásluha o uskutečnění toho náleží městské radě bzenecké se svým starostou v čele, kterýž přes značné překážky záležitost tuto rázně k cíli přivedl.
Starostou města Bzence byl pan František Bezchleb (od roku 1881 do 1883, pak od roku 1895). V městské radě zasedali obecní radní: pánové Linhart Jan, Kuchař Matěj, Novák Rudolf, Goliáš Pavel, Otto František, Orlický Josef, Jelínek Jakub, MUDr. Polášek Rudolf, Skála Leopold, Fluger František.
Obecními úředníky byli:
Městským tajemníkem od r. 1891: Josef Karásek, rodem z Bourcha – Nové Benátky na Jizeře v Čechách; městským účetním od roku 1894 Karel Jánský, rodem z J. Bělče u Král. Hradce v Čechách; městským zvěrolékařem od r. 1896 František Frýba, rodem z Jičína v Čechách.
Celkový náklad na opravu chrámu, které městský zednický mistr Bartoloměj Holomek a klempířský mistr Karel Rogoš provedli, obnášel 300 zlatých a uhrazen byl konkurencí kostelní.
Věžové hodiny dodal český závod pro výrobu věžových hodin Fr. Moravusa a spol. v Brně s desetiletým ručením za 890 zl. r. m., kterýžto obnos zaplacen byl z obecního zvonového fondu města Bzence.
Staré věžní hodiny darovány na základě usnesení obecního výboru sousední obci Domanínu, jež o ně žádala.
K posouzení nynějších drahotních poměrů, stůjtež zde některá data. V posledních 25-ti letech obnášela cena vína na městě při vinobraní, za jedno vědro (56 litrů): v roce 1870 6 zl.; 1871 6 zl.; 1872 13 zl. 50 kr.; 1873 10 zl.; 1874 9 zl.; 1875 6 zl. 50 kr.; 1876 12 zl.; 1877 6 zl. 50 kr.; 1878 9 zl. 50 kr.; 1879 7 zl.; 1880 8 zl. 50 kr.; 1881 7 zl. 50 kr.; 1882 8 zl.; 1883 8 zl. 50 kr.; 1884 9 zl.; 1885 9 zl.; 1886 10 zl. 50 kr.; 1887 8 zl.; 1888 8 zl.; 1889 6 zl.; 1890 8 zl.; 1891 11 zl.; 1892 14 zl.; 1893 12 zl.; 1894 10 zl. a roku 1895 8 zl. 50 kr.
Pšenice nepřichází ve Bzenci na trh. Rež (Žito) prodávala se koncem měsíce května 1896 za 4 zl. 90 kr. za 1 hektolitr ve váze 80 kg; ječmen za tutéž cenu ve váze 70 kg; oves za 3 zl. 50 kr. ve váze 50 kg; seno za 2 zl. 10 kr. za 100 kg; sláma 1 zl. 80 kr. za 100 kg.
Dále pak zelenina za 100 kg a sice: cibule 8 zl., česnek 10 zl., celer 16 zl., mrkev 4 zl., petržel 3 zl. 50 kr., marjánkové plevy 50 zl., 1 kopa kyselých oharků (okurek) 70 kr., 1 kilogram masa hovězího za 56 až 64 kr., maso vepřové a telecí za 60 kr. za 1 kilogram; za 1 krychlový metr tvrdého dřeva platí se 4 zl., za totéž množství měkkého dřeva 2 zl. 60 kr.
Dne 29. června 1896 snesla se nad Bzencem a okolím směrem od Kelčan, Syrovína a Temnic průtrž mračen, která jen v obvodu města Bzence na 100 000 zl. škody způsobila. Hráze u potoka a železniční tratě na mnoha místech protrhány, domky ve Vracovské ulici podemlety, ploty a ohrady zahradní i s úrodou a prstí odneseny proudem daleko. Z toho povstala značná nouze mezi chudšími pěstiteli zeleniny, která snad státní podporou, o níž žádáno, zmírněna bude.
Dle sčítání lidu z roku 1890 jest ve Bzenci (město, židovská obec a Olšovec) 4 210 obyvatelů v 720 domech; z těch je 3 560 Čechů a 650 Němců – Židů. Velkostatek zdejší náleží hraběnce Amalii Reichenbach – Lessonitzové, rozené svobodné paní Göllerové z Ravensburgu a Pavlíně princezně Löwenstein, Wertheim – Freudenburgové, rozené Reichenbach – Lessonitzové společně. Ředitelem panství jest František Schwarzmann, důchodním Josef Höfer, nadlesním Ludvík Zeller.
Farářem jest Msgr. Pospíšil Jan, Dr. děkan a arcikněz, kooperátorem František Pohanka.
Ve městě jest dále šestitřídní obecná škola (nadučitel Odstrčil), průmyslová škola pokračovací, zimní hospodářská škola, tělocvičná jednota Sokol, měšťanská beseda, hasičská jednota a veteránský spolek.
Dáno ve městě Bzenci, dne 21. srpna 1896.
 |
 |
|
| Pamětní list s kolorovaným obrázkem císaře Františka Josefa I. rozdávaný u příležitosti otevření nové školní budovy na Horním náměstí v roce 1898. | ||
Požár senných kop na „Dúbravě“ dne 15. července 1904.
(Sucho od 12. června do 27. července)
| Čp. | Jméno postiženého požárem: | Škoda: | Čp. | Jméno postiženého požárem: | Škoda: |
| 70 | Orlický Josef | 4 250 K | 233 | Kučera Hynek | 1 950 K |
| 69 | Rachvala Pavel | 600 K | 290 | Ostrezí František | 150 K |
| – | Glaser Mořic | 3 500 K | 403 | Těšínský Pavel | 200 K |
| 319 | Königstein Marka syn. | 13 500 K | 262 | Klučka Jakub | 500 K |
| 281 | Slavík Josef | 125 K | 132 | Hrbáček František | 200 K |
| 601 | Repík Jan | 250 K | 382 | Bunža Pavel | 375 K |
| 247 | Blatecký Jan | 400 K | 352 | Bunža Pavel | 150 K |
| 378 | Jakša Jan | 700 K | 229 | Karnufek František | 250 K |
| 90 | Žiha Pavel | 800 K | 394 | Burianek František | 110 K |
| 564 | Bukvald Baltazar | 400 K | 165 | Novotný Jan | 100 K |
| 236 | Jurečka Pavel | 600 K | 279 | Karnufek František | 150 K |
| 605 | Ventrča Jan | 450 K | 598 | Jurečka Filip | 150 K |
| 564 | Rychmachová Františka | 100 K | 222 | Pogoda Pavel | 150 K |
| 583 | Indruch Karel | 175 K | 568 | Jurečka Pavel | 200 K |
| 551 | Bukvald František | 650 K | 572 | Piskoř Antonín | 190 K |
| 26 | Jurečka František | 180 K | 574 | Ventrča Václav | 1 400 K |
| 552 | Čagánek Jan | 100 K | 602 | Repík Filip | 550 K |
| 240 | Kutný Filip | 225 K | 611 | Kutný Martin | 140 K |
| 198 | Kutný František | 180 K | 98 | Čapka Antonín | 150 K |
| 198 | Kutný Pavel | 225 K | 641 | Trachtulcová Anna | 150 K |
| 218 | Nevřivá Františka | 125 K | 202 | Kučera František | 525 K |
| 614 | Řezníček Čeněk | 180 K | 312 | Linhart Jan | 2 500 K |
| 12 | Študent František | 850 K | 239 | Ventrča Martin | 1 175 K |
| 141 | Baďura František | 145 K | 282 | Strážnický Jan | 100 K |
| 571 | Ventrča Pavel | 175 K | 588 | Kutný Josef | 150 K |
| 384 | Indruch Josef | 500 K | 436 | Jakšová Aloisie | 75 K |
| 275 | Kuchař Čeněk | 1 350 K | 255 | Brázda Josef | 1 500 K |
| 14 | Flessner František | 100 K | 306 | Přerovská Marie | 400 K |
| 173 | Ostrezí Terezie | 35 K | Dohromady | 62 505 K | |
| 334 | Ručka Jan | 750 K | |||
| 147 | Tvarůžek Jan | 160 K | |||
| 271 | Goliáš František | 350 K | |||
| 8 | Goliáš Pavel | 2 300 K | |||
| 258 | Goliáš Jan | 300 K | |||
| 251 | Bunžová Marie | 200 K | |||
| 347 | Demasý Jan | 110 K | |||
| 36 | Fürst Josef | 1 500 K | |||
| 82 | Kolúch Václav | 300 K | |||
| 585 | Bukvald Josef | 150 K | |||
| 582 | Novák Pavel | 2 500 K | |||
| 244 | Ventrča Baltazar | 1 150 K | |||
| 402 | Kuchař František | 150 K | |||
| 200 | Jakša František | 500 K | |||
| 349 | Sýkora Matěj | 1 840 K | |||
| 199 | Kutný Pavel | 480 K | |||
| 600 | Stavjaný Hynek | 100 K | |||
| 187 | Repík Josef | 400 K | |||
| 31 | Löw Michael | 3 000 K | |||
| 288 | Matušek Pavel | 50 K | |||
| 563 | Rudl Josef | 250 K | |||
| 339 | Sekánek Václav | 150 K | |||
| 335 | Urban Jan | 400 K | |||
| 249 | Gazda Josef | 300 K | |||
| 289 | Urban Josef | 175 K |
Přípis starosty pro dotace postiženým požárem v roce 1904.
Trpíc dosud neblahými následky povodní a sucha, bylo město Bzenec 15. dne tohoto měsíce postiženo strašným požárem, jenž podporován jsa prudkým jihovýchodním větrem, v krátké době majetek nejchudších obyvatelů strávil.
Neštěstí toto dolehlo zvláště na 80 občanů, kteří želíce ztráty téměř celého svého jmění, nejsou s to svými silami je nahraditi.
Ani obec, ani místní dobročinnost sama nemůže těmto ubohým pohořelým i jen částečnou náhradu utrpěných velikých škod poskytnouti a jim při zřizování nové záchranné existence pomocné ruky podati.
Proto stísněni smutným stavem tímto cítíme se povinnými o dobrotivé příspěvky ku zmírnění skutečně veliké nouze prositi, ráčiž věnováním dobročinného daru panující zde bídu poněkud zmírniti.
Za obecní radu města Bzence, dne 24. července 1904 starosta.
Poslední listina je taktéž psána v českém jazyce a pochází z roku 1910.
Pamětní list.
Do velké báně na věži chrámu Páně sv. Jana Křtitele, která za příčinou pozlacení při natírání a opravě věžní střechy sňata byla. V báni této nalézaly se tři plechové krabice, po jejichž otevření zjištěn starostou města následující obsah: latinská listina z roku 1746 s dodatkem fary z roku 1886, český pamětní spis od obce z roku 1886, český pamětní list ze dne 21. srpna 1896; pak devět kusů mincí: zlatník z r. 1885, čtvrtzlatník 1858, 20 kr. z r. 1868, 10 kr. z r. 1872, čtyrák z r. 1861 a krejcar z r. 1881 a tři drobné stříbrné mince z roku 1746 a 1745; dále 6 kusů různých druhů doutníků a několik časopisů.
Umisťujíce dnes (23. 7. 1910) velikou báň opět na věž, vkládáme do ní na památku list tento, aby potomkové naši po letech na nás sobě vzpomenuli a o pamětech dnešních z listiny této zpraveni byli.
Obec město Bzenec, patřící k okresnímu hejtmanství Uh. Hradišťskému a okresnímu soudu Uh. Ostrožskému, má dle sčítání lidu z roku 1900 celkem 3 900 obyvatel, z nichž je 1 879 mužských, 2 021 ženských; 3 742 Čechů, 115 Němců, 13 jiné národnosti; 3 707 katolíků, 11 evangelíků, 182 židů; 286 vojska.
Samostatná politická obec židovská má 371 obyvatel, z nichž je: 159 mužského, 212 ženského pohlaví; 128 Čechů, 236 Židů Němců a 7 jiné národnosti; 134 katolíků, 3 evangelíci a 234 židů. Celková plocha katastru bzeneckého čítá 4 031 hektarů, z čehož je půdy poplatné 3 868 ha, polí 895 ha, luk 727 ha, zahrad 129 ha, vinic 129 ha, pastvin 211 ha, lesů 1777.
Užitkových zvířat jest: 358 koní (z nichž jich náleží místní vojenské posádce 12. dragounského pluku 277), 603 krav, jalovic, býků a volů, pak 914 kusů dobytku vepřového.
Veškerá přímá daň v obci obnášela v roce 1909 40 416,71 K; přirážky k této dani činily: zemské – 57 % k dani pozemkové a domovní, 63 % k daním ostatním; okresní – silniční 30 %, obecní – 104 % k dani pozemkové, 113 % k daním ostatním.
Jmění obce města Bzence pozůstává z obecních domů č. 54 a 55 (škola), 73 (radnice), 85, 211, 323, 325, 423, 532, 622, 641 a 646; ze sklepů č. 28, z budovy hasičské (skladiště); pak z obecních pozemků (lesy v to počítaje) ve výměře 342,69 hektarů s čistým katastrálním výnosem 928 zl. = 1 856 K.
Cena domů a staveb páčí se letos na 406 000 K; cena pozemků na 293 686 K 75 h. Movité jmění záleží najmě (hlavně, zejména) ve spravedlnostech, totiž šesti výročních, výkladních a dobytčích trzích, pak dvou týdenních trzích. V roce 1909 vybralo se na poplatcích tržních: při výročních trzích – výkladních 778 K, dobytčích 3 865 K; při týdenních trzích – nájemné 1 350 K, z ovoce 1 830 K, z obilí 467 K.
Poplatky tržní ustanoveny jsou následovně: při trhu výkladním – z velké boudy 2 K, z malé boudy, nebo místa pro ni 1 K, obuvníci, křivačkáři (prodavači „křiváků“, tedy nožíři) a jiní menší živnostníci 40 h; zajištěná místa – z velké boudy 2 K, z malé boudy 1 K více. Při trzích dobytčích: za koně a hovězí dobytek 40 h z kusu; za hříbě, mladý dobytek hovězí s telecími zuby, tele, ovci, kozu, neb vepře 20 h za kus; za jehně, kůzle nebo sele 10 h za kus. Při trzích výkladních, ovocných a obilných v týdnu ustanovil obecní výbor usnesením ze dne 4. dubna 1908 tyto poplatky: za zeleninu – z každých 25 kg nebo méně 2 h, z trakačů 4 h, z kopy oharků 1 h; semena a sušené ovoce: z vozu 40 h, v malém 4 h; košiny 4 h; metly 2 h; ryby – z vozu 1 K, v malém 10 h; husy pečené z 1 čtvrtky nebo 1 jater 2 h; chléb – z bochníku 1 h; kůzlata – z kusu 4 h; vepřový dobytek – z velkého kusu 20 h, z odrostlého kusu 10 h, ze selete 4 h; drůbež – ze stáda hus za každý kus 1 h, z jednotlivých hus nekrmených 4 h, z krmených hus 8 h, z krocana 8 h, z kachny 3 h, slepice 2 h, z kuřete 1 h; máslo, vejce, sýr a podobné z košíku 2 h; vápno z vozu 40 h; různé, výše nejmenované zboží – z vozu 40 h, v malém 4 h; seno, za jeden vůz 40 h; zelí, za jeden vůz 20 h; dřevo – z vozu 20 h; ovoce čerstvé – z košíka nebo putýnky do 8 kg 2 h, do 15 kg 4 h, přes 15 kg 6 h.
Výročních trhů jest celkem šest, totiž: první – o prvním pondělí po oktávě svatých tří králů, druhý – třetího pondělí v postu, třetí – první pondělí před Filipem a Jakubem, čtvrtý – první pondělí po sv. Janu Křtiteli, pátý – první pondělí po sv. Václavu a šestý – druhé pondělí po sv. Martinovi.
Trhy dobytčí konají se v pondělí, trhy výkladní v úterý na to. Padne-li trh výkladní na svátek, koná se trh v následující den všední; připadne-li trh dobytčí na svátek, koná se dobytčí trh v úterý, trh výkladní pak ve středu. Titul práv tržních zakládá se při trhu prvním, druhém, čtvrtém a pátém na privileji císaře Karla VI. ze dne 18. srpna 1735, při trhu třetím a šestém na výnosu c. k. moravského místodržitelství ze dne 8. října 1877, č. 26 513.
Obyvatelé města Bzence (bez židovské obce) jsou od všech poplatků tržních osvobozeni.
Příjmy a vydání obecní obsaženy jsou v připojeném rozpočtu pro rok 1910. Obecní dluhy činí celkem 277 015 K 53 h, jež povstaly novostavbou školní budovy r. 1897 (120 000 zl.), přestavbou obecní porážky r. 1901 (51 367 K), novostavbou nemocnice v r. 1902 (13 931 K). V roce 1896 zakoupeno 5 masných krámů na Velkém náměstí před domem č. 72, nákladem 5 500 zl. a zbořeny, jelikož zevnějškem svým náměstí hyzdily. Od roku 1891 až do roku 1909 zalesněno 76 ha neplodné půdy na „Dúbravě“ za tratí severní dráhy. V roce 1900 dne 28. 7. sesuly se v trati „Horní hory“ vinice p. č. 2 549 – 2 611 následkem trvalých dešťů. Poškození obdrželi státní a zemskou podporu v obnose 2 000 K.
Dne 15. července 1904 vznikl následkem 6 neděl trvajícího sucha požár v senných kopách na „Dúbravě“, čímž pohořelým vznikla škoda přes 62 000 K. Pojištěn byl tehdy málokdo a podporu neobdrželi žádnou.
V roce 1894 vysázeno stromořadí javorové na obou náměstích, na náměstí horním před novou školní budovou zřízen pak sad r. 1900, jenž nazván sadem Komenského. Jelikož výletům do panského lesa činěny byly ze strany správy velkostatku překážky, založen na obecním pozemku „Na drahách“ p. č. 6 858 k návrhu p. starosty Josefa Orlického výletní sad, k jehož rozšíření povolil obecní výbor v r. 1910 dostatečných prostředků. Na popud starostova náměstka pana Františka Přerovského, osázeny ulice Olšovská a Vracovská šlechtěnými hrušněmi, cesta k jezuitské boudě třešněmi, cesta nad olšovským mlýnem, jejž obec v r. 1904 kvůli odstranění stavu na Syrovínce zakoupila a zrušila, osázena jabloněmi.
Stručný nástin dějin města Bzence od městského tajemníka Josefa Karáska obsažen jest v přiloženém „Průvodci po Slovácku“ z roku 1905. Podrobné zprávy o úrodě a ceně vína bzeneckého podává k tomuto listu připojený „Vinařský obzor“ ze dne 1. listopadu 1908.
V roce 1883 obnovena byla kaple na „Starém hradě“ jen velmi chatrně, pročež stále pomýšleno na to, aby získány byly prostředky k důkladné opravě. Sbírkami opatřeno dosud asi 1 800 K, obecní výbor pak povolil letos k témuž účelu 1 500 K, takže jest naděje, že záhy širému okolí bzeneckému vévodící kostelík slušně a slohově opraven bude.
Poměr naší obce k zdejší politické obci židovské jest od dávna napjatý. Židé hledí všemi prostředky vždy něco naší obci urvati, ve většině případů však marně. V roce 1897 povolil židům příznivý okresní hejtman Kramerius vyloučení domů č. 66, 67, 68, 69 a 70 z naší obce a jejich přivtělení do politické obce židovské, prý na základě jakéhosi císařského patentu, jímž bylo židům zakoupení těchto domů povoleno. Obec naše se proti tomu opřela, avšak vzhledem na tehdejší politické poměry rozhodlo místodržitelství i ministerstvo vnitra ve prospěch židů. Teprve rozhodnutím c. k. správního soudního dvoru ve Vídni ze dne 7. prosince 1900, č. 7 437, zrušeny byly všecky tři nálezy hejtmanství, místodržitelství i ministerstva a dáno za právo naší obci. Tím byl spor trvale v náš prospěch rozhodnut, avšak židé přesto stále vyhledávají nových prostředků, jež by je k rozšíření jejich působiště a moci přivedla. Jak daleko jest jejich cíl!
V roce 1907 postátněna byla severní dráha, v r. 1909 postátněna pak dráha na trati Brno – Vlárský Průsmyk rak. uher. společností státních drah. V roce 1910 přestavěna dosavadní zastávka na dráze severní „Lidéřovice“, zřízena z ní stanice a postaveny tam tři nové budovy č. 679 až 681. Jaké boje musela obec podstoupiti na obhájení a respektování své české jednací řeči při komisích, jde najevo ze článku uveřejněného v přiloženém čísle „Vídeňského deníku“ ze dne 11. července 1908. Přes všechen odpor vlády proti všemu českému, vymohlo představenstvo obce, že stanice Bzenec – Písek i Lidéřovice obsazeny byly českým úřednictvem národně naprosto uvědomělým, ač právě Bzenec – Písek byl vždy državou krajně nacionálně německou, která v Bzenci samém za zvláštních příležitostí pochybený způsobovala.
V roce 1908 obnoven na deset let nájem s vojenským erárem za značně výhodných podmínek. Pronajatá plocha zmenšena, kdežto nájemné zvýšeno z 800 K na 2 500 K.
V roce 1909 zřízen v obci telefon s ústřední stanicí ve Bzenci a vedlejší centrálou na nádražní poště Bzenec – Písek. Abonentů[16] je v Bzenci 17, v Bzenci – Písku 4.
Úřady a důležitější ústavy města Bzence:
Farní chrám sv. Jana Křtitele. Farář a děkan Antonín Sedláček, kooperátor František Böse, katecheta Josef Hanák.
Kostelní výbor sestává: předseda – Přerovský František, náměstek starosty; členové výboru – děkan Antonín Sedláček, ředitel velkostatku František Schwarzmann, jako zástupce patrona, starosta Josef Orlický, pak obecní radní – ze Bzence Josef Koutný, Josef Indruch, Jan Ručka, Jan Rychman; z Písku – Valentin Havlíček a Matouš Andrýsek.
Obecní výbor města Bzence sestává z 30 členů. Poslední volba výboru obecního konána od 24. do 29. února 1908. Všech voličů bylo ve sboru III. 1 459, II. 205, I. 43. Odevzdaných hlasů ve sboru III. 659, II. 149, I. 14. Po bezvýsledném rekurzu opozice konána byla volba představenstva obce dne 14. března 1908, při níž zvoleni: starostou obce – Josef Orlický, kupec č. 69; I. radním – František Přerovský, řezník č. 314; II. radním – Josef Koutný, rolník č. 588; III. radním – Josef Indruch, rolník č. 384, IV. radním – Jan Ručka, rolník č. 334 a V. radním – Jan Rychmann, stavitel č. 369. Za příčinou voleb do okresního silničního výboru zvoleno dne 5. dubna 1909 dalších 5 radních, totiž: VI. Pavel Brázda, rolník č. 396; VII. Pavel Jurečka, rolník č. 593; VIII. Pavel Jurečka, rolník č. 199; IX. Pavel Junek, rolník č. 3 a X. Josef Slavík, rolník č. 281. Ostatní členové výboru jsou: Josef Brázda, kupec č. 235; Bezchleb František, rolník č. 88; Tomáš Slavík ml., rolník č. 242; Josef Ventrča, rolník č. 574; Jan Růžica, rolník č. 266; Kučera Ignác, rolník č. 233; Kučera Josef, rolník č. 243; Ostrézi Pavel, rolník č. 183; Tvarůžek Jan, rolník č. 9; MUDr. Rudolf Polášek, obvodní lékař č. 307; Jan Goldmann, hostinský č. 311; František Schwarzmann, ředitel velkostatku Bzenec č. 17; Ladislav Čech, učitel č. 309; Leopold Skála, hostinský č. 75; Alexandr Frankl, obchodník se surovými kůžemi, č. 322; Heřman Frankl, obchodník s plodinami č. 332; Jan Linhart, kupec č. 312; Josef Okoun, c. k. okresní školní inspektor a ředitel obecné i měšťanské školy dívčí, č. 326 a Bartoloměj Holomek, zednický mistr č. 300.
Obecní úředníci: Josef Karásek, městský tajemník od 15. 9. 1891; Antonín Černý, městský účetní od 15. 10. 1903; Hubert Žalud, městský zvěrolékař od 1. 5. 1901. Obecní strážníci: Alois Sás od 15. 10 1884; Ferdinand Procházka od 15. 10. 1895, Rudolf Zicháček od 1. 9. 1907.
Zasedací síň obecního výboru a městský úřad nalézají se ve čtyřech místnostech prvého patra obecní radnice č. 73. Nový nábytek do těchto místností opatřen v letech 1892 a 1893 nákladem 1 600 K. Podací protokol městského úřadu vykazoval v roce 1909 celkem 2 055 kusů.
Obecní výbor zasedá dle potřeby, avšak nejméně čtyřikrát ročně. Městská rada schází se k úradě[17] zpravidla v neděli před polednem. Úřední hodiny pro strany jsou ve všední dny od osmi hodin ráno do tří hodin odpoledne nepřetržitě. V neděli a ve svátek se neúřaduje.
Místní školní rada sestává z předsedy Josefa Orlického, pak členů: Františka Přerovského, MUDr. Rudolfa Poláška, Josefa Koutného, Jana Goldmanna a virilistů[18]: děkana Antonína Sedláčka, ředitele velkostatku Františka Schwarzmanna a konečně z ředitelů obou škol – chlapecké: Petra Hyvnara a dívčí: Josefa Okouna a člena Jana Rychmanna.
Správa hřbitova jest v rukou náměstka starosty Františka Přerovského.
V roce 1905 vystavěna na hřbitově umrlčí komora nákladem 1 800 K a obydlí hrobníkovo nákladem 2 900 K. V letech 1908 až 1910 zavedeno konečně řadové pohřbívání a vykázáno místo kolem zdí pro hrobky. Řád hřbitovní schválen sice výborem obecním již ve schůzi dne 18. července 1901, avšak provádí se teprve od roku 1908. Obecní výbor rozhodl se letos pro rozšíření hřbitova směrem severním, zřízen bude nový vchod, nová ohradní zeď, číslování hrobů a hrobek atd. Na poplatcích se nyní vybírá: I. za zvonění hrou: všemi zvony 1. třída – zámožnější domkaři a měšťané 4 K; 2. třída – ostatní občané 3 K; dvěma zvony 2 K 60 h; jedním zvonem 1 K 60 h; poloviční oficium II. třídy 8 K; celé oficium 10 K. Za kopání hrobu: dítky do 10 let s jedním knězem 2 K, s dvěma kněžími 4 K, 1 oficium 6 K, celé oficium 8 K; dospělé osoby při pohřbu s 1 knězem 3 K, s dvěma kněžími 5 K, 1 oficium 8 K, celé oficium 12 K.
Místo pro hrobku v šířce 1,5 m jednou pro vždy 100 K, hrobku v šířce 3 m 200 K; za opatřování hrobky jednou pro vždy 100 K. Za každé otevření hrobky platí se 10 K; za prodloužení nového desetiletého období při obyčejných řadových hrobech: Děti do 10 let 10 K, ostatní 20 K. Vůbec zjednán na hřbitově v poslední době nebývalý pořádek.
Z obecních fondů dlužno uvésti: zvonový, honební (věnovaný ku zřízení chudobince), chudinský, Somrova školní nadace, Eislerova školní nadace pro chudé, fond pro pohořelé, obecní dávka z nápojů (výtěžek věnován ku zřízení budovy pro okresní soud, jehož Bzenec již dvacet roků se domáhá), fond pro vydržování plemenných býků, pojišťovna pro nezaviněný pád hovězího dobytka a konečně fond hřbitovní.
Čestnými občany města Bzence toho času jsou: Dr. Jan Pospíšil, papežský prelát a sídelní kanovník v Olomouci, dříve děkan a farář bzenecký; Dr. Jan Žáček, c. k. ministr m. sl., dříve náměstek zemského hejtmana; Jan Rozkošný, rolník a poslanec v Křenovicích; Dr. Otakar baron Pražák, poslanec za město Bzenec; Vojtěch Kulh, poslanec v Kroměříži, dříve poslanec za Bzenec; Josef Stancl, starosta města Uh. Hradiště, dříve poslanec za město Bzenec; Dr. Adolf Stránský, advokát a poslanec v Brně; Karel Kerndl, c. k. zemský soudní rada a přednosta okresního soudu v Uh. Ostrohu; Josef Orlický, starosta města Bzence (narozen dne 8. března 1850 v Bzenci, jest od roku 1880 nepřetržitě členem obecního výboru a od roku 1890 starostou obce).
Z veřejných ústavů jsou zde: Obecní a měšťanská škola chlapecká, Obecní a měšťanská škola dívčí (školy měšťanské zřízeny byly r. 1899 po tuhém zápase s velkostatkem, židy a některými našimi lidmi ze Bzence a Vracova, kteří houževnatě zřízení vzdělávacího ústavu se bránili); Průmyslová škola pokračovací (v době od 1. října do konce dubna každého roku); Zemská rolnická a vinařská škola; C. k. poštovní a telegrafní úřad s ústřední telegrafickou hovornou; Živnostenské společenstvo pro Bzenec a okolí s nemocenskými pokladnami pomocnickou a učňovskou.
Ústavy peněžní: Občanská záložna v Bzenci, zapsané společenstvo s neomezeným ručením; Záloženský a spořitelní spolek v Bzenci (Reifeisenka), Kontribučenská záložna města Bzence se 181 podíly. Občanská záložna vystavěla si na místě svého starého domu č. 326 nový prostorný dům jednopatrový.
Spolky: Měšťanská beseda, Tělocvičná jednota Sokol, Odbor ústřední matice školské, Místní odbor Národní jednoty pro severovýchodní Moravu, Klub lidové strany pokrokové pro Bzenec a okolí, Dělnicko-řemeslná vzdělávací beseda „Havlíček“ v Bzenci, Dobrovolná hasičská jednota a Spolek vojenských vysloužilců.
V obvodu obce nalézají se tři nádraží, totiž: stanice „Bzenec – Písek“ a stanice „Lidéřovice“ na hlavní trati Vídeň – Krakov c. k. severní dráhy a stanice „Bzenec – město“ na trati Brno – Vlára. Dráha severní vystavěna byla v roce 1842, dráha vlárská v roce 1883. Zemské jezdecké kasárny vystavěny byly v roce 1881 a ubytovány jsou v nich letos 2 švadrony 12. dragounského pluku pod velitelstvím Karla svobodného pána Peche, c. a k. podplukovníka. C. k. četnické stanoviště čítá tři muže. Službu u c. k. oddělení finanční stráže obstarává respicient a naddozorce. Cejchovna pro sudy nachází se v místnosti, kterou obec k tomu účelu zdarma poskytuje. Z průmyslových podniků jest ve Bzenci cukrovar pro surovinu firmy „Rudolf Auspitz a spol.“, dále rafinerie lihu firmy „Eduard Fürst“.
Z ostatních živností: 18 hostinců, 4 kořalny, 12 obchodů se smíšeným zbožím, 2 obchody s plodinami, 11 obchodů s ovocem a zeleninou, 6 obchodů se střižným zbožím, 4 obchody s krátkým zbožím (textilem), 1 obchod se dřevem, 1 obchod s uhlím, 2 obchody s kůžemi a potřebami obuvnickými, 2 obchody s kůzlaty, 4 krupařství, 6 pekařů, 6 řezníků, 2 cukráři, 8 krejčích, 11 obuvníků, 6 stolařů, 1 soustružník, 3 zámečníci, 4 kováři, 1 stavitel, 1 zednický mistr, 2 malíři pokojů, 1 natěrač, 2 sedláři, 2 hodináři, 1 kolář, 1 kominík, 1 štětkář, 1 košilář, 1 provazník, 1 klempíř, 2 bednáři, 2 knihaři, 2 holiči, 2 sušírny koží a 1 hadrárna.
Průměrné tržní ceny v měsíci červnu 1910 byly následující: za 100 kg – pšenice 25,50 K, rež 16 K, ječmen 14 K, oves 16 K, kukuřice 18 K, fazole 20 K, seno 6 až 8 K, sláma 4,60 K, zemáky 5 K, petržel 8 až 16 K, mrkev 10 až 20 K, celer 40 až 70 K, cibule 24 až 40 K, česnek 24 K, okurky kvašené za kopu 3 K 40 h, okurky zelené bzenecké za kopu 3 K, za vracovské 2 K, malé okurky (takzvané znojemské) 80 h, majoránkové plevy 1 K 80 h za kg, máslo za kg 2,40 K, tvaroh 44 h za kg, vejce 3 K 60 h za kopu, třešně 70 h za kg, višně 60 h za kg, meruňky 70 h za kg; následující ceny za 1 kilogram – mouka pšeničná nejlepší jakosti 41 h, mouka režná na chléb 28 h, krupice 41 h, rýže 28 až 50 h, hrách 29 h, čočka 35 h, cukr 44 h, káva 3 K 60 h; maso za 1 kg – z volů 1 K 47 h až 2 K, z krav 1 K 32 h, telecí 1 K 60 h, vepřové 1 K 80 h až 2 K, sádlo syrové 2 K 20 h, sádlo rozpuštěné 2 K 20 h, lůj 96 h, kůže z jalovic 1 K 24 h, těžká 1 K 20 h, z telat 1 K 80 h, uzená slanina 2 K 40 h, ryby 2 K 40 h, živé kůzle 4 až 5 K, krmná husa za kg živé váhy 1 K 40 h, nekrmená husa za kus 3 K 20 h až 4 K, kachna krmená 4 až 5 K za kus, kachna nekrmená 2 až 3 K, slepice 2 K 60 h, kohout 3 K 60 h, kuřata menší 1 K 60 h, větší 2 K 40 h, morky 7 K, krocan 10 K; pšeničný chléb 24 h za kg, chléb režný 20 h za kg; ceny živé váhy dobytka na zabití za 1 kg – vůl 1 K, kráva 82 h, jalovice, tele 90 h až 1 K, vepři přes 50 kg 1 K 30 h, selata za jeden párek 60 K, krávy s teletem 90 až 1 K za kg živé váhy, voli na krmení 42 až 44 kr. = 80 až 84 h. Zvěř – pár bažantů 7 K, pár koroptví 1 K 60 h, zajíc 2 K 40 h, srnčí 1 K za kg.
Průměr porodů čítá ročně 86, průměr úmrtí 71 za posledních dvacet let, takže populace jeví se pro budoucnost příznivou.
Letošní rok jest rokem dešťů. Prší téměř denně od 1. května. Průtrží mračen bylo letos dosud osm: 25. 4., 10. 5., 16. 5., 27. 5., 8. 6., 23. 6., 26. 6., 3. 7.; v poslední datum bylo též krupobití. Těmito průtržemi vymlety byly cesty až na 2 m hloubky, pak vinice a pole; potok Syrovínky, k jehož regulaci na jaře 1911 dojíti má, protrhl se za severní dráhou a zaplavil celé prostranství u Veselské hráze. Teprve pomocí zemskou potok spraven. Letošní škody na úrodě páčí se ve Bzenci na 260 000 K. Společenské poměry: jsou u nás velmi smutné, neboť stálými volebními boji stran stalo se kastovnictví zvykem a každý téměř usiluje založiti „svou“ stranu. Doufejme, že se několika rozumným lidem podaří najíti spásnou cestu z toho labyrintu a že nyní, měšťanskými školami vzdělanější mladší generace zdárně prospívati bude ku blahu a povznesení našeho milého Bzence a celého kraje Slováckého!
Dáno ve Bzenci, dne 25. července 1910.
Starosta města Bzence: Orlický J.
Předseda kostelního výboru: Přerovský Fr.
Městský tajemník a spisovatel tohoto pamětního listu: Josef Karásek
Městský účetní: Černý Antonín
Oprava věže.
Lešení na střechu věže pořídil stavitel Jan Rychmann.
Trojnásobný nátěr bessemerskou barvou šedou obstaral klempíř Karel Rogoš za úhrnný obnos 552 K totiž: za opravu malé věže 90 K, za opravu velké věže 110 K, za dvojnásobný nátěr obou věží celkem 280 K, nátěr spodní střechy a rýny 32 K, za třetí nátěr hlavní věže 50 K.
Práce započaty 6. června 1910 a skončeny dne 25. července 1910.
Zlacení obou bání, velké i malé provedl pravým zlatem Karel Ort, pozlacovač v Praze I., Boleslavská ul. 14, za úhrnnou cenu 460 K a sice: za malou báň 80 K, za malý kříž k tomu 40 K, za kříž na střeše kostela 50 K, za velkou báni 180 K při prvém zlacení, jež došlo poškození a za druhé zlacení 60 K, pak za kříž k velké báni 50 K.
Ve Bzenci, dne 25. července 1910.
Josef Karásek, městský tajemník a jednatel kostelního výboru.
Obecní dávka z nápojů.
1906 – Výlohy s vybíráním dávky 640,05 K.
1906 – Čistý výnos za rok 1906 2 412,29 K.
1907 – Výlohy s vybíráním dávky 456,26 K.
1907 – Čistý výnos za rok 1907 5 021,32 K.
1908 – Výlohy s vybíráním dávky a odpisy 195,33 K.
1908 – Čistý výnos za rok 1908 6 255,77 K.
1909 – Různá vydání 30 K.
1909 – Čistý výnos za rok 1909 6 251,06 K.
1906 – Předepsaná dávka 3 030,77 K.
1906 – Úroky 21,57 K.
1907 – Předepsaná dávka 5 296,81 K.
1907 – Úroky 178,57 K.
1907 – Různé příjmy 2,20 K.
1908 – Předepsaná dávka 6 026,06 K.
1908 – Úroky 425,04 K.
1909 – Předepsaná dávka 5 563 K.
1906 – Úroky 718,06 K.
Ve smyslu usnesení obecního výboru ukládá se čistý výnos obecní dávky z nápojů na částečné uhrazení příštích výloh, spojených se zřízením c. k. okresního soudu v místě a jistina k účelu tomu v místní občanské záložně uložená obnáší dnes 22 875 K.
V Bzenci dne 22. 7. 1910.
Následuje podpis městského účetního Černého Antonína a tajemníka Josefa Karáska.
Výkaz o porážce dobytka v období od 1. 7. 1909 do 30. 6. 1910.
| Jméno řezníka: | Počet zaměst.: | Provozuje uzenářství: | Volů: | Býků: | Krav a jalovic: | Telat: | Vepřů: | Skopců: | Koz: | Dovezené maso v kg: |
| Bujnoch Alexander ml. | 2 | ano | 3 | 1 | 71 | 13 | 105 | 0 | 1 | 514 |
| Guttman Pinkus | 0 | ne | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 1 109 | 0 |
| Jokl Natan | 4 | ne | 93* | 0 | 357* | 379 | 4 | 0 | 0 | 270 |
| Juhn Samuel | 0 | ne | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 848 | 0 |
| Kuhnerová Tini | 0 | ne | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 839 | 0 |
| Přerovský František | 4 | ano | 91* | 1 | 119* | 129 | 130 | 0 | 0 | 669 |
| Pavelka Karel | 1 | ano | 2 | 1 | 76 | 2 | 74 | 0 | 0 | 0 |
| Sábl Samuel | 0 | ne | 8 | 0 | 126 | 139 | 2 | 0 | 0 | 0 |
| Sábl Heřman | 0 | ne | 0 | 0 | 0 | 1 023 | 0 | 0 | 0 | 0 |
| Voleník Bohumír | 1 | ano | 10 | 2 | 66 | 22 | 82 | 2 | 1 | 260 |
| Dohromady: | 207 | 5 | 815 | 1 707 | 397 | 2 | 2 798 | 1 713 |
Porážkové poplatky z jednoho kusu: vůl 4 K/* 4,50 K; býk 4 K/* 4,50 K; kráva a jalovice 4 K/* 4,50 K; tele 60 h; vepř 1,30 K; skopec 60 h; kůzle 10 h; koza 60 h; dovezené maso 1 1 h za kilogram.
Za dobu od 1. 1. do 31. 12. 1909 vybráno celkem porážkových poplatků 6 254,55 K.
V Bzenci dne 22. 7. 1910
Antonín Černý, městský účetní
Dobové pohlednice města Bzence uložené do kostelní báně v roce 1910:
Seznam všech předmětů a listin uložených v dózách:
Dóza I.
- Fotografie pohrom způsobených průtržemi mračen od 26. dubna do 3. července 1910 v Bzenci. Celkem 5 ks.
- Průvodce po Slovácku 7. 7. 1910.
- Pohledy Bzence z let 1900 – 1909.
- Památní zápis z roku 1746.
- Kartička František Bezchleb – starosta města Bzence.
- Kartička Josef Karásek – městský tajemník v Bzenci.
- Kartička Josef Orlický – starosta města Bzence.
- Doutník Britaniko 6kr.
- Doutník Portoriko 3 kr.
- Tlačená Virginia 4 kr.
- Doutník Havana 6 kr.
- Doutník Kraiska 2 kr.
- Doutník Kuba 4 kr.
- Obálka – mince z roku 1886 6 ks.
- Obálka – mince z roku 1909 6 ks.
- Mince z roku 1746 3 ks.
- Železniční lístky 1898 – 1909.
- Nákladní list pro rychlé zboží – květen 1910.
- Dřevěná tříska.
Dóza II.
- Noviny Moravská Slovač – 15. 6. 1886 v Uherském Hradišti.
- Dolnorakouský Obzor – věstník z května r. 1910.
- Jubilejní list Fr. Josefa I. na památku svěcení nové budovy obecných a měšťanských škol r. 1898.
- Moravská orlice z r. 1886 – noviny 17. 6. 1886, Brno.
- Věstník z roku 1886 č. 24 (11. 6. 1886).
- Lidové noviny 21. 8. 1896.
- Známky v hodnotách 2 kr. (nalepena na korespondenčním lístku) a 5 kr. (nalepena na zálepce).
- Zápis o oplechování střechy v roce 1886.
Dóza III.
- Občanská záložna ve Bzenci – správní rok 1909.
- Obecní rozpočet města Bzence na rok 1910.
- Zpráva komise 1907 – 1908.
- Dokument oprava věže – 25. 7. 1910.
- Poštovní známky platné v roce 1910 – 14 ks a dvě obecní pečeti ze 17. 1. 1892 a 23. 6. 1907.
- Obecní dávka z nápojů z 22. 7. 1910 z let 1906 – 1909.
- Výkaz z obecních jatek z 22. 7. 1910.
- Požár senných kop na Dúbravě z 15. července 1904 (seznam poškozených).
- Pamětní list obecní rady města Bzence z r. 1896.
- Tiskopis pro postižené z 24. 7. 1904.
- Pamětní list z roku 1910.
- Dobové tiskopisy.
- Vinařský obzor č. 9, roč. 2 z 1. 11. 1908.
- Korespondenční lístek se známkou v hodnotě 5 h – 2 ks.
- Poštovní složenka z r. 1908 – 3 ks.
- Formulář pro telegram z r. 1906.
- Noviny – Lidové noviny (malé vydání) ze dne 25. 7. 1910.
- Noviny – Vídeňský deník ze dne 11. 7. 1908.
- Noviny – Národní listy ze dne 24. 7. 1910.
- Noviny – Národní listy ze dne 25. 6. 1910.
- Noviny – Národní listy ze dne 25. 7. 1910.
Při otevření dóz z báně kostela sv. Jana Křtitele ve Bzenci dne 27. 4. 2007 byli přítomni:
Martin Půček – MěÚ Kyjov – OŠK; Peter Futák – Městské muzeum Veselí nad Moravou; Jaroslav Cigoš – farář v Bzenci; Brhel Josef – MěÚ Bzenec; Ostrézí Roman – tajemník MěÚ Bzenec; Janík Josef – kostelník v Bzenci; Stanislav Lovecký – Městské muzeum Veselí nad Moravou/videodokumentace; Kaiserová Hana – MěÚ Bzenec; Váňová Dagmar – MěÚ Bzenec.
[1] Měděné – z latinského slova cuprum.
[2] Zde se pisatel listiny zmýlil a správný letopočet má být 1746.
[6] Dříve používaný termín pro vynikající vína z konkrétního roku.